Co je to "Čína"? - Štěpán Kotrba zase hájí autoritářské režimy

27. 6. 2009 / Jan Čulík

Polemika s textem Štěpána Kotrby "Mají lidé na Západě právo se vzbouřit také?"

"Čína má plné a nikým nezadatelné právo určovat si limity své legitimity sama," píše zábavně Štěpán Kotrba a dostává se tak do jednoho ze svých četných logických zkratů. Co je to Čína, Štěpáne? Když se k moci dostane skupina diktátorů a zotročí zbytek obyvatelstva, z titulu toho, že povraždili pár tisíců lidí (v Číně to za Maovy kulturní revoluce byly spíš miliony) se jejich vláda stává legitimní? Jakmile jakýkoliv diktátor uchvátí v jakékoliv zemi moc, jeho vláda se tím stává legitimní? Byla Husákova vláda v Československu legitimní?

Západní vlády respektují diktátory, kteří uchvátí v nějaké zemi moc, z čistě pragmatických důvodů: jen proto, že udržují - bez ohledu na útlak poddaných - mezinárodní stabilitu. Čínskou vládu jiné mocnosti respektují nikoliv proto, že by byla legitimní, ale proto, že má moc a vládne obrovskou zemí. Severní Koreu jiné mocnosti respektují proto, že má jaderný potenciál.

Je však naprosto nepřijatelné lidem argumentovat, že nemají právo se vzbouřit, pokud jsou terčem útlaku. (Jiná věc jistě je, jak tu opakovaně argumentoval Karel Dolejší, kdy má smysl se vzbouřit.) Relativizace kulturních hodnot je nesmysl. Mám příliš velké zkušenosti a osobní přátelství s lidmi - studenty - z mnoha zemí světa - které Štěpán Kotrba nemá, protože nemluví anglicky - na to, abych nevěděl, že navzdory místním kulturním nánosům je substrát lidství všude stejný: představy, které má Štěpán Kotrba, že ostatní kultury jsou lidsky naprosto "rozdílné", jsou obdobně rasistické jako představy některých šílenců v Čechách, že jediné, co mají VŠICHNI muslimové na mysli, je sebevražednými atentáty zničit západní civilizaci.

Všichni chtějí totéž: žít v souladu se svými bližními, mít se víceméně dobře, realizovat své schopnosti, najít lásku a přátelství. Nemusím vám asi vykládat, co si myslí samotné muslimské ženy o státních zákazech, omezujících jejich existenci ve svých zemích.

Nepřijatelná je také Kotrbova relativizace hodnot. Je obscénní dávat před jméno britského premiéra Gordona Browna slovo "demokratický" do uvozovek. V západní Evropě demokracie je a funguje a Gordon Brown byl skutečně demokraticky zvolen. Demonstrace v ulicích jsou v západní Evropě považovány za normální, základní demokratické právo a nikdo za ně lidi nestřílí, nemučí a nezavírá. Směšovat režimy v Evropě s režimem v Číně a v Íránu je neseriózní, neférové a nepřípustné.

Jak ví Štěpán Kotrba, že se Číňané údajně "nebouří" proti státní správě? Jak známo, v Číně dochází každý týden k několika stovkám až tisícům místních povstání, která místní úřady velmi špatně zvládají - rozezlení Číňané vypalují policejní stanice a zabíjejí policisty. Do západních médií se to většinou vůbec nedostane.

Ano, lidi na Západě mají právo se vzbouřit. Například Francouzi to dělají skoro každý týden.

Samozřejmě, že mají v demokracii lidé právo hromadně demonstrovat proti vládě. Proti válce v Iráku demonstrovaly v Londýně dva miliony lidí. Pokud vím, Štěpáne, londýnská policie do nich nestřílela ani je nezavírala a nemučila. Kdo chce demonstrovat proti Lisabonské smlouvě, ať to udělá. Nikdo mu v tom nebude bránit. Bude-li opakovaně docházet v Evropě k milionovým demonstracím proti Lisabonské smlouvě, smlouva bude zrušena, to si pište.

Při vší své politické korektnosti a papírové férovosti jsou západní země daleko pružnější při zpracovávání a plnění požadavků nespokojených občanů než země autoritářské. Třeba se to, co lidé chtějí, nestane v takové demokracii hned, ale dříve nebo později se názory a požadavky lidí prosadí. Nynější krize vlády Gordona Browna a celé Labouristické strany je jen důsledkem toho, co labouristům provedl "morální kazatel" Tony Blair - svou politikou, kdy občany neposlouchal, svou stranu tak zdiskreditoval, že se z toho volebně možná už nikdy nevzpamatuje. V západních demokraciích se vůle lidu vždycky projeví. (Možná ne v České republice, která se vždycky jaksi stylizuje do role slouhy a kolonie zahraniční mocnosti; její politikové většinou nemají zájem ani schopnosti, aby hájili zájmy obyčejných lidí. Skoro každodenně vidím v televizi, jak skotský parlament řeší různé komunitní problémy na základě stížností lidí a mění zákony či schvaluje zákony nové, aby byl zájem občanů lépe ochráněn. Nezdá se mi, že by systematicky něco podobného dělal český parlament.)

Je neoddiskutovatelným faktem, že mezi autoritářskými a demokratickými zeměmi je zásadní rozdíl. Nevím, proč je nutno neustále tuto banalitu opakovat a nechápu motivaci Štěpána Kotrby, proč to neustále relativizuje a rozmlžuje.

Režim nelegitimuje prostě jen ta skutečnost, že jeho představitelé hrubými mocenskými prostředky uchvátí moc. Vnitřní stabilita režimu je založena na souhlasu obyvatelstva a ta se nejlépe projevuje ve volbách.

Nevím, co vede Štěpána Kotrbu k tomu, aby neustále veřejně hájil ty nejutlačitelštější režimy světa. Zajímavý je také jeho ostře kritický přístup k jakékoliv nezávislé společenské aktivitě. Ten je ovšem taky plný rozporů. Pokud nemá smysl a je škodlivé o cokoliv se ve veřejné sféře pokoušet, proč píše Kotrba každodenně do Britských listů?

K tomu komentář ŠOK: Čulíkova obrana imperiálních práv na pravdu ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 26.6. 2009