Chleba levnější nebude, ale elektřina taky ne...

12. 8. 2026

čas čtení 3 minuty
Radek Kubala: 

Přes Motoristickou mlhu a jejich vytváření pseudokauz není vidět na podstatné věci. Ekonomicky možná nejdůležitější věcí Babišovy vlády bude chystaná transformace ČEZu, při které soukromí investoři získají vysoce výdělečnou přenosovou a distribuční soustavu, státu zůstanou rizikové investicí do jádra a problémy s útlumem uhlí. Navrch na tom trhnou miliardy zahraniční fondy a Tykač skrze vykupování akcií minoritářů. A nějaký Babišův spin-doktor vymyslel, že se tomu bude říkat zestátnění ČEZu, ačkoliv jde o největší privatizaci státního majetku od devadesátých let.

Matěj Moravanský na to téma sepsal skvělý článek:

Matěj Moravanský
  ·
💰Falešné zestátnění ČEZu: Babiš s Tykačem chystají stamiliardovou privatizaci

Vláda Andreje Babiše chystá jednu z největších privatizací veřejného majetku od konce devadesátých let: transformaci skupiny ČEZ. Média, politici i vlivní hráči v energetice celou operaci nepřesně označují za „zestátnění“. Ve skutečnosti jde o privatizaci až devětačtyřiceti procent ziskové distribučně-zákaznické části ČEZu do rukou soukromých investorů, zatímco stát draze vykoupí investory z takzvané výrobní části ČEZu, ve které se ale ukrývají rizika spojená s koncem uhlí, revitalizací dolů, a především s enormními investicemi do nových elektráren.

Skupinu ČEZ chtějí rozdělit na dvě části. Tu ztrátovou a rizikovou – výrobu elektřiny a stavbu jaderných elektráren – si nechá stát. Tedy my všichni, daňoví poplatníci. Tu ziskovou – distribuci elektřiny a prodej zákazníkům – hodlají prodat soukromým investorům. Až 49 % nové firmy ČEZ Energy může přejít do soukromých rukou, a výnos z prodeje se odhaduje na 190 až 270 miliard korun.

Jinými slovy: rizika převezmeme my všichni daňoví poplatníci, ale zisk zůstane bankám, investičním skupinám nebo například i uhlobaronu Pavlu Tykačovi.

Právě Tykačova role je zásadní; uhlobaron drží mezi 3 až 10 procenty akcií ČEZ. Stát potřebuje 90 procent akcií, aby mohl vytěsnit menšinové akcionáře a dokončit transakci. Tykač tak drží v ruce páku – a má pochopitelně zájem na co nejvyšší výkupní cenu. Kdo ji zaplatí? Opět my.

A zlevní po celé té operaci energie? Ne. Ceny elektřiny se odvíjejí od evropské burzy; ty po zestátnění neklesnou, protože ani státní ČEZ nemůže nabízet dumpingové ceny energie. Rozhodující složkou účtu jsou s rostoucím podílem obnovitelných zdrojů distribuční poplatky. Pokud distribuce zůstane z poloviny v soukromých rukou, stát ztratí velkou část kontroly nad cenotvorbou. Navíc soukromý spoluvlastník může blokovat přechod na levnější obnovitelné zdroje – a tlačit na výplatu dividend místo investic do modernizace sítě.

Má to historický precedens, a není hezký. V 90. letech se v Česku zprivatizovaly vodárenské služby. Podobně jako u distribuce jde i zde o infrastrukturní monopol. Výsledek? České domácnosti dnes platí za vodu jedny z nejvyšších cen v celé Evropě. Stejná logika – zisk do soukromých kapes, náklady nám všem ostatním.

Přitom existuje jiná cesta. Skutečné zestátnění – celého ČEZu, včetně distribuce. Od roku 2020 vzrostl majetek českých miliardářů o stovky miliard korun, zatímco reálné mzdy stagnovaly. Daň z nadměrného bohatství by mohla financovat odkup, aniž by byl stát závislý na prodeji ziskových částí soukromníkům.

To, co Babiš prodává jako průlom v energetické politice, je ve skutečnosti šikovně zabalená privatizace.

Celý rozbor najdete na Deníku Referendum.

0
Vytisknout
170

Diskuse

Obsah vydání | 12. 8. 2026