Kdo uhlídá hlídače?

18. 11. 2009 / Jindřich Kalous

Příkladem může posloužit britský Guardian, který k ní během jediného týdne přinesl nejméně čtyři významné ohlasy, od suchých přehledů dat až po komentář George Monbiota.

Je zřejmé, že i tradičně superoptimistická oficiální publikace IEA musí chtíc nechtíc reagovat na tlak skutečnosti. Jak upozorňuje Monbiot, její prognóza denní těžby surové ropy v miliónech barelů denně pro rok 2030 se rok od roku snižuje: 2004 - 123, 2005 - 120, 2007 - 116, 2008 - 106, 2009 - 103. Přesto IEA trvá na datu ropného zlomu někde kolem roku 2020. Situace uvnitř IEA však může být mnohem zajímavější, než jak to vypadá zvenku. Některé insidery už zřejmě přestaly bavit politické tlaky na to, aby výroční zprávy hýřily neoprávněným optimismem, a pod podmínkou anonymity uvedli, jakým zájmům mají uváděné závěry nakonec sloužit. Především jde o to, aby "se nenaštvaly USA", a také o strach "ředitelů zeměkoule", že uvedení skutečných fakt o stavu světových zásob energetických surovin a zdrojů by vyvolalo nezvladatelnou paniku na finančních trzích s důsledky mnohem závažnějšími pro globální ekonomiku než jaké můžeme pozorovat za současné finanční a ekonomické krize.

O tom, jaká je situace ve skutečnosti, svědčí komentář švédských výzkumníků z university v Uppsale, kteří se pod vedením Kjella Alekletta zabývají perspektivami těžby ropy dlouhodobě a byli mezi prvními, kdo na skutečnost ropného zlomu upozornili. (Aleklettův tým se spolehlivostí zpráv agentur jako IEA zabýval už dříve. Jejich odhad je, že v roce 2030 nebude mít lidstvo k dispozici více než 75 miliónů barelů surové ropy denně, což odpovídá zhruba úrovni přelomu tisíciletí, a vrcholu denní těžby bylo skoro jistě dosaženo loni v létě na úrovni asi 85 mil. barelů, přičemž však roční těžba stagnuje už od roku 2005. Toto plató pravděpodobně nevydrží déle než do příštího roku a pak začne světová těžba pravděpodobně stále rychleji klesat, přičemž by se tento pokles mohl výrazněji zrychlit po roce 2012. Jak však bylo aktivisty a novináři píšícími o ropném zlomu mnohokrát řečeno, přesné načasování dalšího vývoje nemůže být poctivě předpovězeno, protože kromě odhadnutelných geologických a technologických vlivů mohou nastat okolnosti ekonomického a geopolitického charakteru, které jsou sice aspoň částečně představitelné, ale jen těžko je lze předem datovat.

Jak píše ve zmíněném komentáři George Monbiot: "Nevím, kdy začnou světové dodávky ropy klesat. Vím však, že jiný zdroj už prošel svým vrcholem a přešel do volného pádu: Důvěryhodnost instituce, která je má posuzovat... Odhad agentury o stavu světových zásob ropy začíná vypadat tak spolehlivě jako oslavné tirády Alana Greenspana (bývalého šéfa FEDu, který v USA plní úlohu centrální banky, pozn. J.K.) na zdraví finančních trhů. Jestliže mají informátoři pravdu, měli bychom začít shromažďovat střelivo. Jestliže jsme natolik překvapeni, že nestihneme nahradit ropu před vyvrcholením a krachem jejích dodávek, světová ekonomika se zablokuje."

Těžko k tomu něco objevnějšího dodávat. Životně důležitá je a kritickou se v tomto smyslu může stát především závislost moderního zemědělství a zásobování potravinami na fosilních palivech. Čekají vlády zemí OECD s realizací konkrétních kroků až na chvíli, kdy zhroucení "tržní ekonomiky" znemožní nakrmit obyvatelstvo? Nebo už na aktivitu rezignovaly a nechávají věcem volný průběh?

Vytisknout