"Občanská válka" na Ukrajině vedená tanky z Ruska

20. 11. 2014

Ferguson, J. - Jenzen-Jones, N. R.: Raising Red Flags: An Examination of Arms & Munitions in the Ongoing Conflict in Ukraine. ARES Research Report Nr. 3, November 2014. (pdf) ZDE

KD│ Odkud pochází výzbroj separatistů bojujících na východě Ukrajiny proti jednotkám věrným kyjevským úřadům? Jejich zastánci tvrdí, že všechny zbraně byly ukořistěny protivníkovi. Ti kdo straní Kyjevu zase často prohlašují, že "všechno" pochází z Ruska. Ferguson a Jenzen-Jones ze soukromé konzultantské společnosti ARES se tématu podrobně podívali na zoubek a identifikovali celkem pět různých zdrojů zbraní a vojenského materiálu používaných separatisty v ukrajinském konfliktu. Text doprovází velké množství kvalitně zdrojovaných fotografií výborně provázaných s výkladem.

Za prvé jsou tu soukromé zásoby zbraní. Od perkusních brokovnic přes sportovní malorážky a soudobé samonabíjecí brovnice až ke sportovním verzím odstřelovačské pušky Dragunov či samonabíjecím variantám známých konstrukcí Američana Eugena Stonera. V tomto konfliktu soukromé zbraně figurují na obou stranách, ale spíše jako rarity.

Za druhé jsou tu zásoby zastaralých zbraní z 2. světové války. Příležitostně lze u separatistů vidět staré opakovačky Mosin, Špaginovy a Sudajevovy samopaly, kulomety Maxim, protitankové pušky nebo Simonovovy karabiny. Také to je ale spíše rarita, nebo dokonce jen propagační gesto. Pistolové střelivo ráže 7,62 odvozené od náboje legendárního Mauseru C96 do válečných samopalů je již špatně dostupné, Maxim je složitý, imobilní a v dnešních podmínkách je těžké udržovat jej v provozu. O válečných typech tanků vytažených z muzeí s již ve své době značně omezeným počtem strojových hodin ani nemluvě. Staré Staliny nedávno skutečně dojely do Kyjeva, kam je posílala hesla načmáraná na přídavné nádrže - jako válečná kořist na návěsech ukrajinské armády.

Za třetí, některé zbraně možná separatisté vyrábějí. K dispozici je ovšem jen fotografie relativně konvenčně konstruovaného samopalu s tlumičem a není nic známo o bojovém nasazení této zbraně. Nabízí se hypotéza, že může jít také o prototyp plnící především propagandistickou funkci, v boji ve skutečnosti nasazen nebyl.

Za čtvrté, materiál kořistního původu. Autoři pokládají za věrohodné, že munice separatistů je takřka kompletně ukrajinského původu, nebo případně ji lze snadno kamuflovat, pokud pochází z jiného zdroje. Autoři také pokládají za věrohodnou verzi, že většina ručních zbraní, minometů a dělostřeleckých systémů pochází z ukrajinských skladů. Každopádně pokud obě strany používají 82 mm i 120 mm minomety sovětského původu (válečné modely), lze sotva bezpečně prokázat případné dodávky ze zahraničí.

Za páté, materiál a zbraně ze zahraničních dodávek. Pokud se mezi povstalci objevují zbraně, které Ukrajina nikdy neměla ve výzbroji nebo je u bojových jednotek nepoužívá, je prakticky jisté, že povstalci museli tyto modely získat ze zahraničí. Řada modelů je výlučně ruských, nebo je známo, že Rusko těmito zbraněmi disponuje. Lze těžko tvrdit, že stovka separatistických tanků byla ukořistěna, pokud doložené ztráty ukrajinské armády uvádějí asi 120 zničených strojů, jenže z velké většiny jiných typů, než jaké vidíme převažovat mezi separatisty. Ukrajinské bojové jednotky používají především různé varianty T-64, v separatistickém arsenálu nicméně převažuje několik modelů T-72, včetně nejnovějších, které nemohly být vyrobeny nikde jinde, než v Rusku dávno po rozpadu SSSR.

V závěru studie autoři ve dvou tabulkách uvádějí přehled zbraní a munice zdokumentovaných u separatistů nebo jim ukořistěných, které jsou buď zjevně výlučně ruské, nebo byly ukořistěny spolu s dokumenty dokazujícími původ v ruských armádních skladech.

Jedná se o přenosný protiletadlový raketový komplet 9K38 Igla, moderní ruskou velkorážovou odstřelovačskou pušku ASVK, pancéřovku RPG-18, nalezený startovací raketový stupeň mobilního kompletu PVO 95Ja6 (používaný mimo jiné systémem Pancir), protitankový raketový systém 9K135 Kornet, ohňomet MRO-A, starší ohňomet RPO-A s ruskými doklady, ruskou směrovou protipěchotní minu MON-50, ruský lehký kulomet PKP Pečeněg, munici OG-7 pro reaktivní granátomet RPG-7 s ruskými doklady, speciální střelivo v ráži 7,62x54R pro odstřelovače z šarže vyrobené v 90. letech v Rusku, speciální podzvukovou odstřelovačskou pušku s integrovaným tlumičem VSS "Vintorez". Protože není známo, že by Ukrajina někdy nakoupila, obdržela a používala polské PLŘS Grom, většina analytiků se shoduje, že exempláře ukořistěné separatistům s rokem výroby 2007 nasazené na odpalovací zařízení starých sovětských Igel pocházejí z ruské kořisti v Gruzii získané v srpnu 2008.

Mezi těžším vybavením používaným separatisty, které je jednoznačně ruského původu, nalezneme kolové BVP BTR-82AM, ruské modernizované verze sovětského obrněného transportéru MT-LB (MT-LB 6MK, MT-LBVM, MT-LBVMK), průzkumné drony Orlan-10, tanky T-72B Model 1989 a T-72B3 nebo mobilní dělostřelecký radar 1RL239. Žádný z uvedených typů se nikdy nenacházel ve výzbroji ukrajinské armády.

Jak čerstvě uvádí Chramčichin ZDE, nejmodernější typy výzbroje ukrajinské armády se nacházely u bojových jednotek nasazených v "protiteroristické operaci" a ztráty na tomto vybavení jsou prakticky nenahraditelné. Odmyslíme-li od nepočetných nových BTR-4 vrácených Irákem, několika málo T-64BV1 zabavených z dodávek pro ("Demokratickou republiku") Kongo či strategicky i takticky minimálně významných lehkých obrněných automobilů, v zásadě platí Chramčichinův závěr, že ukrajinský průmysl nyní vytahuje ze skladů zrezavělé a morálně zastaralé sovětské zbraně a uvádí je znovu do provozu, aby jimi ve výzbroji armády nahradil modernější typy zničené během bojových operací. Dodávky západní výzbroje, uvádí ruský expert, se nekonají, případně by mohly východoevropské země z vlastních zásob dodat pouze jiné méně kvalitní modely ze sovětské éry než ty, o něž Kyjev přišel.

Takže na jedné straně máme separatisty postupně vybavované relativně moderními ruskými zbraněmi včetně mobilních dělostřeleckých radarů schopných výrazně ohrozit ukrajinské dělostřelecké jednotky - podle ruských analýz jediné útvary ukrajinské armády, které nebyly během vlády oligarchů zcela zanedbávány - a na druhé straně Kyjev, který nahrazuje zničenou relativně moderní bojovou techniku ještě zastaralejšími sovětskými typy ze skladů.

Podle profesora Phillipa Karbera ZDE je navíc na Ukrajině přítomno na 7 000 vojáků ruských pravidelných jednotek se stovkou tanků, 400 obrněnými bojovými vozidly a 150 dělostřeleckými systémy.

V tomto kontextu je víceméně jasné, kam by asi tak mohly vést požadavky na zrušení sankcí vůči Rusku a politický a ekonomický nátlak na izolovaný vojensky slabý Kyjev.

0
Vytisknout
10139

Diskuse

Obsah vydání | 21. 11. 2014