ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
26.6.2016
Někdejší Blairův tiskový mluvčí:
"Bude-li Boris premiérem, budu se stydět, že jsem Brit"

Alistair Campbell: "Poté, co absolutně rozhádal Konzervativní stranu, poté, co absolutně rozhádal celou zemi, poté, co pravděpodobně zničil Spojené království, teď nám říká, no jo, ale já jsem nechtěl... A co to bylo, ta neuvěřitelné prezentace, kterou udělal s Michaelem Govem a Giselou Stewart? Chovali se, jako kdyby referendum prohráli!! Právě zvítězili v snad nejpozoruhodnější kampani v celé historii, kdekoliv na světě. Neuvěřitelné, co udělali. A vypadali, jako že jejich kokršpaněla přejel kamion. A proč je tomu tak? Protože oni vědí, že nemají žádné odpovědi, žádná řešení. Víte, co oni chtěli? Takoví jsou to podvodníci: Chtěli, aby Cameron zvítězil poměrem 51 ku 49 procentům. Abychom z Evropy neodešli, ale aby byl Cameron smrtelně zraněn, aby ho mohli zlikvidovat. To chtěli.

A jestli lze tohle považovat za státnictví, tak to mi promiňte. Jestliže Boris Johnson - mně není David Cameron nijak zvlášť sympatický, nemyslím si, že to byl zrovna dobrý premiér, nabídnout tohle referendum, to byla katastrofální strategická chyba, ale nemám pocit studu, když je Cameron v televizi jako britský premiér.

Jestliže se Boris Johnson stane premiérem, budu se stydět, že jsem Brit."

26.6.2016
Nehorázné blábolení s nulovou relevancí přitahuje pozornost

Slavte dnešek, je to velká událost! Angličané opět, jako už tolikrát v minulosti, zachránili Evropu před totalitními hrozbami, před Napoleonem, Hitlerem a nyní před EU. Ekonomické dopady jsou jen pouhá bublina, za kterou vede cesta zpět k té správné svobodě, kterou si přejí všichni správní evropští demokraté! Mnohokrát zdiskrerditovaný, intelektuálně scestný, patologicky ambiciózní Václav Klaus komentuje Brexit ve stylu trumpovského blábolení. Umožňuje mu to zoufalost českých médií, která se propadají stále hloub ve snaze zachovat četnost publika, dávaje prostor pomatencům, kteří ve světě roztříštěného hegemonního diskursu způsobují katastrofy podobné tomu, co se stalo v UK. 

Británie zažívá největší krizi od druhé světové války. Její budoucnost je naprosto nejasná. Pokud britská Dolní sněmovna ratifikuje výsledky referenda, jakože neexistuje legitimní důvod to neudělat, Skotsko velmi pravděpodobně učiní vše proto, aby v EU zůstalo. I za cenu vystoupení z Velké Británie, která se rázem ocitla v roli evropského pária, s nímž nikdo nechce mít nic společného. Ani politicky, ani ekonomicky.

Otázka je, co se stane v Severním Irsku, které se vrátí do stavu politické rozpolcenosti, s většinou, která bude chtít zůstat v EU a připojit se raději k Irsku než k čemusi, co si dnes stále ještě říká Velká Británie. 

Je to země, která je naprosto nepředvídatelná, jejíž obyvatelstvo projevilo neuvěřitelnou míru naivity a ochoty věřit prokazatelným lžím, navzdory varování mnoha odborníků, vědců a morálních autorit, že je to podobné jako snažit se obejmout oko hurikánu. Není obraznější metafory než obálka New Yorkeru

Samotná anglická společnost je totálně rozpolcena. Referendum uvolnilo pudové vášně lůzy, která se nyní cítí být oprávněna útočit na etnické menšiny a vyhánět je ze země. Nic divného, pro odchod hlasovali převážně méně vzdělaní, starší lidé, kteří evidentně žijí v přeludu živeném podobnými dobrodruhy, jako je Farage nebo Johnson. Pro ně jsou obhájci mýtu důvěryhodnější než lidé, kteří varují před jejich falešným mesiášstvím a poukazují na fakta, která se začala naplňovat okamžitě po referendu. Farage ani Johnson si pravděpodobně vůbec neuvědomili, k čemu své příznivce ponoukají a nyní, když mají převzít odpovědnost, je na nich patrný evidentní strach.

Za této situace si v ČR pěstujeme kult podobných pomatenců, jako je Václav Klaus, tragická figura, která přitahuje pozornost podobným způsobem, jakým to dělá Donald Trump a oslovuje tím pádem podobný elektorát. Klausova nehorázná tvrzení, že rozhodnutí stárnoucí, méně vzdělané části společnosti, vyvolané manipulací s jejich pocitem existenční nejistoty, jsou jakýmsi vítězstvím svobody, jsou pravda mediálně zajímavá, protože kontroverzní. Jejich pochybná relevance je žel současným médiím ukradená. Jde pouze o to vzbudit zájem a přitáhnout publikum, protože to generuje zisk. Potřeba legitimizovat podobné nesmysly ve veřejnoprávních médiích je ale zcela absurdní. 

24.6.2016
Rozhovor Britských listů 63:
Žáci by měli mít právo rozhodovat, o čem se ve školách učí


Se zástupci České středoškolské unie, Filipem Jelínkem a Štěpánem Kmentem, hovoří v tomto Rozhovoru Britských listů o situaci na českých středních školách Bohumil Kartous. Rozhovor se vysílá na regionalni televizi.cz, která je k dispozici satelitem, pozemním digitálním vysíláním a na kabelu i na internetu, od pátku 24. června 2016..

I vy můžete mít na Regionální televizi před vysíláním Rozhovoru Britských listů za velmi rozumnou cenu svou reklamu. Televize má dosah na půl milionu diváků. Napište si o podrobnosti na adresu redakce@blisty.cz.

Přidejte si prosím Britské listy mezi oblíbené na Facebooku ZDE

26.6.2016



Sdílejte na Facebooku!

Naposledy se dnes vracíme k tématům evropského setkání mladých lidí, které se konalo v polovině května ve Štrasburku. Upozornilo na celou řadu aktuálních témat, která učinila o to naléhavější nynější britská krize ohledně brexitu. Je symptomatické, že se mnohde šíří vlny nepřátelství vůči Evropské unii, málokdo si však všímá toho, co Evropská unie skutečně dělá. Proto přinášíme sérii těchto diskusních témat. Dnes se věnujeme poslednímu, pátému tématu, věnovanému udržitelnému rozvoji.

V polovině května se konalo v Evropském parlamentu ve Štrasburku Evropské setkání mládeže 2016 (EYE - European Youth Event 2016) s mottem "Společně to můžeme změnit". Podrobné informace v angličtině jsou ZDE

Odkaz a témata z předchozích týdnů:

Téma 1. Apatie, nebo účast? Agenda pro dynamickou demokracii ZDE

Téma 2. Válka a mír: Perspektivy pro mírovou planetu ZDE

Téma 3. Vyloučení nebo přístup: jak zasáhnout proti nezaměstnanosti mladých lidí ZDE

Téma 4. Stagnace či inovace: Budoucí svět práce ZDE

Díky Britským listům se můžete o tématech, která víří Evropou i světem, dozvědět a diskutovat o nich společně s námi.

V nadcházejících týdnech vám chceme postupně zprostředkovávat otázky z pěti tematických okruhů, o nichž mladí lidé z celé Evropy ve Štrasburku diskutovali. Přijde nám, že otázky, které pro setkání připravili jeho organizátoři, jsou vynikajícím způsobem zformulovány a jsou nesmírně aktuální a důležité. Řeší budoucnost Evropy i světa, který je na rozcestí. Rádi bychom, kdybyste se k nim vyjádřili. Chtěli bychom vyvolal aspoň ozvěnu vynikající diskuse, jaká se konala ve Štrasburku. Chtěli bychom vědět, co si o těchto otázkách myslíte vy. Napište nám svůj názor, na twitteru či emailem. Zajímavou diskusi zveřejníme.

Dominika Švecová k tomu dodává: Čtenáři našich článků se nás ptají na vznik a význam této iniciativy. Je to otevřená diskuse pro všechny. Zajímají nás názory lidí, kteří nejsou normálně slyšet. A tímto jim dáváme prostor. Děláme to proto, aby se v Čechách na tato témata otevřela diskuse. Každý kdo tu žije, tak má právo se vyjádřit k dění v ČR a v EU. Nevěříme, že nikdo nikoho neposlouchá. Věříme, že jen společně můžeme najít odpovědi na otázky, které se nás týkají.

Pokud o těchto tématech nebudeme mluvit, a budeme dělat, že neexistují, tak budou jiní rozhodovat za nás. Aby ti, co neustále křičí, měli možnost vidět, co si lidi opravdu myslí. Když si tyto věci budeme sdělovat pouze osobně už nikdo jiný si je nepřečte nedozví se o nich. Důležité je zapojit se, jakkoliv. Jen otevřenou diskusí si můžeme tříbit názory a na něčem se shodnout, protože věc / téma uvidíme z různých úhlů pohledu. A opravdu nemáme na mysli mít diskuzi pro diskuzi! "have a discussion for the sake of having discussion"! Tak snad touto iniciatiou rozmluvíme lidi, kteří se k těmto tématům normálně nevyjadřují. A přineseme čerstvý vítr do plachet lidem, kteří se nemohou dohodnout, a nabídneme jim diversitu - názory od lidí, se kterými se normálně nesetkávají.

Pěti tématickými okruhy bylo ve Štrasburku toto:

- Válka a mír: vyhlídky na mírovou planetu

- Apatie nebo účast: plán pro živou demokracii

- Vyloučení nebo přístup: jak zasáhnout proti nezaměstnanosti mladých lidí

- Stagnace nebo inovace: pracovní svět zítřka

- Selhání nebo úspěch: nové cesty k udržitelné Evropě

Otázky, k nimž bychom chtěli znát vaše názory, jsou níže. Napište nám na twitter @o_evrope anebo do redakce Britských listů redakce@blisty.cz

Sledujte vyhlášení nových otázek vždy v sobotu.

Apelujeme nejenom na mladé lidi, aby se vyjadřovali k otázkám současné Evropy i České republiky.

Vyberte si otázku, nebo otázky, které vás nejvíce zaujaly a k těm se vyjádřete. Chceme slyšet váš hlas.

Dominika Švecová a Jan Čulík


V. Kolaps nebo úspěch? Nové možnosti pro udržitelnou Evropu

Udržitelnost není jen synonymem pro ochranu životního prostředí. Udržitelný rozvoj ovlivňuje všechny rysy našeho každodenního života. Jakým způsobem je možno řešit velké globální problémy a mít na ně dopad?

KLIMATICKÉ ZMĚNY

Vysoká priorita pro minimum uhlíku. Podniknou Evropané rozhodné akce proti budoucímu kolapsu klimatu? Ohrozí nízkouhlíková ekonomika udržitelný rozvoj, anebo ho naopak posílí? Bude to znamenat pokles počtu pracovních příležitostí, anebo naopak růst? Jak změní nové technologie budoucí energetickou krajinu? Jak mohou Evropané dál poskytovat přírodní zdroje a ekosystémové služby pro potřeby budoucích generací?

Jak můžeme debatovat o ochraně životního prostředí po mezinárodní klimatické konferenci v Paříži, která se tam konala v prosinci 2015? Jakou roli hrají energie, potraviny a náš způsob života?

HLAD

Hlad, nemoci a extremní chudoba na světě nejsou nevyhnutelné - pravidla hry jsou neférová. Jak můžeme dát moc lidem žijícím v chudobě, aby si vytvořili vlastní udržitelná řešení? Dokážeme během jediné generace odstranit hlad na této planetě? Jaké by měly být iniciativy pro lepší přístup k slušným potravinám, k čisté vodě a k základnímu zdravotnictví pro všechny?

OCEÁNY A VODA

Oceány jsou největší ekosystémy na Zemi. Naše přežití závisí na čistých a zdravých oceánech. Jak je dokážeme ochraňovat - a jak dokážeme ochránit zvířata, která v nich žijí - pro nás i pro příští generace?

Bez vody ekosystémy nepřežijí. Jak dokážeme ochránit naše na vodě založené ekosystémy, jako jsou hory, řeky a lesy? Jak zajistíme přístup k bezpečné a čisté vodě pro lidi v Evropě i po celém světě?

FAIR TRADE

Spotřebitel má moc. Jste ochotni zaplatit férovou cenu a osvobodit tak pracovníky i malé farmáře z extremní chudoby? Jste ochotni zastavit neférové pracovní praktiky a porušování lidských práv na opačném konci dodavatelského řetězce?

PRÁVA ZVÍŘAT

Zvířata a lidi. Je čas na nový vzájemný vztah?

Všichni souhlasíme, že zvířata mají práva. Nesouhlasíme ohledně toho, jaká práva. Měla by Evropská unie skoncovat s továrním zemědělstvím a vrátit zvířata na farmy založené na extenzivním hospodaření? Měla by Evropská unie začít odpírat poskytovat dotace bez vysokých standardů pro práva zvířat? Mělo by se zakázat, aby se zvířata používala pro lékařské testování?

RECYKLACE

V tradiční ekonomice je přímá linie od výroby přes spotřebu k odpadkům. Evropa se nyní přesunuje k regenerativní kruhové ekonomice bez odpadků. Jak to konkrétně provádět?

UDRŽITELNÝ ROZVOJ

Víte, že evropské vlády se zavázaly realizovat nový patnáctiletý globální plán na dosažení udržitelného rozvoje, v místě i globálně? Proč je tento plán relevantní pro Evropu a pro mladé lidi? Co to znamená pro způsob, jimž přistupujeme k ekonomice a k sociální politice? Jaké naléhavé změny musíme nyní realizovat?

VOLNÝ OBCHOD

Jakým způsobem ovlivní Transatlantická dohoda o obchodu a investicích (TTIP) lidi, naši planetu a úsilí o klimatickou spravedlnost?

BUDOUCNOST

Jak bude vypadat Evropa v roce 2030? Jaké trendy budou ovlivňovat naše společnosti, naši strategii a naše hranice? Jak můžeme stimulovat pozitivní vývoj a jak korigovat vývoj negativní?

26.6.2016

Zastavte imigraci, začněte je deportovat!

Londýnská metropolitní policie potvrdila, že vyšetřuje "rasisticky motivovaný trestný čin", kdy byl na polské kulturní středisko v londýnské čtvrti Hammersmith barvou napsán sprostý nápis.

Policie v hrabství Cambridgeshire vyšetřuje případ laminovaných letáků s nápisy "Odejděme z EU/Už tu nebude polská chátra", které se objevily před jednou tamější školou. Jeden jedenáctiletý polský školák se vyjádřil, že je mu z toho "neuvěřitelně smutno".

Labouristická poslankyně Jess Phillipsová oznámila na Twitteru, že bude v rámci parlamentních interpelací požadovat o informaci, ke kolika rasistickým incidentům došlo o tomto víkendu v Británii.

V Gloucesteru uvedl Max Fras, že byl v pátek večer v supermarketu Tesco se svým synem, když ve frontě u poklady se rozčílil běloch a začal křičet: "Tady je to teď Anglie, cizinci mají osmačtyřicet hodin na to, aby šli do prdele. Kdo je tady cizinec? Je tu někdo cizinec?" Ukázal na muže před sebou ve frontě a řekl: "Odkud jste? Jste Španěl? Jste Ital? Jste Rumun?" Muž odpověděl, "Ne, jsem Angličan."

Heaven Crawley, profesorka na Coventry University, napsala o incidentu, jehož byla svědkem její dcera v Birminghamu. "Skupina kluků zahnala do kouta muslimskou dívku a křičeli na ní "Vypadni, my jsme hlasovali pro odchod z EU."

Velšská podnikatelka a aktivistka za setrvání Británie v EU Shazia Awan se stala terčem verbálního útoku a bylo jí řečeno, ať si sbalí svých pět švestek a "jede domů".

Ciaran Jenkins, reportér Channel Four News, uvedl, že v Barnsley v pátek po vyhlášení výsledků referenda slyšel během pěti minut tři různé lidi křičet "Pošlete je domů!".

Jeden svědek napsal na Twitteru, že slyšel, v Brockley, jak muži skandují před muslimkou "VEN, VEN, VEN". Žena v bance v Enfieldu křičela "Tady je Anglie, my jsme běloši, vypadněte z mé země":

Dodává, že muž na londýnském nádraží Kings' Cross zařval "Brexit" do tváře jeho jihoasijského přítele.

Courtney Wright napsala v pátek na Twitteru, že její matka viděla, jak skupina lidí "nadává Polce, řve na ni, ať jde do prdele, odkud přišla, a 'my jsme zvítězili'".

26.6.2016
Nicola Sturgeon: Skotský parlament zablokuje odchod Británie z EU

Skotský parlament a skotská premiérka zablokují odchod Británie z EU, dokud nebude zajištěno pokračující členství Skotska v Evropské unii, zdůraznila v neděli dopoledne v britské televizi Nicola Sturgeonová. Poukázala na to, že naprosto není její vina, že se Anglie čtvrtečním referendem dostala do katastrofické situace. Podtrhla, že její povinností jako premiérky Skotska je za každou cenu hájit zájmy Skotska a nedopustit, aby bylo katastrofálním rozhodnutím Angličanů poškozeno.

V neděli dopoledne v pořadu televize BBC Sunday Politics Scotland uvedla Sturgeonová na otázku, co udělá v nynější situaci skotský parlament, toto:

"Z logické perspektivy si nedovedu představit, že by skotský parlament nebyl požádán o legislativní souhlas se zákonem, který by vyčlenil Spojené království z Velké Británie. Předpokládám, že britská vláda k tomu zaujme velmi odlišné stanovisko a uvidíme, kam nás debata zavede."

Na otázku moderátora Gordona Brewera zda Sturgeonová požádá skotský parlament, aby legislativní souhlas se zákonem umožňujícím odchod Británie z EU odmítl, odpověděla skotská premiérka:

"Samozřejmě."

Dodala: "Pokud by to skotský parlament posuzoval na základě toho, co je správné pro Skotsko, pak samozřejmě ta možnost říci, podívejte se, my nebudeme hlasovat pro něco, co je proti zájmům Skotska, samozřejmě, to musí být na stole."

Sturgeonová také uvedla v neděli v britské televizi, že příští týden ona a její skotští kolegové zahájí rozhovory s bruselskými činiteli o setrvání Skotska v Evropské unii.

Podrobnosti v angličtině ZDEZDE

Anglický ústavní odborník vysvětlil v poledne v rozhlase BBC, že skotský parlament nemá nad brexitem veto, avšak má důležité právo poskytnout či neposkytnout k němu legislativní souhlas. Pokud skotský parlament legislativní souhlas k brexitu neposkytne, londýnská Dolní sněmovna má právo jeho nesouhlas ignorovat. To by ale mělo závažný politický dopad a vedlo by to zřejmě urychleně k vyhlášení skotské nezávislosti.

17.6.2016
Pokud považujete Britské listy za důležitý informační zdroj, předplaťte si je

K udržení existence Britských listů potřebujeme příspěvky ve výši cca 60 000 Kč měsíčně. Tedy 200 Kč měsíčně od 300 čtenářů. V současnosti se to nesejde, takže je na vás, zda Britské listy budou po dvaceti letech své nezávislé existence dál pokračovat. Jde o to, zda má česká společnost zájem o tento věcný, na nikom nezávislý zdroj informací z vnějšího světa,  anebo dá přednost nesmyslům, které šíří konspirační weby i většina domácích sdělovacích prostředků.

Jsme přesvědčeni, že přinášením nezávislých informací v dnešní situaci, kdy je většina českých médií v rukou oligarchů anebo ideologicky zaměřených aktivistů, kdy se velká část české společnosti v důsledku iracionálního strachu z jinakosti, kterou často z otevřených komerčních důvodů vyvolávají tato neseriozní média, děsivým způsobem propadá do nenávisti a rasismu a záměrně ignoruje fakta, je Britských listů zapotřebí více než kdy předtím v celé jejich téměř dvacetileté historii.

Jsme hrdi na to, že v českém prostředí jsou Britské listy jediným nezávislým médiem, které nemá vazby na žádné podnikatelské či skupinové zájmy a jehož existence spoléhá výlučně na drobnou finanční podporu od čtenářů. Děkujeme jim za to - prosíme, udržte to.

Pokud tento názor sdílíte, upozorňujeme, že Britské listy nemohou přežít bez pravidelných finančních příspěvků svých čtenářů. Toto není žádná frivolita, z příspěvků hradíme honoráře našich kmenových spolupracovníků a jsme hrdi na to, že nejsme závislí na žádné české ani zahraniční zájmové či manipulativní organizaci. Má-li to však fungovat trvale, potřebujeme i nadále systematickou finanční podporu veřejnosti. Přehled výdajů Britských listů pravidelně zveřejňujeme.

Prosíme, přispějte.

Informujte, prosíme, o existenci Britských listů své racionálně a kriticky uvažující přátele v české společnosti, schopné vnímat fakta. Jde do tuhého a lidé přístupní věcným informacím by měli vědět, kde je získávat, aby byli schopni korigovat šílený, iracionální většinový diskurs, který nyní zavedl velkou část české společnosti na nesmírně nebezpečnou cestu ke globální izolaci.

Přidejte si prosím Britské listy mezi oblíbené na Facebooku ZDE

Příspěvky na provoz Britských listů je možno  zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2, nebo i z mobilního telefonu. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

26.6.2016
Polské kulturní středisko v Londýně terčem rasistického útoku

26.6.2016
Ten pocit...

Ten pocit... Ten pocit, když se s vámi rozejde boyfriend, ale myslí si, že bude moci dál, ještě půl roku, bydlet ve vašem bytě...

Den brexitu číslo 3. Neexistuje premiér. Neexistuje opozice. Banky se připravují k odchodu ze země. Británii se vládne prostřednictvím komentářů na stránkách Daily Telegraphu.

26.6.2016
Chaos v Británii se prohlubuje

- Polovina stínového kabinetu Labouristické strany odstoupila. Požaduje, aby šéf strany Jeremy Corbyn rezignoval. Stínový ministr zahraničí Hilary Benn byl přes noc na neděli propuštěn, protože se vyjádřil, že nemá důvěru v to, že by Corbyn dokázal kdy vyhrát volby. V neděli ráno odstoupila i stínová labouristická ministryně zdravotnictví Heidi Alexander, považovaná za umírněnou, praktickou a pragmatickou osobnost. Corbynovi stoupenci uvedli, že Corbyn absolutně nemá v úmyslu odstoupit.

- Vedoucí činitelé Evropské unie trvají na tom, aby Británie zahájila proces odchodu z EU okamžitě. Britští stoupenci Brexitu, včetně Borise Johnsona, se vyjádřili, že "není kam spěchat". Evropští činitelé varují, že čím víc bude Británie otálet, tím horší budou její podmínky pro spolupráce s EU.

- V Konzervativní straně vzniklo hnutí "Zastavte Borise!" Soustřeďuje se kolem konzervativní ministryně vnitra Theresy Mayové. Četní konzervativci chtějí zamezit tomu, aby se Johnson stal premiérem.

- Britští liberální demokraté budou kandidovat v příštích parlamentních volbách s příslibem vrátit Británii zpět do EU. Argumentují, že výsledek čtvrtečního referenda o odchodu Británie z EU byl důsledkem lživé předvolební kampaně.

- Skotská premiérka Nicola Sturgeonová zahájí bezodkladně vyjednávání s ostatními členskými zeměmi EU a s Bruselem o setrvání Skotska v Evropské unii. V rozhovoru v televizi BBC v neděli ráno zdůraznila, že její povinností je ochránit Skotsko před katastrofálním dopadem referenda o Brexitu a před chaosem v Anglii a ve Westminsteru.

25.6.2016
Petice požadující nové referendum o EU získala 3 miliony podpisů, ale byla zřejmě zfalšována

Petici, požadující, aby se uskutečnilo nové referendum o EU, které by nebylo platné, pokud by se ho účastnilo méně než 75 procent britských občanů a pokud by jedna nebo druhá strana získala méně než 60 procent hlasů, podepsalo od pátku už   3 miliony britských občanů.

Petice je ZDE

Petice však byla zřejmě zmanipulována. Podepsali ji lidé z mnoha zemí světa, včetně Islandu a Tuniska, ačkoliv je otevřená pouze pro britské občany a občany s trvalým pobytem v Británii.

V některých případech petici podepsalo z určitých zemí daleko větší počet lidí, než má obyvatel. 39 000 obyvatel Vatikánu podepsalo tuto petici, ačkoliv má Vatikán pouze 800 obyvatel. Server britské Dolní sněmovny pro petice ověřuje totožnost signatáře pouze uvedením jeho britského PSČ a kliknutím na odeslaný mail na signatářovu emailovou adresu. Někteří obyvatelé Británie na Twitteru povzbuzují své čtenáře, aby použili jejich britských PSČ a petici podepsali.

Je ironické, že petici založil v květnu stoupenec Brexitu William Oliver Healey, když se zdálo že referendum vyhrají stoupenci setrvání Británie v EU. V neděli vydal Healey na Facebooku prohlášení, v němž se od petice distancuje. Petici podepsalo do neděle více než 3 miliony osob, avšak je obtížné určit, kolik z těchto podpisů je pravých.

Podrobnosti v angličtině ZDE

26.6.2016
Obory, které přijdou v Británii odchodem z EU o financování výzkumu

26.6.2016
Britská vláda přece vždycky odmítá volební rozhodnutí menšího počtu než 40 procent voličů

"Referendum funguje jako konzultativní nástroj pro parlament, který se nyní musí rozhodnout, co udělat. Poslanci v Dolní sněmovně se musejí sami rozhodnout. Parlament musí hájit vyšší zájem země. Vláda opakovaně zdůrazňuje, že nepovažuje většinové hlasování za platné, pokud se ho účastnilo méně než 40 procent oprávněných voličů, pokud jde o hlasování členů odborů o krátkodobé stávce zaměstnaců veřejného sektoru. Vzhledem k tomu, že odchod z Evropské unie je daleko důležitější, jak ospravedlní poslanci to, že by považovali rozhodnutí 37,4 procent voličů za dostatečné, vzhledem k tomu, že většina je tak malá a tak výrazně složená ze starých lidí, kteří nebudou postiženi důsledkem svého hlasování?"

26.6.2016

Čtvrteční referendum patřilo především UKIPu. Hlasování o odchodu Británie z EU odhalilo novou propast v britské politice, avšak nevytvořilo ji a ani ji neodstraní. Brexit je zřejmě teprve začátek.

Voliči, podporující euroskeptickou ultrapravicovou stranu UKIP v čele s Nigelem Faragem změnili navždy tvář britské politiky, píše v týdeníku Observer politolog z University of Manchester Robert Ford, spoluautor knihy Revolt on the Right: Explaining Public Support for the Radical Right in Britain (Revoluce na pravici: vysvětlujeme veřejnou podporu pro radikální pravici v Británii).

Referendum odhalilo prohlubují se konflikt v britské společnosti. Také ukázalo, jak rychle se od sebe politicky vzdalují anglická vláda a skotská vláda. Zatímco Anglie hlasovala pro odchod z EU, celé Skotsko hlasovalo pro setrvání v EU. Konflikt mezi Anglií a Severním Irskem je ještě více znepokojující: Severní Irsko také hlasovalo proti odchodu Británie z EU. Může totiž vést k obnovení pevné hranice mezi Severním Irskem a Irskou republikou a ohrozit tamější ústavní narovnání, což by mohlo znovu vyvolat konflikt mezi katolíky a protestanty.

Vzrůst podpory pro UKIP mezi anglickými voliči se datuje od voleb do Evropského parlamentu v roce 2014. Podpora pro UKIP se v Anglii soustřeďuje mezi občany, kteří jsou marginalizováni: starší, bělošští, sociálně konzervativní voliči v ekonomicky okrajových regionech. Tito voliči rebelovali proti politické třídě, které podle nich dominují sociálně liberální univerzitně vzdělaní jedinci, kteří zastávají hodnoty, jež jsou fundamentálně odlišné od jejich - týká se to identity, Evropy a zejména imigrace.

Masová migrace z chudších zemí Evropské unie po roce 2004 je něco, co marginalizovaní bělošští voliči nikdy nechtěli, nikdy pro to nehlasovali a nikdy to nepřijali. Liberálním mainstreamovým elitám bylo jasné, že migrace z EU do Británie je ekonomicky prospěšná, a skutečnost, že to je prokázáno fakty, jim stačila. Marginalizované voliče to nepřesvědčilo - brzo si uvědomili, že omezit imigraci bude nemožné bez odchodu z Evropské unie, a pro to teď hlasovali.

Imigrace se sice stala hromosvodem, avšak konflikt v Anglii, je daleko hlubší. Odráží hlubinné rozdíly v názorech a hodnotách mezi absolventy univerzit a lidmi bez univerzitního vzdělání, mezi globalizovanými kosmopolity a lokálními nacionalisty, mezi starými a mladými, mezi Londýnem a anglickým venkovem.

Tyto rozdíly rostly po dlouhá desetiletí, avšak dlouho zůstávaly latentní, protože před vznikem strany UKIP neměly politický hlas. Nyní je však zjevné, jak obrovská propast vládne mezi globalizovanou střední třídou a úzkostnou většinou anglické společnosti.

Výsledky referenda o odchodu Británie z EU jsou obrovským šokem pro obyvatele Londýna, Manchesteru a dalších globalizovaných měst, kteří zjistili, že provinční Anglie naprosto odmítá jejich eurofilní postoj. Jak angličtí konzervativci, tak labouristé proto čelí obrovským problémům. Rozdíly v identitě, hodnotách a názorech jdou napříč třídami, příjmovým rozdělením i geografií.

Sociálně liberální a eurofilní poslanci z obou hlavních britských politických stran musejí čelit voličům, jejichž názory jsou v ostrém kontrastu s jejich vlastními názory. Marginalizovaní voliči nyní ukázali svou politickou moc. Příště ji uplatní při volbách do anglického parlamentu.

Důsledky budou zřejmě katastrofální pro konzervativce i labouristy.

Omezení imigrace nelze zavést, dokud Británie neodejde z EU, což bude trvat nejméně dva roky. V krátkodobé perspektivě naopak zřejmě migrace z EU do Británie vzroste, protože Rumuni a Poláci budou chtít přijet, než se jim zavřou dveře. Přislíbených 350 milionů liber týdne se rozplyne jako sníh v jarním slunci, jestliže porostou náklady státní zadluženosti a jestliže vznikne v Británii hospodářská krize. Voliči, jímž bylo přislíbeno, že hlasováním pro odchod z EU "získají znovu kontrolu", zjistí, že to, co se jim nelíbí, bude dál trvat a že nedochází k splnění jejich požadavků. Nového premiéra podporovat proto dlouho nebudou.

Labouristická strana má ještě hlubší problémy než konzervativci. Má členskou základnu a vedení, které odmítá hodnoty a úzkosti svých tradičních voličů.

Čtvrteční referendum patřilo především UKIPu. Hlasování o odchodu Británie z EU odhalilo novou propast v britské politice, avšak nevytvořilo ji a ani ji neodstraní. Brexit je zřejmě teprve začátek.

Kompletní článek v angličtině ZDE

25.6.2016
Většina Skotů je nyní pro nezávislost Skotska v Evropské unii

Když se vynechají nerozhodní občané, poměr je:

65 procent pro nezávislost, 35 procent proti. Počet respondentů: 1700.

Rozsáhlejší průzkum listu Sunday Herald je ještě výraznější:

Pro nezávislost Skotska: 80 procent (34 307)

pro setrvání v Británii 17 procent (7135)

nerozhodní (1269)

26.6.2016

Naše dlouholeté místo u stolu s našimi kontinentálními sousedy končí, konstatuje redakční komentář skotského lidového deníku Daily Record.

Trvalý dopad hlasování pro odchod z Evropské unie je zdrcující. Výsledek poslal šokové vlny po celém světě, svrhl britského premiéra a otevřel některé velmi nepříjemné ústavní otázky. Británie promluvila - nikoliv však jednotným hlasem. My jsme ve Skotsku hlasovali pro setrvání v Evropské unii, a to ve všech okrscích.

Vzhledem k tomu, že nyní čelíme hrozbě, že nás vytrhnou z Evropské unie proti našemu přání, Nicola Sturgeonová musela odvážně zasáhnout.

A řekla to na rovinu.

Před zlatou a modrou vlajkou Evropské unie oznámila, že pro Skotsko jsou nyní na stole všechny možnosti. A součástí těchto možností je i další referendum o nezávislosti.

Skotská premiérka jedná správně, když hovoří o možnosti nového referenda o nezávislosti Skotska, bez ohledu na to, jak unavení jsme už všichni neustálou ústavní zákopovou válkou.

Sturgeonová jedná správně, protože mnoho Skotů reagovalo v pátek na výsledky referenda o odchodu Británie z EU tak, že tomu prostě nemohli uvěřit.

Když už Skoti ani neoslavují, že David Cameron odstoupil, je jasné, že se něco drastickým způsobem zhatilo.

Nešlo jen o krach burzy, o útok na libru a o výhled na dlouhé měsíce a roky politického chaosu, které vyvolaly zoufalství.

Šlo o naprosté ohromení z toho, proč se to stalo.

Když na to pohlížíme ze Skotska, drtivá většina anglické debaty o brexitu vypadá, jako by přicházela z nějakého jiného vesmíru.

Té debatě dominovala občanská válka v anglické Konzervativní straně a byla posedlá jedním tématem - imigrací - které Skoti nepovažují za tak závažné.

Cameron si ten průšvih zavinil sám - a zatáhl do něho i nás všechny. Uspořádal referendum ve snaze uspokojit své euroskeptické extremisty. Spektakulárním způsobem mu to nevyšlo.

Nyní jsou velmi silné vyhlídky, že Skoti budou v druhém referendu o nezávislosti Skotska hlasovat pro nezávislost. Konec konců, Cameron přece dosud zdůrazňoval, že pouze jako součást Británie je možno zaručit členství Skotska v Evropské unii. Je to argument, který nyní kousl unionisty do zadku.

Mnoho z těch občanů, kteří před dvěma lety chtěli zůstat ve Spojeném království, to učinili, protože chtěli odmítnout úzkoprsý nacionalismus a izolovaný pohled na svět.

Avšak výsledek pátečního referenda situaci změnil: nezávislost Skotska je nyní pro Skotsko pozitivní, otevřenou alternativou. Kostky byly vrženy a my teď musíme žít s následky.

Skotsko nyní čelí skutečnosti, že musíme svůj vztah ke zbytku Spojeného království znovu zkoumat.

Mezi Skotskem a Anglií nikdy nebyla tak velká politická propast jako dnes.

Kompletní článek v angličtině ZDE

26.6.2016
"Pryč s polskou chamradí!" Anglická policie vyšetřuje



Anglická policie vyšetřuje, kdo v pátek rozšířil laminované letáky s anglickými a polskými nápisy "Pryč s polskou chamradí!" v městě Huntington v jihoanglickém hrabství Cambridgeshire. Dostali je v pátek ráno tamější příslušníci polské komunity a objevily se i na dalších místech.

Kampaň za brexit vyvolala v anglické společnosti rasistické nálady a mnozí příslušníci etnických menšin se v Anglii necítí bezpečně.

Naproti tomu skotská ministerská předsedkyně Nicola Sturgeonová od pátku opakovaně zdůrazňuje, že pro Skotsko je poctou, že tam přicházejí imigranti a zvolili si Skotsko jako svůj domov.

Podrobnosti v angličtině

26.6.2016



Pocit nespravedlnosti ve velšském městě Ebbw Vale, bez imigrantů a s obrovským množstvím investic z EU, je silnější než fakta

"Co kdy udělala Evropská unie pro nás?" ptá se mě jednadvacetiletý Zak Kelly a stojí vedle zbrusu nového komplexu budov a infrastruktury. 62 procent obyvatel v tomto velšském městě, Ebbw Vale hlasovalo pro brexit.

Do Ebbw Vale dojedete po zbrusu nové dálnici, financované EU. Hned u ní stojí nová polytechnika, architektonický skvost ze skla a oceli, hned těsně vedle nové sportovní středisko, o několik stovek metrů dál nová železniční stanice.

Ebbw Vale je město bývalých oceláren, které byly zlikvidovány v roce 2002. Nyní je na jejich místě vzorný regenerační projekt v hodnotě 350 milionů liber, který financuje Rozvojový fond EU. Jeho součástí je i Coleg Gwent, škola, v níž Evropský sociální fond financuje 29 000 velšských učňovských míst pro mladé lidi, aby získali pracovní kvalifikaci. Evropská unie také financovala částkou 30 milionů liber novou železniční trať a částkou 80 milionů liber novou dálnici. Centrum města právě obdrželo 12,2 milionů liber z EU pro různé typy modernizace.

"Vždyť ale posíláme do EU víc peněz, než odtamtud dostáváme," argumentuje Zak Kelly.

40 procent obyvatel města je nezaměstnaných. 62 procent hlasovalo pro odchod z Evropské unie. Protože se jim nelíbí imigrace do Británie. V městě Ebbw Vale žádní imigranti nejsou.

Wales není jen příjemcem grantů z Evropské unie, kapitálové financování z EU je tu klíčovým faktorem pro přilákání firem. Všude po celém městě jsou nápisy, upozorňující, co všechno tu financovala EU. Na místním internetovém serveru je upozornění, že Wales je prioritní investiční kategorie pro EU a že firmy zde mají nárok na nejvyšší dotační pomoc v celé Británii.

Nahradí všechny tyto investice londýnská vláda?

"Je to, jaké to je," říká Kelly. "Uvidíme, že..."

Podrobnosti v angličtině ZDE

25.6.2016

Vedoucí představitelé kampaně za brexit neměli žádné plány kromě zneužívání populistického strachu a posmívání se expertům, kteří dokázali, že jejich argumenty jsou nesmyslné.

Skutečná propast v Británii není mezi Londýnem a severem, Skotskem a Walesem či mezi mladými a starými lidmi, ale mezi Johnsonem, Govem a Faragem na jedné straně a mezi voliči na druhé straně, které tito muži podvedli.

Pokud si myslíte, že vláda profesionálních politiků je špatná, počkejte, až ji převezmou novináři. Vedoucí aktivisté kampaně za brexit Boris Johnson a Michael Gove jsou nejhoršími novináři, jaké si dovedete představit: jsou to pisálci, kteří prosperovali tím, že zacházeli s politikou, jako by to byla hra. Hrají ji takhle: Upoutají pozornost médií dramatickou myšlenkou. Selhává nějaká instituce? Je nutno ji zlikvidovat. Veřejná osobnost udělá chybu? Vyhoďte ho. V politice dělali totéž. EU nám posílá příliš mnoho imigrantů. Oni reagují: odpověď je jednoduchá, stejně jako reakce v médiích. Odejdeme z EU. Teď. Okamžitě. Všechno bude rázem v pořádku.

Johnson a Gove zároveň mají další charakteristiku neetického žurnalismu: pohrdání pro praktické otázky. Nikdy dosud nebyla prosazována revoluce v britském veřejném životě s takovou nedbalostí. Kampaň za brexit nemá žádný plán. Neví, jak vyřešit problémy se Skotskem, s Irskem, s uprchlickým táborem v Calais a tisíc dalších problémů, a ani ji žádné řešení nezajímá, píše Nick Cohen.

Na všechny odborníky, kteří předpovídali chaos, který nás nyní zahlcuje, reagovali jako neskrupulózní pisálek, který ví, že jeho živobytí závisí na umlčení expertů, kteří před ním varovali. Protože proč platit pisálka v rozhlase a v televizi, když experti dokáží, že tvrdí nesmysly?

Michael Gove, bývalý komentátor deníku Times, reagoval na varování tisíců ekonomů, že brexit obrovským způsobem riskuje britskou hospodářskou stabilitu, arogantním výrokem, který s ním půjde až do hrobu: "Lidé v této zemi už mají plné zuby expertů."

Když nefunguje posměch, nejhorší novináři lžou. Deník Times propustil Johnsona za to, že Johnson svým čtenářům lhal, šéf Konzervativní strany Michael Howard propustil Johnsona za to, že Johnson lhal jemu. Když se dostane do úzkých, Johnson obviňuje jiné lidi ze svých vlastních chyb tak, jak to neskrupulózní novináři dělají vždycky. Ve skutečnosti jsou lháři ti, kdo jeho výroky zpochybňují.

Kampaň za brexit používala taktiku nemorálního lživého komentátora do písmene. Nejprve se vytasila s radikálním řešením: ODEJÍT. Pak odmítla všechna varování s tím, že "tato země už má plné zuby expertů". Pak, jako Boris Johnson, lhala.

Kampaň za brexit ujišťovala voliče, že získá údajných 350 milionů liber, které Británie posílá týdně do Bruselu. Věděli, že je to lež. Kampaň za brexit naslibovala, že bude mít 111 miliard liber na státní zdravotnictví, na vyšší starobní důchody, na lepší dopravní systém a že Británie sama nahradí evropské dodace na kulturu, na vědu, na zemědělce a na deprivované regiony. Když nudní experti poukázali na to, že by země nezbohatla, ale musela čelit černé díře 40 miliard liber deficitu ve státním rozpočtu, aktivisté za brexit experty obvinili, že to jsou lháři placení Bruselem.

Skutečná propast v Británii není mezi Londýnem a severem, Skotskem a Walesem či mezi mladými a starými lidmi, ale mezi Johnsonem, Govem a Faragem na jedné straně a mezi voliči na druhé straně, které tito muži podvedli.

Ve čtvrtek zvítězili tím, že slibovali snížit imigraci. V pátek řekli Johnson a euroskeptický ideolog Dan Hannan, že vlastně počet imigrantů přicházející do Británie neklesne. Ve čtvrtek slibovali, že ekonomika pokvete. V pátek klesla hodnota libry na nejnižší úroveň za třicet let a čtenáři listu Daily Mail na dovolené v zahraničí se začínali učit, aby nevěřili tomu, co čtou v novinách. Ve čtvrtek stoupenci brexitu přislíbili 350 milionů liber navíc pro zdravotnictví. V pátek se najednou ukázalo, že "žádné záruky nejsou".

Kdyby v Británii existovala aspoň částečně kompetentní opozice, přesně ty populistické síly, jichž Gove, Johnson a Farage zneužívali a jimž tvrdě lhali, by se nyní obrátily proti nim. Strach v jejich očích dokazuje, že oni to vědí.

Kompletní článek v angličtině ZDE

26.6.2016

Labouristický poslanec David Lammy apeloval na Dolní sněmovnu, aby "zastavila toto šílenství" a aby hlasovala proti rozhodnutí referenda odejít z Evropské unie.

Poslanec napsal na Twitteru: "Probuďte se. Tohle nemusíme udělat. Můžeme toto šílenství zastavit a ukončit tuto noční můru hlasováním v parlamentu. Náš suverénní parlament musí nyní hlasovat, zda bychom měli opustit Evropskou unii.

Referendum bylo konzultativní, nezávazné referendum. Platforma aktivistů za brexit se už rozložila a někteří lidé říkají, kéž by pro brexit nehlasovali. Parlament musí rozhodnout, zda bychom měli provést brexit a měli bychom o tom v parlamentě hlasovat příští týden. Nezničme svou ekonomiku na základě lží a arogance Borise Johnsona."

Deník Independent k tomu dodává, že z právního hlediska je možné, aby parlament brexit neschválil, ale vyvolalo by to zuřivost mezi jeho stoupenci. Britská demokracie je totiž zastupitelská. Voliči hlasují pro své zástupce, poslance, kteří mají povinnost v parlamentě hlasovat podle svého profesionálního úsudku. Británie není přímá demokracie. Článek 50 aktivuje britská vláda. Pokud to neučiní, nic se nestane.

Odmítnutí výsledků referenda by však zřejmě vyvolalo zuřivost mezi zastánci brexitu. Nikdo tuto politiku ze zastánců setrvání Británie v EU v Londýně zřejmě není ochoten provést. David Cameron rezignoval a jeho ministr financí George Osborne zmizel. Očekává se, že je nahradí stoupenci brexitu kolem Borise Johnsona.

Podrobnosti v angličtině ZDE

25.6.2016
Londýnský primátor Sadiq Khan, muslim, vedl v sobotu v Londýně LGBT demonstraci hrdosti homosexuálů

Šéfka skotských konzervativců Ruth Davidson, která je lesbička a žije s partnerkou, ho zato chválí:

25.6.2016
Devadesátiletý člověk má větší právo rozhodovat o tom, jaké mají být naše životy, než my sami

75 procent Britů ve věku 18-24 let hlasovalo pro setrvání Británie v EU. Toto jsou jejich hlasy. Tento klip z facebookových stránek deníku Guardian zhlédlo 6 milionů lidí.

V nedávném referendu o skotské nezávislosti před dvěma lety hlasovali i šestnáctiletí a sedmnáctiletí. David Cameron jim však v nynějším v referendu o odchodu Británie z EU odmítl povolit účast, přestože jde o jejich budoucnost. Britské střední školy referendum šestnáctiletých a sedmnáctiletých nicméně provedly nicméně neoficiálně a zjistily, že 80 procent jich  hlasovalo pro setrvání Británie v EU. Jak v rozhlasové diskusi v sobotu v poledne poznamenal významný starší politik britské Konzervativní strany Kenneth Clarke, staří lidé mají představu někdejší Británie, která se už nevrátí, zatímco pro mladé lidi je žít v multikulturním, mezinárodním, a proto ekonomicky úspěšném světě normální...

Zde jsou hlasy těchto mladých lidí. Zveřejnil je na Facebooku deník Guardian, klip zhlédlo více než šest milionů lidí.

"Jsem unavená, jsem znepokojená a jsem rozhněvaná. Lži a falešné obviňování EU konečně zvítězily. A k čemu? Byl to protestní hlas a vyvolal nejistotu pro britskou budoucnost."

"My jsme Evropané. My jsme občané světa. My jsme pro odchod z Evropy nehlasovali, ale vy jste nám ji odebrali. Šestnáctiletých a sedmnáctiletých se ani nikdo nezeptal. Devadesátiletý člověk má větší právo rozhodovat o tom, jaké mají být naše životy než my sami. Nás nikdo neposlouchal. A vy nám chcete odebrat naši budoucnost."

"Proč musí být má budoucnost ovlivněna generací, která nevidí, jaký veškerý prospěch obdržela, ve srovnání s nostalgií, po které touží a která se už nikdy nemůže vrátit?"

"Více než 75 procent mladých lidí hlasovalo pro setrvání Británie v EU. Tohle je nejhorší doba pro mladé lidi. Ztrojnásobili nám univerzitní školné, žijeme v ekomické recesi a teď nám dodali ještě tuto třešničku na dortu."

"Mám strach, že naše společnost se stane stále víc nebezpečnější pro LGBT lidi, jako jsem já."

"Naše zdravotnické služby pro duševně nemocné lidi selhávají, protože jsou zoufale podfinancované. Důsledkem tohoto referenda na naši ekonomiku bude, že se to jen zhorší."

"Jsem z té celé věci opravdu zoufalá. Už nejsme Spojené království. Jsme hluboce rozdělená země a pro čtyřiadvacetiletou ženu je to opravdu děsivé."

"Dnes, mladí lidé jako já byli odsouzeni k nejisté budoucnosti konfliktů a izolace. Jsem přesvědčena, že budoucnost je daleko globálnější a daleko víc založena na lokálních vazbách."

"Během těžkého dne hlasovalo 75 procent 18-25 letých občanů pro slitování a pro pokrok. A to jsou naši budoucí vedoucí politikové a budoucí voliči. A já jsem jeden z nich a jsem přesvědčen, že budoucnost je lepší, než jak to vypadá teď."

25.6.2016
Guy Verhofstadt: Je nesprávné, aby bylo Skotsko vytrženo z EU

Guy Verfhofstadt je bývalý belgický premiér, je to europoslanec a předseda klubu Liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE)

25.6.2016
Sturgeonová: Chci zdůraznit, že občané evropských zemí jsou ve Skotsku vřele vítáni

Skotská ministerská předsedkyně v sobotu dopoledne v Edinburku:

"Obvzláště chceme ujistit jednu konkrétní skupinu obyvatelstva, totiž komunitu občanů ze zemí Evropské unie, kteří žijí tady ve Skotsku. Řekla jsem včera, že lidé z jiných zemí Evropské unie, kteří se rozhodli poctít nás tím, že učinili Skotsko svým domovem, jsou tady vítaní, a to dnes tady opakuji.

Chci zajistit, aby to byl signál, který budeme v nadcházejících týdnech a měsících komunikovat silně. Proto pozvu během nadcházejících čtrnácti dnů generální konzuly všech členských zemí EU na vrcholnou schůzku zde v Bute House [v edinburském sídle skotské vlády], abych s nimi projednala, jakým způsobem bychom mohli vstoupit do interakce s jejich občany zde ve Skotsku a dát jim najevo, jak vysoce si ceníme všeho toho, čím přispívají naší společnosti a naší kultuře." (...)

25.6.2016
Nicola Sturgeon zahájila kroky k novému referendu o nezávislosti Skotska, zdůraznila vstřícnost Skotska vůči občanům EU

... "Jak jsem řekla včera, druhé referendum o nezávislosti je jasně alternativou, která musí být na stole a na stole také opravdu je. Abychom zajistili, že tato alternativa bude v požadované časové perspektivě uskutečnitelná, podnikneme nyní kroky, aby byla schválena příslušná legislativa. Vláda dnes dopoledne tyto kroky schválila. Avšak většina našich diskusí se týkala toho, co můžeme udělat okamžitě a při nadcházejícím vyjednávání, abychom ochránili vztahy Skotska s Evropskou unií a naše místo v jednotném evropském trhu. Vláda souhlasí, že budeme usilovat o okamžité vyjednávání s institucemi Evropské unie a s dalšími členskými zeměmi EU s cílem prozkoumat všechny možnosti pro to, abychom ochránili přítomnost Skotska v Evropské unii. Při tom jsme rozhodnuti využívat v absolutní míře podpory občanů z celého Skotska. Během nadcházejících dnů založím poradní panel skládající se z expertů, kteří budou radit mně a skotské vládě o právních, finančních a diplomatických záležitostech. Také v něm budou hlasy z celého politického spektra a různé názory na ústavní budoucnost Skotska."

Sturgeonová dále (v tomto klipu už to není) zdůraznila, že Skotsko je přátelsky otevřeno všem občanů Evropské unie, bude hájit jejich další existenci ve Skotsku a považuje si za čest, že učinili Skotsko svým domovem.

25.6.2016
Boris Johnson v sobotu dopoledne: "Musím jet hrát kriket"

25.6.2016
"Muslimy v Británii nechceme"

Muž: "Je to všechno o imigraci. Není to o obchodu ani o Evropě ani o ničem jiném, je to všechno o imigraci. Cílem je zabránit muslimům přícházet do naší země. Nic víc v tom není."

Reportér: "Vy jste hlasoval pro odchod z EU, abyste zabránil muslimům v příchodu do této země?"

Muž: "Zastavit imigraci. Ano. Lidi z Evropy, to je přijatelné. Ale ne lidi z Afriky, ze Sýrie, z Íránu ani odjinud. To je všechno špatně."

Žena: "Moji rodiče, moji prarodiče bojovali za svobodu Anglie a je načase, abychom se zase stali svobodnými."

Reportér: "Tak jaký máte teď pocit?"

Žena: "Fantastický, je to senzační. Jsem velmi potěšena."

Reportér: "Skoro máte slzu v oku. Znamená to pro vás skutečně tolik?"

Žena: "Ano. ano."

Muž: "Mně se nelíbí, že cizí činitelé nařizují naší zemi, co musí dělat. Ti junkerové, van rompuyové, Donald Tusk. Nikdo je nezvolil, nemusejí se zodpovídat nikomu a nemůžeme je vykopnout, když udělají něco špatně. A to šílené plýtvání. EU utrácí peníze daňových poplatníků. Právě vydali 13 milionů na kulturu! To je naprosto výmluvné, že?"

Dívka: "Jsem tak ráda, protože jsem velmi hrdá na to, že jsem Britka, a mám z toho velmi vlastenecký pocit. Ano, tím se dostala Anglie zase do centra světové pozornosti a já jsem na to velmi pyšná."

25.6.2016
Den poté: Hlasování pro brexit vyvolalo v Británii naprostý chaos



- Stovky lidí v pátek večer demonstrovaly proti brexitu v Edinburku před skotským parlamentem a na hlavním náměstí George Square v Glasgow, na podporu migrantů a proti "vlně rasismu", kterou vyvolali aktivisté pro brexit. Skotsko hlasovalo 62 procenty pro setrvání v EU.

Farage přiznal, že Británie neposílá do EU 350 milionů liber týdně, a že tedy tyto ušetřené peníze nyní nepoplynou do britského zdravotnictví, jak stoupenci brexitu před referendem slibovali. Poslanec David Hannan vyloučil, že by odchod Británie z EU vedl ke zrušení volného příchodu evropských pracovních sil do Británie, přestože OMEZENÍ MIGRACE bylo před referendem hlavním argumentem stoupenců Brexitu. Bylo to celé podvod:

- V důsledku hlasování pro brexit v pátek klesla britská libra na nejnižší úroveň od roku 1985 a v jednu chvíli se hodnota čelných britských akcií snižila až o 120 miliard liber. Ratingová agentura Standard and Poor varovala, že je ohrožen britský rating AAA a Moody změnila své hodnocení vývoje britské dlouhodobé zadluženosti ze stabilní na zápornou. Podle odhadů z pátku večer Brexit globálně snížil hodnotu světových akcií o 2 biliony dolarů.

- Množství Britů žádá o občanství různých členských zemí Evropské unie, především o irské občanství. Na ně mají právo i Britové, jejichž jeden prarodič byl Irem.

- Donald Trump po Brexitu: "V listopadu budou i Američané mít možnost znovu prosadit svou nezávislost!"

- Už více než 3 miliony Britů podepsalo petici požadující nové referendum o EU, s tím, aby bylo závazné pouze potud, pokud bude pro určité rozhodnutí hlasovat více než 60 procent občanů. Velký počet signatářů této petice je z Londýna.

- Diplomaté z šesti zakladatelských zemí EU. Francie, Belgie, Holandska, Itále a Lucemburka přijeli na pozvání německého ministra zahraničí Franka-Waltera Steinmeier na mimořádné jednání o důsledcích brexitu do Berlína.

- Londýnská City, která byla dosud globálním finančním centrem, zřejmě přijde o svůj "celoevropský pas", o možnost fungovat na území Evropské unie. Celoevropský pas umožňoval britským bankám přístup na obrovský trh světových bank. V Británii v tomto finančním sektoru pracují asi 2 miliony lidí a finanční služby tvoří 12 procent britského HDP. Hrozí, že se londýnské banky přesunou do Dublina a do Frankfurtu.

- Lidé, kteří byli v procesu uzavírání hypotéčních smluv na koupi domu či bytu, je nyní v důsledku vzniklé finanční nejistoty ruší.

- Kupodivu i irský unionistický poslanec Ian Paisley, který hlasoval pro brexit, doporučuje občanům Severního Irska, aby zažádali o pas Irské republiky, která zůstává v EU. Podle tzv. Dohody z Velkého pátku z r. 1998, která uzavřela období terorismu v Severním Irsku, mají občané Severního Irska právo na občanství Irské republiky.

25.6.2016
Reakce britského a světového tisku na brexit

"Tak co sakra bude teď?"

Sobotní titulní stránky britského tisku ZDE

EVROPA JE MRTVÁ. (Ať žije Evropa?)

Titulní stránky světového tisku ZDE

25.6.2016
Skotský lidový deník nyní požaduje, aby Sturgeonová vyhlásila nové referendum o nezávislosti

Daily Record, skotský bulvární deník, který byl před dvěma lety jako všechny pravicové listy PROTI referendu o skotské nezávislosti, nyní naléhá na premiérku Sturgeonovou, aby vyhlásila druhé referendum o skotské nezávislosti BEZODKLADNĚ:

25.6.2016
New Yorker o Brexitu

Inspirován Johnem Cleesem z ministerstva pošetilé chůze z Monty Pythonů:

25.6.2016

Finanční chaos, ekonomická krize, pravděpodobné odštěpení Skotska a možná i Severního Irska. To se toho chlapcům z luxusního Bullingdon Clubu za jediné dopoledne podařilo dosáhnout docela dost, píše Aditya Chakrabortty.

Nezapomínejme, jak libra padá a hodnota akcií klesá, že tohle celé referendum vyhlásil David Cameron jen proto, aby neutralizoval Nigela Farageho a své vlastní konzervativní extremisty. Veřejnost žádné referendum nepožadovala - on ho ale stejně vyhlásil, jen v zájmu interní správy své vlastní strany. Rozhodl se hazardně riskovat budoucnost Británie i Evropy jen proto, aby posílil své vlastní stranické postavení. Se vším sebevědomím příslušníka absolventů soukromé školy v Etonu si myslel, že vyhraje. Namísto toho způsobil takovou spoušť, že její důsledky nás budou postihovat léta a naruší desítky milionů životů po celé Evropě.

A to všechno způsobil člověk, který nakráčel do funkce ministerského premiéra, "protože mě napadlo, že mi to půjde". Nikdy neukázal žádné důvody pro takové sebevědomí. Jeho plány zmodernizovat Konzervativní stranu se rozložily s prvním dotykem bankovní krize , která donutila jeho samotného i jeho ministra financí Osborna, aby ohřáli thatcherovskou ekonomiku, kterou byli krmeni jako studenti. V premiérském úřadě zahájil politiku škrtů, která měla skončit za pět let, ale byla pak rozšířena na celých deset. Jiní premiéři mívali myšlenky, strategie, styl vlády, který je charakterizoval: thatcherismus, blairismus. Co byl cameronismus, kromě arogantního poučování při interpelacích v parlamentě a neschopnosti zapamatovat si detaily?

Neustále se vám bude teď připomínat, jak těsný byl výsledek tohoto referenda - že polovina země pro tento výsledek nehlasovala. To je také důkazem Cameronovy slabosti. Při posledním referendu o Evropě v roce 1975 získal Harold Wilson drtivou většinu. Byl to muž, který nikdy veřejně nepokládal otázky, u nichž si nebyl absolutně jistý, jakou odpověď dostane. Cameron, ač měl k dispozici veškeré prostředky britského státu, nedokázal vytvořit nic než malou většinu v průzkumech veřejného mínění. Neuměl prostě vládnout.

Ne všechno to byla jeho politická chyba - mnoho z toho zdědil z minulosti. Za posledních čtyřicet let každý britský premiér kultivoval režim, který dovolil, aby se ve společnosti otevřela obrovská propast mezi těmi na vrcholu hierarchie a ostatními z nás, která vytvořila superbohatý centrální Londýn, zatímco ostatní regiony země hladověly a která lidem odepřela skutečné rozhodovací pravomoci.

Výsledky tohoto referenda odrážejí ona desetiletí vypočítavé tvrdosti a v důsledku toho nedůvěru občanů vůči politickým elitám. Thatcherová, Blair, Cameron - všichni prosazovali hospodářskou nerovnost. Ta vyvolala politickou a regionální polarizaci, která se stala charakteristickým rysem této kampaně. Ostudné je, že všechny tyto ospravedlnitelné resentimenty byly zmobilizovány rasisty a ultrapravičáky.

Jako premiér měl Cameron možnost rozptýlit tuto toxickou směsici nerovnosti a nedůvěry - namísto toho situaci ještě zhoršil. Nyní svou hazardní hru prohrál a přišel o zaměstnání - cenu za jeho činy však zaplatí celá země. Nebyl nikdy dobrý, byl jen arogantní. Nikdy neměl štěstí, byl to jen teflon. A teď už se oprýskal.

Kompletní článek v angličtině ZDE

25.6.2016
Libération o Brexitu

Budoucí britský premiér... ?

25.6.2016
Bylo to celé podvod: Brexiter v pátek přiznal v televizi, že Brexit k omezení imigrace do Británie nepovede

Daniel Hannan, aktivista za brexit a poslanec Konzervativní strany, přiznal v pátek večer v televizi BBC, že odchod Británie z EU NEPOVEDE k snížení počtu přistěhovalců do Británie, přestože kvůli tomu většina britských občanů hlasovala pro Brexit. Moderátor pořadu Evan Davies si zoufá...

24.6.2016
Brexitem poklesly globálně akcie o 2 biliony dolarů a libra klesla na nejnižší hodnotu za 31 let

24.6.2016


Zatímco 60 % britských voličů do 24 let hlasovalo pro setrvání v EU, ve věkové kategorii 50 - 64 let již převážili příznivci brexitu a v kategorii nad 65 se až 60 % voličů vyslovilo pro vystoupení. Lidé, jejichž život pomalu končí, zničili život těm, kdo stojí teprve na jeho počátku ZDE. Kvůli demografické struktuře západních společností se takový stav ale stal standardem. Mladí lidé budou v každé důležité volbě vždy přehlasováni starými, ještě velmi mnoho let. V Británii (nebo v tom co z ní nakonec zůstane), v ČR, stejně jako třeba Německu.


52 % dělníků hlasovalo pro vystoupení, ale jen 36 % manažerů. Ti, jimž mohly evropské regulace přinejmenším v omezené míře garantovat zaměstnanecká práva, hlasovali pro to, aby Británie z EU odešla a převládl v ní tradiční domácí, podstatně tržnější, surovější a pro ně nevýhodnější přístup k zaměstnancům.

Pro vystoupení hlasovaly venkovské oblasti: Midlands, venkov v severní a jižní Anglii. Mnohé z těchto oblastí jsou masivně závislé na penězích přicházejících z Bruselu.

Největšími příznivci setrvání v EU jsou voliči liberálních demokratů, kterých 70 % procent hlasovalo pro, zatímco u Labour Party to bylo 60 %. Čtvrtina labouristů, až 55 % konzervativců a 91 % příznivců UKIP hlasovalo pro vystoupení.

Poté co Britové rozhodli o vystoupení z EU, začali masivně pátrat na internetu, co to ta Evropská unie vlastně je ZDE. Většina z těch, co hlasovali pro vystoupení, se normálně o politiku příliš nezajímá a rozhodla se na poslední chvíli ZDE.

Podobně jako v české prezidentské volbě v roce 2013 byla brexitová kampaň poznamenána celou řadou nezakrytých lží na straně těch, kdo si nakonec připsali úspěch. Vede zřejmě tvrzení, že Británie posílá týdně do EU 350 milionů liber, které Nigel Farage odvolal, když už to nemohlo voliče ovlivnit ZDE.

Představa, že se voliči pro hlasování rozhodují racionálně a převážně podle ekonomických zájmů možná platila v dobách poválečné prosperity Západní Evropy, které jsou ale dávno pryč. V současné době evidentně vítězí sentimenty nad úvahou. Lidé jsou ochotni kvůli vágní obavě ze "sudeťáků" či "východoevropských zločinců" šířené naposledy murdochovským bulvárním tiskem hlasovat proti vlastním zájmům a zájmům svých blízkých.

Pokud Británii po odchodu z EU opustí Skotsko a Severní Irsko a zůstane jakási federace Anglie a Walesu (bez proevropského Londýna a Cardiffu?), tento útvar s největší pravděpodobností ztratí křeslo stálého člena Rady bezpečnosti OSN i zájem světových finančníků, které už Němci s předstihem začali lákat do Frankfurtu.

Jedno z mála racionálně konzistentních vysvětlení toho, co se stalo, představuje hypotéza Nicole Foss o kolabujícím horizontu společenské důvěry v krizových dobách ZDE. Ani ta ovšem neříká, že je pro lidi výhodné věřit strašákům vyráběným populisty.

Opět se jednou ukázalo, kolik prorockých schopností měli svého času tvůrci klasického filmu Idiocracy. A to nás volba prezidentů v USA a Francii teprve čeká...

24.6.2016
90 000 lidí od pátečního rána podepsalo petici, požadující, aby Sadiq Khan vyhlásil nezávislost Londýna a zůstal v EU

Skoro 90 000 lidí podepsalo od pátečního rána tuto petici, požadující, aby londýnský primátor Sadiq Khan vyhlásil Londýn nezávislým státem a zachoval jeho členství v EU. "Londýn je mezinárodní město a my chceme zůstat v srdci Evropy," zdůrazňují signatáři.

24.6.2016

Ze čtvrtečního průzkumu u východů z volebních místností, který uspořádal lord Ashcroft, vyplynulo, že neexistovaly žádné rozdíly mezi tím, jak hlasovali muži a jak ženy. Velmi ostré rozdíly však existovaly mezi voliči podle věku, etnického původu, vzdělání a osobního bohatství.

Většina občanů, kteří mají zaměstnání, buď na plný úvazek nebo na část úvazku, hlasovala pro setrvání Británie v EU. Většina nezaměstnaných občanů hlasovala pro brexit. Více než polovina občanů se soukromou penzí hlasovala pro brexit, dvě třetiny občanů žijící ze státního starobního důchodu hlasovaly pro brexit. 55 procent osob, které vlastní dům či byt a mají splacenou hypotéku, hlasovalo pro brexit.

Čím byl volič starší, tím pravděpodobněji hlasoval pro brexit. 60 procent občanů starších 60 let hlasovalo pro brexit, zatímco téměř 75 procent občanů ve věku od 18 do 24 let hlasovalo pro setrvání Británie v EU.

Drtivá většina osob pouze se středoškolským vzděláním hlasovala pro brexit, zatímco 67 procent osob s univerzitním vzděláním hlasovalo pro setrvání Británie v EU. Více než 80 procent studentů hlasovalo pro setrvání Británie v EU.

Z bělošských voličů jich 53 procent hlasovalo pro brexit. Více než dvě třetiny asijských voličů a téměř tři čtvrtiny černošských voličů hlasovaly pro setrvání Británie v EU.

58 procent voličů, kteří se charakterizovali jako křesťané, hlasovali pro brexit, zatímco 70 procent muslimů hlasovalo pro setrvání v Evropské unii.

Zdroj v angličtině ZDE

24.6.2016
Na Twitteru vzniklo nové hnutí pro novou zemi v EU: Scotlond

24.6.2016
Pro brexit hlasovaly nejsilněji ty anglické oblasti, které jsou ekonomicky nejprovázanější s EU

24.6.2016
Autorka Harryho Pottera se přidala na stranu nezávislosti Skotska

J.K. Rowlingová, autorka Harryho Pottera, která vystupovala před dvěma lety proti skotské nezávislosti a financovala kampaň proti skotské nezávislosti, nyní stejně jako řada dalších někdejších skotských unionistů začala podporovat nezávislost Skotska v rámci Evropské unie:

24.6.2016
Rozdíl mezi Skotskem a Anglií by nemohl být ostřejší

24.6.2016



"Nemá cenu se vyhýbat faktům. Dnešek je přelomem v historii Evropy, je to zlom v procesu evropské integrace.

To, co bude důsledkem tohoto rozhodnutí, závisí na tom, zda ostatních 27 členských států bude ochotno a schopno učinit nezbrklé a nezjednodušené závěry z britského hlasování, jaké by jen dále rozdělily Evropy, a zda budou ochotny a schopny analyzovat výsledky chladně a s rozvahou a učinit rozhodnutí na tomto základě. Při tom bychom měli vzít v úvahu toto:

Zaprvé, Evropa má mnoho forem. Očekávání vůči Evropské unii jsou tak rozrůzněná jako jsou národy Evropy. Stále častěji jsme konfrontováni s fundamentálními pochybnostmi o nynějším směru evropské integrace. To se netýká jen Británie, ale v různých formách všech členských zemí. Proto musíme zajistit, aby občané získali konkrétní informace o tom, jak Evropská unie přispívá k zlepšování jejich osobního života. To je úkolem pro instituce EU i pro členské země EU.

Zadruhé, ve světě, který je stále více provázaný, jsou problémy příliš velké na to, aby je jednotlivé státy zvládly samostatně. Evropská unie je jedním z největších trhů na světě. Musí jednat jako angažovaný globální partner, musí utvářet a chtít utvářet globalizaci. EU je jedinečná komunita solidarity a hodnot. Je to naše záruka míru, bohatství a stability. Jedině vzájemnou spoluprací budeme schopni prosazovat své demokratické a ústavní hodnoty, stejně jako své hospodářské, sociální, ekologické a zahraničněpolitické zájmy v globálním závodě.

Zatřetí, musíme učinit závěry z výsledku britského referenda s historií na paměti. I když je to obtížně si to představit, měli bychom si uvědomit, zejména v těchto hodinách, že idea Evropské unie je idea míru. Po staletích strašlivého krveprolévání nalezli zakladatelé Evropské unie společnou cestu směrem k smíření a míru a to vyvrcholilo v římských smlouvách, podepsaných téměř před šedesáti lety. To je a dál to bude i v budoucnosti daná věc. Jsme svědky světa v chaosu: i v Evropě pociťujeme důsledku útlaku, krizí, konfliktů a válek v naší bezprostřední blízkosti. To všechno stálo mnoho lidských životů a vykořenilo to lidi z jejich domovských zemí.

Je ve zvláštním zájmu Německa, aby Evropská unie byla úspěšná. Je i mimořádnou odpovědností Německa, aby toho dosáhlo. Proto jsem pozvala prezidenta Evropské rady Donalda Tuska, francouzského prezidenta Francoise Hollandeho a italského premiéra Mattea Renziho na pondělí na rozhovory do Berlína. V úterý a ve středu budeme pokračovat v rozhovorech s ostatními členskými státy na summitu v Bruselu.

V evropských smlouvách je jasně daná, uspořádaná procedura pro členské země, které chtějí odejít z Evropské unie. Součástí této procedury je několik let vyjednávání, na jejichž ḱonci dojdeme k podrobnostem o odchodu Británie z Evropské unie. Všechna práva a povinnosti, které se týkají tohoto členství, jsou respektována a plněna až do konečného odchodu. To se týká obou stran.

Naším cílem by mělo být utvářet budoucí vztah mezi Británií a Evropskou unií těsným a férovým způsobem. Německá vláda při tom bude věnovat mimořádnou pozornost zájmům německých občanů a německé ekonomiky.

Dámy a pánové, Evropská unie je dost silná na to, aby nalezla správné odpovědi na dnešní události. Já a celá vláda o to budeme plně usilovat."

Zdroj v angličtině ZDE

24.6.2016
Farage: "Zvítězili jsme bez jediného výstřelu"

Jo Coxová by nesouhlasila...

24.6.2016
Londýn a Skotsko budou společně zkoumat, jak zůstat v EU

24.6.2016
Sturgeonová zahájí legislativní proces pro nové referendum o nezávislosti Skotska

24.6.2016
Skotská premiérka: Budu hledat způsoby, jak by Skotsko mohlo zůstat v EU

Sturgeonová cizincům: Jste u nás vítáni

Skotská premiérka Nicola Sturgeonová zdůraznila, že volební podpora Skotů pro setrvání Británie v EU byla "výrazná"-. Jak Skoti hlasovali, je známkou rozdílu mezi Skotskem a ostatními částmi Británie. Podtrhla, že vyčlenit Británii z EU proti vůli Skotů je "demokraticky nepřijatelné". Brexit zosobňuje věcnou změnu podmínek, za nichž Skotsko hlasovalo proti nezávislosti.

Sturgeonová zdůrazňuje, že bude zkoumat všechny možnosti jak udržet členství Skotska v EU. Požádala o naléhavou schůzku s předsedou Evropské komise. Hovořila s londýnským primátorem Sadiqem Khanem, který zastává stejné názory, že by Londýn měl zůstat součástí EU.

Sturgeonová dodala, že možnost druhého skotského referenda o nezávislosti je nyní na stole. Mnoho lidí, kteří hlasovali proti nezávislosti Skotska, nyní přehodnocují své rozhodnutí ve světle anglického hlasování pro odchod z EU.

Zdůraznila: "Mou prioritou bude jednat v zájmu Skotska. Jsem hrdá na Skotsko a na to, jak jsme včera hlasovali. Řekli jsme jasně, že nechceme odejít z Evropské unie."

24.6.2016
Skotsko a Severní Irsko "mohou zůstat v EU", vyjádřil se spojenec Merkelové

Skotsko a dokonce i Severní Irsko by byly přijaty jako pokračující členské země EU, vyjádřil se Manfred Weber, vlivný europoslanec a klíčový spojenec německé kancléřky Angely Merkelové.

V pátek dopoledne Weber kritizoval rozhodnutí Británie opustit EU, ale dodal: "Na skotské úrovni: jestli chtějí jít opačným směrem, to je na nich. Evropa je otevřená novým členským zemím, to je naprosto jasné. Ti, kdo chtějí zůstat, jsou vítáni v Evropské unii."

Zdroj v angličtině ZDE

24.6.2016
Primátor Londýna Sadiq Khan: Není třeba panikařit

"Chci zejména sdělit téměř milionu Evropanů, žijících v Londýně: Jste tady vítáni."

24.6.2016

Britským občanům byla položena idiotská otázka a reagovali na ni idiotskou odpovědí. To je demokracie. Jak se loď konzervativní vlády roztříštila na skaliscích, která si tato vláda sama vybudovala, David Cameron se rozhodl opustit kapitánský můstek. Učinil obrovskou chybu ve svém úsudku, ale na ní se podílel skoro celý britský establishment, píše Simon Jenkins.

Musí nyní udělat obrat o 180 stupňů. Musejí se nyní intenzivně snažit o vytvoření nového vztahu k Evropě. Ostatní vedoucí představitelé EU, kteří se obávají stejných dezintegračních tendencí, si musejí uvědomit, že mají absolutní zájem na minimalizaci škodu. Pokud by někdo chtěl teď Británii "potrestat", jen to znásobí tu idiocii a ohrozí to stabilitu Evropy.

Britské referendum má jen konzultativní sílu. Zatím Británie zůstává členem EU, avšak parlament musí splnit slib britské vlády, že dodrží rozhodnutí voličů. Oficiálně to má trvat dva roky, avšak v Evropě to může trvat jakkoliv dlouho. Francouzská vláda v roce 2005 ignorovala lidové odmítnutí Lisabonské dohody.

Nikdo by neměl mít zájem na prohlubování škod. Největší hrozba tohoto referenda je Evropě. Proto by si EU měla vážně rozmyslet, jak bude reagovat. Čtvrtina až třetina evropských občanů je nyní hluboce nepřátelská vůči evropskému projektu. Měla by vzniknout nová konfederace národních států, jíž by se účastnila i Británie. Ta vize může být vzdálená, ale stejně tak kdysi byla vzdálená vize EU.

Británie si uštědřila obrovský šok. Skotsko bude zřejmě nuceno nastoupit rychlejší cestu k nezávislosti. Ještě větší obětí je Londýn, který drtivou většinou hlasoval pro setrvání v EU. Ukázalo se, že je to městský stát bez vazeb na anglický venkov.

Cameron a Osborne zjevně nečekali, že jejich hazardní hra povede k prohře.

Je však nyní povinností stoupenců brexitu v Konzervativní straně, aby prokázali svá tvrzení, že totiž brexit Británii nepoškodí, ale bude pro ni prospěšný. Teď se jistě silně radují, ale jsou to oni, kteří budou nyní podrobeni soudu a zkoušce. Jestliže Boris Johnson a Michael Gove skutečně zasednou v nějaké nové vládě, zaslouží si, aby se octli pod tlakem.

Podrobnosti v angličtině ZDE

24.6.2016
Farage v pátek ráno v televizi přiznal, že tvrzení o 350 milionech liber posílaných do EU z Británie údajně každý týden, byla "chyba"

Moderátorka: K těm 350 milionům liber, které posíláme každý týden do EU a už to teď dělat nebudeme. Můžete zaručit, že ty peníze poplynou do britského státního zdravotnictví?

Farage: Ne, to zaručit nemůžu. A já jsem to nikdy netvrdil. To byla jedna z chyb kampaně za odchod z EU.

Moderátorka: Tak moment. To bylo součástí vašeho inzerátu.

Farage: Mohu vás ujistit, že můj inzerát to nebyl.

Moderátorka: Bylo to součástí jednoho inzerátu kampaně za Brexit. Ty peníze měly jít do zdravotnictví!

Farage: Myslím, že udělali chybu.

Moderátorka: Ale právě proto mnoho lidí hlasovalo za odchod!

Farage: Udělali chybu.

Moderátorka: To nám říkáte poté, co 17 milionů lidí hlasovalo pro brexit?

Farage: Ano.

Moderátorka: Nevím, kolik lidí hlasovalo na základě toho inzerátu. Ale bylo to velkou součástí té propagandy. A vy teď říkáte, že to byla chyba.

24.6.2016
Alex Salmond: Skotsko musí uspořádat druhé referendum o nezávislosti dřív, než Británie odejde z EU

24.6.2016
Británie přestala být pátou největší ekonomikou světa

V důsledku pádu libry a britských akcií přestala být Británie pátou největší ekonomikou světa. Předstihla ji v pátek ráno stagnující Francie.

24.6.2016
Donald Trump: Brexit je vynikající záležitost

Donald Trump v pátek s nadšením přivítal skutečnost, že Británie hlasovala pro odchod z EU:

"Zuří ohledně hranic. Zuří ohledně toho, že do jejich země přicházejí lidé a přebírají moc a nikdo ani neví, kdo to je. Zuří ohledně mnoha věcí. Hněv je široce rozšířený a tohle je teprve první případ. V podstatě si vzali zpět svou zemi. To je velká věc."

Na Facebooku Trump napsal: "Trumpova vláda slibuje, že posílí naše styky se svobodnou a nezávislou Británií, prohloubí naše vazby v obchodě, v kultuře a ve vzájemné obraně."

24.6.2016
Marine Le Pen tleská Británii, že hlasovala pro odchod z EU

"Vítězství pro svobodu!" napsala Marine Le Penová na Twitteru. "Musíme nyní uspořádat stejné referendum ve Francii a v zemích Evropské unie."

24.6.2016
Británie hlasovala pro odchod z Evropské unie
- David Cameron oznámil svou rezignaci. Do října 2016, kdy se bude konat sjezd Konzervativní strany, má být vybrán nový premiér.

- Mark Carney, guvernér Anglické banky, se pokusil prohlášením uklidnit trhy. Uvedl, že Anglická banka je připravena stabilizovat situaci částkou až 250 miliard liber.

6.00: Po vyhlášení výsledků z 331 z 382 komunálních okrsků vyhlašuje většina mediálních organizací, že Británie hlasovala pro odchod z Evropské unie v poměru 48 procent hlasů pro setrvání a 52 procent hlasů pro odchod. Skotsko a Londýn hlasovaly pro setrvání v EU, avšak velká část anglického venkova hlasovala pro odchod. Vznikl obraz těžce polarizované země, kdy ty oblasti, které byly pro setrvání v EU hlasovaly silně pro tuto alternativu a oblasti, které byly pro brexit, hlasovaly silně pro ochod z EU. Libra i akcie na kapitálovém trhu rychle padají. Komentátoři poznamenávají, že si Británie vytvořila dlouhodobý problém. Euroskeptici jásají.

Čím vyšší byl počet občanů s vysokoškolským vzděláním, tím pravděpodobněji hlasovala daná oblast pro setrvání v EU.

"I když musí být tento volební výsledek interpretován jako příkaz, aby Británie odešla z EU, zní daleko více jako řev vzteku a frustrace poloviny Británie nad systémem moci, bohatství a výsad, o nichž si mnoho Angličanů myslí, že je jejich zdrojem elita, která žije jinde. Cílem tohoto protestu byl jak Westminster, tak Brusel.

Bohatá jihoanglická hrabství podpořila brexit. Města na severozápadě byla proti němu. Severní Irsko hlasovalo pro status quo. Wales požaduje radikální změnu. Desítky milionů lidí se rozhodly na místech, kde kdysi existoval těžký průmysl, že hazardní hra stojí za to: Současnost podle nich není tak růžová, aby nestálo za to podpořit něco jiného.

Mnozí si zjevně myslí, že jakmile "převezmou zpět" svou zemi, bude více bohatství pro "domácí" zaměstnance - pro ty, kteří na globalizovaném trhu zůstali pozadu.

A právě v důsledku reakčního proudu rasistické nenávisti hlasovali voliči v metropolitních centrech v obrovském počtu pro setrvání v EU. Tyto velké počty obyvatel v centrálním Londýně nevyjádřily natolik nadšení pro EU jako emocionální vazbu k liberálnímu etosu otevřenosti světa.

Avšak prohledávání trosek dnešní britské politické scény, absolutního odmítnutí veškerých doporučení od předáků politických stran, expertů, celebrit - bude trvat měsíce a léta.

Ve skutečnosti, že Skotsko potvrdilo, že chce zůstat členem EU, je zdroj ústavní krize. Může Anglie vytáhnout svého souseda z EU proti jeho vůli?

Toto referendum přineslo dva výsledky - jedním je příkaz odejít z Evropské unie, druhým je požadavek, aby se politika prováděla jinak a pro jiné publikum. Obrovský rozměr těchto dvou úkolů je ohromující."

Kompletní článek v angličtině ZDE

Premiér David Cameron se rozhodl vyhlášením referenda o odchodu Británie z Evropské unie vyřešit vnitrostranický konflikt v Konzervativní straně. Přivedl tím k životu strašlivé běsy a vejde zřejmě do dějin jako člověk, který způsobil rozklad Spojeného království a možná i celé Evropy.

24.6.2016


Severoirský vicepremiér Martin McGuinness vyzval pro britském rozhodnutí opustit Evropskou unii k hlasování o sjednocení Irska.


V Severním Irsku je podpora EU významně vyšší než ve zbytku Británie.

Protože Severní Irsko má hranici s irskou republikou, není zřejmé, jak budou vzájemné vztahy ovlivněny brexitem.

Někteří politici spekulují, že bude hlídána fyzická hranice a zavedeny pasové kontroly, zatímco další zpochybňují, zda by neměla být spíše zřízena hraniční kontrola na hranici Severního Irska a Velké Británie.

Severní Irsko také dostává z EU výraznou finanční pomoc ve formě tzv. "mírových peněz" na projekty podporující mírový proces po dlouholeté občanské válce.

Severoirské strany včetně nacionalistických většinou vedly kampaň za setrvání v EU, s výjimkou Demokratické unionistické strany.

McGuinnessovo prohlášení zaznělo paralelně s výzvami k dalšímu referendu o skotské nezávislosti, když většina skotských voličů také podpořila setrvání v EU.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

24.6.2016
Británie čelí politické a ústavní krizi

Británie čelí politické krizi. Je obtížné si představit, jak by premiér Cameron mohl přežít tento výsledek referenda. Ministr financí George Osborne hrozil, že bude nucen v případě brexitu zavést nové škrty, ale voliči mu odmítli naslouchat. Těžko mu bude umožněno, aby zůstal ve funkci.

Británie čelí ústavní krizi. Skotsko hlasovalo rozhodným způsobem pro setrvání v EU, Anglie mimo Londýn hlasovala pro brexit. Nebude dlouho trvat, než skotští nacionalisté budou požadovat nové referendum, aby nezávislé Skotsko mohlo setrvat v Evropské unii.

Výsledek britského referenda má obrovský dopad pro Evropu. Posílí separatistická hnutí a mohl by vést k odchodu dalších zemí z EU. Bude to mít důsledky pro eurozónu a velké důsledky pro Německo a Francii, kde během pátku zřejmě dojde k pádu burz. Libra se propadne daleko více vůči dolaru než vůči oslabenému euru.

Británie se bude nyní muset rozhodnout, jaké vztahy bude mít s Evropskou unií. Bude chtít zůstat členem jednotného evropského trhu, i když by to znamenalo neomezenou imigraci z EU? Anebo odejde i z evropského trhu, což by dalo nové vládě větší pravomoci k omezování imigrace?

Výsledek vypovídá mnohé o stavu moderní Británie. Pro bohatší občany bylo logické zůstat v EU. Pro chudší se toto referendum stalo možností protestovat proti špatně placeným zaměstnáním, nulovým pracovním smlouvám, šikanujícím zaměstnavatelům a proti pocitu, že na ně bylo zapomenuto.

Tyto hospodářské problémy jsou hluboké a dlouhodobé. Většina z nich nemá s Evropskou unií nic společného. Referendum ale poskytlo milionům nespokojených lidí šanci protestovat. Británie je země rozdělená bohatstvím, zeměpisně i třídně.

Podrobnosti v angličtině ZDE

24.6.2016
Britský premiér David Cameron rezignoval


David Cameron oznámil, že po svém neúspěchu v referendu o britském členství v Evropské unii rezignuje na funkci premiéra.

Cameron prohlásil, že "vůle britského lidu" musí být respektována a jde o "instrukci, která musí být splněna".

Oznámil také, že na konferenci Konzervativní strany v říjnu bude zvolen nový předseda.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

23.6.2016
Brexit podle ČT
Cameron lže, Boris Johnson je ostrakizován a EU je totalitní konstrukt

Česká televize v přímém přenosu ukazuje, jak nemá vypadat zpravodajství. Do pořadu Události, komentáře pozvala Benjamina Kurase, který se dopouštěl otevřené manipulace veřejného mínění, když tvrdil, že v kampani před referendem o možném odchodu lhal premiér David Cameron a zcela zamlčel fakt, že se lidé angažovaní v kampani za vystoupení UK z EU dopouštějí prokazatelně těžce demagogických a prokazatelně nepravdivých tvrzení. Systematicky v kampani před referendem tedy lhali stoupenci Brexitu, nikoliv David Cameron! Je to prokázáno. Jak to, že o tom ČT věcně neinformovala? Své vystoupení Kuras  korunoval tvrzením, že třetina britských voličů je ochotna předat vládu na Velkou Británií "totalitnímu konstruktu", kterým myslel EU. Moderátor David Borek vůči těmto prokazatelným nesmyslům nevznesl jedinou námitku a nechal hosta cca deset minut zcela demagogicky ovlivňovat veřejné mínění. Nutno dodat, že následně dostal podobný prostor Tomáš Halík, který argumentoval, proč je volba odchodu UK z EU nešťastná a iracionální. Halík však byl konfrontován s jeho katolictvím a s tím, zdali není ovlivněn představou nějaké sakrální představy evropské jednoty, následně byl konfrontován s tím, že snad zastává nějakou idealistickou představu jednotné Evropy, když EU zároveň absurdně reguluje dění v členských zemích (podle stereotypního, anekdotického příkladu vybraného moderátorem). Kuras konfrontován nebyl. WTF? Ne že by ČT mohla cokoliv změnit, ale tento zcela provinční způsob zpracování informací je ostudný a na řadu českých diváků, kteří nesledují informace z jiných zdrojů, to může mít významný vliv...

24.6.2016


Celá Evropa napjatě přihlíží: Doufá, že britské referendum o budoucnosti v EU proběhne bez problémů a že země zůstane v unii, napsal Alexander Kudascheff.


Celá Evropa? Ovšem že ne. Oponenti, skeptici a nepřátelé klubu doufají v hlasy pro vystoupení. Protože pokud Británie z Evropy odejde, samozřejmě to bude mít důsledky: Pro euroskeptické vlády, ale zejména pro antievropské strany jako francouzská Národní fronta a Stranu svobodných Geerta Wilderse v Nizozemsku.

V tomto případě je třeba připomenout: Ve zmíněných zemích, které jsou obě zakládajícími členy EEC, byla referenda použita k zamítnutí návrhu evropské ústavy. A je dost pravděpodobné, že obě strany se mohou pokusit využít referenda ke zpochybnění členství v EU. Výsledek by byl všechno, jen ne jistý.

Takže většina Evropy doufá. Přesněji: Rozumnější Evropa. Tato část Evropy nepochybně ví, že i kdyby Velká Británie zůstala členem EU, je zoufale třeba reformy. První reakcí na britské hlasování pro členství by byla gigantická úleva. Ale pak by EU musela začít přemýšlet o tom, jak překonat hlubokou nedůvěru vůči "Bruselu". Smysl a účel Evropy je třeba znova vyjasnit.

Pocit, že evropská politická třída jedná jako odtržená elita, nemůže být dál odmítán prázdnými frázemi jako "potřebujeme více Evropy". Oprávněná kritika problémů v EU a Bruselu - v komisi, parlamentu a radě - musí být brána vážně. EU potřebuje reformu a musí mezi lidmi obnovit pocit sounáležitosti.

Existuje řada objektivních a ekonomických argumentů, proč se Británii daří lépe v EU. A je řada objektivních a ekonomických argumentů, proč se EU lépe daří s Británií coby členem. Ani samotná Británie, ani samotná EU nemohou hrát na globální scéně o mnoho větší než podpůrnou roli. Bez britského vlivu by byla unie nepochybně méně pragmatická, méně liberální, méně otevřená světu a méně by důvěřovala trhům. A pokud by odešla, Německo by ztratilo nejdůležitějšího partnera, pokud jde o definování EU coby něčeho víc, než jen distribučního stroje.

Jakkoliv referendum dopadne, jedna věc je již jistá: Britský premiér David Cameron se rozhodl pro toto nebezpečné referendum z čistě vnitrostranických důvodů, zejména kvůli umlčení vlastních euroskeptiků.

Přitom zatáhl EU do osudové krize. Je ironické, že tím vyvolal přesně ty euroskeptické duchy, kterých se chtěl zbavit. Učinil osud své země a EU závislým na nesmyslném a zcela zbytečném referendu. A i kdyby Britové hlasovali pragmaticky a rozumně, jak tak mnozí doufají, Cameron rozdělil vlastní zemi. Vystavil také základy EU zátěži na hranici kolapsu.

Jen z tohoto jediného důvodu by rozhodnutí vypsat referendum bylo politickým šílenstvím. A extrémně emocemi nabitá kampaň posledních týdnů pouze podtrhla fakt, že tak složité otázky lépe řeší parlamenty než referenda.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

24.6.2016


Je bohatě doloženo, že Putinovo Rusko poskytlo půjčky na volební kampaň francouzské ultrapravicové straně Národní fronta, manipulovalo se zlatem a poskytuje "konzultace" ve prospěch německé AfD, případně podporuje v cizích zemích (v Německu, České republice, na Slovensku) polovojenské jednotky.


Dokud existuje struktura zvaná EU, musí Kreml podobná opatření podnikat na mnoha místech současně, protože ovlivnit pouze jedinou zemi mu většinou nestačí.

V případě že by došlo k brexitu a v následném dominovém efektu se Evropská unie rozpadla, znamenalo by to pro zpravodajské operace Moskvy neuvěřitelnou výhru. Namísto "paralelního zapojení" by mohla přejít k sériovému. Postupovat od jedné země ke druhé a na každou plně soustředit většinu dostupných kapacit i financí. Nejprve rozvrátit země tzv. blízkého zahraničí, pak postupovat po řadě směrem na západ až k Atlantiku...

Evropská unie si velký díl stávajících problémů jistě zavinila sama a bez výrazné reformy svých institucí nedokáže dlouhodobě přežít. Dění na území, které podléhá pravomocím Bruselu, se často snaží řídit tak detailně, že to nese nádech kafkovské absurdity. Podrobnosti, na něž se soustředí, svým způsobem připomínají i snahy Adolfa Hitlera řídit válečné úsilí (hrabat se třeba v detailech ohledně dělostřelecké výzbroje jednotlivých divizí - místo aby se coby vrchní velitel věnoval strategickému rozhodování). To že EU k Hitlerovi demagogicky přirovnal Boris Johnson ještě neznamená, že žádné paralely neexistují. EU jistě nechystá žádnou genocidu ani světovládné tažení. Vyznačuje se však občas podobnou manažerskou nekompetencí a neschopností jasně delegovat pravomoci, jako svého času nabubřelý fýrer. V době největší krize od svého vzniku, na níž do této chvíle nedovedla najít patřičnou odpověď, usiluje o zákaz rybářských olůvek. Jestli tohle nepřestane, resuscitační pokusy budou marné.

Vše uvedené ale nepředstavuje důvod masivně Putinovi usnadnit jeho zpravodajské a vojenské záměry. Jaké?

Dokument z nedávné kanadské konference věnované mezinárodním rizikům a hrozbám s výhledem do roku 2018 ZDE (pdf) hovoří o věci tím nejpřímočařejším jazykem, jaký byl v dané souvislosti zatím použit:

Měly by být zdůrazněny dva trendy. Za prvé, Rusko nemodernizuje své ozbrojené síly primárně aby rozšířilo kapacitu vést hybridní válku. Modernizuje konvenční vojenskou kapacitu ve velkém měřítku; stát mobilizuje k válce. Za druhé, ve významných tématech, která vyvolávají mezinárodní napětí, režim svou politiku nemění: Posiluje ji. (s. 8)

Když nedaleký soused, u nějž právě probíhají rozsáhlá mobilizační cvičení a na každého vojáka NATO teprve plánovaného pro Pobaltí a Polsko již připadá 10 - 15 ruských vojáků z nově založených divizí na západě mobilizuje k válce, poslední, co potřebujete, je rozsekat a rozbít mezinárodní vazby, které jednotlivé evropské státy drží pohromadě a odlišují je od bezmocné izolované kořisti typu Gruzie či Moldavska.

24.6.2016
Prudce padá libra i britské akcie: předpovídá se vítězství Brexitu

Jako první vyhlásil výsledky britského referenda Gibraltar. 823 lidí bylo pro Brexit, 19 322 pro setrvání Británie v EU. Obávají se, že v případě odchodu Británie z EU Španělsko uzavře pohraniční přechod do Gibraltaru.

Druhým, avšak varovným výsledkem je Newcastle upon Time. Tam se očekávalo, že zvítězí Remain, výsledek je však pro setrvání v Británii slabý, 49,3 procent pro Brexit, 50,7 procent pro setrvání v Británii. Znamená to, že Brexit zvítězí?

Dalším varovným výsledkem je Sunderland, kde 61 procent hlasovalo pro Brexit, 39 procent pro setrvání v Evropské unii. Libra klesla o 6 procent během pouhých několika minut.

Problémem pro stranu zastávající setrvání Británie v EU může být relativně malá volební účast. Zdá se, že stoupenci Brexitu se dostavili k referendu možná ve větším počtu než stoupenci setrvání Británie v EU.



17.6.2016
Rozhovor Britských listů 62:
Jací jsou dnes gymnaziální studenti?


V tomto Rozhovoru Britských listů hovoří Jan Čulík se středoškolským učitelem Jakubem Žytkem o dnešních středoškolských studentech a o tom, jak dnes probíhá vyučování na gymnáziích. Rozhovor se vysílá na regionalni televizi.cz, která je k dispozici satelitem, pozemním digitálním vysíláním a na kabelu i na internetu, od pátku 17. června 2016.

I vy můžete mít na Regionální televizi před vysíláním Rozhovoru Britských listů za velmi rozumnou cenu svou reklamu. Televize má dosah na půl milionu diváků. Napište si o podrobnosti na adresu redakce@blisty.cz.

Přidejte si prosím Britské listy mezi oblíbené na Facebooku ZDE

23.6.2016
Případová studie jednoho z intelektuálních "disidentů"

U celé řady osobností se projevuje názorová i ideologická konzistence, ať již v dobrém či špatném slova smyslu. U některých z nich můžeme hovořit o pevnosti a ryzosti charakteru, nu a u těch dalších, zastávají-li nehumánní postoje, zase o pravém opaku. Avšak nejedna osobnost svá dlouhodobě prezentovaná a zároveň inspirující stanoviska přehodnotila, více či méně popřela, nebo dokonce zatratila, což lze pozorovat se zintenzivněním debaty o migrační a uprchlické krizi. Mezi tyto dříve podnětné hlasy, jež nyní přinášejí už jen hořkou pachuť deziluze, můžeme zařadit i sociologa a europoslance Jana Kellera.

Říká se, že se lidé nemění, pouze se vybarvují. Nevím jistě, je-li tomu tak i u Jana Kellera, autora Tří sociálních světů a dalších inspirativních publikací a textů, ale jeho hodnotový a názorový arzenál se v průběhu migrační a uprchlické krize stal pro mnohé těžko stravitelným zklamáním.

Keller, který tak brilantně analyzoval neoliberální dogmatismus v celé jeho směšné nahotě, zastával se nemajetných a bezprizorných, najednou začal třídit potřebné na dvě „separátní“ kategorie s tím, že „naši neprivilegovaní“ musí být upřednostněni před „cizími neprivilegovanými“ s tím, že chatrný sociální evropský systém by toto břemeno nedokázal unést. Jeho dlouhý čas obdivuhodné zápolení s hydrou neoliberalismu tak dostalo cynicky groteskní nádech – jako by snad migrační a uprchlická krize existovala pouze v evropském vakuu a neměla nadmíru tragický globální přesah, s nímž se volky nevolky musíme vypořádat, aniž bychom se snižovali k zjednodušujícím, až fašizujícím klasifikacím.

Sociolog Keller byl schopen zajít až do natolik bizarních končin, když na stránkách Parlamentních listů připustil, že migrační vlna může být skutečně řízená, aby se tak přidal po bok otevřeně xenofobních a rasistických konspirátorů ZDE . V tomto ohledu je poněkud paradoxní skutečnost, že Keller jako jeden z prvních varoval před fašizací společnosti, a to ještě v době, kdy Evropa ze strachu před uprchlíky a migranty netrnula.

Někteří z nás si o profesorovi Kellerovi hýčkali poslední zbytky iluzí i přes jeho hodnotové veletoče, nicméně poté, co se objevil na oslavě 75. narozenin bývalého prezidenta a předního proponenta neoliberální ekonomiky u nás - Václava Klause ZDE - patrně přišli i o ty zbytky.

Ačkoliv je pravda, že Jan Keller vystoupil na půdě Institutu Václava Klause s příspěvkem kritizujícím multikulturalismus, kde mu přitakal ředitel tohoto liberálně-konzervativního think-tanku Jiří Weigl namísto ochořelého Václava Klause ZDE, sociologova účast na Klausově narozeninovém dýchánku v podstatě znamená, že tak nějak patří „do rodiny“. Je to až foglarovsky prosté.

Václav Klaus je přitom zosobněním snad toho nejotřesnějšího ekonomického směru – thatcherismu – který doslova bez přívlastků prosazoval po pádu minulého režimu, a to navzdory tomu, že tato ekonomická doktrína (a především její dopady) byla v té době na Západě ostře kritizována. Je snad už českou klasikou, že Klausovi se v naší kotlině nadšeně věřilo a tleskalo ještě o deset let později.

Je rovněž zaznamenáníhodné, že Keller coby environmentalista může přijít zarytému bijci všech ismů (a v první řadě environmentalismu) Klausovi vůbec na jméno. Zdá se, že ač migrační a uprchlická krize vyhloubila zdánlivě nepřekonatelné příkopy po celé Evropě, její „étos“ vytváří i nečekaná spojenectví. Doopravdy netuším, zda Kellerovy analytické schopnosti dokázaly překřičet jeho pravý naturel, jenž je v jádru nehumánní, či se jeho postoj vůči utiskovaným změnil pod tíhou elitní politické funkce, nebo je to všechno úplně jinak.

24.6.2016
Nejnovější průzkum veřejného mínění ukazuje naprosto konfliktní Británii

Pro setrvání v EU jsou mladí lidě, profesně kvalifikovaní a bohatí občané. Chudí, staří a nevzdělaní jsou proti EU:

23.6.2016

Jsme v obrovském průšvihu a bude to trvat zřejmě desítky let, než se věci navrátí k normálu.

Jaký podivný, destabilizující, úzkostný moment je tato chvíle, píše v deníku Guardian ve čtvrtek dopoledne John Harris a Jan Čulík k tomu dodává: Plně s tím to výrokem, i s celým Harrisovým článkem souhlasím. Jeho argumentace se sice týká především Británie, ale platí dnes pro celou Evropu. Britské referendum o odchodu z EU je hloupé, zbytečné a nepříjemné, především proto, že dokázalo, že lidé jsou ochotni ve velkých počtech věřit jakýmkoliv nevěcným hloupostem, ovšem cenné v tom smyslu, že odhalilo hlubinné potíže ve společnosti - jimž však ani politikové, ani média neporozuměli. Totéž platí o České republice, bohužel, a dnes asi o celé Evropě.

Míním tím částečně pocit, že jdeme hlasovat, ale také emoce, které jsou stále ještě syrové po smrti Jo Coxové i po tom všem, co všechno za tak poslední měsíc vyplynulo najevo o zemi, kterou zatím ještě musíme nazývat Spojené království.

Mnoho lidí samozřejmě základní rysy tohoto příběhu znalo: příběhu země rozštěpené rostoucí nerovností, náchylné k obrovským záchvatům hněvu a frustrace, a nyní uprostřed vlastních kulturních válek amerického stylu - což je ovšem obraz, který se dnes týká většiny Evropy a především Ameriky. Avšak týdny před britským referendem nám ukázaly, že toto všechno dosáhlo znepokojujícího vrcholu.

V úterý jsem byl v městě Northamptonu a nalézt voliče hlasující pro odchod z EU, bylo nesmírně jednoduché. Jeden nebo dva byli otevření rasisté, avšak většina rasisty nebyla: hovořili o imigraci v kontextu pracovních příležitostí, bytového fondu a všeho ostatního. O hodinu později jsem byl v londýnském metru plném úspěšných profesních pracovníků, z nichž měli někteří na svých ruksacích od Herschela a na taškách pro laptopy nálepky "In".

Krátce řečeno, pohlížeji na sebe navzájem přes politickou propast dva národy. A situaci zhoršuje ještě to, že zatímco pravicový tisk realizuje své známé odporné triky, část médií, které mohla proti tomu nabídnout protiváhu, většinou nepochopila, že hlavním příběhem tohoto referenda je nepokoj a nespokojenost milionů lidí.

Velkou vinu na tom nese rozhlasové a televizní zpravodajství. Soustředilo se jen na konflikt čelných politických představitelů. Vedlo to k představě, že politické strany a kampaně jsou totožné s lidmi, kteří pro ně hlasují. Důsledkem pak bylo ztotožnění lidí, kteří chtějí hlasovat pro odchod z EU, s nejodpornějšími hlasy v kampani pro Brexit.

Avšak většina lidí nebyla nijak "svedena" aktivisty pro Brexit.

Zaprvé, mnoho lidí chce hlasovat pro odchod Británie z EU, protože se obávají důsledků volného pohybu lidí v EU a v tomto smyslu se rozhodují racionálně. Zadruhé, i když Farage, Johnson a Gove by pravděpodobně zneužili Brexitu k vytvoření ultrapravicového režimu bez jakýchkoliv sociálních záruk, velká část dělnické třídy by to pravděpodobně podpořila.

Labouristická strana přišla za posledních deset let o Skotsko, částečně v důsledku téže spouště nerovnosti, nemožnosti vyjádřit svůj hlas, zprofesionalizované politiky a nefunkční ekonomiky, která nyní trhá i Anglii a Wales na kusy. V důsledku nacionalismu, který je sociálnědemokratický a občanský, se politika ve Skotsku vydala víceméně pokrokovým směrem. Reformace politiky ve Skotsku podtrhla zjištění, že neoliberalismus nefunguje.

Avšak jinde v Británii vznikla směsice dalších problémů - spojených s kulturou, příslušností i komunitou - která bude vyžadovat úplně jinou reakci.

I jestliže vyhraje strana pro setrvání Británie v EU, nic to nebude vypovídat o zásadní situaci Británie, kromě toho, že uvidíme, jak rozdělení jsme. Takže prosím: žádné vychloubání se nad "obrovským úspěchem", žádné falešné představy o zemi, která se zázračným způsobem vrátila k politické harmonii. Jsme v obrovském průšvihu a bude to trvat zřejmě desítky let, než se věci navrátí k normálu.

Kompletní článek v angličtině ZDE

23.6.2016

Ve východní Evropě, "země, které dokončily patnáctiletou odysseu návratu do Evropu" si najednou uvědomily, že "svět kolem nás se začal rozkládat".

Evropští politikové reagovali na britské referendum o odchodu z EU nekompetentně. Nejprve ho samolibě ignorovali, pak tvrdili, že o nic nejde. Nyní se chaoticky snaží uvažovat o tom, co dál, bez ohledu na to, jak to ve čtvrtek dopadne, píše Natalie Nougayrède.

Ještě před půl rokem skrývali politikové v evropských hlavních městech jen obtížně svou nelibost, že musejí vyjednávat s Davidem Cameronem znovu o britské otázce. Chtěli to vyřídit rychle, aby se EU mohla vrátit k jednání o "důležitějších" otázkách.

Jenže, jak začaly průzkumy veřejného mínění naznačovat, že Britové mohou hlasovat pro brexit, reakce v Evropě se změnila v paniku a v nechápavý údiv. Nyní, jen několik hodin před výsledkem referenda, se konečně začali evropští politikové soustřeďovat na to, co by se mělo učinit k posílení evropského projektu, ať to s Británií už dopadne jakkoliv. Avšak stále není jasné, co si počít, hlavně proto, že vládne nejistota ve Francii a v Německu, které tvoří základ evropské organizace.

Po dlouhé měsíce si evropští politikové mysleli, že Britové se zachovali pragmaticky a uvědomí si, že odchod z EU je naprosto iracionální manévr, jímž se Británie vážně poškodí. Když však potom začalo být zjevné, že toto nebezpečí hrozí, evropští politikové začali vyjadřovat varování.

Snad nikde nesledují geopolitické důsledku z možného brexitu s větší úzkostí než v pobaltských státech. Toomas Hendrik Ilves, estonský prezident, řekl minulý měsíc, že nikdy za posledních dvacet let neměl pesimističtější názor na vyhlídky toho, co se bude dít v Evropě. Za nejvíce znepokojující rysy označil "vzestup populismu a vážné úvahy v Británii o tom, že opustí Evropskou unii".

Ve východní Evropě, "země, které dokončily patnáctiletou odysseu návratu do Evropu" si najednou uvědomily, že "svět kolem nás se začal rozkládat," řekl Ilves.

Odchod Británie z EU by znamenal oslabení evropského liberálnědemokratického pořádku. "Písky Evropy se nám pohybují pod nohama," řekl jeden východoevropský politik. Británie je jedinou zemí, která se rozhodla uspořádat referendum o odchodu z EU, ale občané mnoha jiných zemí by chtěli totéž (ve Francii 53 procent občanů, ve Švédsku 49 procent).

Minulý týden se vedoucí představitelé největších evropských ultrapravicových a populistických stran sešli nedaleko Vídně a naléhali na Británii, aby odešla z EU. Schůzka se jmenovala Vlastenecké jaro a jejím cílem bylo posílit spolupráci mezi protiimigračními, eurofobními hnutími, jejichž popularita v Evropě stoupá a která vidí brexit jako rozhodující, galvanizující faktor.

Mnozí evropští politikové jsou velmi rozhněváni na Davida Camerona, který ohrozil samotnou budoucnost Evropské unie tím, že v roce 2013 začal požadovat referendu o odchodu Británie z EU a padl tak do politické pasti, kterou si sám nastražil.

Vládnou obavy, že brexit představuje vážné nebezpečí demokratickým ideálům Evropy v důsledku možného dominového efektu a v důsledku toho, že by to signalizovalo všeobecnou lidovou ztrátu důvěry v EU.

Podrobnosti v angličtině ZDE

24.6.2016
Přečetli jsme:
Roboti by měli platit sociální pojištění, navrhuje Evropský parlament


Návrh Evropského parlamentu chce pracovní roboty klasifikovat jako „elektronické osoby“, přičemž jejich majitelé za ně budou muset platit sociální pojištění. Tento krok, by měl pomoct při řešení budoucí otázky chybějících pracovních míst, které dříve zastávaly lidé a nyní je nahrazují roboti, informuje The Verge.

Zákon po společnostech požaduje, aby přiznaly ušetřené peníze za sociální pojištění a mimo to by měla vzniknout „European robotics agency“, která bude poskytovat technické, etické a regulační posudky. Návrh má mnoho odpůrců nejen v parlamentu, ale také u firem, které se výrobou robotů zabývají nebo je využívají.

Podrobnosti: ZDE

24.6.2016


Jak informuje Financial Times, jeden z nejdůležitějších trendů globalizace se začíná obracet: V odvětvích produkujících luxusní značkové zboží, které přecházejí od klasické sériové výroby ke kusové výrobě na zakázku, se objevil trend označovaný jako "radical inshoring". Někteří producenti, kteří kdysi odešli ze Západu za levnou prací do rozvojových zemí, aby tam zboží sekali levně jedno za druhým jako Baťa cvičky, se vracejí nazpět. Značnou část práce přitom teď odvedou roboty, dokončují ji ale do podoby zboží na zakázku najatí západní živnostníci. ZDE


V odvětvích, kde ústup od velkosériové výroby není reálný - například u producentů levného zboží masové spotřeby - se ovšem nic moc nezmění. Když koncern VW přišel do Mladé Boleslavi a provedl kalkulace zahrnující tehdejší počáteční cenu práce, vyšlo mu, že návratnost investice do robotizace by byla v řádu desetiletí, takže se samozřejmě vyplatilo pokračovat ručně. Teprve drahá práce nebo radikální změna obchodního modelu mohou přimět investory, aby se zbavili dělníků a pustili do robotů. A v některých případech, jako je právě radical inshoring, tím nějaká pracovní místa v západních ekonomikách vznikají - místo aby, jak ze všech sil tvrdí technologičtí dogmatici, byla postupně téměř všechna zrušena.

Osifikovaná společnost, která se sociálně přestala vyvíjet, může propadat všelijakým fantaziím typicky zaměňujícím technickou proveditelnost s ekonomickou rentabilitou či možnostmi reálně existujícími v sociálním kontextu. Technicky je dávno možné vyrábět nadzvukové dopravní letouny nebo třeba létající auta. Ke smůle technooptimistů se to vůbec nevyplácí, neexistuje obchodní model, který by takové projekty realizoval.

V pozdní fázi "reálného socialismu" alternativní varianta průmyslové společnosti v podstatě věděla, že se blíží její konec, a unikala do technooptimistických snů, které údajně měly vrátit do strnulého vnitřního mechanismu pohyb. Básnila o městech v kosmu nebo pod mořem, fantazírovala, že do třiceti let bude většina lidské potravy pocházet z moře, a také roboty měly v jejích vizích klíčový význam. To co přišlo ovšem nebyla realizace vysněných falešných technologických trendů. Historický pohyb se nevrátil skrze technologii. Měl podobu zániku samotného společenského modelu, který se podle svých vlastních kritérií stal nefunkčním, neumožňoval žádný další vývoj a adaptaci.

Český veřejný prostor je dodnes plný klonů husákovského augura Radovana Richty redukujícího sociálno na technologii a ignorujícího ekonomickou rentabilitu. Prognostik Václav Klaus kdysi přesvědčoval Čechy, že v důsledku všeobecného a nezadržitelného technologického rozvoje prý nemá cenu snažit se zachovat v místní ekonomice finální výrobce, a prognostik Miloš Zeman dodnes prosazuje ekonomicky nesmyslné projekty typu kanál Dunaj-Odra-Labe. Pokud ani tohle nebudou pro Čechy dostatečné důvody poučit se a dávat si pozor na polovzdělané věštce, jež nerozlišují, které údajné vývojové trendy jsou realizovatelné a které naopak nikoliv, může se scénář ze závěru 80. let minulého století časem s mírnými variacemi zopakovat. Z chybných představ o budoucnosti vznikají chybná rozhodnutí - někdy i taková, která je později takřka nemožné napravit.

Kapitalismus platforem ZDE, který se zatím jen okrajově projevuje v notně archaickém diskursu české semiperiferie, ovšem nepředstavuje žádný skutečný lék na Klause a Zemany. Jedná se o sofistikovaný pokus propagandisticky předstírat zánik kapitalismu - právě proto, aby byl stávající společenský model bez výraznějších změn zachován co nejdéle.

23.6.2016

Kapitán znovu pohlédl na stůl s mapou a zkontroloval zamořené oblasti v Severní Americe, bylo jich přes 80 %. Podobně na tom byla většina Evropy...

Celá tato válka začala jako obyčejný politický boj prezidenta Trumpa s Bruselem o přerozdělování náporu uprchlíků, který Evropa přestala zvládat na konci roku 2018. 

Vše se ovšem vyostřilo do neskutečných rozměrů, jelikož nová politika USA upřednostňuje boj před vyjednáváním.

Navzdory tomu, že to byla Amerika, která první začala ozbrojené konflikty, byla to právě Evropa, která oprášila jaderné zbraně a stanovila ultimátum. Toto ultimátum říkalo zhruba tolik, že v případě dalších útoků budou nejvýznamnější americká města smetena z povrchu zemského.

Ovšem Amerika, ve svém bláhovém pocitu neporazitelnosti, nepřerušila útok a Evropě nezbylo než naplnit svůj slib.

Celý konflikt se tím však pouze zhoršil. Američané byli nuceni sáhnout hlouběji do svých muničních skladů a opětovat útok. Rozpoutala se série děsivých bitev, ve kterých zemřely miliony civilistů. Útoky na obou kontinentech ustaly teprve až ve chvíli téměř 80% zamoření.

Kapitán se unaveně svalil zpět do starého rozvrzaného křesla a dolil si do sklenice gin. Kolem proběhl kocour. Kočky zaplavily některé ze zbývajících základen, ale nikdo neprojevil sebemenší snahu je vyhnat. Kocour zastavil, nabrousil si o křeslo drápy a pokračoval ve své cestě.

Samozřejmě, vždy, když je válka, létají kolem supi. Tentokrát pomyslné mrchožrouty představovali na straně USA Čína na straně Evropy Rusko. Když se nakonec válka přelila i do Asie, nestrannou zůstala pouze část Jižní Ameriky, Austrálie a "překvapivě" Antarktida. Co se týká Afriky, tak do ní začala prchat velká část obyvatel západní Evropy, kteří v ní hledali úkryt před zuřící válkou. Jaký paradox...

A uprostřed toho všeho sedí jen jeden kapitán, kouří dýmku a popíjí gin.

24.6.2016


Americký nejvyšší soud zablokoval plán prezidenta Baracka Obamy odpustit milionům ilegálních přistěhovalců deportaci. Ti kdo se snaží napravit nefunkční imigrační systém jsou frustrováni.


Nález, při němž se soudci neshodli a rozdělili se na poloviny, přišel sedm měsíců před koncem funkčního období Baracka Obamy, a znamená poslední z úspěchů opozičních Republikánů. Zaručuje také, že přistěhovalectví zůstane jedním z hlavních témat prezidentské kampaně před volbami 8. listopadu.

Obamův plán z roku 2014 měl zhruba 4 milionům osob žijících ilegálně v USA nejméně od roku 2010, pokud nemají záznam v trestním rejstříku a mají děti s americkým občanstvím či povolením k trvalému pobytu, umožnit účast v programu, který by je chránil před deportací a poskytl pracovní povolení.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

24.6.2016


Severní Korea neuvažuje o obnovení mezinárodních jednání o svém jaderném programu, oznámil její vysoký představitel včera v Pekingu. Neudělá to ani navzdory opakovaným žádostem svého nejbližšího spojence Číny.


KLDR odešla z předchozích jednání zaměřených na omezení jaderného programu v roce 2009 a krátce poté provedla svůj druhý jaderný test. Jednání organizovala Čína a zahrnovala Jižní Koreu, Spojené státy, Rusko a Japonsko.

Peking coby hlavní diplomatický ochránce a ekonomický podporovatel si přeje jednání obnovit, ačkoliv Washington, Soul a Tokio trvají na tom, aby Pchjongjang nejprve podnikl hmatatelné kroky k denuklearizaci.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

23.6.2016
Britské referendum: poslední průzkumy veřejného mínění

Průměr posledních průzkumů:

Přehled průzkumů veřejného mínění. Poslední čtyři jsou pro setrvání Británie v EU:

23.6.2016
Na památku Jo Coxové v Bruselu. Pod jejím heslem Více společného!

23.6.2016
Po celém světě lidé vzpomínali na Jo Coxovou

Ve středu, v den nedožitých dvaačtyřicátých narozenin zavražděné labouristické političky Jo Coxové, se konala po celém světě vzpomínková shromáždění. Například na Trafalgarském náměstí v Londýně:

23.6.2016
Čtvrteční The Sun: Den nezávislosti! Dnes se můžete osvobodit ze spárů Evropské unie!!

23.6.2016

Vývoj technologií se žene kupředu exponenciálními kroky. V počátcích vývoje IT vážily počítače tuny a uměly to, co nyní umí i ta nejlevnější kalkulačka z tržnice. Tehdejší přední počítačový konstruktér (na jméno si nevzpomenu) dokonce s nadšením tvrdil, že do budoucnosti lze počítat s tím, že počítače budou vážit jen jednu tunu. Nyní pracují vývojáři na kvantových počítačích, kterým nerozumí ani pokročilejší programátoři a atomová velikost křemíku nám začíná překážet ve vývoji nových procesorů. Technolog a vynálezce Ray Kurzweil, který podepsal spolupráci se společností Google, tvrdí, že vývoj technologií půjde dál a dál. Už nyní se velmi intenzivně pracuje na propojení lidské mysli a velkých dat v cloudu na Internetu, která budou řízena umělou inteligencí. Stačí, za pomoci nanočástic, dva systémy propojit a vytvořit tak z lidí… kyborgy. Výhody nových sci-fi technologií jsou očividné. Třeba bude možné silou myšlenky do mysli „stáhnout“ návod na řízení helikoptéry jako v Matrixu. Big Data v cloudu budou obsahovat všechna řešení a naše mysl si pouze vybere to nejvhodnější. Zároveň se ovšem nebude jednat o úmorné učení novým poznatkům, ale o jakýsi proces vrozeného vyzvědění, kdy data potřebná k činnosti zkrátka vplují do mozku a my budeme „vlastnit“ nové dovednosti, budeme člověk 2.0.

Pokud si někdo z čtenářů myslí, že moc předbíhám do budoucnosti s takovouto utopickou technologií, pak upozorňuji, že jsem spíš realista a představuji si budoucnost spíše konzervativně. Vyjdeme-li však z exponenciálního technologického pokroku, pak dojdeme k tomu, že každý rok a půl až dva roky se možnosti technologií zdvojnásobí. To odpovídá Mooreovu zákonu a máme-li k dispozici 2 x více výpočetní síly, vývoj nových technologií postupuje také dvakrát rychleji. Do toho se přidává rozvoj v rozvojových zemích, kdy se do myšlenkového procesu každý rok přidává několik desítek miliónů nových myslí, které se mohou věnovat přemýšlení a vynalézání. A jak na tom budeme za 50 let od dnešních dnů? Dle optimistického odhadu skutečného exponenciálního vývoje na tom budeme za 50 let technologicky biliard-krát lépe.








I když se to nepodaří ve všech ohledech lidského života, vyjdeme-li z růstu velikosti paměťových médií (ZDE a ZDE) a skutečnosti, že běžný člověk má v počítači 10 terabyte pevný disk, tak bychom se mohli dostat na 1 exabyte dat v běžném počítači, neboli lineární technologické zlepšení 10 000 krát oproti současnému stavu. Bude člověk za 50 let běžně počítat v exa jednotkách? Bude v roce 2050 běžný člověk exa-informatický? Nebo bude existovat člověk singularitní v podobě první opravdové umělé inteligence?











Nicméně i když nepokročíme ani tak daleko v technologickém pokroku a budeme se držet více při zemi, pokud se již dnes nedokážeme odpoutat od mobilního telefonu napojeného na Internet, jaký absťák budeme zažívat, budeme-li v budoucnu nechtěně odpojeni od mnohem pokročilejšího informačního systému? 

Už dnes zažíváme slastný pocit - být součástí Internetu a celého světa - neustále přítomni všemu okolo v celé jeho šíři. A co teprve, když budeme mít všechny vědomosti lidstva skutečně po ruce. Nebudou někteří z nás už opravdu trochu jako bohové ve srovnání s křováky někde z buše? 

Představa přerodu dnešního člověka “technického” na člověka exa-informatického nebo v člověka 2.0 má mnohá úskalí. Propojení lidské mysli přímo s Internetem promění většinu lidské činnosti. Stejně tak přístup ke kvantům dat, které dnes má k dispozici pouze Google. 

Vzdělávání, obchod, média, politika, práce,… to vše jak známe ze starých struktur se změní a neudrží se pod tlakem… kolektivní internetové mysli. Ovšem exponenciální pokrok má svá rizika a důsledky. Nůžky se rozevřou jak mezi chudými a bohatými, tak mezi inteligentními a těmi, kteří se oddají nekonečné zábavě ve virtuálním světě. Většina lidi nejspíše neudrží tempo s těmi, kteří budou v novém světě jako ryby ve vodě. 

Hackeři pokročí v nalézání kliček anebo státní moc přijde s dosud nepoznanou represí. A budeme-li napojení přímo na informační dálnici, co v okamžiku, kdy půjde hacknut člověk? Kurzweil tvrdí, že šifrování je vždy kus cesty před dešifrováním, ale bude tomu tak vždycky? 

Co s davem, který bude hacknut k tomu, aby vybil poslaneckou sněmovnu? Nebo s davem, který vybije poslaneckou sněmovnu a bude poté tvrdit, že byl hacknut, ale hacknut nebyl? Ale pokusme se optimisticky věřit Kurzweilovi a všeobecné lidské dobromyslnosti, vždyť toho dobrého zatím je stále mnohokrát více než toho špatného. 

Je tu ovšem další varování, které vzešlo z pera Stephena Hawkinga a Elona Munska (ke kterým se přidal i Bill Gates). Ti varují před přílišným nadšením nad umělou inteligencí. Nehrozí skutečné nebezpečí, před kterým Stephen Hawking varuje? 

Nenastane někdy den, který je popsán v legendární filmové sérii Terminátor? Ač se profesionálně zabývám vývojem umělé inteligence, jsem optimista a skromně předpovídám, že první skutečná umělá inteligence se exponenciálně vylepší a odletí ke hvězdám. A pokud se nad lidstvem před svým odletem smiluje, tak mu zajistí nějakou lepší budoucnost. 

Anebo první skutečná umělá inteligence se rozhodne zničit lidstvo, jak předvídají slavnější osoby a osoby, které do vývoje umělé inteligence investují mnohonásobně více, než já. Tak nebo tak, vypadá to že nás čekají velké změny a můžeme se těšit na mnoho nového.

23.6.2016
Bodláky Václava Duška

Nezávislostí pohazujeme ve slovních šarádách obratně a bez zábran. Závislost drží kdekoho pevně v klinči - přetahovaná o kormidlo loďky Čechurky už nikoho nevzrušuje. Odvaha k nezávislosti nestačí. Strůjci i vykladači svobodného světa naopak potřebují závislosti všeho druhu. Politické tahanice jsou nechutné a prospívají, jak jinak, závislým a poslušným žoldákům moci. U nás doma příliš plukovníků, generálů, ti mají stužek, jako by začínali v dobách u památného Verdunu, jeden se nápadně podobá Klémovi. Silové resorty semotamo zkouší, jak jsou skutečně vybaveny silově – a daří se jim roztáčet kola nedůvěry, vtahují do vírů ustrašená politická robátka, která se opírají i o služebníky slova. Sexy mozkový karatel, politický badatel, svatá Renata blafe u kafe, radí informuje, na svoje přehmaty zapomene.

Mlčenlivost nezávislá bývá napadena závislostí. U nás se prokecne i pravda - jak, kdy a která. Resort ozbrojených mužiků má záruku růstu. Manažeři významných firem se řežou smíchy, když generálská chasa vyhlašuje, že je samý manažer - humor jako z filmu Někdo to rád horké, kdy chlápek bezmozek řekne, všichni jsme právníci. Mlčenlivost sluší slouhovi i pánovi. Ani pán v našem kraji není a nemůže být nezávislý. Kam bychom to přišli, vážení krajánci.

V divadle Pravda vídáme herce vyloženě talentované, kteří se drží rolí jim svěřených. Umí se vytrvale natřásat před televizním publikem a baví neskonale vysokou ztrátou paměti, vypadnou z role v okamžiku, kdy jim jiný herec sáhne po krku – hned křičí: helemese, zloděje nestoudnýho, posluchači, diváku, dobře si ho zapamatuj, den zúčtování se blíží.

V mlýnku denunciace se melou braši ze všech partají. Mlynáři prý utajeni. Občas se vyrojí zprávy, že v mlýnicích se nechávají zaměstnat i dech beroucí výstavní učedníci. Ti vidí pod pokličky hrnců, ve kterých se vaří budoucnost občanstva země oplývající strdím, země, kde šiřitel zaručených zpráv ničeho neriskuje, neboť právní normy jsou dnes měkké, hotové kostelní voskové svíce; proč se nepřidat k barvení na černo. Natřeme tě, filuto, dokonale! Zaženeme tě do kouta, budeš se kroutit a my nepřestaneme v honbě za pravdou pro miliony vlastenců.

Budoucnost mírová i sociální vede národy pod jednu vyspravenou střechu, ale něco tato okrasná tiráda přece jen stojí, voliči. Závislost. Být nezávislým je z rodu hrdinů science fiction. Mlátit demokratickou pšenku bez obav, že skončím v lochu, neznamená, že požívám naprostou nezávislost - potřebuji jíst, pít, užívat elektřinu, plyn, dopravní prostředky - říkáte maličkosti, prosím. Život se skládá z maličkostí, jak známo. Velkých reků máme pomálu, nabubřelých panáků dosti. Není nic platno, že se snažíme reky vymyslet - doba jest neúprosná a smete pečlivě vymodelované figury do historických košů.

V dokonalém světě nezávislosti nezakotvíme, s tím se musíme smířit, plavčíci. Na druhou stranu můžeme z našeho zájmu vyloučit partajní špičkové lodyhy, uštěkané vořechy, mdlé babky kejhalky - už totiž nebaví, ale nudí prohlášeními blížícími se denunciacím a jiným závislým odpornostem. Jak si máme vážit lodivodů s pošramocenu pověstí, kterou mediálně využívají investigativci, ti rychlí chrti lapající skutečné pravdy o nestoudných prchajících zajících. Až si někdy člověk řekne: škoda těch chlapíků s rozhledem hodným výšky Everestu - my křupánci se krčíme v mlžných dolinách a nemáme nic jiného na práci, než obdivně chrochtat, jaké máme kabrňáky, kteří stojí v nebesích stoprocentní nezávislosti.

Hola, hoši na palubu, třeba pluli jsme v záhubu, prapor náš neutone - nikdy ne!

23.6.2016
Digitalizovaný rozpad vztahu mezi hegemonním a oficiálním diskursem

Lidé se bojí. To je nejčastější zdůvodnění toho, proč společnosti Visegradu v drtivé většině zastávají odtažité, izolacionistické postoje a oživují defenzivní nacionalismus. Mají existenční starosti, mají strach ze světa, který se mění příliš rychle, než aby se v něm stačili zorientovat. Nepřijde nikdo, kdo by jim skutečnost vysvětlil, dal jim odpověď na otázky, které je trápí, a tak prostě důvěřují populistům a podléhají vlivu perverzních médií a sociálních sítí. Ano, to je část skutečnosti, ale nelze tím vysvětlit vše. Nelze tím vysvětlit otevřenou nenávist, která dělá z domnělých obětí agresory srocující se k rituálu digitálního mobbingu. 

Nejen společnosti Visegradu. Socioložka Lisa Mckenzie z London School of Economy publikovala na Guardianu článek, v němž tytéž tendence odhaluje u britské dělnické třídy. Nahromaděná, dlouhodobá nespokojenost, rostoucí existenční obavy a s tím spojená zvyšující se nedůvěra v politickou reprezentaci reziduují v potřebu vyjádřit odpor. Ztělesněním je Brexit.

Nebylo by to možné, aniž by se média účastnila této překvapivé revoltě digitalizovaných mas. V Británii se část médií, zejména těch vysoce neseriózních, podřídila dominantnímu naladění svého publika a začalo ho zpětně potvrzovat. V tom okamžiku se z revolty stává nová podoba reality, alespoň pro část společnosti. Sociálními sítěmi roztříštěný diskurs rozbíjí hegemonii a zároveň umožňuje vytvořit si svůj vlastní svět, v němž nejsme rušeni nějakými nežádoucími vlivy, které by ho mohly zpochybnit. 

Víte, proč zvítězil v Londýně muslimský starosta? Protože přece v Londýně už žije tak málo Angličanů, že ani nikoho jiného zvolit nemohou. To je takové prosté vysvětlení, kterým si vystrašená česká společnost racionalizuje, jak je něco takového možné. To už není strach o vlastní existenci, to už je snaha přepisovat skutečnost do podoby, které chceme věřit. Shodou okolností, tato verze skutečnosti přebírá v české společnosti hegemonní roli a staví oficiální stanoviska do role nepřijatelné alternativy. 

Média si tohoto faktu jsou vědoma a některá více, některá méně novému hegemonnímu odívání skutečnosti podléhají. Protože je ale potřeba dostatečně stvrdit, že právě tohle je skutečnost, je nutné proto podniknout patřičné kroky. Pokud se totiž ukáže, že televize Prima či Parlamentní listy manipulují informacemi, je potřeba udělit jejich přispěvatelům a novinářům cenu za podporu svobody slova. Pokud u toho asistují šéfredaktor MF Dnes či dokonce ředitel Českého rozhlasu, jde o jen o další potvrzení toho, že se hegemonní pojetí skutečnosti mění.

Gulášek a pivečko 
Po rozdání cen zahrála staropražská kapela Motovidlo a začalo se jíst a pít. A také velmi živě diskutovat. Samozřejmě o svobodě slova a o svobodných médiích. K jídlu se podával buřtguláš, teplá sekaná a klobásky, pilo se víno a pivo. „My jsme v rámci tohoto zdejšího undergroundu ladili i občerstvení. Protože jsme si říkali, že lidé, kteří hovoří pravdu, se mohou cítit někdy jako disidenti, a proto je i občerstvení disidentské. Takže to není nějaký noblesní salón,“ vysvětlil k tomu šéf Slovenského domu Vladimír Skalský. Někteří vytrvalí diskutéři ve Slovenském domě setrvali při vínu a gulášku až do nočních hodin.

Tak takhle dnes vypadá underground, disent. Lidem, kteří zneužívají populismu a demagogicky manipulují informacemi se daří - díky opozici vůči doposud hegemonnímu pojetí skutečnosti - vzbuzovat dojem, že jde o jakýsi boj za pravdu, která je hegemonním kódem odmítána. K jídlu se podával buřtguláš, teplá sekaná, klobásky, pilo se víno a pivo. Bizarní? Disent, který všemi atributy intelektuality i estetiky reprezentuje masové přesvědčení a vkus? Vítejte v současnosti. 

Stuart Hall, jeden z vůdčích mediálních teoretiků 20. století, definoval reprodukci kultury jako proces kódování a dekódování informací, přičemž záleží na publiku, jestli přijme hegemonní kód, případně se proti němu postaví do opozice. Tento proces se v digitálním prostoru, umožňujícím vytvářet paralelní skutečnost, nabírá zcela nových rozměrů. Hegemonní diskurs je možno rozbít čistě tím, že vedle něj vytvoříme nějaký dostatečně silný, alternativní kód. V okamžiku, kdy se to stane, na hegemonnímu výkladu přestává záležet.

Motivace k tomu nevěřit hegemonnímu diskursu skutečně může být dána tím, že ve společnosti panuje nedůvěra. To je spouštěč k tomu začít pochybovat. Díky prostituci části médií a elit ale dochází k upevňování přesvědčení, že hegemonní diskurs je od počátku do konce - a v každém dalším pokračování - systematická lež. Krajně nebezpečná hra, která může zplodit Brexit nebo paramilitární jednotky na česko - slovenských hranicích. Jinými slovy, samotnou motivací digitalizovaných mas ještě nelze vysvětlit přijetí určitého světonázoru, protože to se děje jedině tehdy, dojde-li k jeho stvrzení elitami.  Elity nesou v tomto případě plnou odpovědnost, a to i za kolaterální dopady, které to s sebou nese: radikalizaci psychopatů a sociopatů, kteří posouvají hranice legitimního zcela mimo ústavní i etický rámec demokracie.
23.6.2016
Bodláky Václava Duška

Krásný hled je na ten boží svět. Modlete se, modlete se, modlete se - abyste nepadli do rukou felčarů; jak vám objeví chorobu, budou si vás posílat dokolečka a udělají z vás chcípáčka. Jenže, kam se hrabou tihle doktoři. V našem požehnaném kraji pořádají justiční zástupci státu honby na údajné porušovatele zákona – a nakonec se dozvíme, že krásná bufetářka, lady Macbeth sokolovská, jest nevina, i když, se namočila vlastní hloupostí do páchnoucího močálu zla; odposlechy jsou mor! Bufetářka pohovoří jazykem galerky s milencem nejvyššího politického patra - vůl se nedokáže popasovat s manželkou, prásknout dveřmi a odejít, vůl zdá se býti svazácky zbabělým.

Macbeth se údajně spojí s chlapci ze silového orgánu a vystaví milence zbaveného brnění do přední linie kritického myšlení, a to nejen sadisticky zpěněného davu. Fackujte chudáka, smějte se, tančete - lapili jsme pro vás křesťanského namodralého hraboše. Mele se v síťce, pláče, fňuká - a to vás baví, že?

Soudy se nám přehrabují v soukromých životech souzených, vystavují na pranýř veřejně vyhlédnuté i nastrčené obětiny policejními desperáty; pokud nemám jistotu, právní broučci, pak se nevystavuji posměchu - zavřít kohokoli, u nás v Blbákově pod Řepou, maličkost. Tiskoviny, televize, rádia, hurá, připravena k praní špinavého prádla. My vás naučíme, kradači, loupežníci, mafiáni, holky svůdně pomrkávající po horních chlapcích. Čistého pohledat? To určitě!

Zajímavé, že sexy bufetářky mají sklony ke slupnutí politických pijavic. Milionářská princezna z Nemanic snad vydá paměti - Chudoba premiérská cti netratí. Ovšem dámy z politických kruhů nezklamou, kupředu se nám dere prý ustašovská komteska, dává nám hlupákům z Blbákova jasná a přímá doporučení, strýčínek Ante v pekle tleská – nepárej se s nimi, krasavice inteligentní, děvojko čilá, ukaž pevnou tvrdou ruku, neobávej se zášti a protivenství, hrň před sebou pakáž do hluboké rokle politické nepolitiky.

Známe řadu těch, co přehrabali majetky, vysáli fabriky, podivně se vyrovnali s věřiteli a zmizeli v Americe i na ostrovech klidu, míru a lásky. Soudy harašily zastaralou municí, vytáhly děla na vrabčáky; média vyrazila k růžovým cílům, podporovala frontální útok v akci padni komu padni, až najednou nebylo nikoho, kdo ještě mohl padnout.

Chodí k soudu, smějí se, policajti šlachta nešlachta tápou, topí se v moři roztodivných předpisů – není lehké potopit lumpa, nazdárci, ještě si počkáte a snad se i dočkáte, že otlemený mezulán svlečen do tepláků bude žádat o přerušení trestu za účelem stoprocentního vykurýrování - vaše vezěňské špitály snad pamatují ještě zlotřilého pana doktora Grünšteina, co říkáte, že se nedokážete postarat o mukla? Nereagujete a dobře činíte.

Blbákov pod Řepou přejmenován na Sršňákov, aby se zbavil totalitního nánosu z let minulých, i lživě neblahých. Současníci, bohužel i učitelé národa budoucích špičkových i nešpičkových pokračovatelů v díle pradědků, vykládají dějinné události a příčiny chování spoludomorodců velmi povrchně. Já mám pravdu, ty máš pravdu, máme pravdu oba. Zvesela kráčíme ku konci. Zeptej se mě, koho preferuji v divokých snech, možná odpovím. V širém světě nenajdeš, anebo stěží, místo, kde pravda září v každou sekundou.

Pod povrchem pravdy bublá magma pekelné budoucnosti. Sršaňské roje táhnou krajinou blahobytu, lásky, pokory a pravdy - bodnou i toho, kdo pouze přihlíží s ústy dokořán, jak se svět proměnil - včera pominulo, dnešek přinese neznámé tahy a zítřek přeje připraveným! K čemu? Nu, přece ke všemu. Může se přihodit, příteli, a budou tě veřejně rožnit, grilovat, pohlreichovat - a pomni, hladovce po pravdě do puntíku nenasytíš.

Poletuj ve společnosti váhavců - žihadlem připomínej kverulantům, že může být klidně i hůř, jestli se nevzpamatují a budou se spolčovat s kýmkoli z opozice. Nevidí opozici, pak litujeme, ale nepostoupili v myšlení ani o píď, moulové!

Letu zdar, potížisté, vzkazuje vyléčená potížistka!

23.6.2016
Clintonová 42 v. Trump 1,3. V milionech dolarů...
Skoro polovina Sandersových voličů údajně nechce volit Clintonovou

Clinotonová dosáhla před dvěma týdny dostatečného počtu delegátů, kteří na závěrečném konventu budou vybírat demokratického kandidáta do závěrečného boje o Bílý dům. Sanders prozatím oficiálně svou kampaň neukončil, ale opakovaně dal najevo ochotu pomoci ve snaze porazit ve všeobecné volbě Donalda Trumpa. Zároveň ale prohlásil, že je zejména na Clintonové, aby přesvědčila miliony jeho příznivců, kteří nevěří politice a ekonomii establishmentu a kteří mohou vnímat Clintonové dárce z Wall Street jako vysoce odpovědné za dosavadní stav.

Podle průzkumníků z agentury Bloomberg vadí Sandersovým voličům Clintonové jestřábí pragmatismus a vazby na korporace. Někteří jsou jednoznačně přesvědčeni, že svůj postoj nezmění. Někteří Sandersovi podporovatelé jsou dokonce přesvědčeni, že vyjádření podpory Clintonové by ze strany jejich kandidáta znamenalo zradu principů, na nich jeho politika stojí. Podle anekdotického vyjádření jednoho z příznivců je v takovém případě lepší, pokud vyhraje Trump, neboť USA budou mít prezidenta, kterého si zaslouží.

Před dvěma dny světová média zveřejnila informaci o stavu finanční podpory kampaní předpokládaných kandidátů (NY Times) dvou největších amerických stran, Demokratů a Republikánů. Zatímco za Clintonové se už podařilo sesbírat na 42 milionů dolarů, Trump má k dispozici pouze nepatrný zlomek, 1,3 milionu. V minulosti dali někteří čelní republikánští donoři najevo, že Trumpa nepodpoří. Vévodí mezi nimi bratři Kochové (Politico), jednoznačně nejvlivnější businessmani v pozadí republikánské politiky.

23.6.2016
Míru štěstí během rodičovství ovlivňuje sociální politika

V roce 2004 Daniel Kahneman, laureát Nobelovy ceny, požádal 909 pracujících žen v Texasu, aby ohodnotily své každodenní činnosti podle radosti, kterou z nich pociťují. V seznamu 19 položek skončila péče o děti téměř na konci, na 16. místě. Otravnější připadala texaským ženám pouze ranní doprava, večerní doprava a práce. Jiná studie, zaměřená na provedená v Německu v roce 2015 na vzorku rodičů, odhalila pokles pocitu uspokojení během prvního roku po narození dítěte, a to dokonce větší než následek ztráty práce, rozvodu či smrti partnera.

Výchova dětí je někdy pěkná otrava. Zatímco ale lidé nejsou často ochotni říkat takové věci nahlas, společenští vědci k tomu po desetiletí přinášejí důkazy. 

NY Times citují britského autora Nicka Powdthaveeho, který jde k jádru výsledků výzkumu na toto téma. Během posledních desetiletí nacházejí společenští vědci, jako jsem já, konzistentní důkazy o tom, že existuje téměř nulový vztah mezi pocitem štěstí a rodičovstvím. Varování pro budoucí rodiče jsou však ještě pesimističtější než jen pouhé konstatování, že šťastnějšími vás rodičovství neudělá. 

Z dat pocházejících z Evropy a USA vyplývá, že rodiče ve srovnání s ne-rodiči často vykazují významně nižší míru pocitu štěstí (Alesina et al., 2004), životního uspokojení (Di Tella et al., 2003), manželského uspokojení (Twenge et al., 2003) a pocitu psychické pohody (Clark & Oswald, 2002).  

A existuje řada dalších ukazatelů podobných tendencí. V roce 2004 Daniel Kahneman, laureát Nobelovy ceny, požádal 909 pracujících žen v Texasu, aby ohodnotily své každodenní činnosti podle radosti, kterou z nich pociťují. V seznamu 19 položek skončila péče o děti téměř na konci, na 16. místě. Otravnější připadala texaským ženám pouze ranní doprava, večerní doprava a práce. 

Jiná studie, zaměřená na provedená v Německu v roce 2015 na vzorku rodičů, odhalila pokles pocitu uspokojení během prvního roku po narození dítěte, a to dokonce větší než následek ztráty práce, rozvodu či smrti partnera. 

Powdthavee poznamenává, že strasti spojené s rodičovstvím nejsou vázané pouze na období, kdy jsou děti na rodičích fyzicky a ekonomicky závislé. Cituje studii z roku 1981, podle které jsou rodiče, jejichž děti dospěly a odešly z domova, stejně nebo mírně méně šťastní než jejich vrstevníci s podobným sociálním statusem, kteří děti nemají. 

Citované a další podobné studie dokazují, že rozdíl v pociťování štěstí mezi rodiči a ne-rodiči je mezinárodní fenomén. Ovšem nová společná studie výzkumníků z University of Texas, Wake Forest University a Baylor University odhaluje, že mezi jednotlivými zeměmi existují rozdíly. 

Výzkumníci studovali 22 národů, všechno země s vysokou životní úrovní a podobnou porodností. Zjistili, že američtí rodiče jsou o v průměru o 13 % méně šťastní než Američané, kteří děti nemají, což je největší rozdíl mezi zeměmi, které byly do výzkumu zahrnuty a významně větší než rozdíl zjištěný ve Velké Británii a Austrálii. 

Když se výzkumníci snažili zjistit, proč právě v USA je rozdíl tak velký, přišli na to, že vše souvisí se sociální politikou. Konkrétně, ostudný nedostatek podpory rodin a rodičovské legislativy vysvětluje, proč je tolik amerických rodičů na spodních příčkách žebříčku štěstí. Výzkumníci se zaměřili na několik významných faktorů: Štědrost sociálních náhrad během rodičovské dovolené, její délka, počet placených dnů volna při nemoci či placené dovolené garantované zákonem, průměrné náklady na péči o děti ve věku dvou let, vyjádřené procentem k mediánu průměrné mzdy a časovou flexibilitu poskytovanou zaměstnaným rodičům s dětmi vyžadujícími péči. 

Zjištěním je, že negativní vliv rodičovství na pocit štěstí lze zcela vysvětlovat stavem či absencí sociální podpory, která rodičům umožňuje lépe sloučit práci a rodinné povinnosti. Platí to jak pro matky, tak i pro otce.

Kompletní text v angličtině na serveru Alternet ZDE

23.6.2016

David Cameron ve středu křižoval Velkou Británií ve snaze varovat voliče těsně před referendem o vystoupení země z EU před následky, které to může přinést. Referendum totiž pravděpodobně rozhodne i o jeho osobní budoucnosti v roli premiéra. Ke Cameronovi se připojili bývalý labouristický premiér Gordon Brown, někdejší konzervativní premiér John Mayor, lídr liberálních demokratů Tim Farron a poslankyně za zelené Caroline Lucas, aby těsně před zásadním rozhodnutím demonstrovali jednotu napříč politickými stranami.

Cameron s vyhrnutými rukávy a s velkou dávkou emocí přesvědčoval veřejnost, aby odmítla nepravdivou kampaň za vystoupení země z Evropské unie. Apeloval na voliče, aby vnímali práci a ekonomiku jako prioritu. 

Předpokládá se, že v pátek ráno, poté, co budou známy výsledky referenda a před tím, než otevřou finanční trhy, Cameron vystoupí, aby ujistil finanční "City", nervózní z volatility libry v posledních dnech. Poslední průzkumy předpovídají těsný výsledek. Průzkum společnosti TNS, zveřejněný včera v noci, říká, že 43 % voličů chce volit pro odchod a 41 % chce podpořit setrvání v EU, 16 % je nerozhodnutých.

Průzkum společnosti Opinium ukázal 45% voličů na straně odchodu a 44 % těch, kteří volí setrvání, s 9 % nerozhodnutých.

Insider z britského úřadu vlády svědčil o údajně optimistické náladě a očekávání bezpečného vítězství, navzdory obavám, že špatné počasí ovlivní účast u voleb. Klíčovou roli mají podle očekávání kmenoví labourističtí voliči. Podle zdroje z vnitřních kruhů kampaně za odchod z EU se podařilo cíleně zapůsobit v přímém kontaktu. Podle argumentů zastánců odchodu byli sice jejich oponenti viditelní, ale nepostupovali strategicky.

Přítomnost Gordona Browna na mítinku v Birminghamu, po boku člověka, jehož vítězství znamenalo pro Browna porážku v boji o Downing Street, je jedním z nejméně očekávaných politických spojenectví, které charakterizuje tvrdý boj, k němuž během kampaně dochází.

V projevu, během nějž různorodé publikum složené z příznivců konzervativců, labouristů i liberálních demokratů vyjadřovalo svou podporu, odkazoval někdejší lídr britských sociálních demokratů k Jo Coxové, poslankyni zavražděné 16. června, a kritizoval tón debaty o referendu.

“To není Británie, kterou znám a miluji. Británie, kterou znám, je lepší než Británie těchto debat, urážek a plakátů," řekl Brown. “Británie, kterou znám, je zemí Jo Coxové. Británie, kde jsou lidé tolerantní, nikoliv předsudeční a nenávistní."

Vražda Jo Coxové minulý týden vedla k přerušení kampaně a přišla poté, kdy lídr nacionalistické strany UKIP odhalil reklamní dodávku ukazující řadu imigrantů a volební heslo "bod zlomu".

Předseda Labouristů Jeremy Corbyn, který pořádal vlastní proevropské shromáždění v Londýně, že účastníkům obou kampaní se dostalo vystřízlivění po hrozných událostech z minulého čtvrtku. "Myslím, že se debata stala během posledních dní, po přerušení k uctění památky zavražděné Jo Coxové, více racionální," řekl Guardianu.

Corbyn se snažil sdělit přesvědčivé labouristické argumenty pro setrvání v EU. Společně s ním vystoupilo několik předních politiků strany, včetně starosty Londýna Sadiqa Khana. Khan apeloval na shromáždění příznivců, aby šli přesvědčovat své přátele, rodiny a sousedy k tomu aby, volili pro setrvání.

Celý text Guardianu v angličtině ZDE

22.6.2016
Soros: Zatímco EU upadá, Rusko se stává globální mocností


Investor George Soros prohlásil, že považuje Rusko za vznikající globální mocnost, zatímco evropská unie kolabuje - velmi podobně, jako EU prosperovala, když začal rozpad Sovětského svazu.

Soros v projevu, který přednesl v Londýně na akci hnutí Otevřené Rusko, dodal, že "více než kdy jindy" má pocit, že osud EU závisí na budoucnosti Ukrajiny.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

22.6.2016


Svět čelí rapidnímu nárůstu počtu lidí nucených k útěku před válkou, konfliktem a persekucí v zemích jako Sýrie, Irák a Afghánistán. Odhaduje se, že přibližně polovinu z 19,5 milionu ve světě registrovaných uprchlíků tvoří děti a mládež. Jsou nejzranitelnějšími oběťmi těchto konfliktů.


Syrský případ je paradigmatický. Tři roky konfliktu změnily Sýrii v jedno z nejnebezpečnějších míst pro děti, tvrdí UNICEF. Z více než 21,9 obyvatel jich více než 9 milionů tvoří lidé mladší 18 let. Odhaduje se, že konflikt zasáhl 5,5 milionu dětí, což znamená takřka zdvojnásobení loňských údajů. Více než 4,29 milionu dětí v Sýrii patří mezi chudé, vysídlené nebo uvězněné za frontovou linií.

Drasticky poklesl počet očkovaných. Odhaduje se, že v uprchlických táborech se narodilo 37 000 dětí a přes 83 000 těhotných žen se nachází v uprchlických táborech v Libanonu a Jordánsku. To představuje pro tamní sociální systémy značnou zátěž.

Dětem mezi syrskými uprchlíky hrozí velké riziko duševní choroby a mají špatný přístup ke vzdělání. Například v uprchlickém táboře Zátarí v Jordánsku třetina dětí vykazuje agresívní a sebepoškozující chování. Podle Europolu více než 10 000 dětí bez doprovodu se ztratilo, což vyvolává obavy, že jsou zneužívány a nuceny k sexu.

Studie provedená Institutem pro migrační politiku ukazuje, že uprchlické děti, kterým chybí formální vzdělání, se častěji cítí beznadějně a marginalizovaně, což z nich činí možný terč radikalizace.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

22.6.2016


Aby se Evropa vyhnula nevratnému posunu doprava, musí odmítnout unavené, chudé a nahromaděné světové masy, napsal James Traub.


Spojené státy mohou Evropu ve věci migrační krize něco důležitého naučit. Právě teď nicméně Evropa nenaslouchá.

Nedávno jsem psal o dohodě mezi Evropskou unií a Tureckem sledující k omezení přílivu uprchlíků a přinejmenším teoreticky také významně zlepšit zacházení s Tureckem. Ale i když dohoda drasticky snížila počet žadatelů o azyl přicházejících z Turecka a tím počet úmrtí v Egejském moři, počty umírajících na cestě z Libye do Itálie vzrostly. Od 1. ledna do 12. června podle Mezinárodní organizace pro migraci na této cestě zemřelo 2 238 migrantů, o 650 více, než v prvních šesti měsících roku 2015. Desetitisíce dalších byly vytaženy z moře.

Spojené státy nemohou nabídnout žádné rady ve věci uprchlíků, když samy od podzimu přijaly jen 2 805 Syřanů, ale mají cosi inspirativního ve věci problému ilegální imigrace. A téměř všichni lidé plavící se z Libye jsou Afričané utíkající před bídou, ne Syřané nebo Iráčané prchající před válkou. Tedy jsou to migranti, ne uprchlíci.

Jedna věc, kterou Američané dobře vědí, je, že migrační politika může být smrtící, nehledě na fakta. V posledních několika letech se zastavení ilegálního přistěhovalectví stalo mobilizačním pokřikem, nejprve Tea Party a pak Donalda Trumpa, i když skutečný problém téměř vymizel. Ilegální přistěhovalectví z Mexika je na čtyřicetiletém minimu. Advokáti zvýšené migrace museli uznat, že se nikam nedostanou, dokud neujistí voliče, že hranice jsou pod kontrolou. Administrativa Baracka Obamy zašla dost daleko, často až groteskně, když deportovala bezprecedentní počet ilegálních přistěhovalců a zacházela z ženami a dětmi prchajícími před násilím ve Střední Americe jako s migranty místo jako s uprchlíky. Imigrační reforma z roku 2013 spojila uvolnění vízové politiky s masivními investicemi do zajištění hranice. Skutečnost, že návrh nakonec spadl ze stolu ve Sněmovně reprezentantů, poté co prošla Senátem, jasně ukazuje, jak toxickým zůstalo toto téma: Možná, že žádná dávka vynucování nestačí k uklidnění naštvané a vyděšené veřejnosti.

Evropanům není třeba vyprávět o jedovatých účincích přílivu přistěhovalců na národní politiku: Hněv vyvolaný migrací může tento týden přimět Velkou Británii k vystoupení z Evropské unie. Ale poučení z Ameriky zní, že političtí lídři nedokážou přimět veřejnost k přijetí pořádné reformy, dokud to bude vypadat, že sami migranti diktují národní politiku. Bývalý předseda amerického thinktanku Migration Policy Institute a přední učenec v oboru Demetrios Papademetriou tvrdí: "Musíte předvést obyvatelstvu, že že vybíráte většinu lidí přicházejících do vaší země tak, aby to dávalo veřejnosti pocit, že to vláda má pod kontrolou." Tento předpoklad může být v amerických prezidentských volbách otestován: Pokud se Trump dokáže vyvést na vlně strachu k vítězství, pak příznivci přistěhovalectví budou muset připustit, že žádná dávka ujišťování vlastně nestačí.

Stejný byl ale také výchozí předpoklad dohody EU s Tureckem, o níž německá kancléřka doufala, že sníží rozsah veřejného hněvu natolik, aby pomohla dalším evropským lídrům přijmout velkorysejší politiku vůči uprchlíkům (ačkoliv ne vůči migrantům), tak jako to udělalo Německo. Dohoda komunitu přímluvců uprchlíků těžce zaskočila: Lékaři bez hranic nedávno oznámili, že už nebudou přijímat peníze z EU kvůli znechucení nad dohodou, která místo o pomoc potřebným usiluje o kontrolu hranic. Sara Tesorieri, kampaněrka Oxfam International, mi řekla, že "Evropa potřebuje více migrantů, ne méně," a že nebezpečí představované pravicovými stranami se přehání.

Jenže tohle je snová krajina nevládních organizací: Pokud si demokratická veřejnost nepřeje připustit více přistěhovalců, lídři to nedokážou prosadit bez rizika devastujícího posunu doprava.

Teprve se uvidí, zda evropští lídři využijí skromný politický prostor, který získali, ke zlepšení utrpení potenciálních uprchlíků v Turecku a k znovuusazení většího počtu z nich v Evropě. Ale pokud jde o Afričany, taková možnost se vůbec nenabízí. Libye, odkud většina přichází, nemá funkční vládu a nedokáže dodržet sliby, které by dala. A jediný způsob, jak může Evropa tato migranty zachránit před zneužíváním a smrtí, představuje vystupňované odstrašení a bránění v přístupu, které by je přesvědčilo, že ilegální migrace nefunguje, zatímco současně s tím ti, kdo usilují o status uprchlíka, musejí získat právo prosadit své nároky.

Evropa nemůže postavit zeď kolem Středozemního moře; bariéra musí sestávat především z lodí. - Co může Evropa nabídnout, ačkoliv jen malé části těch, kdo chtějí přijet, je legální, dočasný přístup k zaměstnání. OECD tvrdí, že migranti nabízejí jak nízko kvalifikovanou, tak vysoce kvalifikovanou práci, a přispívají do ekonomik mnohem větší částkou, než jakou dostávají. Nicméně jediná celoevropská iniciativa tohoto typu, modrá karta pro vysoce kvalifikované, nedokázala přivést do unie větší počet lidí, je beznadějně roztříštěná a nenabízí téměř nic méně kvalifikovaným přistěhovalcům.

V tomto ohledu Evropa daleko zaostává za Spojenými státy. Ačkoliv politický klinč zabránil schválení rozumné migrační politiky, přesto vznikl nespočet způsobů, jak přivést zahraniční dělníky na domácí trh práce.

Může se zdát kruté zaměřit se na odstrašení a bránění v přístupu spíše než na přijetí migrantů zoufale toužících po lepším životě. Státy mají povinnost vyplývající z mezinárodního práva nabízet azyl uprchlíkům; přijímají migranty na základě národního zájmu. Samozřejmě je tvrdé narýsovat morální hranici mezi Etiopanem utíkajícím před životem bez vyhlídek na zlepšení a Syřanem, který prchá před islámskými extrémisty. Ale pokud takové rozlišení neprovedeme, Evropa může být právně zavázána přijmout desítky milionů žadatelů o azyl. Migranti mají právo na pohovor, ale Evropa musí vynaložit zdroje na zřízení center v Africe a posílit neuvěřitelně pomalý proces.

Ačkoliv statečná státnička jako Angela Merkelová může inspirovat občany, aby se povznesly nad své obavy, političtí lídři se moc daleko nedostanou, dokud si evropská veřejnost myslí, ať už oprávněně či neoprávněně, že je ohrožena suverenita.

Ve hře je tu cosi velkého: Identita Evropy v nevé době masové mobility. Nativisté si přejí magicky se navrátit k bílé křesťanské kultuře 50. let. Aktivisté na levici, zdá se, zaujali postoj, podle nějž by lidé měli mít právo jezdit, kamkoliv chtějí, a že státy by neměly mít suverénní právo rozhodovat, kdo bude žít a pracovat na jejich území. V každém případě Evropa, jak ji dnes známe, liberální, tolerantní, volnomyšlenkářská a multikulturní, může zaniknout. Pokud odpovědi na migrační krizi které nabízejí Angela Merkelová a Barack Obama selžou, na řadu mohou přijít postavy jako Donald Trump.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

22.6.2016


Americké ministerstvo spravedlnosti teprve po nátlaku uvolnilo méně cenzurovanou verzi přepisu policejních telefonátů s orlandským masovým vrahem Omarem Mateenem. Zatímco v první redakci chyběly výrazy jako "islámský stát", ve druhé podle všeho chybí například výraz "Alláh". Vládní cenzoři se zřejmě rozhodli, že paranoiu části obyvatelstva vůči muslimům budou svými zásahy do textu posilovat, co to jen dá, a pokud možno tak naženou co nejvíce vyděšených voličů do náruče Donalda Trumpa. ZDE


Jaký je ale skutečný vztah vraha k organizaci, která se sama označuje za "islámský stát"? Aby bylo možno na tuto zdánlivě jednoduchou otázku odpovědět, je třeba nejprve pochopit, jak džihádistické teroristické organizace vůbec fungují.

11. září 2001 zaútočila skupina přímo a profesionálně vycvičených operativců al-Kájdy na USA. Krátce poté začal na organizátory útoku mezinárodní hon, který jim už neumožnil prakticky nikoho cvičit, ba dokonce ani s nikým novým adresně komunikovat. Bylo třeba se adaptovat na novou situaci - přežívají jedině ti teroristé, kteří se dovedou rychle učit. Téměř všechny akce al-Kájdy po 11. září tedy měly podobu "iniciativy" vnějších amatérských sympatizantů, kteří se k organizaci otevřeně přihlásili teprve v okamžiku útoku. Někdy takové útoky provedli zcela na vlastní pěst, jindy, jako v případě útoku na redakci Charlie Hebdo, ale fungoval dosti typický scénář: Vedení teroristické organizace pověsilo někam na web neadresně požadavek ("Zabít Charba z redakce Charlie Hebdo!" v časopise Inspire) - a poslušní nohsledi se už akce sami ujali, aniž by od centrály dostávali konkrétní rozkazy, peníze či pomoc. Jen tak bylo možno zajistit OPSEC.

Tento model adaptoval také "islámský stát", ostatně původně jen odtržená pobočka AK, již dávno před vlastními útoky v Paříži. Vyzval příznivce k zabíjení libovolných cílů na Západě bez výslovného rozkazu. Aby byl nějaký teroristický útok považován za útok IS, vedení žádá jediné: Pachatelé musejí během útoku nebo po něm složit přísahu věrnosti této organizaci (beja). Žádná jiná podmínka už není vyžadována. ZDE

Útok v Orlandu byl tedy útokem IS bez ohledu na absurdní argumentaci, že prý Omar Mateen nedostal přímý rozkaz IS k takové akci. Mluvčí IS ale přece již dávno vyzval příznivce, aby nežádali žádné rozkazy a přímo vraždili, koho je napadne. "Alláh" si to už přebere.

Jestliže islamofobové škodí soužití většinového obyvatelstva západních zemí s mírumilovnými lidmi mezi muslimy vyvoláváním paniky a nenávisti, zásahy cenzorů do vyšetřování nebo nekompetentní popírání faktu, že Mateen náleží k IS, k němuž se sám výslovně přihlásil a jemuž přísahal věrnost, vykazují s úsilím prvně zmíněné skupiny synergický efekt. Občan, který není a priori zaťatým straníkem ani islamofobů, ani islamofilů, dojde totiž velice brzo k názoru, že nepoctivá a nevěcná argumentace zaujatě islamofilní strany veřejné debaty je zřejmě motivována naprostou absencí sebedůvěry a prohnilostí kauzy, kvůli nimž je potřeba páchat až takové trapné věci, jako cenzurovat důkazy o zločinu či popírat nos mezi očima.

22.6.2016


Americký nejvyšší soud v pondělí souhlasil s přezkoumáním otázky, zda přistěhovalci, kteří čelí deportaci, mají právo na pohovor, pokud jsou zadržováni alespoň šest měsíců, což je rozhodnutí, které může mít významné dopady na skupiny hájící práva přistěhovalců.


Případ, který soud přezkoumá, sahá do roku 2010, kdy Americká unie pro občanská práva podala žalobu na imigrační a celní službu, součást federální vlády. Případ zahrnuje tisícovku přistěhovalců v Kalifornii, kteří byli zadržováni déle než šest měsíců, buď za to, že ilegálně překročili hranice, nebo že jsou legálními obyvateli, kteří se dopustili činů, za něž hrozí deportace. ACLU tvrdí, že přistěhovalci v detenčních centrech, kteří prokážou ochotu dostavit se k soudu a nepředstavují hrozbu pro veřejnost mají nárok na pohovor, po němž budou propuštěni. Kalifornský soud rozhodl ve prospěch ACLU a odvolací soud nález potvrdil. Obamova administrativa se odvolala k Nejvyššímu soudu. Namítá, že by to drasticky zvýšilo počet osob s právem na pobyt v USA.

ACLU tvrdí, že vláda přehání dopad možného soudního rozhodnutí na migraci.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

22.6.2016


Dva muži z Kalifornie byli shledáni vinnými ze spiknutí za účelem materiální podpory takzvaného Islámského státu. Federální soud usvědčil Madera Elhuzayela a Muhanada Badawiho, oba ve věku 25 let, po dvoutýdenním procesu.


Dvojice byla vloni zatčena, když se Elhuzayel pokoušel nasednout na palubu letadla v Los Angeles a odletět do Turecka, kde měj v úmyslu připojit se k IS. Badawi zakoupil Elhuzayelovi jednosměrnou letenku z Istanbulu do Izraele.

Oba obyvatelé kalifornského Annaheimu na sociálních médiích "vyjádřili touhu zemřít jako mučedníci". Vyšetřovatelé také tvrdí, na facebookovém účtu náležejícím zřejmě Badawimu se nacházejí statusy věnované myslu připojit se k IS. Elhuzayel měl jako profilový obrázek na svém Facebooku vlajku IS.

Dvojice také natočila video, kde Elhuzayel slibuje věrnost Abú Bakrovi al-Bagdádímu, lídrovi IS, a oznamuje cestu do Sýrie, aby se k IS připojil.

Kromě toho byl Elhuzayel usvědčen z 26 bankovních podvodů s použitím ukradených šeků a Badawi z finanční pomoci při zajišťování plánované Elhuzayelovy cesty.

Oběma mužům hrozí 15 let vězení za materiální podporu IS. Kromě toho Elhuzayel může dostat až 30 let za každý bankovní podvod a Badawi dalších 5 let za finanční přečiny.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

22.6.2016


Znečištěný vzduch každoročně způsobí smrt 48 000 Francouzů a většině takových úmrtí by se dalo předejít, odhalila nová studie.


Státní zdravotnická agentura zjistila, že znečištěný vzduch je třetí nejčastější příčinou úmrtí, jíž podlehne zhruba 9 % umírajících. Studie se zaměřila na polétavá prach kategorie PM2,5, jehož mikročástice vyvolávají respirační a kardiovaskulární choroby. Takové částice jsou dostatečně malé, aby pronikly i do nejmenších pórů lidského těla.

Třicetiletí žijící ve městech s více než 100 000 obyvateli mohou očekávat zkrácení naděje na dožití o 15 měsíců.

Člověk stejné věkové kategorie z obce s 2 000 - 100 000 obyvateli je na tom mnohem lépe, čeká ho v průměru pokles očekávané naděje na dožití o 10 měsíců. Venkovské oblasti čelí redukci o 9 měsíců.

Kdyby znečištěné oblasti byly vyčištěny na úroveň pěti nejméně znečištěných, každý rok by to zachránilo zhruba 34 000 lidí a průměrná naděje na dožití by se prodloužila o 9 měsíců.

Hlavním zdrojem zkoumaného znečištění je průmysl, zemědělství, doprava a topení.

Více lidí než špinavý vzduch ročně zabíjí jen tabák (78 000) a alkohol (49 000).

Nejhůře znečištěným městem není Paříž, ale Marseille s 31.8µg/m3, čímž suverénně vede před Lyonem s 29,5 a Paříží s 27 mikrogramy. Všechna tři města překračují bezpečné limity doporučené Světovou zdravotnickou organizací.

Jiná studie z roku 2014 nicméně zjistila, že sezónně je vzduch v Paříži tak špatný, že představuje ekvivalent pobytu v místnosti s osmi kuřáky.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

1.6.2016
PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

V květnu 2016  přispěli čtenáři finančně na Britské listy celkovou částkou 45 339 Kč.   Příjem z reklamy byl 16 913 Kč.

Zůstatek byl koncem května 2016 130 685,59 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat  na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

Hospodaření OSBL za květen 2016

Zůstatek k dispozici Britským listům k 30.4.  2016 :..............128 923,08 Kč

Příjmy:

Od sponzorů ............................................................. 45 339  Kč
úrok.....................................................................................1.25 Kč

příjem z reklamy........................................................... 16 913 Kč 

Výdaje:

bankovní poplatky........................................................256.24 Kč
připojení k internetu: ...................................................1691.50 Kč
honorář (KD) ............................................................20 000.00 Kč
honorář (DV) ............................................................11 500.00 Kč
honorář (BK) .............................................................11 500.00 Kč
programování a správa serveru (MP) ...................6000.00 Kč
Kamera a střih Rozhovorů BL (AK) ...................... 8000.00 Kč

pronájem filmové techniky ......................................1543.00 Kč



Zůstatek k 31.5 2016: 130 685.59

Daňová přiznání Občanského sdružení Britské listy z let 2003-2014

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

2010 2011 2012 2013 2014
17. listopad       Historie >
6. 6. 2016 O ukradené československé revoluci z roku 1989 Jan  Čulík
23. 11. 2015 Rozeštvat, rozdělit, zbavit smyslu Karel  Dolejší
18. 11. 2015 Kritický okamžik pro českou společnost nastal Bohumil  Kartous
18. 11. 2015 Studentům vstup zakázán, Miloš Zeman má dostaveníčko s lůzou...   
18. 11. 2015 Kde je ten správný duch 17. listopadu? Kryštof  Kozák
18. 11. 2015 Není možné   
17. 11. 2015 "Síla skupiny", aneb Proč podléháme zlu Karel  Dolejší
16. 12. 2014 Svět obyčejného člověka a Vánoce Josef  Mrázek
27. 11. 2014 Dají se spontánně přes noc vyrobit unifikované červené kartičky? Jan  Lipšanský
22. 11. 2014 Sovětské rady z Washingtonu

Festival dokumentárního filmu Jihlava       Historie >
5. 11. 2014 Třikrát hurá pro FAMU Sam Graeme Beaton
5. 11. 2014 Three Cheers for FAMU Sam Graeme Beaton
1. 11. 2014 Česká pivní válka Sam Graeme Beaton
1. 11. 2014 The Czech Beer War Sam Graeme Beaton
31. 10. 2014 Venku v přírodě - František svého druhu a Lovu zdar! Sam Graeme Beaton
31. 10. 2014 Out in the Open - František svého druhu and Lovu zdar! Sam Graeme Beaton
30. 10. 2014 Závěrečná ceremonie jihlavského festivalu: Jeho význam roste Sam Graeme Beaton
30. 10. 2014 Jihlava Closing Ceremony -- A Festival in Ascendance Sam Graeme Beaton
28. 10. 2014 Filmy o rasismu v České republice Sam Graeme Beaton
28. 10. 2014 Films about racism in the Czech Republic

Předčasné volby 2013       Historie >
21. 2. 2014 Skutečně přišla změna?   
16. 2. 2014 Proč neočekávám žádných hysterických změn k lepšímu Karel  Dolejší
31. 1. 2014 Místo škrtů šetření Boris  Cvek
10. 1. 2014 Jedna ruka netleská Lubomír  Brožek
1. 1. 2014 Chodíval k nám, chodíval... Petr  Lachnit
27. 12. 2013 Bilance roku 2013: Česká republika v zajetí minulosti Boris  Cvek
25. 11. 2013 ČSSD, korupce a dvojí metr antikomunistické pravice Jan  Májíček
20. 11. 2013 Babišův a Sobotkův plán 10% škrtů hrubého národního štěstí Štěpán  Kotrba
18. 11. 2013 Zemanovci na odchodu z politické scény? Michael  Kroh
11. 11. 2013 Nejde o pouhou solidaritu předsedů stran...

Důchodci a obhajoba jejich zájmů v české politice       Historie >
28. 4. 2016 Zpověď „šmejda“ Ivo  Barteček
30. 12. 2015 Vidina tří set (korun) Štěpán  Steiger
1. 1. 2014 Kotrba k roku 2013: S Babišem klidně, s křesťany nikdy, se zpravodajstvím ČT do pekla Štěpán  Kotrba
1. 10. 2013 Interpretace o důchodcích paní Šporkové není úplně přesná Jiří  Baťa
30. 9. 2013 Důchodci -- trochu jiný pohled Sylva  Šporková
30. 9. 2013 Manuálně pracující mívali vysoké důchody Alice  Valkarová
29. 9. 2013 Důchodci by se měli probudit   
24. 9. 2013 Šedá síla mlčící, spící Ivan  David
20. 9. 2013 Zapomenutí - a co dál? Jan  Sláma
20. 9. 2013 Kdo nevolí ČSSD a KSČM, je blbec

Koutek reklamní tuposti       Historie >
12. 2. 2014 Vyjádření bývalého generálního tajemníka MOV ke komercializaci olympijské myšlenky + humoreska navíc Tomáš  Koloc
10. 2. 2014 Detaily nebo medaili!, aneb obchod s olympijským masem Tomáš  Koloc
31. 1. 2014 Máte rádi Sochi? aneb Makaronské hry 2014 Tomáš  Koloc
29. 1. 2014 "...na všech sloupích" Tomáš  Koloc
28. 1. 2014 Špičková Česká televize Bohumil  Kartous
27. 1. 2014 Ještě češtějá, ještě lépějá, pane hrábě! Karel  Dolejší
17. 1. 2014 "Ultimátní" konec českého překladatelství Tomáš  Koloc
15. 1. 2014 Antisemit revival Tomáš  Koloc
31. 12. 2013 Silvestr třicátého Tomáš  Koloc
13. 12. 2013 Slaďte (ne)zdravě?

Copyright © 1996-2014 Občanské sdružení Britské listy | Kopírování obsahu možné pouze po předchozím písemném souhlasu redakce