Jsem zkrátka Sudeťák!

22. 10. 2010 / František Řezáč

V polovině září jsem strávil příjemný týden na semináři, pořádaném Sudetoněmeckým sociálním a vzdělávacím dílem v jeho sídle na Heiligenhofu poblíž lázní Bad Kissingen v Dolních Francích, což je severozápadní část Svobodného státu Bavorsko. Tématem semináře byly hranice mezi bývalou ČSSR a Bavorskem a mezi Spolkovou republikou a bývalou NDR. V širším smyslu se pak některé přednášky zabývaly přežíváním pojmu hranice po zrušení drátěných zátarasů na obou hranicích v myslích Čechů a Němců z obou sjednocených státních útvarů. Z české strany jsem byl na semináři sám a většinu německých účastníků tvořila skupina krkonošských Němců, kteří se nadále cítí se svou vlastí spjati, navštěvují Krkonoše (Riesengebirge) a udržují své tradice. Je škoda, že se tohoto a podobných seminářů nezúčastní větší počet lidí, zvláště mladších, z české strany.

Výjimkou byl seminář o protektorátě v Klatovech, o němž jsem do BL psal, tam mladí lidé převažovali. Snad proto, že tam bylo simultánní tlumočení. Jazyková bariéra a nezájem o studium němčiny působí ve vztazích mezi Čechy, Moravany a Němci neméně nepříznivě, než někdejší zadrátované hranice. Sami Němci přiznávají, ža také oni by se měli učit česky, ale dlouhá historie nám ukazuje, že je čeština pro ně příliš obtížná. Češi sami se ovšem nezájmem o němčinu připravují o někdejší strategickou výhodu dobré znalosti obou jazyků. Co se týče vlastního tématu semináře, tedy zadrátované hranice, měl jsem k němu jako někdejší obyvatel Chebu velmi blízko, stejně blízko, asi 2 kilometry, byly u nás tenkrát ty dráty.

Co mne překvapilo a šokovalo, byla podoba hranice mezi NSR a NDR, jak se tenkrát ty státy u nás nazývaly. Mohli jsme ji vidět na modelech v jednom z muzeí, která se touto tématikou zabývají. Zatímco česko-bavorská hranice se v čase od počátku padesátých let do onoho slavného stříhání drátů postupně "humanizovala", mizelo vysoké napětí a miny a nakonec zbyla jen jednoduchá "signálka", mezi NDR a NSR byly až do poslední chvíle dva tři metry vysoké ploty z materiálu, připomínajícím proslulá kamna značky WAW (vafky). Plot blíže k NDR byl vybaven smrtícími automaty malých trychtýřů, vystřelujících po dotyku sekané olovo. V obtížně střežitelných úsecích byl plot doplněn koridory pro úmyslně hladem motivované psy. Pak následoval protitankový příkop a u samé hranice další plot, viditelný z druhé strany.

Tragédie uprchlíků se ovšem "diskrétně" odehrávaly u prvního, ostrého zátarasu... Neuvěřitelné!?

Na závěr bych čtenáře, nejen Britských Listů, chtěl upozornit na jednu, možná malou, ale pro znalce významnou změnu, kterou jsem zaznamenal již na jaře na semináři v Horní Plané. Místo sudetští Němci (Sudetendeutsche) začínají naši krajané používat pro sebe označení čeští Němci (Deutsch-Böhmen). Jsou si vědomi, že pojem Sudety - Sudetenland je jistým politickým konstruktem z konce devatenáctého století, který dělá nám, Čechům a Moravanům potíže, zvláště při označování příslušníků tohoto etnika slovem "sudeťák". Při rozhovorech po přednáškách v útulné Jihomoravské vinárně ve sklepení Heiligenhofu jsme si o tom povídali naprosto otevřeně. Rudi Schnittner, výtvarník a spisovatel, žijící od konce šedesátých let v Německu a ve Švýcarsku o tom napsal poutavou knížku "Jsem zkrátka Sudeťák..." Doporučuji!

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 22.10. 2010