V radiu CBC byl nedávno rozhovor s člověkem, který natáčí dokumentární film o zkreslování informací. Jde o variantu známé dětské hry na tichou poštu: určitý text byl postupně překládán mezi různými jazyky a nakonec zpět do angličtiny. Předběžný výsledek je ten, že po uzavření kruhu se původní informace změnila k nepoznání.

České sdělovací prostředky na případu Milana Kundery dokazují, že se informace dá zkreslit, aniž by prošla kruhem. Stačí buď nedbalé čtení původního textu, anebo trochu zlého úmyslu a informace začne žít svým vlastním životem.

Ve dnech 24. a 25. října se uskuteční druhé kolo senátních voleb. Zvolení senátoři pak budou mít možnost v Senátu parlamentu České republiky zásadním způsobem ovlivňovat rozhodnutí, která se budou dotýkat nás všech. Jednou z takových zásadních otázek je i to, zda umístit na našem území RADAR systému americké protiraketové obrany, píše Ondřej Lenz z Iniciativy Ne základnám.

Domníváme se, že občané mají právo znát postoje jednotlivých volených senátorů k této zásadní otázce dalšího směřování České republiky zvláště poté, co vláda již 2 roky odmítá brát v úvahu přání 2/3 z nich. Pro ty z vás, pro které představuje RADAR v ČR důležitý argument k volbě senátora, jsme připravili tento malý volební kompas, který shrnuje názory a postoje jednotlivých kandidátů, kteří postoupili do druhého kola voleb.

Jaké postoje k radaru mají jednotliví kandidáti do Senátu zjistíte ZDE

Mladá fronta Dnes i Hospodářské noviny už zcela nepokrytě dávají najevo, kde jsou jejich politické sympatie. A lobbují ve prospěch ODS. Ale i drama se mění ve frašku, když je nesoudný režisér a špatní herci. Ministr vnitra Langr je strašně špatný herec. A tak ODS vsadila před druhým kolem senátních voleb tento víkend na konfrontační heslo "Na levý hák odpovíme hákem pravým". Z reklamního hlediska naprosté nepochopení, jak myslí cílová skupina. Voliči nejsou rváči. ODS dala najevo, že volby chápe jako rvačku a v ringu už se boxuje bez pravidel. Levý hák, pravý hák. Krev. Šok, hrůza, děs. Tři základní výkřiky bulvárního chápání světa.

iHNed: Strategie ODS: Na levý hák odpovíme hákem pravým ZDE

Netrvalo to ani půlden, a ČSSD odpověděla ODS. Výzvu přijala s husitským odhodláním. Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte. Poděkování voličům ČSSD a výzva k 2. kolu voleb je provázena odpovědí, trefně shrnující názor obyčejných slušných lidí na občanské demokraty a jejich strategii.

Namísto pokory a sebekritiky, o které mluvil Topolánek (facka od voličů a poučení z ní) sází ODS opět na svaly, násilí, konfrontaci. Taktika, která zabere tak akorát na postpubertální pouliční grázly, v ostatních, zejména těch starších, zanechá pouze pachuť krve v rozbitých ústech. A odpor proti takovému chápání "ctihodného" senátu. Takové politiky chceme? Moje babička nicméně říkávala, že "jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá" a vypravovala mi, jak tragické důsledky měl pokorný odchod židů do transportů. Nechuť k boji ztratili židé až s obranou nově vzniklého státu Izrael. To, co bude následovat po volbách, bude muset ODS akceptovat jako pouliční boxer, který kdesi v temném zákoutí prohrál. Sportu zdar.

Poštěstilo se mi spatřit o povolební neděli větší část obou domácích politikotvotrných TV pořadů, Moravcův (ČT1) i Šimůnkův (Prima). Pořady z Prahy, kde se dělá politika, vysílání z ústředí moci, z Prahy, která náhle zela z oranžové mapy jako černá jáma nepochopení.

Zaujaly mě dvě věci: 1. katastrofální úroveň malostranské parlamentní češtiny a 2. ignorantský přístup Našich Vedoucích Činitelů k nastupující Krizi.

*Nalomená a do vody ponořená hůl, *při "správném" nahlížení, zdá se býti nezlomená. A to je typický pohled většiny našich médií na politickou scénu. Jednostranné fandovství čpí z vystoupení všech komentátorů veřejnoprávní ČT i rozhlasu*. *Nyní po volbách vytahují argumenty, kterých si po předchozím vítězství jejich favoritů ani nepovšimli. Uraženi, jako kdyby utrpěli ostudnou porážku sami, píše Ladislav Hinner.

(Z emailového cirkulačního e-listu Strany zelených v Praze)

Vaše avizovaná účast na úterním koncertu na Staroměstském náměstí nahrávající senátním kandidátům ODS vás namáčí do pračky každodenní politiky. A tam se pere špinavé prádlo! Nemáte to zapotřebí.

Jste přece od znovuzvolení prezidentem všech občanů. I těch, kteří ve vás nevzbuzují právě libé asociace.

Váš mandát stojí nad stranickým horizontem. Určitě jste ho překročil svým zjištěním, že občané této země volají po změně. Vaše přítomnost mezi Žlutým psem a Dědou Mládkem -- máte to zapotřebí?

TASR│SME│ Najväčšia česká štátna spoločnosť České dráhy (ČD) údajne príliš štedro utráca za reklamu. Podľa týždenníka Týden existuje podozrenie, že ČD, ktorá je stratovou firmou, uzatvára zmluvy o reklame so spoločnosťami blízkymi vládnej ODS a osobnosťami, ktoré v minulosti údajne bezplatne reklamne podporili ODS. Týždenník preto vyslovuje podozrenie, že ČD hradia za ODS nesplatené účty.

Nejeden politický analytik -- a nejen u nás -- si již kladl otázku, do jaké míry a jakým způsobem volič(ka) zvažuje svou volbu mezi nabízejícími se politickými tábory nebo přímo mezi jednotlivými zazubenými a do optimismu v očích rozevlátými kandidáty. Komentátoři probírají předem, co by mohlo a v jaké míře přispět k šancím sešikovaných bojovně rozohněných táborů a dodatečně vysvětlují, proč to nakonec dopadlo tak, jak to dopadlo. Některé trendy lze poměrně spolehlivě odhadnout předem a není třeba vyhledávat žádné šamany k slušnému odhadu možných volebních výsledků. Do jisté míry stačí vyjít z již nastavených parametrů jakýchkoli minulých i příštích voleb...

"Smysl voleb" definují voliči - jestliže si voliči z voleb udělali referendum o nepopulární vládě (jako v roce 2004), je to jejich věc a mentorovat je za to se mi zdá trochu přihlouplé. To, že volili převážně starší lidé a že volební účast byla nízká (výrazně vyšší než v roce 2004!), to může být zajímavý fakt pro sociologa, nicméně politicky vzato: každý volič je rovnocenný a jestliže někdo nehlasuje, i tím posílá politikovi zprávu.

Nevím, jakým způsobem dospěl Jan Smolák ve svém článku k závěru, že by povinná účast na hlasování ve volbách dokázala přispět k vzniku nových či alespoň přerodu těch původních v důvěryhodnějších politické subjekty, kterých primárním zájmem by se stala péče o dobro obce jako celku. Co by politiky nutilo ke změně jejich jednání, kdyby věděli, že hlas nebude odevzdávat 40 %, nýbrž 100 % voličů, když nabídka stran je už několik let jasně dána, a myslet si, že se objeví nějaký nový, zcela neznámý subjekt, schopný oslovit dostatečné množství voličů je poněkud naivní? ptá se Petr Němec.

Uwe Ladwig doporučuje zavedení hlasovací povinnosti ve volbách, protože volební účast u nás (ale i v jiných zemích) bývá často trapně nízká, píše: občanské právo aktivní účasti na volbách by mělo být spojeno s aktivní volební účastí.

V některých zemích, pokud je mi známo, tomu tak opravdu je (Řecko, Belgie), ale ani u nás by nešlo o úplnou novinku, píše Jan Makovička.

Jan Smolák se ve svém zamyšlení "Většina voličů byli staří lidé" snaží přesvědčit čtenáře, že volby nebyly skutečným obrazem názoru voličů, protože k nim přišli především staří a senilní dědečkové a babičky, zatímco ti mladí, opatření třeskutou inteligencí, zůstali doma, případně na svých chatách a chalupách.

Jak se dalo očekávat, výsledky krajských voleb vzaly dech nejen šmokům z našich médií, ale také některým liberálům a "neutrálním" autorům příspěvků v BL. Najednou se zde vyrojili experti, kritizujících chyby v kampani ODS, a jak jinak, příspěvky, snažící se znevážit úspěch ČSSD a varovat před oranžovou nadvládou a zároveň poradit ČSSD, co má dělat a s kým se dát do spolku. Pro mne zatím nejpozoruhodnější příspěvek, hraničící až s dehonestací starých lidí napsal pan Smolák. Rád bych proto tomuto pánovi odpověděl..., píše Miroslav Belina.

Abiturientské srazy jsou zpravidla vítanou příležitostí k tomu, aby účastníci zavzpomínali na nápadné zvyklosti svých někdejších učitelů, například na jejich oblíbená úsloví či gesta; na přetřes přicházejí samozřejmě i komické situace, ať už vznikly náhodně či dík studentské vynalézavosti. O učitelích, kteří toho nejvíc naučili, se už při podobných setkáních tolik nemluví -- nejen proto, že to neodpovídá náladě onoho setkání, nýbrž i proto, že není vždy snadné vystihnout, jakým vlastnostem vděčili za svou autoritu.

Máme-li si takové učitele vybavit, většinou nás napadnou jen dvě tři jména. Sám si vzpomínám na dvojici učitelů kreslení. Jeden učitel pojímal předmět jako výuku deskriptivy: Džbán jsme měli kreslit tak, že jsme si na čtvrtce vyměřili souřadnice bodů, které jsme pak spojovali úsečkami či obloučky pomocí kružítka. Druhý učitel byl tak trochu bohém: Vybídl nás, abychom si obrysy láhve jen přibližně naznačili tužkou, a pak pojednali láhev barevnými skvrnami, které jsme namíchali z jednotlivých vodových odstínů. Je příznačné, že prvého učitele měla většina žáků raději a že druhý učitel přišel brzy o místo. Teprv později jsem pochopil, že učitel Mácha nás naučil, jak je v tvorbě důležitá odvaha a nekonvenční přístup.

Student Glasgow University Mikko Tapio Johannes Vaisanen zkoumá ve své jayzkovědné práci proces, jímž čeština přijímá v současnosti anglicismy.

Prosíme, vyplňte pro potřeby tohoto výzkumu tento stručný dotazník ZDE

Děkujeme. Redakce

tisková zpráva Ne základnám

Iniciativa Ne základnám uspořádá v úterý 21.10. od 17h na náměstí Jana Palacha v Praze protestní demonstraci. Toto datum bylo zvoleno proto, že ve stejný den začíná první schůze poslanecké sněmovny, na jejímž programu jsou obě smlouvy o radaru.

Na demonstraci vystoupí kromě zástupců iniciativy také Josef Hála, člen Ligy starostů proti radaru.

Demonstrace se po projevech vydá na pochod přes Mánesův most až k ambasádě USA.

Nositel Nobelovy ceny Günter Grass hovořil na frankfurtském knižním veletrhu o své nové knize Die Box, je to znovu autobiografie po jeho předchozím díle Beim Häuten der Zwiebel (Loupání cibule, 2006)

Poté, co Británie a Spojené státy investovaly obrovské množství kapitálu do svých bank, nouzová opatření na podporu svého bankovního systému podniklo nyní i Švýcarsko.

Polemika s článkem Jana Čulíka "Proč byly volby přece jen důležité".

Pokud vím, tak se Paroubkovi ze strany pravice předhazuje populismus, protože se řídí průzkumy, které si nechává vypracovávat agenturami. Tedy se zajímá o to, co mezi občany má váhu a jaký je na to jejich názor, píše Karel Novák. Pakliže to víte, měl byste to prezentovat jako cnost hodnou ostatními politiky k nasledování. Jsou zde přece oni pro občany a nikoliv občané na to, aby oni měli komu vládnout.

Nu, a pokud tuto zásadu oni politikové neví, tak dostavše prostřednictvím vašich stránek tuto nanejvýš užitečnu znalost, neboť vaše stránky zcela jistě sledují, zajisté se nad svým počínáním zamyslí, což by nepochybně prospělo jim a tím i nám všem ostatním. Pak by takových článků jakým byl ten Váš, nebylo již zapotřebí. Co si lze přát lepšího.

Objevilo se to v prezidentské kampani už několikrát a nejvýrazněji v televizním rozhovoru s poslankyní Kongresu Michele Bachmannovou, která řekla toto: "Obama mě znepokojuje. Jsem velmi znepokojena, že možná zastává protiamerické názory." Moderátor se ji pak zeptal, kolik lidí v americkém Kongresu podle ní zastává protiamerické názory. Bachmannová odpověděla:

"Média by měla provést hloubkové odhalení, měla by to zkoumat. Americká média by měla řádně zkoumat názory poslanců v Kongresu a zjistit, zda jsou proamerické, nebo protiamerické. Jsem přesvědčena, že by lidé velmi rádi viděli takové odhalení."

Podrobnosti v angličtině ZDE

Pan Wenzel Lischka se nedávno v BL pozastavoval nad řečí českých děvčat a žen a přemýšlel o zániku ženství jako takového.

A propos, píše P. Janasová:

Některé, zejména z dnešního hlediska méně vyspělé, státy povětšinou takový problém nezažívají. Ženy u nás ovšem prošly o něco jiným vývojem. Když si uvědomíme, že v zemích s vyvinutým průmyslem došlo v relativně krátkém intervalu hned k několika prudkým válkám a muži odešli na vojnu, není už tak překvapivé, že ženy začaly zaujímat jejich pozice -- pracovaly v továrnách, na domácnost byly samy. Na muže se spolehnout nemohly, neměly v nich oporu. A tak se musely naučit zastávat jak roli ženy -- manželky a matky, tak roli muže -- (dříve vnímaného jako) živitele rodiny a otce.

Jejich děti pak vyrůstaly v domácnosti, kde žena měla dominantní postavení a otec (pokud nebyl ve válce) byl vnímán jako slabší (vzpomeňme na nemužný vzor otce ve filmu Obecná škola -- Zdeněk Svěrák byl v očích svého filmového syna handicapován, jelikož nebyl ve válce, a chlapec musel hledat vzor v machistickém učiteli Hnízdovi.)

Technickým nedopatřením vypadly ve včerejším vydání u dvou čtenářských reakcí jména jejich autorů. Miroslav Belina napsal článek "Promiňte, že nejsem senilní", P. Janasová text "České ženy jsou schopné a soběstačné, čeští muži jsou líní, nespolehliví a neschopní".

Autorům i čtenářům se omlouváme. Red.

K uveřejnění Smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk v Československy a Smlouvy k návrhu na vybudování amerického radaru v ČR si prostudujte ještě tyto dohody, doporučuje Michal Čapko:

• Dohoda uzavřená mezi Německem, Spojeným královstvím, Francií a Itálií v Mnichově 29. září 1938 (MNICHOVSKÁ DOHODA)
• Prohlášení německé a československé vlády z 15. března 1939
• Hitlerův výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava z 16. března 1939

PS: Pohledem do zrcadla (ač tematicky více, či méně odchýleným) je i soubor Hitlerových výroků o Češích.

Rád bych volně reagoval na článek Nezměřitelné veličiny od Jana Mertla. Budu se ubírat trochu jiným směrem, a pokud semnou chvíli vydržíte, navzdory několika "technickým" odstavcům, pokusím se vám ukázat, že ekonomie je nutně subjektivní (ostatně jako každá jiná věda) a že správná ekonomie je pouze ta, která je dělána s dobrým úmyslem.

V článku s titulkem "O Pyrrhově volebním vítězství a potřebě budování hladových zdí" autor Jindřich Kalous v závěru píše:

"Je potřeba přehodnotit a rehabilitovat roli státu i krajů v ekonomice. Je potřeba rychle začít stavět "hladové zdi" - investovat do lokálních způsobů získávání a distribuce potravin a energie především z obnovitelných zdrojů, do energetických úspor při výstavbě a rekonstrukcích budov, hlavně bytových domů, do veřejné dopravy, do recyklace odpadů. Zatím ještě evropské peníze nějakou dobu potečou a socdem jako noví krajští vládcové budou mít ruce na penězovodech. Doufejme, že si rychle uvědomí, že hlavním smyslem jejich vládnutí není směrovat je do kapes krajských a místních mafií, ale do projektů, jejichž význam bude spočívat ve zmírňování toho provázaného komplexu globálních krizí, které nás neodvratně čekají. Důsledkem takových investic budou pracovní místa nezávislá na globální ekonomice, snížení naší závislosti na jejích rizicích a vznik konkrétního bohatství ku prospěchu celé společnosti, zatímco prostředky vynaložené na sanaci bank se bez užitku vypaří v deflačním vakuu."

Několik roztomile, typicky česky sebemrskačských textů, které v uplynulých dnech vyšly v BL, mi potvrzují, že v posledních letech se naše česká vášeň šťavnatě si zanadávat občas omezuje jen na to, že si umíme zanadávat už jen sami na sebe.

S roztrpčeností Jakuba Rolčíka lze do značné míry souhlasit. Obzvlášť v souvislosti s hnusem, který se člověka zmocňuje, když jej z českých novin ovívá zápach novináři donekonečna rozpitvávané "aféry" týkající se nyní ve Francii žijícího spisovatele Milana Kundery.

Současná finační krize je sice nepříjemná, ale zdaleka není tím hlavním, co by lidstvo mělo okamžitě začít řešit. Je spíše vnějším a dílčím projevem skutečnosti, že něco závažného se začalo zadrhávat v mnohem větší hloubce základů průmyslové civilizace, než kam dosahuje ekonomika.

Při brouzdání po YouTube jsem dnes náhodou narazil na tuto píseň Jarka Nohavicy, kterou jsem dosud neznal a která je evidentně odpovědí na písničku-pamflet Jaroslava Hutky "Udavač z Těšína". Nohavica v ní skvěle vystihuje atmosféru, která je o pár měsíců později typická i pro hon na Milana Kunderu, upozorňuje Martin Škabraha.

Za povšimnutí stojí také to, jak citlivě dokáže Nohavica reagovat na generační změny a přizpůsobit svůj umělecký projev současné hudební řeči (patrný vliv politického rapu). Skutečný umělec dokáže překonávat vlastní stereotypy a tím i zaujmout kritickou distanci vůči sobě samému; při srovnání s Hutkovou odrhovačkou bez špetky invence bije do očí/uší podstata celé věci: i kdyby měl Hutka fakticky pravdu (že byl Nohavica udavač, což je - velmi mírně řečeno - přehnané), jeho prvoplánovost, povrchnost a plochost jej usvědčují z daleko hlubší lži...

V deníku Le Monde v článku nazvaném "Milan Kundera, aneb urážka mlčením" publikovala vášnivou obhajobu Milana Kundery francouzská spisovatelka Yasmina Reza. Píše:

Jen těžko se odpouští muži, který je velký a slavný. A ještě obtížněji se mu odpouští, když při tom mlčí. V říši hluku je mlčení urážkou. Kdo nesouhlasí se svým odhalením, nějakou formou veřejné prezentace mimo své dílo, je člověk, který znepokojuje a stává se vybraným cílem.

Tuhle se na FranceInfo vyskytla zpráva, že by zatčen jeden lékař francouzské záchranné služby, protože se zjistilo, že svého pacienta neléčil, ale dusil. Hned druhý den - jak se dalo očekávat - lékař dokázal, že jeho čin byl špatně interpretován a že dělal naléhavé záchranné akce. Na pár hodin se ten lékař však stal na internetu "doktorem vrahem", napsal v deníku Le Figaro spisovatel Benoît Duteurtre.

V minulých dnech šíří stovky médií, se sebejistotou informačních profesionálů, odhalení, které učinil jeden český týdeník, když vysypal obsah odpadkového koše na slavného člověka, jednoho z velkých spisovatelů naší doby: na Milana Kunderu.

Policejní dokument, který údajně dokazuje, že tento člověk udal policii mladého antikomunistu, vydala instituce s podivným názvem Ústav pro studium totalitních režimů. Tato novátorská vědecká specializace vyvolává nešťastný dojem, že pokračuje v práci komunistických tajných služeb: dál vytahovat lidi a udávat je, bez skrupulí.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V září 2008 přispělo celkem 199 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 45 684.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30. 9. 2008 částku 190 065.42 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a