Bodláky Václava Duška

Unaveni lží

8. 3. 2018 / Václav Dušek

Zlořády vyhovují mocným činitelům doma i za humny. Učíme se snadno a rychle, naši učitelé pokroku se nestačí divit, jakými mílovými kroky pádíme za vysněným štěstím a nadějnou prosperitou blaženosti. Lhavost zachvátila planetu – přinesla mnohá neúměrná utrpení, i smrt tisíců nevinných mláďátek; brouzdáme mělčinou odpovědnosti, zbaběle mlčíme, politologicky váháme, trpně čekáme. Bulvární koktejly přinášejí zasněným klid před bouří.

Lež k dostání v Podřipsku za pár grošů.

Chceš se pobavit, prosím – kdesi se radniční ozdoby ducha fackují, u nás zásadně neboxujeme. Hulvát dostane přes nevymáchánu mordu a hnedky se ozvou advokáti zapšklých bulíků – ženská, která vyťala cápkovi facku odsouzena – hle masožravka nepěkná, bije nám hochy, potřebuje postavit na pranýř a namlátit. Žena muže bít nemůže, protože ho nepřemůže, kde žijete?  Bože, hulvát v jakémsi zastupitelstvu kanálnicky užívá slovní útoky proti ženám, kdo toho strýčka nimru volil, z které bažiny se vydrápal do politických kruhů, mamlas nemytý?! A pak se třeba dočtete, že mládežnický světový režisér a tvůrce seriálových večerníčků pro dospělou holotu byl odstraněn kvůli zakyslému zpěvákovi, a manželka pana režiséra panicky zakvokala – nu, prachy nesmrdí, jak správně říkal fešák prezident.

Zprávy k údivu úspěšné společnosti mají být výstižné, padni, komu padni, hlavně pravdo nezapadni. A pokud si snad humorem zaděláváte na infarkt, pak sledujte kotel špinavého prádla, ve kterém se bytosti nešetří, naopak, hafají neurvale psovsky, aportují připravené argumenty – bez urážek a lhaní se neobejdou, někteří machři mohou bez uzardění nastoupit do seriálových převratných dramatických kousků. Díváš se a zmocňuje se tě beznaděj – demokratická siláž k dispozici domovnicím, poťouchlým poskokům moci. Namočit, vydrhnout, pověsit! Strašák důvěrnických schůzek máme na talíři – takto se do arény ke slovu dostaneš, že řveš, lomozíš, hrozíš, dokládáš lež lží a očekáváš potlesk i porozumění.

Krásy není dosti, odolává tuposti.

Pokud nám lže politik, není to vpravdě čisté lhaní, pouhá příprava k vítěznému úderu vládnímu, parlamentnímu, senátorskému, soudcovskému, prokurátorskému a… a máte z toho bolehlav, jako při vyzunknutí litru nefalšované východňárské dovozové lahodné lavorovice. 

Žurnalistické lži bývají ošetřeny s pečlivostí sběratelů vzácných známek – a může se stát, že zuřivý investigativec brojí proti nevinné oběti, nakrucuje se v pelíšku neomylných demokratických hlídacích psů a jeho kořist bloumá v útulné vazební cele a přemýšlí o nesmrtelnosti chrousta, co ve dne spí a v noci houká. 

Vedle lživého žurnalistického liliputa se pne kolos prosté lživosti, který má neoperovatelné básnické střevo a dramatické odhodlání sáhnout do pater slávy nebeské. Napsal lživý scénář o velkém neštěstí, a odsouzené ženy se až po letech dočkaly chabé omluvy – nálepka podezřelých jim zůstala. 

Dravec zaťal spáry do známého vraha – nejdříve krákal, jak dotyčný je nevinen, pramen křišťálové čistoty hadr, a tu náhle prozřel a nenechá na chráněnci nitku suchou – opravdu nemá lež krátké nohy, kdepak, nenechte se mýlit. Je libo kilo libové lži, prosím, navážíme, zabalíme, a pádíme dál k budoucnosti přebujelé ctnosti. Nevyhnutelná je pouze smrt, skolí svatého i lháře. 

Brouzdáme světem, hyneme touhou cosi znamenat, slyšíme lži a předstíráme, že jsme totálně hlušší. Bezmezná láska k pravdě dávno zhynula. Vždyť, přátelé, co je pravda, muška jenom zlatá.  Putujeme v nadějném procesí mravnosti a unaveni lží padáme u vyschlého pramene studny poznání.