Stern dále píše: člověk často „zdědí“ – po své společnosti, po sobě samém, po rodičích – jisté formy, v nichž kdysi býval obsah, ale ten už dávno vývojem kamsi odtekl. Mechanismus akvária nás však nutí tyto formy přesto znovu něčím naplnit, když už tady jsou, neboť se nám zdá, že tyto formy jsme my sami, a kdybychom je nenaplnili, vlastně neexistujeme, „jsme prázdní“. Mnohá jednání jsou právě takovým naplněným akvárkem.

Ten sportovní stadiónek u Gymnázia a SOŠPg v Liberci je akváriem a zmenšeninou Strahova, kde husákovy děti cvičily spartakiádu a naši sokolští předci měli své slety. Když pan Cvek napsal, že mladí lidé jsou jako telata bez mozku, mohli by mu opáčit, že jeho Bůh je jen akvárko. Ti studenti z Liberce jsou vlastenci Západu a revolucionáři a budovatelé nejlepších zítřků! Nezaháleli a než aby se zhulili, tak udělali k XX. výročí SN alespoň něco: 1. praktického a ohmatatelného, 2. sociálního a plně souhlasím s panem Potměšilem, že i oni sami mohou něco změnit a že revoluce se nejen mohou opakovat, ale mohou i pomocí různých akvárek přetrvávat dál.