Počkejte, časy se (z)mění

20. 10. 2010 / Ladislav Hinner

Rozhořčení pana Bati v článku Já po něm chlebem, on po mně kamenem. Kdo bude větší lump? je sice oprávněné, ale pokud vývoj zákonů a zejména jejich uplatňování zasadíme do kontextu světové politiky, zjistíme, že účel světí prostředky. U části populace nastává snížení citlivosti k porušování zákona,  většina je ovšem nastalou situaci frustrována, ale současně bezmocná.  Zákony a jejich výklad  jsou již od začátku devadesátých let programově nastaveny tak, aby vyhověly Klausově  tezi o nutnosti koncentrace kapitálu -- a je logické, že součástí relativně řídkých rozsudků nad pachateli velkých majetkových deliktů nebývá  zabavení majetku. A pokud přemrštěna ochrana delikventů všeho druhu je zdůvodněná snahou zabránit justičním omylům či snahou preferovat výchovný význam trestu i za nejtěžší zločiny, můžeme se sice pousmát, ale jen pokud nejsme sami oběťmi.

Všeobecné uvolnění mravů, preference  kultury zábavy, individualizace, systematické oslabování sounáležitosti, doprovázené vydělováním "elity" mimo dosah psaných i nepsaných zákonů, produkuje rozladěnost, která se může  stupňovat. Domnívám se, že i toto může být strategii mocných, neboť reakce společnosti na neduhy plynoucí z  mravní nejistoty může vyvolat  touhu po nastolení pořádku.  A jak víme z vlastní zkušenosti, nejefektivnějším způsobem ovládání společnosti je diktatura. Dnešní moc není odkázána na její historicky přežilé formy a v budoucnu  budou prostředky ještě mnohem sofistikovanější. Lze očekávat, že pořádek bude obnoven, ale za jakou cenu?

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 20.10. 2010