Propustili vás z práce? Co dělat?

28. 5. 2009

Jen když vám někdo umře, nebo když se rozvedete - to se vyrovná zoufalství, způsobenému náhlou nezaměstnaností. Situaci nových nezaměstnaných zkoumal britský deník Independent.

Tim Holden je vážně vypadající mladý muž v obleku. Obrací se k zaměstnancům menší grafické firmy. Podnik právě propustil dvacet procent svých zaměstnanců.

Holden hovoří s těmi, kdo zůstali, ohledně tzv."syndromu těch, kteří přežili". Po propuštění části zaměstnanců, vysvětluje, zaznamenávají ti, kdo nebyli propuštěni, stejný stres, jak ti, kteří přišli o zaměstnání. Může to vést k demoralizaci a k poklesu produktivity.

Vyhození z práce je psychologicky nevíce poškozující zkušenost, jaké člověk může kdy čelit. Co to znamená v národě, je nepředstavitelné. Zejména vzhledem k tomu, že jsou postiženi i ti, kdo propuštěni nebyli.

Tracey Parry byla v neschopnosti, když jí bylo řečeno, že přijde o zaměstnání. Domů ji zatelefonoval Paul Kerfoot a požádal ji, aby přišla do práce v neděli, vzhledem k tomu, že měla být ještě nemocná. "Drasticky nám klesly zakázky," vysvětluje. "Hodně dní jsem nemohl v noci spát. Ale tohle je už třetí recese, kterou jsem zažil, a znám ty charakteristické rysy. Vím, že jsem musel udělat něco rychle, máme-li přežít."

"Požádal jsem Parryovou, aby přišla do práce. Ukázal jsem jí dopis, že zakázku, kterou měla dělat, zadavatel ruší. Vysvětlil jsem jí, že protože u nás nepracovala ani dva roky, můžeme jí propustit jen s týdenní výplatou. Mlčela. Byla ještě nemocná, takže jsem z toho měl opravdu špatný pocit."

Propouštět lidi nikdy není lehké, vysvětlují experti na personální management. Dá se to ale prý zlehčit. Je potřeba žádat o dobrovolníky, konzultovat s odbory, plně využít oficiálních procedur na stížnosti, dát propouštěným zaměstnancům čas, aby si našli jiné zaměstnání, poskytnout jim při hledání zaměstnání odbornou pomoc."

"Je důležité propouštět lidi podle objektivních měřítek. Je třeba se zaměřit na výkon, na strukturované pohovory a na psychometrické zkoušky. Čím lépe vyberou lidi, kteří mají být propuštěni, tím lepší bude pracovní tým, který zůstane," tvrdí expert Mike Emmott.

Když přijde zaměstnanec o zaměstnání, prochází cyklem emocionálních reakcí, které jsou podobné reakcím lidí, jimž někdo umřel. První reakcí je šok, pak následuje pocit neuvěřitelnosti, hněvu, popírání, že se to stalo, viny a nakonec přijetí faktu propuštění. Někdy lidé tím cyklem procházejí víc než jednou.

Na začátku je hněv. Lidé se ptají: Proč se to děje mně? Čeho jsem se dopustil? I když se likviduje pracovní příležitost, nikoliv zaměstnanec, lidé to berou osobně. Někteří lidé se stávají obětí hněvu na dlouhé měsíce a ovlivňuje to jejich přístup - hněv se projevuje, kdykoliv jdou na pohovor a ucházejí se o nové zaměstnání.

Po hněvu následuje popírání. Lidé si říkají: "Byla to od nich chyba a oni mi zavolají a požádají mě, abych se vrátil." V minulé hospodářské krizi někteří lidé předstírali, že nepřišli o zaměstnání, a jakoby chodili každý den ráno dál do práce. Dnes se to tolik neděje, protože nezaměstnanost už dnes v Británii není stigmatem.

Pak následuje deprese. Lidé se stávají obětí pocitu beznaděje. To může trvat dlouho, ale jestliže jsou lidé v depresi ještě půl roku po ztrátě zaměstnání, měli by vyhledat profesionální pomoc. Lidi by si měli uvědomit, že to, že přišli o zaměstnání, neznamená, že je to odsouzení jejich pracovního výkonu. Není ale realistické očekávat, že člověk získá nové zaměstnání v témže hospodářském sektoru, v němž pracoval dosud.

Tracy Parry, jakmile ji propustili, začala hledat na internetu nová zaměstnání. "Většina lidí na můj dotaz vůbec nereagovala, což bylo nesmírně demoralizující." Jiní tvrdili: "Máte příliš velkou kvalifikaci, vy byste u nás nezůstala." Začala jsem mít dojem, že jsem ve čtyřiceti příliš stará.

Avšak Parryová měla štěstí. Maminka jí pomohla finančně, a známý jí pak nabídl dočasnou práci. Plat byl jen čtvrtina toho, co vydělávala dosud, ale bylo to aspoň něco. Trvalo to jen osm týdnů, pak získala práci jako asistentka v místní škole.

To je podle odborníků důležitá strategie. Nejhorší prý je, když po propuštění žádáte o další zaměstnání, když v životopise uvedete, že teď nikde nepracujete. Je důležité dělat něco, třeba jen dobrovolnou neplacenou práci, nebo se vrátit na univerzitu a udělat si nový kurs nebo začít dělat doktorát. Získáte kvalifikaci a mezitím se trh zlepší.

Zaměstnavatelé se mohou pokusit napravit psychické škody, které napáchají propuštěním zaměstnanců, tím, že jim systematicky pomáhají najít nové zaměstnání. Tomu se říká "outplacement". Znamená to, že firma kultivuje vztah s odcházejícími zaměstnanci, který trvá často až několik měsíců. Odborníci z firmy připravují propouštěné zaměstnance na pohovory při ucházení se o nové zaměstnání. Důležité je se prostě k propouštěným zaměstnancům chovat přátelsky. Bez toho lidé prostě ztratí sebedůvěru. Konzultanti pro "outplacement" také radí, jak kultivovat sociální a profesní sítě.

Skutečná cena propuštění zaměstnanců je daleko vyšší, než si lidé obyčejně uvědomují, tvrdí Chartered Institute od Personnel and Development. Potíž je, že propuštění zaměstnanců může ohrozit rychlou regeneraci firmy, když recese skončí.

V Británii je v současnosti více než 2 miliony lidí, kteří byli vyhozeni z práce.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 28.5. 2009