Zatím se v ČR ještě nechodí s pochodněmi a nepálí se knihy

18. 11. 2014

Patrně se přiblížila doba, kdy demokratické volby již budou zbytečné. Kdy obdobně jako v Německu 30. let, bude o tom, kdo má být na Hradě i jinde, rozhodovat zfanatizovaný zdivočelý dav na náměstích, v tomto případě těch pražských. Musím říci, že včera média potvrdila své naprosté selhání. Místo co by nastavovala zrcadlo realitě, tak se pasovala do role soudců, kteří určují kdo je ten správný a kdo nikoliv, co je správné a co ne, píše čtenář Karel Kameník.

Místo, co by kultivovala, tak dlouhodobě vědomě a mnohdy cíleně rozeštvávají vzájemně a manipulují skupiny obyvatel proti sobě. Otevřeně podporují mladé svazáky dneška (Pozn. Ta podobnost s fanatismem svazáků 50. let je až zarážející), otevřeně odmítající respektovat jeden z principů demokracie, tedy demokratické volby a jejich výsledek, ať již se někomu líbí, či nikoliv.

Na „nevhodné osoby“ pořádají média doslova štvanice. Redaktoři v těchto médiích se snaží občanům vnutit své soukromé dojmy a názory a prezentují je, jako by šlo o realitu. Ač mají média ústa plná pouček a frází o demokracii, fakticky jednají jako servilní totalitní média za předchozího režimu.

Včera jsem se cítil patrně obdobně, jako disidenti za Husákova režimu. Ta obludná lavina propagandistických lží a polopravd, valící se z médií (Radiožurnál v tom obzvláště vynikal), se prostě už nedala snést. Takže jsme reagovali obdobně jako kdysi výše zmiňovaní disidenti. S přáteli jsme se vydali na celodenní výlet, pryč od současného dění.

Slušný člověk prostě něco takového s klidným svědomím nemůže poslouchat. Mohu li srovnávat, tak za Husákova režimu ani 25. výročí 2. světové války nebylo stále dokola médii omíláno (a že je to svým rozsahem, váhou a následky událost mnohonásobně přesahující 17. listopad 1989). A včerejší chování davu k prezidentovi, i když často nesouhlasím s jeho názory, považuji za naprosto ostudné.

Na rozdíl od většiny novinářů vnímám, že značná část mimopražských občanů má jiné názory a mínění, než je médii prezentováno. A že řada těchto občanů má, opět jako za Husáka, právě panujícího režimu již plné zuby. Jedna totalita byla zkrátka postupně a plíživě nahrazena totalitou jiného druhu, sofistikovanější a skrývající se za fráze o demokracii a svobodě. Kdo zná historii nacistického Německa nebo četl knihu spisovatele Raye Bradburyho „451 stupňů Fahrenheita“, ten ví, jak je dnešní situace podobná. Jen se zatím literatura s nevhodnými názory nepolévá hořlavinou a nezapaluje. A místo hořících pochodní drží dav v rukou červené karty. Zatím.

0
Vytisknout
5827

Diskuse

Obsah vydání | 20. 11. 2014