Rada Evropy plánuje regulaci audiovizuálních mediálních služeb

12. 6. 2009 / Štěpán Kotrba

Rozhlasové a televizní vysílání by podle rozsudku Evropského soudu pro lidská práva z roku 1990 (Groppera Radio v. Švýcarsko) nemělo zahrnovat internetové rádio nebo internetovou televizi, po kterých by neměla být vyžadována národní registrace (udělení licence) a neměl by se na ně vztahovat Čl. 10 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, který umožňuje státům, aby požadovaly "udělování licencí pro rozhlasové a televizní vysílání, televizní či filmové podnikání". S internetovými rádii a webovými televizemi by mělo být zacházeno stejně jako se samotným internetem - webovými stránkami s textem, obrázky a zvukem. Vyplývá to z předkládací zprávy zpravodaje Andrewa Macintoshe (Labour Party) z výboru pro kulturu, vědu a vzdělání Parlamentního shromáždění Rady Evropy k draftu Doporučení Parlamentního shromáždění Rady Evropy č.1855 (2009) o regulaci audiovizuálních mediálních služeb, reagujícího jako novela Úmluvy o přeshraniční televizi na Směrnici 2007/65/EC Audiovizuální mediální služby bez hranic. Novela úmluvy stanovuje také, že do 16. 6. 2015 by měl být vypnut analogový televizní signál všech zemí PACE, i když EU stanovuje termín switch-off na 12. 12. 2012.

Změny směrnice o televizi bez hranic byly vyvolány změnami technologií. Televize je nejdůležitější z hromadných sdělovacích prostředků v Evropě s více než 6500 kanály k dispozici. Došlo k rychlému zavedení on-demand služeb (podle odhadů Evropské audiovizuální observatoře už existuje 338 služeb, včetně 142 pay-per-view služeb) v členských státech EU. Změny by měly zahrnovat jak lineární, tak i nelineární - on-demand audiovizuální mediální služby.

Na schůzce Evropské platformy regulačních orgánů ( "EPRA") 29.-31. října 2008 se vedla diskuse na téma Směrnice 2007/65/EC Audiovizuální mediální služby bez hranic mezi členy EPRA a vyvolala odlišné interpretace. Francouzský regulátor Conseil supérieur de l'Audiovisuel zjistil potíže při určování toho, jaký rozsah redakční kontroly nad provozovatelem služby přináší služby regulované v rámci AVMS. Nizozemsko zpochybnilo definici 'programu' a to, zda je jeho hlavním účelem 'poskytování pořadů'. Zpochybnilo, zda ustanovení o audiovizuálním materiálu na internetových stránkách novin může přinést působnost této směrnice bez ohledu na skutečnost, že žádný jiný členský stát se k dnešnímu dni nesnažil noviny do působnosti směrnice zahrnout. Velká Británie vyjádřila obavy z míry redakční kontroly, a vznesla dotaz, jak se vypořádat se službou, která umožňuje jak lineární, tak i on-demand programování.

Při sbližování směrnice AVMS bez hranic a Stanoviska PACE se odstraňuje absolutní zákaz neslušného a pornografického materiálu, a namísto toho se klade důraz na ochranu nezletilých osob v přístupu k takovým materiálům.

Návrh PACE rozšiřuje oprávnění veřejné služby i na on-demand služby. Parlamentní shromáždění doporučilo částečnou dekriminalizaci pomluvy ve své rezoluci 1577 (2007), nicméně zachovává její sankcionovatelnost. Povinnost poskytovat spravedlivé a přesné zprávy zůstává i nadále zásadní pro podporu svobody projevu podle čl. 10 Evropské úmluvy o lidských právech. V budoucnu, jak budou mít občané stále větší přístup na většinu svého zpravodajství z on-demand zdrojů, bude nezbytné zajistit, aby i zde existovala alespoň jedna kategorie on-demand materiálů, u kterých se občané budou moci spolehnout na přesné a spravedlivé zpravodajství - "veřejná služba audiovizuálního zpravodajství", stejně jako široký přístup veřejnosti k informacím veřejného zájmu prostřednictvím krátkých zpráv nebo výpisů.

I PACE navrhuje (a reflektuje tím Směrnici AVMS) pro evropské strany (pokud je to možné), aby vyhradily nejméně 10% z programu (nebo programového rozpočtu) pro nezávislé produkce.

Návrh rozšiřuje stávající ustanovení o pluralitě médií, aby zahrnoval různorodost obsahu, zejména tím, že se stane součástí veřejnoprávního vysílání.

Deklarace Výboru ministrů Rady Evropy ze dne 20. února 2008 o přidělování a správě digitální dividendy a veřejném zájmu popisuje, že je třeba brát v úvahu sociální, kulturní a veřejný zájem v úvahu při stanovení alokace digitální dividendy (radiofrekvenční spektrum, které bude k dispozici v důsledku přechodu z analogového na digitální televizní vysílání). A na tuto informaci reaguje i stanovisko PACE - mimo jiné dává povinnost věnovat zvláštní pozornost podpoře inovací, pluralismu, kulturní a jazykové rozmanitosti, a přístupu veřejnosti k audiovizuálním službám při přidělování a správě digitální dividendy a zohlednit požadavky a potřeby rozhlasového a televizního vysílání a sdělovacích prostředků, zejména s ohledem na diverzifikované audiovizuální služby, včetně mobilních služeb , jakož i služby, které nabízejí technologie s vysokým rozlišením "HDTV" včetně veřejnoprávního vysílání v HDTV, mobilní příjem, nebo jednodušší a cenově dostupný přístup.

PACE vyjadřuje soulad s preferencí EK vůči standardu DVB-H, DVB-H2. Doporučuje zvážit užívání MPEG4, stejně jako WiMAX (2,5G, 3G telekomunikačních sítí) a 3GPP LTE (4G) a doporučuje uvolnění kmitočtových kapacit po switch-off využít pro optimalizaci příležitostí pro veřejnoprávní vysílání. Výbor upozorňuje, že nakonec mnoho, ne-li všechny z těch služeb, které dnes převažují jako regulované audiovizuální služby (vysílání), mohou být poskytovány přes internet. To může vyloučit potřebu nebo možnost regulace (např. licence), a znamená, že toto je oblast, která by měla být předmětem budoucí zprávy. Závěr zpravodajské zprávy upozorňuje, že stojíme na prahu světa, kde si divák sám kontroluje svůj přístup k bezpočtu zdrojů obsahu, které neznají žádné zeměpisné hranice. A neznají tím pádem ani žádnou regulaci.

Doporučení Parlamentního shromáždění Rady Evropy č.1855 (2009)

Regulace audiovizuálních mediálních služeb

Parlamentní shromáždění připomíná, že veškerá regulace sdělovacích prostředků v Evropě musí respektovat právo na svobodu projevu a na informace, jak je garantované v článku 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (ETS č. 5). Svoboda získávání a sdělování informací a myšlenek platí bez ohledu na hranice.

Tato svoboda tvoří nezbytnou podmínku demokracie a kulturního a společenského pokroku ohledně všech jednotlivců a společnosti jako celku. Omezení této svobody je možné pouze v tom případě, pokud je to v demokratické společnosti nezbytné.

Tradiční audiovizuální a tisková média se ve stále vyšší míře přetvářejí do formátu elektronických médií v oblasti obrazu, zvuku a tisku, která lze hodnotit prostřednictvím různých fixních i mobilních platforem při použití analogového nebo digitálního pozemního, satelitního nebo kabelového přenosu. Podstatná část z toho, co se dnes označuje jako vysílání, může být v budoucnosti zajišťováno prostřednictvím internetu, kde uživatel ovládá svůj přístup k nesčetným zdrojům obsahu, pro které neexistují žádné zeměpisné hranice.

Článek 10 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod dovoluje státům, aby požadovaly „udělování povolení rozhlasovým, televizním nebo filmovým společnostem“. Shromáždění se domnívá, že rozhlasové vysílání a televize by v tomto smyslu nemělo zahrnovat internetové rozhlasové a televizní vysílání, kde by neměl platit požadavek vnitrostátního povolení. S rozhlasovým a televizním vysíláním přes internet by mělo zacházet jako s internetovými novinami nebo webovými stránkami obsahujícími text, obrazy a zvuk.

Díky technickému pokroku se zvyšuje počet kanálů, programů a služeb, které jsou přístupné prostřednictvím audiovizuálních sdělovacích prostředků. To nabízí divákům a posluchačům široký výběr programů, včetně lineárních služeb a služeb na vyžádání. Na druhou stranu ale vyšší zvukově-obrazový obsah neznamená nutně vyšší pluralitu, rozličnost (diverzitu) a kvalitu obsahu, které zůstávají prioritou politiky v audiovizuální oblasti.

Divák, posluchač či čtenář využívající nové audiovizuální mediální služby musí nést vyšší odpovědnost za obsah, který si případně zvolí, a potenciálně k němu dokonce přispívá, zatímco regulace obsahu prostřednictvím vnitrostátních regulačních orgánů se stává méně uskutečnitelnou. Domácí zákonodárci jsou proto zavázáni, aby prověřili stávající předpisy a vytvořili nové prostředky k dosažení cílů audiovizuální mediální politiky s tím, že tyto cíle současně zůstávají platné i v novém mediálním prostředí.

Shromáždění v této souvislosti podporuje deklaraci výboru ministrů z 20. února 2008 k využití kmitočtového spektra a o digitální dividendě. Při rozhodování o přidělování kmitočtů rozhlasového spektra by členské státy měly též vypořádávat požadavky spektra ohledně různých technologií vztahujících se k vysílání i k telekomunikacím. Zvláště relevantní bude podhled na dostupnost kmitočtového spektra v případě zemí mimo Evropskou unii, a v případě všech zemí, jak lze přidělovat kmitočty při optimalizaci možností veřejnoprávního vysílání.

S odkazem na Evropskou úmluvu o přeshraniční televizi (ECTT) (ETS č. 132), shromáždění poznamenává, že technický pokrok elektronických audiovizuálních médií požaduje revizi ECTT a vede k legislativním změnám na vnitrostátní úrovni, a dále k přijetí nové směrnice o audiovizuálních mediálních službách pro členské státy Evropské unie (Směrnice AVMS).

Shromáždění poznamenává, že hlavním cílem Směrnice AVMS Evropské unie je zajištění svobody poskytování služeb v rámci vnitřního trhu Evropské unie v souladu s primární legislativou Evropského společenství. Tento přístup se liší od ECTT, což má za cíl zajištění svobody přenosu a opakovaného přenosu vysílání v Evropě, bez ohledu na hranice, v souladu s článkem 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

S ohledem na stávající pokrok při zpracovávání návrhu změny protokolu k ECTT, aby jí bylo možno transformovat na novou úmluvu Rady Evropy, shromáždění se domnívá, že by bylo nezbytné vzít v úvahu následující okolnosti:

1. jen třeba posílit možnosti provádění výkladu a dohledu nad použitím této nové úmluvy;

2. je třeba definovat a vysvětlit „veřejnoprávní úkoly“ audiovizuálních mediálních služeb;

3. je třeba přezkoumat úlohu stálého výboru s ohledem na jeho dohlížitelskou funkci při dodržování povinností vyplývajících z úmluvy a arbitráže;

4. s vysíláním audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání je zacházet srovnatelným způsobem jako s televizním vysíláním a nemělo by být předmětem více omezujících ustanovení, jak jsou obsaženy ve Směrnici AVMS Evropské unie;

5. je třeba poskytovat vedení ohledně požadavků týkajících se programových služeb poskytovaných provozovateli vysílání, které je „zcela nebo převážně“ směrováno na území některé smluvní strany, s cílem obejít vnitrostátní zákony dané strany;

6. procedurální pojistky, jako je například předběžný názor stálého výboru nebo výsledek arbitráže, by měly být požadovány ještě předtím, než smí některá strana v případě údajného obcházení vnitrostátních zákonů přijímající strany přijmout opatření zaměřené proti provozovateli vysílání se sídlem v zahraničí, pokud tato opatření omezují právo na svobodu informací poskytovaných prostřednictvím audiovizuálních mediálních služeb.

Shromáždění žádá smluvní strany ECTT, aby toto doporučení při revizi ECTT vzaly v úvahu.

Shromáždění doporučuje, aby výbor ministrů:

1. předal toto doporučení příslušným ministerstvům;

2. poskytl stálému výboru, který byl vytvořen v souladu s ECTT, dostatečné zdroje, aby mohl plnit požadované dohlížitelské funkce ohledně dodržování smluvních závazků ze strany států;

3. vyzval zainteresované nečlenské státy, aby přistoupily k revidované úmluvě s ohledem na rozšíření předmětu této úmluvy i na ostatní země;

4. vydal pokyn příslušnému stálému výboru, aby provedl analýzu budoucích problémů v oblasti vykonatelnosti stávajících předpisů, jimiž se řídí vysílání ve stále více se sjednocujícím sektoru audiovizuální médií, a aby vytvořil zásadní směrnice ohledně nových prostředků kontroly obsahu, včetně samoregulace a spolu-regulace ze strany médií, vyhledávání obsahu a filtrů pro uživatele, mediální gramotnosti uživatelů, veřejné podpory obsahu kulturní kvality a mezinárodní spolupráce v boji proti nezákonnému obsahu, například v rámci případného protokolu k úmluvě Rady Evropy o počítačových zločinech nebo jeho prostřednictvím (ETS č. 185);

5. vydal pokyn příslušnému stálému výboru, aby provedl analýzu vhodnosti určení společných standardů v rámci členských států Rady Evropy platných pro komerční audiovizuální obsah, na který se nevztahuje revidovaná úmluva, a dále pro audiovizuální obsah, který vytvářejí a veřejně sdílejí uživatelé.

Shromáždění vyzývá ministry, kteří se účastní ministerské konference Rady Evropy o médiích a nových komunikačních službách (Reykjavík, květen 2009), aby vyjádřili trvalou podporu v těchto oblastech:

1. regulace jejich vnitrostátní politiky v oblasti audiovizuálních médií jako součást všeobecné kulturní politiky a současně aby zajistily mezinárodní spolupráci a respekt pro právo na svobodu informací prostřednictvím audiovizuálních mediálních služeb v souladu s článkem 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a s článkem 19 mezinárodní úmluvy OSN o občanských a politických právech;

2. aby prostřednictvím vhodné regulace a praxe zajistily nezávislost svých vnitrostátních regulátorů audiovizuálního mediálního sektoru vůči nevhodným stranickým politickým, státním nebo komerčním vlivům;

3. zachování zásady veřejnoprávního vysílání v měnícím se mediálním prostředí a její rozšíření na všechny audiovizuální mediální služby.

Shromáždění vyzývá členské státy Mezinárodní telekomunikační unie OSN, aby:

1. rozvíjely mezinárodní koordinaci v oblasti technických standardů nezbytných pro technickou konvergenci audiovizuálních médií, při zajištění práva na svobodu informací bez ohledu na hranice v souladu s článkem 19 mezinárodní úmluvy o občanských a politických právech;

2. zpracovaly pro Světovou konferenci o radiokomunikacích v roce 2011 rozhodnutí o přidělování rozhlasových kmitočtů následně poté, kdy v řadě zemí dojde k vypnutí analogového vysílání.

Debata na schůzi Výboru dne 27. ledna 2009 (3. zasedání) Doc. 11775 zpráva Výboru pro kulturu, vědu a vzdělávání. Předkládá: Andrew McIntoish, UK, Socialist Group. ZDE

Výbor přijal text dne 27. ledna 2009 (3. zasedání), 12. 6. 2009 dojde na zasedání Standing Comitte k podpisu Doporučení.

zdroj textu Parliamentary Assembly - Council of Europe ZDE

zdroj neoficiálního překladu dokumentu Úřad RRTV
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 12.6. 2009