22. 10. 2010
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
22. 10. 2010

ANALÝZA - Hlavní tendence

Miloš Pick: Hrozí další kolo globální ekonomické krize?

Příspěvek k mezinárodní on-line e-debatě: „Nová politická ekonomie pro společnost dobra“ Social Europe Journal & Compass and Soundings Journal, London

Jejím spušťadlem byla krize finanční, ale hlubší příčinou patrně byly globální nerovnováhy. Ty byly vyvolány jednak nerovnoměrným vývojem kvalitativní, znalostní konkurenceschopnosti - jejím oslabováním především v důsledku potržňování vzdělávání v některých vyspělých zemích. A jednak nerovnoměrným vývojem nákladové konkurenceschopnosti především v důsledku vnucování politiky levné práce  rozvíjejícím se zemím – vnucování omezení jejich celní ochrany výměnou za nízké směnné kurzy jejich měn. Obojí podle neoliberálních receptů.

Např. v USA je terciární vzdělávání ze dvou třetin financováno ze soukromých zdrojů; školné vytváří sociální síto v přístupu mozků k tomuto vzdělávání a kvalita jednotlivých škol je trhem ostře diferencována, což obojí vede k nižší účinnosti než ve Skandinávii, kde je terciární vzdělávání financováno téměř výlučně z veřejných zdrojů. Čína musela před vstupem do WTO postupně snížit míru své celní ochrany ze 43 na 11 procent, za což jí byl umožněn nízký, tzv. „konkurenceschopný“ kurs její měny. V USA, epicentru soudobé globální krize, byly důsledky oslabování konkurenceschopnosti vůči světu dlouhodobě tlumeny brzděním růstu mezd, což se přelilo do zadlužování domácností, a to stále více i nesplatitelnými, toxickými hypotékami, což nakonec p přispělo k otevřené finanční krizi.

Soudobá krize je tedy – na rozdíl od Velké krize třicátých let - nejen krizí z nadvýroby, z plošného zamrznutí poptávky. Je i krizí globálních nerovnováh. Je dále i krizí extenzivního, hmotného růstu – trh selhává nejen při „čištění“ ekonomiky od plýtvavého konzumu, ale i při obratu od hmotného ke znalostnímu, kvalitativnímu, udržitelnému růstu.

Při překonávání důsledků této krize proto nestačí Keynesiánské pobídky k posílení poptávky, ale je nezbytné i její přesměrování na jiné, zejména domácí trhy na úkor dosavadních vývozních přebytků.

V prvním kole se tato globální krize rozpoltila.

Úspěšným rozvojovým zemím, zejména skupině velkých zemí BRIC (Brazílie, Rusko, Indie, Čína) , se podařilo přesměrovat p část své poptávky především na ohromné domácí trhy (Rusko část svého exportu ropy a plynu přesměrovává do Asie) a tím se do značné míry odpoutat od krize vyspělých zemí. Po částečném zpomalení v minulém roce letos již obnovují svůj vysoký růst, který v Číně opět možná dosáhne 10 procent.

Počáteční oživení ve vyspělých zemích, zejména v USA a EU, má však protikladný, křehký charakter.

Oživení v USA bylo ovlivněno především jednorázovou fiskální injekcí do poptávky v rozsahu asi 5 procent hrubého domácího produktu. Při pokračující nedostatečné konkurenceschopnosti USA to však nejen dočasně obnovilo možná 1-3 procentní růst HDP (podle dosud značně nejistých a rozdílných odhadů), ale především nasává dovozy a obnovuje neudržitelné schodky obchodní bilance a běžného účtu platební bilance. To pomáhá spíše oživení v ostatním světě včetně EU.

V EU, počínaje Německem, však poptávková injekce nepřekročila 1,5 procent HDP. Počáteční 1-3 procentní oživení růstu HDP je ještě křehčí a postupně vyhasíná - je založeno jen „na jedné noze“, na exportu, ale bez živení domácí investiční a spotřebitelské poptávky. Patrně se o něj více „zasloužilo“ oživení v USA a v zemích BRIC než vlastní hospodářská politika.

V nastávající fázi však hrozí nastartované protichůdné kroky USA i EU.

USA dále výrazně oslabují kurz US dolaru - od června zatím asi o šestinu k euru a o čtvrtinu k čínskému juanu. Tím si vytvářejí předpoklad nové připravované poptávkové injekce v rozsahu asi 3 procenta HDP, pokud ji Republikáni nezmaří. V každém případě, i pokud to pomůže udržet růst v USA, oslabí to oživení v ostatním světě počínaje EU, a zejména Německem.

EU, počínaje Německem, však odmítá další poptávkové injekce, a naopak prosazuje - podle Mezinárodního měnového fondu i USA předčasnou – rozpočtovou konsolidaci, a to jednostrannými škrty výdajů veřejných rozpočtů. Česká publika je v tom nejpilnějším žáčkem, ačkoli míra zadlužení jejích veřejných rozpočtů je asi poloviční proti průměru EU i Německu.

Ať již tyto protichůdné kroky - i při oslabených bankovních úvěrech, které dosud v USA ani v EU nedosáhly předkrizové úrovně - pomohou USA či nikoli, obojí spolehlivě ohrozí růst v EU, počínaje Německem, oslabí jedinou, tu exportní „nohu“ dosavadního obnoveného růstu. To ve zvýšené míře platí i pro obdobně „jednonohé“, exportem tažené,ještě mírnější oživení v ČR, provázené ještě tvrdšími rozpočtovými škrty. Paradoxně, škrty rozpočtových výdajů v EU, počínaje Německem a tím spíše v ČR vedou nejen k destrukci sociálního státu, ale mohou vyústit i v destrukci ekonomiky a tím i samotných veřejných rozpočtů. Lidová moudrost varuje: „V domě, který celý hoří, nelze zachraňovat jen záclonky“.

V širším pohledu, obojí kroky jsou risikové a neperspektivní.

Jednostranné oslabení vlastní měny může vyvolat,“kurzovou válku“, s katastrofálními důsledky, jako za Velké krize třicátých let, jak před tím varuje i Mezinárodní měnový fond. Navíc, znehodnocení čínských dolarových rezerv, vyvolané oslabením US dolaru, představuje asi půl biliónu US dolarů, téměř dvojnásobek toho, kolik Čína vydává na úhradu dluhu USA nákupem jejich dluhopisů. Kdyby to Čína, jako odvetu, zastavila nebo alespoň utlumila, tím vyvolané otřesy by ohrozily obě země. Východiskem by mohlo být opuštění plovoucích, trhem řízených kurzů a přechod k mezinárodní koordinaci regulovaných měnových kurzů, jak to dávno doporučuje UNIDO. Naznačil to kdysi již Samuelson ve své světoznámé učebnici ekonomie: „Kurz měny je cena, cena peněz. Ale tak důležitá cena, že ji nelze svěřit trhu“. To ale nelze zařídit přes noc, silovým přetlačováním, ale jen v dlouhodobějším procesu v rámci širších reforem globální ekonomiky.

Stejně tak škrty výdajů veřejných rozpočtů jsou nejméně účinnou cestou k jejich konsolidaci. Jejich zadlužování bylo vyvoláno především na příjmové straně. Míra zdanění v poměru k HDP ve vyspělých zemích činila  na konci devatenáctého století asi 10-15 procent a na konci dvacátého století asi 50 procent ve Skandinávii 40 procent v EU 15 a 30 procent v USA a dalších převážně neoliberálních zemích. Vyspělé země, podle neoliberálních receptů, v polovině devadesátých let minulého století, toto stoleté zvyšování míry zdanění zastavily a částečně ji dokonce snižují. I to platí ve zvýšené míře pro ČR, kde míra zdanění je asi o 5 procent v poměru hrubému domácímu produktu nižší než v průměru EU, tedy o více, než činí současný schodek našich veřejných rozpočtů. Výdaje na zdravotnictví, penze, vzdělávání i ochranu životního prostředí se však objektivně zvyšují - prodlužuje se délka života i vzdělávání, zvyšuje poškozování životního prostředí – a plýtvání se na tom podílí jen zlomkem.

Brzdění zdanění vede k tlaku na deficitní financování těchto veřejných služeb a na jejich privatizaci, přestože to zvyšuje jejich nákladnost a zhoršuje jejich kvalitu. Východiskem by mohlo být spíše přiměřené zvyšování míry zdanění, mezinárodně harmonizované zejména v rámci měnových zón. Přitom v budoucnu by některé daně mohly být společné, jako zejména Tobinova daň z finančních operací či některé ekologické daně.

Obecnější pohled

Soudobá krize je krize společenská, obdobně jako krize třicátých let. Selhává monopolistický, finanční, globalizovaný kapitalismus - založený na téměř výlučné úloze trhu téměř bez regulační úlohy státu. Nestačí proto jen tlumení důsledků této krize povzbuzováním a přesměrováním poptávky, ale je nezbytné zejména i překonávání jejích příčin. Dlouhodobým východiskem je překonání podstaty tohoto současného kapitalistické systému - přechod ke společnosti svobody, založené na souhře neviditelné ruky trhu s viditelnou, oproti současnosti účinnější, rukou sociálně znalostní společnosti (Britské lisdty, 18. 2. 2010, Pohledy č. 1/2010, Social Europe, Jule 2010, Journal, volume 5,issue 1). Ta se může vyvíjet v globálním měřítku zejména:

  • Překonáváním asymetrické liberalizace světového obchodu, založené na vnucování politiky levné práce rozvíjejícím se zemím. Předpokladem je rozvíjení rodícího se vícepolárního světa.
  • Obratem od hmotného, kvantitativního hospodářského růstu, založeného na zvyšování množství výrobků a sužeb ke znalostnímu, kvalitativnímu rozvoji, založenému na zvyšování množství znalostí, vtělených do jednotky výrobků a služeb. Předpokladem je na jedné straně rozvoj člověka a jeho znalostí převážně solidárně poskytovanými veřejnými službami do zdravotní a sociální ochrany a zejména solidárně umožněným rovným přístupem mozků ke znalostem. Druhým předpokladem je přiměřená míra zdanění včetně zdanění, odrážejícího vzácnost p přírodních zdrojů i náklady na ozdravování životního prostředí.
  • Překonání nerovnováhy sil mezi kapitálem a prací, spotřebitelem i přírodou, zejména překonávání dominace největších nadnárodních společností v ekonomice i politice, což je překážkou uplatnění soutěžního trnu i demokracie. Předpokladem je jednak překonání extrémní deregulace trhů, počínaje finančními trhy, veřejná - případně i vlastnická - kontrola monopolů a několika stovek největších nadnárodních společností. Druhým předpokladem je společenské vyjednávání mezi prací a kapitálem i účast práce na vlastnictví a rozhodování podniků.

Taková společnost by měla být společností svobody nejen jednotlivce, ale i svobody solidární společnosti, svobody nejen politické, ale i osvobození od bídy, národnostního a rasového útlaku, válek a ekologického sebezničení.

Tyto náměty se nesnaží nabídnout k tomu „kuchařku“, ale jen podnět k zamyšlení.

                 
Obsah vydání       22. 10. 2010
24. 10. 2010 Britům unikl Bin Ladinův šéf pro Irák, protože vrtulníku došel benzín
23. 10. 2010 OSN požaduje, aby Obama začal vyšetřovat americké porušování lidských práv
23. 10. 2010 Wikileaks: Irácké válečné dokumenty "odhalují pravdu o konfliktu"
23. 10. 2010 Další Pyrrhovo vítězství sociální demokracie Jan  Mertl
23. 10. 2010 Blahopřeji sociální demokracii Boris  Cvek
23. 10. 2010 Peheho Klaus Karel  Dolejší
23. 10. 2010 Jak že pracuje Andrea Češková v Evropském parlamentu? Nijak. Daniel  Strož
23. 10. 2010 Demonstrace proti britským vládním škrtům, Edinburgh 23.10.2010
22. 10. 2010 Prozrazených 400 000 vojenských dokumentů z Iráku: Spojené státy ignorovaly mučení
22. 10. 2010 Jak to vypadá, když Británie deportuje žadatele o azyl
22. 10. 2010 Sonda do českého rasismu a jeho pramenů Tomáš  Koloc
22. 10. 2010 Miloš Pick: Hrozí další kolo globální ekonomické krize? Miloš  Pick
22. 10. 2010 Pozor na možné obvinění nevinného člověka Boris  Cvek
22. 10. 2010 Jsem zkrátka Sudeťák! František  Řezáč
23. 10. 2010 Maďarsko uvěznilo gynekoložku, která umožňovala rodičkám rodit doma
22. 10. 2010 Británie: krutější a chladnější země - a pro nic za nic
22. 10. 2010 Britské vládní škrty postihnou nejtvrději chudé
22. 10. 2010 Dvě třetiny britských vládních škrtů postihnou ženy
22. 10. 2010 Rupert Murdoch pochválil britské vládní škrty
22. 10. 2010 Zadluženost v Evropě
22. 10. 2010 K zadlužení evropských zemí
22. 10. 2010 Přehledná tabulka světové zadluženosti
22. 10. 2010 ČR není bohatý stát
22. 10. 2010 Jak zdiskreditovat (nejen sociální) demokracii Karel  Dolejší
22. 10. 2010 Šikana praktikovaná státem prostřednictvím Kocourkova na úřadech práce
22. 10. 2010 České dráhy: Atmosféra v Mutěnicích nebyla důstojná
22. 10. 2010 Možná jsem BLB, ale invalidu vozím
22. 10. 2010 Všechny emaily a internetové stránky budou přece jen archivovány
22. 10. 2010 Protesty a potyčky ve Francii pokračují
22. 10. 2010 Sarkozy: Demonstranti nemají právo společnost vydírat
22. 10. 2010 Francouzské odborové organizace rozhodly, že budou další stávky a demonstrace Karel  Košťál
22. 10. 2010 Nepřiměřené tresty? Boris  Cvek
22. 10. 2010 Opravdu patříme do Evropy? Jana  Ridvanová
21. 10. 2010 Michael  Marčák
22. 10. 2010 190 000 žadatelů se letos v Británii nedostalo na vysokou školu
22. 10. 2010 Politický reportér BBC TV rozdupal protestní plakát
22. 10. 2010 Jak jihovýchodní Asie cenzuruje internet
22. 10. 2010 O rautech a jiných společenských příležitostech Ivo  Šebestík
22. 10. 2010 Piñera: Sarkozy je "skutečný lídr", který "obnoví ztracenou konkurenceschopnost"
22. 10. 2010 Ruská ministryně: Ostrá fáze krize v Rusku je za námi
22. 10. 2010 Americké veřejnoprávní rádio NPR ukončilo spolupráci s analytikem, který napadl muslimy
22. 10. 2010 Vyzývám Člověka v tísni, aby upozornil na porušování lidských práv v indonéských provincích Daniel  Veselý
22. 10. 2010 Na velkou či na malou? Pavel  Pečínka
22. 10. 2010 Americký disident? Daniel  Veselý
21. 10. 2010 Postavme se spojenectví KSČM a ODS v Praze 10
22. 10. 2010 Výroba kotlů na biomasu zaměstnává více lidí než Litvínovská uhelná
21. 10. 2010 Způsobí penzijní reforma největší finanční krach v historii? Václav  Adam
21. 10. 2010 Chovat se jako lump, když k tomu nemáš talent, je nesmírně namáhavé Ivo  Šebestík
21. 10. 2010 Pomíjivost mládí a krásy
21. 10. 2010 Protestujete proti nedemokratičnosti režimu v Rusku? Utíkáte před represemi? Azyl v Čechách nehledejte! Jana  Ridvanová
21. 10. 2010 Doktorské studium? Vladimír  Wagner
21. 10. 2010 Eusociální stát - třetí cesta Vít  Klíma
21. 10. 2010 Obchod a matematika Bohumír  Tichánek
21. 10. 2010 Ruské námořnictvo žádá odvolání ministra obrany
21. 10. 2010 Cameronova riskantní šoková terapie
21. 10. 2010 Ve fyzice je to jiné
20. 10. 2010 Žena po padesátce je na tom stejně špatně jako Romové Věra  Říhová
20. 10. 2010 Odluka státu od občana Jiří  Jírovec
20. 10. 2010 Absolvent Oxfordské univerzity hledá v ČR zaměstnání
20. 10. 2010 "Malé země mají velké výhody"
20. 10. 2010 Americké plány na protiraketovou obranu zřejmě povedou k napětí mezi EU a NATO
20. 10. 2010 Nicolas Sarkozy žádá o klid, ale protesty ve Francii sílí
20. 10. 2010 Počkejte, časy se (z)mění Ladislav  Hinner
20. 10. 2010 Když dva dělají totéž, je to totéž! Jedni však třeba (ne)musí, ti druzí však „mohou“. Jiří  Baťa
20. 10. 2010 Bárta nechce úsporu zadarmo – rušení tratí bude stát miliardu!
20. 10. 2010 Paříž, včera 17 h. Čtvrtmilionová demonstrace směřuje k prezidentskému paláci Karel  Košťál
2. 10. 2010 Hospodaření OSBL za září 2010