Problém nebyl rozpad Rakouska-Uherska, ale reakce na hospodářskou krizi o 10 let později
28. 10. 2026 / Boris Cvek
Jan Čulík píše o roku 1918: kdyby se Rakousko-Uhersko nerozpadlo, tak by nás to mohlo zachránit před nacismem. Jenže ten se stal problémem až po roce 1928. Do roku 1928 Německo bylo docela fungující a demokratickou zemí. Volker Ullrich ve svém životopise A. Hitlera argumentuje v tom smyslu, že kdyby se podařilo vydržet udržet Hitlera mimo skutečnou moc do roku 1934, už by se asi k moci nedostal, neboť ekonomika se zlepšovala.
Co by bylo s Rakouskem-Uherskem v době po roce 1930, to opravdu netuším. Možná by to byl ještě větší problém než samo Německo. Vídeň byla ostatně v roce 1918 jedním z nejvíce antisemitských měst na světě. Hitler ovšem kupodivu antisemitismu, když bydlel ve Vídni, odolal, stal se antisemitou až po válce jako pracovník armádní propagandy proti bolševikům (armáda také vymyslela a šířila tu lež o tom, že válku Německu prohráli židé, kteří Německo bodli zrádně do zad). Navzdory tomu všemu do roku 1928 nebyl nacismus problém a Hitler měl ve volbách 1928 jen 2,6 % podpory.
Československo samo dokázalo na krizi reagovat velmi efektivně pomocí stovek vládních nařízení vydaných na základě zmocňovacího zákona v oblasti zemědělství, ale pohraniční průmysl nechalo napospas, takže sudetští Němci se cítili opuštěni a dali se k Hitlerovi
Nakonec jen poznámka k tomu Masarykovu husitství. Nedávno jsem slyšel v rozhlase komentář jedné historičky, myslím velmi přesný, že Hus vlastně nikoho po své smrti nezajímal, ani Masaryka, rozhodně ne Hus jako autor teologických spisů a středověký katolík (třeba jeho tlusté komentáře k Sentencím Petra Lombardského). Hus neměl prakticky nic společného s tím, co z něj udělali husité nebo Masaryk. Pozoruhodné je, že Rakousko už v době napoleonských válek vytáhlo Žižku, aby povzbudilo Čechy bojovat proti Francouzům. Taky to neznamenalo, že by císaři na Žižkovi záleželo. Stejně je tomu u Masaryka.
Diskuse