Vajíčka?

28. 5. 2009 / Jan Smolák

Když jsem zhruba před měsícem, vinou jinak úchvatného atmosférického jevu jménem blesk, přišel o internetové připojení, mohl jsem s chutí využít této příležitosti k naprostému odpojení od veškeré mediální virtuality. Ničím nerušená četba tübingenských klasiků a procházky hvozdem Českého lesa se staly výbornou náhražkou surfovaní na vlnách mediálního příboje. Včera jsem však opět zapojil internet a měsíc budovaná vnitřní harmonie poklidného vnímání okolního světa rázem skončila. Vajíčková salva mě utvrdila v neblahém tušení, že je jen otázkou času, než se směska výkalů v místní politické žumpě rozlije do ulic. Zajisté je pravda, že na české politické scéně najdeme jen hrstku aktérů bez nároku na své vajíčko, ale ... píše Jan Smolák.

Netuším jakou má místní vajíčková show historii, včera jsem viděl pouze její zatím finální scénu, ale celé to vyvolává dojem, že se nejedná o nějakou autentickou rebelii mladých a náhle prozřivších nespokojenců. Kdyby tomu tak bylo, muselo by logicky následovat plošné bombardování vajíčkovou municí, zacílenou na všechny v parlamentu zastoupené partaje. Zde se však jedná o jasné vymezení příznivců jedné skupiny vůči představitelům skupiny druhé 47039 (viz. F. Řezáč).

Již minulý rok jsem se podrobněji zmiňoval o nevyhnutelné nutnosti (z pohledu politiků) získat přízeň mladé generace a zajistit si přísun jejich hlasů ve volbách, což je možná cesta k volebnímu vítězství (převážně z pohledu ODS). Jak se zdá, boj o mladé právě začal a samozřejmě se nelze divit, že touto hrubou formou. Povětšinou v politice neorientující se mladí lidé na nic jiného neuslyší a "vodiči loutek" z ODS toho pochopitelně začínají využívat, vezmeme-li v potaz silnou nespokojenost s českou politikou obecně -- nebudou mít příliš složitou práci. Nicméně nechuť mladých volit je pořád silnější než každý populistický pokus o získání jejich přízně.

Velice poučné bylo sledovat reportáž z vajíčkové kanonády na TV Nova, na stanici která po dlouhá léta soustavně pracuje na postupné primitivizaci české populace. Jednoduchý sestřih nejlepších zásahů s cílem pobavit své latentně nahnědlé publikum. Čistý headshot zacílený na oko Jiřího Paroubka jistě mnohé pobavil, naopak u empaticky založených jedinců mohla tato situace vyvolat jistou kontraproduktivní účast s postiženým.

Hlavní message reportáže byla však jiná -- jasně rozdělit společnost na útočící mladé, modré bojovníky a staré (událostí znechucené) zastánce ČSSD. Uměle vyvolávaná polarizace kouskující českou společnosti je již tradiční mediální evergreen a nelze si nevšimnout, že virtuálně tvořené pnutí uvnitř společnosti zabírá velkou část informačního přídělu. Ve svobodném prostředí je stabilní stav společenského systému primárním předpokladem k jeho přirozené tendenci utvářet nové a kvalitnější formy. Bohužel se zdá, že soukromá TV v rukou globálního velkokapitálu nemá příliš velkou snahu podílet se na společenské stabilitě -- zcela nepřekvapivě. Mladí vs. staří možná doplní již početnou sbírku prozatím virtuálních pseudokonfliktů z mediální dílny.

Ve zmíněné reportáži byl i promyšlený a záměrně manipulativní prostřih na transparent vyvolávající reminiscenci na Czechtek 2005. Pražští rádoby alternativci (nebo spíše jejich imitace) se zřejmě nepoučili z frašky v podobě dříve populárních stránek policejnistat.cz a dále slouží jako naivní modré figurky v politickém zápolení. Vůbec není pochyb o tom, že kvůli Czechteku si Paroubek svá vejce zaslouží. Správně měl společně s Bublanem již v roce 2005 navždy zmizet z české politiky nebo alespoň se veřejně omluvit za své výroky a nechat důkladně prošetřit fatální selhaní policie ČR. Nestalo se tak a nyní je v politickém boji zneužito oprávněné nevraživosti části mladých lidí.

V každém případě, inteligentní člověk s vědomím komu by jeho čin (po mediální úpravě) prospěl -- vejce jednoduše nehodí. Boris Cvek správně podotknul, že Jiří Paroubek není u mladých oblíben, ale srovnání českých vajíček a nepokojů v Řecku je zásadně mimo. V Řecku iniciovalo protesty tamní anarchistické hnutí v reakci na policejní vraždu a následně část řeckého levicového a alterglobalistického spektra zahájila vcelku opodstatněný odpor vůči policii a asociální vládě. V našem vajíčkovém případě se jedná pouze o celkem bezvýznamný výlev naivních vejcometčíků hrajících roli ODS jugend, rozhodně nejde o žádný smysluplný protest v duchu pařížských idealistů nebo řeckých anarchistů, ale o něčí jednoduchou práci s řízenou iracionalitou masy. Stačí v pravou chvíli hodit první vejce ...

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 28.5. 2009