"Volte Trumpa, nebo bude válka!"

10. 2. 2017 / Karel Dolejší

Hlavní linie ruské propagandy před americkými volbami poslušně přežvykovaná také řadou českých "alternativních" médií tvrdila: "Volte Trumpa, nebo bude válka!". Podle tohoto narativu "Killary" Clintonová prý tajně připravovala válku s Ruskem, zatímco Trump se svou izolacionistickou politikou a kontakty v Moskvě tomu údajně zabrání.

Ovšemže Clintonová na žádnou válku s Ruskem ani nepomyslela. Zato Donald Trump je odhodlán napomoci Putinovi s programem demontáže strategických dohod, seč mu síly stačí, a vyvolat tak v konečném důsledku nové kolo celosvětového jaderného zbrojení. Přitom americký jaderný program byl ruskou stranou v řadě propagandistických ruských dokumentů doslova vysmíván - a je fakt, že řada klíčových schopností spojených s výrobou jaderných zbraní v USA v posledních dekádách upadla. Je to spojeno s faktem, že několik klíčových poradců minulého amerického prezidenta to myslelo velmi vážně s úplným odstraněním jaderných zbraní. A Clintonová by přinesla maximálně změnu důrazů, žádný radikální rozchod s Obamovou zahraniční politikou. Takový radikální obrat nicméně přinesl Donald Trump - právě ten Trump, který měl podle ruských propagandistů cílících na vystrašenou západní veřejnost "zabránit válce". Teď už ovšem nesejde na tom, co si "mírová" veřejnost o Trumpovi aktuálně myslí. Její dočasné pominutí smyslů bylo důležité pouze před volbami, během nichž vystrašenci využili svých práv zvolit si hlavu státu. Mouřenín posloužil, mouřenín může jít. Teď jsou důležití úplně jiní lidé.

Když na faktech přestalo záležet, můžete ovšem tvrdit naprosto cokoliv. Psychopat s jaderným kufříkem v Bílém domě "zachraňuje světový mír", pokud se to hodí do programu destabilizace, jenž má "ukázat světu, jaké Spojené státy ve skutečnosti jsou" a definitivně je na mezinárodní scéně zdiskreditovat.

Donald Trump je nepochybně naprosto nekvalifikován pro výkon jakékoliv politické funkce, byť i jen na lokální úrovni - a v sedmdesáti letech se těžko naučí nějakým jiným kouskům než těm, které jej dosud přivedly k vlně osobních bankrotů. Jeho halasné oslavování, které navzdory přívalu skandálů v některých koutech veřejné debaty dosud trvá, aniž by se omezovalo na ultrapravicové kruhy, odhaluje, nakolik metodologický předpoklad racionálního aktéra nemá se skutečnou politikou dnešní doby naprosto nic společného. Narcistní ignorantský uzlíček nervů za jaderným kufříkem se stal ikonou neonacionalistů i "národních konzervativců" i tam, kde by to kdysi člověk očekával ze všeho nejméně ZDE.

"Velká voda odstraní všechny nepříjemné louže, ve velké době se ztratí malí blbci," píše ironicky Honzák.

Nikoliv, zde se při vší úctě jedná o diagnostický omyl. Malí blbci se ve velké době tvořené velkými blbci zásadně neztrácejí. Představa že se podílem na velikých blbostech páchaných nepříčetnými politiky sami svými předsudky a úzkoprsými citečky nesmazatelně zapisují do dějin, že výlevy nenávisti předrážděného maloměšťáka tvoří ve skutečnosti světodějnou historickou sílu, patří ke zcela zásadním motivacím, jež malé blbce v praxi vede k masové podpoře jejich větších a vlivnějších protějšků, s nimiž se nekriticky identifikují.