ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
23.3.2017
Další důkaz o nevyspělosti, a tedy zranitelnosti české společnosti

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Britská vláda se začala detailně zajímat o to, jak digitální giganti, jako třeba Google, spravují digitální prostor, jenž spoluvytvářejí. S překvapením zjišťuje, že vlastně nijak zvlášť. To, co je ve fyzickém světě zákonem výslovně zakázáno, tedy podpora extremistických hnutí, rasismu, násilí vůči jiným, je v digitálním světě v podstatě nepostiženo. Nová dimenze lidské existence tak stojí v naprostém rozporu s tím, co předpokládá dosavadní společenská smlouva. Ukazuje se, že společnosti, jako je Google, Facebook, Twitter a řada dalších, které spoluovládají tuto dimenzi, nejsou z podstaty věci pouze plátci daní. Jsou to reální ovlivňovatelé věcí veřejných, jak ukazují globální události posledních let. Z toho titulu musejí na sebe brát mnohem větší odpovědnost než pouhé ekonomické subjekty.

Jak ukazuje článek serveru Medium, představující nový přístup k regulaci dění v digitálním světě, internet se velmi rychle změnil. Od původní myšlenky volného sdílení a síťování se z něj kvapem stal nový "divoký západ", neosídlený, nehierarchizovaný, neregulovaný. Vše bylo - a stále do značné míry je - povoleno a novodobí digitální barbaři osídlili novou dimenzi po svém, s animální vervou a pocitem nepostižitelnosti a naprosté anarchie, kterou digitální svět doposud reprezentuje. 

Jenže stejně jako ve fyzickém světě se děje ještě jeden proces, inherentní nejen lidské společnosti. I digitální dimenze se začala rychlým tempem hierarchizovat, stejně jako tomu je v jiných sociálních sférách. Je to antropologická přirozenost, která vede ke snaze uzurpovat pro sebe co největší prostor a dominovat. Na internetu tak vyrostli rychle noví giganti a ekonomicky jej ovládli. To ovšem naprosto mění situaci. Zatímco původní vliv internetu přinesl decentralizaci (ať už ekonomickou či mediální) a rekonfiguroval mapu sociálních a ekonomických vztahů, z níž vyloučil některé prostředníky (disintermediation), takřka okamžitě se vytvořil nový způsob, jak ovlivňovat dění v digitální dimenzi a určovat priority: prostřednictvím algoritmu zobrazování obsahu je možné něco zdůraznit a něco potlačit, nově s globálním dopadem během několika vteřin.

Zatímco v původním modelu centralizované distribuce informací byli tzv. gatekeepers reálně velmi mocní a nepochybně manipulovali obsahem velmi účelově, jak dokládají Chomsky a Herman v Manufacturing consent, ve prospěch politických zájmů konkrétních ideologií, byli alespoň jasně viditelní a bylo možné je dobře pojmenovat, číst jejich záměry. V digitálním světě, v němž rozhoduje nastavení algoritmu na základě zevně nečitelných parametrů, ovlivnitelných nejčastěji ekonomickými zájmy, je velmi těžké číst a interpretovat záměr a mapovat tak možné polarity v jejich jednotlivých strukturách.

To je samozřejmě primárně ekonomický zájem, monetizace digitálního světa a hledání cest k ní roste pochopitelně s počtem lidí, firem a tedy s velikostí kapitálu, který je v něm přítomen. Hned vzápětí ovšem přichází politický obchod a marketing, tedy disciplíny, které efektivně vytlačují autenticitu vhodně designovaným obsahem a dominancí v digitálním světě prostřednictvím hegemonů, kteří ovládají internet. Zatímco ve fyzickém světě vše trvá relativně dlouho, je regulováno přísně a efektivita je nejistá (a její ověřování zdlouhavé a drahé), v digitálním světě je možné během několika minut vyzkoušet popularitu určitého sdělení, rozšířit velmi rychle k dalším potenciálním příjemcům a později replikovat.

Svoboda šíření informací v digitální éře tak nabývá zcela nových rozměrů. Internet je an-archický, pokud jde o společná pravidla existence v něm, ale nikoliv pokud jde o vymezení dominance a určování pravidel na základě pozice silnějšího a bez ochrany zájmů celku. Extremismus je pouze reprezentací hmatatelného ohrožení, nicméně to největší ohrožení spočívá ve faktu, že realita pouze poslušně následuje hyperrealitu a ti, kdo ji ovládají, mají v ruce skutečnou moc.

Hledání toho, jak regulovat digitální svět v zájmu společnosti, je doslova a do písmene bojem o přežití společnosti ve formě liberální demokracie. Je v pořádku nutit internetové giganty k tomu, aby přijali odpovědnost úměrnou vlivu, který mají. Aby aplikovali do svých etických kódů normy, které udržují liberální demokracii v chodu. Nejvíce to ovšem nezáleží na legislativě, protože se ukazuje jako naprosto nevymahatelné právo, které je porušováno v desetitisících případech za den. Nejvíce záleží na tom, zda si společnost uvnitř dokáže vydobýt respekt vůči svým ústavním pravidlům a zda je bude vyžadovat bez ohledu na okamžitý ekonomický či politický zisk. jak se ukazuje, v takovém případě jsou i mocní digitální giganti ochotni svou odpovědnost přijmout

Stejně jako v ostatních případech je i tato expozice vyjádřením stavu společnosti. Jestliže v ČR nebude existovat dostatečný tlak na to, aby se internetoví giganti chovali eticky, a nic tomu doposud nenasvědčuje, lze to nejsnáze interpretovat tak, že to ekonomicky a politicky mocným vyhovuje. To je ovšem jednoznačná zpráva o tom, že tato společnost není dostatečně vyspělá, aby hájila svůj vlastní společný zájem, neboť jej nechává bez rezistence vykrádat hrstkou individuí. Tento indikátor ukazuje na permanentní nebezpečí a zvýšené riziko toho, že se zvyšující se schopností invaze technologií do našeho vědomí - mimo možnost kontroly - upadne taková společnost do faktického digitálního otroctví.

23.3.2017

V březnu si připomínáme, respektive někteří z nás si připomínají, tři tragické události, jež do značné míry formovaly svět, tak jak jej známe dnes. Jsou jimi: intervence NATO v Kosovu (1999), invaze do Iráku (2003) a zásah NATO V Libyi (2011).  Západní a české sdělovací prostředky těmto výročím nevěnují takovou pozornost, jakou by si bezesporu zasloužily, neboť právě v těchto třech případech nedokázaly veřejnosti poskytnout ucelené a objektivní zpravodajství. Nejde o ojedinělá selhání tradičních mediálních domů, jichž je samozřejmě vícero. Tato a další pochybení médií středního proudu neopomenutelnou měrou přispěla k rozkvětu falešného zpravodajství, a není tudíž divu, že některé horké hlavy usilující o veřejnou funkci dnes považují Parlamentní listy za etalon české žurnalistiky.                 

Myslím, že není zapotřebí nasazovat mediálnímu mainstreamu psí hlavu, vždyť velká média fungují jako korporace, jsou orientována na zisk a jejich činnost podléhá informačním filtrům. To není žádné velké tajemství. Nicméně v redakcích západních sdělovacích prostředků pracuje řada výtečných novinářů a nelze v žádném případě klást rovnítko mezi zavedená periodika a manipulativní weby, jako jsou Breitbart News či jejich český klon Parlamentní listy.    

Prubířským kamenem tradičních mediálních domů se staly vojenské intervence západních států, jejichž průběh a následky jsou v negativním smyslu slova patrné do dnešních dnů.

Dne 24. března 1999 zahájily letecké síly Severoatlantické aliance bez autorizace Rady bezpečnosti OSN bombardování vzpurného Srbska. Nicméně eskalaci konfliktu v Kosovu se dalo předejít diplomatickými prostředky, jak mezi jinými argumentuje americký politolog Stephen Zunes. Spojené státy podle Zunese odmítaly návrhy OSN a OBSE na prodloužení mírové mise a nečinně pozorovaly, jak v regionu sílí ozbrojené povstání kosovské guerilly KLA na úkor občanského odporu zdola. Ačkoli nikdo soudný nezpochybňuje zločiny jugoslávské armády a paramilitárních jednotek v Kosovu, „neústupný“ Bělehrad byl zprvu ochotný přistoupit na návrh západních diplomatů,který požadoval stažení jugoslávských jednotek z Kosova a vytvoření kosovské autonomie v rámci Srbska. Navíc srbský parlament přišel s alternativním plánem, jenž odmítl okupaci Srbska silami NATO a apeloval na OSN a OBSE, aby krizi diplomaticky urovnaly. NATO však trvalo na vyslání okupačních vojsk do Srbska, jež by se mohla bez povolení pohybovat po celé jugoslávské federaci.  Je proto celkem pochopitelné, že nacionalista kalibru Slobodana Miloševiće toto zjevné ultimátum odmítl a ke slovu se nakonec dostaly zbraně. Jinými slovy, kdyby západní diplomaté dali přednost inteligentní a smysluplné diplomacii, válce a jejím neblahým dozvukům na mezinárodním poli mohlo být zabráněno. Navíc Spojené státy měly jen stěží na srdci blaho kosovských civilistů, když v tutéž dobu podporovaly mnohem vydatnější vraždění ve Východním Timoru a na východě Turecka.    

Vzdušná kampaň NATO v Jugoslávii, jak už bylo řečeno, způsobila otřes na mezinárodní scéně - ať již hovoříme o válečných zločinech Severoatlantické aliance, podkopání Charty OSN, posílení pravomocí NATO v dalších světových regionech a vytvoření „blueprintu“ pro budoucí intervence či o poskytnutí záminky Kremlu pro prohloubení vojenské přítomnosti v Jižní Osetii a Abcházii.  

Západní sdělovací prostředky společně s liberálními politiky a komentátory zásah NATO v Kosovu nepokrytě podporovali a velké mediální domy nebyly schopny poskytnout adekvátní prostor zastáncům smírného řešení krize. O předpojatosti a zjevných přešlapech mediálního mainstreamu v souvislosti s válkou v Kosovu podrobně psali kupříkladu mediální analytik Matthew A. Baum, politolog Yuri M. Zhukov či Noam Chomsky.    

Druhé březnové výročí připadá na zahájení ilegální invaze do Iráku, o níž jsem psal ve svém předchozím článku na Britských listech. Selhání zavedených médií při informování o invazi, událostech, jež jí předcházely, a o samotné okupaci Iráku je bez nadsázky impozantní. Mnozí dnešní stoupenci manipulativních webů poukazují na blamáž s neexistujícími zbraněmi hromadného ničení, potažmo na spoluvinu západního mainstreamu při ospravedlnění agrese do Iráku. Studie vypracovaná mediálním watchdogem Fairness and Accuracy In Reporting (FAIR) analyzující mediální pokrytí irácké krize dospěla k závěru, že drtivá většina amerických sdělovacích prostředků podporovala rozhodnutí vlády George W. Bushe zaútočit na Irák, zatímco upozaďovala protiválečné hlasy. Kritikové v průběhu okupace Iráku argumentovali, že se mainstreamová média nadmíru soustředila na pozitivní události a bagatelizovala negativní jevy.

A konečně třetí březnové výročí se týká intervence NATO do Libye, jež byla zahájena 19. března 2011. Také v tomto případě byly mediální zvěsti o Kaddáfího zločinech nafouknuté, diplomatická jednání ustoupila víření válečných bubnů, a samotný vojenský zásah destabilizoval nejen Libyi, ale i okolní státy. Následného politického vakua využily znesvářené islamistické milice včetně Daeše, nebývalý rozkvět zaznamenali pašeráci, kteří jsou vedlejším produktem uprchlické krize, a v nynějším chaosu své pozice v Libyi upevňuje Rusko. Výzkumníci z Harvardovy a Michiganské univerzity na příkladu Libye demonstrovali, že sdělovací prostředky v nedemokratických zemích upozaďují zprávy o nenásilných protivládních protestech a převážně ignorují vládní zvěrstva, zatímco západní média se uchylují k opačnému schématu. Nicméně mediální předpojatostí trpí média jak v diktátorských režimech, tak ve svobodných zemích.    

Z výše uvedeného celkem jasně vyplývá jedna zásadní skutečnost. Tradiční mediální domy navzdory obrovskému finančnímu a intelektuálnímu zázemí nejsou schopny veřejnosti poskytnout reálný obraz událostí, přijde-li na mediální pokrytí západních vojenských intervencí. Tato skutečnost ostatně platí i pro další západní válečná dobrodružství (válka v Indočíně, konflikt v Centrální Americe, invaze do Panamy, první válka v Zálivu apod.). Nemůžeme se proto divit, že třeba v případě válečného konfliktu v Sýrii mnozí mediální recipienti rezignovali na západní zpravodajství a s naivní důvěrou konzumují produkci alternativních webů, jež však veškeré novinářské standardy odvrhly. A to je především špatná vizitka kdysi respektovaných mediálních domů.       

17.3.2017
Rozhovor Britských listů 101:
Byl jsem v cizině, abych se mohl věnovat českým věcem

V třetím a posledním rozhovoru Jana Čulíka s publicistou a filmovým kritikem Antonínem J. Liehmem (92) je řeč o jeho vydavatelské činnosti v emigraci po sovětské invazi z roku 1968. A. J. Liehm vydával exilové Listy, jejich každoroční objemnou literární přílohu Čtení na léto a výběr nejzajímavějších mezinárodních politologických článků v časopise 150 000 slov. Tato práce by neměla být zapomenuta. Rozhovor se vysílá na regionalni televizi.cz, která je k dispozici satelitem, pozemním vysíláním a na kabelu i na internetu, od pátku 17. března 2017.

I vy můžete mít na Regionální televizi před vysíláním Rozhovoru Britských listů za velmi rozumnou cenu svou reklamu. Televize má dosah na půl milionu diváků. Napište si o podrobnosti na adresu redakce@blisty.cz.

Přidejte si prosím Britské listy mezi oblíbené na Facebooku ZDE

23.3.2017
Dělat si naděje, že tato kauza zlomí Babišovi vaz, je bláhové

Budu trochu provokovat, můžu? V úterý se to prý smí. Tématem těchto dní jsou daňové eskapády Andreje Babiše. Jejich poměrně přesný popis byl publikován mnohokrát a v jedné věci není vůbec sporu, ať tvrdí kdo chce co chce: že tyto operace byly účelové. Nepředstavovaly to, čemu se říká "ordinary course of byznys", standardní podnikatelský postup mezi dvěma nepropojenými subjekty. Kdyby firmy neprodával Babiš Babišovi, ale Franta Tondovi, bylo by to za zcela jiných finančních podmínek. A kdyby si korunové dluhopisy Agrofertu s 6% úrokem mohl koupit každý, tak by... žádné dluhopisy nebyly vydávány. Účelovost spočívala v jediném účelu: zlacinit se z daní. To je pravda. Jenomže je to půl pravdy. Nemyslím, že u nás existuje podnikatel nejhůře z třetí ligy, který by o těchto možnostech a postupech (a o řadě dalších) nevěděl, píše na Facebooku Jiří Hlavenka.

Jaké procento z nich tyto a podobné postupy využívá, nevím, mohu jen odhadovat - jsem přesvědčen, že silná většina. Liší se to v intenzitě, v kvantitě, v použitých metodách, třebas v "míře hamižnosti": mám pocit (jen z náznaků, protože o tomto se nehovoří ani mezi přáteli), že podnikatelé jsou celkem smířeni s tím, že něco státu pustí, ale celková míra zdanění při repatriaci zisku se jim zdá příliš vysoká a neférově dvojí (firma vykáže zisk, ten zdaní na firemní úrovni devatenácti procenty a může s ním dále pracovat, avšak když jej majitel chce dostat "do kapsy", zdaní jej ještě jednou srážkovými patnácti procenty). Tedy ještě jednou: tyto postupy využívá kdekdo.

Aniž bych to chtěl nějak relativizovat nebo omlouvat, je dobré zmínit, že se tak děje všude na světě. Dvacátý nejbohatší člověk světa, Steve Ballmer, před pár lety koupil za dvě miliardy jakýsi basketbalový tým. Že by se Steve dal na stará kolena na basket? Kdepak; jeho poradci vykoumali, že v domovském státě onoho týmu existuje nějaká daňová výjimka z výjimky, dle kterého se podobný typ investice dá označit jako "goodwill" (!) a padesát procent z částky se dá v budoucnu odečíst z daní. Ne z daňového základu, ale přímo z daně. Steve tak dostane jedno giga zpátky a za čas pak zase ty baskeťáky při troše štěstí za dvojku někomu prodá, a miliarda je v kredenci. Dobrá psovi mucha, ne?

Příklad další a ještě zásadnější: největší světové korporace (Apple, Google, Microsoft atd.) využívají nesmírně důmyslné triky, aby si vyhnuly placení daní z profitu, který je mimochodem např. v USA dvojnásobně vyšší než u nás (39.1% vs 19%). Využívají toho, že jejich byznys je globální a z nemalé části elektronické - tedy vlastně není jednoduché říci, kde vzniká výnos a kde se uplatňují náklady, a též toho, že mnoho států včetně evropských (Holandsko a Irsko, například) mají tyto daně nízké a další manévry pak umožňují různé výjimky a úlevy. Z prodejů na čtyřech kontinentech firma Apple platila celkovou daň 4.5%.

(Abych trochu zkomplikoval obvyklé představy o nespravedlivém světě: plátci procentuálně nejvyšších daní, ve výši přesahující 40%, jsou obří ropné společnosti jako je například Exxon. Protože jim se přece jen trochu blbě odpředstírá, že ty ropné vrty se nalézají v daníprostém Irsku).

Jak se na tyto eskapády dívá svět? S rozpaky: "je to nefér, je to hanebné, ale systém to umožňuje". I já jsem názoru, že je sprosťárna, když korporace mají tak rozsáhlý systém cestiček, jak se si brutálně snižovat daňové zatížení, zatímco drobný živnostník si maximálně dá do firemního účetnictví nákup pastelek pro syna do školy, které vykáže jako kancelářské potřeby. A dodávám, že tyto boční cestičky nejsou "chybičky, které se staly", ale jsou vytvořeny zcela záměrně - účelově. I když nevylučuju, že zaokrouhlovací trik s korunovými úroky byla věc, která zákonodárcům nedocvakla, měli možnost to obratem napravit a díru ucpat, jakmile první subjekt na fintu přišel a využil ji. Neučinili tak. Je špatný ten, který daňové úlevy a fintičky zavádí do zákonů, nebo ten, kdo jich využívá?

Jistěže je tu další rozměr: Andrej Babiš je ministr financí, který sděluje národu, že se postará o to, aby všichni řádně platili daně. Toto však prosím vysvětlete jeho voličům, ne mně.

Slyším hlasitou námitku: A co když se ukáže, že Babišovo jednání (ve hře je samozřejmě stále i Čapí hnízdo) je porušením zákona? Není to vyloučeno a samozřejmě by to změnilo situaci - ale obávám se, že méně, než doufáte. V oboru "daňových optimalizací" je běžné, že berňák má na věc jiný názor než podnikatel, postup firmy neuzná a daň vyměří. Napaří navíc ještě úroky a sankci, ani jedno ani druhé ale nejsou smrtící částky, a pokud se chcete dnes večer zasmát skrze slzy, pak vězte, že tyto tresty může prominout... ministr financí.

Případů doměření daně jsou nejspíše desítky tisíc ročně a v nemalém procentu ani nejde o odhalený vědomý podvod, ale skutečně o odlišný pohled na to, co je a co není uznatelný náklad - daňové systémy jsou složité a nejednou jsme si s firemním daňařem lámali hlavu, jak k tomu či onomu přistupovat, zda být poněkud "předposraný" a zdanit něco, co možná není ani nutné či být "odvážný" a riskovat případné úroky a penále.

A vzhledem k tomu, že obří firmy si nechávají daňově optimalizační postupy navrhovat od předních světových konzultačních společností (ve včerejších HN například pán z Deloitte vehementně hájil Babišovy postupy jako naprosto legální a v dokonalém pořádku, takže lze tušit, odkud vítr vane), dovedu si linii obrany představit velmi živě: to ne já, to mně poradila světově proslulá konzultační firma, která bere pět tisíc na hodinu a zaměstnává ty největší experty... já přece nejsem žádný expert na daně, já jsem manažer a obchodník. Prosím, opět nikoho nehájím, jen upozorňuji, že pokud si někdo dělá naděje, že zrovna tohle zlomí Andreji Babišovi vaz, je možná příliš optimistický a bude zklamán.

"Death and taxes": jediné dvě věci, které jsou prý na světě jisté, smrt a daně. Já bych tedy přísahal jen na to první.

23.3.2017
Bodláky Václava Duška

Každý desátý nehodný občan byl prý už sledován neznámým bratrem – nu, to by tak hrálo, aby se kluci bretschneidrovští poflakovali za naše vydřené peníze, a přece pracují laxně, bídáci, příběhů se šťastnými konci se dočkáš, občane, toliko a pouze, zdali sleduješ seriálové policajtské bouráky, kteří zatočí se zločinci přímo marlowsky. Partajní břišní tance nedovzdělaným chovancům unikají, nejsou sledovány bedlivým uchem dokonalých – i navrhoval pivní nádeník po osmém půllitru pivsonů vyzděných panáky, aby vznikl útvar Neúplatných. Bože, netrestej generálskou drobotinu ověnčenou metály za práci věnovanou lidu. Nemáme slušnou síť věznic, aby za mřížovím skončily natěšené vysmáté mřenky, z demokratických zlodějských vod. Trest bývá neúčinný tam, kde právo znamená táčky i vytáčky.

Před mnoha lety, při bloumání v krásných Tatrách, seslaných nám Bohem, vedl jsem dialog s rodiči urputně divé děvojky, zkušenými psychiatry, o trestání neposlušných skrčků. Přesvědčovali mě, že tělesné tresty dítek jsou přežitkem vyšlechtěného křesťanského puritanismu a nelidského komunistického sadismu. A tu naducaná dívenka již neunesla, že rodiče se jí dostatečně nevěnují a nakopla tatíka do holeně, jednou, dvakrát, trpělivě zklidňována moudrými slovy pokračovala v trestání taťuly a kopla i mamulu – a tu ona lékařka lidské duše vyťala dcerce záhlavec, přidala druhý a taťula nemeškal – nu, léčili otlemenou barbarku bez přemýšlení…

Dívenky bývají zuřivé, ano, před časem přišel domů vysílený mluvka politik, zul se a hned v předsíni položil roztomilé holčince otázku, jak se měla – odpověděla se smíchem na rtících přesným kopancem do holeně tatíka. Pozor, točily se dokumentární záběry naostro – táta mluvka pravil: no, to je ale hezké, takhle se vítá otec, a prásk zásah opět přesný. Začneš-li trestat rodiče ve svém útlém věku, pak věz, že v budoucnu nebudeš mít problém pokračovat s výchovou neposedných staříků.

Máte-li v rodině dětské kápo, pak je ovšem každá rada drahá. Opožděný trest může být neúčinným, přesto obrana práva velí – potrestat účinně, rychle, bez otálení. Advokáti klacků a bastardů budou bíti na poplach – děti se nesmí uhodit. Nesmí! Kolikrát asi byli potrestáni smradi, kteří ubili v Jihlavě plameňáka?! Rodiče výtečníků mají k výchově zrůdy – a přestaňte už s tím nízkým věkem dítek a nezletilých. Odpustit lze bez mozkům, avšak musíme je účinně izolovat.

Zářný příklad – na pohled evidentní debil mučil koně. Opakovaně. Trest? Směšný.

A nejsou sami, jihlavští pekelní andílci! Chráněná chamraď si libuje v právním zkaleném moři; snaha převychovat duchovního hrbáče bývá marnou! Dětský sadista zrajtuje vrstevníka hnusným odpudivým způsobem, následný trest, výsměchem společnosti zasažené chátrajícím polo bleskem slepé spravedlnosti. Loupit, přepadat, vraždit, ano, společnost zhrubla, děti nejsou výjimkou. Přibývá dětská zločinnost, anebo je výmyslem a pěstovaným mediálním protlakem po odporných senzacích?

Tyranizovali žáci darebáci nebohou učitelku, zemřela, ovšem ne díky tyranům, skonala přirozenou smrtí. Opravdu? A co trest oněm klackům?! Zanedbatelný. Hrozbou největší jsou údajně fakani zbohatlíků, nesmysl. Genetický odpad najdeme ve společnosti bez rozdílu majetkových poměrů; volání po lékařských kontrolách málo usilovné. Dušezpytné ordinace musejí konat a označovat nebezpečné bytosti, aby se mohlo předcházet zločinným excesům.

Zločin a trest zasáhl prý i výrazně uvědomělého ředitele školy, kde docházelo k napadání učitelky. Nebožák, ale žádný stydlín. Vymýtání lží se mu nestalo koníčkem.

Dětská zločinnost není ošetřena přísnějšími tresty zřejmě proto, abychom se nedopustili justičního přehmatu. Takže budeme ve výchovných ústavech pěstovat z hnid vši, abychom se mohli i nadále drbat. V dobovém klimatu surovostí, sílí a roste naše ego – kdo trvá na slušnosti, může se odstěhovat, my tu nikoho nedržíme. Žijeme na pažitu sociální hojnosti, lež i nádhera.

Zločin s melasovou polevou může být základem práva v EU.

23.3.2017
Pokud někde civilizace udělala nejmenší pokrok, pak je to výchova

Když kope malé dítě rodiče do holeně, vyjadřuje tím nedostatek respektu. To, že ho nemá, je výchovná chyba, ať už k tomu došlo na základě úplné apatie při výchově, následkem nějakého modní pedagogické uniformy nebo prostě jen kvůli opakování též chyby, kterou rodič zažil jako dítě. Trestat děti za to, že nemají respekt k rodičům, jiným lidem nebo jiným tvorům, o čemž polemizuje Václav Dušek, je násilí na nevinných obětech. Trest nebuduje respekt, ale strach, což jsou dva naprosto odlišné charakterové stavy. Mimochodem, na rozdíl od respektu plodí strach další násilí. Za každou nakopnutou holeň by si měl rodič přidat jednu facku. Za usmrceného plameňáka či týranou učitelku by na exekuci většinou nestačila svépomoc...

Ve výchově neexistují jednoduché návody a univerzální řešení. Trest může být v určitém okamžiku nejlepším z nejhorších řešení, nicméně je třeba si uvědomit, že jakémukoliv aktu, který podobnou situaci navodil, muselo něco předcházet. 

Jestliže děti vyjadřují despekt k vlastním rodičům, má to nepochybně nějaké příčiny. Už od okamžiku, kdy se děti začnou pohybovat a navazovat fyzický kontakt se svým okolím, prostě a jednoduše zkoušejí, co to udělá, když se do toho praští. Není v tom žádný zlý úmysl, takhle prostě probíhá proces učení: akce, reakce, určité poznání. 

V podstatě můžete volit tři (čtyři) reakce, z toho dvě (tři) pitomé: 

  • Buď dítě potrestáte, čímž mu dáte najevo, že zkoumat své okolí bolí a není radno to dělat. Děje-li se to opakovaně, je-li to váš výchovný model, můžete těžce poškodit jeho sebevědomí a připravujete mu nelehkou cestu dospělce, který si nevěří a své mindráky si bude pravděpodobně léčit na slabších, tedy zejména na dětech.
  • Nebudete vůbec reagovat, čímž dáváte svému dítěti najevo, že hranice neexistují a je možné vlastně cokoliv. V tom případě nadělujete svému dítěti do vínku onu frackovitost, kterou budete nejvíce postiženi vy jako rodiče.
  • Smějete se, až se za břicho popadáte. Tento model je vlastně jen určitou extrémní podobou předchozího. Nejen že dáváte dítěti signál, že takové chování není v rozporu s normou, dokonce ho v tom aktivně podporujete. Upřímně vám v takovém případě nepřeji zbytek života s oním narcistním bohem, kterého si doma pěstujete.
  • S dítětem pokud možno klidně mluvíte o tom, že se to nedělá, i když má dítě rok a myslíte si, že vám nerozumí, jde zejména o akt vymezení hranic, tón hlasu a kontext naplněný tím, co už dítě zná a od čeho si dokáže velmi vystře odvodit souvislosti. Je možné, že to budete muset udělat stokrát, někdy se prostě neudržíte a přidáte na důrazu, nicméně pokud to není pravidlem, nýbrž výjimkou, nevadí.
Tím posledním výchovným přístupem nejen že vymezujete hranice, ale zároveň budujete v dítěti respekt k ostatním. 

Je to vcelku prosté, stačí elementární základy psychologie, dovednost je aplikovat ve stresové situaci a přirozený instinkt. A schopnost oprostit se od zlozvyků, které si téměř každý s sebou nese.

Otázkou tedy je, kde je problém. Problém spočívá v tom, že výchova se nikde neučí. Na to být dobrým vychovatelem, což je expertnost z nejvyšších, se nikde nestuduje a nedávají se na to žádné certifikáty. Tak nějak se předpokládá, že v komplikované lidské společnosti je každá nadán rodičovstvím, jako kočka, které se narodí koťata a prostě instinktivně dělá to nejlepší, čeho je schopna.

A tak ačkoliv bylo lidstvo schopno vyléčit mor, opustit atmosféru a zasíťovat celou planetu internetem, výchova je oblast, která jakoby pořád znova stála na počátku. Nejsme v ní o nic lepší než přírodní národy, mnohdy naopak. 

Důvodů je více. O tom, že se rodičovství (výchova) neučí, jsme už mluvili. Lidská společnost se rychle mění a dnešní dětství je diametrálně odlišné od toho před třiceti lety. Dnešní rodiče jsou vlastně tak trochu badateli v naprosto nové situaci a nutně hledají, jak si s ní poradit. Výchova probíhá většinou tak, že aniž by si rodič uvědomil, prostě zkopíruje přístup, který zná sám na sobě, syntetizuje jej s nějakými trendy svých vrstevníků a většinou se s tím spokojí. A pak je tu ta obrovská, neprůhledná a tabuizovaná otázka po tom, co se vlastně děje za zavřenými dveřmi domácností. O tom, kolik dětí zažívá nějakou formu násilí či ponižování, nebo jen třeba převážné či úplné ignorace, kolik dětí je oběťmi rodičů, kteří v nich vždy spolehlivě najdou ten nejsnáze dosažitelný prostředek k ventilaci vlastní frustrace. Mívá to různou podobu, někdy je to horor se vším všudy, včetně tíživé materiální situace, ale někdy třeba taková pěkná zlatá klícka, ve které je kromě materiálna úplné citové prázdno, jež je třeba nějak naplnit...

Jenže o tom většinou víme houby. Rozohňujeme se nad tím, čeho jsou ti parchanti a rozmazlenci schopni, dokonce jakých krutostí, ale ty příběhy v pozadí nikdo nezná.

Autor je otec dvou dětí.

9.11.2016
Vzniká přízračná éra
JDE DO TUHÉHO. Nastávají těžké časy. Podpořte finančně nezávislou novinářskou práci Britských listů

V době, kdy se rozmlžila hranice mezi fakty a konspiračními teoriemi a lidé šílí, je nezávislé a věcné novinářské práce v českém prostředí zapotřebí víc, než kdy předtím. Vítězství Donalda Trumpa může tvrdě destabilizovat Evropu. Možný rozklad NATO může ohrozit bezpečnost České republiky. Jako v Americe a v jiných zemích, i v ČR se lidé stále častěji stávají obětí vyložených nesmyslů, šířených manipulátory a populisty. Nastává velmi nebezpečná doba.

Britské listy budou i nadále přinášet kritické analýzy, založené na věcných faktech. Jejich role je v nové přízračné éře ještě důležitější než za posledních dvacet let jejich existence.

Pokud vám záleží na věcném hlasu, přinášejícím do českého prostředí neúplatné, ověřené informace, přispějte finančně na naši nezastupitelnou práci. Děkujeme.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat  na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

23.3.2017
BBC se rozhodla podpořit terorismus

Simon Jenkins: BBC dnes učinila dobrou volbu. Rozhodla se, mohu-li to tak říci, podpořit terorismus.

Moderátor: Ale ignorovat se to nedá.

Simon Jenkins: Nikdo netvrdí, že byste to měli ignorovat. To vy říkáte vždycky, když někdo jako já protestuje proti tomu, kolik prostoru dáváte takovýmto incidentům. Máte možnost určit, jak velký prostor té věci dáte. A tak velký prostor, který jste tomu nyní dali, otevřeně napomáhá terorismu.

23.3.2017
Způsob jak omezit terorismus je omezit jeho dopad

Richard Barrett, Global Strategy Network: Správná reakce, jak řekla dnes večer premiérka, i londýnský primátor, je, že se musíme dál chovat normálně, jako by se nic nestalo. Takovýmto útokům se nedá stoprocentně zabránit. Budou se dít. A hlavním způsobem jak omezit terorismus je omezit dopad terorismu. Kdyby neměly dopad, kdyby se o teroristických útocích nikdo nedozvěděl, tak by k nim nedocházelo.

23.3.2017

Dosud nevíme nic o motivech útočníka z Westminsteru, upozorňuje Simon Jenkins. Jediné, co lze říct, je, že se útočníkovi nepodařilo proniknout do samotného parlamentu. Kolemjdoucí byli zraněni a usmrceni, ale obrovský bezpečnostní aparát nutný pro takovou instituci, byl naprosto efektivní při ochraně jejích poslanců a zaměstnanců. V rušném moderním městě nelze nikdy zajistit absolutní bezpečnost, avšak policie může říct, že systém byl prozkoušen a že funguje. Pokud nechceme pořádat zasedání parlamentu v bunkru, existují hranice toho, co více lze nebo by se mělo rozumně dělat.

Lze předpokládat, že útočník očekával, že jeho činu - a tedy jeho poslání - se dostane obrovské publicity. Možná opravdu chtěl šířit strach, podrobit demokracii zatěžkávací zkoušce a, pokud by to bylo možné, změnit její chování.

Naše reakce na takovéto incidenty nesmí být přehnaná. Terorista je bezmocný bez pomoci médií a těch, kteří je krmí slovy a činy. Ve své rozmyslné příručce "Terorismus: Jak reagovat" píše akademik Richard English, že takzvanou hrozbou demokracii, o níž politikové tak rádi mluví, není krveprolévání ani škody na majetku. Daleko větším nebezpečním jsou nemoudré, extravagantní a kontraproduktivní státní reakce. Jedině když média reagují určitým způsobem, mohou teroristé dosáhnout svých pochybných cílů.

Nezapomínejme, že Theresa Mayová zneužila útoků v Paříži a v Belgii k zavedení špehovacích pravomocí vůči občanům - zavedla v Británii nejintruzivnější špehovací systém, porušující soukromí občanů, v celém západním světě.

Musíme si uvědomit, že dnes jsou v boji proti terorismu velké peníze. Dnes není chvíle poukazovat na to, že je to přehnané, avšak je nutno poukázat na to, že přehnaná protiteroristická opatření napomáhají teroristům. Všichni, kteří se na nich podílejí, mají na tom zájem: od novinářů přes politiky a policii až po bezpečnostní lobbisty. Skutečnost, že v totalitních zemích k terorismu v podstatě nedochází, protože takové země cenzurují informace, dokazuje, jak klíčovou roli hraje při teroristických útocích publicita.

Tam, kde je cílem teroristů nejen zabít pár osob, ale hlavně zastrašit miliony lidí, sdělovací prostředky jsou pro ně nutným společníkem. Hrůzu nešíří sám teroristický útok, tu šíří reportáže o něm, vysílání, zredigovaná prezentace, rozhodnutí, jak velký prostor se incidentu má věnovat.

Všichni analytici terorismu opakovaně poukazují na to, že terorismus není ideologií. Zbraně a bomby nejsou "existenciální" hrozbou žádné zemi ani společnosti. Politikové, kteří toho zneužívají ve snaze vyvolat ve společnosti strach, jsou cynikové, kteří tím prosazují své zájmy. Terorismus je metodologie konfliktu. Proti šílencům, kteří zabíjejí, neexistuje žádná skutečná obrana, i když je důležité znovu jasně zdůraznit, že ulice Londýna snad nikdy nebyly bezpečnější než dnes.

Reakce britské vlády na teroristické útoky Irské republikánské armády v sedmdesátých a v osmdesátých letech byla správná. Tehdejší britská vláda je považovala za náhodné zločiny, nikoliv za kvasi-politická gesta. Terorismus IRA byl daleko horší než cokoliv, čeho jsme svědky dnes. Avšak ani tehdy nebyla svoboda v Británii v podstatě omezena, život šel dál a teroristická hrozba nakonec zmizela. Doufejme, že totéž bude platit i dnes.

Podrobnosti v angličtině ZDE

23.3.2017
Londýn světu: Vy, lidé, kteří jste se tu nenarodili, jste tu vítáni

Milý světe,

zažili jsme teď v Londýně docela pozoruhodný týden. Ale právě teď bychom chtěli objasnit jednu důležitou věc: lidé, kteří se v tomto městě nenarodili, jsou tu vítáni. Nejenom Evropané, ale všichni - bez ohledu na národnost, rasu, víru, barvu kůže či velikost bot.

Zeptejte se většiny Londýňanů, co milujeme na tomto městě, a řekneme jedinou věc - jeho rozrůzněnost.

V tomto městě není místo pro nikoho, kdo by chtěl někoho jiného učinit zde nevítaným. Pokud máte problém s lidmi, kteří vypadají nebo znějí jinak než vy, tak to nejste skutečný Londýňan.

Naše město se nezměnilo. Zůstává místem, které miluje lidské bytosti všech národností a etnického původu. Takže, vy lidé z Evropy i lidé ze světa, děkujeme vám, že jste učinili naše město svým domovem. Ne, řekněme to jinak: Děkujeme, že jste učinili SVÉ město svým domovem.

Váš časopis, jako vždycky

Time Out

(Časopis Time Out přináší informace o aktuálních kulturních akcích v dnešním Londýně)

23.3.2017
Skotské reakce na westminsterský atentát

Nicola Sturgeonová, skotská premiérka: "Srdcervoucí zpráva. Upřímnou soustrast rodinám, které přišly o své blízké. Myslím také na zraněné a projevuju solidaritu s lidmi v Londýně."

Skotský parlament pokračoval ve středu v debatě o vyhlášení nového referenda o nezávislosti Skotska, v souvislosti s tvrdě prosazovaným brexitem Theresy Mayové. K hlasování v této věci však nedošlo a debata nebyla ukončena, ze solidarity s londýnskou Dolní sněmovnou a s obyvateli Londýna.

Ve čtvrtek se má rozhodnout, kdy se v Edinburku v debatě bude pokračovat a kdy dojde k hlasování o novém referendu o nezávislosti Skotska v rámci Evropské unie.

23.3.2017
Erdoğanovská propagaganda se všemi prvky nacistického narativu o velkém národu a říši

Na začátku temný nepřítel lidu, který se chce pokusit svrhnout slávu velkého Turecka, tedy spustit obří prapor vlající na vědomí jeho velikosti a věčnosti. Zřejmá aluze na nedávný údajný pokus o puč, o němž nikdo dodnes neví, jestli nešlo o vládou zinscenovanou konspiraci. Ovšem lid Turecka si něco takového nenechá líbit. Vůdce vyzývá, a tak doslova každý, kdo má ruce a nohy, se okamžitě vrhá střemhlav na obranu říše, zemře radostně mučednickou smrtí ve vlnách či ve spodních patrech groteskní lidské pyramidy, jen aby prapor opět vlál. Ve jménu Turecka, ve jménu jeho vůdce. Nezdolný národ, neporazitelné Turecko...

23.3.2017
Save the Flag aneb nová hra pro Playstation
Na západě pravděpodobně Erdoğan docela pobaví

Tvůrci propagandistického videa pro tureckého autoritářského vládce Erdoğana pracují s námětem lidské hory, který před lety použila společnost Sony k propagaci druhé generace herní konzole Playstation...

22.3.2017


Model populistické argumentace v politice vypadá následovně: "Lidé jsou nespokojení," zahřímá populista - "a proto" je absolutně nezbytné zavřít hranice, obnovit trest smrti, zakázat stavbu mešit.

Jenže patří vůbec nespokojenost do politiky - a kdy a jak se jí politici mají zabývat?


To že někde existuje "nespokojenost" může být způsobeno doslova nekonečným počtem důvodů. Člověk může být nespokojen, protože se kvůli bydlení musel doživotně zadlužit, protože při vší snaze má problém vyjít s průměrným českým platem, protože mu hrozí exekuce.

Ale jiný je nespokojen - nebo jak takoví s oblibou píší, "flustrován" - faktem, že na ulici potkává Vietnamce a nemůže ho jen tak praštit baseballovou pálkou po hlavě. Další je zase "flustrován" existencí neziskových organizací, které prosazují vše možné od lidských práv přes ochranu přírody až pro protikorupční opatření, protože je považuje za součást zákeřného spiknutí světového židovstva. Jiný mladý muž se domnívá, že je mistr světa amoleta a tudíž trpí jako zvíře, když Kim Kardashian nežije s ním, jak by se po právu patřilo, ale s jakousi americkou černou hubou. A ještě jiný nemůže v noci spát, protože šéfka centra pro boj s ruskou propagandou na ministerstvu vnitra má podle něj "chazarský ksicht".

Když je řeč o nespokojenosti, můžeme si dovolit rezignovat na starou Frommovu snahu rozlišovat skutečné a falešné potřeby? Můžeme se vykašlat na úsilí rozhodnout, která nespokojenost je ještě legitimní a která ne? Která část nespokojenosti spadá ve svých důsledcích do politiky a která zůstává plně v doménách psychoterapie a psychiatrie?

Sigmund Freud na prahu I. světové války upozornil, že nespokojenost v kultuře je antropologický fenomén. Nehledě na množství dosaženého technologického i sociálního "pokroku", vždy bude velmi mnoho lidí nespojených. Spokojenost je velmi rozmarné stvoření. Můžete nakrásně nashromáždit zdánlivě všechny vnější podmínky, ale na schůzku se přesto nedostaví. Psychoterapeuti zápasí po léta se záplavou nespokojených pacientů a zdaleka ne vždy uspějí. Když se jim do řemesla pokouší fušovat politici, katastrofa je na spadnutí.

Politik se od populisty pozná podle toho, že dokáže rozlišit, jaká část lidové nespokojenosti vůbec spadá do jeho pracovní oblasti. Že dokáže lidem říci otevřeně, kterou nespokojenost považuje za legitimní a kterou nikoliv. Která je podle něj opodstatněná a která postrádá reálný důvod.

Populista se postaví do čela davu "flustrovaných" a popichuje jejich citečky s úmyslem využít nemocných ve prospěch posílení vlastní moci. Ve skutečnosti ovšem "flustráty" z duše pohrdá, nemá k nim ani zdaleka tolik úcty jako politik, a existují o tom četné autentické záznamy. Tváří se, že je kolektivní psychoterapeut, dočasně i zbaví příznaků. Jak napsal Jung, předstírá, že je "lékař".

Kdyby byl Masaryk v době aféry v Polné populistou - takovým, jako dnes většina českých "politiků" - argumentoval by ve prospěch "oprávněné" lidové nespokojenosti a surfoval na vlně "spontánního, tedy legitimního" antisemitismu. Místo toho vystupoval proti - a dočkal se osobních útoků, i fyzických.

Dnes jsme jinde. Politiky v České republice můžete spočítat na prstech jedné ruky, zato populisté se rojí jako mravenci. Nanejvýš pochybné a opovrženíhodné existence vylézají ze stranických sekretariátů a spěchají ujistit "lid", že všechno přijde co nevidět: Již brzy hranice zadrátují, národní cítění dostane přednost před "prázdným" humanismem, řádný vlastenec si může zmlátit svého Roma či Vietnamce, černé huby nesmějí dál prznit zástupkyně bílé rasy. "Nespokojenost lidu" se nepřipustí. Žádná civilizační pravidla nesmějí omezovat "lid" usilující o odstranění nespokojenosti.

Ve skutečnosti ovšem taková "léčba" žádné "flustrace" z dlouhodobého hlediska neodstraní. Jen umožní, aby se vysoce infekční zárodky zla řinuly z nemocných duší nijak nebrzděným proudem.

22.3.2017

Jsou určitá místa, která se stala metaforou pro nenáviděný politický establishment či pro lidem vzdálenou, všemocnou vládu. V Americe je to "Washington". Pro euroskeptiky je to "Brusel". A v Británii je tou nenáviděnou citadelou "Westminster".

Avšak dnes, po teroristickém útoku na Dolní sněmovnu v Londýně, ten výraz "Westminster" přišel o své uvozovky. A jak míjelo odpoledne, Westminster přestal být onou nenáviděnou baštou politických vládců a stal se skutečným místem, kde jsou úředníci, turisté, pracovníci ochranky a skupiny navštěvujících školních dětí, píše Johathan Freedland.

V jakýkoliv jiný den by byl ministerský náměstek, poslanec Tobias Ellwood, považován jen za typického konzervativního poslance. Avšak pak přišla zpráva, že patnáct minut dával pobodanému policistovi umělé dýchání z úst do úst, že je to bývalý voják a že jeho bratr byl usmrcen v roce 2002 při teroristickém útoku v Bali.

A pak jsme viděli fotografie poslanců, zamčených v Dolní sněmovně pro jejich vlastní bezpečí, mnoho z nich se dívalo na své mobilní telefony a hledali zprávy jako ostatní z nás, ale zvlášť intenzivně: báli se o osud svých přátel, kolegů, nebo zaměstnanců.

Byl jsem také ve Westminsteru (i když ne v parlamentě), když došlo k útoku, píše Freedland. Končil jsem oběd s jedním poslancem, jehož o atentátu zpravila esemeskou manželka, ptala se, jestli je v pořádku. V televizi vypadá jako každý jiný politik. Ale kdyby ho lidi viděli dnes, viděli by člověka.

Zdá se, že je zapotřebí násilné tragédie, abychom si uvědomili, že ti, které zvolíme, aby nás zastupovali, nepřestávají být momentem zvolení lidmi. Loni to byla vražda poslankyně Jo Coxové, která lidem připomněla, že poslanec či poslankyně může být také dýchající, žijící, milující bytostí. V té chvíli měli mnozí z nás pocit viny z toho, jak mluvíme o politice. Na chvíli jsme přestali. Ale jen na chvíli.

Avšak kdyby ti, kdo nadávají na Westminster, ho viděli dnes. Rychlost, s níž policie a záchranné služby běželi vstříc nebezpečí, když veškeré lidské instinkty by většinu z nás od nebezpečí hnaly pryč. Pomoc, kterou obyčejní lidé poskytovali obyčejným lidem, když je viděli ležet zraněné na Westminsterském mostě. Členy parlamentní ochranky, kteří přinesli tác s hrnky čaje venku hlídajícím policistům. Turisty, kteří byli odvedeni do bezpečí, včetně maminky s malým dítětem v kočárku. A skupinu školních dětí, které se rozhodly potěšit poslance a všechny osoby, uzavřené v parlamentě, tím, že jim začali spontánně zpívat.

Loni přesně v tento den, se stal Brusel terčem útoku sebevražedných atentátníků, kteří usmrtili 32 lidí. Na pár dní to město přestalo být "Bruselem", terčem pohrdání, a stalo se Bruselem, scénou tragédie. Více než před dvaceti lety jsem byl svědkem téže proměny, když se stala terčem atentátu americká vládní budova v Oklahoma City, kde zahynulo 168 osob. "Federální byrokraté" byli nenáviděni, až do chvíle, kdy lidé viděli, jak vynášejí své zraněné a truchlí pro své mrtvé děti. Dnes byl na řadě "Westminster". Už ne metafora odtažité citadely zlovolných, konspirujících politiků, ale skutečné místo, plné skutečných lidí - stejně zranitelných vražedným násilím jako kdokoliv jiný.

Článek v angličtině ZDE

22.3.2017
Čtyři lidé zemřeli a dvacet jich bylo zraněno při útoku na londýnskou Dolní sněmovnu

Čtyři lidé zemřeli, včetně policisty, a nejméně dvacet osob bylo zraněno při teroristickém útoku nedaleko londýnské Dolní sněmovny

Mark Rowley, šéf protiteroristických operací v londýnské Metropolitní policii, uvedl, že jeden policista zemřel poté, co ho pobodal osamocený útočník, který se pokusil vstoupit do Dolní sněmovny. Útočník byl zastřelen.

Nedlouho před tím, asi v 15.40 středoevropského času, projel útočník velkou rychlostí s automobilem po chodníku na Westminsterském mostě nedaleko parlamentu, kde srážel chodce. Tam zemřeli dva lidé.

Rowley uvedl, že nejméně 20 osob, včetně tří policistů, bylo zraněno při útoku na mostě. Mezi zraněnými byli tři francouzští školáci.

"Automobil pak nedaleko parlamentu narazil do zábradlí a muž ozbrojený nožem pokračoval v útoku a pokusil se proniknout do parlamentu. Bohužel musím potvrdit, že čtyři lidé zemřeli. Mezi nimi byl policista hlídající parlament i útočník, kterého zastřelil ozbrojený policista. Nejméně dvacet lidí bylo zraněno."

Jedna žena byla údajně z mostu nárazem svržena do řeky Temže a posléze ji živou vylovili z vody. Jiná spadla na tvrdý povrch pod mostem.

Muž s nožen pak proběhl branou Westminsterského paláce a pobodal tam policistu. Útočník se pak zaměřil na druhého policistu, ale když se k němu přibližoval s nožem, jiný policista ho zastřelil.

Po útoku se pokusil náměstek ministra zahraničí Tobias Ellwood pobodanému policistovi poskytnout umělé dýchání z úst do úst. Poslanec Ellwood je bývalý voják. Jeho bratr Jonathan byl r. 2002 usmrcen při teroristickém útoku v Bali.

K atentátu došlo přesně rok po teroristickém útoku v Bruselu, při němž bylo usmrceno 32 lidí a 320 jich bylo zraněno.

Podrobnosti v angličtině ZDE

22.3.2017
LONDÝN:
Útočník usmrtil nožem policistu u Dolní sněmovny, parlament je uzavřen

Zavražděný londýnský policista:

Muž v černém se pobodal policistu před londýnskou Dolní sněmovnou. Policista zemřel. Útočníka jiní policisté zastřelili. Útočník se dostal do vzdálenosti asi deseti metrů od poslanců, kteří se připravovali k hlasování. Premiérku Mayovou odvezli autem z parlamentu za živé střelby. Vůz se nejprve pokusil jet směrem k Horní sněmovně, pak se rychle obrátil a odjel do Downing Street. Poslanci Dolní sněmovny byli evakuováni do Westminsterského opatství. Tři francouzští školáci z Bretaně byli zraněni.

Na jiném místě nedaleko Dolní sněmovny vjel automobil do lidí na chodníku na Westminsterském mostě. Mezi nimi byli francouzští školáci z Bretaně. Tři z nich byli zraněni. Zřejmě i na mostě byli lidé pobodáni. Více než deset lidí bylo zraněno, jedna žena je mrtvá. Jinou, zraněnou ženu, vylovili z Temže. Není jasné, zda tam skočila anebo spadla. Budova parlamentu byla uzavřena a poslanci požádáni, aby zůstali ve svých kancelářích.

Londýnský přístav potvrdil, že z řeky Temže byla vytažena vážně zraněná žena.

Velitel Metropolitní policie BJ Harrington:

"I když si zachováváme otevřenou mysl ohledně možného motivu, už probíhá kompletní protiteroristické vyšetřování. V této chvili potvrdím, co se stalo, ale nebudu spekulovat. Obdrželi jsme celou řadu nejrůznějších zpráv, mimo jiné i o osobě v řece, o automobilu, který najel do chodců a o muži ozbrojeném nožem. V oblasti už byla řada policistů v rámci běžné každodenní operace, ale okamžitě byli na scénu vysláni další policisté včetně ozbrojenců. Spolupracujeme těsně s londýnskou záchannou službou a s londýnskými hasiči.

Víme, že řada lidí byla zraněna, včetně policistů, avšak v této chvíli nejsme schopni potvrdit počty ani druh těchto zranění.:

- Londýnská záchranná služba potvrdila, že bylo zraněno na Westminsterském mostě nejméně deset osob.

Londýnská policie žádá veřejnost o záběry z incidentů ve Westminsteru. Dodává: Prosíme, zachovejte rozum a umírněnost a nešiřte záběry lidí, kteří byli při incidentu zraněni.

Jedna žena zemřela, další mají "katastrofální" zranění, řekla reportérům lékařka Coleen Anderson z nemocnice sv. Tomáše. Uvedla, že jeden chodec, žena, zemřela. Nemocnice také ošetřila jednoho policistu kolem třiceti, který měl zranění hlavy. Ženu, která zahynula, přejel autobus.

Poslanci uzavření v Dolní sněmovně:

22.3.2017

Včera jsem na ČRo Plus slyšel zajímavou debatu (pořad „Pro a proti“) o zavádění tradiční čínské medicíny v České republice. Oba diskutující byli lékaři a v zásadě bylo jasné, že tradiční čínská medicína je inspirující oblast pro výzkum, pokud se ji podaří převést na moderní medicínské (de facto chemické) poznatky.

Příkladem může být nedávná Nobelova cena za fyziologii a medicínu pro čínskou vědkyni Tchu Jou-jou, která z rostliny, používané v tradiční čínské medicíně, izolovala účinnou látku proti malárii. Ale to už je západní farmakoterapie. S tím nemůže mít nikdo žádný problém.

Častá a podle mne velmi oprávněná námitka proti tradiční čínské medicíně spočívá v tom, že moderní západní medicína (tradiční západní medicína je, pokud jde o časovou analogii s tou čínskou, pouštění žilou nebo metody používané v antice, založené na předpokladu např. existence tzv. černé žluči, kterou Vesalius při svých pitvách nenašel, ačkoli ji hledal, a kterou ani najít nemohl, neboť neexistuje – doporučuji skvělou knihu The Emperor of All Maladies: A Biography of Cancer) stojí na jasném prokázání léčivého účinku dané terapie pomocí klinických testů (tzv. evidence based medicine), zatímco tradiční čínská medicína jen proto, že je tradiční a dlouho používaná v Asii, tímto projít nemusí. Tuto námitku pokládám za zdrcující samu o sobě, nicméně mám ještě jinou.

Jako pravidelný divák přírodopisných dokumentů z produkce BBC (často bývají ke zhlédnutí v pátek večer na ČT2) jsem viděl spoustu strašných příběhů o decimaci např. tygrů nebo nosorožců kvůli tradiční asijské, včetně čínské, medicíně. Stále dokola se opakuje, že víra v to, že např. nosorožčí roh je lék proti nějakým nemocem, je nikdy neprokázaná (prokázání by bylo vyžadováno ovšem jen v rámci moderní západní medicíny) pověra, neboť chemické složení nosorožčího rohu je stejné jako složení lidských nehtů. V souvislosti se zaváděním tradiční čínské medicíny v ČR se ale naprosto ignoruje, že do ní patří právě i toto zcela šarlatánské a destruktivní dědictví, které pohání masové vybíjení zvířat za účelem ilegálního byznysu.

Proto mi přišlo celkem symbolické, když jsem na téže rozhlasové stanici slyšel zprávu o tom, že v zoo ve Dvoře Králové se rozhodli uřezat kvůli nebezpečí pytláků svému nosorožci roh. Kdyby nebylo tradiční asijské medicíny, včetně té čínské, založené na naprostých nesmyslech, mohla by tato zvířata v klidu žít a nikoli stát na pokraji vyhynutí.

Podle článku v The Atlantic byly elixíry z nosorožčího rohu poprvé používány v tradiční čínské medicíně asi před 1800 lety a do roku 1990 byla poptávka po této „léčbě“ omezená. Na začátku 90. let, kdy byla tradiční čínská medicína pod vlivem moderní západní medicíny a kdy prášek z nosorožčího rohu byl vyjmut z oficiální tradiční čínské medicíny, stály rohy do 500 dolarů za kilogram a pouze asi 15 nosorožců bylo za tímto účelem uloveno pytláky každý rok mezi lety 1990 a 2007 v Jihoafrické republice. Změna nastala v roce 2008. Souvisela s pověstí, šířenou ve Vietnamu, že prášek z nosorožčího rohu dokáže léčit rakovinu. Cena stoupla na sto tisíc dolarů za kilogram. V roce 2012 bylo v Jihoafrické republice pytláky vybito 688 nosorožců.

Nikdo neví, v co se může ničím neověřená a často na báchorkách postavená tradiční čínská medicína zvrhnout zítra nebo pozítří u nás nebo někde jinde v Evropě. Na příkladu nosorožců vidíme, jak málo stačí ke globální tragédii. O to cennější je přístup moderní medicíny, která vyžaduje klinické testy a jasnou evidenci pro účinnost daného medicínského postupu. Opravdu je dnes, na pokraji vyhynutí nosorožců, ten správný čas zavádět do ČR z pozice vlády a parlamentu tradiční čínskou medicínu, která mimo mnoha jiných blábolů také tvrdí, že penis z tygra je účinný lék na poruchy erekce? Tygr je mimochodem další zvíře, které je zejména kvůli tradiční čínské medicíně na pokraji vyhynutí.

Víme, že některé látky čínské medicíny poškozují ledviny, tvrdí nefrolog

http://www.rozhlas.cz/plus/proaproti/_zprava/vime-ze-nektere-latky-cinske-mediciny-poskozuji-ledviny-tvrdi-nefrolog--1710011

Tchu Jou-jou

https://cs.wikipedia.org/wiki/Tchu_Jou-jou

The Emperor of All Maladies: A Biography of Cancer

https://www.amazon.com/Emperor-All-Maladies-Biography-Cancer/dp/1439170916

Why Does a Rhino Horn Cost $300,000? Because Vietnam Thinks It Cures Cancer and Hangovers

https://www.theatlantic.com/business/archive/2013/05/why-does-a-rhino-horn-cost-300-000-because-vietnam-thinks-it-cures-cancer-and-hangovers/275881/

Tiger penis

https://en.wikipedia.org/wiki/Tiger_penis

Tigers in Traditional Chinese Medicine: A Universal Apothecary

http://voices.nationalgeographic.com/2014/04/29/tigers-in-traditional-chinese-medicine-a-universal-apothecary/

22.3.2017
Světové burzy klesají z obavy, že Trump nebude schopen splnit své ekonomické sliby

Vzhledem k tomu, jaký chaos v současnosti v USA panuje v oblasti pokusů Trumpovy vlády zreformovat zdravotnictví, mezinárodní burzy nyní začaly pohlížet velmi skepticky na to, zda bude vůbec Trump schopen snížit daně a investovat do infrastruktury, jak to sliboval před svým zvolením. Murdochovy pravicové noviny Wall Street Journal nyní napsaly, že "jestliže Trump nezačne projevovat více respektu pro pravdu", pak "většina Američanů usoudí, že je to 'fake president', 'falešný prezident'."

Propadají se i evropské burzy:

- FTSE 100: -1% na úrovni 7,306

- německý DAX: -0.8% na úrovni 11,871

- francouzský CAC: -0.8% na úrovni 4,963

- italský MIB: -1.1% na úrovni 19,706

- španělský IBEX: -0.9% na úrovni 10,126

- evropský STOXX 600: -0.8% na úrovni 373

Profesor Nouriel Roubini, který předpověděl finanční krizi z r. 2008, varuje že trhy si začínají uvědomovat, že Trump je podvodník:

22.3.2017

Nový americký ministr zahraničí neznal osobně Donalda Trumpa, než byl jmenován ministrem zahraničí

Bývalý ředitel ropné firmy ExxonMobil se k tomu přiznal v rozhovoru pro obskurní republikánskou publikaci Independent Journal Review. Řekl, že nechtěl dělat ministra zahraničí a že ho o tom, že to má dělat, přesvědčila manželka.

Po Trumpově překvapivém volebním vítězství byl Tillerson povolán do Trump Tower k debatě s Trumpem o "stavu světa" a o svých zkušenostech ředitele firmy Exxon mobil. "Byl jsem ohromen, když mě závěrem toho rozhovoru Trump požádal, abych se stal ministrem zahraničí." Pětašedesátiletý muž uvedl, že na konci své kariéry trvající čtyřicet let předpokládal, že půjde do důchodu a že se bude "na ranči starat o vnoučata". Manželka mu ale pohrozila prstem a řekla: "Říkala jsem ti, že Pán Bůh s tebou ještě neskončil."

Dodal, že manželka měla pravdu: "Mám tohle dělat."

Ne všichni ten názor sdílejí. Tillerson je od převzetí úřadu ministra zahraničí terčem ostré kritiky. Byl vyloučen z rozhodování v celé řadě klíčových zahraničněpolitických záležitostí, zejména z Trumpova rozhodnutí zakázat vstup do USA uprchlíkům a občanům několika převážně muslimských zemí. Také se v prvních týdnech ve funkci téměř úplně vyhýbal novinářům. Na cestu na Dálný východ s sebou nevzal téměř žádné diplomaty, čímž porušil desítky let existující praxi. Do letadla vzal pouze novináře z IJR, málo známé publikace založené bývalým pracovníkem Republikánské strany.

Na otázky týkající se Ruska Tillerson odpovídal "tak opatrně, že odpovědi nestály za zveřejnění", vyjádřil se novinář z IJR:

Tillerson je také terčem kritiky, že se nebrání proti Trumpovým škrtům v rozpočtu ministerstva zahraničí, které mají snížit jeho rozpočet až o třetinu. Vysocí republikáni varují, že škrty v americké diplomacii a v rozvojovém rozpočtu neprojdou Kongresem. Tillerson však souhlasí s omezením rozpočtu ministerstva zahraničí: "Když se podíváme na existující konflikty, pokud přijmeme, že dál ty konflikty nikdy nevyřešíme, pak by rozpočet musel zůstat na nynější úrovni." Přiznal, že s Trumpem dosud nehovořil, jak by ministerstvo zahraničí mělo v budoucnosti vypadat a kdo by měli být jeho zaměstnanci.

V Jižní Koreji prý Tillerson podle tamějšího tisku urazil tamější politiky, když jim vzkázal, že je příliš unaven, aby se účastnil s nimi recepce. On obvinil své hostitele z nepravdy: "Oni nás na recepci nepozvali a když si na poslední chvíli uvědomili, že to vypadá špatně, vydali prohlášení, že jsem byl příliš unavený na to, abych šel na večeři," řekl Tillerson listu IJR.

V úterý se ministerstvo zahraničí octlo uprostřed nové kontroverze, kdy vyšlo najevo, že Tillerson se nebude účastnit toho, co mělo být jeho prvním jednání NATO začátkem dubna v Bruselu, aby mohl být na Floridě při Trumpově první schůzce s čínským prezidentem Xi Jinpingem.

Mluvčí ministerstva zahraničí Mark Toner trval na tom, že americká vláda NATO plně podporuje. Ministerstvo navrhlo nové datum pro možnou další schůzku NATO.

Podrobnosti v angličtině ZDE

22.3.2017
V bostonských školách používají jinou mapu světa - a Afrika je daleko větší, než si myslíte...

Věděli jste, že tyto tři země, Spojené státy, Indie a Čína, se celé vejdou do Afriky? Pokud to nevíte, tak je to proto, že znáte jen zkreslený obraz světa, vzniklý před 500 lety a známý jako Mercatorova projekce. Tato projekce je populární, ale zkresluje velikost zemí a kontinentů.

Na naší dnešní mapě je Grónsko skoro tak velké jako Afrika. Ve skutečnosti je Afrika čtrnáctkrát větší než Grónsko. Grónsko na našich mapách taky vypadá stejně velké jako Čína. Ta je ve skutečnosti čtyřikrát větší než Grónsko.

Množství pevniny na jihu je ve skutečnosti dvakrát větší, než jak se to zobrazuje u Mercatora.

Gall-Petersova projekce znázorňuje správnou velikost zemí a kontinentů. Mnoho kartografů je přesvědčeno, že bychom měli používat tuto mapu. Někteří komentátoři poukazují na to, že Mercatorova projekce přehání velikost bývalých imperialistických mocností.

Proto se ve veřejných školách v Bostonu nyní používíá Gall-Petersova mapa.

22.3.2017
Hladomor v Jižním Súdánu

Tyhle děti, zoufale hledající vodu, ji nabírají ze zablácených studní. Hladomor a sucho ničí části válkou postiženého Jižního Súdánu

Takhle vypadá každodenní boj o přežití v Jižním Súdánu. Chlapec nabírá blátivou vodu ze studně šest metrů pod zemí.

Po celém jižním Súdánu docházejí základní zásoby. Lidé tady trpí hladomorem, v důsledku dlouhotrvající občanské války.

Pro Josefa a jeho rodinu bude tohle jediná voda na celý den.

V nedaleké vesnici trpí lidé podvýživou a vážným nedostatkem potravin.

Adele Nakoro: "Opravdu, opravdu tu trpíme, protože neprší. Je to suchem. Jediné, čím přežíváme, jsou vlastně jen ty ořechy."

Tohle bude jedné jídlo za celý den pro osm lidí.

Reportér: Adele nám vysvětlila, co se děje v této vesnici. Protože nedaleké vodní zdroje vyschly. Takže musíte jít dvě hodiny směrem na sever. Pak tam stojíte dlouhou frontu u pumpy, kde začíná voda taky docházet. Pak se musíte vrátit - takže to je celý den ztracený.

Co se týče ořechů, trvá den cesty dostat se do lesa, kde rostou. Celý den je trháte a pak je večer. Tak tam musíte přespat a vrátit se až druhý den."

Do července bude ohroženo v Jižním Súdánu hladomorem polovina obyvatelstva - 5,5 milionu lidí.

22.3.2017
Tohle dítě umírá

Tříletá Umaima trpí tak vážnou podvýživou, že skoro nemůže dýchat. Je jedním ze statisíců dětí ohrožených smrtí v důsledku hladomoru a sucha v Somálsku.

Stejně jako 363 000 dalších dětí mladších pěti let v Somálsku, trpí Umaima akutní podvýživou.

Hladomor a sucho zabíjí lidi v Somálsku. 6,2 milionu lidí, více než polovina obyvatelstva, potřebuje naléhavou pomoc.

Umaimin otec si vypůjčil peníze, aby mohl Umaimu a jejího mladšího bratra přivézt do nemocnice v Garowe.

Otec: "Situace mé dcery je vážná. Je velmi slabá. Myslím, že můj syn přežije, ale bojím se o svou dceru."

Matka Umaime zůstala doma ve vesnici, kde se stará o dalších pět malých dětí. Informace, které jí telefonuje švagrová, jsou děsivé.

"Má v sobě trubičky. Nevypadá dobře. Bojím se, že nás opouští."

Umaimina vesnice je ve vzdálenosti čtyř hodin cesty autem přes somálskou poušť, kde už tři roky nepršelo.

Hawo Abdikarim, maminka Umaimy: "Sucho usmrtilo naše zvířata. Nemohli jsme najít trávu, na které by se mohla pást, a nepodařilo se nám je prodat. Proto moje děti onemocněly a my nemáme peníze na jejich léčbu."

Reportér: "Tohle je všechno jídlo, co máte?"

Rodina jí denně jen jednu misku ovesné kaše. Hawo vysvětluje, že jejich budoucnost bude záviset na tom, zda bude pršet.

Hawo Abdikarim: "Dovedete si jistě představit, jak matka miluje své děti, ale ať se stane cokoliv, je to vůle Boží."

21.3.2017

Výroční index lidského rozvoje OSN cituje brexit jako příklad nacionalistické agendy, která brání pokroku při úsilí dosáhnout globálních cílů.

Nacionalismus a politika zdůrazňování národní identity jsou překážkami rozvoje a zlepšení situace nejmarginalizovanějších skupin ve společnosti, varuje zpráva OSN.

Výroční index lidského rozvoje poukazuje na skutečnost, že v době, kdy je nesmírně důležité, aby lidé navzájem začali podnikat globální akce k dosažení cílů udržitelného rozvoje, hrozí bariéry vylučování určitých lidí ze společnosti a nesnášenlivost, že pokroku nebude možno dosáhnout.

Celkově, praví se ve zprávě, jsou nadále miliony žen, domorodých národů a etnických menšinu vylučovány ze čtvrtstoletí výrazného pokroku v oblasti lidského rozvoje. V letech 1990-2015 se snížil počet umírajících dětí mladších pěti let o polovinu a miliarda lidí byla osvobozena z extremní chudoby.

Avšak systémová diskriminace, v rozvinutém i v rozvojovém světě, i nadále způsobuje, že nejmarginalizovanější společenské skupiny stále zůstávají pozadu.

"Každý rok je nuceno se vdát 15 milionů dívek mladších 18 let - to je jedna dětská nevěsta každé dvě vteřiny. Existuje 32 zemí světa, v nichž existují jiné procedury, když žádají o pas muži a když o něj žádají ženy, 18 zemí světa, v nichž musí žena získat svolení manžela, než může zažádat o zaměstnání," uvedl autor zprávy Selim Jahan.

Některé země však učinily obrovský pokrok. "V Bangladéši je mateřská dovolená půl roku, zatímco v USA žádná mateřská dovolená neexistuje. A ve Rwandě je největší počet poslankyní v parlamentě - 65 procent.

Podrobnosti v angličtině ZDE

21.3.2017

Matt Brittin uvedl, že jeho firma "musí udělat víc", ale odmítl sdělit, zda bude aktivně vyhledávat nenávistný materiál

Evropský ředitel firmy Google se veřejně omluvil poté, co se začaly objevovat internetové inzeráty na výrobky globálních značek u extremistického materiálu. Odmítl však sdělit, zda jeho firma bude aktivně vyhledávat takový materiál a bude proti němu zasahovat.

Jeho reakci považuje britská labouristická poslankyně a šéfka parlamentního výboru Dolní sněmovny pro otázky vnitra Yvette Cooperová za nedostatečnou.

Brittin řekl na konferenci pracovníků reklamních agentur, že Google zlepší svůj systém zadávání internetové reklamy. V současnosti se totiž reklamy Googlu objevují u extremistických videí, včetně materiálů nenávistných kazatelů a bývalého šéfa Ku Klux Klanu Davida Dukea.

Reklama financuje zveřejněná videa. Každých 1000 přístupů vydělá přibližně 180 Kč.

Brittin se však třikrát vyhnul odpovědi na otázku, zda začne Google aktivně vyhledávat extremistický materiál, nebo jen začne věci vyšetřovat až poté, co na ně upozorní uživatelé internetu.

Britská poslankyně Yvette Cooperová minulý týden obvinila firmu Google z "vydělávání zisků z nenávisti" a nyní konstatovala, že ji Brittinova reakce na tento problém neuspokojuje: "Google musí vysvětlit, zda vrátí svůj příjem z reklamy, vydělané na extremistických stránkách, a musí zodpovědět naše otázky ohledně toho, co firma dělá proti extremismu a ilegální činnosti na YouTube, protože stále nedělají dost pro odstraňování ilegálního a nenávistného materiálu publikovaného na YouTube. Stále ještě se neprobudili a neuvědomují si, jak vážná je tato záležitost a jak toxická jsou některá videa, která stále zveřejňují."

Podrobnosti v angličtině ZDE

22.3.2017

Firma Google se veřejně omluvila za to, že umisťuje reklamy u extremistických materiálů, teprvé poté, co její šéfy seřvali minulý pátek ve Westminsteru činitelé londýnské vlády.

Sarah Newtonová, náměstkyně britské minstryně vnitra, sdělila členům poslaneckého výboru Dolní sněmovny pro otázky vnitra, že britská vláda velmi pozorně studuje německý návrh zákona navrhující pokuty pro firmy provozující sociální sítě za zveřejňování hate speech, ve výši až 50 milionů euro. V ČR naopak zadávají politikové a státní instituce nenávistným serverům, jakou jsou Parlamentní listy, které profitují z šíření rasismu a hate speech, otevřeně reklamu a prostituují se poskytováním rozhovorů pro tyto rasistické servery. Veřejnost by jim to měla spočítat.

Vedoucí pracovníci firmy Google se mají sejít s ministry britské vlády znovu tento týden. Mají povinnost ministry informovat o tom, jak posílí svou strategii prodávání reklamy a jak zajistí, aby se reklamy britské vlády neobjevovaly u videí inzerujících americké bělošské supremacisty anebo zakázané islamistické kazatele.

Britská vláda suspendovala zadávání své reklamy firmě Google a tento zákaz bude trvat, dokud Google nepředloží vládě ke schválení konkrétní program a časový rozvrh, dokdy problém vyřeší.

Sarah Newtonová, náměstkyně britské minstryně vnitra, sdělila členům poslaneckého výboru Dolní sněmovny pro otázky vnitra, že britská vláda nevylučuje žádné kroky, včetně nového zákona. Newtonová uvedla, že britská vláda velmi pozorně studuje německý návrh zákona navrhující pokuty pro firmy provozující sociální sítě za zveřejňování hate speech, ve výši až 50 milionů euro.

Yvette Cooperová, předsedkyně parlamentního výboru pro otázky vnitra, zdůraznila, že i když se firma Google omluvila, stále ještě neučinila žádné konkrétní kroky k tomu, aby aktivně začala vyhledávat materiál od teroristických anebo zakázaných organizací. Sdělila výboru, že verbovací video organizace National Action, ultrapravicové organizace, která je v Británii zakázána, stále ještě zůstává přístupné na YouTube, přestože si na jeho existenci firmě Google poslanci minulý týden stěžovali.

Cooperová se také dotázala ministrů britské vlády, zda je firma Google vinna napomáhání zakázané organizaci, pokud bude její materiál dále přístupný na jejích stránkách. Generální prokurátor Robert Buckland potvrdil, že existuje trestný čin "neodpovědného šíření tohoto materiálu".

Newtonová konstatovala na zasedání parlamentního výboru pro otázky vnitra, že příklad videa organizace National Action, které je stále přístupné na YouTube, dokazuje, že Google stále ještě nedělá, co přislíbil.

Newtonová informovala parlamentní výbor, že ředitelé firmy Google byli na schůzce v Downing Street "seřváni" a bylo jim nařízeno, aby vypracovali akční plán a rozvrh, který má zajistit, aby extremistický materiál byl ze sociálních sítí odstraňován do 24 hodin.

Newtonová zdůraznila, že ministři nařídili ředitelům firem provozujících sociální sítě, že musejí odstraňovat nenávistné, rasistické a potenciálně teroristické materiály se stejnou energičností, s jakou odstraňují ze sociálních sítí dětskou pornografii.

Avšak členové parlamentního výboru pro otázky vnitra konstatovali, že firmy provozující sociální sítě nejednají dostatečně energicky a že chtějí, aby tyto firmy aktivně vyhledávaly teroristický a zakázaný materiál. Ptali se, zda je načase, aby vláda přijala postoj Německa, které se připravuje pokutovat firmy, které dovolují zveřejňování hate speech. Náměstkyně přislíbila, že nic není vyloučeno: "Německý návrh zákona budeme bedlivě zkoumat," řekla.

Cooperová se později vyjádřila, že reakce londýnské vlády je nedostatečná. "Ministři nám musejí sdělit, co konkrétního hodlají udělat. Nemělo by být nemožné, aby Google používal své oslavované vyhledávání nebo algoritmy k tomu, aby ilegální materiál odstraňoval."

Podrobnosti v angličtině ZDE

21.3.2017
Rex Tillerson signalizuje skutečné priority Trumpovy administrativy:


Americký ministr zahraničí Rex Tillerson se nezúčastní dubnového jednání ministrů zahraničí zemí NATO v Bruselu. Místo toho plánuje zůstat doma kvůli návštěvě čínského prezidenta a koncem měsíce pak vlastní návštěvu Moskvy ZDE.


Model mezinárodních vztahů, ve kterém jsou zásadně obcházeny multilaterální mezinárodní organizace a přednost je dávána dvoustranným mezistátním dohodám, prosazuje již velmi dlouho Moskva. Je to totiž model, ve kterém zpravidla nemusí dodržovat pravidla a normy mezinárodních institucí a v němž, jak doufá, se domluví se silnými o osudech slabých.

Nyní preference zahrnující přesně tento model signalizuje Trumpova administrativa. Tillersonovo chování dává najevo, že spojenecké státy, které z největší části nepatří k nejsilnějším hráčům na světové scéně, musejí počkat, protože přednost mají dvoustranné vztahy s těmi opravdu velkými. První skupina je sice USA tradičně přátelsky nakloněna a druhá je považuje minimálně za konkurenty v celé řadě oblastí, ale na tom zjevně v Trumpově Bílém domě příliš nezáleží. Rozhodující je rozlišení mezi velkými a malými hráči.

Nadšení pro Trumpa, které lze někdy s úžasem pozorovat, nebo zase zcela vyšinuté pokusy vydávat jeho pučistickou politiku za organické pokračování politiky předchůdců, v českém veřejném prostoru zatím docela úspěšně zastírají fakt, že pokud se právě zmíněný model mezinárodních vztahů skutečně prosadí a multilaterální organizace jako OSN, EU, NATO budou obcházeny dvoustrannými "dohodami mocných", pak středně velký, ekonomicky závislý a vojensky slabý stát jako ČR bude v novém uspořádání "dog-eat-dog" brzy bit ze všech stran.

Aha, říkáte, Zeman jeden za Trumpem.

Česká republika, to je místo, odkud si Trump kdysi dávno přivezl jednu ze svých bývalých manželek. Pokud se i přes svůj věk rozhodne rozvést ještě jednou, tuto zemi již využil, stejně jako Slovinsko, do sbírky ji nepotřebuje - a je pro něj jinak absolutně nezajímavá.

21.3.2017
Přečetli jsme:
"Globální pračka" vyvedla miliardy dolarů z Ruska, peníze šly i přes české banky. K některým aktérům má blízko ruská FSB


Sofistikovaný mechanismus, který zahrnoval stovky firem, desítky bank a přinejmenším 500 lidí, v letech 2010-2014 vyvedl z Ruska minimálně 25 miliard dolarů. Z toho téměř 38 milionů proteklo přes české finanční ústavy, včetně PPF Bank a českou pobočku Raiffeisenbank. Vyplývá to z materiálů, které získal ruský list Novaja Gazeta a mezinárodní konsorcium investigativních novinářů OCCRP, které zahrnuje novináře ze 32 zemí. V Česku se na vyšetřování podílelo České centrum pro investigativní žurnalistiku.

Podrobnosti: ZDE

21.3.2017


FBI vyšetřuje širokou ruskou vlivovou kampaň v amerických volbách. To zahrnuje i zkoumání role, jako přitom sehrály americké konzervativní weby.


Federální vyšetřovatelé zjišťují, zda ultrapravicové weby sehrály roli v ruské kybernetické operaci, která dramaticky zvýšila dosah zpravodajství - v některých případech podvodného - jež prospělo kandidatuře Donalda Trumpa. Zpravodajské organizaci McClatchy to sdělily dvě osoby seznámené s vyšetřováním.

Operativci z Ruska zřejmě strategicky načasovali počátačové programy známé jako "boty", aby zahltily sociální média odkazy na protrumpovské zpravodajství v době, kdy byl miliardář v defenzívě proti Hillary Clinton, tvrdí tyto zdroje.

Výsledkem byly miliony twitterových a facebookových příspěvků s odkazy na konzervativní internetové stránky jako Breitbart News nebo InfoWars, stejně jako na Kremlem řízené RT a Sputnik News. Některé z těchto zpráv byly falešné nebo směšovaly fakta s fikcí, tvrdí zmíněné zdroje seznámené s vyšetřováním.

Vyšetřovatelé zkoumají útoky botů a zjišťují, zda ultrapravicové weby podnikly nějaké akce, aby zmíněné ruské operaci pomohly. Šetření provádí kontrašpionážní oddělení FBI, jehož hlavním úkolem je rekonstruovat útoky Kremlu a najít způsoby, jak jim v budoucnosti čelit.

"Může jít o jednu z nejvlivnějších informačních operací v historii zpravodajství," prohlásil jeden bývalý zpravodajec pod podmínkou anonymity.

Klíčovou prioritou vyšetřovatelů je zjistit, kdo předal emaily odcizené Demokratické straně organizaci Wikileaks. Zakladatel Wikileaks Julian Assange odmítl, že by zdrojem emailů byla ruská vláda.

Pokud jde o boty, odesílaly odkazy nejen na zprávy, ale také na emaily Demokratické strany zveřejněné Wikileaks, zejména na ty, které náležely Johnu Podestovi a zveřejněné v říjnu, tvrdí Philip Howard, profesor Oxford University Internet Institute, který útok zkoumal.

Howard vysvětluje, že boty šířily odkazy na fiktivní zprávy o tom, jak se Clinton podílela na obchodu s dětským sexem ve sklepě washingtonské pizzerie. To přimělo muže ze Severní Karolíny, aby v restauraci střílel.

Podle Howarda Američané, kteří si říkají "vlastenečtí programátoři", také aktivovali boty pomáhající Trumpovi. Na rozdíl od kontrašpionáže s většími kybernetickými kapacitami Howard neověřil, že útoky přišly z Ruska.

Rusko také použilo trolly, stovky počítačových operativců, kteří předstírali, že jsou Trumpovými příznivci a publikovali na internetu příspěvky zastávající se Trumpa nebo odmítající Clinton. Zdroje blízké vyšetřování tvrdí, že tito operativci zřejmě působili z petrohradské "trolí továrny".

Tyto zásahy byly "velmi pečlivě načasovány" aby "odvrátily zpravodajský cyklus od zpráv, které Trumpovi jasně škodily".

Ultrapravicový web Breitbart propagovaný ruskými boty a trolly je kritizován za agendu obsahující bílý nacionalismus a v minulosti jej řídil Stephen Bannon, šéf Trumpovy kampaně a nyní strategický poradce a šéf štábu. Bývalý redaktor pro národní bezpečnost Sebastian Gorka je nyní protiteroristickým poradcem prezidenta.

Breitbart je částečně vlastněn Robertem Mercerem, spoluvlastníkem společnosti Cambidge Analytica, která Trumpově kampani poskytla nejméně 5 000 datových bodů týkajících se každého z 220 milionů Američanů.

Zvýšená čtenost ultrapravicových webů vyvolaná boty poškodila Trumpovu protikandidátku.

Nejméně jeden z kongresových výborů vyšetřujících ruské vměšování se zabývá boty.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

21.3.2017

Martin McGuinness, klíčová postava severoirského mírového procesu a někdejší šéf štábu Irské republikánské armády, zemřel ve věku 66 let, jen několik týdnů po odchodu z politiky. Trpěl vzácnou genetickou chorobou.

Mc Guinness odstoupil z funkce náměstka severoirské premiérky dne 9. ledna 2017, protože seveoirská premiérka Arlene Fosterová odmítla dočasně odstoupit během vyšetřování skandálů, týkajícího se plýtvání státními prostředky na údajné ekologické účely.

Pro mnoho lidí byl Martin McGuinness mírotvorce. Jak aktivní člen Irské republikánské armády kdysi argumentoval, že britská přítomnost v Severním Irsku může být ukončena jedině ozbrojeným bojem. Posléze se však stal vášnivým stoupencem kompromisu s unionistickou, protestantskou komunitou.

Jiní ho stále považují za klíčovou postavu severoirského terorismu, který usmrtil více než 1500 lidí, než politické křídlo IRA, Sinn Féin, přijalo strategii kompromisu s protestantskou komunitou.

McGuinnes byl šéfem štábu Irské republikánské armády od roku 1979 do roku 1982 a stál v čele této polovojenské organizace, když byli téhož dne usmrceni britský lord Mountbatten a 18 britských vojáků.

Stejně jako Gerry Adams, McGuinness se ucházel o přízeň Tonyho Blaira od jeho zvolení v květnu 1997 britským premiérem. Šéfové Sinn Féinu si vyjednali s Blairem řadu kompromisů, včetně propuštjí vězňů IRA.

Náhlé McGuinnessovo odstoupení z funkce letos po Novém roce vyvolalo v Severním Irsku předčasné volby, v jejichž důsledku získala strana Sinn Féin v severoirském parlamentě jen o jedno křeslo méně než protestantská probritská strana demokratických unionistů.

Severoirští nacionalisté usilují o co nejtěsnější styky s Irskou republikou. Ty jim umožňovalo členství Velké Británie v Evropské unii. Znovuvytvoření pevné hranice mezi Severním Irskem a Irskou republikou tam, kde dnes nejsou žádné pohraniční kontroly, vyvolá vážně ekonomické, politické i bezpečnostní problémy a může vést k obnovení terorismu. Právě proto nyní sílně posílila v předčasných volbách strana Sinn Féin, která se staví proti brexitu, na rozdíl od demokratických unionistů, kteří brexit podporují.

Podrobnosti v angličtině ZDE

21.3.2017
Návrhy umožňující učit kreacionismus se objevily v řadě států USA
Texas zvažuje novelu zákona umožňující učit kreacionismus

Pod záminkou "rozšíření akademických svobod" by měli mít podle republikánského návrhu zákona učitelé možnost učit "alternativní" teorie a hypotézy o vývoji života na Zemi, globálních změnách klimatu a dalších tématech, která "vzbuzují kontroverzi" (nikoliv vědeckou, ale v oblasti víry). Akademická svoboda v tomto případě znamená, že učitelé prezentovat vědecké informace, aniž by dávali přednost či potlačovali nějakou náboženskou víru. Návrh prochází připomínkami ve výboru, pokud by byl schválen, vstoupil by v účinnost už od dalšího školního roku. Podobné legislativní návrhy se v posledních měsících objevily v Jižní Dakotě, Oklahomě, Iowě, Alabamě, Indianě, na Floridě a v Arkansasu.

21.3.2017


Norsko se poprvé stalo nejšťastnější zemí planety a převzalo tak štafetu od sousedního Dánska. Na dalších pozicích v první desítce se umístily Island, Švýcarsko, Finsko, Nizozemsko, Kanada, Nový Zéland, Austrálie a Švédsko.


Norsko poskočilo v žebříčku sociálního štěstí na první pozici. Skóre je počítáno na základě ukazatelů jako míra péče, svoboda činit rozhodnutí, velkorysost, dobré vládnutí, poctivost, zdraví a příjem.

155 zemí ve Světové zprávě o štěstí, které vzniká od roku 2012, je také hodnoceno podle spokojenosti se zaměstnaností, rovností příjmů, očekávaná délka života, HDP na obyvatele, korupce ve vládě a byznysu a sociální podpory. (Česká republika se umístila na třiadvacáté pozici za Chile, Spojenými arabskými emiráty a Brazílií. USA jsou na čtrnácté, Rusko na devětačtyřicáté pozici - pozn. red.)

Zpráva vzniká kompilací z šetření Gallupova ústavu, který se ptá lidi na různé stránky jejich života.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

21.3.2017

Před 14 lety, dne 20. března 2003, provedly Spojené státy a Velká Británie ilegální invazi do Iráku, již tehdy mezi jinými podpořili Václav Havel a Miloš Zeman. Hovoříme bez nadsázky o největším zločinu milénia se statisíci až jedním milionem mrtvých, o zločinu, za nějž nebyl nikdo pohnán před spravedlnost, a to z celkem pochopitelných důvodů, neboť mocní tohoto světa bývají trestu ušetřeni. Ba co hůře, ilegální tažení aktivizovalo zapouzdřenou hrozbu v podobě Al-Káidy a vdechlo život ještě děsivější organizaci – Daeši. Obecně lze konstatovat, že od války v Iráku se do značné míry odvíjejí stávající konflikty na Blízkém východě.

Ačkoli se americké okupační jednotky z Iráku stáhly již v roce 2011, země se stále nachází v chaosu a mizérii. Globální think-tank Institute of Economic and Peaceloni Irák označil za třetí nejnebezpečnější zemi na světě - hned po Sýrii a jižním Súdánu.Tuto skutečnost ostatně potvrzuje organizace Iraq Body Count, která v Iráku v loňském roce zaznamenala více než 16 tisíc civilních obětí násilností a bojů.

Spanilá jízda Daeše Irákem a Sýrií, korunovaná vytvořením novodobého chalífátu, je minulostí, zatímco se nad jeho baštami v Mosulu a Rakká stahují temná mračna. Není snad sporu o tom, že smetení teroristického kultu Daeše, který dokázal rozsévat smrt i v ulicích evropských měst, bude pro celý svět dobrou zprávou. Nicméně vojenská porážka Daeše sama o sobě nemůže vyřešit vzájemné a dlouhodobé animozity mezi tamními aktéry, jež výrazně prohloubila angloamerická okupace, ani pohnutky, které vedly ke vzniku tohoto džihádistického seskupení.

Zatímco dramatické boje o Aleppo, které na konci loňského roku dobyla syrská armáda a její spojenci, zaměstnávala západní sdělovací prostředky od soumraku do soumraku, dobývání Mosulu probíhá na okraji mediálního zájmu. I když zde probíhají líté boje, kdy na jedné straně stojí heterogenní směsice spojenců vedená Spojenými státy a bagdádskou vládou, a na druhé jsou v ulicích města doslova zakopáni džihádisté z Daeše, informací je pomálu. A to navzdory statistikám nezávislé organizace Airwars, podle nichž koaliční nálety v Mosulu za uplynulý měsíc usmrtily více než 300 civilistů.

Prezident Donald Trump, ač se bil v prsa, že vždy vystupoval proti válce v Iráku (což ale není pravda), se pranic nepoučil ze zahraničněpolitických debaklů Bushovy a Obamovy éry na Blízkém východě. Naopak se zdá, že v boji s džihádistickým přízrakem hodlá postupovat bez sebemenších servítek, což názorně dokazují také civilní oběti jím autorizovaných leteckých úderů v Sýrii, Jemenu a Afghánistánu. Americký prezident, který na konci ledna vydal memorandum, jež volá po vytvoření plánu na eliminaci Daeše, v podstatě svým generálům sdělil, aby upustili od ohledů na životy civilistů. Mezitím na válečná pole v Iráku a Sýrii míří tisíce amerických vojáků.      

Jinými slovy, Donald Trump nepochopil základní lekci z iráckého tažení: Nasazení masivní vojenské síly v žádném případě nemůže vyřešit komplexní problémy Iráku a dalších blízkovýchodních zemí, neboť účinným lékem je pouze obratná diplomacie a adresné pojmenování a řešení nesnází tamních obyvatel.                  

 

21.3.2017


Před deseti či patnácti lety si lidé na Západě mysleli, že dějiny skončily a nastal věčný mír. Protože Západ a liberálně tržní ekonomiky vyhráli studenou válku a později předvedli naprostou vojenskou převahu během války v Kuvajtu, riziko velké války bylo za námi. Svět se stal unipolárním a zavládl optimismus - nikdo se nepokusí postavit jediné zbývající supervelmoci, nebo širšímu západnímu společenství. Tak jako Superman by si dali na padoucha pozor, dokud by se nenapravil a nestal užitečným členem společnosti, napsal Robert Dalsjö.


Každopádně, mysleli si, globalizace rapidně rozšířila střední třídu a mělo se za jisté, že se středostavovským postavením přijdou i středostavovské hodnoty: Demokracie, poctivá vláda, právní stát, dobré školy, umírněnost atd. Nakonec se podle tohoto deterministického pohledu všichni stanou liberály. Jediný vojenský problém který zbyl, mysleli si, byly vyčišťovací operace v dosud neklidných koutech světa, jako mírové operace v selhávajících státech a boj s terorismem.

Nicméně to nebyla cesta, kudy se věci vydaly, jak teď velmi dobře víme. Slibovaný věčný mír netrval více než 25 let. V současnosti Západ čelí stále odvážnějším geopolitickým a vojenským výzvám jak od konvenčních aktérů jako Čína a Rusko, tak od nestátních aktérů jako IS a Talibán. Klientské státy Západu jsou pochopitelně znepokojeny a neklidné. Navíc i státy v jádrové oblasti Západu čelí velmi vážné výzvě zevnitř, která jim přinesla Viktora Orbána, polskou vládu, brexit, Donalda Trumpa, Marine Le Pen a tak dále. S ohledem na řadu "nemožných" výsledků v posledních dvou či třech letech můžeme už být klidně uprostřed maelstromu, který Johan Tunberger předpověděl v roce 2002.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

21.3.2017


Abyste pochopili americkou krátkozrakost na Blízkém východě, nemusíte se dívat dál než do severní Sýrie. Můžete s velkou jistotou předpovědět, že politika, na jejímž provádění Washington trvá vůči Rakce ("hlavnímu městu" IS v Sýrii - red.), povede ke dvěma věcem. Posune sekundární konflikt v rámci širší syrské občanské války na bod varu a obnoví podmínky pro návrat extrémistických sil, napsal Hassan Hassan.


Běžný způsob jak odpoutat pozornost od potíží spojených s politikou je postavit ji primárně na Turecku. Zásadním problémem ale je, jak kampaň YPG zaměřená na vyhnání IS z převážně arabského města, které islamisté zabrali povstalcům v roce 2013, bude vnímána lokálně.

Velitel YPG Sipan Hemo sdělil Reuters, že útok na Rakku bude zahájen počátkem dubna. Každý by měl proislamistickým silám přát štěstí, ale mělo by být jasné, že Spojené státy nyní operují pod úrovní politického kreditu. Tím myslím dvě věci.

Za prvé, vítězství nad IS bude čistě taktické: Odstranění militantů z Rakky nepoškodí obraz IS, jak by tomu ideálně mělo být. Pokud by si politici zapojení do kampaně tohoto druhu mysleli, že tak podkopají narativ islamistů, mýlí se a jsou odtrženi od reality.

Mosul i Rakka jsou v tomto smyslu ztracenými příležitostmi. USA jich měly využít k nastartování politického plánu, který by ukončil cyklus násilí v obou zemích a zajistil, že takové skupiny budou fatálně diskreditovány.

Místo toho se tažení proti dvěma základnám IS změnilo v čistou protiteroristickou a vojenskou operaci. Ale to se nutně nepromítá do vážných škod na narativu a obrazu IS - což je hlavním cílem operace Inherent Resolve.

Za druhé, rozhodnutí odmítnout obavy a postupovat na Rakku se stejnými silami, na něž spoléhala předchozí administrativa, narušuje rodící se pozitivní trend v severní Sýrii. Stále více příslušníků syrské opozice přijímá myšlenku boje proti IS jako politicky závazný projekt sám o sobě, na rozdíl proti dřívějšku, kdy se chtěli zaměřit na režim Bašára Asada.

Některé z těchto skupin již spolupracují s YPG, což vyvolává otázky ohledně toho, proč USA stále chtějí investovat do YPG než do všech těchto jednotek. Takový krok by nepochybně pomohl rekrutovat stovky dalších bojovníků, protože do povstaleckých jednotek by bylo ochotno vstoupit více lidí než do skupin, které jsou považovány za nástroj hegemonie YPG.

Zjevným důvodem je, že si USA prostě nepřejí spolupracovat s Ruskem, Íránem a režimem, když se rozhodly posílit povstalecké síly v operaci proti Rakce. USA vědí, že režim a jeho podporovatelé by měli námitky proti rozšíření území pod kontrolou povstalců. Jinak řečeno, USA preferují pokračování chybné politiky, pokud vyvolává menší bolesti hlavy. Raději se budou později vypořádávat s důsledky než nyní s režimem a jeho sponzory.

Povstalecké a arabské síly mohou být lépe organizovány a účinněji mobilizovány bez zjevné hegemonie YPG. Takový postup by nemusel nutně znamenat opuštění YPG. Ale musel by být místními považován za legitimní, efektivní a férový.

Místo toho USA zahodily příležitost diskreditovat IS a posilují milice, které na severu Sýrie hrají přehnanou roli. To, kromě jiných faktorů, poskytne džihádistům munici k mobilizaci proti YPG a umožní jim stát se trvalou součástí dění v severovýchodní Sýrii.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

21.3.2017


"Ať táhnou zpátky na Jadran!," vyzýval Čechy před lety vtip parodující xenofobii značné části z nich z perspektivy podobně neinformovaných buranů na Západě. V roce 2017 jsou ovšem takové výzvy již zbytečné. Mentálně Česko dávno leží na Balkáně - a chová se, jako by ho trápily problémy spojené s tímto koutem světa, spíše než problémy Střední Evropy.


Švédský autor Robert Dalsjö ZDE předložil analýzu západního syndromu "konce dějin" - a příznačné přitom je, že ač jednou zmínil také teroristy "islámského státu", dále se v originálním podrobném textu islamisty vůbec nezabývá. Dává to dobrý smysl: Evropské státy se totiž dnes z pohledu vnímaných bezpečnostních hrozeb dělí do dvou hlavních skupin. První, která zahrnuje především země ve Středomoří a také v západní části kontinentu, vidí největší bezpečnostní hrozbu v nekontrolované migraci a s ní krátkým spojením asociovaném terorismu. Druhá, které se v geografickém ohledu nachází spíše východním nebo severním směrem od předchozí, jednoznačně jako hlavní bezpečnostní hrozbu vnímá agresívní Putinovo Rusko. Tyto danosti výrazně komplikují například fungování NATO, nicméně to zdaleka není jediný případ, kdy se výrazně projevují.

Česká republika na pozadí uvedeného dělení představuje naprostou raritu, s níž lze srovnat ještě tak nanejvýš Orbánovo Maďarsko. Země která zažila sovětskou okupaci a kolonizaci, v níž žije početně malá a dobře integrovaná muslimská menšina a které se přistěhovalci víceméně důsledně vyhýbají se na mezinárodním poli i ve veřejné rozpravě chová, jako by v ní končily přinejmenším desítky tisíc přistěhovalců ročně, muslimové tvořili nejméně čtvrtinu obyvatelstva, Čechy děsivě utlačovali a páchali na českém území jeden teroristický útok za druhým. Na druhé straně ruská agresivita, kterou třeba skandinávské státy považují za doslova existenční problém, od počátku trvající ukrajinské krize v pořadí možných hrozeb stále více ustupuje do pozadí, v nemalé míře také následkem působení Hradu.

Když Miloš Zeman poprvé kandidoval, někteří přesvědčeně ujišťovali, že prezident přece "nemá žádné reálné pravomoci" a zahraničněpolitickou orientaci země neovlivní. Dnes jasně vidíme, že nejprivilegovanějším ministrem Sobotkovy vlády se na Hradě stal Lubomír Zaorálek, který po několika menších konfliktech zbaběle a beze zbytku přijal proruskou, pročínskou a jak se teď ukazuje ve svých důsledcích také ostře protievropskou politiku ZDE.

Některé další faktory, jako třeba propagace kurdských milic YPG na levém okraji politického spektra, samozřejmě také přispívají k optice, která představuje bezpečnostní zájmy České republiky ve velmi podivném světle. Pojďme se na věc podívat blíže.

Česká republika jako stát s malou dobře integrovanou muslimskou menšinou není pro teroristy "islámského státu" ani dost málo zajímavá. Fanatici z IS si nepříliš chytrou politikou vytvořili ve světě tolik nepřátel, že tak marginálně se jich týkající stát jako ČR v důsledku jednoduše ignorují.

Podívejme se totiž pravdě do očí: Pokud má ČR ve světě ještě nějaký relativní význam, je to dáno členstvím v důležitých a vlivných mezinárodních organizacích, jako jsou OSN, EU, eventuálně NATO. Z pohledu klasických měřítek významnosti jednotlivých států - lidnatosti, územní rozlohy, ekonomického výkonu, vojenské síly - neexistuje žádný zvláštní důvod se Českem nějak zabývat. Čechů ubývá, společný stát se Slováky si nechali rozbít, ekonomicky bude jejich montovna zaostávat za jádrem evropské ekonomiky pod premiérem Babišem stejně jako za Sobotky. Po usilovné snaze všelikých Tvrdíků jim ani z armády mnoho nezbývá a islamisté se rozhodně nemusejí starat o to, kolik pokročilých průzkumných prostředků, bojových letadel, moderního dělostřelectva či obrněné techniky proti nim Česko vyslalo - protože nevyslalo nic. Mnohé tzv. rozvojové země dnes mají silnější a modernější ozbrojené síly než "reformovaná" Armáda České republiky. Navzdory usilovné Zemanově snaze upoutat pozornost teroristů nenávistnými islamofobními projevy se "islámský stát" o ČR ani dost málo nestará. Nemusí. Mezinárodní organizace, jichž je ČR členem, s ním jednat nikdy nebudou. A samotný středoevropský bantustan vysílající sem tam nějaké vojenské poradce na Blízký východ nemusejí islamisté řešit. Knedlíky, pomazánkové máslo ani Kostelecké uzeniny je ze strategického hlediska nezajímají.

Jestliže ve veřejném prostoru kromě zcela fiktivní "uprchlické hrozby" dominuje i představa, že Českou republiku dnes zásadním způsobem ohrožují islamističtí teroristé, jedná se o naprosto nevěcný pohled na reálné bezpečnostní hrozby. "Islámský stát" teď ani v příštích letech nebude mít o tento konec světa větší zájem, plán rozeštvat muslimy a většinové obyvatelstvo by mu zde téměř nic nepřinesl. Psychóza, pod jejímž vlivem podléháme představě, že islamisté stojí doslova na prahu a musíme udělat "všechno, cokoliv" v boji proti nim, je racionálně nepochopitelná. Kdyby ČR nedělala nic jiného kromě nijak veřejně nepropíraného posílení kontrarozvědky, udělala by už dost. Řeči o "spojencích" v "naší válce s islamisty", mezi něž se kromě problematických (a stále problematičtějších) syrských kurdských milic propagovaných krajní levicí řadí také Asadův režim či Rusko, vyrůstají z bizarních okrajů české společnosti a je věčná škoda, že na těchto okrajích také natrvalo nezůstaly.

Místo aby se v České republice řešily reálné bezpečnostní hrozby spojené s její geografickou polohou, historií a současnými událostmi na jejím území, mentálně se přestěhovala na Balkán a předstírá, že je snad jakousi trochu větší Republikou srbskou v Bosně.

Probíhající pomlouvačné kampaně vůči otevřeným skandinávským společnostem, kde ruské podvratné politické a mediální operace na rozdíl od českého prostředí selhaly a které teď čelí zuřivému hněvu Moskvy, kromě jiného také zajišťují, že se Češi ze svého mentálního Balkánu nehnou ani na krok a budou si dál pěstovat preferované islamofobní noční můry.

V dobách první republiky existovala prý marginálně rozšířená obsese žraloky útočícími na Jadranu na české učitelky. Vzhledem k faktu, že jadranský žralok měří obvykle asi půl metru, na všech těchto pověstech zřejmě nebylo ani zbla pravdy.

Islámský terorismus v ČR je v danou chvíli asi stejně reálnou hrozbou jako útok jadranského žraloka během dovolené v Chorvatsku. Pokud se okolnosti drasticky nezmění, prioritní bezpečnostní hrozby se nachází úplně jinde.

I na mentálním Balkáně snad není zcela vyloučeno, že si to Češi nakonec přece jen začnou uvědomovat.

20.3.2017


Veřejné protesty proti režimu Alexandra Lukašenka v Bělorusku, které začaly v polovině února v reakci na zdanění těch, kdo jsou zaměstnáni kratší dobu než půl roku, se změnily v požadavek na systémovou politickou změnu a vyvolávají v Kremlu obavy, že může čelit další "barevné revoluci" na svých hranicích, která by potenciálně vyvolala tvrdou ruskou reakci, napsal Paul Coyer.


EU reagovala pozitivně na mírné uvolnění v Bělorusku a před více jak rokem uvolnila sankce týkající se 170 běloruských představitelů, včetně prezidenta Lukašenka, které platily od roku 2010, kdy prezident potlačil demonstrace po zfalšovaných volbách. Po uvolnění sankcí navštívila Minsk unijní delegace a z Lukašenkovy strany začala postupná politická transformace.

V nedávné době Lukašenko provedl další kroky, které vyhovují Západu, ale v Moskvě vyvolávají hněv, včetně liberalizace vízového režimu pro více jak 80 zemí, také USA a EU. V reakci na tento krok Rusko zavedlo pohraniční kontroly - ačkoliv běloruské hranice by měly být "otevřené", což vyústilo v Lukašenkovo obvinění, že Moskva "porušuje dohody". Ruská nespokojenost s novým vízovým režimem byla tak velká, že redaktoři předního opozičního listu jsou přesvědčeni, že se Putin rozhodl Lukašenka svrhnout.

Od počátku roku další dva kroky Minsku posílily obavy Moskvy, že by mohla ztratit Bělorusko podobně, jako už ztratila Ukrajinu. Ruská média naznačují, že Moskva považuje trajektorii v Bělorusku za paralelní k ukrajinské před několika lety, přičemž obviňuje Lukašenka a vidí za vším skrytou ruku Západu. Strategická hodnota Běloruska pro Moskvu je na úrovni Ukrajiny a odpoutání Minsku z orbitu by představovalo strategickou katastrofu. To by otevřelo dveře potenciálně agresívním Putinovým krokům s cílem udržet Bělorusko v ruské sféře vlivu, pokud by se události Moskvě vymkly z rukou.

Z Putinova pohledu nebezpečná situace v Bělorusku přichází ve chvíli, kdy politické prostředí v Evropě poskytuje dobrou šanci na změnu v jeho prospěch, přičemž volby napříč Evropou mohou přivést k moci strany více nakloněné Moskvě. Nyní ale čelí strašidlu dalších "barevných revolucí" na vlastním prahu. Putin si nepochybně všiml, že protesty jsou spontánní a organické, nejsou organizovány opoziční stranou nebo nepřátelskou cizí zemí, což ale obavy jen prohlubuje.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

21.3.2017


Bezpečnostní náklady spojené s tím, že Melania Trumpová a syn Baron žijí v Trump Tower místo v Bílém domě, jak bývá u rodin amerických prezidentů pravidlem, by stačily na zaplacení dvou vzdělávacích programů, které chce Trump zrušit.


Dodatečné náklady na ochranu Melanie a desetiletého Barona činí 127 000 - 145 000 dolarů denně, v průměru tedy 136 000 dolarů denně, podle údajů newyorské policie.

Náklady na ochranu samotného prezidenta činí 308 000 dolarů denně. Ale američtí daňoví poplatníci také již zaplatili 8,6 milionu dolarů navíc kvůli oddělenému bydlení Trumpovy rodiny.

Očekává se, že Melanie a Baron zůstanou v Trump Tower do června, což znamená, že se náklady mezitím vyšplhají k částce 18,2 milionu dolarů.

Výpočty ukazují, že tato částka by pokryla dva důležité vzdělávací programy, které chce Trump ve svém návrhu rozpočtu zrušit. Woodrow Wilson International Centre for Scholars, které poskytuje vzdělávání a studijní pobyty v oblasti sociálních věd přijde o 11 milionů dolarů. Mezinárodní vzdělávací programy pak dalších 7 milionů.

Oba programy čelí zrušení v rámci škrtů, ale jejich rozpočty dohromady ani nepokryjí cenu ochrany Melanie Trumpové a jejího syna v New Yorku.

Oba programy patří ke stovkám služeb a agentur rušených v rámci Trumpova rozpočtového návrhu na příští rok. Návrh počítající s výdaji 1,15 bilionu dolarů chce také omezit financování jídla pro chudé Američany, seniory a veterány, stejně jako zdravotní péči a výživu pro ženy a děti s nízkými příjmy.

Separátní výpočet mezitím ukázal, že bezpečnostní a cestovní náklady na prezidentovy cesty do rezidence Mar-a-Lago na Floridě dosáhnou za čtyři roky zhruba 600 milionů dolarů.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

20.3.2017

Velice často se u nás jaksi za samozřejmé bere, že politici z unijního establishmentu jsou zcela odříznutí od demokratické podpory voličů. Navíc se prý chovají arogantně, příliš tlačí na zájmy Unie, příliš kritizují Británii po referendu o brexitu atd. A typickým příkladem takového „arogantního“ politika byl předseda Evropského parlamentu Schulz.

Proto bylo překvapením, že zrovna tento politik má tu drzost vrátit se do národní volební kampaně v Německu, které se podle všeho vyvíjelo k euroskeptické pravici. Navíc je to levičák. Zrovna včera jsem ve vlaku četl recenzi, publikovanou v The Times Literary Supplement 23. prosince 2016 („To oppose or ignore?"), která se zabývá nejnovějšími knihami o německé politice, o rostoucí síle protievropské a ultrapravicové Alternativy pro Německo (AfD), o jakési nevyhnutelnosti posunu celé německé politiky doprava, kdy samotné kancléřce nezbývá než kopírovat AfD. A musel jsem se usmívat.


Schulz není nicméně ani dost levicový, aby uspokojil ty, kteří tvrdí, že evropská veřejnost čeká na pořádný posun doleva, a pak teprve přestane volit ultrapravici. Německá radikální levice (Die Linke) ostatně už dlouho žádný vzestup neprožívá. Naopak Schulz výrazně zvedl podporu sociální demokracie a sociální demokraté si ho jednomyslně zvolili za svého předsedu a lídra. Dokonce se zvedl zájem o členství ve straně. A celá ta pohádka o tom, jak jsou politici z evropského establishmentu odtržení od lidí, se hroutí.

Vzestup Orbána v Maďarsku, PiS v Polsku, ale i Babiše u nás je dána především a zejména vnitropolitickými poměry, selháním národních politiků, kteří lidem nedokážou poskytnout to, co Schulz: důvěryhodnost, rozhodnost, příběh. Tito národní politici vypadají, jako by dělali všechno jen kvůli vlastnímu prospěchu a zákulisním dohodám. U nás navíc z představy, že se nejvíce přiblíží lidem jakýmsi „selským rozumem“, jakýmsi hraním si na ochranu lidu před uprchlíky a Bruselem, otočili dokonce i sociální demokracii do hnědých vod, kde soupeří o voliče s krajní pravicí. Doplatily na to dřívější „levicové“ hvězdy ČSSD Hašek a Škromach. Pokles preferencí a zřejmě i osudový pád nezastaví ani ministr Chovanec s puškou na hrudi.

V nizozemských volbách výrazně propadla klasická sociální demokracie, ale výrazně posílili levicoví liberálové a zelení. Ve Francii je hlavním favoritem prezidentské volby levostředový Macron (poté, co se stále více ukazuje, že dříve favorizovaný kandidát Fillon zřejmě fungoval jako parazit na veřejných penězích, což je dojem, který v Česku asi stále více vyvolávají téměř všichni dlouholetí politici tradičních stran), v Německu výrazně posiluje sociální demokracie. A není to přebíráním agendy krajní pravice.

U nás naopak se tradiční strany zoufale snaží útočit na ANO, aniž by samy dokázaly nabídnout pozitivní alternativu, jakou pro německé voliče představuje Schulz. A čím více útočí, tím více ztrácejí. Nejjasněji to jde vidět na TOP09 a jejím předsedovi. Přitom by člověk čekal aspoň od představitelů pravice, která vzývá schopné lidi, že tu schopnost sami prokážou a nebudou se chovat pořád dokola stejným způsobem, který je sebevražedný.

Poslední sněmovní koalice tradičních stran, která de facto rozhodla o tom, že se Babiš dopustil trestných činů, budí jen mnoho divných otázek: proč Sněmovna chce nahrazovat práci policie a státního zastupitelství a soudu? jaké důsledky to má mít pro Babiše kromě případného pádu vlády, který dá exekutivu do rukou Babišova spojence Zemana a který Babišovi nejspíše jen prospěje? a věří skutečně někdo tomu, že poslanci tradičních stran útočením na Babiše vyjadřují svůj skutečný postoj k daňovým únikům?

Fascinuje mne beznadějná víra mnohých v to, že Babiše lze porazit tím, že bude usvědčen z nepravostí, že se ukáže horším, než jsou tradiční strany. Ale cokoli, co se ukáže proti Babišovi jako proti vysoce úspěšnému byznysmenu, který vyrostl v éře tradičních stran, se obrátí proti nim. Musely by přijít s tím, že ten minulý systém chtějí zásadně změnit, že už konečně má fungovat právo, transparentnost, důvěryhodnost. Ale věřte jim, když TOP09 se zastávala policejní reorganizace, když spolu vytvořily napříč politikou – i za účasti ANO – podivný služební zákon, když v koalici ČSSD-KSČM-ODS-KDU potopily registr smluv (a v tomto hlasování se vzorně zachovalo ANO a TOP09).

Síla Babišova postavení není v tom, že by ho lidé měli za čistého, je v tom, že lidé věří, že on ten minulý systém nějak výrazně změní a nabourá a že přinejmenším vymění lidi a odstřihne od moci tradiční strany jako jakýsi trest pro ně. K vítězství nad Babišem by bylo zapotřebí začít tím, že by tradiční strany uznaly, že jejich dlouholetá politika mu umožnila vzestup nejprve finanční a pak i politický, a že tedy tuto politiku výrazně chtějí změnit… a dosáhnout toho, aby jim voliči tu změnu věřili. S bojem proti korupci a principem „padni, komu padni“ se v roce 2010 podařilo uspět ODS a získat premiéra. Vzhledem k tomu, jak to dopadlo, nebude stačit jen rétorika a povrchní změny. A už vůbec ne útěk do hnědých vod v představách, že tam jsou ti lidé, které tradiční strany potřebují.

Potvrzeno. Soupeřem Merkelové v boji o kancléřství bude „stoprocentní" Schulz



21.3.2017


Ředitel FBI poprvé potvrdil, že jeho instituce vyšetřuje ruskou snahu vměšovat se do loňských prezidentských voleb. Odmítl také tvrzení Donalda Trumpa, že byl odposloucháván.


Ředitel FBI James Comey sdělil na slyšení ve zpravodajském výboru Sněmovny reprezentantů, že vyšetřování provádění jeho úřadem bude zahrnovat "povahu jakýchkoliv vazeb mezi jedinci spojenými s Trumpovou kampaní a ruskou vládou" stejně jako jakoukoliv možnou koordinaci mezi kampaní a aktivitami Moskvy.

Kongresový výbor vyšetřuje podezření ohledně vměšování do amerických voleb v roce 2016 spojeného s Ruskem.

Comey panelu sdělil, že šetření je součástí kontrašpionážního poslání FBI a bude zkoumat, zda došlo k trestnému činu.

"Protože jde o otevřené, probíhající vyšetřování a je utajeno, nemohu říci víc ohledně toho co děláme a čí jednání zkoumáme," dodal Comey.

Americké zpravodajské agentury vloni oznámily, že hackerské útoky na Demokratickou stranu zřejmě vedou do nejvyšších pater ruské vlády. Podle nich hackeři publikovali znepokojivé zprávy s cílem pomoci Republikánskému kandidátovi Trumpovi porazit kandidátku Demokratů Hillary Clinton.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

17.3.2017


V roce 1965 USA zavedly státní příspěvky na kulturu a veřejnoprávní vysílání s odůvodněním, že "každá pokročilá civilizace" si má cenit umění a humanitních věd. Donald Trump teď navrhuje zrušit jak nadaci National Endowment for the Arts, tak National Endowment for the Humanities.


V prvním návrhu rozpočtu předkládá Trump také návrh zrušit organizaci Corporation for Public Broadcasting, která představuje klíčový zdroj financování pro vysílání stanice PBS a veřejnoprávního rozhlasu (National Public Radio, NPR).

Rozpočet všech zmíněných organizací dohromady činí asi 300 milionů dolarů, což představuje 0,003 % amerického státního rozpočtu.

Zrušením uvedených organizací by přišel o rozpočtové fiancování mj. Institut pro muzejní a knihovnické služby a zasaženy by mohly být i Smithsonian Institution a National Gallery of Art.

Je to zřejmě poprvé, co nějaký prezident navrhuje zrušení nadací vytvořených v roce 1965 za prezidenta Johnsona. V jím podepsaném zákoně stojí, že každá "rozvinutá civilizace" si musí cenit umění, humanitních věd a kulturní aktivity.

Sdružení ředitelů uměleckých muzeí vyzvalo veřejně Kongres k záchraně nadací.

PEN klub inicioval petici vyzývající k zachování nadace NEA a získal pod ni přes 230 000 podpisů.

Rozpočtové škrty tohoto typu rozesmutní tím více, pokud víte, že Trump v prvním měsíci utratil 15 milionů dolarů z kapes daňových poplatníků na cesty do svého letoviska Mar-a-Lago na Floridě, které označuje za "zimní Bílý dům" (a kde tráví u Twitteru stále více času na úkor svých prezidentských povinností - pozn. KD).

Podrobnosti v angličtině: ZDE

20.3.2017


Věříte-li opravdu, že americký prezident Donald Trump postaví na hranici s Mexikem "krásnou" zeď a jižní soused ji navíc ještě sám zaplatí, můžete také věřit Trumpovým řečem o "masivním navyšování" výdajů na zbrojení. Pokud vás ovšem zajímají fakta, snadno si zjistíte, že bude-li vůbec kdy zeď postavena, zaplatí ji škrty v rozpočtu pohraničníků a pobřežní stráže - a že letošní plánované navýšení obranných výdajů, které v navržené podobě zřejmě neprojde a které v navržených rozpočtových parametrech nebude možno opakovat v dalších letech ZDE, nevyrovná ani škrty provedené během úřadování Obamovy administrativy.


Americké obranné výdaje byly naposledy navýšeny v letech 2010 a 2011, ale od té doby systematicky klesají, přičemž celkově byly sníženy o 15 %. Za stejnou dobu podíl obranných výdajů na HDP klesl z 4,6 % na současných 3,3 %. Hlavními důvody poklesu je omezování angažmá v Iráku a Afghánistánu a tzv. sekvestrace působící automatické rozpočtové škrty ZDE. A přinejmenším sekvestrace bude za současných rozpočtových parametrů působit i nadále.

Aktuální návrh rozpočtu předložený Trumpovou administrativou reprezentuje kompenzaci 20 % z celkového poklesu obranných výdajů mezi lety 2011-2016. A další podstatné zvyšování již nepřipadá v úvahu, pokud se bude administrativa držet svých názorů na rozpočtový deficit. Jinak řečeno, to co je letos na stole je také téměř vše, co Trump Pentagonu vůbec nabídne.

Ačkoliv Trump halasně hovoří o navyšování jaderných kapacit, což původně mohlo vyvolat dojem, že bude sice šetřit na konvenční armádě, ale posílí strategickou triádu, Spojené státy ve skutečnosti dál omezují počty svých pozemních strategických mezikontinentálních raket o více jak 10 % jejich celkového počtu ZDE.

Pohled na fakta v kontextu zkrátka jako obvykle v případě Trumpovy administrativy ukazuje, že to co Trump říká, přesněji řečeno bohapustě žvaní, neodpovídá v praxi realitě ani dost málo přibližně. Žádné masivní americké zbrojení, které by ozbrojené síly dostalo z nejnižších počtů personálu od velké krize 30. let, kdy armáda Spojených států byla menší než armáda malého Portugalska ZDE alespoň na úroveň roku 2010, není plánováno - a za současných rozpočtových parametrů naprosto není reálné.

Neexistuje žádný důvod brát jakákoliv Trumpova prohlášení vážně bez starostlivého ověřování toho, co chaoti v jeho administrativě nakonec skutečně vypustí do světa. Týká se to mexické zdi, zbrojení i prohlášení o vztazích s Čínou, které se po návštěvě ministra zahraničí Tillersona v Pekingu změnily div ne v nové líbánky ZDE ZDE. Čína, mimochodem řečeno, také svou armádu výrazně početně omezuje ZDE.

Shrnuto: Až zase někde budete číst hysterický text o tom, jak se prý Trump chová v zahraniční a bezpečnostní politice "úplně stejně jako jeho předchůdci" a že prý světu proto hrozí obrovské nebezpečí 3. světové války, uděláte nejlépe, když se co nejrychleji seznámíte s příslušnými fakty - a také s ruským originálem ZDE. A když se podíváte do archívů na jiné texty ze stejného zdroje, které bily na poplach, že 3. světovou válku zaručeně vyvolá Hillary Clintonová, jestliže prý Američané nebudou masivně hlasovat pro Trumpa.

20.3.2017


Čína zruší pět s osmnácti sborů Lidové osvobozené armády, tvrdí vojenské zdroje, v rámci velké reorganizace zahájené prezidentem Si Ťin-pchingem, jejímž záměrem je změnit největší armádu světa v menší a modernější bojovou sílu.


Škrty zasáhnou až 200 000 vojáků, ale část vojenského personálu může být nasazena u jiných jednotek jako nově budované raketové síly, námořnictvo a letectvo, tvrdí dva zdroje.

Postižené jednotky zahrnují 20. a 27. armádní sbor v Centrálním oblastním velitelství, 14. armádní sbor v Jižním velitelství, 16. armádní sbor na severu a 47. na západě, sdělil jeden ze zdrojů listu South China Morning Post.

Prezident oznámil nejrozsáhlejší reorganizaci armády za celé dekády před dvěma lety a zahrnuje propuštění 300 000 z 2,3 milionu vojáků Lidově osvobozenecké armády na konci tohoto roku.

Výše zmíněné škrty jsou součástí těch, které již byly oznámeny. Armáda prohlásila, že postiženému personálu vyplatí jednorázovou kompenzaci.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

20.3.2017
SCOTLAND! FREEDOM!

Skotská BBC vyrobila satirické video, v němž se dva Skotové snaží přimět výtah vybavený pouze zařízením na rozpoznávání hlasu, aby je vyvezl do jedenáctého patra. Jenže zařízení není schopné rozeznat skotský akcent, takže Skotové se nejen nemohou dostat, kam chtějí, ale nemohou dokonce ani otevřít dveře... Vtipná alegorie na současný napjatý vztah s britskou vládou po brexitu. Video má přes 80 milionů zhlédnutí. Podobné formáty, určené primárně pro internetové sdílení, by mohla dělat i Česká televize, pokud chce zachytit změnu mediálního chování publika...

20.3.2017
Analýza

Mám za to, že je třeba věnovat větší úsilí rozboru reálných skutků Trumpovy administrativy než rétorickým excesům amerického prezidenta, ať již na sociálních sítích nebo na veřejnosti. Již v době, kdy byl Donald Trump zvolen americkým prezidentem, ale i dříve, bylo značně pošetilé se domnívat, že by tento hochštapler s falešným příčeskem mohl představovat kýženou změnu na nevětrané americké politické scéně. Nicméně přání bývá často otcem myšlenky, a mnozí z nás raději kritický nadhled pohřbili, než aby čelili suchopárné realitě. Neuplynuly ani dva měsíce od inaugurace Donalda Trumpa (vzpomínáte si na jeho krajně nacionalistickou řeč, jejímž leitmotivem byl kontroverzní slogan America First?) a je zjevné, že politická opatření Trumpovy administrativy na domácí půdě i v zahraničí s sebou nesou četná negativa.

Prezident Trump a jeho tým představili návrh na federální rozpočet pro rok 2018, který počítá s prudkým nárůstem výdajů na zbrojení a zároveň s neúprosnými škrty napříč federálními agenturami včetně eliminace desítek programů, které pomáhají chudým, financují vědecký výzkum a zahraniční spojence USA. Bílý dům chce výdaje údajně poddimenzované americké armády navýšit o 54 miliard dolarů, a to na úkor 18 federálních institucí. Výdaje na chod ministerstev zemědělství, práce a zahraničí mají být seškrtány o více než 20 procent a Agentura pro ochranu životního prostředí má přijít dokonce o více než 30 procent svého rozpočtu.

Ber kde ber, dalo by se říci při realizaci chorobně mesiášského programu America First, přičemž jsou paradoxně redukovány finanční prostředky na vytápění domácností nízkopříjmových vrstev obyvatelstva, rozvážení pokrmů pro 2,4 milionu seniorů, dále pak dotace na projekty týkající se cenově dostupného bydlení, rozvoje komunit a programů na pomoc lidem bez domova. I další škrty jako by věrně kopírovaly názorovou nekonzistenci Trumpova kabinetu. S drastickým snížením rozpočtu se bude potýkat třeba vědecké pracoviště National Institutes of Health, jež dosáhlo významných úspěchů, mezi něž patří objev vakcíny proti žloutence a vynález fluoridu, který zabraňuje kažení zubů. Ačkoli jedním z Trumpových politických pilířů je megalomanský plán na opravu americké infrastruktury za jeden bilion dolarů, Bílý dům hodlá nelogicky eliminovat program ministerstva dopravy, který zajišťuje opravu silnic. Trumpova vláda chce také zvýšit výdaje na provoz charterových a soukromých škol a ani toto opatření se dozajista nesetká s pochopením u značné části Trumpova elektorátu.

Negativní dopady globálního oteplování, jež lze bez nadsázky označit za klíčovou hrozbu, jíž dnes lidstvo čelí, jsou stávajícím osazenstvem Bílého domu v lepším případě bagatelizovány a v horším popírány a označeny za čínský hoax. Chystané škrty do značné míry ochromí chod Agentury pro ochranu životního prostředí, což se v reálu projeví zrušením 50 programů a 3200 pracovních míst. Zatímco jedním z mála úspěchů Obamovy administrativy byla ratifikace Pařížské dohody, Trumpův kabinet nemíní dostát závazkům svého předchůdce, neboť odmítá financovat klíčové programy ohledně změn klimatu v rámci OSN. Neochota Washingtonu zabývat se globálním oteplováním je mezinárodní ostudou, protože světovým lídrem v boji proti klimatickým změnám se stala autokratická Čína. Navíc plánované škrty v této oblasti přicházejí v době, kdy NASA a Národní úřad pro oceán a atmosféru varují, že rok 2016 byl nejteplejším rokem v dějinách, nemluvě o riziku konfliktů vyvolaných klimatickými změnami, riziku, jemuž v současné době čelí obyvatelstvo 32 zemí globálního Jihu. Za zmínku rovněž stojí, že Pentagon, který má získat desítky miliard dolarů na úkor ostatních federálních institucí, je jedním z největších hybatelů globálního oteplování.

Masivní finanční injekce pro „poddimenzovanou armádu“ má pozvednout zejména námořnictvo, včetně námořní pěchoty, letecké síly a „zdecimované“ muniční sklady. Donald Trump již dříve prohlásil, že armáda posílí o 60 tisíc vojáků aktivní služby, námořnictvo získá 74 nových plavidel a ponorek a letectvo 100 nových letounů. Nicméně Trumpova fixace na silnou, ba přímo neporazitelnou armádu naráží na nejedno úskalí. Nejenže americké vojsko nebylo schopno vyhrát téměř žádnou vleklou válku, ale v době asymetrických a hybridních konfliktů působí mohutná armáda poněkud anachronicky. Ostatně tuto skutečnost již pochopili političtí a vojenští činitelé v Moskvě a Pekingu. Rusko a Čína nyní vyvíjejí asymetrické způsoby vedení války, aby v budoucích konfliktech mohly eliminovat výhody amerických konvenčních sil. Jinak řečeno, Trumpova vize obrovské armády nemající dějinný precedent vychází ze zastaralých představ o vedení válečných konfliktů, zatímco hlavní mocenští rivalové Spojených států – Rusko a Čína – své válečné strategie modifikují podle povahy dnešních konfliktů. Zdá se, jako by byl americký prezident uhranut svými velikášskými projekty do takové míry, že není s to chápat turbulentní změny dnešního světa.

Obří americká armáda samozřejmě není zárukou bezpečnosti Spojených států ani světové bezpečnosti, ba spíše naopak. Ponecháme-li stranou diplomatická faux pas Bílého domu, samotné plány související s masívním zbrojením s sebou nesou zřetelná bezpečnostní rizika, kupříkladu posilováním vojenské přítomnosti v Hormuzském průlivu (na dostřel íránským válečným plavidlům) a Jihočínském moři (na dostřel čínským vojenským instalacím). Na pozoru by se měl mít i ultranacionalistický režim v Severní Koreji poté, co šéf americké diplomacie Rex Tillerson prohlásil, že Spojené státy zvažují preventivní vojenskou akci proti KLDR. Třebaže jaderný arzenál Pchjongjangu nemůže ani v nejmenším konkurovat atomovému potenciálu velmocí, agresivní kurz Bílého domu si bere milióny Korejců a Japonců jako rukojmí.    

Mezitím USA hodlají posílit své vojenské kapacity na Blízkém východě, a to posláním tisíců vojáků do Iráku, Sýrie a Afghánistánu. Podle nezávislé organizace Airwars, která monitoruje vojenské aktivity Spojených států a Ruska v Sýrii a Iráku, americké letouny během úřadování prezidenta Trumpa v těchto zemích usmrtily stovky civilistů. Americké letecké síly minulý týden zasypaly bombami mešitu v jedné vesnici na severu Sýrie a patrně usmrtily 42 civilistů. Místní aktivisté uvedli, že v době náletu se v mešitě modlilo 300 osob a že se zde bojovníci Al-Káidy neukrývali, jak tvrdil Pentagon. Zahraničněpolitické angažmá Bílého domu na Blízkém východě pohřbívá poslední zbytky iluzí o izolacionistických postojích Donalda Trumpa.         

Ať tak či onak, plán federálního rozpočtu na příští rok, s nímž přichází Trumpův kabinet, pravděpodobně narazí na odpor v Kongresu. Proti návrhu mnohou mít výhrady i někteří republikáni, neboť těm se nelíbí chystané škrty v programech zahraniční pomoci. Není proto vyloučeno, že Bílý dům bude otevřený drobným úpravám a změnám, avšak v zásadních věcech bude neústupný.

2.3.2017
PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

V únoru 2017 přispěli čtenáři finančně na Britské listy celkovou částkou 33 530.85 Kč. Příjem z reklamy byl 8180 Kč. Výdaje na provoz Britských listů byly 70 149,50 Kč. 

Zůstatek byl koncem února   2017 157 570,66 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno   zaslat  na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

Hospodaření OSBL za únor 2017

Zůstatek k dispozici Britským listům k 31. 1.  2017 :..............186 000.31 Kč

Příjmy:

Od sponzorů ............................................................. 33 530.85   Kč   

reklama.................................. 8189.00 Kč

Výdaje:

bankovní poplatky...........................................................459.00 Kč
připojení k internetu: .....................................................2190.50 Kč
honorář (KD) ...............................................................19 500.00 Kč
honorář (DV) ...............................................................10 500.00 Kč
honorář (BK) ...............................................................10 500.00 Kč
právní výlohy ................................................................20 000.00 Kč
správa a modernizace serveru (MP) ...................................7000.00 Kč

Zůstatek k 28.2. 2017: 157 570.66

Daňová přiznání Občanského sdružení Britské listy z let 2003-2015

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

2010 2011 2012 2013 2014 2015
Festival dokumentárního filmu Jihlava       Historie >
5. 11. 2014 Třikrát hurá pro FAMU Sam Graeme Beaton
5. 11. 2014 Three Cheers for FAMU Sam Graeme Beaton
1. 11. 2014 Česká pivní válka Sam Graeme Beaton
1. 11. 2014 The Czech Beer War Sam Graeme Beaton
31. 10. 2014 Venku v přírodě - František svého druhu a Lovu zdar! Sam Graeme Beaton
31. 10. 2014 Out in the Open - František svého druhu and Lovu zdar! Sam Graeme Beaton
30. 10. 2014 Závěrečná ceremonie jihlavského festivalu: Jeho význam roste Sam Graeme Beaton
30. 10. 2014 Jihlava Closing Ceremony -- A Festival in Ascendance Sam Graeme Beaton
28. 10. 2014 Filmy o rasismu v České republice Sam Graeme Beaton
28. 10. 2014 Films about racism in the Czech Republic

Předčasné volby 2013       Historie >
21. 2. 2014 Skutečně přišla změna?   
16. 2. 2014 Proč neočekávám žádných hysterických změn k lepšímu Karel  Dolejší
31. 1. 2014 Místo škrtů šetření Boris  Cvek
10. 1. 2014 Jedna ruka netleská Lubomír  Brožek
1. 1. 2014 Chodíval k nám, chodíval... Petr  Lachnit
27. 12. 2013 Bilance roku 2013: Česká republika v zajetí minulosti Boris  Cvek
25. 11. 2013 ČSSD, korupce a dvojí metr antikomunistické pravice Jan  Májíček
20. 11. 2013 Babišův a Sobotkův plán 10% škrtů hrubého národního štěstí Štěpán  Kotrba
18. 11. 2013 Zemanovci na odchodu z politické scény? Michael  Kroh
11. 11. 2013 Nejde o pouhou solidaritu předsedů stran...

Důchodci a obhajoba jejich zájmů v české politice       Historie >
28. 4. 2016 Zpověď „šmejda“ Ivo  Barteček
30. 12. 2015 Vidina tří set (korun) Štěpán  Steiger
1. 1. 2014 Kotrba k roku 2013: S Babišem klidně, s křesťany nikdy, se zpravodajstvím ČT do pekla Štěpán  Kotrba
1. 10. 2013 Interpretace o důchodcích paní Šporkové není úplně přesná Jiří  Baťa
30. 9. 2013 Důchodci -- trochu jiný pohled Sylva  Šporková
30. 9. 2013 Manuálně pracující mívali vysoké důchody Alice  Valkarová
29. 9. 2013 Důchodci by se měli probudit   
24. 9. 2013 Šedá síla mlčící, spící Ivan  David
20. 9. 2013 Zapomenutí - a co dál? Jan  Sláma
20. 9. 2013 Kdo nevolí ČSSD a KSČM, je blbec

Tykadlový řidič Roman Smetana       Historie >
29. 10. 2013 Dobrý řidič Smetana Sam Graeme Beaton
29. 10. 2013 Dobrý řidič Smetana Sam Graeme Beaton
15. 3. 2013 Krajský soud potvrdil podmíněný trest pro Romana Smetanu Milan  Daniel
15. 1. 2013 Smetana nedostal trest, který by mohl mařit Milan  Daniel
15. 1. 2013 IDnes napsala o protestu 15 lidí proti komunismu :) o demonstraci 150 osob na podporu Romana Smetany neinformovala Milan  Daniel
15. 1. 2013 Roman Smetana dostal za vyhýbání se vězení podmíněný trest Jan  Čulík
7. 1. 2013 Zdravím Vás z 23. století Oldřich  Kříž
5. 1. 2013 Poněkud nevěrohodný "nestraník" Cikrt Jiří  Baťa
4. 1. 2013 Proč lžete, pane Doležale? Roman  Smetana
3. 1. 2013 Tykadla

Václav Havel - dramatik a politik       Historie >
3. 11. 2016 My, nudní Češi Bohumil  Kartous
27. 10. 2016 O odkazu Václava Havla Pieter De Buysser
27. 10. 2016 Cenzura ve jménu Václava Havla? Pieter De Buysser
27. 10. 2016 Censorship in the name of Václav Havel? Pieter De Buysser
20. 10. 2016 Postotalitní bigoterie v naší kulturní DNA Bohumil  Kartous
6. 10. 2016 Kdyby nebylo Václava Havla, museli bychom si jej vymyslet Daniel  Veselý
6. 10. 2016 Srovnávat Havla, Klause a Zemana nedává smysl Bohumil  Kartous
6. 10. 2016 Havlovský patos v digitálu   
5. 10. 2016 Je opravdu nutné proměnit všechno v ČR v ideologický stereotyp a mediální kýč? Jan  Čulík
23. 12. 2015 O lidskoprávním „nihilismu“

Koutek reklamní tuposti       Historie >
12. 2. 2014 Vyjádření bývalého generálního tajemníka MOV ke komercializaci olympijské myšlenky + humoreska navíc Tomáš  Koloc
10. 2. 2014 Detaily nebo medaili!, aneb obchod s olympijským masem Tomáš  Koloc
31. 1. 2014 Máte rádi Sochi? aneb Makaronské hry 2014 Tomáš  Koloc
29. 1. 2014 "...na všech sloupích" Tomáš  Koloc
28. 1. 2014 Špičková Česká televize Bohumil  Kartous
27. 1. 2014 Ještě češtějá, ještě lépějá, pane hrábě! Karel  Dolejší
17. 1. 2014 "Ultimátní" konec českého překladatelství Tomáš  Koloc
15. 1. 2014 Antisemit revival Tomáš  Koloc
31. 12. 2013 Silvestr třicátého Tomáš  Koloc
13. 12. 2013 Slaďte (ne)zdravě?

Copyright © 1996-2014 Občanské sdružení Britské listy | Kopírování obsahu možné pouze po předchozím písemném souhlasu redakce