Problém české politiky

19. 6. 2017 / Petr Fiala

Politické strany byly těmi, kteří je kdysi vymýšleli, zamýšleny jako subjekty, které artikulují a reprezentují politická přesvědčení svých členů a příznivců. Taková přesvědčení se měla projevit v programech, které měly být promítnuty do právních norem, pokud ta která politická strana získala dostatečný počet hlasů ve volbách.

Jenomže dnešní situace je jiná: Politické strany sice i nadále sdružují určitý počet členů, ty už ale nespojuje přesvědčení, ale zájem, obvykle čistě ekonomický. Jednotlivé politické strany tak představují pestrou škálu politických názorů, od pravicových po levicové, a pestrou paletu jejich nositelů, od fašistů po anarchisty. Lze si snad myslet, že v KSČM jsou lidé, kteří věří ve vybudování komunismu?

Nebo, jsou snad členové strany Zelených spojeni jednotným politickým názorem, který by vyplýval z jejich starosti o přírodu? Samozřejmě, ani náhodou. (Omlouvám se, že jsem jako příklad zvolil tyto dvě, mohl jsem si vybrat libovolné jiné...)

Myšlenka prezidenta Zemana, že by v ČR měly být volby povinné, troskotá již na skutečnosti, že v ČR také volby nejsou volby. To, co je tu za volby vydáváno, jsou ve skutečnosti předkola výběrových řízení a přípravná rozhodnutí o budoucích veřejných zakázkách.

Premiér Sobotka sice v minulých dnech sice dosáhl vítězství, totiž poté, co se  rozhodl vyčistit Augiášův chlév vlastní vlády,  průzkumy veřejného mínění ovšem naznačují, že to bude vítězství Pyrrhovo. Mnozí si totiž myslí, že nešlo ani tak o Babišovo nemorální jednání, jako o rostoucí preference jím vedeného hnutí. Babiš sice se svým hnutím (kterému se neobtěžoval vymyslet ani originální jméno) nedělá nic jiného než ostatní, dělá to alespoň nezakrytě. Zdá se, že lidem je to sympatické.