Záhady naší doby, anebo jak Západ podrazil Václava Havla

18. 11. 2009 / Jan Keller

Žijeme v době velkých záhad. Už dvacet let úspěšně doháníme západní Evropu v rovině ekonomické. Jak přitom ukazuje ve své nejnovější knize Miloš Pick, i přes úspěšné dohánění se výkon naší ekonomiky (při všech obtížnostech měření) pohybuje na nějakých 72% výkonu ekonomiky evropské patnáctky, tak jako před dvaceti lety.

Další záhada. Během uplynulých dvaceti let jsme odbourali valnou část těžkého průmyslu orientovaného na Rusko, přejali jsme z vyspělých zemí mnoho progresivních technologií a více či méně záměrně zlikvidovali řadu zastaralých provozů. Přesto je energetická náročnost výroby u nás stále 2,5 krát vyšší než činí průměr evropské patnáctky. Provozovat modernizovanou ekonomiku se stejnou plýtvavostí, s jakou byla provozována ekonomika prokazatelně zoufale zastaralá, to už je něco mezi záhadou a velkým uměním.

Přesto, že naše ekonomika zaostává za vyspělými zeměmi ve stejné míře jako před dvaceti lety, a přesto, že jsme zdědili nevýkonný hospodářský systém, vytvořila se u nás vrstva zázračně bohatých lidí. Je velkou záhadou, odkud tito lidé své bohatství ve zbídačené zemi vzali, a nemenší záhadou je, proč to, co jim v astronomických kvantech přibylo, vůbec ale vůbec nikde nechybí.

Naše politická scéna je záhadami přímo nabitá. Třetí nejsilnější stranou se stalo politické uskupení TOP 09, které v podstatě nikdy řádným způsobem nevzniklo.

Překvapivě vysoké procento voličů věří jejímu programu, který nebyl nikdy veřejnosti předložen. Vynesly se z něho jen nepatrné útržky. Např. záměr uzákonit možnost odečíst z daní plat služky. Pokud právě tyto informace voliče zlákaly, pak je záhada, kdy si 15% českých domácností stihlo pořídit služku a proč to nesnížilo míru nezaměstnanosti žen. Pokud se voliči nechali zlákat něčím jiným, pak je obrovská záhada, čím vlastně.

Poslední a možná největší záhadu zformuloval Václav Havel 14. listopadu 2009 v sobotním vydání MF Dnes. Podle jeho slov je tajemnou záhadou nejvyšší velikosti to, že „někdo, kdo ještě několik minut před vyhlášením kandidatury na prezidentskou funkci něco takového považoval za nesmysl a odmítal to, bude nakonec prezidentem skoro třináct let, a to navíc posledním jednoho státu a prvním druhého“.

Václav Havel má jako vždy naprostou pravdu. Tato záhada je opravdu ze všeho nejtajemnější. Zvláště dáme-li ji do kontextu s tvrzením Karla Hvížďaly v jeho blogu na www.aktualne.cz dne 17. listopadu 2009. Karel Hvížďala v něm píše: „První zřetelný signál, že se blíží velké změny, se dal odečíst z telefonického dotazu, který mi byl položen na začátku ledna roku 1989,...Dotaz mi položil Pavel Tigrid. Zeptal se mě: Co bys tomu říkal, kdyby byl prezidentem Václav Havel?“

Nějakou velkou a tajemnou záhadou, nějakým nevyzpytatelným řízením osudu zapomněly příslušné orgány Václava Havla informovat, že se z vůle všeho lidu stane prezidentem, takže ten stál v okamžiku své nominace o tři čtvrtě roku později jako opařený.

Možná, že kdyby se vysvětila tato neuvěřitelná záhada, začali bychom postupně rozplétat i klubko všech záhad ostatních. Vždyť být svobodný znamená být informován. Svoboda uprostřed stále nových a překvapivých záhad je svoboda tak trochu tajemná, polovičatá, jedním slovem nevěrohodná. Nikdy nevíte, kdy a kdo vás o ni zase připraví.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 18.11. 2009