V souvislosti s nynějším "skandálem" polského ministra zahraničí Sikorského bych rád upozornil na příspěvek, který vyšel v Britských listech 22.4. 2014, poznamenává Jan Čulík.

Česká republika kvůli své zeměpisné poloze a velikosti nebude nikdy mít možnost dělat vlastní, samostatnou zahraniční politiku, čeští ministři zahraničí by se však mohli aspoň v některých situacích chovat uměřeně, neprovádět rektální alpinismus vůči velmocím a v některých případech prostě mlčet, i když už nemohou určité věci říct, sdělil Britským listům jeden informovaný zahraničněpolitický expert. Jenže - a tato informace je zcela neověřená, nikdo ji nepotvrdí a varujeme, že je to zřejmě jen zlovolná protiamerická pomluva - pan ministr zahraničí Zaorálek musí zastávat v případě ukrajinské krize ostře proamerické stanovisko, protože mu - podle neověřeného zlovolného drbu, který nikdo nepotvrdí - údajně bylo dáno najevo, že americké ministerstvo zahraničí si dobře pamatuje, že v opozici vystupoval proti umístění amerického radaru v České republice, takže pokud by znovu projevil postoje, které se příčí americkým zájmům, ve funkci ministra zahraničí by prý skončil.

V souvislosti s tím vyslechly Britské listy také informaci o tom, že jeden z předchozích amerických velvyslaneců v České republice se dožadoval přijetí u českého ministra zahraničí v libovolnou denní dobu, kdy se mu zamanulo - aniž by si schůzku předtím objednal. Jednou stál před branami Černínského paláce a dožadoval se telefonicky přijetí u ministra zahraničí. "Ale vždyť jste se neobjednal, tak se v sekretariátě objednejte, mám pracovní program," sdělil mu ministr. "Ale já jsem americký velvyslanec!" zněla odpověď od vrat.

Velvyslanec, zuřil, odešel a objednal se na druhý den. Když se k ministrovi dostavil, položil mu na stůl papír formátu A4 s nadpisem Talking Points. Na něm bylo napsáno, co si americké ministerstvo zahraničí přeje, aby český ministr zahraničí říkal na veřejnosti.

I tato informace je samozřejmě nezdokladovatelná a je to čistý zlovolný protiamerický drb, od něhož se Britské listy s rozhořčením distancují.