Nestudovala jsem čtyři roky na to, abych někoho přikrývala dekou
25. 7. 2011 / Jiří Baťa
Setkal jsem se před několika dny se svou známou, která si mi, vzhledem ke svému věku, postěžovala mj. i na své zdraví. Tak jsem se dozvěděl, že nedávno byla hospitalizována v Krajské nemocnici T. Bati ve Zlíně a že co prožila, je prý snad jen zlý sen.
Na pokoji ležela spolu se dvěma ženami, jedna z nich měla amputovanou nohu. Vzhledem ke svému zdravotnímu postižení byla prý v dost "neutěšeném" stavu, tj. měla značné bolesti a byla i pohybově indisponovaná. Při návštěvě zdravotních sester (zřejmě v době podávání léků a nějaké kontrole), tato žena požádala jednu ze sester, zda by ji mohla přikrýt přikrývkou, která byla v tu dobu až daleko od jejího dosahu. Reakce oslovené zdravotní sestry byla : " Nestudovala jsem 4 roky na to, abych někoho přikrývala dekou!" A odešla.
Ano, i takový je obraz dnešního "demokratického" (nebo kapitalistického?) zdravotnictví. Nevím, jaké má či měla představy ona sestra o povolání zdravotní sestry, rozhodně však její vyjádření nesvědčí o tom, že na studia zdravotní sestry šla s vědomím, že bude pomáhat nemocným a zdravotně postiženým. Že práce zdravotní sestry je řehole, služba a poslání s pochopením a lidským přístupem k nemocným, ji zřejmě dosud nedošlo. Domnívám se, že sestra s takovým přístupem k nemocným nemá v nemocnici co dělat!
Netvrdím, že je tomu tak vždy a ve všech nemocnicích. Nicméně to není výjimka. O takových a podobných případech jsem slyšel již mnohokrát. Lidé, z obavy ještě horšího zacházení (jakési pomsty personálu) mlčí. Není divu. Stěžovat si totiž ještě neznamená, že by to přineslo žádoucí změnu v lepším či pozitivním přístupu a chování zdravotního personálu.
Uvedený případ nemusí být nutně obrazem celého českého zdravotnictví, může to být jen případ, nicméně to vypovídá o tom, že to zdaleka není to zdravotnictví, jaké bychom si představovali a už vůbec ne takové, jaké nám ve svých úvahách předkládají zdravotní odborníci a reformátoři, v čele s ministrem Hegerem. Notabene, chce-li se po pacientech, aby si za léčebné procedury a pobyt v nemocnici ještě připláceli. Za těchto okolností je takový přístup ve zdravotnictví k pacientům nepatřičný a nemravný. Jak ze strany státu (platba), tak ze strany nemocničního personálu (jednání s pacienty). Zdravotníci (především sestry a personál), volají po vyšších platech. Pokud by měli takto jednat s pacienty, zasloužili by platy snížit. Všem těm, kteří (které) svou práci provádějí řádně, ohleduplně a lidským přístupem se omlouvám. Ti (ty), kteří (které) to berou jako výše uvedený případ, ten dobrý dojem značně kazí.
Nicméně, připravované reformy ve zdravotnictví tomu značně napomáhají. Samo dělení pacientů do kategorií, kdo na co má a co si může dovolit, vyvolává i u personálu pocit, že mohou dělat službu na úrovni "movitosti" pacienta. Z toho nejspíše vyplývá, že pokud by (ta paní) byla pacientka s nadstandardní péčí, asi by to v přístupu personálu (sestry) vypadalo poněkud jinak. Ta paní měla smůlu. Byla obyčejným pacientem, bez jedné nohy, momentálně pohybově omezená a v bolestech. No a co. Vždyť je to jen standardní pacient se standardní péčí.
Diskuse