ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
25.8.2016

Světová média byla šokována fotografiemi a zprávou, že francouzští policisté na pláži v Nice pokutovali oblečenou ženu a přiměli ji, aby se svlékla. Upozornění na incident, který zaznamenal původně deník Guardian, které na twitteru zveřejnil náš spolupracovník Andrew Stroehlein, mediální ředitel lidskoprávní organizace Human Rights Watch v Bruselu, byl přeposlán do světa téměř dvoutisíckrát:

Stroehleinovu otázku, "Kolika ozbrojených policistů je zapotřebí, aby donutili jednu ženu se svléknout?" citoval britský list Daily Mail, španělský deník El Mundo a další mezinárodní sdělovací prostředky:

Daily Mail také okamžitě hrdě ukázal, co se v dnešních horkých dnech děje na plážích v Británii:

"Tady není Francie, my v Británii chodíme na pláž rádi v burkách!"

Zdroj ZDE

Fotografie vynucování zákazu burkin ukazuje děsivou realitu toho, když policisté kontrolují a hlídají ženské tělo

Úřad starosty francouzského města Nice popřel, že žena byla policisty donucena se svléknout. Řekl, že jen policistům ukazovala, že pod halenkou a pod leginami má plavky.

Žena na sobě měla obyčejné šaty a nikoliv burkinu, tedy celotělové plavky.

Minulý týden město Nice zakázalo používání burkin na plážích. Tentýž zákaz byl zaveden v asi 15 dalších francouzských letoviscích.

Christian Estrosi, náměstek primátora města Nice z pravostředové Republikánské strany, řekl, že policie "jednala naprosto správně, aby zajistila, že předpis bude dodržován." Pohrozil soudním stíháním každému, kdo bude rozšiřovat fotografie městské policie. Od zavedení zákazu burkin policie zabránila oblečení 24 žen.

Fotografie ženy, jak se za policejní asistence svléká, byly ve Francii přijaty s zuřivostí. "Mám tak silný pocit hanby," napsala na twitteru francouzská feministka Caroline De Haas.

Zprávy o tom, že jiné ženy byly policií zastaveny jen proto, že na plážích měly na sobě muslimské šátky a košile s dlouhými rukávy, vyvolaly zuřivé reakce ve vládnoucí Socialistické straně a v lidskoprávních organizacích.

V Cannes svědčila čtyřiatřicetiletá matka dvou dětí, že byla pokutována na pláži policií, že tam seděla s dětmi v šatech a v šátku.

"Seděla jsem na pláží se svou rodinou. Měla jsem na hlavě klasický šátek. Vůbec jsem neměla v úmyslu jít plavat," řekla tato bývalá letuška z Toulouse. Policie jí nařídila, aby si šátek sundala, anebo aby z pláže odešla.

Řekla policii, že podle jejího názoru je její oděv normální a vhodný, že nikoho nešokuje a že neexistuje žádný zákon, který by jí zakazoval být oblečená tak, jak je.

"Neměla jsem na sobě burkinu, nebyla jsem v burce, nebyla jsem nahá, tak jsem předpokládala, že je mé oblečení vhodné," řekla žena. Popsala dále, že incident vyvolal scény, kdy asi 10 lidí se postavilo na její podporu a řeklo policii, že nikoho její oblečení neruší, zatímto asi 10 jiných jí nadávalo. Křičeli na ni: "Jeďte do své země!" "Tohle tady nechceme!", "Francie je katolická země!". "Moje dcera začala plakat, nechápala, proč policie mamince nařizuje, aby z pláže odešla."

Žena dostala od policie pokutu, která na stvrzenku napsala, že její oděv neodpovídal "dobrým mravům" francouzského sekularismu.

Mathlide Cusinová, novinářka, která byla na scéně, svědčila: "Někteří lidé policii otevřeně tleskali. Lidé po ní chtěli, aby si sundala šátek, anebo aby odešla. Byla jsem svědkem toho, jak skupina lidí útočila na ženu sedící na zemi v slzách se svou dcerou."

Na jiném videu, keré zveřejnil Feiza Ben Momamed z Federace muslimů na jihu se sídlem v Nice, je žena v šátku, kalhotech a halence, kterou zatýká policie na pláži. Policista jí vysvětluje, že způsob, jímž je oblečená, by mohl být rizikem pro veřejný pořádek:

Socialisté uvedli, že akce policie a to, jak se okolostojící občané chovali vůči letušce z Toulouse v Cannes, byly "mimořádně nebezpečnými výstřelky" a "byly neslučitelné se zákonem".

Francouzská Rada muslimské víry si vyžádala naléhavé rozhovory s ministrem vnitra Bernardem Cazeneuvem kvůli obavám, z "rostoucího strachuý ze stigmatizace muslimů ve Francii".

Po schůzce řekl Cazeneuve: "Prosazování sekularismu a zavádění takovýchto předpisů nesmí vést k stigmatizaci ani k vytváření nepřátelství mezi občany Francie."

Ve čtvrtek bude nejvyšší francouzský administrativní soud zkoumat žádost francouzské Ligy lidských práv, aby byl zákaz burkin zrušen. Právníci argumentují, že je protizákonný.

Různé nové předpisy starostů pobřežních letovisk však nepoužívají explicitně slova "burkina". Hovoří o "oblečení pro pláž, které ostentativně projevuje náboženskou příslušnost".

Nošení burkin je však ve Francii i nadále legální. Je také legální nosit na veřejnosti muslimský šátek, který nezakrývá tvář.

Zákaz burkin vyvolal kontroverzi ohledně francouzského principu laicity (sekularismu) uprostřed obviňování, že politikové zkreslují tento princip pro své nízké politické cíle a aby mohli útočit na muslimy.

Francie zakazuje nošení nikábu (který zakrývá celou tvář) na veřejnosti na základě argumentu, že skrývá nositelovu totožnost.

Státní zaměstnanci ve veřejných službách, jako jsou nemocnice nebo radnice, musejí být podle zákona nestranní a neutrální a nesmějí projevovat v zaměstnání své náboženské přesvědčení šátkem, křížem či turbanem.

V roce 2004 byly ve Francii zákonem zakázány všechny náboženské symboly ve školách, včetně židovských a křesťanských.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Jak v Islámském státě, tak ve Francii:

Čtyřicet procent burkin si kupují nemuslimové. V britském obchodě Marks and Spencers byly burkiny ve středu v důsledku nynější kontroverze zcela vyprodány

25.8.2016
Skotská policie schválila hidžáb jako oficiální součást policejní uniformy

Chce tím docílit, aby se pro práci v policii přihlásilo více musliských žen. Dochází k tomu patnáct let poté, co přidala hidžáb k policejní uniformě londýnská policie.

Police Scotland oznámila, že se hidžáb stane součástí její oficiální uniformy, protože usiluje o větší rozrůzněnost mezi svými zaměstnanci. Skotská policie uvedla, že doufá, že "toto rozhodnutí přiměje ženy z muslimských komunit, které dosud nepovažovaly práci v policii za kariérní možnost pro sebe, aby o vstupu do policie začaly uvažovat."

V minulosti směly skotské policistky nosit hidžáb pouze, pokud jim to povolili jejich nadřízení.

Londýnská Metropolitní policie zavedla hidžáb jako součást policejní uniformy už v roce 2001 jako součást obdobné verbovací kampaně, jejímž účelem bylo zvýšit etnickou rozrůzněnost londýnských policistů.

Podrobnosti v angličtině ZDE

25.8.2016

Mainstreamová média otevřela dveře pro nové podvratné internetové servery v důsledku své posedlosti sledovaností. Tato posedlost je totiž přiměla, aby zradila své diváky a čtenáře a spikla se s kontroverzními politiky. To řekl ve své přednášce na edinburském televizním festivalu miliardář Shane Smith, zakladatel serveru Vice.

Tradiční mainstreamová média podle Shanea Smithe nekomunikují s mladými lidmi a nezabývají se tématy, která zajímají mladé lidi. Některá z nich se spikla s notoricky známými politiky ve snaze zvýšit svou sledovanost.

"Tajemství našeho úspěchu lze vystopovat ke dni, kdy jsme změnili, o čem píšeme. Podnik se rozrostl, počet našich čtenářů se astronomicky zvětšil a my jsme vydělali více peněz." řekl Shane na edinburském televizním festivalu.

Posedlost americké televize CNN s Donaldem Trumpem charakterizoval Shane jako příklad selhání establishmentových médií. "Celé spiknutí mezi Trumpem a CNN je dokonalý příklad toho, co je dnes špatného na sdělovacích prostředcích."

Shane založil Vice jako "punkový" magazín v roce 1994 v Montrealu. Vznikla z něho globální multimediální společnost, když Vice začal zveřejňovat na internetu kousavá videa. Jeho úspěch přilákal čelné světové mediální investory, včetně firmy Disney, která zakoupila 18 procent akcií firmy Vice za 400 milionů dolarů. Vice plánuje příští rok založit v Británii a v 58 dalších zemích televizní stanici.

Navzdory tomuto úspěchu Smith varoval, že se v mediálním průmyslu blíží krize mezi hlavními hráči a dojde k "masakru" internetových mediálních podniků, jejichž podnikatelský model nefunguje.

Úspěch firmy Vice se podle Smithe dostavil, když jeho server přestal být "biblí pro hipstery" a začal používat zralejší novinářský přístup. "K růstu naší čtenosti došlo, když jsme přestali hovořit o kokainu, o supermodelkách a drahých džínsech. Když jsme začali psát o životním prostředí, o problémech žen, o problémech LGBT komunity. Protože naši čtenáři to vyžadovali.

A to změnilo všechno. Všichni říkali, že mladí lidé se nezajímají o zprávy a už vůbec ne o mezinárodní zprávy. Blbost. Zajímají se. Ale nelíbí se jim způsob, jímž se to dosud prezentuje. Tady je obrovský prostor."

Smith varoval, že všechna média mají obrovský strach z Facebooku, který, stejně jako Google, požírá drtivou většinu existujících příjmů z reklamy, bez níž mnohé mediální firmy nepřežijí. Také hrozí, že Facebook "změní svůj algoritmus", což by znamenalo, že v podstatě začne vlastnit mediální firmy, které začaly být příliš závislé na jeho globální popularitě a na tom, aby se k nim čtenáři dostávali přes Facebook.

"Uvědomil jsem si to před dvěma lety, když jsme začali dělat televizi," řekl. "Uvědomili jsme si, že se musíme zbavit drogové závislosti na Facebooku a nahradit ho tím, že Vice rozšíříme na více platforem."

Podrobnosti v angličtině ZDE

25.8.2016

Turecké tanky ve středu pronikly na syrské území do syrského města Jarablus a vyhnaly tak Islámský stát z jedné z jeho posledních pohraničních pevností. Pro Ankaru však bylo daleko důležitější ovládnout toto město dříve, než padne do rukou kurdským bojovníkům.

Americký viceprezident Joe Biden učinil výrazný ústupek Turecku a požadoval, aby kurdské jednotky, které byly hlavním náhradním bojovníkem pro USA ve válce proti Islámskému státu, "ustoupily za řeku Eufrat", východně od města Jarablus. Pokud to neučiní, Spojené státy jim přestanou poskytovat podporu. Americké stihačky podpořily tureckou invazi do Sýrie.

Turecký zásah na syrském území, podporovaný syrskými vzbouřenci, byl dosud největší akcí Turecka v Sýrii a následoval po mnoha měsících územních zisků Kurdů na severu Sýrie, které tuto pohraniční oblast proměnily v jednu z nejdůležitějších zón syrské války.

Kurdské jednotky na syrském severovýchodě zaznamenaly rychlé zisky po ruské intervenci, jejímž cílem je posílit postavení prezidenta Asada. Kurdové zároveň velmi napomohli americkému úsilí rozbít vládu Isis v této oblast. Dostávali americký výcvik a leteckou podporu od amerických stíhaček.

To rozzuřilo Ankaru, která tvrdí, že Kurdové si válkou chtějí vytvořit na severu Sýrie de facto autonomní oblast v souladu s čtyřicet let trvajícím kurdským povstáním usilujícím o nezávislost na tureckém jihovýchodě.

V posledních měsících Turecko zvýšilo svou podporu pro syrské vzbouřence bojující proti Isis a proti Asadovu režimu, kteří v bojích proti Isis, Asadovi a Rusku už slábli.

Rozhodnutí Turecka znovu vyzbrojit syrské vzbouřence, včetně džihádistů, vedlo k rozbití Asadova obklíčení kolem Aleppa. Turecko od té doby zvýšilo své úsilí zabránit Kurdům v získání dalšího území. Zároveň se Ankara dohodla s Ruskem, s nímž sdílí zásadu, že současné hranice Sýrie musejí být zachovány. Z nedávných veřejných prohlášení tureckých politiků vyplývá, že pro Turecko je udržení územní celistvosti Sýrie důležitější než svržení Asada.

Podrobnosti v angličtině ZDE

19.8.2016
Rozhovor Britských listů 71:
Liberalizace začala Stalinovou smrtí

Při příležitosti nadcházejícího 48. výročí sovětské invaze do Československa v srpnu 1968, která ukončila liberalizační období šedesátých let, hovoří Jan Čulík s publicistou a svědkem tohoto období Antonínem J. Liehmem (92) o tom, jak to všechno začalo. Rozhovor se vysílá na regionalni televizi.cz, která je k dispozici satelitem, pozemním vysíláním a na kabelu i na internetu, od pátku 19. srpna 2016.

I vy můžete mít na Regionální televizi před vysíláním Rozhovoru Britských listů za velmi rozumnou cenu svou reklamu. Televize má dosah na půl milionu diváků. Napište si o podrobnosti na adresu redakce@blisty.cz.

Přidejte si prosím Britské listy mezi oblíbené na Facebooku ZDE

25.8.2016

Trojský kůň, kamenina, oxidy kovů, modelováno, výška 47cm

Víte o okresním městě v České republice, s počtem obyvatel kolem 34 tisíc, jež by mělo 12 galerií – 4 provozované Městským úřadem a 8 soukromých? Město Tábor je má. Řádí se tím do kategorie Kulturní město, které přitahuje kreativní lidí hledající různorodost, dostatek stimulů a bohatost zážitku. Právě koncentrace těchto lidí je motorem místní ekonomiky a regionu a jeho konkurenceschopnosti založené na produktech s vysokou přidanou hodnotou. Říká se tomu kulturní, nebo kreativní průmysl a patří sem i galerie. Klíčem k takové transformaci města je osvícené vedení města schopné získat, kultivovat a motivovat kreativní skupinu lidí, a městský architekt. Výrazně k tomu přispěl i výtvarný umělec Tomáš Proll, který v Galerii 140, spravované táborským Městským úřadem, vystavuje do 24. záři 2016 svoje sochy a kresby.

Tomáš Proll je svébytný umělec s vyhraněnou tematikou a výtvarným sdělením, při vzájemném ovlivňování obsahu a formy. Tomáš žije v malé jihočeské vesničce Habří, ne v osamocení, ale ztišení. To z něj udělalo solitéra, podobného mnohým umělcům. Z mladších můžeme jmenovat například Jan Vičara, jenž žije v malé obci Řásná na Vysočině, nebo Oldřicha Tichého, bydlícího v Dojetřicich u Sázavy, obklopen svou farmou a hlubokými lesy. Jejích cesta do všeobecného povědomí vedla přes respekt k umění, k přírodě, tajemným stránkám lidského chování.

Zhruba před deseti lety se Tomáš ve svých plastikách, reliéfech a kresbách více soustředil na lidskou postavu zasazenou do příběhů. Náměty přicházely při rozhovorech s lidmi „již mají co říct“, při vnímání přírody a při četbě. A protože lidské vědomí pracuje i na historicky kulturním pozadí, jeho výtvarný výraz pracuje se symboly, které jsou nositeli kulturního sdělení lidského rodu.

Výtvarná zkrátka, metafora, vytváří svět nových situací a historických kontextů, někdy jemně ironických, jindy absurdně groteskních a personifikovaných až do zvířecích poloh. Výsledným produktem jsou díla plná otazníků, pro která každý návštěvník výstavy dostává prostor pro svou fantazii a hledání své odpovědi, místo zahnání do kouta jednoznačného výkladu.

Příkladem ať je socha s názvem Trojský kůň. Každý zná příběh únosu krásné Heleny, manželky spartského krále, trojským princem Paridem. Když Paris odmítl vyjednávat o navrácení Heleny i královské pokladnice, shromáždili Řekové obrovské vojsko a po devět let drancovali Tróju, jenže Trója odolávala. Tehdy navrhl Odysseus, aby se pokusili Tróju dobýt lstí. Navrhl postavit velkého dřevěného koně, do jeho břicha ukrýt skupinu odvážných bojovníků a Trojanům koně podstrčit jako dar bohyni Athéně.

Skupinka obléhajících Řeků - u Homéra Danaové, dokončila zkázu Tróje. Z toho se dodnes zachovalo rčení danajský dar. Trojský kůň, v podobě metafory, se stal synonymem pro propašování něčeho škodlivého, záludného, co se nejprve jevilo jako užitečné.

U Prolla je místo Trojského koně prase, rovněž metafora. Lidé co kážou vodu a pijí víno, se k akademickým titulům dostali průnikem do správných společenství, ukrytých v hlubinách prasečích mravů. Jen jim bylo umožněno šplhat po žebříku a šlapat po těch „dole“. Výsledkem je svinstvo.

Zahradní slavnost, 2015, kresba - uhel, pastel, 53x42cm

Výstavu zahajoval lékař – dlouholetý Tomášův přítel - a ten viděl „Trojského koně, co se tyčí nad městem zoufalých lidí jako prase. Je to záludná bojová zbraň nebo úkryt? Nevíme to ani my, ani ty vyděšené obličeje pod silnýma vepřovýma nohama. Jak to vidíte vy, čtenáři? Kresbu „Zahradní slavnost“ můžeme vidět i jako „Prasečí číšník servíruje prasečí hlavu svým soukmenovcům, hostům zahradní slavnosti“. Čtenáře nabádám, aby si napsal svůj výklad obrázku.

Na počátku bylo slovo, stojí v Písmě, na počátku sochy je kresba. Tu Tomáš zvládá s bravurou a jistotou linky. Zde začíná metamorfóza vize, imaginace, do třírozměrného zhmotnění. „Jenom když se hlíny dotkne duch, může stvořit člověka“. (Antoine de Saint Exupéry). „Umění z hlíny zrozené“, je tvorba Tomáše Prolla. Zemité a opravdové.

24.8.2016

V současnosti nejznámějším českým akademikem je jistý entomolog Konvička z regionální univerzity v Českých Budějovicích. Vědecká komunita musí blednout závistí, o málokterém českém vědci píšou NY Times. Přitom stačí tak málo, odhodit veškerou intelektuální hrdost a jít se zesměšnit na Staroměstské náměstí  fraškou o sobě samém. Když kuchařka nazpívá burcující píseň o střetu kultur, člověk to tak nějak dokáže pochopit. Když ale člověk s formálním vzděláním trpí ekvivalentní idiocií, těžko hledat pochopení. Navíc když veřejně - byť nepřímo - vyhrožuje jiným lidem násilím, těžko si představit smysluplnou argumentaci o jakýchkoliv svobodách projevu, které by měl člověk placený za to, aby vzdělával jiné, požívat. Jak je možné, že Jihočeská univerzita nadále trpí tu neuvěřitelnou ostudu, kterou jí tento rasistický, halucinující egomaniak s násilnými sklony způsobuje? Dokonce i "průměrný" český xenofob už dává od nebožáka ruce pryč...

Tohle je pravděpodobně stále platné stanovisko Jihočeské univerzity k propagaci rasové nesnášenlivosti, výzvám k násilí na skupinách lidí kvůli jejich přesvědčení, výzvám k násilí na jednotlivcích, kteří kritizují egomaniaka pro jeho prokazatelně trestnou a z etického hlediska opovrženíhodnou aktivitu. Dokonce už i nedávný partner, ideologicky podobně degenerovaná politická hříčka Úsvit, považuje stupňující se veřejné sebeponižování českého akademika za nedůstojné a nevhodné. V době, kdy i radikální politické skupiny nacházejí hranici, za kterou nechtějí jít, si Jihočeská univerzita vystačí s tím, že pokud její zaměstnanec neporuší pracovněprávní vztahy, tak ji vlastně nezajímá, co dělá. Člověk, který nese odpovědnost za studenty této univerzity, může klidně destruovat právní stát, pokud se nedotne pracovního zákoníku? Fakt, že předmětem jeho odbornosti je hmyz, ho zbavuje elementární odpovědnosti učitele a zástupce veřejné instituce? Platilo by totéž, kdyby byl býval třeba historikem? Doufá vedení univerzity, že jeden Konvička nic nezmůže?

Tolerance kriminálním existencím v českém veřejném diskursu evidentně není nekonečná. Konvička a podobně poťouchlí nešťastníci, kteří projektují svou kdoví odkud plynoucí frustraci do podobných ideologizací vlastních problémů, začínají vyvolávat v českém politickém diskursu potřebu vymezit se.  Je to pravděpodobně způsobeno tím, že xenofobní hysterie pomatence dosáhla tak extrémních poloh, které umožňují zachovat si dostatečnou míru podílu na většinovém - k pomoci uprchlíkům odmítavém - postoji a zároveň ukázat "tohle je ten skutečný xenofob". Zlodějíček křičí něco v tom smyslu, že tamten zloděj toho přece ukradl víc.

Pro české politické strany, které kooptovaly narůstající míru nesnášenlivosti, je to skvělá příležitost, jak zdánlivě hájit "zájmy veřejnosti" a přitom se distancovat od toho, co je společensky i právně neakceptovatelné. Veškerá možná špína, pokud je to tak majoritou vůbec vnímáno, spočívá na nebožákovi. V politickém spektru je přitom populistická rétorika založená na primitivní xenofobii rozprostřena mezi všechny parlamentní strany. Opak je spíš výjimkou.

Možná právě to je důvod, proč se radikálům v dlouhodobě "opatrné" české společnosti nedaří tolik, jako ve zbylých zemích Visegradu. Otázkou ale je, zda je lepší mít v parlamentu čtrnáct otevřených fašistů, jako na Slovensku, nebo desítky latentních xenofobů, kteří budou permanentně větřit společenskou náladu a podle toho měnit rétoriku. Proti otevřenému fašismu je možné se vymezovat, ale proti těm, kdo se tváří jako slušní lidé a odpovědní politici, kteří "nejsou rasisté, ale", je nesnadné stavět opozici. Zvlášť když v otázkách, jako je imigrace, vzniká obdivuhodná "národní fronta".

Když v 90. letech seděli v parlamentu potrhlí stoupenci komunistického cenzora a polistopadového manipulátora nejapných Sládka, bylo to vcelku užitečné memento pro ostatní politiky. Možná by nebylo od věci novodobého politického šaška zvolit v dalších volbách do sněmovny, aby tu pohodlnou národní frontu rozbil. Je přece už docela jedno, jestli učí na veřejné univerzitě, nebo sedí v zákonodárném sboru.

24.8.2016

Dnes je svatého Bartoloměje, a když je svatého Bartoloměje, tak si vždy vzpomenu na tzv. Bartolomějskou noc. V současnosti je to obzvláště aktuální téma, neboť se stále dokola mele o naší skvělé evropské kultuře, o našich evropských tradicích, o křesťanských základech naší civilizace.

Ve skutečnosti po celé dějiny Evropy až do konce 2. sv. války se tu stále válčilo, nenávidělo, masakrovalo. A křesťanství bylo často právě záminkou pro nenávist. Není možné si plést mír a evropské hodnoty – včetně odmítání rasismus, zdůrazňování práv žen, tělesně postižených, pracujících nebo homosexuálů – po druhé světové válce s tím, co tady bylo před ní.

Ty naše krásné hodnoty jsou v Evropě normálem jen krátce. Např. v Británii ještě v roce 1952 byl génius Alan Turing odsouzen za homosexualitu (šel si stěžovat na policii, že ho okradl jeho mladý milenec) k chemické kastraci a ženy získaly volební právo ve Švýcarsku až v roce 1971.

Ale zpět k Bartolomějské noci, která byla krutým vyvrcholením vleklých, zničujících válek mezi francouzskými katolíky a hugenoty (francouzští protestanti kalvínského směru). Jde o dvě verze křesťanství, katolíci stejně jako hugenoti jsou křesťané.

Pět dní po svatbě mezi sestrou francouzského krále Karla IX., později známou jako královna Margot, a hugenotem Jindřichem III. Navarským (pozdější král Jindřich IV., první Bourbon na francouzském trůnu), v noci z 23. na 24.8. roku 1572 došlo na rozkaz krále k masakru hugenotů, kteří se sjeli na zmíněnou svatbu do Paříže.

Vraždění trvalo několik týdnů a rozšířilo se až za hranice města. Tento masakr bývá považován za nejhorší nábožensky motivovaný masakr 16. století a měl veliký vliv na protestanty napříč Evropou. Počet obětí bývá udáván mezi 5 tisíci až 30 tisíci. Znamenal rozhodující ránu pro protestantismus ve Francii (který byl definitivně poražen a vypuzen až za Ludvíka XIV.).

Toto krvavé, hrůzné jednání není vlastností katolíků, protestanti během náboženských válek také vraždili. V rámci politických aliancí se dokonce během tzv. třicetileté války (1618-1648), která byla největším masakrem mezi katolíky a protestanty v Evropě, faktický vládce Francie, katolický kardinál de Richelieu, přidal proti Habsburkům na stranu protestantů.

O žádné náboženství samozřejmě ve skutečnosti nešlo, šlo o moc, o politické zájmy. A to je bohužel to nejtradičnější na Evropě, to jsou ty evropské tradiční hodnoty, pokud jde o reálný život lidí. A to je přesně to dědictví, které vyvrcholilo v druhé sv. válce a které se po válce západní Evropa rozhodla popřít evropskou integrací na základě hodnot humanity, svobody, emancipace menšin a vzájemnosti, která vede k prosperitě.

Kdo chce mluvit o tradičních evropských hodnotách, jak se uplatňovaly v praxi, nemůže nikdy vynechat Bartolomějskou noc. Bartolomějská noc nebyla výjimka, bylo to zrcadlo obludné krvavé mašinérie evropské nenávisti, která vraždila lidi až do doby Hitlerovy.

Bartolomějská noc na anglické wikipedii: ZDE

19.7.2016
Pokud považujete Britské listy za důležitý informační zdroj, předplaťte si je

K udržení existence Britských listů potřebujeme příspěvky ve výši cca 60 000 Kč měsíčně. Tedy 200 Kč měsíčně od 300 čtenářů. Je na vás, zda Britské listy budou po dvaceti letech své nezávislé existence dál pokračovat. Jde o to, zda má česká společnost zájem o tento věcný, na nikom nezávislý zdroj informací z vnějšího světa,  anebo dá přednost nesmyslům, které šíří konspirační weby i většina domácích sdělovacích prostředků.

Jsme přesvědčeni, že přinášením nezávislých informací v dnešní situaci, kdy je většina českých médií v rukou oligarchů anebo ideologicky zaměřených aktivistů, kdy se velká část české společnosti v důsledku iracionálního strachu z jinakosti, kterou často z otevřených komerčních důvodů vyvolávají tato neseriozní média, děsivým způsobem propadá do nenávisti a rasismu a záměrně ignoruje fakta, je Britských listů zapotřebí více než kdy předtím v celé jejich téměř dvacetileté historii.

Jsme hrdi na to, že v českém prostředí jsou Britské listy jediným nezávislým médiem, které nemá vazby na žádné podnikatelské či skupinové zájmy a jehož existence spoléhá výlučně na drobnou finanční podporu od čtenářů. Děkujeme jim za to - prosíme, udržte to.

Pokud tento názor sdílíte, upozorňujeme, že Britské listy nemohou přežít bez pravidelných finančních příspěvků svých čtenářů. Toto není žádná frivolita, z příspěvků hradíme honoráře našich kmenových spolupracovníků a jsme hrdi na to, že nejsme závislí na žádné české ani zahraniční zájmové či manipulativní organizaci. Má-li to však fungovat trvale, potřebujeme i nadále systematickou finanční podporu veřejnosti. Přehled výdajů Britských listů pravidelně zveřejňujeme.

Prosíme, přispějte.

Informujte, prosíme, o existenci Britských listů své racionálně a kriticky uvažující přátele v české společnosti, schopné vnímat fakta. Jde do tuhého a lidé přístupní věcným informacím by měli vědět, kde je získávat, aby byli schopni korigovat šílený, iracionální většinový diskurs, který nyní zavedl velkou část české společnosti na nesmírně nebezpečnou cestu ke globální izolaci.

Přidejte si prosím Britské listy mezi oblíbené na Facebooku ZDE

Příspěvky na provoz Britských listů je možno  zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2, nebo i z mobilního telefonu. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

24.8.2016
Evropa se chová stále absurdněji

Absurdní, kontraproduktivní reakce na vážnou bezpečnostní hrozbu:

- Francouzská policie veřejně ponížila a pokutovala jednu ženu a donutila jí na pláži v Nice se svléknout.

- Maďarský europoslanec navrhl, aby se na žiletkový plot na maďarské hranici proti uprchlíkům umístily prasečí hlavy.

- Tři cestující byli donuceni odejít z letadla v Londýně, protože se xenofobnímu pasažéru zdálo, že "čtou materiály Islámského státu". Četli si na mobilu normální britský tisk o kontroverzi ohledně Jeremyho Corbyna.

- Polský poslanec varoval veřejně před "terorem homosexuálů"

- Česká islamofobní organizace uspořádala falešný útok na Staroměstském náměstí v Praze a vyvolala tím paniku, takže několik lidí bylo zraněno.

24.8.2016
Ve střední Itálii v noci došlo k silnému zemětřesení, nejméně 73 lidí zahynulo

Velká část města Amatrice je zbořena. Záchranáři jen s obtížemi vyprošťují lidi. Je to v hornaté oblasti a jsou to středověké vesnice, nestavěšné tak, aby odolávaly zemětřesení. 

24.8.2016
"I cannot sack the islamophobe Konvička," says his dean from the University of South Bohemia

The islamophobe Martin Konvička, who teaches at the University of South Bohemia at České Budějovice, is free to stage mock Islamic state attacks in Czech cities without being afraid that he would be sacked from his university position. František Vácha, his Dean at the University of South Bohemia, explains that Czech labour law makes it impossible for him to get rid of Konvička. Czech labour law clearly defines all the reasons why an employee can be sacked and these do not include political activity of any kind of even political extremism. Konvička is highly regarded as an expert in the field of entomology. Dean Vácha has been contacted by a number of members of the public who demand that Konvička should be fired.

The University of South Bohemia has not sacked Konvička even when he was charged with the crime of hate speech for threatening to gas muslims. Mr Vácha said that he will wait for a court decision in this matter.

Martin Konvička will stand as a candidate for a new extreme right wing Czech political party "An Alternative for the Czech Republic" in the local authorities elections in the autumn.

There are stories like this in the Czech Republic every day that never make it to the outside world because of a lack of translation. You can support us and help reveal what's happening in Central Europe today. Please make a contribution today on www.paypal.com and send your donation to redakce@blisty.cz. We fully rely on crowdfunding in our work. Thank you.

Source in Czech HERE
24.8.2016
Hitler se dozvěděl o Konvičkově velbloudu

24.8.2016
Kolika ozbrojených policistů je třeba, aby donutili ženu, aby se svlékla?

Byla pokutována žena, že na sobě nemá "šaty odpovídající morálce". Nebylo to v Saúdské Arábii. Bylo to ve Francii.

24.8.2016
Závěry z Fóra o přesidlování a integraci uprchlíků v zemích východní a střední Evropy

Zástupci neziskových organizací a experti ze 7 evropských zemí se 23. 8. spolu se zástupci slovenského Ministerstva práce, rodiny a sociálních věcí, zástupci holandské a české ambasády, zástupci UNHCR, slovenskými novináři, americkými odborníky a mnoha dalšími mezinárodními experty na migraci sešli na fóru v hotelu Austria Trend v Bratislavě, aby prodiskutovali současnou migrační situaci v zemích střední a východní Evropy a možná řešení tzv. migrační krize. V debatách zaznělo jak volání po lepší a těsnější spolupráci jednotlivých vlád evropských a balkánských států, tak po větším tlaku na řešení příčin migrační krize na Blízkém Východě.

Ze srovnávacího reportu o situaci v 7 evropských zemích (ČR, SR, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Bulharsko a Slovinsko), který byl během fóra také představen, vyplývá, že země východní a střední Evropy vykazují několik společných znaků - obecně je zde velmi malá ochota přijímat uprchlíky ze strany politické reprezentace a veřejnosti a opatření přijatá během migrační krize v uplynulém roce se soustředí hlavně na posílení ochrany hranic a další bezpečnostní opatření, o migraci se hovoří hlavně z hlediska bezpečnostní situace a ochota spolupracovat na společných evropských řešeních je zde zdaleka nejnižší (jak ukazují data Eurobarometru).

„Je evidentní, že vlády států jako je Polsko nebo Slovensko a velmi výrazně také Maďarsko se soustředí především na řešení na národní úrovni a i ta spočívají většinou v obraně vnějších hranic - příkladem je právě Maďarsko, které jako první vybudovalo plot na své hranici,“ říká Marta Szczepanik s organizace Helsinské Nadace pro lidská práva ve Varšavě, jedna z autorek reportu.

Graf - Postoje k migraci podle Eurobarometru - kolik obyvatel se ztotožňuje s tvrzením, že rozhodnutí týkající se migrace by se měla odehrávat na EU úrovni.

Z diskuze přitom jasně vyplynulo i to, že společná mezinárodní řešení jsou jedinou možnou odpovědí na migrační krizi - současná situace na Balkánské trase totiž ukazuje, že ploty a zavírání hranic především nahrávají pašerákům, nicméně zastavit příchod uprchlíků z válečných oblastí touto cestou není možné.

V srbské Subotici je nyní několik tisíc lidí, z nichž někteří zde v naprosto nevyhovujících podmínkách čekají už týdny. Více jak 60 000 lidí přitom stále bez vyhlídky na řešení situace čeká v uprchlických táborech v Řecku.

Všichni odborníci se tedy shodnou na tom, že umožnit lidem prchajícím z válečných oblastí legální cestu do Evropy je naprosto zásadní. „Legálních cest je několik - tou nejdůležitější je přesidlovací program. Další je například začít více pracovat na slučování rodin, začít vydávat humanitární víza. Začít přesidlovat uprchlíky z táborů v Turecku či Jordánsku je ale v tuhle chvíli naprosto zásadní řešení,“ říká Zoltán Somogyváry z Helsinki Committee v Budapešti.

Co se týče systému přesidlování, je přitom možné se inspirovat například zkušeností ze Spojených států, kde přesidlovací program funguje poměrně úspěšně již desítky let.

„Uprchlíci jsou pro nás velmi významnou ekonomickou silou. Mnoho amerických oblastí profituje z jejich přítomnosti - základní podmínkou je ale jejich úspěšné začlenění do pracovního trhu. Motivace k tomu, aby se stali ekonomicky soběstačnými, je základní prioritou všech našich programů,“ vysvětluje Robert Santiago z organizace Youth Co-op z Miami na Floridě, která je jednou z organizací spolupracujích na přesidlování uprchlíků s americkou fedrerální vládou.

Americký přesidlovací program přitom vykazuje poměrně působivé výsledky - kolem 95 % přesídlených osob po šesti měsících po příjezdu do Spojených států pracuje. S problémem zaměstnanosti uprchlíků se přitom potýkají například i Německo a Rakousko, kde se daří začlenit na pracovní trh jenom menšinu příchozích.

Dalším bodem, kde je možné čerpat inspiraci ze zámoří, je samotná integrace uprchlíků - o tom, jak je zásadní je v tomto procesu role obcí, měst a lokálních samospráv mluvila například Eva Hasset z organizace International Committee z Buffalo ve státě New York. „Je těžké dostatečně zdůraznit, jak ohromně důležití byli uprchlíci pro revitalizaci mnoha amerických měst, včetně Buffala,“ říká Hasset a cituje statistiky a čísla ukazující významné podíly imigrantů a uprchlíků coby zaměstnanců téměř ve všech profesních oblastech v USA.

Elena Gallová ze slovenského Centra pro výzkum kultury a etnicity zprostředkovala zkušenosti s projektu zaměřeného na budování kapacit samosprávy v oblasti integrační politiky. „Celkem jsme školili 28 samospráv - často jsme byli vůbec první, kdo v té dané oblasti téma otevřel, přinesl data o tom, kolik tam žije cizinců, odkud jsou, jaké jsou jejich potřeby. Podpora ze strany státu je velmi malá a není tedy možné realizovat žádné velké integrační projekty - ale my jsme měli velmi pozitivní zkušenost s tím, že lidé sami přišli s malými nápady, které lze zrealizovat zadarmo, třeba začít vydávat v místních novinách články o cizincích nebo uspořádat setkání starosty s migranty. Za nejdůležitější považujeme to, aby se všechny podobné projekty zaměřovaly na všechny obyvatele města - nejenom na migranty nebo jiné minority, nejdůležitější pro integraci je zapojení všech. A také to, že si někteří starostové uvědomují, že integraci je potřeba řešit ještě předtím, než to začne být problém.“

Forum bylo uspořádáno v rámci programu NGO4Refugees - Professional Fellowships on Refugee Resettlement podporované americkou federální vládou skrze organizaci World Learning. V rámci tohoto programu vycestovalo 14 expertů ze zmiňovaných sedmi zemí střední a východní Evropy na studijní návštěvu do Turecka a následně do několika organizací v různých státech USA. Forum tak posloužilo především k prohloubení navázaných kontaktů a k výměně názorů a praktických zkušeností amerických i evropských expertů, kteří se integrací uprchlíků prakticky i odborně zabývají.

24.8.2016
Angličtí konzervativci sní o tom, že za EU prásknou dveřmi

Podnikatelští právníci si nad tímto plánem rvou vlasy.Obrovské množství věcí by zůstalo nevyřešených. Jeden vysoký obchodní činitel v Bruselu se vyjádřil, že pokud by takto jednostranně Británie za EU práskla dveřmi, poškodilo by to její pověst. Kdyby Londýn totiž porušil své mezinárodní smluvní závazky, ohrozilo by to jeho vyhlídky na uzavření dohod s USA a s Čínou, které by Británii začaly považovat za nedůvěryhodného partnera.

Činitelé Evropské unie také varují, že jakmile by Británie vypadla z jednotného evropského trhu, okamžitě by proti ní byly zavedeny ostré obchodní bariéry v zemědělství a v automobilovém průmyslu. Vzhledem k tomu, že Británie je daleko menším obchodním partnerem než evropská sedmadvacítka, boj o obchodní bariéry by byl daleko bolestnější pro Británii než pro ostatní Evropu.

Theresa Mayová má v Dolní sněmovně většinou pouhých 17 poslanců. Nebude pro ni jednoduché udržet na uzdě fundamentalistické euroskeptiky ze své strany. V důsledku toho Mayová, která se vrací ve středu z dovolené, přebírá rázně kontrolu nade vším.

Podrobnosti v angličtině ZDE

24.8.2016
Bodláky Václava Duška

Odsuzují se k zapomenutí nepohodlné vzpomínky, nevyplajchované pravdy, přehmaty justiční, zatýkání na pováženou, školní tereziánské neduhy, ideová zvěrstva, mučírny, bratrské výpomoci, pomatení glosátoři - k zapomenutí odsouzeno vše, co brání k nakročení pokroku. Postrašili voliče - do hejtmatství má našlápnuto fešák červíček, aby nakazil zdravé stromky v linii čistých úmyslů. Běda. Bývalý politický kejval z modrostrany neústupných se v příležitostných televizních debatách nezná. Zapomenul vlastní neschopnost, přifukuje plyny do éteru - trochu přibral, zešedivěl - ale hloupost mu zůstala výstavní. Zrůda zůstane zrůdou - žadné štráchy v předvolebním boji se nevedou.

Bachratý poslanec se převtělil do apoštola jedinečnosti, opovrhuje bulvárem a přitom bulvárně glosuje cokoli mu je nachystáno ke šplechtnutí vyčpělého moudra.

Žil byl významný vědec středního věku, nachystán vplouti do vysoké státní funkce, chopit se sinekury, jenže nelíbil se nejvyššímu jmenovateli. Nejmenován utápěl bolestné utrpení v alkoholu. Pil a upil se - k čemu znalosti?! V obřadní síni smutnění. Musel se vrtět v rakvi, když slyšel slova zrádců i zbabělců, a škoda, že nemohl rozkopat věnce a kytice do lavic obsazených smutečními hosty, postavit se ke kecpultu a s odvahou, kterou za života postrádal, poslat mizery, kam dávno patřili - revoluční ještěři si hlavu s nebožtíkem nelámali - nu, o jednoho ambiciózního mrňouse méně. V lavici seděla dáma v pokročilém věku, plakala, ne nad zesnulým, ale nad sebou - tolik toužila býti slavnou, citovanou v tisku, ruzdurděnou kulturní čerticí na obrazovce - díla literární, televizní a filmová... nu, v Urumči ji neznali, a kdo za to může?! Malost národa! Zajíkala se sama nad sebou, plakala, proklínala osud - už měla k vrcholu slávy dva schody... a nic.

Holubičí národ v zájmu kohosi dráždil hady bosýma nohama. Údajně patříme k vývozcům mírových zbraní do Sýrie. Mír - řečeno disidentským pěvcem - hajzlpapír. Proč nezasáhne parlament, senát, vláda. Ne, marné volání. Ani ministr příhraničí nepípnul - zřejmě vypípán vládními činiteli.

My odsuzujeme muslimáky bez rozdílu. Jasný vzkaz běžencům vyslal starosta obce Pindíkovo u Močky, no, už se před vámi třesou velebný hrdino. Připomínáte povereníka Viliáma Šmudlíka - s nikým se ve štátě nepáral, ale nelíbilo se mu, jak s ním zacházely bachařské kreatury na dole Einigkeitschats; v zájmu lidu odsouzení dřeli při dobývce smolince, kus země zaplevelen - Mariánská kasárna SBN, Mariánský klášter, Adam, Eva, Eliáš I., Starý a Horní Eliáš, Barbora..Nikolaj, Bratrství., Rovnost I., Svornost.

Dobrých úmyslů u nás doma stohy i žumpy. Paměť lze přeprat, skvrny vyčistit, historii znásilnit, pravdu pokroutit a lží vyfutrovat zářnou budoucnost. Akademiků bez titulů s přesnými názory do budoucna máme k rozdávání.

Papež František poslal mladé lidi do světa za poznáním a dobře tak, nedopadnou jako domácké revoluční pluky. Nikde nebyl, nic neviděl, s nikým nemluvil - ale bačuje se mu fajnově, co mu po světu, svatý Otče? Rajzovat cizinou může být peklo - ale i ráj, takže, vyberte si, mláďátka. Piš, co chceš, mezi nás klín nevrazíš - politikářská cháska se chechtá. Chrochtá, funí, hrabe, prozatím může. Marný vzkaz: Politikaření není politika. Politikáři EU - spojme se! Pokud tak neučiníme, vznikne chaos. Prozatím přestaňme žvanit a překrucovat slova. Šlapeme v kruhu - do domoviny nám míří přátelé i nepřátelé, jak je rozpoznat?! Máme k tomu dost času? Ani náhodou. Evropské váhání hříchy dohání a hrůzu mnohým nahání...

Johannishof, za Pilnikau, blízko Wildschutz. Krasomutnění. Padesát vypasených krav s vemeny velikosti medicimbalů v čistém chlévě; neodsunutá německá rodina vystrčena za vesnici, aby nenakazila náplavy z domova i zahraničí. Baráky, usedlosti, statky k výběru, rodinky odsunuty ke spokojenosti evropského a světového hnutí za spravedlnost a pořádek. Činily se i země poskvrněné koloniálními výstřelky.

K Pekelskému rybníku směrem k Trautenau od Schatzlar, Arbau, Koken, Haindrofu, Sibojed nalétaly kachny; Černá hora špičkou píchala do mračen, v dálce samojediná hvězda, vyšla příliš brzy. My děti ležely za vsí u polní cesty - daleký výhled do krajiny. Žlutavá světla v chlívě, ve vstupních dveřích do domu - proč jsme tam nešly, esesáci řezali dětem hlavy... kravky bučely, konve s mlékem nakládány na rampu. Kolik tam bylo děcek - pět, sedm, devět? Chodila bosky i přes strnišťata, trenky, trička - ve večerním krasosmutnění volala: Muti, dej nám lebo, máme lad...

Malá rumunská holka se rozbrečela – vzpomenula na cestu před pár roky, seděla v žebřiňáku, žaludek jí mlel naprázdno a starší žena jim hodila voňavý chleba posypaný moukou - čichala k němu, líbala kůrku... na rozdíl od nás znala hlad. Muti, dej lebo, máme lad...

Spravedlnost nestíhá, mívá zpoždění a jindy nebezpečný náskok. Z krasosmutnění od Vlčického potoku obloukem do Arbau - tam ke smutku lidé přidávali vzpomínku na pana Viktora Lustiga, na toho, který prodal dvakrát Eifelovku a smíchy se mohl potrhat, jak někteří leute naletí, natěšeni bohatstvím. Kdeže bohatého ducha, ducha mamonu!

V zájmu lidu se odsuzují bezcitní, nenažraní, lživí a... můj Bože, mein Gott, kde je k dostání alespoň slza lásky? Není k prodeji, bohužel.

24.8.2016

Je to už téměř 50 let. A druhá světová válka skončila víc než před 70 lety. Koho dnes žijícího tyto události zasáhly přímo? A přitom si je stále připomínáme – u nás v Čechách jako „bububu“, ti druzí, Němci, Rusové, jsou ti špatní. A my, my jsme ti hodní, malí chudinkové, kterým bylo ublíženo.

Chovali bychom se my a naši předkové, kterých se Srpen i druhá světová dotýkala přímo, jinak, kdybychom byli těmi Rusy nebo Němci?

Jsme snad nějací hodnější a oni apriori zlejší? Nikoli. Lidé se obecně chovají tak, jak jim dějinné okolnosti a jejich osobní pozice na žebříčku moci a celkový přístup k věci dovolují. Jsme stejní, my i oni.

A cítíte se právě vy oprávněni soudit? A stále zkostnatěle přijímat ty stereotypní připomínky zla, nechat jimi znečišťovat veřejný i soukromý prostor? Oprašováním nenávistí a strachů naši současnost nevylepšíme. Proč nevystoupit z toho kolotoče viny a trestu a nezkusit něco pozitivního? Třeba pokaždé, když ucítíte křivdu, pocit nespravedlnosti, když pocítíte vnímání světa přes informaci, že jsme nějaké chudinky, kterým někdo něco provedl (o čemž nás informovali na hodinách dějepisu), překlenout ten pocit a učinit místo odvety za ukřivdění něco jiného, překvapivého? Třeba nějaké nesporné dobro, nějaký akt dobré vůle. A nemusí být vykonán zrovna na někom z Německa nebo z Ruska.

Máme na to.

24.8.2016
Od druhé poloviny 20. století dodnes očima západního Němce "mezi světy"

Pravděpodobně mnoho lidí denně udeří nějaký ten rozpor do očí. Začíná to brzy po narození a poslední se objeví těsně před smrtí. Podívejme se z chronologické retrospektivy na některé z těch, jež jsou v ČR z historických důvodů pravděpodobně neznámé ...

Začátek

21. února 1946, poválečné Německo, britská okupační zóna, Hamburg. Moje matka se zánětem ledvinové pánvičky, já jako osmiměsíční novorozenec mezi životem a smrtí.

Rodiče, stejně jako moji prarodiče z matčiny strany ve smíšeném křesťanském sňatku římskokatolických žen a protestantských mužů.

Evangeličtí rodiče mého otce už nejsou v rodném Pomořansku, ale na území Sovětským svazem okupované částí Berlína. Rodiče mé matky jsou v Hamburku, protože v jejich rodišti, v katolickém Eltville nad Rýnem a v evangelickém Heiligkreuzsteinach nemohli dále žít kvůli jejich smíšenému křesťanskému manželství.

První zkušenosti

Některé rodiny se měly v poválečném Hamburku docela dobře, jiné musely notně šetřit. K těm prvním jsme nepatřili, jako děti v naší ulici jsme si hráli spíše v troskách. Později se mi ve vzpomínkách objevovaly mezi těmi po válce dochovanými domy jako mezery v zubech starých lidí.

Brambory na otevřeném ohni

Seděl jsem v kruhu starších dětí u ohně a přišel k nám policista. Sebral nám zápalky, oheň ale nechal ohleduplně dohořet, protože ty brambory nebyly ještě hotové...

Domácí hovory u stolu

Můj otec podával u stolu často zprávy o různých politických sporech, zejména o stálém volání po znovusjednocení Německa německého římskokatolického kancléře Adenauera. Jeho vlastní jednání však tomuto politickému "snu" tak málo odpovídalo. Mnohem později jsem pochopil následující chronologii:

1948 měnové reformy

Na základě Colm - Dodge - Goldsmithova plánu z roku 1946 byla 20. června 1948 ve třech západních zónách Německa zavedena západní marka. 23. června 1948 proběhla měnová reforma v sovětské okupační zóně a ve všech čtyřech sektorech Berlína. Velitelé v západních částech města reagovali obratem zavedením speciálních bankovek s razítkem "B" ve třech západních sektorech. Tak byly zavedeny dvě měny v rozděleném Berlíně.

Na to Sovětský svaz reagoval v noci na 24. června 1948 blokádou pozemních tras mezi západními zónami a západními sektory Berlína. Blokáda západních sektorů byl neúspěšná a od 12. května 1949 od ní bylo upuštěno, protože západní spojenci byli schopni zajistit dodávku do západních sektorů Berlína stavbou vzdušného mostu (Berliner Luftbrücke).

Založení Spolkové republika Německé 23. května 1949

Spolková republika Německo (SRN) byla založena dne 23. května 1949 ve třech západních okupačních zónách. Dle preambule ústavy SRN (Grundgesetz der BRD) byl vyzván celý německý národ, aby dosáhl sebeurčení, jednoty a svobody Německa.

První volby v SRN 14. srpna 1949

Křesťanskodemokratická unie (CDU) šla do voleb s tezemi křesťanské sociální ideologiey jako obhájce "křesťanského socialismu" a její představitel Konrad Adenauer byl zvolen kancléřem Spolkové republiky Německo členy koalice CDU/CSU, FDP a DP.

Založení NDR 7. října 1949

K založení NDR došlo 7. října 1949, ale tenhle nový stát nebyl uznán v SRN. Na západě to bylo východní Německo nebo formálně Sovětská okupační zóna.

Přípravy na vytvoření západoněmecké armády v roce 1950 Už od května 1950 se západoněmecká vláda tajně, a asi proti vůli většiny západních Němců, připravovala to vytvoření nové západoněmecké armády. V rozporu s řečmi o sjednocení Německa jako hlavního politického cíle.  

Proklamace "národních ozbrojených sil" Lidové komory NDR 10. července 1952

Byla to reakce na "tajné" přípravy západoněmecké armády?

Oficiální založení západoněmeckého Bundeswehru 5. května 1955

Konflikt s cílem sjednotit Německo začal být v SRN patrný.

Adenauer v Moskvě v září 1955

Jednání o návratu válečných zajatců do Německa. Úspěch byl přičten Adenauerovi, ačkoli průlom v jednáních pravděpodobně docílil člen vyjednávacího výboru Carlo Schmid z německé sociální demokracie (SPD).

Oficiální založení Národní lidové armády NDR 1. března 1956

Založením druhé německé armády bylo oddělení obou německých států dokončeno i symbolicky.

Úžasná změna?

Již v prvních dnech po válce se takřka přes noc stali z mnohých nacistů "do posledního okamžiku" demokraté "již navždy". Zejména v západní části. Na východě se z nich, následkem pozdějších událostí, stali komunisté. Na západě se pak tyhle novorození demokraté dali najít všude, v byznysu, v politice a samozřejmě v justici, policii a v tajných službách. Brzy také v nově zřízeném Bundeswehru.

Kdo vlastně byli staří nacisté? A kde?

Když se mluvilo v poválečném Německu o válečném období, zdálo se, že pouze Hitler "sám" byl vším vinen a že všichni ti velcí i malí nacisté, všichni spolupracovníci a přívrženci a všichni mlčící vlastně záhadným způsobem zmizeli.

Kdo je ten milý pán?

1961. Moje babička oslavila narozeniny. Její sestřenice přišla na návštěvu se svým manželem Robert Mulkou, uznávaným podnikatelem z Hamburku. Nabídl mi během oslav, že mě po dokončení školní docházky zaučí v profesi obchodníka ve své společnosti. Robert Mulka byl pohledný, laskavý muž, jeho syn Rolf byl jako jachtař, který se v letech 1956 a 1957 stal mistrem světa v jachtařské třídě Flying Dutchman. Jeho nabídku jsem odmítl, ani nevím proč.

Od roku 1963 do roku 1965 probíhal první Osvětimsky proces a bývalý SS-Hauptsturmführer Robert Mulka byl odsouzen jako pobočník velitele tábora Rudolfa Hösse na 14 let vězení...

Pracovníci ráje?

Mnozí západní Němci pochopili, jakou vinu měli nacisti: Co ale bylo vlastně s tou od mnohých levičáků v poválečném Německu tak vychvalovanou silou pracovníků socialistického ráje?

Stalin a gulagy s 18 miliony vězňů v letech 1930 - 1953

Zinscenované procesy v Sovětském svazu v letech 1936 - 1938

Povstání dělníků 17. června 1953

Povstání dělníků ve východoněmeckém "ráji". Ruské tanky zachovaly pohlavárům z SED moc.

Národní povstání v Maďarsku 23. října 1956

Potlačení vzpoury ruskou armádou, útěk mnohých Maďarů na západ. Po mírumilovném internacionalismu a síle národní dělnické třídy ani stopa.

Antifašisté všech zemí?

Nejen v poválečném období, i dnes se demonstruje v Německu proti fašismu. Antifašisté všech možných politických směrů varují před hrozícím nástupem ultrapravičků tím, že připomínají tehdejší zvěrstva nacistů. Pochopitelně. Jak ale mohli lidé, jako například přední postava francouzských intelektuálů 20. století Jean-Paul Sartre zapomenout na rudý fašismus? Stalinisté a jejich sympatizanti kryjí antifašismem ta zvěrstva, která sami spáchali...

Kuba, jeje Kuba!

V současné době se politicky sbližují USA a Kuba. Americký prezident Barack Obama ale asi nebude oficiálně zdůvodňovat, proč USA nevadil útlak a vykořisťování Kubánců jejich prezidentem Batistou. Že jeho jednání dokonce vítali, když od roku 1952 vládl jako diktátor až do roku 1958 než byl svržen kubánskou revolucí. Je pouze hypotetickou otázkou, jak odlišná politická situace by se vyvinula na Kubě, kdyby USA tuto zemi nevehnaly řízenými atentáty a s ekonomickým bojkotem do náručí Sovětského svazu. 

Vražda zůstává vraždou? 

V dubnu 1965 jsem byl povolán k vojenské službě v Bundeswehru. S pochybnostmi o smyslu poslušnosti jsem plnil tuhle svou občanskou povinnost až do září 1966. V dubnu 1968 jsem se ale rozhodl oficiálně další vojenskou službu odmítnout. Na základě toho jsem si vysloužil oficiální uznání legitimního odpíratele vojenské služby. Na jeden rozpor ukazuje tato epizoda: V noci ze 4. na 5. června 1968 byl zastřelen Robert Kennedy, bývalý ministr spravedlnosti a kandidát na prezidenta. Byl zastřelen palestinským imigrantem Sirhanem Bishara Sirhanem a zemřel následujícího dne, 6. června. V mém odůvodnění k odmítnutí vojenské služby jsem se zmínil o opovrženíhodném jednání toho vraha, který ale byl přesvědčen o vině Kennedyho a tím pádem i o své politické akcí. Podle mého se "celý svět " se nad tím právem rozhořčoval. Zároveň byla ve stejné době americkým letcům udělena vyznamenání za službu ve Vietnamu, kde zavraždili nevinné farmáře a jejich určitě nevinné děti. 

Demokracie a socialismus? 

Příkladem, že demokracie a socialismus se vzájemně vylučují, byl Salvador Guillermo Allende, který měl doktorát z lékařství a byl od 1970 do 1973 prezidentem Chile. Jeho snahou bylo vytvořit demokratickou socialistickou společnost v Chile. To se však nelíbilo nejen značné části Chilanů, ale americkým politikům. Proto byl Allende svržen s podporou CIA ve vojenském převratu v roce 1973, během kterého spáchal sebevraždu. 

Předtím, v roce 1968 Allende odsoudil jako socialista sovětskou invazi do Prahy. Zajímavé na tom je, že podle Wikipedie CIA informovala několik dní před převratem v Chile západoněmeckou zpravodajskou službu BND o plánované akci. Přes Alfreda Spuhlera, špiona východoněmecké Stasi v BND, ta informace dorazila do NDR. Varování Allendeho z východního Berlína však přišlo příliš pozdě. Z toho vyplývá, že nejen politický vývoj "socialismu s lidskou tváří" v Československu, ale i ta socialistická cesta Chilanů kdysi vyvolávala v USA starosti. 

Od přítele přes strpěného panovníká k nepříteli? 

Saddám Husajn byl od roku 1979 do roku 1990 více než 20 let blízkým spojencem Západu. Od západních zemí se mu dostalo mnoho zbraní pro irácké válečné agrese proti Íránu (1980 - 1988), včetně chemikálií pro útok jedovatým plynem v Halabja (březen 1988). 

Po druhé válce v Perském zálivu byl Kuvajt osvobozen od Iráčanů, Saddám Husajn ale pokračoval v úřadu a používal jedovatý plyn proti Iráčanům, kteří podporovali Američany. 

V prvním případě na západě málokdo protestoval, v druhém se málokdo veřejně ptal, odkud Husajn ty chemikálie vlastně měl. 

Třetí válka v Perském zálivu, válka v Iráku, byla namířena proti Saddámu Husajnovi. S nesprávným odůvodněním táhli vojáci Spojených států a jejich spojenců proti mezinárodnímu právu dne 20. března 2003 do Iráku. Svrhli Saddáma Husajna a způsobili ohromný chaos, který mimo jiné vedl k vytvoření takzvaného "islámského státu"...

Nesprávný signál 

Tolik z historie, pojďme ale ještě krátce do současnosti, do Evropy a k problému s uprchlíky. Komu by se melo říkat co a jak? Když už uprchlíci přišli ve velkých počtech nejen do Itálii a do Řecka, ale také přes hranici do na Maďarska, problém už nemohl být přehlížen ani v Německu. 

A když dokonce i jinak otrlá redakce novin Bildzeitung reagovala na nelidské demonstranty proti uprchlíkům slovem "lůza", dalo se předpovědět, že také německá kancléřka bude nakonec nucena vnímat problém s uprchlíky a jednat. 

Možná, že Merkelová dokonce myslela, že by bylo možné probudit EU jasně zdůvodněnou humanitární akcí, ovšem ani slova, ani její plán nebyly dobře promyšleny. Udělala politickou chybu: nenabídla pomoc sousední zemi, ale rovnou uprchlíkům. Dala Maďarům nesprávný signál. 

Svým jednáním, nabídkou otevřené pomoci uprchlíkům, nikoliv krátkodobé pomoci sousedům, Merkelová (kterou do té doby uprchlíci příliš nezajímali) nepřímo žádala pravicové nacionalisty o humanitární porozumění. To muselo selhat. 

Orbánovo Maďarsko přenechalo pomoc uprchlíkům  od této chvíle hlavně Němcům. Posílili tím v Evropě všichni nacionalisté, kteří rychle a šťastné zapomněli na svou křesťanskou či socialistickou internacionalistickou výchovu. Místo požadavku po celoevropské humanitární akci zůstala pomoc jen na některých zemích. 

Opravdu pomohly, jejich politici se ale už brzy cítili přetíženi v porovnání se zapouzdřenými sousedy. Cenou za to je oslabení politické EU. Merkelové humánní reakce na situaci uprchlíků vzbudila nejen v Maďarsku, ale i v ČR nebývalou nelidskost. Celoevropské řešení této politické katastrofy je zatím v nedohlednu.

24.8.2016
Skotská ekonomika by v důsledku brexitu přišla o miliardy liber

Žádný vztah s Evropskou unií nebude tak hospodářsky prospěšný jako plné členství, varuje skotská premiérka Nicola Sturgeonová.

Do roku 2030 bude skotská ekonomika každoročně o 1,7 až 11,2 miliardy liber každoročně chudší, pokud Británie odejde z Evropské unie. Vyplývá to z analýzy skotské vlády, která byla zveřejněna v úterý. Znamenalo by to snížení skotského státního rozpočtu o 6 až 13 procent. Jde o první oficiální studii která zkoumá dopad brexitu na Skotsko.

Skotská premiérka Nicola Sturgeonová poukázala na to, že toto zjištění podtrhuje potřebu ochránit vztah Skotska s Evropskou unií a její vláda "je absolutně rozhodnuta zkoumat všechny existující alternativy, které by to zajistily".

62 procent Skotů hlasovalo pro setrvání v Evropské unii, zatímco v celé Británii hlasovalo 52 procent občanů pro odchod z EU.

Zdroj v angličtině ZDE

Sturgeonová: Británie nám už nedokáže zajistit bezpečnost

Titulní stránka středečního skotského deníku The National: "Mlčení v Downing Street je 'stále více zanedbáním povinností' a druhé referendum o skotské nezávislosti je stále 'vysoce pravděpodobné'":

24.8.2016
Jean-Claude Juncker: Hranice jsou nejhorší vynález, jaký kdy politici vymysleli

Hranice jsou nejhorší vynález, jaký kdy politici vymysleli. Nemáme s hranicemi zrovna dobré zkušenosti. V Evropě dnes už nejsou hranice považovány za něco, co nás dělí, ale za něco, co nás spojuje. A kdo ničí tyto mosty, ničí budoucnost Evropy. A proto si musíme v otázce uprchlíků dávat velký pozor. Nesmíme číst jen řádky, ale musíme číst i mezi řádky. Mezi řádky totiž čteme množství věcí, které se nám zrovna nelíbí.

Uprchlická otázka je především dramatem pro uprchlíky, kteří prchají před násilím, válkou, terorem a hladomorem. A jim a jejich dětem musíme projevovat maximální solidaritu.

24.8.2016
Poctivá analýza by měla být poctivá

Daniel Veselý žádá ve svém článku „poctivě analyzovat kořeny [radikálního islamismu], jenž byl dlouhá staletí pouze marginálním hnutím a pozapomenut.“ To je zajisté snaha chvályhodná. Problém je, že Daniel Veselý sám se zabývá jen jedním kořenem, totiž vlivem Západu. Ten mu pak logicky vychází jako klíčový. Možná, že chce být vůči vlastním kritičtější, než k druhým, jak svého času deklaroval. Ale to by pak bylo moralizování, ne analýza.

To, co píše o americké podpoře afghánským mudžahedínům, je pravda. To samo o sobě ale nijak nevysvětluje, proč se islamisté později postavili nejprve proti Spojeným státům a pak celému Západu. Za studené války nacpaly obě supervelmoci (za skromně vydatné pomoci tehdejší ČSSR) do třetího světa kvanta zbraní i dalšího materiálu. Důsledky byly někdy dost problematické. K žádné obdobě dnešního džihádu to ale nevedlo. Pokud Daniel Veselý nechce, abychom cynicky vinili podstatu islámu, pak by měl vysvětlit, proč zrovna afghánský případ měl takovéto důsledky.

Daniel Veselý také prezentuje Afghánistán před sovětskou invazí jako „v podstatě sekulární stát, kde se ženy těšily téměř stejným právům jako muži“ a odvolává se přitom na pamětníka života v tehdejším Kábulu. Jenže Afghánistán, to není zdaleka jen Kábul. Ba ani jen Kábul a velká města. Islamismus byl do Afghánistánu importován, to je pravda. To ale neznamená, že na „předislamistickém“ afghánském venkově měly ženy více práv, než v dnešní Saúdské Arábii.

Angloamerická invaze do Iráku skutečně vedla k rozvratu, který využili islamisté ještě radikálnější, než Al-Kaida. Kdyby angloamerická vojska nevpadla do Iráku, neměli bychom dnes co do činění s Islámským státem. Pardon, Daešem. Stát to být nemůže, není na mapě.

To by ovšem mělo znamenat, že předinvazní politika držící Saddáma Husajna na uzdě prostřednictvím sankcí, byla správná. Pokud si dobře vzpomínám, Daniel Veselý ji zásadně odmítal, protože jí trpěli především obyčejní Iráčané. Což je pravda. Ještě mnohem dříve, před iráckou invazí do Kuvajtu, Západ s Husajnem udržoval normální politické a obchodní styky a občas ho i podporoval. I tohle Daniel Veselý zpětně kritizoval.

Samy o sobě byly jeho argumenty pravdivé. Dohromady ale znamenají, že každá politika Západu vůči Iráku byla špatná. Že ta správná v tomto případě prostě neexistuje. Aspoň mě osobně už žádná další nenapadá.

S tím pak samozřejmě souvisí i to, jaký postoj zaujmout vůči dalším problematickým režimům islámského světa. Například Saúdové jsou skutečně problematickými spojenci. Nevedl by ale jejich pád k podobnému chaosu, jako v Iráku?

Pokud má být analýza Daniela Veselého poctivá, pak by měl popsat, jaká by měla být správná politika vůči islámským zemím. Taková, která by nástupu islamistů zabránila. Nebo jej aspoň nevyvolávala. Prezident Obama posunul americkou politiku od intervencionismu, tedy teoreticky žádoucím směrem. Po osmi letech jeho vlády je ale situace horší, než byla kdykoli dříve. Éru tolik kritizovaného Bushe mladšího nevyjímaje.

Co z toho vyplývá? Třeba to, že aktivní až agresivní americká politika, kterou Daniel Veselý tolikrát tak nekompromisně kritizoval, je nakonec ještě tím nejmenším zlem.

Anebo to, že doby, kdy bílý muž nesl břemeno světových dějin, už opravdu skončily. A že vývoj v islámském světě se řídí vlastní dynamikou. Pro kterou je možná klíčový vztah k Západu, nikoli však zahraniční politika západních států. Včetně politiky americké.

Ještě malá poznámka k poslednímu článku vyzývajícímu k vytvoření bezletové zóny nad Sýrií. Souhlasím, že intervence, byť jen v podobě bezletové zóny (což může být, jak ukázal libyjský precedent, pojem dosti široký) zahrnuje rizika zhoršení situace jak pro Západ, tak i pro lidi v Sýrii.

Proč je střílení a podřezávání civilistů humánnější (nebo aspoň méně hodné pozornosti) než jejich bombardování, to taky nevím. Má se ale Západ vracet v syrském diplomatickém konfliktu k diplomacii? On tu diplomacii snad někdy opustil?

Problém je spíš v tom, že ve válce, zejména občanské, rozhoduje především síla. Pokud za diplomacií nestojí schopnost a ochota zasáhnout do stávajícího poměru sil (nasazením vlastních sil nebo účinnou podporou některé ze stran, třeba dodávkami zbraní) a pokud bojující strany nejsou ochotny přijmout zahraniční diplomaty jako mediátory (což vyžaduje ochotu ke smíru či aspoň příměří na všech stranách, která v Sýrii zjevně chybí), pak je taková diplomacie k ničemu.

V tom případě ovšem i věty typu „masivní bombardování civilních objektů s obrovským počtem usmrcených civilistů není za žádných okolností přípustné“ nemají cenu bytů, které zabírají. Co je a co není podle našeho názoru přípustné, je totiž úplně jedno.

23.8.2016
New York Times: Falešný útok "ISIS" v Praze vyvolal paniku

Konvičkovou akcí v nedělní Praze se podrobně zabývá list New York Times ZDE.

První čtenářský komentář pod článkem: "Je povzbuzující si uvědomit, že i jiné země [než USA] mají své idioty."

V Británii přinesl informaci o Konvičkově nedělní akci deník Independent ZDE

23.8.2016
HRW: Český premiér se sice vyjadřuje o uprchlících méně xenofobně než jiní šéfové zemí V4. Ale...

23.8.2016
Czech PM: "We do not want a strong muslim community in the Czech Republic"

"We will not accept EU refugee quotas, but the German chancellor knows this," said the Czech Prime Minister Bohuslav Sobotka in an interview given to the Právo daily prior to Angela Merkel's visit to the Czech Republic on Thursday. "I am convinced that each individual EU member state must have the right to decide how many refugees it wishes to accept. It is the duty of the national governments to guarantee their people's security."

"While it is wrong to equate all refugees with terrorists, it is also impossible to accept an open door policy for refugees like when Germany received  large numbers of people without any security checks last year. Due to the existence of the open Schengen borders in Central Europe, this has greatly increased security risks."

"Acts of terrorism are usually committed by the descendants of immigrants who came to Europe some 15-20 years ago. So we have to deal with the question of whether we are able to integrate successfully people who come from and environment which is culturally and religiously different from ours. We also need to deal with the question why they become radicalised."

"These are, however, mostly issues for Germany. The Czech Republic does not have a strong muslim community and we do not want a strong muslim community here, since we see all the problems [associated muslim communities]. Nevertheless it is wrong to equate all muslims with terrorists."

"During the EU summit in Bratislava in September, apart from measures to stimulate the economy in Europe, the Czech Republic will demand the strengthening of EU security measures in order to protect our citizens. It will also demand that we should fight terrorism and illegal migration."

Source in Czech HERE

There are stories like this in the Czech Republic every day that never make it to the outside world because of a lack of translation. You can support us and help reveal what's happening in Central Europe today. Please make a contribution today on www.paypal.com and send your donation to redakce@blisty.cz. We fully rely on crowdfunding in our work. Thank you.

23.8.2016
OVB je zlo aneb Rada nad zlato

Jakub Charvát natočil "skvělý dokument o praktikách finančních poradců. Právníci jedné z firem, která kšeftuje s finanční negramotností, se jej snaží umlčet. O důvod víc se na film podívat," píše Filip Remunda. Jde o firmu OVB. Celý film je zde:


K tomu: Student natočil dokument o praktikách poradců OVB. Firma povolala právníky a film se snaží ‚zakázat‘

23.8.2016
Leading Czech islamophobe calls for "action" against a New York University professor

Leading Czech islamophobe Martin Konvička, who staged a mock ISIS invasion in Prague on Sunday, during which some people were hurt (see video here), has called on his followers to act against Professor Jiří Pehe, the Director of the Prague outpost of New York University, for standing up against anti-refugee hysteria. Mr. Konvička has appealed on Facebook to "do something to him i.e. Jiří Pehe] about which we are now even banned to write about":

Previously, Mr. Konvička, a professor of entomology from the University of South Bohemia, has become famous for demanding that muslims should be placed in concentration camps and/or ground down into bone meal. He is being prosecuted for these statements.

Mr. Konvička's call has produced a number of quite incredible reactions on facebook HERE. Some people are demanding that Professor Pehe be shot, others that he should be hanged, others that he should be "castrated and I would gladly take part in the procedure, it would take quite a long time". Facebook has not reacted, nor has the Czech Police acted against these threats to Professor Pehe.

There are stories like this in the Czech Republic every day that never make it to the outside world because of a lack of translation. You can support us and help reveal what's happening in Central Europe today. Please make a contribution today on www.paypal.com and send your donation to redakce@blisty.cz. We fully rely on crowdfunding in our work. Thank you.

23.8.2016
Konvička vyhrožuje Jiřímu Pehe - kde je Policie ČR?

Na Konvičkovu výzku k akci proti profesoru Pehemu reagují někteří jeho stoupenci pácháním trestných činů vyzývání k násilným akcím ZDE. Policie ČR nereaguje, ani Facebook:

Jaromír Vacek: Jo, normálně bych mu do palice "vyvrtal" úhlednou devítimilimetrovou dírku....

Petr Varhaník: Oběsit tohle Havlomrdí prase Pehe!!!

Martin Čech Rulec: Pane Konvičko, pokud se ve vašem podtextu jednalo o kastraci Peheho, pak bych se jí velice rád ujal. Předem se omlouvám že bude asi trvat poněkud déle.

23.8.2016
Panic among foreign tourists when Czech islamophobes staged a mock ISIS invasion in Prague

When Czech islamophobes staged a mock "Islamic state invasion" on the Old Town Square in Prague to mark the 48th anniversary of the 1968 Warsaw Pact invasion on Sunday 21st August, this provoked panic amongst many foreign tourists in the square. Many of them ran away from the Square in horror to hide in the nearby restaurants. Some people were injured in the stampede. Here is a video from Restaurace Kotleta, some 300 metres from the incident:

There are stories like this in the Czech Republic every day that never make it to the outside world because of a lack of translation. You can support us and help reveal what's happening in Central Europe today. Please make a contribution today on www.paypal.com and send your donation to redakce@blisty.cz. We fully rely on crowdfunding in our work. Thank you.

23.8.2016

Ekonomicky nejslabší země eurozóny jsou ochromeny hospodářskou krizí, která je v mnoha ohledech horší než Velká hospodářská krize ze třicátých let, míní ekonom Joseph Stiglitz. Nejlépe ekonomicky fungující země eurozóny, jako je Německo, vypadají dobře jen ve srovnání s nimi a jejich úspěch vzniká na úkor zemí v hospodářské krizi.

Hospodářská krize od roku 2008 vyvolala deficity a zadluženost, nikoliv obráceně. Nelze tedy například Řecko obviňovat, že se dostalo do své krize plýtváním. Z krize je také často obviňována přílišná regulace trhů a příliš silný sociální stát. Jenže země se silným sociálním státem a silnou regulací pracovních trhů, jako země skandinávské, patří k ekonomicky nejúspěšnějším.-

Mnoha zemím, jimž se vedlo hospodářsky dobře, než přijaly euro, se vede po zavedení eura špatně. Zásadní vliv měla špatná správa této měny.

Struktura eurozóny vnutila jejím členským zemím nepružnost známou z období zlatého standardu. Jednotná měna odebrala členským zemím nesmírně důležitý mechanismus - kurzovní změny - a eurozóna začala diktovat měnovou a fiskální politiku.

V reakci na asymetrické šoky a rozdíly v produktivitě bylo zapotřebí úprav reálných kurzů. To znamenalo, že ceny na periferii eurozóny by bývaly musely ve srovnání s Německem a severní Evropou klesnout. Avšak protože se Německo bojí inflace, takových úprav mohlo být dosaženo pouze prostřednictví tvrdé deflace jinde. Typicky to znamenalo bolestnou nezaměstnanost a oslabení odborů v nejslabších zemích eurozóny.

Nynější systém nemůže v dlouhodobější perspektivě fungovat: demokratická politika zajistí jeho selhání. Euro může být zachráněno pouze změnami v pravidlech a institucích eurozóny. Těch změn je sedm:

- opuštění konvergenčních kritérií, podle nichž musejí být deficity menší než 3 procenta HDP.

- nahrazení politiky škrtů prorůstovou strategií, podporovanou solidárním fondem stabilizace

- zrušení dosavadního systému, vyvolávajícího finanční krize, kdy si země musejí půjčovat peníze v měně, která není pod jejich vlastní kontrolou

- zavedení lepšího systému sdílení vzájemných břemen, země musjí mít přebytky na běžném účtu, které investují do zvyšování mezd a fiskálních výdajů, aby ceny rostly rychleji než v zemích s deficitem na běžném účtu

- změnu mandátu Evropské ústřední banky, která bojuje jen proti inflaci, zatímco americká Federální rezervní banka má povinnost také usilovat o zaměstnanost, růst a stabilitu

- vytvořit společné pojištění vkladů, které by zabránilu úprku kapitálu z chudých zemí

- prosazovat a ne zakazovat proaktivní průmyslovou politiku, jejímž cílem musí být, aby málo rozvinuté země eurozóny dostihly země bohaté.

Z ekonomické perspektivy jsou tyto změny malé, ale dnešní politické vedení eurozóny zřejmě nemá politickou vůli je prosadit. To neznamená, že nynější polovičatý stav eurozóny je udržitelný. Rozpuštění eurozóny by bylo lepší než nynější slepá ulička.

Jak jsme letos v létě viděli v případě Británie, pokud nebude eurozóna zreformována a evropští politikové neučiní tvrdá rozhodnutí, evropští voliči je učiní za ně - a politikům se to nebude líbit.

Podrobnosti v angličtině ZDE

23.8.2016

"Tohle je lískový ořech, na začátku svého života. Tohle je loquat. Tady máme hrušni."

Jmenuje se Abu Wad. Znamená to Otec květin. A jeho malý syn, Ibrahim. Po dobu pěti let ďábelské války byla tato oáza klidu v Aleppu neuvěřitelným útočištěm, které přežilo. Abu Wad provozuje poslední zahradní středisko v tomto městě.

"Tady tohle moje místo má cenu mnoha miliard dolarů! Vlastním celý svět! My obyčejní lidé vlastníme celý svět! Svět je náš!"

Avšak svět Abu Wada je ve vzbouřenecké části Aleppa. Která je neúnavně bombardována syrským režimem a nyní i ruskými letadly.

Setkali jsme se v přestávce mezi bombardováním před několika týdny. Z milionu lidí, kteří žili v této části města, jich zůstává jen 250 000.

A po celou tuto dobu nepřestal Abu Wad zahradničit.

"Hluk války je jako Beethovenova hudba. Na tu hudbu jsme si zvykli, bez ní bychom se neobešli. Tak to teď považujeme za hudbu."

"Tenhle strom zasáhl šrapnel z barelové bomby. Ale díky Bohu, stále ještě roste. Ten strom poroste a my porosteme, navzdory všemu."

Aleppo bývalo jedním z nejkrásnějších měst světa. A také jedním z nejdéle obývaných měst světa. Dnes byla většina toho města zničena a tisíce lidí byly usmrceny.

Vzdorně uprostřed toho všeho je existence Abu Wada zasvěcena kráse života.

"A tohle je věčně zelené!"

"Kolik to stojí?"

"300."

Tenhle zákazník si odnesl rozmarýn.

"Vezmi ty květiny na kruhový objezd, kde stojí mé auto."

Rozmarýn ne pro vzpomínání, ale jako znak odporu.

"Pro nás zkrášlit kruhové objezdy poskytuje životu smysl. Lidi to motivuje. Takže nevidíme jen ničení, ale také vznik něčeho hezkého. Dál tady žijeme a znovu budujeme to, co bylo zničeno."

Někteří obyvatelé Aleppa kupují ty květiny a zasazují je na kruhových objezdech. Jsou to ostrůvky života. A jsou útěchou pro ty, kdo zůstávají v Aleppu. Protože tady žít znamená žít každý den ve smutku.

Třináctiletý Ibrahim přestal chodit do školy, aby mohl být u tatínka. Pomáhá mu v zahradním středisku, avšak znepokují ho hrůzy války.

Ibrahim: "U nás si tady kupoval květiny zákazník Abdul Aziz, ale teď je mrtvý. Ale ať si tady kupuje květiny kdo chce, všichni jsou vítáni. Někdy chodí lidé z nemocnice. A někdy si přicházejí kupovat květiny vojáci ze Svobodné syrské armády.

Čerstvě natrhané květiny uprostřed války v Aleppu. Scény příliš neuvěřitelné na to, aby se jim dalo věřit.

Nepřežilo to.

Koncem května, šest týdnů poté, co jsme se seznámili, bylo znovu zahájeno intenzivní bombardování syrským režimem a Ruskem. U zahradního střediska explodovala bomba. Zasáhla Abu Wada a ten byl okamžitě mrtvý.

Škola je uzavřena. Nikdo už nepřichází kupovat květiny.

A tady je Abu Wad, zahradník z Aleppa, pohřben. Jeho hrob žádné květiny nezkrášlují.

Bez otce se Ibrahim zdá ztracený.

"Co chcete, abych udělal?"

"Tvůj tatínek - Bůh mu dej pokoj - než zemřel, ty jsi s ním pracoval?"

"Ano."

"On se staral o tvé bratry tak, jako ty?"

"To je pravda."

"Věděl jsi, že se něco takovéhleho může stát?"

"Já vím."

"Tak co plánuješ dělat teď?"

"Já opravdu nevím."

Časem si možná vzpomene, jak jeho otec popisoval cyklus života:

"Tento květ nyní odkvetl, ale nový teď může začít růst."

"Květiny pomáhají světu a není nic krásnějšího než květy. Ti, kdo vidí květiny, se těší kráse světa, který stvořil Bůh. A když k nim přičichnete, jsou pastvou pro srdce a pro duši. Esencí světa je květina. "

21.8.2016
Czech islamophobes attempted to stage an Islamic state invasion in Prague, several people were hurt

Marking the 48th anniversary of the Warsaw Pact invasion of Czechoslovakia, which took place on 21st August, 1968, Czech islamophobic activists from the "Martin Konvička Initiative" tried to stage an Islamic State invasion at the Old Town Square in Prague on Sunday afternoon. They arrived in military vehicles, disguised as Arabs, wielding airsoft weapons, replica machine guns and Islamic State flags. When they started shooting, this produced panic amongst the passers-by, mostly foreign visitors, and several people were hurt.

Czech islamophobes see all muslims as terrorists. They do not distinguish between an ordinary muslim and an Islamic State fighter. They also see all refugees as potential terrorists.

Prior to the event, the Czech police had inspected the replica guns and found them acceptable, but when panic arose, Prague local authority officials cancelled the event.

Miroslav Adamec, "The Martin Konvička Initiative" spokesperson, said that the event was supposed to remind people of "what is daily happening several thousand kilometres from here and is now coming even to us, in Central and Western Europe."

Czech police is now assessing whether the event had infringed the law and whether it can be classified as the offence of disseminating alarmist news.

Source in Czech HERE

There are stories like this in the Czech Republic every day that never make it to the outside world because of a lack of translation. You can support us and help reveal what's happening in Central Europe today. Please make a contribution today on www.paypal.com and send your donation to redakce@blisty.cz. We fully rely on crowdfunding in our work. Thank you.

22.8.2016
Je Nohavicova píseň míněna xenofobně nebo ne?

Dva články o tom vyšly v ČR a na Slovensku. Oba citují dotaz Andrewa Stroehleina z Human Rights Watch, vznesený zpěvákovi:

22.8.2016
Konvička patří do cirkusu

Zdá se, že po včerejším pražském vystoupení jarmareční společnosti pana Konvičky zbývají už jen dvě možnosti. Jednou z nich je přetavení fraškovitého divadla v realitu krve:

Konvička postřílí nebo ještě lépe podřeže několik lidí, nejlépe rodin s malými dětmi, aby konečně a jasně demonstroval Čechům nebezpečí islámu, přičemž se ho pokusí zlikvidovat neohrožení, čerstvě, podle rady prezidenta republiky, vyzbrojení občané, kteří přitom omylem postřílejí další lidi a nejspíše i sebe.

Do vězení za to všechno půjde nějaký náhodně vybraný muslim, který vlastně ani nemusí být muslimem, úplně postačí, když si to o něm bude myslet veřejnost.

Druhou možností je seriózně nabídnout veselé společnosti pana Konvičky několik kotců v nějakém cirkusu, kde by mohli tito výtečníci nahradit ušlechtilá zvířata, jichž je na taková představení škoda. Manéž je však třeba obehnat bezpečnostním plotem, neboť není možné spoléhat na to, že konvičkovci budou po celou dobu představení schopni rozlišovat mezi svou rolí a realitou.

Nicméně je možné takto panu Konvičkovi zřejmě zprostředkovat početnější publikum a využít jeho talent užitečněji, než je využíván dosud, a zároveň výrazně snížit možnost, že na nás skutečně začne střílet.

22.8.2016

2. října budou Maďaři hlasovat v referendu ohledně plánu Evropské unie rozdělit uprchlíky po evropském kontinentu. Orbán silně prosazuje odmítnutí uprchlíků a podobnost referenda s britským referendem o brexitu vyvolala zájem o situaci v Maďarsku, píše na serveru Politico Goran Buldioski.

Avšak referendum je spíše Orbánova PR akce než vyjádření demokratické vůle Maďarů - pokus posílit Orbánův image jako obraz šéfa vznikajcí populistické, nacionalistické a regresivní Evropy.

Referendum nevyřeší žádný konkrétní politický problém. Otázka na volebním lístku je mlhavá a zaujatá: "Souhlasíte, aby měla Evropská unie právo nařídit povinné přijímání nemaďarských občanů v Maďarsku bez souhlasu parlamentu?" Nemá žádný dopad na konkrétní strategii Evropské unie ohledně uprchlických kvót.

V otázce se hovoří o "povinném přijímání", avšak EU navrhla pouze, aby členské země pomohly Řecku a Itálii s velkým počtem uprchlíků tím, že zpracují jejich žádosti o azyl a rozhodnou, zda by tito lidé měli azyl dostat. Součástí původního návrhu bylo do rozdělování uprchlíků po Evropě zahrnout i uprchlíky z Maďarska, avšak Maďarsko tuto nabídku odmítlo.

I Orbán přiznal, že jeho referendum nemůže změnit současnou politiku EU. Nicméně maďarská vláda přesto rozmístila po celé zemi billboardovou kampaň, na níž spojuje nedávné teroristické útoky v Evropě s příchodem vlny uprchlíků na tento kontinent. Obrovskými modrožlutými písmeny se inzeráty ptají: "Věděli jste, že od začátku migrační krize zemřelo při teroristických útocích v Evropě více než 300 lidí?"

Na rozdíl od britského referenda o brexitu, při němž byly názory britského obyvatelstva rozděleny téměř přesně půl na půl, Orbán nepotřebuje plebiscit, aby zjistil názory maďarského obyvatelstva. Když se loni situace uprchlíků zhoršila, občané a organizace občanské společnosti ve velkých počtech pomáhali uprchlíkům na budapešťském nádraží Keleti. Avšak za posledních několik měsíců vyplývá z průzkumů veřejného mínění, že Maďaři Orbánův restriktivní přístup podporují. V referendu bude zřejmě hlasovat pro Orbánovu odpověď "Ne" až 75 procent maďarských občanů.

Referendum je pro Orbána nástrojem jak zvýšit popularitu jeho strany. Ta trpí korupčními skandály. Maďarští občané jsou nespokojeni se stavem veřejného zdravotnictví a školství.

V únoru 2015 byla Orbánova popularita 27 procent. Avšak během migrační krize a v důsledku Orbánova tvrdého postoje vůči uprchlíkům jeho popularita letos v lednu stoupla na 32 procent a na 25 procent letos v červenci.

Maďarsko přitom podporuje příchod bohatých imigrantů. Od roku 2013 Maďarsku vydalo 3649 povolení k pobytů lidem, kteří si koupili vládní obligace v hodnotě 250 000 euro (nyní zvýšeno na 300 000 euro). Většina těchto investorů je z Číny, z Ruska či ze států kolem Perského zálivu. Tento počet je třikrát vyšší než je kvóta žadatelů o azyl, o zpracování jejichž žádostí Evropská unie Maďarsko loni požádala.

Maďarsko ve skutečnosti potřebuje migranty. V zemi chybějí desetitisíce kvalifikovaných pracovníků v oboru informační technologie, ve zdravotnictví a v dalších sektorech ekonomiky. Od roku 1989 do roku 2013 odešlo z Maďarska 420 000 Maďarů. V roce 2014 jich odtamtud odešlo 31 000, to je třicetiprocentní nárůst od předchozího roku. Zejména mladí lidé odcházejí z Maďarska a hledají příležitosti jinde.

Orbánovo referendum zatlačuje do pozadí celou řadu důležitých otázek. Jak mohou Maďaři zlepšit svou ekonomiku, své školství a své zdravotnictví?

Kompletní článek v angličtině ZDE

22.8.2016

Západní finanční krize z let 2007-2008 byla nejhorší krizí od roku 1931, přesto však byly její bezprostřední dopady relativně mírné, píše v týdeníku Observer Martin Jacques. Krize zpochybnila základní kameny dlouho dominantní neoliberální ideologie, avšak nikdo ji nezrušil. Banky byly zachráněny, skoro žádní bankéři neskončili ve vězení a jejich dluhy zaplatili daňoví poplatníci. Následná hospodářská politika především v anglosaském světě drtivou měrou spoléhala především na tištění peněz, na tzv. kvantitativní uvolňování. Západní ekonomika stagnuje a není tomu konec.

Navzdory finanční krizi pokračovala vláda ideologie neoliberalismu, protože politicky a intelektuálně nic jiného dnes neexistuje. Jenže vláda neoliberalismu nemůže přežít.

První známkou je to, že se veřejnost začala protivit bankám, bankéřům, a významným podnikatelům. Důsledkem finanční krize bylo ochromení důvěry v kompetenci vládnoucích elit. Znamenalo to vznik širší politické krize.

Neoliberální éra nepřinesla příliš dobré hospodářské výsledky. Nejdynamičtějším obdobím poválečného západního hospodářského růstu bylo období od konce druhé světové války do začátku sedmdesátých let, tedy období sociálního kapitalismu a keynesiánství, kdy byl hospodářský růst ve srovnání s neoliberálním obdobím od roku 1980 do dneška dvojnásobný.

Avšak nejkatastrofálnějším rysem neoliberálního období je obrovský nárůst nerovnosti. Nyní se ukazuje, že je to snad nejdůležitější politický problém na obou stranách Atlantiku, nejdramatičtěji v USA. Právě nerovnost je zdrojem politické nespokojenosti, která nyní ochromuje Západ.

Důvodem je, že hyperglobalizační éra dává systematicky přednost kapitálu před pracovními silami.

Jak ukázal Thomas Piketty, bez regulačních opatření kapitalismus přirozeně směřuje k zvětšování nerovnosti. V letech 1945 - 1970 byla hlavním nástrojem omezujícím nerovnost studená válka. Od rozkladu Sovětského svazu růstu všeobecné nerovnosti nic nebrání. Jenže lidová nespokojenost sílí a režimy založené na prohlubující se nerovnosti začínají být politicky neudržitelné.

Velké části obyvatelstva Spojených států a Velké Británie jsou nyní v rebelii proti svému osudu, jak to v USA dokazuje podpora pro Trumpa a pro Sanderse a v Británii hlasování pro brexit. Tato lidová revolta se často označuje za "populismus". Jak napsal nedávno Francis Fukuyama: "'Populismus'je nálepka, kterou politické elity používají pro strategie, které podporují obyčejní občané a které se jim nelíbí." Populismus je hnutí proti statu quo. Představuje začátek něčeho nového, i když je většinou daleko jasnější, proti čemu se staví než co podporuje.

Brexit je typickým příkladem takového populismu. Zlikvidoval základní kámen britské politické strategie od začátku sedmdesátých let. Byl to výkřik lidí opuštěných na pokraji společnosti. Tato rebelie ochromila vládnoucí elitu.

Tato revoluce je vzbouřením dělnické třídy. Nejde o sociálněd

emokratické či levicové hnutí. Je to neartikulovaný protest, který má velmi málo co společného s někdejším levicovým hnutím.

Tato dělnická třída dnes nepatří nikomu: její orientace vůbec není ničím předem určena, jak si mylně myslela levice.

Neoliberální éra je ochromována ze dvou směrů. Zaprvé, hospodářský růst je dnes zoufalý. Hrozí možné další finanční krize. Zadruhé, lidé, kteří v neoliberální éře prohráli, už nejsou připraveni být pasivní a zticha.

Jasnou známkou upadajícího vlivu neoliberalismu je rostoucí sbor intelektuálních hlasů vyslovujících se proti němu. D

o popředí se dostává otázka nerovnosti.

V Británii triumfoval ve volbách do vedení Labouristické strany Jeremy Corbyn. Bylo to proto, že především mladí Britové, kteří vstoupili do Labouristické strany v obrovských počtech, chtěli naprosto skoncovat s pravicovou blairovskou Labouristickou stranou. Ta totiž nebyla schopna vnímat novou, sílící atmosféru deziluze dělnických vrstev.

Corbyn není produktem nové doby, je návratem do sedmdesátých a osmdesátých let. To je jeho síla i slabost. Je nepošpiněný dědictvím Blairovy Labouristické strany, protože jej nikdy nepřijal. Avšak Corbyn také nerozumí duchu nové éry. Nebezpečím je, že stojí na hliněných nohou ve vysoce proměnlivém a nepředpověditelném politickém prostředí, v němž je Labouristická strana nebezpečně rozhádána.

V podobně vážné situaci je i britská Konzervativní strana. I ona je beznadějně rozhádána. Netuší, kterým směrem se po brexitu má vydat. Po brexitu je Británie roztříštěná a hluboce rozdělená. Přitom existuje velká pravděpodobnost, že si Skotsko zvolí nezávislost. Konzervativci netuší, že neoliberální éra končí.

Ještě dramatičtější situace než v Británii je v USA. Donald Trump se tam stal antiglobalizačním a antimigrantským prezidentským kandidátem. Je přesvědčen, že zájmy dělnické třídy byly obětovány ku prospěchu nadnárodních korporací. Proti globalizaci chce Trump bojovat hospodářským nacionalismem. Ekonomický nacionalismus také prosazoval Bernie Sanders. Jak republikáni, tak demokraté jsou nyní v Americe hluboce rozděleni mezi zastánci a odpůrci globalizace.

Trump používá nacionalismu i v zahraniční politice. Argumentuje, že svou snahou udržet si postavení supervelmoci Amerika plýtvá svými zdroji. Systém spojenců USA je neférový, protože Spojené státy nesou největší část tohoto finančního břemena. Chce peníze investovat doma, do rozpadající se infrastruktury.

Trumpovy argumenty jsou zásadní kritikou Ameriky jako světového hegemona. Jsou radikálním rozchodem s neoliberální, hyperglobalizační ideologií, která vládla skoro po celé poválečné období. Je nutno je vzít vážně.

Trump možná americké volby prohraje. To však neznamená, že síly, které se stavějí proti hypergloblizaci, ztratí svou argumentaci a oslábnou. Za necelý rok Trump a Sanders změnili celou veřejnou debatu. Argumenty kritiků hyperglobalizace sílí. Přibližně dvě třetiny Američanů souhlasí, že "nemáme uvažovat o mezinárodních problémech, ale soustředit se na naše domácí problémy". Hlavním motorem odporu vůči hyperglobalizaci je nerovnost.

Kompletní článek v angličtině ZDE

1.8.2016
PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

V červenci 2016  přispěli čtenáři finančně na Britské listy celkovou částkou 48 938.41 Kč.   

Zůstatek byl koncem července  2016 94 660.91 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat  na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

Hospodaření OSBL za červenec 2016

Zůstatek k dispozici Britským listům k 30.6.  2016 :..............132 482.29 Kč

Příjmy:

Od sponzorů ............................................................. 47 938.31  Kč
úrok.....................................................................................1 Kč

Výdaje:

bankovní poplatky........................................................677.19 Kč
připojení k internetu: ...................................................1840.50 Kč
honorář (KD) ............................................................20 000.00 Kč
honorář (DV) ............................................................11 500.00 Kč
honorář (BK) .............................................................11 500.00 Kč
programování a správa serveru (MP) ...................12 000.00 Kč

pronájem filmové techniky............................................1543.00 Kč

účetnictví (JS)................................................................... 15 000.00 Kč

filmový festival Karlovy Vary ...........................................11 700 Kč




Zůstatek k 31.7. 2016: 94 660.91

Daňová přiznání Občanského sdružení Britské listy z let 2003-2014

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

2010 2011 2012 2013 2014 2015
17. listopad       Historie >
6. 6. 2016 O ukradené československé revoluci z roku 1989 Jan  Čulík
23. 11. 2015 Rozeštvat, rozdělit, zbavit smyslu Karel  Dolejší
18. 11. 2015 Kritický okamžik pro českou společnost nastal Bohumil  Kartous
18. 11. 2015 Studentům vstup zakázán, Miloš Zeman má dostaveníčko s lůzou...   
18. 11. 2015 Kde je ten správný duch 17. listopadu? Kryštof  Kozák
18. 11. 2015 Není možné   
17. 11. 2015 "Síla skupiny", aneb Proč podléháme zlu Karel  Dolejší
16. 12. 2014 Svět obyčejného člověka a Vánoce Josef  Mrázek
27. 11. 2014 Dají se spontánně přes noc vyrobit unifikované červené kartičky? Jan  Lipšanský
22. 11. 2014 Sovětské rady z Washingtonu

Festival dokumentárního filmu Jihlava       Historie >
5. 11. 2014 Třikrát hurá pro FAMU Sam Graeme Beaton
5. 11. 2014 Three Cheers for FAMU Sam Graeme Beaton
1. 11. 2014 Česká pivní válka Sam Graeme Beaton
1. 11. 2014 The Czech Beer War Sam Graeme Beaton
31. 10. 2014 Venku v přírodě - František svého druhu a Lovu zdar! Sam Graeme Beaton
31. 10. 2014 Out in the Open - František svého druhu and Lovu zdar! Sam Graeme Beaton
30. 10. 2014 Závěrečná ceremonie jihlavského festivalu: Jeho význam roste Sam Graeme Beaton
30. 10. 2014 Jihlava Closing Ceremony -- A Festival in Ascendance Sam Graeme Beaton
28. 10. 2014 Filmy o rasismu v České republice Sam Graeme Beaton
28. 10. 2014 Films about racism in the Czech Republic

Předčasné volby 2013       Historie >
21. 2. 2014 Skutečně přišla změna?   
16. 2. 2014 Proč neočekávám žádných hysterických změn k lepšímu Karel  Dolejší
31. 1. 2014 Místo škrtů šetření Boris  Cvek
10. 1. 2014 Jedna ruka netleská Lubomír  Brožek
1. 1. 2014 Chodíval k nám, chodíval... Petr  Lachnit
27. 12. 2013 Bilance roku 2013: Česká republika v zajetí minulosti Boris  Cvek
25. 11. 2013 ČSSD, korupce a dvojí metr antikomunistické pravice Jan  Májíček
20. 11. 2013 Babišův a Sobotkův plán 10% škrtů hrubého národního štěstí Štěpán  Kotrba
18. 11. 2013 Zemanovci na odchodu z politické scény? Michael  Kroh
11. 11. 2013 Nejde o pouhou solidaritu předsedů stran...

Důchodci a obhajoba jejich zájmů v české politice       Historie >
28. 4. 2016 Zpověď „šmejda“ Ivo  Barteček
30. 12. 2015 Vidina tří set (korun) Štěpán  Steiger
1. 1. 2014 Kotrba k roku 2013: S Babišem klidně, s křesťany nikdy, se zpravodajstvím ČT do pekla Štěpán  Kotrba
1. 10. 2013 Interpretace o důchodcích paní Šporkové není úplně přesná Jiří  Baťa
30. 9. 2013 Manuálně pracující mívali vysoké důchody Alice  Valkarová
30. 9. 2013 Důchodci -- trochu jiný pohled Sylva  Šporková
29. 9. 2013 Důchodci by se měli probudit   
24. 9. 2013 Šedá síla mlčící, spící Ivan  David
20. 9. 2013 Zapomenutí - a co dál? Jan  Sláma
20. 9. 2013 Kdo nevolí ČSSD a KSČM, je blbec

Tykadlový řidič Roman Smetana       Historie >
29. 10. 2013 Dobrý řidič Smetana Sam Graeme Beaton
29. 10. 2013 Dobrý řidič Smetana Sam Graeme Beaton
15. 3. 2013 Krajský soud potvrdil podmíněný trest pro Romana Smetanu Milan  Daniel
15. 1. 2013 IDnes napsala o protestu 15 lidí proti komunismu :) o demonstraci 150 osob na podporu Romana Smetany neinformovala Milan  Daniel
15. 1. 2013 Roman Smetana dostal za vyhýbání se vězení podmíněný trest Jan  Čulík
15. 1. 2013 Smetana nedostal trest, který by mohl mařit Milan  Daniel
7. 1. 2013 Zdravím Vás z 23. století Oldřich  Kříž
5. 1. 2013 Poněkud nevěrohodný "nestraník" Cikrt Jiří  Baťa
4. 1. 2013 Proč lžete, pane Doležale? Roman  Smetana
3. 1. 2013 Tykadla

Koutek reklamní tuposti       Historie >
12. 2. 2014 Vyjádření bývalého generálního tajemníka MOV ke komercializaci olympijské myšlenky + humoreska navíc Tomáš  Koloc
10. 2. 2014 Detaily nebo medaili!, aneb obchod s olympijským masem Tomáš  Koloc
31. 1. 2014 Máte rádi Sochi? aneb Makaronské hry 2014 Tomáš  Koloc
29. 1. 2014 "...na všech sloupích" Tomáš  Koloc
28. 1. 2014 Špičková Česká televize Bohumil  Kartous
27. 1. 2014 Ještě češtějá, ještě lépějá, pane hrábě! Karel  Dolejší
17. 1. 2014 "Ultimátní" konec českého překladatelství Tomáš  Koloc
15. 1. 2014 Antisemit revival Tomáš  Koloc
31. 12. 2013 Silvestr třicátého Tomáš  Koloc
13. 12. 2013 Slaďte (ne)zdravě?

Copyright © 1996-2014 Občanské sdružení Britské listy | Kopírování obsahu možné pouze po předchozím písemném souhlasu redakce