9766

Geopolitické vertigo, aneb Multipolární vlk

10. 1. 2014 / Karel Dolejší

Představte si, že jste od dětství naučeni poslouchat stále dokola pohádku O Červené Karkulce. Osoby a obsazení máte zažité: Nevinná Karkulka, hodná babička, zlý vlk, hodný myslivec.

Najednou však čtete příběh, ve kterém je všechno jakoby pomotané: Jeden vlk právě odchází ze scény, zatímco druhý na ni zrovna vstupuje, ani ta Karkulka není zrovna nevinná, po babičce naráz ani klokočí a navrch je myslivec značně ambivalentní persona - v něčem přínosná, v jiných věcech škodlivá.

Není divu, že někdo, kdo byl celý život zvyklý právě jen na pohádku O Červené Karkulce, je s takovým vývojem situace značně nespokojen. Vyžaduje maximálně letmé převyprávění známého příběhu - "ale dva vlci, to jste tedy už vážně přehnal".

Pilný čtenář pak sedne a píše: Mám sice jen základní vzdělání, ale vidím přece víc než jasně, že tu pohádku O Červené Karkulce vyprávíte úplně pitomě. Vlk č. 2 přece vůbec nemůže být vlkem, protože tím je vlk č. 1!

"Staré zlaté časy" supervelmocenské duality i doba nadvlády jediné globální supervelmoci utvrdily v podvědomí veřejnosti přehledné struktury o několika málo jednoduchých prvcích. Je úplně jedno, že se ti, kdo se dožili multipolarity, potřebují zorientovat v současném světě, nikoliv ve svém starém, kde se jediné "dobro" vždy potýkalo s jediným "zlem", ať už byly role rozděleny jakkoliv. Mnozí z nich vyžadují, aby se jim stále dokola vyprávěla pohádka O Červené Karkulce, protože jinak krutě zklamete jejich očekávání, že jim v každé situaci znovu ukážete na toho jediného skutečného vlka, před nímž je třeba mít se na pozoru - a to stačí.

Nebožtík Carl Gustav Jung by takové zatvrzelé nadvládě archetypů zajisté velmi dobře rozuměl, ale radost by z ní věru neměl.

0
Vytisknout
3624

Diskuse

Obsah vydání | 13. 1. 2014