ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
4.12.2016
AP: První oficiální výsledky v Rakousku: Levicový kandidát "neporazitelně" vede v prezidentských volbách

Podle rakouské veřejnoprávní televize ORF získal levicový kandidát Alexander Van der Bellen po sečtení 58 procent volebních okrsků 53,6 procent hlasů. To je prý příliš velký náskok na to, aby ho dohnal ultrapravicový kandidát Strany svobody Norbert Hofer, který získal jen 46,6 procent hlasů. To vede Van Bellenův tábor k optimismu. Vyplývá to z průzkumů u východu z volebních místností, kdy je možnost statistické chyby 1,2 procenta. Definitivní výsledky však budou známy až začátkem týdne, možná až ve středu.

Aktuální výsledky:

James Morris: "Tohle není důrazné odmítnutí fašismu. Bylo to těsné."

DPA: Hofer přiznal porážku:

Komentátor Guardianu Owen Jones: "O něčem to hodně vypovídá, že se radujeme z toho, že v evropské zemi hlasovalo pro ultrapravicového kandidáta JENOM 46 procent voličů... "

Anne Applebaum: Trump vyděsil víc lidí, než kolik inspiroval? Brexit nejde moc dobře?

Thomas Seifert: Van der Bellenova kampaň byla aktivní a úspěšná na venkově. Měl duhovou koalici.

Tzv "Institut" Václava Klause:

4.12.2016
Ruský či Asadův nálet na trh v Sýrii usmrtil nejméně 20 lidí

4.12.2016

Donald Trump: "Pokusil jsem se právě podívat se na pořad Saturday Night Live - nedá se na to vůbec dívat! Naprosto zaujaté, vůbec to není zábvné a Baldwinovo napodobování mé osoby by nemohlo být horší. Smutné."

Zde je pětiminutová ukázka z pořadu. V něm Donald Trump manicky přeposílá na Twitteru rasistické a nacionalistické výroky různých náhodných lidí z americké veřejnosti a dva státní úředníci ho marně přesvědčují, že by se měl věnovat bezpečnostní poradě, protože "situace ve světě je vážná". Nakonec Trump prohlásí, že se nemůže účastnit žádné porady bez přítomnosti svého strategického poradce Steva Bannona, který se dostaví jako smrtka:

Na Trumpův tweet reagovala vlnou reakcí na Trumpově twitterovém púčtu aktivistka Danielle Muscato:

"Ježíši, do háje, Donalde Trumpe. Byl jste zvolen prezidentem. Dávej do háje pozor, proti čemu bojuješ. Člověče, ztrapňuješ se.

To, jak tě Baldwin napodobuje není "Smutné". Víš, co je smutné? Za 7 týdnů budeš odpovědný za životy 330 milionů lidí a ty nedokážeš myslet na nic jiného než na satirický pořad. Uvědomuješ si, že jsou ohroženy reálné životy? Jsi ubožák.

Tohle není vtip, Donalde. Nemáš nic lepšího na práci? Jsi takový narcista, že se zaměřuješ na PARODII?

Víš, kolik lidí bylo od prezidentských voleb zavražděno? Víš, kolik veteránů spáchalo sebevraždu?

Víš, kolik dětí šlo dnes večer spát bez dostatečného jídla? Zajímá tě to vůbec? Co je s tebou?

Ne, samozřejmě tě to nezajímá. Ty ani nevíš co je to "slepý trust" [do něhož má po dobu své funkce americký prezident odevzdat své podniky] a to si říkáš podnikatel.

Jsi zoufalec. Kandidoval jsi na prezidenta, aby si tě lidi všímali. Jsi podvodník. Nikdy jsi stejně nechtěl vyhrát, všichni to vidíme.

Vidíme, co jsi zač. Bojíš se a nevíš, co máš dělat a absolutně nemáš představu, jak jednat. A ono je to vidět.

Myslíš si, že jsme všichni příliš zdvořilí, příliš šokovaní, abychom řekli jasně a na rovinu, co jsi zač. Já do tebe vidím, Donny. A říkám na rovinu, co jsou zač. Jsi jen vtip.

Jsi mi naprosto odporný. A víš, co je to skutečné tajemství? Ty jsi odporný i sám sobě. Proto se obklopuješ zlatem a krásnými ženami, z nichž děláš předměty. Dobře víš, že jsi loser, a tak se snažíš dát si lepší pocit, mít pocit, že jsi úspěšný, autoritativní, že vlastníš věci a peníze. Jsi podvodník.

Stydím se za tebe. Svět se stydí. Lezou z tebe NESMYSLY, miliony ilegálních voličů? Ani ty tomu nevěříš - je to absurdní.

Myslíš si, že jsme idioti? Myslíš si, že nevíme, co děláš? Že se snažíš ovládnout narativ, přesvědčit své stoupence, ať nevěří médiím, průzkumům veřejného mínění, reportérům, aby se obraceli jen na TEBE, který jim sám určíš, co je pravda. Tohle se nějak jmenuje. Jmenuje se to "propaganda". Víme, že to děláš. Nedovolíme ti, abys potlačoval tímhle nesmyslem voličské hlasy.

Nedovolíme ti, abys pošlapal naše občanská práva. Nedovolíme ti, abys zničil pokrok, který jsme učinili. POSTAVÍME SE NA ODPOR!

Apeluju na pokrokové lidi, Demokraty, nezávislé aktivisty I Republikány, aby SE POSTAVILI NA ODPOR proti Donaldu Trumpovi, PROTI fašismu, mafiánskému kapitalismu a pokrytectví.

(...)

2.12.2016
Rozhovor Britských listů 86:
Čeští politikové drsně zanedbávají školství


O tom, jak nedozírné škody působí České republice špatná politika české vlády vůči školství, hovoří v tomto Rozhovoru Britských listů Jan Čulík s Danielem Münichem, ekonomem s CERGE, který se dlouhodobě zabývá vztahem ekonomiky a školství. Rozhovor se vysílá na regionalni televizi.cz, která je k dispozici satelitem, pozemním vysíláním a na kabelu i na internetu, od pátku 2. prosince 2016.

I vy můžete mít na Regionální televizi před vysíláním Rozhovoru Britských listů za velmi rozumnou cenu svou reklamu. Televize má dosah na půl milionu diváků. Napište si o podrobnosti na adresu redakce@blisty.cz.

Přidejte si prosím Britské listy mezi oblíbené na Facebooku ZDE

4.12.2016

U britského Nejvyššího soudu začíná v pondělí odvolací řízení ohledně toho, zda článek 50 Lisabonské smlouvy o odchodu Británie z EU smí aktivovat britská vláda bez souhlasu parlamentu. Nedávno rozhodl britský Vysoký soud, že vláda toto právo nemá a že musí rozhodnout parlament. Britská vláda se odvolala, což znamenalo, že se k případu přidala na straně odpůrců brexitu i skotská a severoirská vláda. Skotská vláda argumentuje, že právo o tom, rozhodovat o odchodu Británie z EU musí mít i skotský parlament v Edinburku. Pokud by soud toto potvrdil, znamenalo by to, že se brexit konat nebude, neboť skotský parlament nikdy souhlas k brexitu nedá.

Důležitou součástí nyní velmi složité argumentace je i nejasná otázka, zda po aktivaci článku 50 Lisabonské smlouvy je možné, aby se Britové rozhodli jinak a článek o odchodu Británie z EU zase deaktivovali. Podle zákona má jediné právo tuto otázku vyjasnit Evropský soud v Lucembursku. Britský Nejvyšší soud se však zřejmě bude z politických důvodů bát Evropského soudu zeptat. K tomu pozoruhodná reportáž rozhlasu BBC z nedělního poledne:

Konečné slovo nad evropskou legislativou má Evropský soudní dvůr v Lucembursku. Stephen Agnew, poslanec za Stranu zelených v severoirském parlamentě, se účastní odvolání ohledně práva britského parlamentu rozhodovat o aktivaci článku 50 Lisabonské smlouvy o brexitu, a uvažuje o tom, že požádá Evropský soudní dvůr, aby začal v této věci jednat.

"No, předpokládá se, že článek 50, jakmile bude aktivován, je nezrušitelný, pokud se zrušením jeho aktivace nesouhlasí všech 28 členských zemí EU. Je to podivný předpoklad, že výsledek je už jednou a provždy předem určen. A my jsme přesvědčeni, že to oslabuje postavení EU. O tomto předpokladu nerozhodoval soud. Mělo by se to zkoumat. Chceme se dovědět, zda po aktivaci článku 50 můžeme tuto aktivaci znovu zrušit.

Soudce Jolyon Maugham je také přesvědčen, že by měl v této věci být vznesen dotaz k Evropskému soudu: "Zákon je v této věci velmi jasný. Zákon praví, že pokud chce britský Nejvyšší soud znát odpověď na tuto otázku, nikoliv může, ale MUSÍ se dotázat Evropského soudu v Lucembursku. Britští právníci se domnívají, že je nepředstavitelné, že by to britský Nejvyšší soud udělal, protože by došlo k rebelii. Takže se očekává, že britský Nejvyšší soud poruší zákon v důsledku politických okolností toho, co by nastalo, kdyby se obrátil na Evropský soud. Proto jsem se obrátil na soudy mimo Velkou Británii, v jiných evropských jurisdikcích, které by se obrátily na Evropský soud s tímto dotazem, o němž jsem přesvědčen, že je naprosto zásadní ohledně toho, jak se bude utvářet politická dynamika ohledně brexitu. Myslím, že britský Nejvyšší soud by se měl v této věci obrátit na Evropský soud a je možné, že to skutečně udělá. Je to ale tak klíčová otázka, že jsem se také obrátil na soud v Irsku a na akademické právníky v Belgii s tím, aby se obrátili na Evropský soud v této věci odtamtud.

Zdroj v angličtině BBC World This Weekend (audio, od minuty 23) ZDE

3.12.2016

Nikdy v historii nebyly zločiny proti lidskosti filmovány každý den a proměněny ve filmovou podívanou za spolupráce jak obětí, tak katů. Nikdy v historii se dosud pravidelně nevysílaly na velkých světových televizních sítích a nestreamovaly na sociálních médiích, kde jsou přerušovány reklamou a kde je konzumuje veřejnost a kde je umělecký trh proměňuje ve zboží.

V éře Osvětimi měl jen Bůh vidět, co se děje ve sprchách.

Syřany, kteří bojují proti svému státu, nikdo nechce bránit. Mají příliš dlouhé vousy na to, aby se jim dalo důvěřovat, bojují proti vlastní vládě, snaží se zvrátit zákony geopolitiky na Blízkém východě a mohli by lehce vyvolat třetí světovou válku. Proto se Syřanům nepomáhá, píší členové filmového kolektivu Abunadara ("Muž s brýlemi"), který každý týden zveřejňuje na internetu dokumentární video ze syrské války.

Avšak co si počít s dokumentárními záběry ponižování lidí a zvěrstev, které se valí téměř jako v živém vysílání ze Sýrie už od roku 2011? Tato podívaná je bezprecedentní. Nikdy v historii nebyly zločiny proti lidskosti filmovány každý den a proměněny ve filmovou podívanou za spolupráce jak obětí, tak katů. Nikdy v historii se dosud pravidelně nevysílaly na velkých světových televizních sítích a nestreamovaly na sociálních médiích, kde jsou přerušovány reklamou a kde je konzumuje veřejnost a kde je umělecký trh proměňuje ve zboží.

V éře Osvětimi měl jen Bůh vidět, co se děje ve sprchách. Bylo to až po osvobození koncentračních táborů, kdy akreditovaní novináři mohli zachytit důkazy těchto zločinů, které byly příslušnými úřady uznány jako zločiny. Tyto záběry se však považovaly za nesnesitelné, dokonce i v očích nacistických válečných zločinců, jimž bylo nabídnuto mimořádné promítání u norimberského soudního tribunálu. Jeden z nich začal nekontrolovatelně vzlykat - jiný si zakrýval oči třesoucí se rukou.

Totéž platí pro vesničany ve vesnicích nedaleko koncentračních táborů, kteří se vždycky hájili, že neviděli, co se děje, i když zápach mrtvol naprosto pronikal těly živých. Tak dodržovali ustanovení, že člověk se nesmí dívat, jak druhý umírá, a nepomoci mu při tom. I Bůh bude čelit výslechu za to, že se díval na představení, při němž umíraly bytosti, které stvořil, degradované na podlidi. Lidstvo tehdy na sebe vzalo odpovědnost tím, že uznalo nový právní axiom: vrozenou důstojnost všech příslušníků lidské rodiny.

Posvěcen Všeobecnou deklarací lidských práv, tento princip předpokládá, že s člověkem nesmí být zacházeno jako s prostředkem, ale že člověk sám o sobě je cílem. Takže šéf státu, který usmrcuje své občany jedovatým plynem, který s nimi zachází, jako by to byla infekce a teroristé, páchá trestné činy proti lidskosti.

Avšak šéf syrského státu všechno toto dělá, aniž by se s ním zacházelo jako se zločincem proti lidskosti. Naopak, je prezentován jako gentleman, hájící své názory ve velkých světových televizích, zatímco jeho oběti jsou prezentovány jako osoby zbavené důstojnosti, smíšené s náboženskými komunitami či hordami uprchlíků. Nejenže tak prezentujeme zločince prostřednictvím metafory banálního člověka, který se ukázal při procesu s Adolfem Eichmannem, prezentujeme také jeho oběti jako fundamentalisty, kteří se chovají zuřivě a jako blázni v jakémsi exotickém varšavském ghettu.

A do tohoto bodu jsme se dostali jen proto, že jsme dovolili událostem, aby se volně vyvíjely. Experti dál líčili syrskou společnost pomocí starých dobrých kategorií z 19. století, zatímco byla uprostřed demografické změny, stejně jako celý arabský svět. A média dál ukazovala Syřany prismatem geopolitiky, náboženství nebo exotismu, zatímto titíž Syřané protestovali v ulicích a křičeli, že se hlásí k obyčejnému lidství.

Dodneška jezdí novináři z celého světa do Damašku a interviewují Bašara Asada, přestože nařídil umlčení všech médií v roce 2011 a od té doby všem vnutil svůj názor a předstírá, že bojuje proti fundamentalistům. Syrská společnost nemá možnost vytvářet svůj vlastní image nezávisle na těchže mediálních organizací, které buď šíří pohádky tohoto zločince a jeho poradců pro PR, anebo uzavírají Syřany do binárního protikladu oběť - vrah, což vyvolává buď voajerismus, nebo soucit.

Proto je obtížné vidět Syřany jako plnoprávné členy lidské rodiny. Začalo být obtížné představit si v Sýrii jakoukoliv občanskou společnost, protože na zemi parazituje kriminální stát, vyzbrojený Ruskem, zatímco americký prezident a nositel Nobelovy ceny míru deklaruje z výšin OSN, že "pokud máme mluvit upřímně,chápeme, že žádná vnější moc nedonutí různé náboženské či etnické komunity, aby koexistovaly delší dobu."

Jinými slovy, Syřani jsou v pasti: Nikdo jim nepomůže, protože jsou líčeni bez důstojnosti, a představení jejich systematického ponižování se vnucuje jako důkaz téhož. Co se tedy dá dělat, milá lidská rodino, kdy čelíme tomuto představení, které potvrzuje výrok Dostojevského "lidi jsou póvl, zvyknou si na všechno".

Článek v angličtině ZDE

3.12.2016
"Všichni se na nás vykašlali..."

Zjistila jsem, že moje dcera v kuchyni dává dohromady kamínky. "Co děláš?" zeptala jsem se. "Znovu stavím Aleppo."

4.12.2016
71 procent Rusů si přeje lepší vztahy se Západem

71 procent Rusů si přeje prohloubení hospodářských, politických a kulturních styků se Západem a chtějí se se Západem sblížit. 17 procent Rusů si přeje, aby Rusko omezilo styky se Západem a distancovalo se od něho.

3.12.2016
Čína-Trump: Takto začínají války

Podle názoru čínské vlády je Tchajwan nedílnou součástí území Číny. Čína předpokládá, že Tchajwan bude dříve nebo později Pekingem ovládnut. Není to pro Čínu tématem k jednání. Čína se nikdy nevzdala práva dobýt Tchajwanu silou. Od roku 1979 praktikují Spojené státy politiku "jediné Číny" a nemají s Tchajwanem diplomatické styky. Otázka Tchajwanu byla ve Washingtonu po dobu mnoha desítek let předmětem citlivé diplomacie.

Jestliže je Trumpův telefonát s tchajwanskou prezidentkou signálem, že Trump razantně mění strategický postoj Spojených států k Číně, na této úrovni mají slova a signály vážný dopad. A způsob jímž přistupuje Donald Trump k mezinárodní diplomacii, vyvolává znepokojení nejen u čínských činitelů.-

"Je Trumpovým plným právem měnit politiku, aliance, strategii," napsal na twitter Chris Murphy, demokratický senátor a člen amerického senátního výboru pro zahraniční vztahy. "To, co se děje za posledních 48 hodin, to není změna strategie. To jsou razantní změny zahraniční politiky bez jakéhokoliv plánu. Takto začínají války."

Zdroj: ZDE

3.12.2016
Sky TV vysílala rozhovor s Jeremym Corbynem z Prahy

O brexitu, o Blairovi, který chce zpět do politiky, o populismu, o antisemitismu. Sky News vysílá rozhovor s šéfem Labouristické strany Jeremym Corbynem z Prahy, kde se Corbyn účastní zasedání evropských socialistů.

3.12.2016

Aktualizace: Čína proti Trumpovu telefonátu s tchajwanskou prezidentkou protestovala:

Ještě před svou inaugurací riskuje Donald Trump zásadní konflikt s Čínou: v pátek totiž hovořil telefonicky s Tsai Ying-wen, prezidentkou Tchajwanu.

Byl to první kontakt mezi americkým prezidentem nebo budoucím americkým prezidentem a vedoucím představitelem Tchajwanu od roku 1979, kdy Spojené státy s Tchajwanem přerušily diplomatické styky.

I když není jasné, zda Trump telefonát s tchajwanskou prezidentkou zamýšlel jako políček Číně, je velmi pravděpodobné, že telefonát rozzuří Čínu, která považuje Tchajwan za vzbouřeneckou provincii.

Donald Trump v minulých dnech v telefonních rozhovorech také chválíl nejrůznější světové diktátory: Do Bílého domu pozval filipínského prezidenta Duterteho, který na Filipínách systematicky nechal vyvraždit tisíce narkomanů:

Telefonicky chválil známého diktátora v Kazachstánu a pochválil také kontroverzního pákistánského premiéra Nawaze Sharifa.

2.12.2016

Když se Donald Trump před volbami prsil svým odmítavým postojem vůči establishmentu a slibem, že „vysuší washingtonskou bažinu“, spousta obyčejných Američanů mu jednoduše uvěřila, neboť mnohdy z reálných pohnutek ztratila důvěru ve stávající politické pořádky. Nicméně s každým novým členem Trumpova kabinetu tato slepá víra čím dál víc slábne, či spíše měla by slábnout. Kupříkladu novým ministrem financí se stane bývalý vysoký činitel banky Goldman Sachs Steve Mnuchin, insider Wall Stretu, který získal obrovské jmění na úkor desítek tisíc obyčejných lidí díky hypoteční krizi. A pokud mnohé Američany děsila provázanost Hillary Clintonové s bankou Goldman Sachs, potažmo s Wall Streetem, s Mnuchinem a dalšími politickými představiteli se Wall Streetu dveře do Bílého domu otevřely dokořán.         

Jestliže se dalo počítat s tím, že se s případným zvolením Hillary Clintonové do Bílého domu posílí vliv nejmocnější firmy Wall Streetu Goldman Sachs, naděje vkládané do Donalda Tumpa slibovaly pravý opak. Trump, jemuž se populistickým tažením proti Wall Streetu podařilo získat tápající a dezorientované voliče, nyní jmenoval do čela ministerstva financí investora, který 17 let působil ve vrcholné pozici v Goldman Sachs. Trumpův hlavní politický stratég a zároveň kontroverzní přívrženec rasistického hnutí Alt Right Steve Bannon v této bance pracoval v 80. a 90. letech minulého století jako investiční bankéř. Dalším z předních poradců 45. amerického prezidenta je finančník a podnikatel Anthony Scaramuchi. Ten svou kariéru u Goldman Sachs zahájil v roce 1989 a po sedmi letech společnost opustil, aby se osamostatnil. A aby toho nebylo málo, prezident této klíčové bankovní instituce Gary Cohn nedávno strávil hodinu klábosením s Donaldem Trumpem a rýsuje se možnost, že v jeho administrativě bude zastávat významnou pozici.

Vliv Goldman Sachs na politické dění ve Spojených státech lze vystopovat již na začátku 20. století, nicméně v letech po finanční krizi poněkud zeslábl. Elitním americkým bankéřům se paradoxně s volebním vítězstvím Donalda Trumpa naskytla příležitost, jak svou kolísající pozici v Bílém domě posílit – a to navzdory magnátovu ostrému kursu proti Wall Street před volbami.

Steve Mnuchin přichází s ekonomickou agendou, z níž se Wall Street nepokrytě raduje. „Naší prioritou bude reforma daní. Půjde o největší změnu od Reaganových dob. Snížíme korporátní daň, půjdeme z 35 procent na 15,“ prohlásil Mnuchin v televizi CNCB. Trumpův ministr financí chce také revidovat některé části reformního zákona Dodd-Frank Act z roku 2010, který omezil řadu fanfarónských operací finančníků z Wall Street. Podle Mnuchina by bankám mělo být umožněno poskytovat půjčky ve větším rozsahu, než je tomu dnes.

Mocenský růst Wall Street v rodící se Trumpově administrativě a Mnuchinův recept na restart amerického hospodářství děsí americké liberály. Ti považují daňové škrty pro korporace v kombinaci s rozvolňováním regulací ve finanční sféře za zaručený recept na katastrofu. Revize reformního zákona Dodd-Frank Act by Wall Street umožnila oprášit praktiky, jež pomohly vyvolat finanční krizi a zároveň strádání miliónů Američanů.  

Sám Mnuchin se svým dlouholetým angažmá v Goldman Sachs na finanční krizi podílel a vydělal značný obnos peněz na zabavování nemovitostí. Jeho banka OneWest dokonce zabavila dům 90 leté Ossie Loftonové kvůli chybné platbě a nedoplatku ve výši směšných 27 centů.

Trumpovo chvástání o „vysoušení washingtonské bažiny“ tedy bere za své ještě dříve, než vstoupil do Oválné pracovny. A nejedná se pouze o insidery z finanční instituce, jejíž představitelé přiznali svůj podíl na propadu globální ekonomiky, ale i tradiční republikány, jejichž role spočívá v uklidnění Trumpem vyděšeného establishmentu.    

3.12.2016

Evropské centrum pro práva Romů v Budapešti vydalo více než osmdesátistránkovou zprávu o násilné sterilizaci romských žen v ČR za posledních padesát let, založenou především na svědectví jednotlivých žen. Anglický originál je ZDE, český překlad je ZDE

Tato zpráva zkoumá praktiky nedobrovolných sterilizací v České republice, tak jak si je proti jejich vůli a bez svobodného souhlasu prožily romské ženy. Spolu s přehledem institucionálního, právního a politického kontextu, v rámci kterého se tyto sterilizace konaly, se zpráva zaměřuje především na osobní svědectví sterilizovaných romských žen. Ta byla získána prostřednictvím individuálních rozhovorů a v rámci skupinových diskuzí 22 nedobrovolně sterilizovaných žen.

Svědectví informují o zkušenostech romských žen se zacházením ze strany zdravotnické- ho personálu a sociálních pracovníků. Rozhovory odkrývají okolnosti, za jakých romské ženy podstoupily sterilizace bez předchozího vyrozumění, že na nich tento operační zákrok bude vykonán; v některých případech ženy tvrdí, že s jejich písemným souhlasem s operací a lékařskou dokumentací bylo manipulováno a jejich podpisy byly falšovány. Tento zákrok byl často vykonán současně spolu s císařských řezem, anebo ženám byly předkládány formuláře s písemným souhlasem ve velkých bolestech nebo strádání těsně před nebo během porodu. V jiných případech byly romské ženy nuceny souhlasit se sterilizací na základě dezinformace o povaze tohoto zdravotního zákroku, stejně tak skrze hrozby institucionalizace jejich dětí a odebrání jejich sociálních dávek. Některým romským ženám byly sterilizace nepravdivě odůvodněny jejich lékaři jako život zachraňující zákrok.

Zpráva rovněž popisuje následky sterilizace na psychický stav a společenský život žen. Sleduje zejména jejich zápasení s depresí, změnami nálad, ztrátou sexuální touhy, pocity méněcennosti a existenciální úzkostí. Taktéž zachycuje vyprávění o rozvodech a partnerských rozchodech jako následku sterilizace.

Neposledně zpráva analyzuje právní, politické a jiné překážky pro dosažení účinné nápravy pro oběti. Obsahuje aktuální informace o legislativních změnách, návrzích na odškodňovací mechanismus, aktuální informace o soudních případech, komentuje informace poskytnuté vládou České republiky a rovněž obsahuje doporučení vládě. Příloha obsahuje podrobné informace o zvolené metodologii

Doporučení vládě

ERRC a Liga lidských práv doporučují vládě České republiky bez dalšího odkladu provést následující:

Přístup ke spravedlnosti

1. Garantovat odškodnění všem obětem nucených sterilizací v České republice bez ohledu na datum sterilizace, etnický původ, národnost či věk;

2. Zajistit, aby tříletá promlčecí lhůta, běžící od okamžiku sterilizace, nezabránila obětem v podání občanskoprávních žalob na náhradu škody;

3. Zajistit, aby všem obětem nedobrovolné sterilizace byla poskytnuta bezplatná právní pomoc a hrazeny všechny potenciální náklady na soudní výdaje;

4. Změnit/zrušit problematické ustanovení zákona o specifických zdravotních službách týkající se informovaného souhlasu ke sterilizaci.

Transparentnost

1. Ujistit se, že v každé komisi na náhradu škody bude vedle zástupců ministerstev a zdravotních služeb i nezávislý odborník;

2. Jmenovat nezávislou komisi, která by zajistila výzkum v plném rozsahu ohledně újmy způsobené praxí nedobrovolných sterilizací, a podpořila pokračování výzvy ke všem potenciálním žadatelům o odškodnění;

3. Stanovit jasná procesní pravidla v návaznosti na stížnosti na porušování práv a posílit správní mechanismy odpovědnosti v nemocnicích.

Odškodnění

1. Zajistit přístup k nepeněžním formám odškodnění, jako je umělé oplodnění, rehabilitace, atd.;

Odpovědnost

1. Pověřit České ministerstvo zahraničí, aby zahájilo jednání se Slovenskou vládou o poskytnutí odškodnění ženám sterilizovaným na Slovensku před rokem 1991;

Diskriminace a přístup k informacím

1. Shromáždit jednotlivá data ve zdravotnictví na základě etnického původu a pohlaví;

2. Zvážit kumulativní účinky vícenásobné diskriminace (etnický původ/pohlaví), které čelí romské ženy v přístupu ke zdravotní péči, vzdělávání a v dalších oblastech;

3. Rozpoznat a reagovat na intersekcionalitu mezi typy faktorů ohrožení, včetně pohlaví, etnického původu a jiných postavení žen, jako je „žena z venkova” nebo „žena migrantka“;

4. Uznat, že etnická diskriminace může zabránit romským dětem, včetně romských dívek, v rovném přístupu ke vzdělání a zdravotní péči;

5. Přijmout komplexní politiky, které řeší situaci romských žen obecně ve smyslu přístupu ke zdravotní péči, vzdělání a dalším službám;

6. Vyčlenit specifické finanční zdroje na zlepšení situace romských dívek a žen v přístupu ke zdravotní péči a vzdělání.

2.12.2016

V doplňovacích volbách ve volebním okrsku Richmond Park v západním Londýně, nedaleko letiště Heathrow, zvítězila kandidátka liberálních demokratů, kteří jsou nyní jedinou výraznější anglickou politickou stranou, která se úporně staví proti brexitu.

Volební účast byla relativně nízká, těsně pod 50 procent. Liberální demokratka Sarah Olney zvítězila většinou 1872 hlasů.

Ve volebním okrsku Richmond byl poslancem konzervativní milionář Zac Goldsmith, který nedávno neúspěšně kandidoval na funkci londýnského primátora proti Sadiqu Khanovi a vedl proti němu špinavou islamofobní kampaň. Goldsmith se staví proti výstavbě třetí rozjezdové dráhy na letiští v Heathrow, která bude znamenat zbourání části místní vesnice. Když letos na podzim britská konzervativní vláda rozhodla, že se tato třetí rozjezdová dráha v Heathrow stavět bude, Goldsmith na protest proti tomu rezignoval na své poslanecké místo člena Konzervativní strany a rozhodl se v nově vypsaných doplňovacích volbách znovu kandidovat, tentokrát jako nezávislý poslanec. Konzervativci proti němu nepostavili žádného jiného svého kandidáta. Na Labouristickou stranu mnozí apelovali, aby také nepostavila protikandidáta proti antibrexitové liberálnědemokratické kandidátce Olneyové, ale ti odmítli. Goldsmith je ostře pro brexit a podporovali ho v tomto volebním klání nejen konzervativci, ale i ultrapravicová strana UKIP.

Labouristický poslanec získal tak málo hlasů, že přišel o svůj volební finanční vklad. (Kandidáti musejí v britských volbách poskytnout finanční vklad asi 1000 liber, cca 30 000 Kč, aby se zamezilo kandidatuře frivolních kandidátů. Pokud získají rozumný počet hlasů, finanční vklad je jim vrácen, pokud ne, propadne.)

Voliči labouristů i zelených takticky hlasovali pro Olneyovou. Liberální demokrati v Richmondu zorganizovali masivní předvolební kampaň. Goldsmith chtěl, aby doplňovací volby byli o třetí runwayi pro Heathrow, liberální demokrati z nich udělali referendum o brexitu.

Volební okrsek v Richmondu je multikulturní a velmi bohatý, většinou v něm žijí mladí lidé. V červnu hlasoval proti brexitu poměrem 72% vůči 28%.

Protibrexitové kandidátce Olneyové se podařilo svrhnout Goldsmithe kvůli brexitu, který měl při posledních volbách většinu 23 000 (!) hlasů. Znamená to, že konzervativní premiérka Theresa Mayová bude po tomto výsledku velmi nervózní. Guardian nicméně varuje, že toto volební vítězství neznamená pro liberální demokraty celostátně příliš mnoho. Z volebních průzkumů v Anglii pozoruhodně vyplývá, že většina anglického obyvatelstva, tedy i ti, kteří hlasovali proti brexitu, si nyní myslí, že Británie musí z EU odejít. I když vláda nemá žádnou strategii jak to učinit a svou neschopností a hloupými výroky intenzivně irituje své evropské spojence.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vzhledem k tomu, že jste na těchto stránkách, máme na vás malou prosbu. Britské listy čte hodně lidí, ale na jejich provoz přispívá jen zlomek čtenářů. Zvlášť v nynější zhoršující se mezinárodní situaci jsme přesvědčeni, že věcné informace a analýzy, které BL přinášejí do českého prostředí, hrají nezastupitelnou roli. Server se však nedá provozovat zadarmo. Prosíme, přispějte finančně na jeho provoz.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.   Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

2.12.2016

Donald Trump se v Americe v těchto dnech účastní nejrůznějších shromáždění, kde děkuje svým stoupencům za vítězství. V první den tohoto turné v Cincinnati se vrátil k svému agresivnímu stylu z předvolební kampaně. Útočil na Hillary Clintonovou, zatímco jeho publikum skandovalo "Zavřít ji!", napadal sdělovací prostředky a své soupeře a oznámil, že ministrem obrany se rozhodl jmenovat námořního generála v penzi Jamese Mattise.

Trump také zaútočil na to, co charakterizoval jako "globalismus":

Neexistuje žádná globální státní hymna, žádná globální měna," řekl. "My slibujeme loajalitu jediné vlajce a ta vlajka je americká vlajka- Globální je výborné, ale právě teď se my chceme soustředit na naši národní komunitu."

Trump také obvinil politiky, že vpouštěli do USA uprchlíky, a tím "způsobili teroristické útoky".

Kellyanne Conwayové, šéfce Trumpovy předvolební kampaně a jeho nynější vysoké poradkyni, byl položen dotaz, jak je možné, že Trump rozšířil v minulých dnech lživé výroky na Twitteru ohledně údajných volebních podvodů. Conwayová řekla: "Pan Trump je nyní prezidentem, takže toto je prezidentské chování." Bude to zřejmě ještě velmi zajímavé.

Podrobnosti v angličtině ZDE

2.12.2016
Trump jako slon v nukleárním porcelánu

Američtí diplomaté jsou zděšeni neinformovanými telefonními rozhovory Donalda Trumpa se světovými politiky. Trump pochválil diktátora vládnoucího v Kazachstánu a pákistánskému premiérovi přislíbil, že "osobně vyřeší jakékoliv problémy, jaké jeho země má" čímž zděsil Indii. Tím, že Trump ignoruje specialisty z amerického ministerstva zahraničí a vykládá v rozhovorech se zahraničními politiky, co ho napadne, "vede lidi k tomu, aby ho nebrali vážně," varoval Daniel Feldman, bývalý mimořádný americký velvyslanec pro Afghánistán a Pákistán. "Trump se chová nejen jako slon v porcelánu, ale jako slon v jaderném porcelánu."

2.12.2016
Komisař Rady Evropy pro lidská práva apeluje na Polsko: Neomezujte svobodu shromažďovací

"Jsem velmi znepokojen zákonnými dodatky o shromažďování, které dnes schválil polský parlament. Tyto dodatky by zbytečně a disproporčně omezily pro velkou část obyvatelstva jejich lidské právo na shromažďování. Porušují článek 11 Evropské konvence o lidských právech. Apeluji na Senát, aby tyto dodatky nepřijal a znovu naléhám na polské úřady, aby zpomalily legislativní proces postihující lidská práva a aby umožnily smysluplné konzultace."

Niels Muiznieks, Komisař Rady Evropy pro lidská práva

2.12.2016


V nedělních opakovaných prezidentských volbách se Norbert Hofer může stát první ultrapravicovou hlavou státu Evropské unie, napsal Philippe Schwab.


Jeho populární strana Svobodných (FPÖ) kdysi vedená bývalým důstojníkem SS se během 60 let posunula z politického okraje do centra moci.

Strana vzniklá v roce 1956 následovala po krátkodeché Federaci nezávislých, kterou po 2. světové válce založili bývalí nacisté zbavení voličských práv.

Strana také přitahovala pangermány a liberály nespokojené s vládnoucím centristickým establishmentem.

V průběhu dekád Svobodní obsadili politický terén dvou hlavních stran, sociálních demokratů a lidovců. Tyto strany dominovaly rakouské politice od roku 1945, než oba jejich prezidentští kandidáti neprošli prvním kolem voleb v dubnu 2016.

Počátkem 80. let Svobodné krátce převzali liberálové. Pod jejich vedením v roce 1983 poprvé vstoupila na národní jeviště, když vytvořila koaliční vládu se socialistickým kancléřem Fredem Sinowatzem.

Ale příznivci Svobodných liberální posun brzy potrestali a strana v legislativních průzkumech v roce 1986 získala pouhých 1,2 % hlasů.

Když dosáhla svého historického minima podpory, v roce 1996 nastoupil Jörg Haider, mladý charismatický syn bývalého představitele nacistické strany.

Pod jeho vedením se strana znova proměnila, tentokrát v působivou populistickou sílu těžící z xenofobních a protievropských hesel.

Haider se v roce 1989 stal korutanským hejtmanem, ale byl krátce nato nucen rezignovat za chválu "zaměstnanecké politiky" Třetí říše.

O dekádu později byl talentovaný řečník výborný v práci s médii znovuzvolen a zůstal v čele až do smrti při alkoholem ovlivněné dopravní nehodě v roce 2008.

Pochybný Haiderův odkaz je v Korutanech cítit dodnes. Malá spolková země se počátkem roku jen těsně vyhnula bankrotu kvůli dluhům vzniklým vysoce rizikovou finanční expanzí za hejtmana Haidera.

Politicky se Haiderovi podařilo zvyšovat podporu strany šestinásobně a v roce 1999 získala druhé místo, s takřka 27 % hned za socialisty.

Poté co jednání se Svobodnými zkolabovala, ultrapravice v roce 2000 vytvořila vládu s lidovci. Koalice vyvolala mezinárodní protesty a změnila zemi v páriu EU.

Pět let sdílení moci s konzervativci si na straně vybralo tvrdou daň, v polovině první dekády 21. století podpora klesla do jednociferných čísel.

Haider se snažil o nápravu čistkami odstraňujícími extrémistické elementy, ale sám byl stále více tlačen do kouta.

Nakonec odešel, aby založil nové hnutí a v roce 2005 uvolnil cestu novému lídrovi - ambicióznímu zubaři Heinzu-Christianu Strachemu.

Bývalý člen radikálního studentského bratrstva nebyl nadšen umírněnějším Haiderovým přístupem a začal znova zavádět otevřeně rasistická hesla.

Poučil se ale z úspěchu francouzské Národní fronty a utlumil agresivní rétoriku a zaměřil se na sociální zabezpečení a kupní sílu, když v roce 2008 zemi zasáhla ekonomická krize.

Současně se začal také distancovat od neonacistických, rasistických a antisemitských komentářů některých nejprominentnějších členů.

Strana se tak opět stala žralokem rakouské politiky připraveným zvítězit ve volbách vypsaných na rok 2018.

Ačkoliv Hofer se zřetelně vyvaroval rétoriky podněcující nenávist, zůstává proponentem ultrapravice, který si přeje "Evropu fátrlandů" a říká, že "islám není součástí Rakouska".

Podrobnosti v angličtině: ZDE

2.12.2016
Představujeme čarodějnici Winnie a jejího kocoura Wilbura

Winduna is thrilled to announce the UK premiere of Winnie and Wilbur on Channel 5’s MILKSHAKE! this CHRISTMAS EVE at 7.50am, when we will be treated to a Wintery Special featuring the episodes Wilbur’s Big Clean and Winnie’s Tricky Tights.

Introducing the magical cartoon world of Winnie and Wilbur and their friends in two exciting new escapades. From tea and cupcakes to a flying vacuum cleaner, from silly snowballs to stripy stockings, Winnie and Wilbur’s house is full of magic and adventure, so join them this Christmas Eve for some cracking capers, musical treats and plenty of festive fun!

Winnie and Wilbur and their friends can’t wait to meet you on Christmas Eve morning!

První dva díly animovaného seriálu o čarodějnici Winnie a jejím kocourovi Wilburovi pro děti od čtyř do semi let, na motivy slavných knížek Valerie Thomasové a Korky Paula, které jsou dílem spolupracovnice Britských listů Emy Čulík a skotské animátorky Lesley Keen, se budou vysílat v Británii letos na Štědrý den na televizním okruhu Channel 5. Seriál je globální značkou a později se bude vysílat v mnoha zemích světa na všech kontinentech. Pro čtenáře Britských listů přinášíme několik upoutávek:

2.12.2016

Octli jsme se v nejnebezpečnější fázi rozvoje lidstva. Máme nyní technologii na zničení této planety, na níž žijeme, ale nevytvořili jsme si dosud technologii, která by nám umožnila odsud uniknout. Proto musíme rozbít, ne budovat, bariéry uvnitř národů a mezi nimi.

At si myslíme cokoliv o rozhodnutí Angličanů odmítnout členství Evropské unie a Američanů zvolit Donalda Trumpa prezidentem, není pochyb, že šlo o výkřik hněvu lidí, kteří mají pocit, že se na ně jejich politikové vykašlali, píše teoretický fyzik Stephen Hawking.

Teď je ale důležité, jak budou elity reagovat. Měli bychom odmítnout toto hlasování jako výlev hrubého populismu, který ignoruje fakta? To by byla chyba.

Znepokojení, které bylo zdrojem tohoto hlasování, a které se týká hospodářských důsledků globalizace a zrychlujících se technologických změn je absolutně pochopitelné. Automatizace továren už zdecimovala pracovní příležitosti v tradičním průmyslu a vzestup umělé inteligence velmi pravděpodobně rozšíří tuto likvidaci profesí a pracovních příležitostí hluboko do středních vrstev.

To prohloubí už tak rychle se šířící hospodářskou nerovnost po celém světě. Internet a jeho digitální platformy umožňují miniaturním skupinám lidí vydělávat obrovské množství peněz při zaměstnávání jen minima lidí. To je nevyhnutelné, je to pokrok, ale je to také sociálně destruktivní.

Musíme o tom uvažovat zároveň s úvahami o finanční krizi, v jejímž důsledku si lidé uvědomili, že jen velmi malé množství lidí pracujících ve finančním sektoru je odměňováno astronomickými částkami a my ostatní ten úspěch zaručujeme a jsme nuceni uhradit náklady, pokud dojde ke krizi. Takže celkově žijeme ve světě prohlubující se finanční nerovnosti, v níž mnoho lidí vidí nejen, že jim klesá životní úroveň, ale že mizí i jejich schopnost si vůbec na živobytí vydělat. Není divu, že hledají nové uspořádání, a tak se jim zdálo, že brexit a Trump jim jej nabízejí.

Dalším nezamýšleným důsledkem globálního rozšíření internetu a sociálních sítí je to, že drsná nerovnost je dnes lidem daleko zjevnější než v minulosti. A vzhledem k tomu, že v subsaharské Africe je dnes více lidí, kteří mají telefon, než lidí, kteří mají přístup k pitné vodě, to bude zakrátko znamenat, že téměř všichni lidé na naší stále přelidněnější planetě bude vědět o tom, jak tvrdá nerovnost na světě vládne.

Důsledky jsou jasné: lidé z venkova se stěhují do měst, vedení nadějí. A když zjistí, že ráj jako na Instagramu tam není, vydávají se do zahraničí, kde ve stále větších počtech hledají lepší život. Tito migranti vytvářejí nové požadavky na infrastrukturu a ekonomiky zemí, do nichž přicházejí, což ochromuje snášenlivost a posiluje politický populismus.

Pro mě je obzvlášť znepokojující, že více než kdy v naší historii potřebuje náš biologický druh vzájemně spolupracovat. Čelíme obrovským ekologickým problémům: globálnímu oteplování, problémům při pěstování potravin, přelidnění, likvidace jiných biologických druhů, epidemie, překyselení oceánů.

Octli jsme se v nejnebezpečnější fázi rozvoje lidstva. Máme nyní technologii na zničení této planety, na níž žijeme, ale nevytvořili jsme si dosud technologii, která by nám umožnila odsud uniknout. Musíme proto spolupracovat na ochraně této planety.

Proto musíme rozbít, ne budovat, bariéry uvnitř národů a mezi nimi. Máme-li toho dosáhnout, světoví politikové musejí přiznat, že selhali. Bude nutno se naučit sdílet ty zdroje, které nyní ovládá jen hrstka lidí.

Vzhledem k tomu, že nyní mizí nejen pracovní příležitosti, ale i celá průmyslová odvětví, musíme pomoci lidem získat novou kvalifikaci pro nový svět a podporovat je k tomu finančně. Jestliže si komunity a ekonomiky neporadí se současnou mírou migrace, musíme dělat daleko víc na podporu globálního rozvoje, protože jedině tak budou migranti přesvědčeni, aby zůstali doma.

Elity se budou muset poučit z lekcí uplynulého roku. To především vyžaduje určitou míru pokory.

Kompletní článek v angličtině ZDE

2.12.2016


Poté co strávil měsíc v aleppské věznici na počátku syrského povstání si politický aktivista Abdalláh Hakavati myslel, že ví, co má od vojenského zpravodajství režimu Bašára Asada očekávat. Podruhé byl zatčen v září 2011.


Na čtyři dny jej pověsili za ruce. Bili jej holemi a železnými tyčemi a pouštěli mu elektřinu do genitálií. Pak přišlo překvapení: Po zinscenovaném procesu a odsouzení za terorismus skončil v cele, kde se nacházel mezi nejtvrdšími veterány al-Kájdy nově převezenými z politických věznic.

"Bylo to poprvé, co jsem viděl někoho z hnutí al-Kájdy tváří v tvář," říká Hakavati, herec, který hrál hlavní roli v protirežimním představení a pomáhal organizovat demonstrace v Aleppu. "Vyhrožovali mi zabitím, protože jsem atheista a nemodlím se."

Po týdnech ve stejné cele s kajdisty, kteří "prakticky řídili věznici," se pět jeho kolegů k extrémistům přidalo a mnozí později pozvedli zbraň proti Asadovi.

Míchání aktivistů s extrémisty nebyla náhoda.

Syrský prezident tvrdil, že v roce 2011 vedli povstání ozbrojení teroristé. To ale nevypadalo věrohodně. Takže Asad využil svůj bezpečnostní aparát, aby realitu přizpůsobil propagandě. Ve skutečnosti hrál velmi významnou roli při podpoře extrémismu v regionu, jak ukazuje dvouletý výzkum listu Dailz Beast. Věznice v Aleppu byla součástí koordinovaného úsilí radikalizovat a diskreditovat národní revoltu.

Zatímco zvolený prezident Donald Trump zvažuje těsnější vojenskou spolupráci s Asadem, kritici tvrdí, že spolupráce s Asadem a jeho ruským ochráncem se může vymstít, protože pokud jde o teroristy, syrský režim dlouho hraje dvojí hru.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

1.12.2016

François Hollande, nejnepopulárnější francouzský prezident od ukončení druhé světové války, oznámil, že se nebude ucházet o zvolení do prezidentského úřadu ve Francii na druhé funkční období. Spokojenost francouzských občanů s Hollandem v poslední době poklesla na 4 procenta. V televizním projevu z Elysejského paláce oznámil, že se nebude pokoušet o znovuzvolení, protože si je vědom "rizik", která by tím vyvolal pro francouzskou levici.

Hollande je jediným francouzským prezidentem od ukončení druhé světové války, který se neuchází o znovuzvolení na druhé funkční období.

Hollandeovo rozhodnutí otevírá cestu k tvrdým primárkám v socialistické straně, které se budou konat v lednu. Kandidátem by se mohl stát premiér Manuel Valls, tvrdý zastánce vynucování zákonů a spravedlnosti a propodnikatelský reformátor na pravici socialistické strany. Proti němu se zřejmě postaví několik bývalých ministrů, kteří jsou součástí vzbouřeneckého levicového hnutí.

Hollandeova popularita poklesla hned na začátku jeho funkčního období r. 2012. Zahájil svůj prezidentský úřad s levicovým programem, jehož součástí byla daň 75 procent pro superbohaté, ale uprostřed svého funkčního období Hollande ten program opustil.

Hollande ztratil podporu voličů, když se postavil r. 2014 na stranu podnikatelů, když váhal nad reformami bezpečnostních opatření a když chtěl zavést reformu zákoníku práce, která vyvolala demonstrace tisíců lidí.

Byl obviňován ze špatné přípravy, o tom, že opakovaně mění svou politickou strategii a že nedokáže zvládnout hašteření ve své vládě ohledně toho, jak oživit ekonomiku. Byl obviňován z nedostatku autority a sytematičnosti, že váhal nad politickými rozhodnutími, od zvýšení daní až po propodnikatelskou reformu, nepodařilo se mu oživit stagnující hospodářství a nezabránil sérii ničivých teroristických útoků.

Hollandeův složitý osobní život je posílil jeho image jako nerozhodného a nesoustředěného člověka. V lednu 2014 ho vyfotografovali paparazziové, jak jede na skútru do bytu nedaleko Elysejského paláce, kde udržoval poměr s herečkou Julie Gayetovou. Jeho partnerka, politická novinářka Valérie Trierweiler, pak napsala knihu o jejich rozpadávajícím se vztahu. Nejvíce Hollandeho poškodilo, že citovala, že se vysmíval chudým lidem, že jsou "bezzubí".

Hollande se snažil otevřeně mluvit s novináři a zval dokumentární týmy do Elysejského paláce, jenže se mu nikdy nepodařilo vytvořit si vztah k Francouzům tak, aby rozuměli jeho cílům a on rozuměl jim.

Podrobnosti v angličtině ZDE

2.12.2016


Vítězství Francoise Fillona v primárkách středopravicových francouzských konzervativců je zatím poslední známkou tektonického pohybu v evropském řádu: Směrem k akomodaci s Ruskem, místo aby mu kontinent čelil, napsal Max Fisher.


Od konce 2. světové války evropští lídři udržovali svou alianci jako nárazník proti ruské moci. Během dekád složitého vývoje rusko-evropských vztahů, v dobách odcizení i smiřování, udržovala tato mocenská rovnováha kontinent stabilní.

Avšak v Evropě sílí proud zahrnující také Fillona, spolu s jinými populističtějšími politiky, který prosazuje jinou politiku: Místo aby se Evropa Putinovi postavila se má postavit za něj.

Fillon vyzýval ke zrušení sankcí proti Rusku a k partnerství s Moskvou ve snaze omezit migraci a terorismus. S Putinem má přátelské vztahy. Pokud výzkumy nelžou a Fillon se na jaře stane prezidentem, může se přidat k několika evropským politikům prodělávajícím vzestup a nově zvoleným lídrům s podobnými názory.

Jak zdůrazňují učenci, tento pohyb je vyvoláván silami mnohem silnějšími než jakýkoliv zvolený lídr. Populistická vlna mění kontinent a současně s ním i neosobní tlaky mezinárodního mocenského vyvažování.

Tyto změny spolu s nastávajícím britským odchodem z EU a zvolením Donalda Trumpa, ohlašují "dramatickou změnu" v půlstoletí staré západní jednotě proti Rusku, říká James Goldgeier, politolog ze School of International Service při American University ve Washingtonu.

"Všechny trendové křivky nyní směřují od tvrdého přístupu k ruské agresi a ukazují k většímu přizpůsobení ruskému pocitu, že mají privilegovanou sféru vlivu," prohlásil Goldgeier.

Není jasné, jak daleko může v Evropě tato sféra ruského vlivu sahat, nebo jaké bude mít důsledky pro národy, které jen před jednou generací unikly ruské nadvládě. Ale to jsou otázky stupně; Fillonovo vítězství v primárkách naznačuje, že posun už začal.

Ačkoliv Fillon zvrátí tvrdý postoj vůči Rusku, nebude první - totéž udělal Charles de Gaulle - a sám o sobě tím evropskou jednotu nerozbije.

Mnohem důležitější je, že není sám. Trump slíbil spolupracovat s Ruskem a hrozil snížit roli USA v NATO. Několik východoevropských zemí zvolilo lídry, kteří prosazují smiřování s Moskvou.

Zdá se, že v Západní Evropě se politika hýbe Fillonovým směrem. Mainstreamové strany musely uznat, že nedokážou zadržet krajní pravici, a místo toho se rozhodly převzít její agendu.

Fillon tento trend dobře ilustruje. Na rozdíl od francouzské krajní pravice chce zachovat členství v EU, ale slíbil výrazně omezit imigraci, prosazovat konzervativní sociální hodnoty, uvalit "přísnou administrativní kontrolu" na islám a zajistit bezpečnost před terorismem.

"Po celé Evropě se putinismus vynořil jako ideologická alternativa ke globalismu, EU, atd.," tvrdí Benjamin Haddad, francouzský analytik konzervativního thinktanku Hudson Institute ve Washingtonu. Putin je považován za ochranný prvek pro "konzervativní hodnoty" a síla vystupující proti "sňatkům homosexuálů, imigraci a islámu".

Fillon je svým způsobem typický pro Francii, ale například v Německu středolevicová SPD prosazuje opuštění vedoucího postavení v evropském úsilí čelit Rusku. Místo toho navrhuje návrat k Ostpolitik z dob studené války, kdy se Německo snažilo o neutrální vyvažující roli mezi Východem a Západem. (Helmut Schmidt postavil svou Ostpolitik na silném Bundeswehru a jednal s Moskvou o obchodních vztazích a omezení zbrojení do značné míry jako rovný s rovným, ze silné pozice. Dnešní SPD na pozadí kšeftů s Gazpromem neprosazuje Schmidtovu Ostpolitik, ale appeasement země unavené svou historickou rolí, s karikaturou moderní armády - KD.)

Západoevropští politiky se často nepovažují za explicitně vyzývající k přizpůsobení vůči Moskvě, ale prosazující opuštění nákladné mise čelit ruské agresi vůči vzdáleným východním státům v okamžiku, kdy mají bezprostředně jiné starosti. Upřednostňují problém terorismu a přistěhovalectví.

Zájem o východ je z větší části projekt politických establishmentů, které považují za zásadní udržet evropský poválečný řád. Voliči jsou skeptičtější. V roce 2015 průzkum Pew zjistil, že lehká většina ve Francii, Německu a Itálii tvrdí, že by jejich země neměly dodržovat závazek bránit východoevropské členské státy NATO, pokud by se staly terčem ruského útoku.

Voliči, zejména pravicoví, dlouho dávají přednost "jižním" problémům před "východními". Tyto hrozby mohou vést ke vzniku ultrapravicových vlád, který by mohly zcela rozbít evropský projekt.

Ruská moc a agrese sílí, zatímco dvě nejsilnější západní mocnosti, Spojené státy a Británie, hrozí, že se stáhnou.

Podle expertů na mezinárodní vztahy, kteří mají sklon měřit dějiny v epochách spíše než ve volebních cyklech, mocenská rovnováha v Evropě se rapidně posouvá na východ - nehledě na to, co si myslí nebo co říká Fillon.

Rusko je ekonomicky mnohem slabší než Francie nebo Británie, ale stále má jednu z nejsilnějších armád světa a největší jaderný arsenál. V roce 2014 ukázalo ochotu použít armádu v Evropě.

Teorie mocenské rovnováhy tvrdí, že když země jako Rusko je na vzestupu, další státy v regionu mají tři možnosti. Mohou se jí postavit eskalací proti ní. Mohou změnit strany a přidat se k mocnosti na vzestupu. Nebo se mohou přizpůsobit a sílící mocnosti povolit větší vliv v regionu.

V posledních několika letech Evropa zvolila první možnost, ale po Trumpově zvolení a brexitu je stále neudržitelnější. I kdyby Trump nesplnil hrozbu opustit spojence v NATO, ti nemají mnoho jiných možností, než se na to připravit.

Zdá se, že se evropské státy nyní ohlížejí po třetí variantě: Přizpůsobit se Rusku, splnit tolik ruských požadavků, aby to vedlo ke stabilitě. Angela Merkelová, která se drží projektu uchování poválečného řádu, je i v Německu stále izolovanější, ze strany politických spojenců i skeptických voličů.

Jakmile jedna evropská země prolomí jednotnou frontu proti Rusku, zdůrazňuje Goldgeier, "každá evropská země se bude snažit uzavřít v Rusy vlastní dohodu."

To znamená patrně poskytnout Rusku ústupky v Sýrii, zrušit sankce zamýšlené jako nátlak na ukončení války na Ukrajině, nebo tolerovat větší ruský vliv ve Východní Evropě.

Je nemožné předpovědět, kam až tento trend povede, ne proto, že by byl pochybný, ale poněvadž předvídat tak extrémní změny v evropském řádu mohou mít důsledky, které je těžké odhalit.

Goldgeier tvrdí, že bezprostřední obava se týká bývalých sovětských republik, které nejsou členy EU nebo NATO a zřejmě jako první přijdou na řadu při expanzi ruského vlivu.

"Pro lid Ukrajiny, Moldavska a Gruzie jsou tyto trendy dost tragické," dodává Goldgeier.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

2.12.2016


Evropská komise zveřejnila Akční plán pro evropskou obranu (European Defence Action Plan, EDAP), který má posílit mezinárodní spolupráci v oblasti evropské obrany.


Plán může přinést každoroční výdaje v objemu až 5,5 miliard eur utrácené centrálně na záležitosti spojené s kolektivní bezpečností. Cílem je podpořit rychlejší a užší spolupráci mezi členskými státy v oblasti obranného výzkumu, formulace požadavků, demonstrátorů a společného vývoje a akvizice vojenských kapacit.

Ačkoliv předchozí pokus komise o vojensko-průmyslovou strategii takřka před 20 lety nedokázal transformovat evropský obranný sektor, EDAP nabízí bezprecedentní finanční pobídky - včetně sponzoringu mnohamiliardového evropského obranného fondu - a další nástroje, které mají přimět národní ministerstva obrany a průmysl k vzájemné spolupráci.

"Členské státy nemohou chránit Evropu bez hlubší spolupráce," říká Jyrki Kaainen, evropský komisař pro investice a konkurenceschopnost. "Nabídneme služby, administrativní podporu a finanční pobídky těm členských státům, které chtějí spolupracovat."

Jeho kolegyně v komisi zodpovědná za vnitřní trh EU a průmyslovou politiku Elzbieta Bienkowska dodává: " Chceme poskytnout podporu napříč celým hodnotovým řetězcem, od práv ohledně výzkumu a vývoje až stadium prototypu."

EDAP navrhuje akce od vzájemného přizpůsobení existujících politik a nástrojů po posílení finančních zdrojů pro obranné programy a akvizice prostřednictvím nových iniciativ. Komise například plánuje vyjasnit ustanovení dvou direktiv EU pro liberalizaci vojenských dodávek (2009/81/EC) a licencování transferů vybavení uvnitř EU (2009/43/EC), aby byly účinnější a došlo k urychlení jejich aplikace. Má v úmyslu omezit výjimky pro mezivládní prodeje a zjednoduší počet licencí.

Součástí plánu je i změna mandátu Evropské investiční banky, aby mohla poskytovat půjčky malým a středním podnikům, v obranném sektoru a sektoru zboží dvojího užití, které mají problém s pomalým a nepravidelným financováním, které často doprovází obranné programy.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

25.11.2016
Rozhovor Britských listů 85:
Česká republika je v pasti


Česká republika z ekonomických důvodů potřebuje příliv imigrantů. Jak to ale udělat, když Češi imigranty ve své zemi nechtějí? O neřešených problémech dnešní ČR, nejen v ekonomice, ale i ve školství, hovoří s politologem Salimem Muradem z Jihočeské univerzity v tomto Rozhovoru Britských listů Jan Čulík. Rozhovor se vysílá na regionalni televizi.cz, která je k dispozici satelitem, pozemním vysíláním a na kabelu i na internetu, od pátku 25. listopadu 2016.

I vy můžete mít na Regionální televizi před vysíláním Rozhovoru Britských listů za velmi rozumnou cenu svou reklamu. Televize má dosah na půl milionu diváků. Napište si o podrobnosti na adresu redakce@blisty.cz.

Přidejte si prosím Britské listy mezi oblíbené na Facebooku ZDE

9.11.2016
Vzniká přízračná éra
JDE DO TUHÉHO. Nastávají těžké časy. Podpořte finančně nezávislou novinářskou práci Britských listů

V době, kdy se rozmlžila hranice mezi fakty a konspiračními teoriemi a lidé šílí, je nezávislé a věcné novinářské práce v českém prostředí zapotřebí víc, než kdy předtím. Vítězství Donalda Trumpa může tvrdě destabilizovat Evropu. Možný rozklad NATO může ohrozit bezpečnost České republiky. Jako v Americe a v jiných zemích, i v ČR se lidé stále častěji stávají obětí vyložených nesmyslů, šířených manipulátory a populisty. Nastává velmi nebezpečná doba.

Britské listy budou i nadále přinášet kritické analýzy, založené na věcných faktech. Jejich role je v nové přízračné éře ještě důležitější než za posledních dvacet let jejich existence.

Pokud vám záleží na věcném hlasu, přinášejícím do českého prostředí neúplatné, ověřené informace, přispějte finančně na naši nezastupitelnou práci. Děkujeme.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat  na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

2.12.2016


Navzdory tvrdé opozici německá ministryně obrany Ursule von der Leyen trvá na záměru otevřít ozbrojené síly zájemcům ze zemí EU. V nové personální strategii politička CDU oznámila, že chce otevřít Bundeswehr pro nové cílové skupiny a "vytvořit legální a kariérní požadavky".


"Bundeswehr prozkoumá možnosti otevření občanům EU a vojákům EU," oznamuje strategický dokument. Třicetistránková zpráva byla na ministerstvu interně prezentována ve čtvrtek.

Sdružení pro Bundeswehr, největší skupina zastupující zájmy vojáků, odmítlo již červencovou Bílou knihu, která znamená rozchod s principem, podle nějž v německých ozbrojených silách mohou sloužit jen němečtí občané. Argumentuje "zvláštní vzájemnou loajalitou státu a vojáka".

Pro ministryni ovšem otevření Bundeswehru vyhovuje snaze silněji propojit evropskou alianci. Pro tento účel je třeba změnit zákon o ozbrojených silách, ale nikoliv ústavu.

Podrobnosti v němčině: ZDE

2.12.2016


Kongresoví vyjednavači ve středu schválili iniciativu, která má sledovat zahraniční propagandu a bojovat s ní, zatímco rostou obavy z ruského úsilí šířit "falešné zprávy" a dezinformaci, jež ohrožuje národní bezpečnost Spojených států.


Opatření je součástí zákona National Defense Autorization Act o financování ozbrojených sil a bylo schváleno konferenčním výborem. Vyzývá ministerstvo zahraničí, aby převzalo vedení v široce založeném úsilí identifikovat propagandu a čelit jejím dopadům. Pro tyto účely vyčleňuje návrh 160 milionů dolarů během dvou let. (Jen rozpočet samotné ruské propagandistické televize RT na rok 2016 činí 307 milionů dolarů ZDE - red.)

Pokud Kongres návrh schválí, opatření se může dostat k prezidentu Obamovi v prosinci. Šlo by o nejvýznamnější iniciativu v boji se cizí propagandou od 90. let.

"Tato hrozba propagandy a dezinformace je reálná, roste a právě nyní americká vláda spí na vavřínech," tvrdí senátor Rob Portman. "USA a naši spojenci čelí mnoha výzvám, ale musíme lépe čelit a bojovat s rozsáhlými propagandistickými a dezinformačními operacemi zaměřenými proti nám."

Iniciativa vychází z návrhu předloženého v březnu Portmanem a senátorem Chrisem Murphym. Ten měl původně v prvé řadě pomoci nezávislým novinářům a nevládním organizacím v Evropě, zejména na Ukrajině, v Moldavsku a Srbsku, které čelí přívalu ruské propagandy.

Avšak kontext se změnil, když nezávislí experti varují před ruskou propagandistickou kampaní během amerických voleb. Toto úsilí pomohlo prosadit zavádějící zprávy do sociálních médií sledovaných voliči.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

2.12.2016


Vyhlídky na pád povstaleckého východního Aleppa do rukou syrského režimu a jeho spojenců může podpořit postoj administrativy Donalda Trumpa. Trump již vyjádřil ochotu spolupracovat s Asadem, ale může brzy zjistit, že potřebuje povstalce k dosažení cíle, který během kampaně neustále kladl do popředí: K boji s IS ve východní Sýrii, napsala Laura Rozen.


Rusko doufá, že k 20. lednu, kdy Trump nastoupí do úřadu, bude východní Aleppo již pod Asadovou kontrolou. Analytik Dmitrij Trenin upozorňuje, že Moskva očekává od nové administrativy ocenění vlastní role v Sýrii jakožto globální velmoci.

Ale pád východního Aleppa nemusí významně změnit dilemata, jimž nastupující administrativa čelí. V zásadě má v boji s IS dvě možnosti: Posílit stávající přístup, tj. navýšit podporu povstalcům a ve spolupráci s regionálními mocnostmi pokračovat v náletech. Nebo lze navýšit počet amerických vojáků zapojených do boje. To ale není politicky průchodné.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

2.12.2016
Anticipace nového sunnitského povstání v Iráku


Irák může čelit dalšímu sunnitskému povstání poté, co IS ztratí kontrolu na Mosulem. Američany vedená operace Inherent Resolve nevyřešila ("not resolved") politické podmínky, které původně způsobily mobilizaci sunnitských Arabů k nenásilným protestům v letech 2012-2013. Úspěch operací proti IS v roce 2016 tak otevře prostor pro jiné sunnitské protivládní aktéry a ozbrojené skupiny, které v nepřítomnosti IS ožijí.

Sunnitští Arabové jsou ve velkých počtech vyháněni, což zesílí, až koalice obsadí a zajistí Mosul. Šíitské milice podporované Íránem vystupňují napětí, až budou čistit většinově sunnitské vesnice v severním Iráku a poblíž Tel Afaru, historického centra sunnitských povstalců a al-Kájdy v Iráku západně od Mosulu. Šíitské milice se odcizily místnímu sunnitskoarabskému obyvatelstvu v dalších městech vyčištěných od IS pácháním mimosoudních poprav, etnických čistek a dalších forem násilí proti místnímu obyvatelstvu. Ve vakuu po IS vzniká permisivní prostředí, v němž se v roce 2017 mohou prosadit jiní aktéři, včetně al-Kájdy.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

2.12.2016


Třetina Bulharů si nemůže dovolit sejít se jednou za měsíc s přáteli na jídlo a pití, napsala redakce listu The Sofia Globe.


Bulharsko je jedním ze tří států v EU, kde zhruba třetina obyvatelstva nemá na to vyjít si jednou měsíčně s přáteli nebo rodinou do restaurace, zjistila studie publikovaná Eurostatem.

V Bulharsku mezi lidmi mladšími 25 let je v takové situaci 26 % obyvatel. V kategorii do 64 let to je již 28 % a u seniorů jde o 53,4 %.

Totéž se podle Eurostatu týká Maďarska (36,5 %), Rumunska (35,7 %) i Bulharska (30 %). Velké podíly lidí ve stejné příjmové situaci existují také v Řecku (20,7 %), na Maltě (19,2 %), v Irsku (18,4 %) a v Litvě (17,4 %).

Zvlášť zasaženi jsou senioři v Rumunsku: Ve věkové skupině nad 65 let je to 43 %. V Maďarsku je podíl nejvyšší mezi mladými (40 %).

Na druhé straně škály pod jedno procento ukázaly výsledky ze Švédska. Méně než 5 % se situace týká také ve Finsku (1,5 %), Dánsku (3,2 %), Nizozemska (3,3 %) České republiky (3,4 %) a Lucemburska (4,1 %).

Podrobnosti v angličtině: ZDE

28.11.2016
Analýza

Úmrtí lídra kubánské revoluce Fidela Castra by mělo být jedním z hojných, byť opomíjených impulsů, jak bez ideologického kaleidoskopu nahlížet na tok dějin. A pokud tuto příležitost opět propásneme, bude to jen k naší škodě. Fidela Castra nelze jednostranně vnímat jako zavilého padoucha a tyrana, anebo naopak jako horečnatého bojovníka za lidská práva a geniálního revolucionáře; klíčový je kontext, v jehož rámci se pod vedením „El comandante“ utvářel bezesporu unikátní experiment se všemi svými klady i zápory. 

Je skutečně obtížné nechovat obdiv k někomu, kdo dokázal desítky let čelit enormní nepřátelské síle a kdo přežil patrně stovky pokusů o atentát iniciovaných CIA. Zároveň je nyní těžké odhadnout, jak by byl kubánský experiment realizován, kdyby od samého počátku nebyl vystaven zběsilé ostrakizaci ze strany globálního hegemona. Nicméně důležitá jsou fakta, zasazená do patřičného kontextu, nikoliv spekulace a ideologické harampádí.

Při hodnocení kubánské revoluce se často opomíjí drastická povaha předchozího režimu, v jehož čele stál proamerický diktátor Fulgencio Batista, který slovy pozdějšího amerického prezidenta Kennedyho během sedmi let své vlády nechal zavraždit až 20 tisíc Kubánců, zadupal do země individuální svobodu a okradl obyčejné lidi o stovky miliónů dolarů, zatímco Spojené státy tento teror plně podporovaly.  

Batistova vláda se vyznačovala „sultanizací“ národního bohatství, masivní korupcí, odlivem kapitálu, lukrativními vztahy s americkou mafií a bující kriminalitou, a to za situace, kdy se prohloubila propast mezi chudými a bohatými. V roce 1953 měla průměrná kubánská rodina k dispozici jen šest dolarů týdně, 40 procent lidí schopných práce bylo nezaměstnaných či nezaměstnatelných, pouze třetina domácností měla tekoucí vodu apod. Jinak řečeno, Kuba byla za Batistových časů pouhou americkou kolonií oplývající luxusními kasiny a bordely; „zemí proslulou tancem, hudbou, prostitutkami, doutníky, potraty, odpočinkem a pornografickými filmy“, kde neměli obyčejní lidé žádný vliv na politické dění ani důstojné sociální zázemí. A útlak přirozeně plodí resistenci. 

Není proto divu, že si postupem času „El comandante“ a hrstka jeho věrných získali značnou podporu u masy „neviditelných“ Kubánců, a když byl na konci roku 1958 Batista svržen, chopil se Castro moci.

Přestože to zpočátku vypadalo, že Washington nebude mít s novou vládou v Havaně zásadní problémy, její aktivity, příkladně progresivní zemědělská reforma, údajná konfiskace amerického majetku za více než miliardu dolarů či popravy stovek Batistových stoupenců vrazily trn do paty Bílého domu (Spojené státy však jen stěží mohly trápit represivní činy Castra a spol., když v té době jejich klienti na Haiti, v Guatemale a Dominikánské republice páchali mnohem horší zločiny).  

Ačkoli by bylo ahistorické opomíjet nešvary a zločiny Castrova režimu, tedy zatýkání a věznění tisíců politických oponentů, ochromení svobody projevu, pronásledování a represe homosexuálů apod., je třeba mít na paměti, že se nová vláda těšila značné podpoře většiny Kubánců: dělníků, rolníků a studentů.  Akcentujeme-li lidská práva bez jejich sociálních a ekonomických aspektů, míjíme se s meritem věci. Havana kladla důraz na vzdělávání, zdravotnictví přešlo do rukou státu a lékařská péče byla dostupná zdarma, vláda značnou část finančních prostředků investovala do infrastruktury a bezdomovectví de facto eliminovala apod. Brzy se však dostavily ekonomické neúspěchy: produktivita práce poklesla a kubánské finanční rezervy vyschly – ačkoli i na tato výmluvná fakta je nutno nahlížet v patřičném kontextu.       

Je třeba mít na paměti, že se tento unikátní emancipační projekt, jejž přirozeně provázela řada chyb a karambolů, uskutečňoval v atmosféře subverze symbolizované ekonomickou blokádou a teroristickou kampaní ze strany Spojených států a kubánského exilu. Bílý dům zachvátila panika, že by i další státy v latinskoamerickém regionu -  na jeho vlastním dvorku - mohla nakazit Castrova myšlenka spočívající v „převzetí věcí do vlastních rukou“.

V březnu roku 1960 administrativa prezidenta Eisenhovera dospěla k přesvědčení, že je nutno Kubu dobýt. Nicméně Eisenhoverův kabinet měl k dispozici průzkumy veřejného mínění, podle nichž měla Castrova revoluce značnou podporu mezi běžnými Kubánci, takže bylo zapotřebí svrhnout Castrův režim tak, aby byl Bílý dům z obliga. Již na přelomu let 1959 a 1960 CIA dohlížela na nálety a bombardování Kuby, které prováděli kubánští piloti-exulanti, a v květnu 1960 začala CIA vyzbrojovat anticastrovské rebely přímo na kubánském území. Tehdejší šéf CIA Allen Dulles apeloval na Velkou Británii, aby Havaně neposkytovala zbraně, neboť, jak se vyjádřil britský velvyslanec, „bylo záhodno, aby Kuba požádala o vojenskou pomoc Sovětský svaz nebo jeho satelity“. Havana, jak dobře víme, nakonec nalezla útočiště v kremelské náruči a Washington získal kýženou záminku pro boj s komunistickou hrozbou 90 mil od svých břehů.

Vláda Johna F. Kennedyho hospodářskou klatbu a teroristickou kampaň prohloubila a uskutečnila zpackanou invazi na Kubu. Roztržka se Sovětským svazem kvůli rozmisťování raket středního doletu na Kubě, kdy Moskva reagovala na umístění amerických raket Jupiter v Turecku poblíž svých hranic a zvýšené snahy USA o svržení jejího klientského režimu v Havaně vedly téměř k apokalyptické jaderné konfrontaci.              

Zatímco úsilí o násilné podkopání kubánského režimu zahrnující sabotáže, paramilitární operace, útoky na továrny, přístavy, hotely i bombový atentát na civilní let  bylo ukončeno v 90. letech minulého století, ekonomická blokáda ostrova přes opětovné navázání diplomatických vztahů mezi USA a Kubou zůstává v platnosti dodnes.

Embargo se podepsalo na nedostatku potravin, pitné vody, léků a dalších ekonomických potřeb Kubánců. Jeho dopady jsou spojovány s vypuknutím epidemií různých chorob v důsledku špatné výživy, kupříkladu neurologických onemocnění či slepoty. Kubánská vláda vyčíslila škody způsobené embargem na závratných 754 miliard dolarů. Human Rights Watch konstatuje, že jednostranná ekonomická blokáda, jež bez rozlišení způsobuje strádání kubánského obyvatelstva, poskytuje zároveň Castrovu režimu záminku pro utužení represálií proti disentu a nepřátelům režimu.     

Bylo by samozřejmě alibistické svalovat veškerou vinu za hospodářské problémy karibského ostrova na ekonomické embargo, neboť počáteční euforie z „převzetí věcí do vlastních rukou“ dávno vyprchala a nízká kompetence Fidela Castra a dalších lídrů při řešení řady hospodářských problémů je nepopiratelná. Ačkoli na Kubu přišly těžké časy zvláště po kolapsu Sovětského svazu a po prudkém propadu cen cukru (dodávky venezuelské ropy nebyly s to pochroumané hospodářství postavit jaksepatří na nohy), stále hovoříme o zemi, která na Indexu lidského rozvoje za rok 2015 zaujímá 67. místo z celkového počtu 182 zemí, tedy přední příčku mezi latinskoamerickými státy.

Nyní, po skonu legendárního vůdce a před brzkým odchodem Baracka Obamy z Oválné pracovny, čekají Kubu nejisté časy. Politický proces zůstává zacyklen a moc prozatím setrvává v rukou Raúla Castra, nicméně objevují se indicie, že by se autoritářské rysy režimu mohly propojit s kapitalistickou zkušeností, jak k tomu došlo například ve Vietnamu. Důležitý je též postoj budoucí administrativy Spojených států vůči karibskému ostrovu. Neurvalá reakce Donalda Trumpa na Castrovu smrt a další okolnosti ukazují, že vynucenou diplomacii patrně nahradí svalnatá a bojovná gesta.      

Fidel Castro pro svůj rodný ostrov získal věhlas především na mezinárodním poli, a to v první řadě „exportem“ 185 tisíc lékařů a zdravotníků do 103 zemí. Kuba se rovněž angažovala v řadě světových konfliktů a misí, kde se stylizovala do pozice bojovníka proti světovému imperialismu: Havana pomáhala při výcviku alžírské armády v 60. letech minulého století poté, co Alžírsko získalo nezávislost na Francii, poskytovala klíčovou pomoc OOP, spojila se s Libyí a Alžírskem v podpoře osvobozeneckého hnutí Polisario proti Maroku, které v 70. letech protiprávně obsadilo Západní Saharu. Kubánská armáda sehrála klíčovou roli při osvobození Namibie a ukončení apartheidu v Jihoafrické republice během ozbrojeného konfliktu v Angole. Na druhou stranu Kuba podpořila invazi Varšavského paktu do Československa i sovětský vpád do Afghánistánu o deset let později. Fidel Castro, který spatřoval v arabských monarchiích spojence, na něž se dlouhá desetiletí spoléhal, se stavěl do opozice vůči arabským revoltám, které v roce 2011 zachvátily Blízký východ. A Havana během několika prvních let syrské války posílala na pomoc režimu Bašára Asada vojenské poradce a cvičitele.        

Jak je vidno, hodnocení Fidela Castra, potažmo kubánského sociálního experimentu jak doma, tak ve světě, má své kladné a stinné stránky. A protože veškeré děje a události existují vždy v rámci daného kontextu, bylo by záhodno toto pravidlo vždy při jejich analýze aplikovat.

Vzhledem k tomu, že jste na těchto stránkách, máme na vás malou prosbu. Britské listy čte hodně lidí, ale na jejich provoz přispívá jen zlomek čtenářů. Zvlášť v nynější zhoršující se mezinárodní situaci jsme přesvědčeni, že věcné informace a analýzy, které BL přinášejí do českého prostředí, hrají nezastupitelnou roli. Server se však nedá provozovat zadarmo. Prosíme, přispějte finančně na jeho provoz.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.   Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

2.12.2016


Íránští občané Sajíd Nasrulláh Ibrahímí, Abdulhusajn Ghúla Safafe a keňský řidič Moses Keyah Mmboga byli včera obviněni z přípravy teroristického útoku, poté co natáčeli izraelské velvyslanectví v Nairobi.


Íránci a jejich řidič, který pracoval pro íránské velvyslanectví, měli sbírat informace pro teroristický útok, tvrdí právníci. Soud konstatoval, že "byli přistiženi při natáčení videozáznamů izraelského velvyslanectví... pro využití při spáchání teroristického útoku," tvrdí obvinění.

Tři muži se nacházeli v automobilu íránského velvyslanectví, když v úterý došlo k jejich zatčení. Diplomatický status obou Íránců je nejasný a velvyslanectví neodpovídá na žádosti o vyjádření.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

1.12.2016
New Yorker: "Pamatuješ, když byla v módě racionalita"?

1.12.2016
Návštěva Gideona Levyho v České republice

Českou republiku v těchto dnech navštívil světově známý izraelský novinář Gideon Levy, který pracuje pro nejstarší izraelský deník Haaretz. Zájemci měli během dvou přednášek v Praze jedinečnou příležitost seznámit se s nekonformním pohledem na izraelsko-palestinský konflikt očima zkušeného profesionála, který se touto problematikou zabývá 30 let. Pro české sdělovací prostředky, jež až groteskně nadbíhají Izraeli, je typické, že přítomnost „nejnenáviděnějšího muže Izraele“ v ČR dokonale zasklily. Levyho bolestně nabyté zkušenosti s každodenní realitou izraelské okupace jsou totiž v přímém rozporu s českou mediální fikcí, lze-li takto definovat tuzemské mediální pokrytí blízkovýchodního konfliktu. Paradoxem přitom zůstává, že izraelský mainstreamový tisk zaměstnává někoho, kdo by si s takovými názory v našich podmínkách ani neškrtl.  

Gideon Levy se narodil v roce 1951 bývalým uprchlíkům z Československa. Jeho matka pocházela z Moravské Ostravy, otec ze Žatce a oba nezávisle na sobě uprchli v roce 1939 před Hitlerem. Novinář podle svých slov vyrůstal jako spořádaný izraelský občan v atmosféře nacionalistického náboženského šílenství, existenciálního ohrožení a ve všeobecně panující představě, že další Holocaust je na dosah. Levyho postoje vůči Palestincům se začaly měnit teprve až na začátku 80. let minulého století, kdy začal pracovat v deníku Haaretz. Trpké poznatky z Izraelem okupovaného Západního břehu formovaly jeho pohled na tragickou při, jejíž globální přesah nelze ignorovat.

Levy během jedné přednášky uvedl, že samotný konflikt nyní leží ve stínu dalších tragických událostí na Blízkém východě, a to navzdory faktu, že neblahý duch roku 1948, kdy bylo 700 tisíc palestinských Arabů donuceno opustit své domovy, aby mohl vzniknout stát Izrael, je stále živý. Nicméně svět je z konfliktu unavený, neboť trvá celé dekády, aniž by v dohledu bylo jeho komplexní řešení. Palestinská společnost podle novináře rezignovala a setrvává v jakési depresi, protože Palestinci zkusili vše, aby se zbavili jařma okupace – diplomatické prostředky, nenásilné povstání v podobě první intifády, násilné povstání v podobě intifády druhé, sebevražedné atentáty i zoufalé útoky noži a nůžkami. Tito lidé nevidí žádnou budoucnost, nevidí naději, nevěří nikomu a ničemu. Situace v pásmu Gazy je dlouhodobě horší než na Západním břehu. Gaza se stala největším vězením na světě, laboratoří, kde Izrael, Egypt, ale i Hamás testují, co dokáže lidská bytost vydržet. Ačkoli se jedná o humanitární katastrofu uskutečňující se přímo před našima očima, světové společenství zrak odvrací.

Izraelsko-palestinský konflikt je podle novináře snadno rozklíčovatelný a je černobílý: Proti sobě stojí okupant a okupovaný, utlačitel a utlačovaný. Nicméně terminologie není v tomto případě výstižná, domnívá se Levy. Zuří-li někde konflikt, předpokládá se účast dvou či více stran, jejichž síly jsou přibližně vyrovnané, a to pro Izrael a Palestinu v žádném případě neplatí.    

Levy si klade otázku, proč je izraelská společnost vůči každodenním ústrkům i tragédiím odehrávajícím se jen hodinu cesty vozem od jejich domovů tak indiferentní, a dochází k závěru, že Izraelci nejsou necitelná monstra, pouze žijí popíráním reality. Na vině jsou sdělovací prostředky, vzdělávací systém a vláda, míní novinář. Izrael těží z hrůzné zkušenosti Holocaustu, jež mu zaručuje účast Západu a prakticky poskytuje imunitu při páchání zločinů. Dalšími faktory jsou apoteóza myšlenky vyvoleného národa a dehumanizace a démonizace Palestinců. A proto, jak Levy konstatuje, lze vysvětlit, proč většina Izraelců podporuje okupaci a ponižování příslušníků jiného národa.

Podle novináře je dvoustátní řešení konfliktu, které dlouhá léta podporoval, mrtvé, jelikož je Izrael sám pohřbil systematickým budováním ilegálních osad, kde v současnosti žije 800 tisíc Izraelců. Pokud Izrael nekývne na jednostátní řešení, tedy vytvoření státu, kde by měli všichni občané stejná práva, oficiálně se potvrdí teze, že praktikuje apartheid. Zatímco v minulosti byl režim apartheidu v Jihoafrické republice podroben mezinárodním sankcím, Izrael se terčem sankční politiky nikdy nestal, a to přesto, že okupuje cizí území téměř 50 let. Když mocné Rusko anektovalo Krym, reakce západních států byla v tomto ohledu bleskurychlá, nicméně pro Izrael platí naprosto jiná pravidla, tvrdí novinář.  

Avšak impuls ke změně musí přijít zvenčí – razantní změnou veřejného diskursu, podporou hnutí BDS, které volá po ekonomickém, kulturním a akademickém bojkotu Izraele, apod., neboť není možné očekávat, že by zásadní podnět vzešel z izraelské společnosti. Jestliže je izraelsko-palestinský konflikt chápán v prvé řadě jako teritoriální spor, nyní se toto chápání posouvá do náboženské roviny, což je dle Levyho cesta do slepé uličky, poněvadž náboženství ze své podstaty zamlžuje pravou podstatu věcí a je pouhým „opiem pro masy“. Izraelská vláda navíc sází na šíření strachu, a tato politika posiluje její pozici, respektive celý establishment.              

Gideon Levy byl od malička svými rodiči veden k úctě k bojovnému českému národu, a proto nedokáže pochopit, proč právě Češi, kteří sami na vlastní kůži zažili příkoří nacistické a sovětské okupace, se tak vehementně staví za Izrael. Být přítelem dnešního Izraele v jeho očích znamená legitimizovat neobhajitelnou okupaci. Skuteční přátelé by naopak měli vyslovit nesouhlas s touto politikou. Novinář vnímá vztah západního světa k Izraeli jako neblahý a neupřímný svazek: Pokud je někdo závislý na drogách, tak mu opravdový přítel nebude neustále půjčovat peníze na drogy, ale naopak se jej bude snažit přimět k tomu, aby své chování změnil – aby vyhledal pomoc a pokusil se zhoubného návyku zbavit.

Levy si je plně vědom svého privilegovaného postavení, oceňuje podporu a zázemí, jež mu poskytuje list Haaretz, a jako novinář chápe, že je jeho povinností kritizovat činy své vlády. I když se jej vláda nesnaží umlčet, jednou po jeho voze stříleli vojáci - šlo prý o omyl. Levy ale čelí nenávisti ze strany obyčejných Izraelců a jeden čas dokonce nemohl vyjít na ulici bez ochranky.

Přestože byly pražské přednášky Gideona Levyho prodchnuty nezastíraným pesimismem, naděje, jak vyplývá z novinářových slov, nikdy neumírá. Může dojít k nečekanému zvratu, obdobně jako v případě kolapsu sovětského impéria, a izraelská okupace, která v příštím roce oslaví 50. narozeniny, se zhroutí jako domeček z karet.     

    

 

1.12.2016

25 000 lidí bylo od soboty donuceno utéci

Rusko odmítlo rezoluce v Radě bezpečnosti OSN jako "zbytečné". Záchranné čety, které vyhrabávají lidi z trosek, jsou podle Ruska "pseudohumanitární"

Šéf OSN pro humanitární záležitosti varoval, že se východní Aleppo proměňuje v "jeden velký hřbitov", protože tam probíhá ofenzíva Asadových a ruských vojsk.

Stephen O'Brien svědčil na nouzovém zasedání Rady bezpečnosti OSN, že od soboty bylo donuceno 25 000 lidí opustit své domovy ve východním Aleppu, polovina z nich jsou děti, protože do opozičních čtvrtí vpadli vládní vojáci.

O'Brien uvedl, že prchající civilisté čelí novému nebezpečí, protože se jim vzbouřenecké jednotky snaží bránit v odchodu, stávají se obětí palby a zatýkají je a "nechávají zmizet" vládní vojáci.

"V zájmu lidskosti prosíme, žádáme všechny strany, které mají vliv, aby učinily všechno ve svých silách na obranu civilistů a aby nám umožnily přístup do východního Alepa, než se stane jedním velkým hřbitovem," řekl O'Brien.

Ruský velvyslanec u OSN Vitalij Čurkin odmítl apely na ukončení ofenzívy, kterou provádějí libanonští příslušníci organizace Hezbollah a íránské jednotky za podpory ruského letectva.

Čurkin uvedl, že osudu civilního obyvatelstva nepomůže zastavení "našich protiteroristických operací" proti "banditům" "podporovaným Británií a Francií". Označil organizaci Bílé helmy, která vykopává lidi zavalené v bombardovaných domech, za "pseudohumanitární" organizaci, a dodal, že rezoluce OSN požadující ukončení krveprolévání "jsou zbytečnou taktikou".

Regionální ředitel UNICEFu Geert Cappelaere uvedl, že v Sýrii potřebuje humanitární pomoc šest milionů dětí. Dva miliony z nich jsou v těžce dosažitelných oblůastech a půl milionu dětí žije v obklíčení.

"Některé tyto děti žijí v obklíčení už dva roky," řekl Cappelaere. "Rád bych, abychom se všichni na okamžik zastavili a představili si život očima dítěte uvízlého v této tragické situaci. Jako chlapec a dívka v dnešním Aleppu, kde naleznete útěchu a naději, uprostřed těch bomb?"

O'Brien dodal: "Jak jsme viděli předtím, po celé Sýrii a během celého konfliktu, muži, ženy a děti jsou houfně zatýkáni na vládních kontrolních stanovištích. Jsou odváženi do tajných vládních věznic, kde jsou drženi bez kontaktu s vnějším světem, jsou mučeni, usmrcováni nebo mizejí."

Podrobnosti v angličtině ZDE

1.12.2016
Globální oteplování vyvolá "nepředstavitelnou" uprchlickou krizi, varuje armáda

Nezastavitelné globální oteplování je největší hrozbou bezpečnosti v jednadvacátém století. Masová migrace se stane normálními poměry, varují vysocí vojenští činitelé

Generálové poukazují na to, že dopad globálního oteplování už teď je významným faktorem v současné migrační krizi v Evropě. Je spojeno s Arabským jarem, válkou v Sýrii a teroristickým povstáním organizace Boko Haram.

Vojenští činitelé už dlouho varují, že globální oteplování vyvolá četné nové bezpečnostní hrozby, konflikty a migraci. Je zapotřebí rychlé, bezprostřední akce.

Generálmajor Munir Muniruzzaman z Globální vojenské poradenské rady varoval, že pokud stoupne hladina moří o 1 metr, zaplaví to 20 procent území Bangladéše. Vyvolá to uprchlickou vlnu 30 milionů lidí.

Brigádní generál Stephen Cheney, člen zahraničněpolitické rady amerického ministerstva zahraničí, varoval: "Globální oteplování povede k humanitární krizi epických rozměrů. Už nyní jsme svědky migrace velkého počtu lidí na světě v důsledku nedostatku potravin, nedostatky vody a extremního počasí. Stane se to novým normálem. Globální oteplování vyvolává nestabilitu v regionech na prahu Evropy, včetně Blízkého východu a Afriky."

Podrobnosti v angličtině ZDE

1.12.2016
Lidé v EU neodmítají demokracii, ale bojí se globalizace

Zjistila to v průzkumu Bertelsmannova nadace:

"Lidovým i akademickým intepretacím ohledně toho, co se dnes děje s Evropou, dominují dvě perspektivy. Jedna zdůrazňuje konflikt mezi pokrokovými a tradičními hodnotami a druhá zdůrazňuje rozdíl mezi těmi, kteří mají prospěch z globalizace, a těmi, kteří zůstávají pozadu. Když jde o hodnoty, argumentem je, že elity prosazují liberální práva, jako rovnost pohlaví, práva homosexuálů, etnickou rozrůzněnost, ochranu životního prostředí, atd., proti vůli obyčejných lidí. Podle tohoto názoru je podpora populistických stran důsledkem vzbouřeni proti liberální elitě, která je izolovaná od obyčejných lidí. Druhá argumentace zdůrazňuje ekonomické dopady globalizace a poukazuje na to, že stále rostoucí počet lidí se obává, že zůstanou pozadu.

Z našich zjištění vyplývá, že rozhodujícím faktorem při požadavcích na změnu a odklon od politického mainstreamu je obava z globalizace. Hodnoty hrají menší roli. V kostce jsme zjistili toto: Čím je nižší míra vzdělání, tím nižší je příjem, a čím starší jsou lidé, tím pravděpodobněji vidí globalizaci jako hrozbu. A nadto, ti, kdo stojí blízko populistických stran, jsou hlavně motivováni obavami z globalizace. Tento efekt je zejména viditelný, když jde o pravicové populistické strany, ale je také viditelný u levicových populistických stran. Například v Německu se globalizace obává 78 procent stoupenců pravicové strany Alternative fuer Deutschland. Ve Francii se 76 procent stoupenců Nacionální fronty obává globalizace. V Rakousku se 69 procent Strany svobodných obává globalizace."

1.12.2016
Americké Parlamentní listy vyhlásily válku proti cereáliím

Kdy začnou české firmy a čeští politikové bojkotovat Parlamentní listy, beztrestně v ČR šířící rasismus, nepravdivé poplašné zprávy a falešné zpravodajství?

Ultrapravicový server Breitbart News, z něhož v ČR opisují Parlamentní listy, vyhlásil válku globální firmě Kellog's vyrábějící cereálie, poté, co podnik přestal tento server podporovat reklamou. Stejně jako celá řada jiných amerických podniků, Kellogs stáhl svou reklamu ze serveru Breitbart News, protože je "tento server v konfliktu s našimi hodnotami." Breitbart News nyní vyzývá své čtenáře aby cereálie firmy Kellog's bojkotovaly. Vyhlásily firmě Kellogs válku. "Jde o eskalaci války levicových firem proti konzervativním zákazníkům. To, že Kellog's, americká značka, dal Breitbart News do klatby, aby tím uspokojil levicovou totalitu, je ostudně zbabělým činem. Je to plivnutí do tváře našich 45 milionům vysoce aktivních, vysoce perceptivních a vysoce loajálních čtenářů, mnozí z nichž jsou zákazníci firmy Kellogs", napsal šéfredaktor serveru Alexander Marlow:

1.12.2016
Trumpova "protiestablishmentová" vláda obyčejných občanů pro obyčejné občany

Jaký mají nominanti budoucí vlády Donalda Trumpa majetek. Čí zájmy tedy asi budou hájit:

1.12.2016
Syrští vzbouřenci vyjednávají v Turecku s Moskvou o dohodě pro Aleppo - bez Ameriky

Čtyři vedoucí představitelé syrských vzbouřenců jednají tajně s Ruskem v Turecku o ukončení bojů v Aleppu. Spojené státy nehrají v tomto procesu žádnou roli, píše Financial Times. Tématem rozhovorů je dohoda o ukončení konfliktu v Aleppu.

"Rusko a Turecko jednají nyní bez USA. Washington je od těchto rozhovorů zcela izolován a ani neví, co se v Ankaře děje," řekl jeden představitel syrské opozice. Rozhovory nepřinášejí žádné výsledky, avšak skutečnost, že se dějí bez účasti USA signalizuje zásadní změnu v situaci na Blízkém východě. Regionální síly jsou nyní více ochotny vyjednávat s Ruskem a ignorovat USA. Rusko si chce vytvořit pověst supervelmoci, která může takovéto dohody zprostředkovat.

"Vyjednávání probíhá přímo s Ruskem, protože všichni víme, že Bašar al-Asad není ničím víc než jen provinčním guvernérem, vykonávajícím příkazy ruského prezidenta Putina," řekl jeden představitel syrské opozice.

Pro Washington má toto vyjednávání dalekosáhlé dopady široce mimo Sýrii.

1.12.2016

Vzbouřenecké syrské organizace jednají v Turecku už týden s Ruskem o osudu východního Aleppa, kde se zásoby potravin snížily k nule. Vyjednává se o příměří a o otevření koridorů pro dodávky humanitární pomoci. Oplátkou za to mají z města odejít extremisté, kteří jsou mezi jeho obránci.

Je to podobná dohoda, jakou navrhl velvyslanec OSN pro syrský konflikt Staffan de Mistura už v říjnu letošního roku. Avšak přestože je osud východního Aleppa nyní ještě daleko zoufalejší než tehdy, zatýkání či zmizení stovek mužů, kteří byli zatčeni na vojenských stanovištích Asadova režimu, když utíkali minulý týden z Aleppa, ochromilu důvěru v záruky Moskvy, že občané, kteří odejdou z východního Aleppa skrze vládou kontrolované čtvrti budou mít zaručený bezpečný průchod.

Míra důvěry při rozhovorech v Aleppu je také nízká, protože Rusko provádí ofenzívu krutého leteckého bombardování, které v obrovském měřítku zabíjí civilisty. Rusko je nyní vnímáno jako velmoc, která má v Aleppu slábnoucí vliv. Tam nyní rozhoduje Asadův režim a íránské ozbrojené jednotky.

"Rusové hrají dvojí hru," vysvětluje Bassam Barabandi, bývalý syrský diplomat, který je nyní politickým poradcem opozičního Vysokého vyjednávacího výboru. "Chtějí dokazovat, že jsou v regionu supervelmocí a chtějí zprostředkovat dohodu, ale zároveň bombardují a zabíjejí všechny lidi, kteří ještě zůstávají v Aleppu. Rusové by chtěli mít příměří, aby to napomohlo jejich vztahům s Tureckem a aby mohli ukázat, že mají zájem o mír, jenže Asadův režim a Íránci - těm je to jedno. Asad a Íránci prostě chtějí dobýt celého Aleppa. Jestliže se Rusům nepodaří dosáhnout v Aleppu příměří, dokáže to, jak jsou slabí."

Východní Aleppo je v obklíčení už 150 dní a trpí řadu měsíců intenzivním bombardováním. Je tam v pasti asi 200 000 lidí bez funkčních nemocnic a bez zdravotnických a potravinových zásob.

Po pozemní ofenzívě během minulého týdne, kterou provedla libanonská Hezbollah a šiitské milice z Íránu přišli vzbouřenci o 40 procent svého území ve městě. Odhaduje se, že zbývá asi 8000 vzbouřeneckých vojáků, z nichž asi 100 - 400 jsou součástí extremistické organizace Jabhat Fateh al-Sham

Randa Slim, analytik v Middle East Institute, který se podílí na dialogu o Sýrii, vysvětlil, že ruské návrhy v Ankaře neobsahují nic nového.

Podrobnosti v angličtině ZDE

1.12.2016
Klauna v Aleppu, který bavil ztraumatizované děti v obklíčeném městě, usmrtil letecký úder

1.12.2016
Trump zřejmě jmenuje své nepřátele do své vlády, aby je umlčel

K.J.Torrance: "Samozřejmě, to známé rčení: 'Držte si přátele blízko a nepřátele ještě blíž' je zřejmě u Trumpa platné. Tím, že jmenoval lidi jako Nickie Haley americkou velvyslanyní u OSN, ona se velmi energicky vyjadřovala proti Trumpovi. Hovořila proti němu velmi ostře. Teď už to jako člen Trumpovy vlády dělat nemůže. A jestlipak je tohle jedním z důvodů, proč Trump uvažuje o Romneym jako o ministru zahraničí. Romney Trumpa během kampaně označil slovem "podvodník". To je silné slovo. Jestliže Romney přijme funkci v Trumpově vládě, tak to vlastně odvolává. Byl byste vy součástí vlády nějakého podvodníka?"

1.12.2016
V Kodani je nyní více jízdních kol než aut

Celkem používají obyvatelé Kodaně 265 700 jízdních kol a 252 600 automobilů. Úsilí Kodaně vytvořit město pro cyklisty se vyplatilo: doprava jízdními koly za posledních 20 let vzrostla o 68 procent. Od roku 2005 Kodaň investovala do cyklistické infrastruktury 1 miliardu dánských korun (3,6 miliard Kč).

1.12.2016
Jak mluví Donald Trump se zahraničními politiky

"Transkript telefonního rozhovoru s pákistánským premiérem Nawazem Sharifem je - skvělý," píše Faisal Islam ze Sky News:

"Premiér Muhammad Nawaz Sharif zatelefonoval budoucímu americkému prezidentu Donaldu Trumpovi a blahopřál mu k jeho vítězství. Prezident Trump řekl, pane premiére Nawaze Sharife, vy máte velmi dobrou pověst. Jste fantastickej chlap. Děláte neuvěřitelně dobrou práci, která je všemi způsoby vidět. Těším se, že se s vámi brzo setkám. A jak s vámi, pane premiére, hovořím, mám pocit, že mluvím s někým, koho znám už dlouho. Vaše země je neuvěřitelná. Nabízí fantastické příležitosti. Pákistánci jsou snad nejinteligentnější lidi na světě. Jsem připraven a ochoten hrát jakoukoliv roli chcete při řešení existujících problémů. Bude to pro mě čest a udělám to sám osobně. Kdykoliv před 20. lednem, tedy před mou inaugurací, mi můžete v jakoukoliv dobu zavolat.

Poté, co premiér pozval pana prezidenta do Pákistánu, pan Trump uvedl, že moc rád přijede do té fantastické země, na fantastické místo fantastických lidí. Prosím, vyřiďte pákistánskému lidu, že jsou neuvěřitelní a všichni Pákistánci, jaké jsem kdy poznal, jsou výjimeční lidé, řekl pan prezident Donald Trump."

30.11.2016
Aleppu hrozí největší masakrování od druhé světové války

Zápach krve je všude, varují lékaři. Asadovy jednotky zintenzivňují brutální konečnou ofenzívu před změnou americké vlády

1.12.2016
Kuřáci mladší 50 let trpí infarktem 8,5 krát častěji než nekuřáci

Kuřáci ve věku 50-65 let trpí pětkrát větším rizikem infarktu než nekuřáci, kuřáci starší 65 let trpí třikrát větším rizikem infarktu než nekuřáci.

1.12.2016
Stromy zřejmě zvyšují znečištění ulic

Listí a větve stromů v ulicích zpomalují vzdušné proudy a způsobují, že se škodlivé emise usazují, varuje britský Národní institut pro zdraví a kvalitní zdravotní péči (Nice). Emise také zvyšují retardéry ve vozovce, protože způsobují, že řidiči brzdí a pak znovu akcelerují.

Institut Nice vydává ve čtvrtek šedesátistránkovou zprávu doporučující nejrůznější opatření proti znečištění vzduchu automobily, v jehož důsledku umírá v Británii každoročně 40 000 lidí, v sedmimilionovém Londýně 10 000 lidí, což způsobuje zemi náklady až 18 miliard liber.

Britská vláda se rozhodla zavést "zóny čistého vzduchu" v pěti britských městech, avšak instituce Nice požaduje, aby to udělala všechna britská města a zakázala vjezd do měst těžce znečišťujícím vozidlům, především vozidlům na naftu. Školy a školky mají být situovány ve vzdálenosti od rušných ulic. Doporučuje se, aby lidé jezdili na kole nebo chodili pěšky a pokud možno nechávali automobily doma.

Ukazuje se, že znečištění ovzduší automobily je vážným zdravotním problémem, způsobujícím předčasné úmrtí velkému počtu obyvatel. Aktivisté požadují snížení počtu automobilů ve městech. Vozidla na naftu musejí být zcela vyloučena z měst a města budou muset drasticky přehodnotit svou strategii veřejné dopravy, konstatuje organizace Přátelé Země.

1.12.2016
Bodláky Václava Duška

Vlídnost v troskách, blekotové vyrukují do boje po příkazu významných ničemů. Občanská nespokojenost jest vyhlašována skutečnými demokratickými rozevlátými kádry; minulost zlehka zapomenuta, role dramatu rozdány ke zkoušce. Bývaly dnové prodchnuty obavou o dny budoucí, nelehko režimním odpůrcům. Zamřížované hotely polykaly odsouzence, disidentský pluk rožněn soudy, odpůrci vytěsňováni, aby nenakazili zdravé jádro společnosti.

Vidím velikána převelikého, nezná studu, zvyklý ostudě, vidím, slyším a vlastním očím a uším nevěřím. Před lety četl v sále nabitém k prasknutí úryvky z knihy velebeného spisovatele, četl obstojně, ale nerad, jak vykládal po produkci u stolu hojného k použití. Mlaskal a tvrdil: větší exkrement jsem zatím nečetl. Dostalo se mu rady, aby už exkrementy nečetl a nesedal k prostřenému stolu, který pomohl zaplnit píšící mučedník nechtěné pravdy a ctitel přírody. Umělec civěl. Čupřina mu zvadla. Žil podle naučených rolí, jak bývá zvykem u hereckých veličin – dnes Hamlet, zítra Harpagon i Ovčáček...

Divadlo nastavuje tvář pomýleným a nedokonalým. A vedle hrdiny okamžiku mlaskalo uskřípnutým strachem o roli – jedu, jedeš, jedeme, zjevil se hrdý budžes z lechtivého podniku odčerpávajícího z kapes zoufalců peníze – vidina výher jest nezměrná, zisky podnikavého lišáčka tučné. Zapojily se i vyhlášené organely, skučící semo tamo v obrazovkách a kladoucí moudra pro hlupáky, nabádající, jak a s kým a pro koho žít; mučírny polopravd a snů, výstavba nadstaveb k zulíbání.

A přesto, pravda – každý z nás má právo kandidovat, jak pravil kafral i filozof veselého ducha a nezměrných zásluh pro lid této země. V demokracii se nemlčí. V té se hrotí názory, označujeme mizery, hledáme pravost v nepravostech, brojíme v menšině proti menšině i většině – nedejme se, držme se dosažených sinekur. Stateční hoši a děvčata se nedají odvolat. Přilepeni v hnízdech hojnosti obratně manévrují – proč ne, kukačky vysazeny drobotinou bývají nadměrně lačné.

Hřímalové otěhotněli jasnými myšlenkami. My děcka od Řípu se ráda zahryzneme do světových obrů; neptají se na rady, ale my si neumíme pomoci a zavalíme myšlenkami jejich úrodné záhonky.

Filuta šmidliboys kdysi v potu tváře vydělával na Rolls–Royce; jezdíval dolovat valutu do země převeliké, přivážel rebjatam západní divokou muziku; ej bába ryba... Písnička o babce a rybce.

Po změnách neochvějně revolučních kydal špínu tam, odkud zbohatl – neurvalý neumětel trpěl, samí komáři, mydlili do kytar, přivezli amerikánskoje kvilenie... sály vyprodány, bigbeat Jabločko made in ČR oslovil tisícovky vděčných posluchačů.

Pamatuji, jak v sále Chemka ve východním cípu země hrála bigbeat skupina Karkulka k údivu místní šlechty – huby dokořán, halekačky ohroženy, mládež vzplála ohněm poznání, cikorky z nedaleké osady trsaly bohovsky, jako ve svobodných dobách stepní volnosti.

Avšak revoluční samet vyžadoval kvílení. Tož, nalezli jsme se ve svatém prozření řady lítých zakuklených nepřátel. Herci hrdinně obětovali v zájmu prosperity kolegyni Jiřku, pak v tichosti zaškrtili další nevhodné a nehodné revolučních snů. Nevyšel pokus se spisovateli, mizerové, ti nikoho nepředhodili, a že padaly krásné návrhy předpodělaných literárních i ministerských čečetek.

Svět chce být klamán. Břídilové plijí jedovaté sliny, aby poškodili nevhodného kandidáta do prezidentského úřadu. Proč neuspějí? Nekladou si otázku, zamrzli do vlastních nekalých problémů. Divadelní a žurnalistické bláboly většinu lidí nezajímají. Osvědčená masážní televizní studia chladnou. A v zájmu objektivity musíme povědět – okrášlit leckteré moderátory i koordinátory se daří částečně. Uvěřit jejich nacvičeným vyznáním může už leda hospodský povaleč s požitými patnácti kouskami pivínka, proložených drtínky či hafánky blahodárné kořaly; opilecké hody doprovody zvou k následování. Ochrnutí alkoholem přináší úlevu. Pij a bude ti zdrávo, kámo.

Vlídnost a čirou lásku nám v restaurantu, na srazu dinosauřích dětí, připomenul milovaný učitel z karlínské základky.  Nám již málo pamatujícím starcům zažehl se plamínek vzpomínek, díky učiteli Jiřímu.  Žáček darebáček přišel domů v opojení poznání krásy nesmírné.  Maminko, maminko, dneska k nám přišla nová paní učitelka...ona není učitelka – ona je princezna. Krásná úča Kovárníková, milována žactvem, nezapomenutelná bohyně!

Položme si kontrolní otázku, kolik máme rádi lidí.

Svět sytosti a ušlechtilé pravdy se nám přiotrávil prolhaností i výmysly.

K plácání jater přizváni vybraní lišáci, šašci, urputní dobráci, chmatáci, gamblerské špičky, bývalé šičky, pilní pěvci, bankovní kmotři, maškrtní kuchtíci – debaty z oblasti mechu a kapradin denně v hlubokém talíři k ochutnávce.

Mucholapky lákají k přežívání. Až se bude porcovat mocenský koláč, přihlaš se, možná na tebe přijde řada. Halíkovské uspávanky, revoluční nadouvání; mašlovačky připraveny k práci. Bolestíni snadnými terči slinících lovců. Kdo nevyje se svobodnými vlky, stane se psem. Bude aportovat, poslouchat, mlaskat u plné misky – stane se ochočeným a neškodným páníčkovým miláčkem. Být vlkem bolí, příteli.

Cestou necestou, ouvratěmi, bažinami, od kapličky ke kapličce povedou tvé kroky do Říma, kde svatý otec pravdy božské hřímá. Nauč se trpět v samotě. Vlídně přijímat osud. Nelkat nad sebou samým.

Být lovcem v pustině nabízí ulovit drobné štěstí.


 

 

 

 

30.11.2016
Aleppo: Dělostřelecký útok proti prchajícím uprchlíkům usmrtil ve středu 45 lidí

30.11.2016
Maďarsko odsoudilo syrského uprchlíka k deseti letům vězení, že "házel kamením na policii"

Hození kamene je trestný čin, za nějž dostanete v Severní Koreji deset vězení... Ne, vlastně v Maďarsku!

Na záběrech novinářů z incidentu je odsouzený Ahmed Hamed (40), jak vyzývá uprchlíky i policii ke klidu.

Maďarský soud označil odsouzeného Syřana za "teroristu". Amnesty International:

"Zneužívání protiteroristických pravomocí proti někomu, kdo se účastnil střetnutí na hranici je absurdní a děsivý projev přehnané reakce Maďarska na uprchlickou krizi"

30.11.2016
Norbert Hofer chce vytvořit "alianci středoevropských zemí pod rakouským vedením"

Zvolí Rakousko v neděli xenofobního populistu, který chce ochromit liberální demokracii?

Proč je evropská extremní pravice tak fascinována dávno zmizelým mocnářstvím?

Hofer, který si povšiml dosud nepoužívané pravomoci, že rakouský prezident může rozpustit vládu či odvolat jednotlivé ministry, chce zjevně utvářet rakouskou politiku. Navštívil sousední země Slovinsko, Chorvatsko, Srbsko, Maďarsko a Českou republiku a chce vytvořit "alianci středo a východoevropských zemí pod rakouským vedením".

30.11.2016
Po luxusní večeři vychvaluje Mitt Romney Donalda Trumpa do nebes

Dříve ho charakterizoval jako podvodníka, nyní je podle něho Trump "muž, který nás může vést"

Romney zřejmě doufá, že ho Trump jmenuje ministrem zahraničí, ale možná si z Romneyho dělá Trump blázny. Jejich výrazy (téměř) neprozrazují nic:

Deník Guardian zaznamenal množství ironických komentářů k tomuto setkání na Twitteru. Příklad:

"Co je k večeři, Donalde?"

"Tvoje důstojnost."

30.11.2016
"Trumpův národ": Obrovský nárůst nenávistných projevů vůči menšinám v Americe

Černošským dětem se nařizuje, aby seděly ve školních autobusech až vzadu. Muslimové jsou označováni jako "teroristé" a vyzýváni, aby se "vrátili do své země Islámského státu". Na synagoze, na školách, na autech a na příjezdech k domům se objevují hákové kříže. Homosexuála zbil útočník se slovy "pan prezident říká, že my můžeme teď všechny vás teplouše zabít." Nápisy "Trumpův národ" a "Jen pro bělochy" se objevily na kostele, kam chodí hlavně imigranti

30.11.2016
Uprchlíky utíkající z východního Aleppa zatýkají a vyslýchají Asadovy jednotky

30.11.2016
Polská vláda "udělá pořádek" v nevládních organizacích

Překlad: Umlčíme jejich kritiku.

30.11.2016
Trump chce trestat Američany za využívání svobody projevu. Americký Nejvyšší soud to zakáže

Trump: "Nikdo by neměl mít právo pálit americkou vlajku. Pokud to dělají, musejí být následky - možná ztráta občanství či rok ve vězení!" Uvědomil jste si, že jste porušil v jediném výroku na Twitteru první i osmý dodatek americké ústavy? Američané nesmějí být připravováni o své občanství. Nejvyšší soud to několikrát potvrdil významnými precedenčními rozsudky, píše New York Times

30.11.2016
Demokracie se mnoha lidem zdá nudná a neohrabaná. Přesně tak se argumentovalo ve třicátých letech

Anne Applebaum: "V době, kdy můžeme dělat tolik věcí tak lehce, stiskneme knoflík a objednaná věc přijde poštou hned druhý den, můžeme projevit své názory tím, že klikneme, že se nám něco 'líbí', připadá demokracie mnoha lidem nudná a neohrabaná. Lidem trvá dlouho, než učiní rozhodnutí. Způsob, jímž nyní lidé zpracovávají informace, je odlišný. Chtějí instantní zpravodajství, chtějí instantní názory. Demokracie samozřejmě je neohrabanější a opravdu trvá v ní déle činit rozhodnutí. A tak tomu je už po dlouhá desetiletí a takto přesně byla demokracie kritizována ve třicátých letech dvacátého století."

30.11.2016
Věnuje se Trump klíčovým otázkám dneška?

Ne, nemá čas. Ohrožuje svobodu projevu útoky na média. To je důležitější.

Děsivé záběry po útocích Asadových sil ve východním Aleppu. Mrtví leží na ulicích:

30.11.2016
Jak Rusové používají orwellovsky jazyk

"Situace v Aleppu" znamená "civilisté v Aleppu" a "vyřešena" znamená "vyvražděni":

Rusko říká, že doufá, že situace v Aleppu bude vyřešena do konce roku

30.11.2016

Ano, politická strategie Donalda Trumpa je zmatená. Avšak ti, kdo ho obklopují, vědí přesně, co chtějí, a jeho zmatenost jen posiluje jejich moc, píše George Monbiot.

Patnáct let už sleduji, jak tabákové, uhelné, ropné, chemické a biotechnologické firmy investují miliardy dolarů do mezinárodní dezinformační mašinérie, která se skládá z "analytických institutů", blogerů a falešných občanských organizací. Cílem je zobrazovat zájmyh miliardářů jako zájmy obyčejných lidí, vést válku proti odborům a zlikvidovat úsilí regulovat podnikání a zdaňovat nejbohatší. Nyní se stalo, že lidé, kteří provozují tuto mašinérii, utvářejí americkou vládu.

Čelným aktivistou je Myron Ebell z organizace jménem Competitive Enterprise Institute. Je to korporátní lobistická organizace. Neuvádí, kdo ji financuje, ale zjistili jsme, že dostala 2 miliony dolarů od ropné společnosti Exxon Mobil, více než 4 miliony od skupiny Donors Trust (zastupující růpzné korporace a miliardáře), 800 000 od organizací vytvořených miliardáři Charlesem a Davidem Kochem a velké částky od uhelných, tabákových a farmaceutických společností.

Ebell a ECI léta útočí na pokusy omezit globální oteplování. Vydali reklamu se heslem: "Kysličník uhličitý: říkají mu znečištění. My mu říkáme život."

Ebell byl nyní jmenován šéfem přechodového týmu vlády Donalda Trumpa pro Úřad na ochranu životního prostředí.

Vliv na Trumpovu kampaň měli i miliardáři Charles a David Koch. Podporovali své komerční zájmy v oblasti těžby ropy, plynu, minerálních látek, dřeva a chemikálií. Financují miliony dolarů snahy odvolat politiky, kteří neplní jejich požadavky.

Nejdůležitější nejsou rasisté a bělošští supremacisté, kteří byli Trumpovým vítězstvím posíleni. Daleko nebezpečnější je vysoce efektivní korporátní mašinérie, šíříci lži.

Světová levice a centristé uvažují nad tím, co udělali špatně, že prohráli. Hlavním důvodem je to, že nemohli vyhrát proti vlně peněz. Autentičtí aktivisté, pracující ve svém volném čase, nemohou zvítězit nad profesionální sítí, v níž pracují tisíce dobře placených neskrupulózních lidí.

Proti moci nelze bojovat, pokud neporozumíme, co se děje a jak jedná. Prvním naším úkolem je pochopit, čemu čelíme. Teprve pak je možno uvažovat o tom, co dělat.

Podrobnosti v angličtině ZDE

30.11.2016
Jak nezbytné je, abychom žili v demokracii?

Televize BBC zveřejnila graf, z něhož vyplývá, že mladší občané na Západě mají stále menší pocit, že je nutné, aby žili v demokracii. Nemají zkušenost, že nežít v demokracii není zrovna příjemné:

Desetiletí, v němž se dotazovaní narodili: třicátá, čtyřicátá, padesátá, šedesátá, sedmdesátá a osmdesátá léta

30.11.2016

Uprostřed šokovaných reakcí na šílené nesmysly, které píše Donald Trump na Twitteru, skoro nikdo nekritizuje, že Barack Obama nese částečnou odpovědnost za neuvěřitelně široké pravomoci, které od něho Donald Trump zdědí. Nejenže Obamova vláda nijak neomezila extremně široké bezpečnostní a válečné pravomoci Bílého domu, které dostane i Donald Trump - ještě je výrazně rozšířila a prohloubila.

Novináři skoro vůbec nezaznamenali, že Obama vede války v důsledku toho, že obrovským způsobem jednostranně rozšířil původní Pravomoc použití vojenské síly (AUMF) proti pachatelům útoků z 11. září, schválenou roku 2001, a to téměř k nepoznání. V současnosti je této Pravomoci zneužíváno k právnímu ospravedlnění americké války proti Islámskému státu ve více než deseti zemích světa (o některých ani nevíme) navzdory tomu, že Islámský stát vůbec neexistoval v době, kdy byla tato Pravomoc schválena. Je také používána k ospravedlnění vojenských akcí proti celé řadě dalších organizací, ale kterých, to nevíme, protože to je tajné.

Nyní Obama zkreslil tuto původní Pravomoc ještě více. Jak informoval New York Times v pondělí, Bílý dům tvrdí, že této Pravomoci může použít k bojům proti organizaci al-Shabaab v Somálsku, přestože tato organizace v roce 2001 také neexistovala. Deník New York Times varuje, že tato praxe "posílí pravomoc nového prezidenta Donalda Trumpa vést válku, kde se mu zachce".

Aby nebylo mýlky: Trump bude mít volné ruce, aby zákon, jehož cílem bylo zasáhnout proti pachatelům útoků z 11. září, začal používat k vedení válek po celém světě. Přizpůsobí ho těm nepřátelům, na něž bude chtít zaútočit, a bude se hájit tím, že precedens vytvořila Obamova administrativa.

O minulém víkendu, kdy si všichni všímali jen nesmyslů, které zveřejňuje Trump na Twitteru, informoval deník Washington Post, že Obama dramaticky rozšířil pravomoci tajného Velení spojených mimořádných operací (JSOC), jehož úkolem je "sledovat, plánovat a potenciálně provádět útoky proti teroristickým jednotkám po celém světě" - dokonce i mimo bojiště. Velení JSOC už nyní provádí operace v nesčetných nejmenovaných zemích, jeho nyní Obamou posílené pravomoce budou znamenat, že potenciálně budou tyto operace rozšířeny.

Obamova vláda nyní intenzivně bombarduje Afghánistán, a to silněji než kdykoliv v posledních dvou letech. Obama také tiše zrušil nařízení omezující útoky bezpilotními letadly a další protiteroristické operace v Libyi.

Donald Trump nyní přichází do úřadu se silně rozšířenými pravomocemi vést války po celém světě a na stříbrném podnose mu tyto pravomoci servírují titíž lidé, kteří před dvěma měsíci varovali americkou veřejnost, že je Trump nestabilní a reaguje iritovaně a hněvivě na každou hloupost, takže mu nelze svěřit ovládání jaderných zbraní.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vzhledem k tomu, že jste na těchto stránkách, máme na vás malou prosbu. Britské listy čte hodně lidí, ale na jejich provoz přispívá jen zlomek čtenářů. Zvlášť v nynější zhoršující se mezinárodní situaci jsme přesvědčeni, že věcné informace a analýzy, které BL přinášejí do českého prostředí, hrají nezastupitelnou roli. Server se však nedá provozovat zadarmo. Prosíme, přispějte finančně na jeho provoz.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.   Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

30.11.2016
Rok 2016 byl jedním z nejnebezpečnějších pro novináře

V důsledku zvýšeného nepřátelství vůči novinářům čelili žurnalisté v roce 2016 bezprecedentní vlně útoků po celém světě. Potlačována je také svoboda novinářské práce a zpravodajství v Evropě i jinde. Podle analýzy, kterou vypracoval časopis Index on Censorship, byl rok 2016 snad nejnebezpečnější dobou pro novináře.

Studie zaznamenala za tři měsíce do konce září 2016 406 ověřených případů násilí či hrozeb násilím proti novinářům v mnoha státech Evropské unie a v sousedních zemích, včetně Ruska, Turecka a Ukrajiny.

Index on Censorship zaznamenal čtyři vraždyu novinářů, 54 fyzických útoků, 107 zatčení, 150 zadržení a 112 zpráv o zastrašování. Práce novinářů byla cenzurována či pozměněna 29krát a mediálním profesionálům bylo zabráněno o nějaké události informovat v 89 případech.

Dva novináři byli usmrceni na Ukrajině, jeden v Rusku a jeden v Turecku.

19 procentní nárůst akcí proti novinářům znamená zcela jistě jen minimum zaznamenaných v případů. I v Británii a ve Francii se novinářům nedoporučuje, aby si na cenzuru či zastrašování stěžovali. Mají to považovat za "normální" při své práci, "a vůbec, v jejich zemích to přece není tak strašné jako v Ázerbajdžánu."

30.11.2016


Předseda Evropského parlamentu Martin Schulz oznámil tento týden, že se vrací do Berlína, aby převzal roli na národní politické scéně. Mnozí jsou přesvědčeni, že se za sociální demokraty stane silným konkurentem Merkelové při soutěži o kancléřský úřad. Ale v cestě mu stojí jeden muž - jeho přítel, napsali Markus Feldenkichen a Horand Knaup.


Když Martin Schulz ve čtvrtek přistoupil k mikrofonu, aby oznámil svůj odchod z Bruselu, vypadal silně a odhodlaně. Uvnitř nicméně, jak se brzy ukázalo, byla dominantní emocí melancholie. Zdálo se, že když mluví, lapá po dechu. Pak se nadechl zhluboka a řekl: "Nebylo to snadné rozhodnutí."

Ačkoliv ve světě politiky je řada vět vyslovena jen naoko nebo slouží postranním motivům, tato zřejmě bude poctivá. Schulzova oddanost Evropě je procítěná.

Vyrostl v pohraniční oblasti mezi Německem, Belgií a Nizozemskem a má příbuzné ve všech třech zemích. Jako dítě naslouchal dědečkovým příběhům o tom, jak musel bojovat v 1. světové válce proti bratrancům v Belgii a Nizozemsku. Když oznámil stěhování do Berlína, ocenil také evropské sjednocování jako největší civilizační vymoženost minulého století. Sotva existuje jiný německý politik, který by byl činný na evropské úrovni tak vášnivě, jako Schulz během posledních 22 let.

Odchod může současně znamenat nový start. Pro tuto chvíli je ovšem Schulzova politická budoucnost nejistá. Když převzal funkci předsedy EP, součástí dohody bylo, že odstoupí před vypršením volebního období. V Bruselu proběhla debata, zda mu dovolit zůstat v úřadě, ale on si nemyslí, že by měl realistickou šanci vyhrát. Takže cítil potřebu oznámit odchod v okamžiku, kdy to ještě vypadalo, že to dělá přinejmenším zčásti dobrovolně.

V posledních týdnech se Schulzovo jméno objevovalo v souvislosti s debatou o řadě předních pozic v rámci SPD. Bylo naznačováno, že by se potenciálně mohl stát předsedou strany, kancléřským kandidátem nebo i ministrem zahraničí, jakmile Frank-Walter Steinmeier opustí tento post, aby se stal prezidentem. Nicméně jediný způsob, jak se dostat na některý ze zmíněných postů, je spojen s jeho dlouholetým přítelem Sigmarem Gabrielem, který vede SPD a současně řídí ministerstvo hospodářství. Ale Gabriel byl dosud neurčitý, což vyvolává otázky, jak spolehlivé je toto přátelství.

Jedinou jistotou je, že Schulzovi byla zaručena pozice předního stranického kandidáta ve volbách do Bundestagu v Severním Porýní-Vestfálsku, což mu prakticky zaručuje poslanecké křeslo. A to přivede do Berlína jednoho z nejangažovanějších německých politiků - ale také člověka, který zůstává ve vlastní zemi z větší části neznámým.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

30.11.2016
"Představuju si, že by Blesk takto pomáhal uprchlíkům..."

30.11.2016


Teherán je připraven povolit ruskému vojenskému letectvu provádět lety ze základny Hamadán, v závislosti na situaci v Sýrii. Prohlásil to Husajn Šajcholislám, poradce ministra zahraničí Džaváda Zarífa.


Poradce dodal, že "základna je plně vlastněna Íránem". Pokud Rusko bude mít potřebu a věc bude odsouhlasena s ruskou stranou, může ruské letectvo využívat k operacím v Sýrii, "ale, zdůrazňuji, pod přísnou kontrolou našich ozbrojených sil," sdělil Šajcholislám.

Předtím íránský ministr obrany Husajn Degan oznámil, že Teherán může povolit Rusku využití Hamadánu (což je porušením íránské ústavy zakazující cizí vojenskou přítomnost v zemi - KD) pro letecké operace v Sýrii. Írán povolil krátce využití Hamadánu ruskými bombardéry v polovině srpna.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

30.11.2016


Pákistán schválil ruskou žádost o využití strategického přístavu Gwadar pro ruský export. Dohoda signalizuje novou etapu ve vzájemných vztazích po dekádách špatných vztahů během studené války. Po Íránu a Turkmenistánu je Rusko třetí zemí, která se rozhodla pro Gwadar. Smlouva zajistí Moskvě přístup k nezamrzajícímu přístavu, komentují pákistánské zdroje.


"Rusko si nadto také přeje připojit se k čínsko-pákistánskému ekonomickému koridoru, aby dosáhlo maximálních dividend. Navíc Rusko aspiruje na vybudování strategických obranných vztahů s Pákistánem," oznámily Geo News.

Pákistán se po tajném útoku CIA v Abbottabádu, který v květnu 2011 zabil šéfa al-Kájdy Usámu bin Ládina, rozhodl rozšířit své zahraničněpolitické možnosti. Vztahy s USA se zhoršily znova nedávno, když Kongres zablokoval peníze na prodej osmi letounů F-16 Pákistánu. Nyní se Islámabád snaží zlepšit vztahy s Ruskem, aby diverzifikoval své možnosti nákupů bojové techniky pro případ, že by vztahy s Washingtonem uvízly na mrtvém bodě, upozorňují experti.

Čína a Pákistán budují takřka 3 000 km dlouhý ekonomický koridor spojující přístav Gwadar v Arabském moři s většinově muslimskou čínskou provincií Sin-ťiang, aby zlepšily spojení mezi oběma zeměmi.

Tento krok by otevřel novou a levnou dopravní trasu pro transport ropy do Číny, stejně jako pro export čínského zboží na Blízký východ a do Afriky. Pákistánský premiér Naváz Šaríf tento týden také oznámil výstavbu železnice, silnice a spojení optickým kabelem a plynovodu mezi Turkmenistánem, Pákistánem, Afghánistánem a Indií (TAPI) v délce 1 680 km.

TAPI by měl mít kapacitu 400 miliard krychlových metrů plynu pro všechny tři spotřebitelské státy a je největším projektem tohoto druhu v regionu.

Během návštěvy Ašchabádu Šaríf oznámil i rozhodnutí Pákistánu připojit se Ašchabádské dohodě a Koridoru Lapis Lazuli.

Ašchabádská dohoda je dohoda o mezinárodním dopravním koridoru mezi Ománem, Íránem, Turkmenistánem, Uzbekistánem a Kazachstánem. Koridor Lapis Lazuli usiluje o podporu přepravy a obchodní spolupráci mezi Afghánistánem, Turkmenistánem, Ázerbájdžánem, Gruzií a Tureckem prostřednictvím odbourávání obchodních bariér.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

30.11.2016


Historickou ironií spojenou s Donaldem Trumpem může být, že americký prezident s nejmenšími zahraničněpolitickými schopnostmi může nicméně mít největší vliv na globální záležitosti od Franklina Roosevelta, napsal Scott Gilmore.


Trump není žádná záhada. Své názory, nejistoty a nevědomost vystavuje na odiv. Zvolený prezident znovu a znovu sliboval, že stáhne Ameriku z mezinárodních aliancí, domluví se s tradičními antagonisty a nakopne multilaterální řád do holeně, kdykoliv se mu naskytne příležitost.

Tato izolacionistická agenda je podporována ošumělou sbírkou spolukandidátů, outsiderů a vyvrženců, kteří kradli v Trump Tower. Zatímco Republikáni v Kongresu mohou mít sklon k tradičnější roli pro Spojené státy, toto je jedna složka, kde se prezident těší takřka úplné pravomoci. Trump možná už ustupuje od jiných politických slibů, jako výstavby zdi nebo zatčení Hillary Clintonové, ale není důvod doufat, že v mezinárodním měřítku Trump neudělá přesně to, co sliboval.

Hlavní cizí mocnosti evidentně rychle dospěly k tomuto závěru a již jsou v pohybu. Výsledné změny v globální mocenské rovnováze se dějí tak rychle a na tolika místech naráz, že je těžké to vysledovat.

Začněme v centru Manhattanu. Organizace spojených národů může být jednou z prvních obětí Trumpova prezidentství. Organizace se dosud vzpamatovává ze škod způsobených Johnem Boltonem coby krátkodobým velvyslancem George W. Bushe při OSN. Bolton vynalezl stovky způsobů, jak podkopávat účinnost a legitimitu organizace a celého multilaterálního systému. Nepřekvapí, že nyní pomáhá Trumpovi, který slibuje seškrtat financování a omezit spolupráci, přičemž obojí může být pro již tak otřesenou organizaci fatální.

Méně zřejmé posuny lze vidět ve Východní Evropě. Trumpova opakovaná chvála Vladimira Putina ruského diktátora natolik povzbudila, že byl ochoten riskovat zasahování do amerických voleb. Když to prošlo, ruští představitelé o tom teď otevřeně hovoří a budou nepochybně dělat totéž v dalších západních státech, včetně Kanady. Když posunulo hranice toho, co je v kybernetické válce přijatelné, Rusko nyní bude moci dramaticky posílit svou strategickou moc výměnou za relativně malé skutečné náklady.

Ruská samozvaná sféra vlivu nebude expandovat jen v digitálním světě. V Pobaltí jsou vlády stále více znepokojeny ruskou intervencí, do té míry, že Estonsko cvičí obyvatelstvo, jak provádět guerillové operace v případě invaze. V Turecku je těžké si představit Trumpa, jak omezuje posun islámské vlády směrem k Moskvě.

To znamená více uprchlíků v Evropě. Když jsou Rusko a Sýrie neomezovány, válka bude pokračovat a patrně se pro povstalce bude vyvíjet bledě. Neochota Turecka zastavit příliv uprchlíků do Evropy bude pokračovat. A více Syřanů v ulicích Paříže a Berlína bude špatná zpráva pro liberální politiky jako Angela Merkelová, ale dobrá pro pravicové demagogy jako Marine Le Penová.

Ale moc v Západní Evropě se už začala posouvat jinými způsoby. Role NATO jako záruky 70 let kontinentálního míru už není jistá. Trump vyzývá k menšímu počtu vojáků v zahraničí a utahoval si ze základní doktríny vzájemné obrany. Jen to samotné znamená, že americká preeminence v alianci fakticky skončila. Nikdo si už není jistý, zda se s USA dá počítat. Vzhledem k tomu co je v sázce další členové pochopitelně vyhlížejí, zda Německo vyplní vakuum ve vedení.

Je takřka nevyhnutelné, že Evropa (a Kanada) se budou cítit zavázány zvýšit svou úroveň obranných výdajů a připravenosti, pokud ne proto, že to Washington explicitně vyžaduje, tak protože už neví, jestli tam americké síly budou, když bude třeba. A pokud máte vojáky, máte sklon je použít. Takže lépe vyzbrojená Evropská unie může být ochotnější jednostranně intervenovat v zahraničí v mírových a mírotvorných operacích. Až se v Africe nebo na Blízkém východě objeví nová krize, globální zraky se mohou obrátit k Bruselu, ne k Washingtonu.

Ve Velké Británii jsou brexitéři Trumpovým vítězstvím povzbuzeni a očekávají, že populistický prezident znovu zdůrazní legendární transatlantické "zvláštní vztahy", které se v posledních letech vytrácely. Výsledkem bude Británie vzdálenější Evropě.

Největší tektonický zlom se však otvírá v asijsko-tichomořské oblasti. Trump důrazně zopakoval záměr odstoupit od smlouvy o transpacifickém partnerství, což podle slov japonského premiéra Šinzo Abeho zanechalo tuto dohodu ve stavu bezvýznamnosti. Čínský obchodní pakt RCEP výslovně vylučuje Spojené státy a dává Pekingu pozici bezkonkurenčního ekonomického hegemona ve východním Tichomoří.

I pokud Trump podpoří americké vojenské záruky pro tradiční asijské spojence jako Tchajwan a Jižní Korea, tyto země nebudou ochotny mu zcela důvěřovat. Dokonce Austrálie začíná být nervózní a poohlíží se po změnách ve svých aliancích. Tak jako v Evropě můžeme očekávat, že tyto země zvýší výdaje na armádu a sníží pozornost věnovanou Washingtonu. Naopak, když hovoří Peking, budou muset poslouchat mnohem pozorněji než dříve.

To jsou jen některé ze změn v globální rovnováze moci, které se objevily, zatímco Trump ještě ani není v úřadu. Neuvěřitelnou ironií kampaně točící se kolem hesla "Učinit Ameriku znova báječnou" (Make America Great Again) je, že téměř jistě učiní Ameriku všude ve světě mnohem méně důležitou. Do tohoto vakua ve vedení se již posouvá Čína, stejně jako Německo. Rusko nyní rozšíří svůj význam ještě dále. Nový multipolární svět, jaký jsme neviděli od 30. let, bude nepředvídatelnější, zranitelnější a s větším sklonem k nehodám než kdykoliv dříve.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

30.11.2016
"Pokud tyto oblasti neopustíte rychle, budete likvidováni," varují ruské a Asadovy letáky civilní obyvatelstvo v Aleppu

30.11.2016
Novorozeně z Aleppa: Jak se narodilo po útoku barelovou bombou

Syrská filmařka Waad al-Kateab, která ve východním Aleppu natáčela pro Channel Four News děsivé reportáže o zraněných dětech a civilistech (viz výše, český překlad komentáře ZDE), obdržela v úterý v Londýně za svou dokumentaristiku dvě významné mediální ceny od lidskoprávní organizace Amnesty International:

Při té příležitosti poslala toto svědectví světu:

"Možná tohle bude můj poslední dopis vám a světu. Jsem v nejnebezpečnějším městě světa. Jen dnes na mou čtvrť Al-Sukkari spadlo 30 barelových bomb a 100 dělostřeleckých granátů. Chtěla bych bývala být s vámi, avšak obklíčení Aleppa tomu zabránilo. Jsem jen jedním člověkem z 270 000 lidí, kteří tu žijí v obklíčení. Jedinou věcí, která je k dispozici v tomto městě, je vzduch, ale ten je většinou otrávený jedovatými plyny a chlórem. Nejsme jediné město v Sýrii, které je v obklíčení, a naše záchrana nepřijde zrušením tohoto obklíčení a zastavením bombardování, ale pádem Asadova režimu a získáním naší svobody a důstojnosti jako Syřanů. Bývala bych byla ráda, aby mé objektivy a objektivy mých kolegů vám poskytly kompletní obraz Aleppa, ale jsme bezmocni tváří v tvář tomuto ničení, jemuž se s nadšením oddávají Rusové a syrský režim v tomto starobylém městě.

Existuje zničené město jménem Aleppo. A všichni jeho lidé vás prosí, abyste pamatovali na svou lidskost.

Waad Al-Kateab, Aleppo, 29. listopadu 2016"

Před udělováním cen v Londýně psal na Twitteru vedoucí produkce Channel 4 News: "Waad al-Kateab je nominována na tři ceny Amnesty International, je ale v obklíčení v Aleppu, prosíme, pošlete ji vyjádření své podpory:

30.11.2016


Kotlas je okresní centrum v Archangelské oblasti, které v roce 2017 oslaví 100 let od svého založení. V první polovině 20. století šlo o jedno z hlavních přesídlovacích center obětí stalinských represí, dnes je to hlavní město individuálních bankrotů. Ve městě, které se za posledních deset let stalo místním spotřebitelským rájem, není práce a každý čtvrtý obyvatel spadl do dluhové pasti.


V rodině Taťány si úvěry v bankách v roce 2012 vzali všichni: Ona, manžel i bratr - dohromady za 5 milionů rublů. "Pracovala jsem u dvou podnikatelek prodávajících oděvy, znaly jsme se dvacet let: Chodily na návštěvy, na narozeniny, svatby dětí," vzpomíná. Jedna poprosila: vezmi si úvěr, "nám dají úrok pod 8 % měsíčně - tolik žádají na soukromém trhu".

Taťána si vzala v Trastu, Tiňkoff-bance, Home Creditu a OTP bance úvěry za 1,7 mil. rublů. "Pracovala jsem u kamarádek v elitním oděvnictví, obraty byly dobré, proto já osobně jsem se nebála," vysvětluje. Brzo ji kamarádky přemluvily, aby si pro ně vzala další úvěry, s čímž souhlasil její muž - vzal si za 900 tisíc, dcera za 1,8 mil., bratr za 700 tisíc. Vše byla otázka důvěry: Úvěrové smlouvy rodina předala podnikatelkám a ty už samy spravovaly dluhy. Tak to pokračovalo dva roky. "V roce 2014 k nám do práce přišla milice, provedla prohlídku, ukázalo se, že tam bylo cosi jako pyramida," říká Taťána.

Banky začaly vyžadovat splácení úvěrů. Taťána se nejprve podle vlastních slov "chtěla oběsit": "Ale to není řešení. Jedna žena se u nás kvůli kreditu oběsila. Někdo se zastřelil. Ale já se oběsím - a dluh přepíšou na někoho z rodiny. Proto jsem vstala a šla do práce." Kromě toho měla štěstí: Policie zahájila trestní stíhání proti podnikatelkám a celá rodina byla označena za poškozené. Ukázalo se, že takových bylo celkem 90. V říjnu 2015 vstoupil v platnost zákon o individuálních bankrotech dovolující odepsat dluhy. To si Taťána přála jako manu nebeskou. Díky obvinění podnikatelek jí i dceři povolili bankrot, teď soud rozhoduje o bratrovi a muži. "Vláda nám dala šanci dál žít. Mohu klidně dýchat, ale k bankám se už nepřiblížím. Nikdy!", zapřísahá se Taťána.

Historie její rodiny je v Kotlasu typická. Městečko u hranice s Republikou Komi leží daleko od hlavních center - do Archangelska je to 600 km, do Moskvy 1 000 km. Sídlo je známo těm, kdo byli součástí GULAGu, ale nečekaně se stalo také hlavním městem ruských osobních bankrotů.

Na 60 tisíc obyvatel připadá jen šest arbitrů. Zatím osvobodili od dluhů 140 z nich. Vitalij Něpejin, nejznámější z místních arbitrů, ovšem říká: "V Kotlasu chce požádat o osobní bankrot podle mých údajů 15 tisíc lidí." To je 25 % všech obyvatel - tolik zájemců není v žádném jiném městě Ruské federace.

V Kotlasu, městě s tragickou historií, jsou domy a paláce kultury, stovky obchodů, sportovní kluby, umělecká škola, vlastní noviny a televize, divadlo a široká řeka, nakonec i letiště, odkud lze třikrát týdně za 4 700 rublů devatenáctimístným letounem L-410 doletět do Archangelsku a Sytyvkaru. Stručně, je tu vše kromě práce.

Podrobnosti v ruštině: ZDE

30.11.2016


Charitativní organizace Dansk Folkehjælp (Dánská lidová pomoc) varovala, že prudce narostl počet lidí, kteří si nemohou dovolit slavit Vánoce.


Podle organizace se o pomoc zajímalo přes 20 000 rodin a téměř 14 000 si podalo formální žádost o finanční pomoc. Očekává se, že v příštích dnech tak učiní ještě mnoho jiných.

Vloni o stejnou pomoc požádalo 7 300 rodin, takže dosavadní letošní údaje již reprezentují šokující 85 % nárůst.

Organizace Dánská lidová pomoc tvrdí, že nárůst je "nesrovnatelně" největší, jaký zažila, a zastihl ji naprosto nepřipravenou.

"To nevypadá jako cokoliv, co jsme viděli dříve. Jsme překvapeni mnoha žádostmi, které jsme dostali a které budeme dostávat před uzávěrkou 1. prosince," prohlásil generální tajemník Klaus Nørlem.

Organizace sesbírala a rozdělila finanční pomoc rodinám v nouzi během svátků v posledních deseti letech. Její primární cílovou skupinu představují rodiče samoživitelé, kteří žijí z veřejných dávek.

Nørlem tvrdí, že s ohledem na zkušenosti z minulých let je velmi malá šance, že by dokázali pomoci všem, kdo to potřebují.

"Je zcela jasné, že bude rekordní počet rodin, jejichž pokus získat vánoční pomoc bude neúspěšný," dodal.

Vloni organizace dokázala pomoci jen 5 400 rodinám, zhruba třetině těch, kdo požádali letos.

Takřka polovina rekordního počtu žádostí je přímo ovlivněna reformou dávek v nezaměstnanosti známých jako kontanthjælp. Vláda zastropovala horní limit dávky, což vyústilo ve ztrátu rodin ve výši až 3 000 dánských korun (400 eur) měsíčně.

Orrganizace věnuje rodinám 1 500 dánských korun (200 eur) ve formě vánočního večeřového balíčku v hodnotě 500 korun a dárkových poukazů do obchodu s hračkami Fætter BR a obchodu se sportovním zbožím Sportmaster, každý v ceně 500 korun.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

31.10.2016
PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

V říjnu 2016  přispěli čtenáři finančně na Britské listy celkovou částkou 26 557,93 Kč.   Výdaje na provoz Britských listů byly 48 802 Kč. Příjem z reklamy byl 9160 Kč.

Zůstatek byl koncem října  2016 79 981,02 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat  na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

Hospodaření OSBL za říjen  2016

Zůstatek k dispozici Britským listům k 30. 9.  2016 :..............93 065,09 Kč

Příjmy:

Od sponzorů ............................................................. 26 557,93  Kč
Reklama .....................................................................9160,00  Kč


Výdaje:

bankovní poplatky...........................................................402 Kč
připojení k internetu: .....................................................2190.50 Kč
honorář (KD) ...............................................................20 000.00 Kč
honorář (DV) ...............................................................11 500.00 Kč
honorář (BK) ...............................................................11 500.00 Kč
natáčení  a střih Rozhovorů Britských listů (AK) ......2000.00 Kč
pronájem filmové techniky ............................................1210.00 Kč

Zůstatek k 31. 10. 2016: 79 981,02

Daňová přiznání Občanského sdružení Britské listy z let 2003-2015

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

2010 2011 2012 2013 2014 2015
Festival dokumentárního filmu Jihlava       Historie >
5. 11. 2014 Třikrát hurá pro FAMU Sam Graeme Beaton
5. 11. 2014 Three Cheers for FAMU Sam Graeme Beaton
1. 11. 2014 Česká pivní válka Sam Graeme Beaton
1. 11. 2014 The Czech Beer War Sam Graeme Beaton
31. 10. 2014 Venku v přírodě - František svého druhu a Lovu zdar! Sam Graeme Beaton
31. 10. 2014 Out in the Open - František svého druhu and Lovu zdar! Sam Graeme Beaton
30. 10. 2014 Závěrečná ceremonie jihlavského festivalu: Jeho význam roste Sam Graeme Beaton
30. 10. 2014 Jihlava Closing Ceremony -- A Festival in Ascendance Sam Graeme Beaton
28. 10. 2014 Filmy o rasismu v České republice Sam Graeme Beaton
28. 10. 2014 Films about racism in the Czech Republic

Předčasné volby 2013       Historie >
21. 2. 2014 Skutečně přišla změna?   
16. 2. 2014 Proč neočekávám žádných hysterických změn k lepšímu Karel  Dolejší
31. 1. 2014 Místo škrtů šetření Boris  Cvek
10. 1. 2014 Jedna ruka netleská Lubomír  Brožek
1. 1. 2014 Chodíval k nám, chodíval... Petr  Lachnit
27. 12. 2013 Bilance roku 2013: Česká republika v zajetí minulosti Boris  Cvek
25. 11. 2013 ČSSD, korupce a dvojí metr antikomunistické pravice Jan  Májíček
20. 11. 2013 Babišův a Sobotkův plán 10% škrtů hrubého národního štěstí Štěpán  Kotrba
18. 11. 2013 Zemanovci na odchodu z politické scény? Michael  Kroh
11. 11. 2013 Nejde o pouhou solidaritu předsedů stran...

Důchodci a obhajoba jejich zájmů v české politice       Historie >
28. 4. 2016 Zpověď „šmejda“ Ivo  Barteček
30. 12. 2015 Vidina tří set (korun) Štěpán  Steiger
1. 1. 2014 Kotrba k roku 2013: S Babišem klidně, s křesťany nikdy, se zpravodajstvím ČT do pekla Štěpán  Kotrba
1. 10. 2013 Interpretace o důchodcích paní Šporkové není úplně přesná Jiří  Baťa
30. 9. 2013 Manuálně pracující mívali vysoké důchody Alice  Valkarová
30. 9. 2013 Důchodci -- trochu jiný pohled Sylva  Šporková
29. 9. 2013 Důchodci by se měli probudit   
24. 9. 2013 Šedá síla mlčící, spící Ivan  David
20. 9. 2013 Zapomenutí - a co dál? Jan  Sláma
20. 9. 2013 Kdo nevolí ČSSD a KSČM, je blbec

Tykadlový řidič Roman Smetana       Historie >
29. 10. 2013 Dobrý řidič Smetana Sam Graeme Beaton
29. 10. 2013 Dobrý řidič Smetana Sam Graeme Beaton
15. 3. 2013 Krajský soud potvrdil podmíněný trest pro Romana Smetanu Milan  Daniel
15. 1. 2013 Smetana nedostal trest, který by mohl mařit Milan  Daniel
15. 1. 2013 IDnes napsala o protestu 15 lidí proti komunismu :) o demonstraci 150 osob na podporu Romana Smetany neinformovala Milan  Daniel
15. 1. 2013 Roman Smetana dostal za vyhýbání se vězení podmíněný trest Jan  Čulík
7. 1. 2013 Zdravím Vás z 23. století Oldřich  Kříž
5. 1. 2013 Poněkud nevěrohodný "nestraník" Cikrt Jiří  Baťa
4. 1. 2013 Proč lžete, pane Doležale? Roman  Smetana
3. 1. 2013 Tykadla

Václav Havel - dramatik a politik       Historie >
3. 11. 2016 My, nudní Češi Bohumil  Kartous
27. 10. 2016 O odkazu Václava Havla Pieter De Buysser
27. 10. 2016 Cenzura ve jménu Václava Havla? Pieter De Buysser
27. 10. 2016 Censorship in the name of Václav Havel? Pieter De Buysser
20. 10. 2016 Postotalitní bigoterie v naší kulturní DNA Bohumil  Kartous
6. 10. 2016 Havlovský patos v digitálu   
6. 10. 2016 Kdyby nebylo Václava Havla, museli bychom si jej vymyslet Daniel  Veselý
6. 10. 2016 Srovnávat Havla, Klause a Zemana nedává smysl Bohumil  Kartous
5. 10. 2016 Je opravdu nutné proměnit všechno v ČR v ideologický stereotyp a mediální kýč? Jan  Čulík
23. 12. 2015 O lidskoprávním „nihilismu“

Koutek reklamní tuposti       Historie >
12. 2. 2014 Vyjádření bývalého generálního tajemníka MOV ke komercializaci olympijské myšlenky + humoreska navíc Tomáš  Koloc
10. 2. 2014 Detaily nebo medaili!, aneb obchod s olympijským masem Tomáš  Koloc
31. 1. 2014 Máte rádi Sochi? aneb Makaronské hry 2014 Tomáš  Koloc
29. 1. 2014 "...na všech sloupích" Tomáš  Koloc
28. 1. 2014 Špičková Česká televize Bohumil  Kartous
27. 1. 2014 Ještě češtějá, ještě lépějá, pane hrábě! Karel  Dolejší
17. 1. 2014 "Ultimátní" konec českého překladatelství Tomáš  Koloc
15. 1. 2014 Antisemit revival Tomáš  Koloc
31. 12. 2013 Silvestr třicátého Tomáš  Koloc
13. 12. 2013 Slaďte (ne)zdravě?

Copyright © 1996-2014 Občanské sdružení Britské listy | Kopírování obsahu možné pouze po předchozím písemném souhlasu redakce