Mlč! Nic nevíš! Tak mlč!

29. 10. 2012 / Jiří Kalát

Asi bych měl mlčet. To mi tedy bylo doporučeno řadou čtenářů Britských listů, jako reakce na můj text: "Probuzení bolí, zůstalo jen rudo před očima!" Některé názory byl celkem slušné, jiné poučné, mnohé vulgární a silně propagandistické. Já chápu, že se přisluhovačům komunismu i dalších extrémistických ideologií nelíbí, když je lidé kritizují a nebo přímo vyjadřují svůj názor, ale díky za to, že v této zemi ještě psát mohu a psát budu.

Tedy jen pár argumentů proč bych měl podle těchto lidí mlčet a mé důvody, proč nebudu:

Mlčte:

"Protože za nadvlády komunistů se nikdo nemusel bát, že přijde o střechu nad hlavou, o práci a výdělek, strach, že nebude mít dost na živobytí, že nebude mít na zdravotní péči, či možnost studovat, pokud jste se otevřeně deklaroval jako jejich odpůrce."

Myslím, že poslední věta souvětí vyjadřuje celý problém komunismu, tak jak ho vnímám nyní. V nynějším režimu práci mít nemusím, což je celkem povznášející. O střechu nad hlavou se dá přijít v každém režimu, rozdíl spočívá v tom, že v demokracii o něj přijdete s největší pravděpodobností vlastní vinou, špatným hospodaření či přehršlem půjček, nikoliv rozhodnutím státu, a nebo tím, že řeknete něco nevhodného v hospodě. Přestože se to nezná, (možná je to spíše tím, že jsou mnozí líní) tak práce v České republice je, protože jinak by se u nás velice těžko uchytilo mnoho pracovní síly z různých východních států. To, že český člověk za tyto peníze nechce dělat a díky našemu štědrému sociálnímu systému ani nemusí, je věc jiná.

Mlčte:

"Psi štěkají, ale karavana jde dál, zkusej se podívat občas mezi obyčejné lidi, ti mají úplně jiné starosti, než voni. Přežijou svoji patologickou nenávist ve zdraví."

Přemýšlím nad tím, co si mám představit pod pojmem "obyčejní lidé". Jako lokální novinář se, co se mzdy týče, pohybuji celkem hluboko pod průměrnou mzdou v ČR, tedy opovážím se sám sebe také počítat mezi "obyčejné lidi." S nimi se často potkávám, většinou v supermarketech, kde tlačí své přecpané košíky se zbožím, ve vesnicích i městech, kde se neustále opravují i stavějí nové domy s jedněmi i více garážemi, v hospůdkách, kde se mnou popíjejí celé noci.

Mlčte:

"Když jsi nebyl volit, tak drž hubu."

Tak toto je argument celkem logický, až na to, že jsem nekritizoval chování zvolených lidí, ale sypal si popel na hlavu, kvůli tomu, že jsem volit nebyl. Ale jinak souhlasím, kdo nebyl volit, neměl by poté kritizovat kroky zástupců, které vlastně nezvolil. Jenže až jednou vyhrají komunisté, mohli bychom toto slyšet častěji, možná s touto obměnou: "Nebyl jsi volit komunisty, tak drž hubu."

Mlčte:

"Proč se vy všichni znalci společenských poměrů za komančů pořád k něčemu, čemu nerozumíte za mák, tak rádi vyjadřujete."

Vyjadřuji se k volbám a jako občan ČR se nebojím říct, že volbám rozumím, tedy minimálně základním procesům a funkcím demokracie.

Mlčte:

"Jako novinář, kojený gulášem pověr posledních 20 let jistě uvažovat jinak, než jste v e svém příspěvku napsal, nedovedete. Velmi připomínáte svazáka z 50 let a ty si já pamatuji dobře. Místo objektivního přístupu- ideologie, místo rozumu, bezmezné víra v něco, co sám nepochopíte."

Už jsme o tuho zase, to imaginární "něco" co nedokáži pochopit nebo tomu nerozumím. Říkám si, co by ty mohlo být? Třeba znárodňování, cenzura tisku, zatýkání lidí, popravy atd. nebo mi opravdu to "něco" uniká a v Česku bylo po dobu těch komunistických čtyřiceti let "nebe na zemi". Protože pokud ano, pak budu muset opravdu přehodnotit všechno, co mi řekli moji rodiče, učitelé, přátelé, příbuzní, lidé jako pan Havel a další disidenti, knihy i dokumenty, rozhovory a články v tisku, no konečně tedy uvěřit učebnicím marxismu a leninismu z dob padesátých či šedesátých. Jenž to raději ne! Demokracie má své zásadní chyby a nedostatky, není dokonalá a mnohdy skřípe, ale stále je lepší, než režim s rudými vlajkami a touhou poroučet větru dešti. Mlčte:

Co vy, pravicový voliči, víte o minulém režimu? Nic! Jste ročník 1984, tedy dítě doby, kdy se všeobecně nadávalo na režim, protože to jaksi patřilo k bontónu.

Toto je argument, který poslouchám už asi deset let možná o něco déle, jako bych opravdu potřeboval žít v té obě, abych dokázal zhodnotit její působení na společnosti. Kvůli tomu abychom nezapomněli, máme knihy, knihovny, organizace jakou je například Post Bellum a další, které nám připomínají jaká sběř tady vláda během dob komunismu. Nemusím zažít válku, abych jí nechtěl prožít. Stejně si nemusím prožít komunismus, aby věděl, co dokázal uděl s touto zemí a lidmi v ní.

Mlčte:

Lidé prostě dali přednost příslibu alespoň nějakého řádu v naší společnosti, aby měli alespoň nějaké jistoty v životě, před "svobodou" např. cestovat volně do zahraničí (když na to mají). Stručně to vyjádřil také jeden přispívatel BL: "raději budu stát ve frontě na banány než ve frontě před pracovním úřadem". Tak v tom případě holt jdou ideály svobody a demokracie stranou.

Strach. S takovéhoto argumentu mohu mít jedině strach, nic víc. Možná až panickou hrůzu. Já osobně budu mít raději malý byt a nízký příjem, ale ponechám si osobní svobodu, než ji vyhandlovat za kus žvance a sociální jistoty. Bohužel přesně takto přemýšlí většina lidí. "Dejte nám trochu jídla, byt, pojištění, zrušte třicetikorunový poplatek za lékaře a se zbytkem republiky si dělejte co chcete, hlavně že je na pivo a cigára," jakoby křičeli do světa. Češi mají pocit, že se mají špatně, ale podívejte se kolem sebe a ruku na srdce, opravdu se mám tak zle? Cestoval jsem po celém světě a většina českých lidí si už nedokáže představit, co doopravdy bída je. Být chudý a nemít peníze totiž neznamená, to že si nemůžete koupit nejnovější typ mobilního telefonu nebo novou plazmovou televizi, ale to že nemáte co jíst a kde spát. Jen hlupák vymění jistotu za svobodu a jídlo za právo na svobodný život.

Mnozí už mi nyní říkají, že bych měl mlčet, protože se jim nelíbí co říkám. Jak dlouho by trvalo, než by mi ty samí lidé zakázali mluvit úplně v případě, že by Komunistická strana Čecha a Moravy získala většinu v parlamentu?

0
Vytisknout
4864

Diskuse

Obsah vydání | 29. 10. 2012