Pravidelné ruské jednotky na Ukrajině a scénáře možného vývoje války

11. 3. 2015 / Karel Dolejší

Igor Suťagin pro britský Royal United Services Institute zpracoval studii o ruských jednotkách zapojených do války na Ukrajině ZDE (pdf). V České republice, kde chronicky neinformované veřejné figury opakují, že na Ukrajině "ruští vojáci nebyli", je užitečné Suťaginovu práci shrnout. Už proto, že "ruští vojáci nebyli", je v nejlepším případě polopravda. Na Ukrajině nebyli - leda protože odsud nikdy neodešli; jelikož tam neustále jsou.

Válku na Donbase na jaře 2014 odstartovala infiltrace soukromé ruské armády pod velením Girkina-Strelkova financované miliardářem Malofějevem z okupovaného Krymu ZDE. Krátce poté byla zaznamenána přítomnost malého množství příslušníků specnazu GRU, kteří primárně dosud "nevládní" operaci poskytovali podporu ZDE. K zapojení pravidelné armády ve větší míře došlo teprve v létě.

Jak konstatuje Suťagin, první účast pravidelných jednotek ruské armády v bojích na Ukrajině byla zaznamenána v červenci 2014, kdy ruské dělostřelectvo z vlastního území napadlo palbou ukrajinskou armádu útočící na "separatisty" a byly zjištěny také malé týmy vojáků podporujících ruské nepravidelné jednotky ("separatisty") za hranicí. Přímá intervence celých pravidelných jednotek byla zahájena 11. srpna 2014 - a od té doby už tyto jednotky na Ukrajině zůstaly, měnil se pouze jejich počet. Nasazení přitom probíhá podle Gerasimovovy doktríny "hybridní války" (výborné české shrnutí ZDE).

Na konci srpna různé zdroje odhadovaly počet vojáků ruských pravidelných jednotek na Ukrajině mezi 3 500 - 6 500. V polovině prosince zde však bylo až 10 000 ruských vojáků a u hranice rotovalo 42 000 vojáků ze 117 ruských vyšších jednotek. Celkem 104 z těchto útvarů buď odsud vedlo dělostřeleckou palbu na Ukrajinu, nebo se přímo zapojovalo do bojů na ukrajinském území.

V posledním únorovém týdnu 2015 se na ukrajinském území stále nacházelo na 9 000 vojáků ruských pravidelných jednotek a od té doby se jejich počet ještě zvýšil o dalších 1 500 - 2 000.

Zapojené jednotky vloni pocházely z osmi z deseti ruských polních armád. Asymetricky byly přitom zastoupeny jednotky ze Sibiře a Dálného Východu, které poskytly kontingenty až do velikosti praporu, zatímco divize a brigády z evropské části Ruska se omezovaly na praporní taktická uskupení a ještě později i jednotky menší. V zimě 2014 se na Ukrajině stále nacházely ruské jednotky spadající pod sedm z deseti polních armád (2. gardovou, 6., 20., 49., 41., 36. a 29.). Jednotky sem do konce ledna 2015 vyslaly i vojenské základny na Kavkaze, v Tádžikistánu, ve Vladivostoku či na Kurilských ostrovech.

Posily přecházejí hranici dál i po podpisu Minsku 2 (dohody o "příměří") 13. února 2015.

Zatímco v červenci Rusko vysílalo především maximálně šestičlenné podpůrné týmy, o měsíc později nasadilo celá praporní taktická uskupení vyčleněná z mateřských divizí či brigád. Počátkem roku 2015 však byla zvolena jiná metoda sestavování intervenčních jednotek. Ty jsou nyní "skládány" z různých útvarů v kombinovaná taktická uskupení. Někteří pozorovatelé tuto změnu špatně vyhodnotili a tvrdí, že nemožnost přiřadit současné interventy k jedné konkrétní mateřské jednotce "dokazuje", že pravidelné ruské jednotky "už" na Ukrajině nejsou. Taková interpretace však rozhodně není namístě.

Například druhý den po podpisu "příměří", 14. února, byla v Lohvinovu zaznamenána přítomnost kombinovaného útvaru obsahujícího prvky 27. gardové motostřelecké brigády a 217. gardového výsadkového pluku 98. gardové výsadkové divize. Jiný kombinovaný útvar sestavený z prvků 136. gardové motostřelecké brigády a 25. pluku specnazu utrpěl vážné ztráty v bojích o Debalceve, stahoval se a nová kombinovaná jednotka zaujala jeho místo.

Suťagin zmiňuje jasné známky opotřebení ruských jednotek dlouhodobým bojovým nasazením proti Ukrajině. Vojákům jsou v některých případech nuceně prodlužovány smlouvy, z vojáků základní služby se dekrety velitelů stávají "profesionálové". Dzeržinského divize jednotek ministerstva vnitra byla nasazena u Debalceva a Mariupolu v klasickém stylu proslulých jednotek NKVD střílejících "dezertéry" ustupující z fronty (nebo chcete-li, ve stylu někdejších iráckých Republikánských gard). Dzeržinského divize takto zasáhla proti ruským pravidelným jednotkám nejméně v pěti případech a o dalších informují jednotky nepravidelné.

Přes zmíněné nedostatky Suťagin nevylučuje, že Kreml může využít aktuální vojenské převahy nad Kyjevem a pokračovat v útoku, nejpravděpodobněji u Mariupolu.

Společnost Stratfor provedla simulaci možných příštích ruských ofenzívních operací ZDE. Uvádí výslovně, že testování pěti různých scénářů další ruské intervence nepředstavuje prognózu dalšího vývoje událostí, ale spíše testování možností, jež přicházejí v úvahu. Jako nejvýhodnější se jeví obsazení celé levobřežní Ukrajiny až po Dněpr. Síly k tomu potřebné má Rusko k dispozici, problémy by však mohly nastat, pokud by obyvatelstvo zahájilo ozbrojený odpor. V tom případě by mohlo vázat až několikanásobek sil potřebných k dobytí daného území - podobně, jako v případě americké okupace Iráku bylo "po válce" třeba více vojáků, než během pravidelných vojenských operací. Zda a jak by Kreml dokázal sestavit příslušné počty okupačních jednotek a jak by zajišťoval jejich rotaci je otázka. Nepotvrzené zprávy o údajném vyprazdňování ruských věznic za tímto účelem mohou být přitažené za vlasy.

S ohledem na Suťaginem zaznamenané nedostatky ruských intervenčních jednotek se jako vůbec nejpravděpodobnější jeví další pomalé a opatrné "okusování" ukrajinského území, jakmile meteorologické podmínky po skončení zimy umožní významnější mobilní operace.

V tom případě tak jako dosud pokaždé povedou přirozeně útok na hlavních úsecích fronty jednotky pravidelné ruské armády - nikoliv čečenský, kozácký, extrémistický, berkutovský či mafiánský kanónenfutr zvaný "separatisté".

0
Vytisknout
7230

Diskuse

Obsah vydání | 13. 3. 2015