Noví Neználkové

21. 3. 2016


Když se objevil populistický lídr Donald Trump, pozorovatelé americké politické scény to překvapilo. Zpočátku si dělali z okrajového kandidáta legraci, ale nyní je hlavním uchazečem o prezidentskou nominaci Republikánské strany. A právě proto, že Trump už nemůže být ignorován a vysmíván, bylo by hloupé ignorovat zdroje jeho přitažlivosti, napsal Johann N. Neem.


Především všechna tato přitažlivost má zřejmě málo do činění s detailním programem či platformou a mnohem více s úspěšně šířeným obrázkem nebojácného muže činu, který, podle vlastního hesla, přivede Ameriku opět k velikosti. Pro mnoho Američanů, kteří čelí měnícímu se světu a bojí se, že jim globalizace sebere možnost dosáhnout dobrého života, nemluvě o základní bezpečnosti, Trump znamená příslib, že se něco udělá. To jej odlišuje od politického establishmentu na pravici a na levici, který vypadá bezradně a odtažitě.

A co více, Trump slibuje provést dramatické věci, podniknout dramatické kroky. Postaví zeď, která ochrání Američany před imigranty z Latinské Ameriky, kteří, jak tvrdí, "mají spoustu problémů a přinášejí je". V době střelby v San Bernardinu a Paříži Trump vyzýval k přísným, dokonce neústavním opatřením, od sledování amerických mešit až po zákaz vstupu muslimů do země, doku nebudeme vědět, "o co jde". Stručně řečeno, Trump vybuduje mezi Amerikou a světem bariéry, aby chránil Američany před korozivními, ochromujícími a nebezpečnými hrozbami, které představují lidé v zahraničí.

V klasickém eseji "Paranoidní styl v americké politice" historik Richard Hofstadter v roce 1964 zaznamenal, že se americká politika opakovaně stává "arénou neobvykle naštvaných myslí", které se zabývají "zapáleným přeháněním, podezřívavostí a konspiračními fantaziemi". Hofstadter rozeznal občanskou složku tohoto paranoidního stylu - to, že občané jsou znepokojeni individuálně i pokud jde o "národ, kulturu, způsob života". V 19. století nalezl paranoidní styl výraz ve voličích, kteří se obávali "katolického spiknutí proti americkým hodnotám"; Hofstadter ve své době sledoval rudou hrozbu pěstovanou senátorem Josephem McCarthym. Je pozoruhodné, že si Hofstadter povšiml, že občané mají větší sklon propadat paranoidnímu stylu, pokud jsou přesvědčeni, že nemohou ovlivnit politický proces.

Tato politika apeluje na některé z nejtemnějších impulsů amerického elektorátu. Dělá z lidí obětní beránky a ubližuje jim. Jenže nevítězí jen proto, že je protiimigrantská. Hovoří také jménem velkého množství chudých bílých, kteří mají pocit, že hlavní strany se o ně nezajímají. Opozice vůči migraci je způsob, jak k těmto záležitostem přitáhnout pozornost a vyprovokovat akci.

V té míře, v níž Trumpovi příznivci reprezentují obdobu hnutí Neználků (Know-Nothings) z 19. století, poučení je jasné. Globalizace vyústila ve významné kulturní a ekonomické změny, které mnozí Američané považují za škodlivé jak pro sebe, tak pro národ jako celek. Tíž voliči se cítí zrazeni politickými elitami, které jsou podle nich více oddány kosmopolitismu a mezinárodnímu řádu, než národnímu zájmu.

Ztráta pracovních míst a dokonce celých odvětví, užívání drog, násilné zločiny, šíření terorismu a výzvy, které představuje stále členitější společnost - to vše lze spojit s některými rušivými efekty globalizace. Trumpův nativismus hází všechnu vinu na lidi za hranicemi. Ale bylo by chybou vidět přitažlivost tohoto nativismu jako pouhý projev xenofobie, ačkoliv se jím samozřejmě může stát. Trumpovi příznivci si především přejí někoho, kdo něco udělá, takřka cokoliv, s problémy, o nichž si myslí, že se zhoršují.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
3343

Diskuse

Obsah vydání | 23. 3. 2016