Připomeňme si, že původní informace v policejním záznamu , týkající se Milana Kundery, zněla takto:

Jak jsem již uvedl v článku Lajdácká práce historiků , zápis musel být psán ex post až když byl Dvořáček jako vojenský zběh zatčen.

To, že jediný zveřejněný dokument pochází z Obvodního oddělení Národní bezpečnosti je nepříjemné, protože mnoha lidem by lépe vyhovovalo, kdyby ve hře byla Stb.

Například Boris Cvek v BL píše: "Nechápu, proč by se mělo zpochybňovat, že udání protikomunistického bojovníka do rukou StB je zločin bez ohledu na dobové právo (Norimberské zákony byly taky dobové právo - on rozdíl mezi právem "pozitivním" a "přirozeným" je znám po celé dějiny lidstva).

To není ojedinělá manipulace s původní informací. Časopis Týden například shrnuje záznam veřejné bezpečnosti způsobem, který mírně upravuje sled událostí uvedený v původním dokumentu:

V zásadě to je pravda s tím rozdílem, že policisté šli na kolej šli hned po udání, tam prohlédli kufr a "podle prohlášení Militké (zjistili, že) měl Dvořáček údajně sběhnout z vojny ..." Pak teprve "nahlédnutím do knihy pátrání a zjistili, že týž jest hledán KVNB odd. IV v Plzni [...] k zatčení. Na základě tohoto zjištění zůstali výše uvedení orgánové ve studentské koleji střežit v pokoji uvedené Militké" a pak Dvořáčka zatkli.

Na jinou manipulaci upozorňuje Vladimir Just ZDE

Střet zájmů byl ovšem zatajen. V této souvislosti je zajímavé, že autoři vědeckých prací publikovaných v renomovaném časopise Nature musejí explicitně uvést zda existuje či neexistuje střet zájmů. To ovšem nejsou historici.

Celým případem se dosti rozsáhle zabýval Václav Moravec v pořadu radia Impuls. Je škoda, že v rozhovoru s Vojtěchem Ripkou , nepoložil základní otázku. Totiž zda by bylo bádání o osudu Dvořáčka zveřejněno, kdyby se prokázalo, že se dostal do vězení na základě výpovědi Militké nebo Dlaska.

Další manipulaci s fakty předvádějí Lidové noviny . Pomiňme posun v čase Dvořáčkova zatčení. Pozoruhodnější je sdělení, že se Kundera o Dvořáčkovi dozvěděl od kamarádky:

(Dvořáček) tady byl kolem půl osmé večer zatčen (Policejní záznam udává, že Dvořáček přišel kolem 20. hodiny) Patrně ho udal komunistické policii 21letý student Milan Kundera. Ten se od kamarádky podle tehdejšího policejního záznamu dozvěděl, že Dvořáček "měl udánlivě sběhnouti z vojny a snad měl býti od jara minulého roku (1949 - pozn. redakce) v Německu, kam ilegálně odešel."

To je ovšem výrok nápadně podobný lži, protože policejní záznam pouze uvádí, že Militká sdělila Dlaskovi, že se setkala s Dvořáčkem a ostatní informace nepocházely of Kundery, ale Militké. Navíc Kundera tvrdí, že Militkou ani Dvořáčka neznal.

Petr Zídek, redaktor Orientace, rovněž upozorňuje na manipulaci s informací:

Mezi manipulace s informacemi patří i úprava textu faxu, který Adam Hradilek zaslal Milanu Kunderovi. Oslovení v původní versi znělo "Vážený pane Kundera", což Lubomír Zaorálek ve svém blogu označil za "buranskou gramatiku":

Buranská gramatika vrhá nepříznivé světlo na badatele v historii, který fax sepsal a tak Respekt chybu hbitě opravil na "Vážený pane Kundero" viz ZDE .

Další mystifikací je i původně zmíněná reakce na námitku, že historici měli pátrat po dalších pramenech. Obratem se objevila informace, že je pravděpodobné, že takové dokumenty byly zničeny povodní v roce 2002. Všechno je zase poněkud jinak.

Dvořáčkova žena Markéta v rozhovoru prohlásila: "Autor článku pan Hradilek nám letos k případu mého muže poslal přes 60 dokumentů, obsahujících přepisy výslechů, údaje o zatčení i fotodokumentaci." [...] Jméno Milana Kundery se objevilo v jediném z těchto dokladů - ovšem v zásadní roli. Šlo totiž o osobu, která údajně policii Miroslava Dvořáčka udala. Pokud jde o údaje týkající se mého manžela přímo, tedy situací, jichž se sám účastnil a které byly zaznamenány, nenašli jsme v dokumentech nic, co by neodpovídalo skutečnosti," dodala.

Informace o 60 dokumentech se objevila i v tomto blogu . Byla poněkud upravena tím, že byl vynechán údaj, že jméno Kundera se objevilo pouze jednou: "Viděli jsem asi 60 dokumentů, které tezi podporují, takže jsme dostatečně přesvědčeni," říká Markéta (Dvořáčková).

Z rozhovoru s Markétou Dvořáčkovou není jasné, zda oněch 60 dokumentů obsahovalo již známý policejní zápis podepsaný Jaroslavem Rosickým.

V již zmíněném pořadu Václava Moravce řekl Vojtěch Ripka úžasnou věc: "V té formě publikace (čti zasláním materiálů do Respektu), jak už jsem jednou řekl, hrála největší roli ta obava, že buď jiný novinář, historik, člověk méně zodpovědný vytrhne tu věc z kontextu, to reálně hrozilo mimo jiné kvůli tomu, že ten spis je volně k dispozici, Adam Hradílek...

Povšimněme si výrazu "člověk méně zodpovědný vytrhne tu věc z kontextu". Znamená to snad, že Ripka a jeho podřízený badatel Hradilek (ani jeden není historikem viz níže) jsou jediní zodpovědní? Chudák Hradilek prý musel "odkrývat karty", aby dostal "dostatečné odpovědi" na své otázky. To samo o sobě připomíná manipulaci. Svědectví přece nesmí být ovlivňováno tak, aby byly odpovědi dostatečné.

Vědecké "objevy" bývají zveřejňovány prostřednictvím tiskových konferencí a neodborných medií s odůvodněním, že je nutné zamezit tomu, aby nebyly ukradeny. Většinou to dělají podvodníci, kteří se snaží vytěžit z momentální slávy.

Historie není ve stejné kategorii jako jiné vědecké obory. Rozdíl je především v tom, že historik pracuje s archivními dokumenty, na které by neměl mít výlučné právo. V teoretických i experimentálních oborech vědeckých oborech je objev založen na unikátním souboru dat, který je do zveřejnění majetkem toho kterého vědce.

Petr Zídek, redaktor Orientace, zpochybňuje kvalifikaci těch, kdo se za Ústav pro studium totalitních režimů k autentičnosti obsahu dokumentů vyjadřují: "vedoucí oddělení dokumentace, vzděláním politolog, a tiskový mluvčí (Jiří Reichl), absolvent slévárenské průmyslovky. Ani oni, ani Hradilek nikdy nepublikovali jediný odborný historický text."

K policejnímu záznamu nelze zaujmout jednoznačný postoj. Je ale možné předložit hypotézu, že na policii nešel Kundera, ale někdo jiný s tím, že policie musí rychle na kolej zkontrolovat, o co jde. Tato hypotéza může být podložena tím, že hlášení bylo psáno až večer po skončení akce, tedy po dvacáté hodině. Tím se mohlo stát, že již nebyl čas na kontrolu občanského průkazu a podobné náležitosti. Teď se již nedá zjistit, zda uvedený dokument splňuje požadavky v té době běžné, zejména když existuje výmluva skartace dokumentů.

V každém případě by se tento případ měl dostat do rukou kvalifikovaných a nestranných historiků. Ukazuje se totiž, že doba vynesla novodobé svazáky do pozic, které jsou nad jejich síly a životní zkušenosti.