I já žaluji

12. 3. 2014 / Oldřich Průša

Naprostá většina občanů v dobré víře svoji povinnost, o které v dobré víře rozhodli zákonodárci země, plní. Dobrá víra na druhém místě jmenovaných a dobrá víra prvně jmenovaných vycházela z přesvědčení, že ti, kteří vybranou částku spotřebovávají, tak budou činit ve prospěch plátců. Neděje se tak.

Šíří se však přesvědčení, že se tak neděje. Šíří se ze všech směrů do všech stran. Jediné místo kam a odkud se nešíří je vedení České /tak zvané -- snad ze staromilství -- veřejnoprávní/ televize. Argumentů je i díky internetu nepřeberné množství. Kdo chce, najde si stovky konkrétních příkladů. Vlastní zkušenost mají všichni plátci.

Vedení České televize je k ohlasům na své konání zcela netečné. Pohrdá inteligencí národa a domnívá se, že vlastnictvím židlí spojených se zastávanými místy, je nedotknutelné.

Jen jeden konkrétní příklad. Kritika se minulý týden valila na úroveň zpracování přenosu tiskové konference prezidenta Ruské federace V. V. Putina v souvislosti se situací na Ukrajině. Televizní odpovědní zůstali němí. A ukázalo se, že nepoučení, asi nepoučitelní a arogantně a samolibě přesvědčeni o své nedotknutelnosti. Před chvílí proběhlo pro novináře veřejné vystoupení naposledy z voleb vzešlého prezidenta Ukrajiny V. F. Janukoviče. A ač se opět dlouho dopředu vědělo, že se tak stane, vybrána k překladu byla tlumočnice, že by jeden zaplakal. Amatérka, zřejmě levná. Výsměch, který si platící nezaslouží. Další kapka k nespokojenosti.

Diváci se situací zabývají v diskuzích a stížnostech směřovaných odpovědným televizním činovníkům. Víc zatím nezmohou. Mohou se však obrátit na své poslance a senátory, aby se touto tristní situací zabývali.

I já tak činím a žádám o zjednání nápravy a vysvětlení zodpovědným, že s nimi vládne nespokojenost a žádám o sdělení jakýmkoliv zvoleným způsobem o krocích podnikaných tímto směrem. Televizní diváci mající obdobný názor nechť činí obdobným způsobem.