Vietnam začal r. 1963 vznešenou Kennedyho intervencí, jejímž cílem bylo udržet komunisty pod kontrolou, a tak svět zabezpečit pro demokracii. Totéž říkali George Bush a Tony Blair o terorismu a o Afghánistánu. Vietnam eskaloval, když se Diemovu režimu v Saigonu nepodařilo zastavit agresi Vietcongu a byl svržen s americkým souhlasem. V roce 1965, navzdory skepsi Kongresu, bylo použito amerických poradců, pak letadel, pak pozemních vojsk. Spojenci byli žádáni o pomoc, ale málokteří pomohli - a Británie ne.

Přítomnost Američanů na asijském území proměnila místní povstání v regionální křižáckou výpravu. Zahraniční pomoc silně podpořila kauzu Vietcongu: místní lidé měli pocit, že je třeba bojovat proti tomu, co viděli jako neoimperialistickou invazi. Američané se pod tlakem rozhodli stále extenzivněji bombardovat, i hluboko do sousedních zemí, navzdory důkazům, že je to neefektivní a politicky kontraproduktivní.

Žádné množství moderních zbraní nemohlo porazit armádu venkovanů, kteří bojovali v noci a dokázali terorizovat místní obyvatelstvo, anebo s ním splynout. Každý měsíc přicházelo množství zpráv o amerických zvěrstvech. Armáda počítala své úspěchy nikoliv podle toho, kolik území ovládla, ale na počty mrtvých nepřátel. Zoufalý pokus "vycvičit a vybavit" novou vietnamskou armádu ji učinil zkorumpovanou a nespolehlivou. Vyplýtvány byly miliardy dolarů. Smlouva s Vietcongem v roce 1973 neskryla ponížení konečné porážky.

Všechny tyto kroky se nyní opakují v Afghánistánu. Všichni rozumní pozorovatelé, dokonce i generálové a diplomaté ve službě, přiznávají, že "nevítězíme".

Armáda v Afghánistánu používá politiku narušování obchodu s opiem, čímž proti sobě staví místní obyvatelstvo. Používá se americké letecké síly proti "slepým" cílům. To všechno se stalo mocnými zbraněmi v arzenálu Talibanu.

Velkou vinu nesou liberální apologetikové této války na obou stranách Atlantiku, kteří dál vymýšlejí výmluvy pro její selhání. Typickým příkladem je pondělní redakční komentář New York Times, který blahopřeje Obamovi, že "posílá do boje další vojska", avšak tvrdí, že to stále ještě nestačí. Strategií prý musí být "přímo se postavit Talibanu".

Takto mohl argumentovat r. 1972 generál Westmoreland ve svém saigonském bunkru. New York Times zjevně nikdy neviděl afgánskou armádu či policii v akci. Osm let výcviku za 15 miliard dolarů bylo téměř úplně nanic, protože muži prostě odmítají bojovat, jsou jen ochotni chránit vlastní příbytky. Každý odborník na Afghánistán vám potvrdí, že poskytovat Paštunovi výcvik, aby bojoval proti druhému Paštunovi, je plýtváním peněz. Vzhledem k tomu, že Pentagon původně vyzbrojil a vycvičil Taliban, aby bojoval proti Sovětům, toto je zřejmě první válka v historii, kde Pentagon vyzbrojil a vycvičil obě strany.

Ani Pentagon ani britské ministerstvo obrany nezvítězí v Afghánistánu silou palby. Politika z roku 2001, jejímž cílem bylo provést invazi do Afghánistánu, zatknout Usámu bin Ladina a zbavit region teroristických základen zcela selhala. Strategie se proměnila v nesmyslné vraždění stovek mladých západních vojáků a tisíců Afghánců. Vojska jsou dál vysílána do Afghánistánu, protože labourističtí ministři nemají odvahu přiznat, že Blairovo rozhodnutí porazit islámské nebezpečí vojenskou silou bylo šílené. Pořád opakují, že "zabezpečují bezpečnost Británie", ale vědí, že dělají přesně opak.

Vietnam zničil dva prezidenty, Johnsona a Nixona, a zničil globální sebedůvěru celé generace mladých Američanů. Afghánistán možná učiní totéž.

Každý nový západní prapor, vyslaný do Afghánistánu, vyvolává příliv dalších peněz pro Taliban z Perského zálivu. Každý nový masakr ze vzduchu způsobuje, že se k Talibanu hlásí další mladí dobrovolníci. Jak naprosto kontraproduktivní je tato válka, zdrcujícím způsobem analyzoval David Kilcullen, poradce klíčového Obamova generále Davida Petraeuse.

Obama je v pasti minulých politických chyb, stejně jako byli Kennedy a Johnson. On a Petraeus musejí najít prostředky a jazyk, jak odejít z Afghánistánu a dovolit, aby protizápadní hysterie muslimského světa - kterou Západ tak intenzivně vyvolal - konečně ochladla. Je obtížné představit si větší tragedii než to, že by nejzajímavější americký prezident za celou generaci nesmyslným způsobem opakoval největší americkou poválečnou prohru.

A co se týče britských politiků, hledají nyní výmluvu pro svou nekompetenci v Afghánistánu tím, že se chystají zorganizovat monstrproces své nekompetence v Iráku (v Británii se nyní bude konat vyšetřování irácké války, pozn.red.). Proč zůstávají v nečinnosti, zatímco provincie Helmand, kde jsou britští vojáci, hoří? Nezeptají se aspoň, jak je možné, že vydávají 40 miliard dolarů ročně na obranu, přesto jsou však svědky toho, že 8000 britských vojáků na jedné aktivní frontě musejí zachraňovat Američani?

Kompletní článek v angličtině ZDE