Prodavačky z vinohradské Billy: "Protestujeme, že nám tu Vietnamci zvyšují tržby!"

16. 4. 2017

Facebook, Jan Kubita:

Velikonoční mikropříběh z vinohradský Billy:

Stojíme všichni ve svých frontách na pokladnu. Prodavačka z té nejvzdálenější směrem k té naší: Helejte, to ste zase vy, že jo.

Žena, zřejmě Vietnamka, která právě v čelé mé fronty odbavuje svůj nákup, cosi tiše se sklopeným zrakem zamumlá.

Já bych je nakopal doprdele. Nic jinýho si nezasloužej. Zaprská chlap z protější fronty. Plešatej padesátník v tričku Jack Daniels. Zrovna vyskládal na pás kartony plechovkáčů a pytel rohlíků. Zjevně na celý svátky.

Co se to děje? Nechytám se.

No já s váma úplně souhlasim, přidává se k Jackovi Danielsovi prodavačka z jeho kasy.

Nerozumím, koukám se po všech a všichni koukají na Vietnamku.

První prodavačka znovu: Helejte, ste tady dneska potřetí. To je naposled! Varuje Vietnamku.

Furt mi to nedochází. Ale muž přede mnou (a za tou Vietnamkou) říká svýmu tak desetiletýmu synovi: To voni tady nakupujou levně a pak to prodávaj dál, šmejdi. Taky bych je nakopal doprdele, sráče.

Původní prodavačka/obranářka spravedlivýho přeprodávání potravin zavírá kasu a přistupuje k Vietnamce: Helejte, už vám příště nic neprodáme (zabodává prst do jejího nákupu). To by se vám líbilo tohleto. To teda ne (mává jí varovně vztyčeným ukazovákem před obličejem).

Proč by si tu nemohla nakoupit, říkám a přidává se mladík za mnou: Jo, co udělala? Dyť si s tím pak může dělat co chce, ne? Do toho vám nic není.

Tyvole pravdoláskaři, ty bych taky poslal doprdele, hlesne odnaproti Jack Daniels.

Nastává chaos. Prodavačky jedna přes druhou hudrujou, že takhle přece nejde. Jack Daniels se chce prát. My s mladíkem za mnou ne, ale nadáváme mu. Vietnamka tiše odchází. Přes pokladny létají sem a tam rasisisté, létají debílkové, co ji je mají vzít domů, létají tu hlupáci, sráči i hovada.

Přichází vedoucí. Prodavačky to zklidní. První vzbouřená mu hlásí: Pane vedoucí, zase tady byla.

Vedoucí, chlapec tak o generaci mladší než ona, říká: Hmmm.

Hlášení pokračuje a vedoucí mlčky odchází směrem k proskleným vchodovým dveřím, odkud sleduje, jak Vietnamka nakládá nákup do auta.

Všichni pozorují vedoucího jak pozoruje Vietnamku.

Ale vozejk vrátila, říká směrem k pokladnám a odchází si po svých.

Je ticho. Bouře je pryč. Ozývá se jen pípot čteček čárových kódů.

Veselé Velikonoce, říká mi prodavačka z mé pokladny.

Hmmm, odpovídám.

K tomu dodává František Řezáč: Dobrý den! V naší samoobsluze Albert Hypermarket Olympia v Černicích u Plzně probíhá všechno v pohodě. Vietnamští obchodníčkové nakupujou ráno. Mají pěkné velké dodávkové vozy. Nikdo, až na řídké blbce, se nad tím nepohoršuje. Proč taky? Když na něco zapomenu, zajdu si k našemu Vietnamci i v neděli večer. Je tam taky jeho manželka s malou holčičkou a všichni se usmívají. Mají i čerstvé rohlíky ze Slovanské velkopekárny. Ceny jsou jen o málo vyšší, než v Albertu Olympia. Ten má dneska zavřeno a já zapomněl na máslo. Eště, že máme ty naše Vietnamce! Jejich děti. které chodí v Plzni do škol a gymnázií, už mluví plzeňácky. No, neni to krásný..?

0
Vytisknout
10572

Diskuse

Obsah vydání | 20. 4. 2017