Jak věci vypadají a jaké ve skutečnosti jsou, není vždycky totéž

12. 12. 2012 / Michal Kesudis

Štěpán Kotrba se rozhodl vstoupit do debaty, aby ji ukončil tak, jak si představuje. Bohužel manipuluje čtenáři, když píše, že jsem nepřinesl žádnou znalost toho, co se prý odehrává ve vedení strany. Špičky KSČM jsou v tématu přímých voleb prezidenta bezvýznamné. Nevidím žádný smysl v diskusi o nich. V kritizovaném článku jsem reagoval na pomýlenou představu, že lze považovat voliče KSČM za konsolidovanou operační jednotku. Ta představa je založena na předsudku, voliče KSČM (slovy pana Rybáře cca milion lidí) popisuje jako nesvéprávné osoby, pohybující se v houfu, nebo na příkaz.

Členskou základnu KSČM tvoří přibližně 50 tisíc lidí. Tito lidé, i kdyby hlasovali jako jeden muž pro jednoho kandidáta, nemohou sami rozhodnout o výsledku voleb. A co ten zbytek do milionu? Prokáže nesvéprávnost a zkopíruje pohyb padesáti tisícovek? Nikoli, každý jednotlivý volič se bude rozhodovat sám, podle vlastního uvážení. Obavy, že se rozhodnou všichni stejně špatně, nejsou založeny na zdravém vnímání reality.

Na stejně nezdravých základech stojí i hysterie kolem výsledku jednání vedení KSČM. Ten výsledek zřejmě neodpovídá tomu, co si kdo sliboval. KSČM je suverénní politickou stranou, která nikomu, ani sociální demokracii, nic nedluží. Vedení KSČM není v žádném případě kompetentní k tomu, aby svým členům a voličům linkovalo, koho mají volit. Možná, že v minulosti byl vrchnostenský dohled normou. Dnes jsem funkcionářům strany vděčný, že nestrkají nos, kam nepatří. Jednají správně.

Štěpán Kotrba cituje Daniela Rovného, aby dokladoval, jak to je. Vzpomínám na křiklouny, kteří vyhrožovali zrušením svého členství ve straně, když její zástupci podpoří Václava Klause proti Švejnarovi a naopak. Nevím o žádném z nich, který by svou hrozbu tehdy splnil. Proč by dnes, v podobné situaci, i když ne stejné, hrozila vnitrostranická válka? A proč by měla válka na levici vypuknout, když trvá už dvacet let?

Kandidát ČSSD, sám za sebe, může komunistům slibovat, co chce. Sociální demokraté budou nadále trvat na platnosti tzv. bohumínského usnesení a komunisty obecně popisovat jako masové vrahy, čekající na příležitost. Měli by komunisté kolektivně podpořit jejich kandidáta a dívat se na sebe, po dalších pět let v izolaci, jako na užitečné idioty? Kandidát Zeman byl po dlouhou dobu zastáncem bohumínské doktríny, smluvně opozičním protagonistou a velkým privatizátorem. Měli by jej komunisté vnímat jako svého? Věřím panu Kotrbovi, věřím mu, že si informace o pevném a nezlomném odhodlání řadových členů KSČM volit Zemana nevycucal z prstu. Ale nevěřím mu, že vyvinul snahu si informace ověřit. Tím, že dává na drby, mě překvapuje.

Druhým mužem, jenž promluvil, je redaktor blistů, Karel Dolejší. Krom iracionální fixace na jednání stranických špiček, arogantního ignorování faktu, že KSČM je suverénní politickou stranou a její vztahy s ČSSD mají svou historii i chladnou současnost, kterou nelze odestát, přidal informace o charakteru komunisty, které mohl poskytnout buď díky dlouhodobému stýkání se s členy komunistické strany, pravidelnému docházení na členské schůze vícero základních organizací této strany, nebo naopak, díky své bujné fantazii, protože dostatečné množství komunistů osobně dost dobře nezná. Pan Dolejší, na rozdíl od pana Kotrby, mě rozhodně nepřekvapuje. Není to první jeho text, sepsaný s tvůrčím zápalem. Namátkou vzpomenu nedávný článek, nazvaný "Proč nejsem komunistou", ve kterém popsal komunistu jako v podstatě komiksovou postavičku, kterou vlastně nezajímá vůbec nic, kromě moci nad osudem jiných lidí. A tak i tentokrát popisuje komunistu jako ubohého prosťáčka, zmítaného vždy a zásadně těmi nejnižšími, nejprimitivnějšími pohnutkami. Cituji "jásá nad plakáty jako by obkreslenými z obálky českého vydání stalinského románu Vadyma Sobka Cesta hvězdy. Jako už tolikrát v minulosti se ukazuje, že "lidovost" se u komunistů měří důvěrně známou symbolikou, spikleneckým sdílením lidových nectností až neřestí, nikoliv nějakým zastáváním se "objektivních" zájmů lidu." Konec citace. Jak volba oficiálního kandidáta ČSSD souvisí s objektivními zájmy lidu, Karel Dolejší bohužel nepíše. Zato závěr, dogmaticky přímočarý, o nereformovatelnosti velkých levicových partají, tedy i partaje komunistické, ten nechybí.

Ať už volby prezidenta ČR dopadnou jakkoli, jejich zásluhou se v České republice nic důležitého nezmění. K tomu bude potřeba mnohem delšího času, mnohem větší politické angažovanosti občanů, straníků i nestraníků. Každodenní politické aktivity velkého množství lidí. Nakonec i pan Dolejší bude muset opustit tu klávesnici, nad kterou koncipuje své mnohdy sporné komentáře a osobně se do té společné práce zapojit. Alibistické odmítání spoluúčasti stejně jako mudrování v koutě, jsou o ničem.

0
Vytisknout
2919

Diskuse

Obsah vydání | 12. 12. 2012