Poudačky o radikalizaci a islamofobie v establishmentu

28. 4. 2015 / Karel Dolejší

Včera došlo v bosenskosrbském Zvorniku k útoku islamisty na policejní stanici ZDE. Jeden policista při něm zemřel, dva byli zraněni, zahynul ale i útočník. V kontextu probíhající kampaně za odtržení srbské entity od Bosny a Hercegoviny ZDE si separatisté nemohli přát lepší dárek.

Podle zatím nepotvrzených zpráv byl útočníkem šedesátiletý muž jménem Nerdin Ibrić, což samo o sobě představuje netypickou odchylku od stereotypního psychologického portrétu mladého radikalizovaného pachatele. Bosenské ministerstvo vnitra hlásí, že před dvěma dny dostalo varování, detaily nicméně nezveřejnilo.

Je signifikantní, že ačkoliv v posledních letech dochází v Bosně občas k útokům džihádistů, mnoho let se všechny zaměřovaly výhradně na umírněné muslimy ZDE a docházelo k nim také bez výjimky na území obývaném převážně muslimy. Útok ve Zvorniku, ať už k němu došlo z jakýchkoliv důvodů, teď pomůže rozdmýchat plamen srbského nacionalismu a podpoří bosenskosrbské separatisty v jejich paranoi vůči islámu.

Taková paranoia ovšem existuje i v České republice, kde mají téměř nepřítomní muslimové ve společnosti asi stejnou praktickou váhu, jako Rytíři Jedi ZDE. Kromě prostředí výstředních protiislámských aktivistů se však stále častěji hlasy o "islámské hrozbě" ozývají také z prostředí politického, akademického a bezpečnostního establishmentu, což je mnohem větším důvodem ke znepokojení.

Čerstvá redakce bezpečnostní strategie ZDE (pdf), stejně jako jiné oficiální dokumenty, pochopitelně výslovně islámem nestraší. Když se však proberete českými médii a prozkoumáte osobní názory různých aktérů, situace vypadá dosti odlišně od oficiální vládní linie ZDE ZDE ZDE ZDE ZDE ZDE ZDE.

Že se na strachu z islámu přiživují různé populistické subjekty, s tím se patrně nedá nic dělat. Pokud však taková paranoia rezonuje i ve státních bezpečnostních strukturách, hrozí, že výrazně ovlivní analýzu potenciálních bezpečnostních hrozeb.

Přitom teoretická základna "islámské hrozby" v podobě mainstreamové teorie radikalizace stojí doslova na hliněných nohou.

Legie autorů podporovaných americkými pravicovými nadacemi a placených z vládních prostředků anglosaských států opakují stále dokola tezi o čtyřech stádiích radikalizace hlásanou oficiálně například newyorskou policií - tezi, která je ovšem fundamentálně pochybená ZDE (pdf). Podle této teze je člověk v prvním stadiu "preradikalizace" nenápadnou osobou, u níž ještě radikalizace nepropukla, nicméně jedná se o 2. nebo 3. generaci přistěhovalců, člověka s minimálně středoškolským vzděláním a pravděpodobně čerstvého konvertitu. Ve druhém stádiu "sebeidentifikace" se začne dotyčný identifikovat s radikálními hnutími a údajně projevovat vnější známky radikalizace, jako "nošení tradičního islámského oděvu", "pěstování plnovousu", "zapojení do sociálního aktivismu" v islámských komunitách, zbaví se závislosti na hazardních hrách, přestane pít alkohol a kouřit. Další fází má být "indoktrinace", během níž se dotyčný zaměří na svou víru. Přebírá politické názory ze salafistického islámu, stáhne se z mešity do úzkého kruhu radikálů, jeho náboženské názory se politizují. Čtvrté stádium je označováno jako "džihádizace" a jedinec začíná jednat podle svých radikálních názorů, což se projevuje cestami do zahraničí, absolvováním výcviku, vyhledáváním informací na internetu, získáváním zbraní a výbušnin atp.

Model sugeruje jakýsi zákonitý přechod z jednoho stádia do druhého, takže podle něj je například každý jednotlivý konvertita k islámu podezřelý, protože "proces přece má tendenci pokračovat".

Empiričtější studie ukazují, že radikalizace je složitý proces individuálního charakteru, jemuž žádnou deduktivní teorií nelze porozumět ZDE (pdf), podrobné zkoumání většího počtu případů pak tezi o čtyřech stádiích radikalizace zcela diskredituje ZDE (pdf). Studie NATO ZDE již před devíti lety konstatovala, že pouze necelých 10 % odborných textů o radikalizaci uvádí vůbec nějaká empirická data. Stručně řečeno, teze o čtyřech stádiích radikalizace muslima je tedy fakticky "urban legend", česky řečeno poudačka, jakkoliv často o ní hovoří FBI, NYPD, nebo představitelé českého bezpečnostního establishmentu.

Pokud je někdo na základě ideologické a s realitou nekonfrontované představy osobně posedlý údajnou islámskou hrozbou, není samozřejmě schopen věcně hodnotit charakter současného bezpečnostního prostředí a váhu jednotlivých rizikových faktorů v něm. Nevnímá, že muslimské teroristy 99 % muslimů nepodporuje a patří naopak k jejich prvořadým terčům. Kdyby měli lidé tohoto typu kontrolovat diskurs o bezpečnostní problematice způsobem, jak to lze do značné míry stále ještě zaznamenávat v USA nebo Británii, České republice by to rozhodně nic dobrého nepřineslo.

0
Vytisknout
3991

Diskuse

Obsah vydání | 30. 4. 2015