Zpověď masochisty

10. 10. 2011

Přijal jsem pozvání kamaráda do Studia Švandova divadla, píše Karel Vondruška. Přiznávám, že s jistou obavou o osud večera. Repertoár této scény několikrát zklamal jak volbou témat, tak i provedením.

Masochista ve mně však vzbudil jistou zvědavost ohledně tabuizovaného sexu. A i když jsem ani po této stránce nebyl zklamán a s radostí mohu konstatovat, že Sikorův Masochista daleko přesáhl toto téma.

Po dlouhé době jsem viděl hru současného českého autora, která reaguje na nejnovější snahy naší reformní vlády. Masochista hledá ponížení nejdříve v komunitě, poté u profesionálních sexuálních pracovnic, účastní se demonstrací, aby mohl být týrán policií, provokuje pravicové radikály.

Když mu šéf vyhrožuje, že pokud vstoupí do odborů, tak vytře jeho ksichtem celou prodejnu stane se odborářem.

Chce být ponižován svými šéfy, škemrá, aby mohl pracovat déle za menší mzdu, aby všichni mohli pracovat déle za menší mzdu a nedožili se důchodu. Chce změnit svět podle svých tužeb. "Škrty" vládní propisky na jeho zádech mu způsobují svrbění na šourku.

Snaha našich reforem dohnat a předehnat Čínu v co nejnižší  ceně práce je asi nejzávažnějším poselstvím celé hry. Z této snahy se odvíjí ostatní převážnou většinou společnosti odmítané reformy.

Hra má tedy ideu, je provedena nadšenými herci -- zejména bych vyzvedl výkon Tomáše Kobra v titulní roli. Hru odměnili i diváci potleskem i smíchem na otevřené scéně.

Masochista "jen" analyzuje -- nenabízí řešení. Vím, že při uvedení další hry Romana Sikory se už nemusím obávat o osud večera .

0
Vytisknout
2661

Diskuse

Obsah vydání | 10. 10. 2011