ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
5.9.2015
PŘÍJEZD UPRCHLÍKŮ DO VÍDNĚ:
V Rakousku je zase cítit a možné prožívat lidství...



Uprchlíci jsou vítáni potleskem, lidé mají v očích slzy dojetí, státním organizacim pomáhají stovky dobrovolníků ze všech vrstev obyvatelstva.

Těžko tu atmosféru popsat, je pravdivá a spontánní.

Většina uprchlíků jsou rodiny s malými dětmi.

Všeobecný postoj státních drah a ostatních dopravních podniků: "Teď není čas na službu podle předpisů".

Po mnoha letech je v Rakousku zase cítit a možné prožívat lidství...

Kdybych si byl býval kdysi od dávného přítele Jiřího Gruši, jak on chtěl, nechal vrátit občanství té Blijanie tam, nejpozději nyní by nastal okamžik za protestu je vrátit, ne: hodit zpět, píše z Vídně Jaroslav Vávra.

Fotografie rakouského tisku o příjezdu uprchlíků na Westbahnhof ZDE ZDE ZDE ZDE

5.9.2015


- 6500 uprchlíků se už dostalo do Rakouska
- Itálie znovu požaduje potřebu jednotných azylových předpisů
- Maďarsko opakovaně odmítalo nabídky pomoci od UNHCR pro uprchlíky u budapešťského nádraží Keleti
- Maďarsko už další autobusy pro přepravu uprchlíků poskytovat nebude
- Na nádraží Keleti nastupují stovky lidí do vlaku, o němž doufají, že pojede k rakouské hranici.
- Maďarsko zavedlo zákon, který trestá pokus o vstup na jeho území vězeňským trestem
- Fotbalový klub Real Madrid věnuje milion euro pro uprchlíky, kteří přicházejí do Španělska. Obdobné nabídky udělaly kluby Bayern Munchen a Celtic.
- Brit Tom Radcliffe, který založil crowdfundingovou sbírku pro uprchlíky v Calais a doufal, že vybere 1000 liber, dostal od občanů celkem 47 000 liber
- Worldwide Tribe, skupina přátel z města Tunbridge Wells v Kentu vybrala pro uprchlíky prostřednictvím Facebooku 124 000 liber. Ustavila se nyní jako nevládní organizace na pomoc uprchlíkům
- Konvoj 20 britských vozidel veze dnes z Británie hmotnou pomoc uprchlíkům v Calais v hodnotě 6000 liber
- 11 procent britských občanů je ochotno ubytovat uprchlíky ve svém domě či bytě, zjistil průzkum veřejného mínění organizace YouGov
- Druhý uprchlický pochod vyšel z Budapešti
- Britský parlament bude o krizi debatovat ve středu
- Britské komunální úřady požádaly o mimořádné fondy pro uprchlíky
- Finský premiér nabídl uprchlíkům svůj dům

- Německá policie provedla domovní prohlídku v domě šestadvacetiletého Berlíňana, který údajně na Facebooku oslavoval, že se v Turecku utopil tříletý Aylan Kurdi. Muž je vyšetřován za "difamaci památky mrtvého a za vyvolávání nenávisti". Německé úřady tvrdě zasahují proti ultrapravicovým extremistům na sociálních sítích, kteří vyvolávají nenávist vůči uprchlíkům. Berlíňan čelí tříletému trestu vězení.

Další pěší pochod se vydal z Budapešti do Rakouska:

- Teta Aylana Kurdiho, tříletého chlapečka, který se utopil v Turecku, stále doufá, že se jí podaří zbytek rodiny přivézt do Kanady. V slzách sdělila Tima Kurdi reportérům před svým domovem v Coquitlamu v Britské Kolumbii, že chce přivést svého bratra Abdullaha a další sourozence do Kanady, kde žije už dvacet let. Abdullah, který v pátek v Kobani pohřbil oba své malé syny a manželku, však není dosud schopen opustit své syrské rodné město. Tima Kurdiová uvedla, že příchod do Kanady je pro její příbuzné "jedinou možností". Rodina utíká ze Sýrie, kde Islámský stát usekl jednomu jejímu příslušníku hlavu.

- V sobotu dopoledne nastupovali uprchlíci v rakouském pohraničním městě Nickelsdorfu do vlaků, směřujících do Vídně. Vlaky z Nickelsdorfu odjíždějí každou půlhodinu, aby odvezly celou vlnu uprchlíků do rakouského hlavního města, kde zamýšlení přesednout do vlaků do Německa. Podle rakouských úřadů během soboty přicestuje do Vídně asi 3000 lidí.

- - Skotská ministerská předsedkyně Nicola Sturgeon oznámila utvoření humanitární jednotky, která bude koordinovat reakci Skotska na uprchlickou krizi. V čele jednotky bude stát skotský ministr pro mezinárodní rozvoj Humza Yousaf, který zkoordinuje organizace z celého Skotska. "Skotsko už má dobře fungující struktury pro integraci žadatelů o azyl a jsme připraveni přivítat náš spravedlivý podíl lidí, prchajících před pronásledováním," uvedla a dodala, že vládní jednotka bude také koordinovat vlnu pomoci od skotských občanů. Sturgeonová byla fotografií mrtvého Aylana Kurdiho pohnuta k slzám a důrazně žádala londýnskou vládu, aby začala uprchlíkům intenzivněji pomáhat.

- Před Kings College v Cambridgi se v sobotu dopoledne konala prouprchlická demonstrace asi 250 lidí.

- Katie Whyte, jejíž petici na stránkách britské Dolní sněmovny podepsalo už více než 400 000 lidí, a stala se tak nejčastěji podepisovanou peticí, požaduje, aby britská vláda vytvořila systém, který by umožnil Britům přijímat uprchlíky do svých domovů. Kritizovala Davida Camerona, že reakce britské vlády je nedostatečná a že Británie musí následovat příkladu Německa.

Další podrobnosti v angličtině a množství fotografií ZDE

5.9.2015
New York Times:

V Budapešti se staly stovky imigrantů obklopených ozbrojenými policisty obětí triku. Nastoupili na vlak, který sliboval příslib svobody, ale ten je odvezl do "přijímacího" střediska. V České republice policie donutila více než 200 imigrantů opustit vlak a napsala na jejich paže identifikační čísla nesmytelným fixem. Přestala to dělat teprve, když někdo poukázal na to že se to hodně podobá tetování, jímž nacisté identifikovali vězně v koncentračních táborech.

Ploty z žiletkového drátu stoupají podél státních hranic v Řecku, v Bulharsku, v Maďarsku a ve Francii. Mnoho politických představitelů přikládá do kotle pod rostoucí nacionalismus líčením imigrantů jako nebezpečných cizinců, jejichž cizácká kultura a muslimské náboženství by mohly převálcovat milované tradiční způsoby života.

"Bylo to děsivé, když jsem viděl ty záběry, jak policie píše čísla na lidské paže," řekl Robert Frolich, hlavní rabín v Maďarsku. "Připomnělo mi to Osvětim. A pak naložit lidi na vlak obklopený ozbrojenými strážemi a odvézt je do tábora? Samozřejmě, že to jsou ozvěny holocaustu."

Evropané čelí snad nejhorší humanitární krizi od ukončení druhé světové války, avšak mnozí jsou, jak se zdá, slepí vůči obrazům, které připomínají nejtemnější dobu v jejich historii.

Imigrantská krize není genocida. Otázkou na evropském kontinentu je jak zaregistrovat, ubytovat, přijmout nebo repatriovat statisíce imigrantů a uprchlíků. Je to obrovský logistický úkol. Avšak od doby, kdy nacistické Německo zatýkalo židy, nepřicházelo z Evropy tolik záběrů a fotografií, na nichž jsou lidé zamčeni ve vlacích, nemluvňata jsou předávána nad ostnatým drátem a muži ve vojenském vybavení řídí velké davy ucouraných mužů, žen a dětí.

Zároveň tyto záběry zřejmě odhalují hlubší pravdu o Evropě a o její nepřipravenosti na krizi, která vzniká už tak dlouho: Zatímco Evropa chválí hodnoty lidských práv a humanismu, v mnoha svých částech odmítá imigraci a rozrůzněnost.

"Musejí být úplně nevědomí, protože lidé, kteří mají aspoň trochu historické paměti, by to nikdy nemohli udělat," říká Kenneth Roth, výkonný ředitel organizace Human Rights Watch. "Je to opravdu neuvěřitelné. Ty záběry z vlaků opravdu připomínají noční můry holocaustu."

Rabína Frolicha zejména šokovaly lži, jimiž byli uprchlíci zmanipulováni.

"Řekli jim, že vlak jede do Rakouska, a pak je namísto toho odvezli do tábora," řekl rabín. "Nemyslím, že policie dostala od vlády instrukce, aby to tak udělala, ale je to velmi podobné tomu, co se stalo židům ve čtyřicátých letech."

Jan Munk, předseda Židovské komunity v Praze, byl ve své interpretaci této epizody velkomyslný:

"Chápu důvody, proč policie imigranty označovala čísly," řekl. "Je pod tlakem a ve stresu a prostě si neuvědomila ty konotace, které to mělo. Bylo to samozřejmě nechutné a připomnělo mi to čísla z Osvětimi, ale vím, že to neudělali schválně."

Avšak pro jiné, už ta skutečnost, že to neudělali schválně, je ještě děsivější. Dokazuje to totiž hlubokou historickou nevědomost na mnoha místech, kde holocaust způsobil nejhorší katastrofu.

"Je možné, že to nevěděli, ale necitlivost a neznalost obrazů, které jejich akce vyvolala, je ohromující: zvedá se mi z toho žaludek," řekl Jonathan Greenblatt, národní ředitel Anti-Defamation League v New Yorku.

Ne že by byl holocaust zapomenut nebo ignorován. Téměř ve všech velkých městech na evropském kontinentě stojí pomníky. Ještě letos v létě podepsal rumunský prezident zákon, podle něhož je trestným činem popírat holocaust či užívat fašistických symbolů.

Jedním z nejuctívanějších památníků v Budapešti je řada bot umístěných na břehu Dunaje. Odkazuje na masakr z druhé světové války, kdy fašisti donutili židy, aby si zuli boty a zastřelili je, nechali jejich mrtvoly padnout do řeky.

"A tento památník, kolem něhož nemůžete projít, aniž byste se zastavili a o té věci uvažovali, tento krásný památník je v témže městě, kde dochází k mnoha těm jiným věcem," říká Babar Baloch, regionální mluvčí Úřadu OSN pro uprchlíky. "Je to neuvěřitelné."

Historickým paralelám někdy nelze uniknout.

Imigranty přeplněné nádraží v Szegedu, v městě na jihu Maďarska nedaleko hranice se Srbskem, má mnoho desetiletí starý pomník obětem druhé světové války. Pomník je série železničních vozů, z jejichž oken tyčí prosící a bezmocné ruce.

V Budapešti, na nádraží Keleti, jehož okolí se proměnilo ve špinavý imigrantský tábor, první vlak, který přijel odvézt ve čtvrtek zoufalé migranty - údajně na rakouskou hranici, avšak ve skutečnosti do detenčního střediska, přivezla na nádraží lokomotiva s nápisem "1989 - Evropa bez hranic!"

A bude to zřejmě ještě horší.

V pátek schválil maďarský parlament první polovinu revidovaných zákonů o uprchlících. V jejich rámci mají mimo jiné vzniknout takzvané tranzitní zóny u srbské hranice. Nově příchozí imigranti budou zadržováni v těchto zónách, které musejí být do vzdálenosti 60 metrů od hranice, až do doby, kdy jejich případy budou rozhodnuty, a to během osmí dnů a tři další dny jsou vyhrazeny možnému odvolání.

Pokud bude zjištěno, že imigranti už prošli cestou do Maďarska zemí, kterou Maďarsko bude považovat za "bezpečnou", což téměř určitě prošli, budou podle zákona do ní zpět deportováni.

Avšak vzhledem k tomu, že denně přichází asi 3000 imigrantů, do deseti dnů bude v táborech až 30 000 lidí.

"Nemůžu je nazvat jinak než koncentrační tábory," říká Gábor Gyulai, koordinátor uprchlického programu pro Helsinský výbor pro lidská práva v Budapešti. "Ti uprchlíci přijdou za otřesných podmínek a vy je dáte do koncentračního tábora?"

Příští týden maďarský parlament schválí další sérii protiimigrantských zákonů. Poskytne větší pravomoci policii a armádě. Ty budou mít právo prohledávat soukromé domy a byty a hledat imigranty, kteří se tam mohou skrývat.

Pro mnoho obhájců imigrantů je na této historické amnézii nepochopitelné, že země, které se chovají nejtvrdším způsobem vůči uprchlíkům, patří k těm, které nejvíce trpěly za druhé světové války a po válce z nich uniklo největší množství uprchlíků.

"V Evropě jsme měli prospěch z humanitární pomoci a z přijímání uprchlíků po katastrofě druhé světové války," řekl Roth. "Je tomu, jako by existovala tak krátká paměť, že Evropa, která je nyní zdravá a úspěšná, má závazek vůči jiným lidem v nouzi."

Gyulai poukázal na to, že první velkou operaci, kterou Úřad OSN pro uprchlíky po svém založení podnikl, bylo řešení útěku 200 000 uprchlíků z Maďarska poté, co Sovětský svaz r. 1956 rozdrtil tamější povstání.

"Je obtížné pochopit, jak je možné, že lidé tak rychle ztratili své povědomí o historii," říká Andrew Stroehlein, evropský mediální ředitel Human Rights Watch. "Všichni říkáme, že jsme se z historie poučili, avšak odmítat tyto zoufalé lidi, kteří prchají z děsivé situace, naznačuje, že jsme se nepoučili vůbec."

Kompletní článek v angličtině ZDE

5.9.2015

"Právě v tom byl mistrovský tah Nadlesního; odměřoval děs v malých dávkách, jež pozvolna zvyšoval a jejichž cílem bylo ochromení odporu. Ve zmatcích, které důmyslně spřádal ve svých lesích, hrál roli moci, chránící řád, neboť zatímco jeho nižší agenti, kteří působili v družinách pastýřů, rozdmýchávali anarchii, pronikali zasvěcení do úřadů a do magistrátů, dokonce i do klášterů, kde se na ně všude dívali jako na silné duchy, kteří jsou s to zkrotit lůzu. Nadlesní jednal jako zlý lékař, který nejdříve podporuje bolest, aby pak mohl vést řez, který měl v úmyslu vykonat."
Ernst Jünger: Na mramorových útesech

Občané států celého světa přenášejí svou primární loajalitu ze státu na jiné věci: Na kmeny, etnické skupiny, náboženství, gangy, ideologie a tak dále. Mnoho lidí, kteří by už nebojovali za svůj stát, bude bojovat za svou novou primární loajalitu. - Taktika lehké pěchoty je především taktikou lovu a sledování. Musí výrazně spoléhat na nenápadnost, neviditelnost a klam. Pro skutečnou lehkou pěchotu je léčka věcí mentality, ne pouhé techniky.
William S. Lind: Flotilní manuál námořní pěchoty č. 1. Válka čtvrté generace

Ano správně, do Tsava přišel ďábel. Podívejte se na mě! Já jsem ten ďábel.
Lovci lvů

Profesor Václav Cílek již před nějakou dobou zcela vážně navrhl zapojit do obrany státu myslivce ZDE. Nyní cituje časopis Nový prostor Cílkovo vyjádření, že myslivců je více než příslušníků bezpečnostních složek, umějí zacházet se zbraní a žijí i mimo velká populační centra, takže se mohou stát základem "decentralizované civilní obrany" české společnosti před uprchlíky.

Jinak řečeno, myslivci mají podle Cílka "pro nás" lovit lidi.

Novinka? Nemyslím. Ikona konzumní lovecké prózy minulého režimu Rudolf Luskač stávala bděle na stráži socialismu s puškou v ruce, ať už ve vymyšlených historkách z Karélie, nebo ze Sibiře. Jednou bojovala proti finským diverzantům se samopaly, podruhé proti Svědkům Jehovovým, potřetí proti čínským narušitelům. Na základní rovině fungování totalitní společnosti nebyla totiž ani myslivost ideologicky neutrální volnočasovou aktivitou, ale jen neformální prodlouženou rukou paramilitární Dobrovolné společnosti pro spolupráci s armádou, letectvem a námořnictvem (DOSAAF).

Nyní Cílek navrhuje, abychom se k totalitnímu modelu společnosti vrátili. Nemáme kozáky, kteří v Rusku dostali status pomocných policistů, Pomocná stráž Veřejné bezpečnosti zanikla krátce po listopadu. Pokud však chcete společnost podřídit polovojenským organizacím, které leckde ve světě "s úspěchem" slouží represi disidentů a nespokojenců, musíte přece odněkud vyjít. Cílek prosazuje myslivce. Ernstu Jüngerovi by to věru lichotilo. Ten, jehož nemohl v roce 1939 bez ohrožení života otevřeně kritizovat, přece vystupuje v textu slavné novely jako Nadlesní, ačkoliv to byl co do profese mazal a obkreslovač pohlednic.

Českou republikou projíždějí řádově stovky uprchlíků směřujících převážně do Německa, vzhledem k převládajícím nenávistným náladám se však migranti stále častěji snaží projet jinudy. Ani náznakem nevznikl skutečný bezpečnostní problém, nedošlo k reálnému ohrožení. Kdyby se daly do pohybu soukromé armády z Afriky nebo Blízkého východu, mluvili bychom o něčem úplně jiném a bylo by třeba hájit i s naší pomocí vnější hranici Evropské unie. Ne však za současných okolností, kdy vše, co by měly státní orgány udělat, reprezentuje monitoring pohybu běženců přes území státu do cílové země.

Existuje jeden poměrně výmluvný indikátor toho, zda nějaký stát patří k okruhu zemí civilizovaných, nebo nikoliv. Tímto indikátorem je profesionalizace ozbrojených sborů, vysoká úroveň jejich výcviku a pečlivé oddělení od všelijakých spolků, které si - často na základě extrémistické ideologické profilace - rády hrají s flintičkami. Polovojenské "pomocné" útvary jsou všude po světě ten největší mor, dopouštějí se obrovského množství násilných činů, od nichž stát jakoby dává ruce pryč. Možná v některých vypjatých válečných situacích jde o opravdu nutné zlo, ale rozhodně o nic lepšího. Podívejte se na balkánské války, do Latinské Ameriky, na Ukrajinu. Podívejte se na ruské kozácké spolky. Kde se hranice mezi soukromým a veřejným do takové míry setře, že neexistuje účinná kontrola ani možnost volat k odpovědnosti, tam vystupuje z hluboké minulosti přízrak "Revolučních gard" a "Lidových milic", ozbrojené svévole, mstivosti, chamtivosti a kdečeho dalšího, co si připnulo trikolóru či jiný symbol, aby si to užilo neomezené moci nad bližním. Íránská taktika rozkládání sousedních států je založena právě na vytváření všelijakých nestátních center primární loajality, která si organizují samostatné ozbrojené tlupy a dělají následně z celých států svá rukojmí.

Za jeden z mála skutečných úspěchů dnešních ukrajinských orgánů můžete považovat nedávné zřízení nové, demilitarizované policie, která na rozdíl od staré milice není primárně jakousi četnickou složkou s faktickým postavením soukromé gardy místního mafiána, ale opravdu civilní policií. Policisté, kteří tráví čas v kasárnách tím, že si hrají se samopalem, ovšem nejsou dobře připraveni na různé eventuality standardní šedivé práce ochránců zákona, ale v případě bezradnosti mají sklon sahat k násilí a zbraním. Solidní policista by měl mít za sebou psychotesty, výcvik ve zvládání krizových situací a školení v ochraně lidských práv. Výcvik se zbraní tvoří okrajovou část jeho kvalifikace. A rozhodně ne předpoklad pro výkon práce. Jak by takovou práci mohl úspěšně vykonávat člen mysliveckého spolku? Jen proto, že umí střílet z brokovnice? Kolik že myslivců se každoročně úspěšně postřílí na honech mezi sebou?

Protiuprchlická hysterie s konečnou platností rozbila v české společnosti kolektivní princip reality - a lidé s vážnou tváří debatují o vymyšlených nebezpečích, jichž se ovšem panicky obávají, takže se noční můry stávají reálnými ve svých důsledcích. Již nějaký čas je sice zřejmé, že státy v tomto století budou do značné míry ustupovat od modelu státu sociálního a hlavním předmětem jejich byznysu se stane opět téma bezpečnosti, nicméně i to by mělo mít racionální proporce. Přesněji řečeno, bezpečnostní problémy je zcela namístě řešit, pokud ovšem existují také ještě někde jinde, než v něčí hlavě. Pokud je ale problém v hlavě a jen v ní, je třeba nasadit příslušné preparáty, nikoliv zakládat polovojenská uskupení, ať už z řad organizovaných esperantistů, kominíků, hasičů, nebo myslivců. Nacismus sice potřeboval svůj Stalhelm, nikomu a ničemu jinému však existence nacionalistického ozbrojeného spolku neposloužila. Nikoho před ničím neochránila. Pouze pomohla při nástupu Třetí říše.

Václav Cílek se už nejméně tři roky pohybuje v blízkosti Daniela Landy, pracují na společných projektech. Ultrapravicové politické preference "Žita 44" přitom nejsou žádnou záhadou, s jejich vytrvalým dementováním se to má podobně, jako s dementováním ruské vojenské přítomnosti na Ukrajině - popírání fakta nijak nemění.

Profesor má v demokracii zajisté právo jako soukromá osoba blábolit o mystice Blaníku a objevovat v krajině nikým jiným neviděné trpaslíky, to je zřejmé. Na jiné úrovni se ovšem ocitáte ve chvíli, kdy má dotyčný šanci své fantazie prezentovat na oficiálních bezpečnostních konferencích pořádaných ministerstvem obrany.

Pomalé sesouvání české společnosti do propasti kolektivního šílenství není v principu ničím nezadržitelným. V každém okamžiku by se ještě mohli padající zachytit o ten či onen výčnělek a přejít opět ve výstup na pevnou zem, kdyby k tomu existovala kolektivní vůle.

Nadlesní Cílek ovšem ze všech sil působí v přesně obráceném smyslu.

5.9.2015
POZNÁMKA NA OKRAJ:

Jen stěží se najdou lidi, kteří riskují život tim, že se dají na útěk z domoviny. Takoví lidé jsou většinou do cizích zemí vyháněni strachem z krutosti a ze smrti. Kdo by ale neznal mnoho těch, kteří zavírají nebo zavírali oči, když oni sami nebo jejich sousedé byli terorizováni nějakou mocí a dali přednost vnitřní emigraci a nikoliv té, která by je přivedla do jiné země a mezi lidí hovořící jiným jazykem. K útěku žene lidi zoufalství. Potřebují k němu opravdu velkou odvahu.

Tento zvláštní druh odvahy mělo hodně těch lidí, kteří uprchli z komunistického Československa na Západ. Mělo ji později v roce 1956 i mnoho Maďarů a po roce 1968 i mnoho Čechů a Slováků, kteří se rozhodli utéci do ciziny před hrozícím rudým fašismem.

Tehdy těm lidem nechyběla odvaha k útěku do exilu, ale kde jsou teď? Proč nejsou slyšet jejich hlasy? Proč žádní exulanti neupozorňují na to, že dnešní uprchlíci jsou lidé, kterým je nutno poskytnout ochranu a pomoc?

Ti, kteří patřili v době „reálného socialismu“ k mocným, nebudou mít pochopení pro uprchlíky. Od přívrženců tehdejší vládnoucí moci a od lidí, kteří byli vždy jen opatrní, se dá těžko očekávat, že by požadovali humánní jednání s uprchlíky. Kde jsou ale čeští a slovenští emigranti, kteří stále ještě žijí v zahraničí a hlavně, kde jsou ti, kteří se po roce 1989 vrátili do své vlasti?

Proč je o nich vidět a slyšet tak málo? Proč oni nepozvedají svůj hlas na obranu uprchlíků, aby jim Česká republika nabídla nový doov. Jsou už všichni snad mrtví?

5.9.2015
Informace o tom, jak policie v Břeclavi nacisticky napsala uprchlíkům čísla na paže, obletěla svět

"Posílám odkaz na zprávu přejatou z britského tisku o českém číslování uprchlíků v Břeclavi, která se objevila na zpravodajském serveru agentury Nová Čína. Ne příliš často se ČR objevuje v čínských zprávách...," píše Lukáš Zádrapa. ZDE

"Rád bych Vám poděkoval za to, že se v posledních dnech na Britských listech píše i anglicky. Tím pádem si toho, co se v Česku zrovna děje, snad všimnou i lidi v zahraničí. Nejenže si moje švédská manželka teď může sama přečíst to, co jsem jí doposud o rostoucím fašismu v mé rodné zemi musel překládat, zatímco na mě nevěřícně zírala," píše Josef Berger. "Článek z Britských listů o skandálním číslování uprchlíků cituje i švédský deník Dagens Nyheter ZDE, a to už je co říct, protože Švédi se o Českou republiku (tedy kromě exportovaného piva) normálně vůbec nezajímají."

Anglická informace z Britských listů se objevila také ve španělském deníku El Mundo ZDE.

Zprávu citovala i italská tisková kancelář ANSA a židé v Itálii jsou jí pobouřeni ZDE. Původně zprávu i s citací z Twitteru s odkazem na článek Britských listů přinesl deník Independent ZDE a pak i společnost BBC ZDE.

K tématu, globálně nastolenému Britskými listy, publikoval dva články také americký deník New York Times ZDE ZDE, české shrnutí toho posledního ZDE

5.9.2015
A young Somali has escaped from a Czech youth detention centre

A young Somali, one of the four young refugees which were recently arrested in the Czech Republic and placed in the secure Institute for Social Welfare in Stod, has managed to escape. The other three detained children, from Afghanistan, continue to be held in Stod. The children were members of a group of 48 refugees who were arrested by Czech police near the Western city of Pilsen on 21st August.

The four children were placed in the Social Welfare Institute in Stod on the basis of a court decision. Kateřina Rendlová, a Czech police spokesperson, said that the detained refugees lie to the police about how old they are. "They usually say they are younger than they really are and that they are travelling on their own. They think that if they say this, we will not detain them and they will be able to continue on their journey to Germany," said the spokesperson.

Source in Czech HERE

4.9.2015

Centrální předpovědí OECD je, že má-li se Evropa vyhnout stagnaci, bude do roku 2060 muset prostřednictvím migrace přijmout 50 milionů nových lidí (obdobný počet lidí je zapotřebí v USA). OECD varuje, že jestliže se to nestane, hrozí vážný pokles hospodářského růstu. Znamená to: nemá-li dojít k hospodářské stagnaci, Evropa potřebuje imigranty.

Pokud to Evropská unie není schopna udělat, její jednotlivé stagnující členské státy půjdou svou vlastní cestou. A tak během letošního léta se proměňuje uprchlická krize v krizi Evropské unie. Chronickým problémem je selhání státnickosti, předvídavosti a vize pro budoucnost.

Když odsuneme stranou všechnu tu hrůzu a všechno pokrytectví, exodus přes Balkán není jen uprchlickou krizí. Je to první masový transregionální útěk lidí v moderní éře, píše Paul Mason.

Blízký východ explodoval na našich televizních obrazovkách po dlouhá desetiletí, ale teď máme náhle pocit, že je ta válečná zóna hned vedle nás. Výsledná krize je možná pro Evropu příliš veliká na to, aby ji zvládla. Ano, antirasisté byli povzbuzeni, když tisíce německých fotbalových fanoušků zvedlo transparenty vítající uprchlíky. A rozhodnutí Angely Merkelové přijmout Syřany odstranilo veškerou samolibost. Jenže ve svých dalších etapách tato krize vážně zatíží instituce Evropské unie a i pojmy týkající se migrace.

Předpisy Dublin III, které požadují, aby všichni žadatelé o azyl byli vraceni do první země EU, kam přijeli, jsou vlastně suspendovány. Schengenská dohoda se rozpadá: země obklopující Maďarsko a Itálii se pokoušejí bránit vstupu uprchlíků. Frontex, pohraničnická instituce EU, vypadá bezmocná.

A i když sdělovací prostředky uvažují nad tím, jaké výrazy mají používat - uprchlík nebo imigrant - tento rozdíl v praxi ztrácí význam. Někteří imigranti, kteří byli nuceni v Řecku strávit měsíce či léta, kteří nepocházejí ze Sýrie a jimž už byl azyl odmítnut, se připojili k pochodu přes Balkán. Chtějí raději o azyl zažádat v Německu než důvěřovat řeckému systému, zejména pokud se tento měsíc v Aténách vrátí k moci pravice. Pokud zajdete na náměstí Vítězství v Aténách, kde imigranti vyhledávají pašeráky, setkáte se tam s lidmi z dalších konfliktů, lidi, vůči nimž jsme nepřátelští: uvidíte tam Kurdy, Afghánce, utlačované menšiny ze střední Asie či z Íránu, lidi z Darfuru a z Eritreje. Jsou to z definice uprchlíci - ale azylový systém EU je už většinou odmítl.

Když jsem interviewoval imigranty v Maroku r. 2013, kteří se připravovali přeplout Středozemní moře do Španělska, byli ve skupinách bez ohledu na status: politický disident z Gambie, zedníci ze suchem postiženého Nigeru, ženy prchající před chudobou v západní Africe, které nyní čelily rasismu a sexuálnímu násili v samotném Maroku.

Chaos, jemuž jsme dovolili, aby se vytvořil u hranic Evropy, se nedá lehce rozdělit na "ekonomiku" a na "válku". Arogantní představa, že bude možné příchozí rozdělit na ty, kteří si azyl zaslouží a ty, kteří si ho nezaslouží, se rozloží, jakmile se jejich žádosti začnou zpracovávat.

Bezprostřední výzvou pro Evropu je zvládnutí této krize: fiasko v Budapešti je jen problém absence evropského politického státnictvi v miniatuře. Neexistuje systém, nic se nedá předpovědět a nikoho to nezajímá a nikdo nic neřeší. Stejně jako tomu je při problému Řecka, instituce jednají nesmírně pomalu, jsou nuceny dělat teatrální gesta a nikdy není dosaženo žádného řešení. Ale činitelé Evropské unie vytvářejí daleko větší rizika.

Evropská unie, do níž během půl roku přijede půl milionu lidí a žádá o azyl, nebude schopna ospravedlnit tytéž předpisy a instituce jako Evropa, která se domnívala, že má své hranice pod kontrolou. Vzhledem k tomu, že Dublin III je mrtvý, bude muset vzniknout nový azylový systém založený na realitě. Lidé se budou pokoušet žádat o azyl, ať jsou obětí války, sucha, nebo chudoby. Buď budou přijati v zemích, kde se chtějí usadit, anebo se budou muset konat masové deportace do Řecka a do Maďarska - dvě země s největšími fašistickými hnutími v celé Evropské unii.

A jestliže dostanou statisíce žadatelů o azyl povolení zůstat na kontinentu, kde už je stagnace a masová nezaměstnanost, co se stane s volným pohybem? Britská ministryně vnitra Mayová už požaduje o jeho omezení v nové situaci.

Politikové z EU mohou dál klopýtat s rozbitými institucemi, porušovanými zákony, neefektivní pohraniční policií. Anebo si to mohou celé nově a řádně promyslet. Centrální předpovědí OECD je, že má-li se Evropa vyhnout stagnaci, bude do roku 2060 muset prostřednictvím migrace přijmout 50 milionů nových lidí (obdobný počet lidí je zapotřebí v USA). OECD varuje, že jestliže se to nestane, hrozí vážný pokles hospodářského růstu. Znamená to: nemá-li dojít k hospodářské stagnaci, Evropa potřebuje imigranty.

Takže výzva pro Evropu je jasná: Máme-li absorbovat uprchlíky, budeme potřebovat nové předpisy pro zpracování jejich žádostí a nové uspořádání interního cestování po Evropě. A nový sociální konsensus ohledně toho, kdo smí přijít, kdo nemůže a kde budou žít a pracovat. A také masivní ekonomický stimulus.

Pokud to Evropská unie není schopna udělat, její jednotlivé členské státy půjdou svou vlastní cestou. A tak během letošního léta se proměňuje uprchlická krize v krizi Evropské unie. Chronickým problémem je selhání státnickosti, předvídavosti a vize pro budoucnost.

Kompletní článek v angličtině ZDE

5.9.2015

To, co jsme se o sobě tento týden dověděli, bylo něco, co jsme už o sobě věděli, píše Jonathan Freedland. Objevili jsme prostou lidskou slabost: Že nedokážeme pochopit abstraktní problém, nebo i konkrétní problém, pokud jde o obrovské počty lidí. Dokážeme to pochopit pouze skrze jednotlivý osud. Znovu se tím dokázalo staré Stalinovo rčení, že smrt milionů lidí je statistika, jediná smrt je tragédie.

Poučení jsme dostali od tichého batolete, vyplaveného na pobřeží, obličejem k zemi. Aylan Kurdi nám neodhalil žádnou novou hrůzu. Lidé, kteří zoufale usilují o získání útočiště v Evropě, přicházejí o život utopením v moři už dlouhé měsíce. Civilisté v Sýřii, včetně dětí, umírají po statisících už déle než čtyři roky. Takže nemůžeme předstírat, že to nevíme. Ale, zdá se, jaksi jsme potřebovali vidět ty botičky a nožičky, abychom to celé pochopili, aby se nám to dostalo do hlavy a do srdce..

Výsledkem bylo kolektivní rozhodnutí se polepšit, ryčný požadavek, že se něco musí udělat. Hovoří se o vládách a o kvótách a o změně strategie, včetně určité změny postoje Davida Camerona. Viděl, jak fotografie změnila náladu veřejnosti, takže jeho postoj nyní vypadá jako nezájem o osud uprchlíků - a tak oznámil, že Británie přijme uprchlíků víc. Už nemluvil o jejich "hejnech".

Ale to není celé. Není to celé o tom, co mohou udělat vlády anebo "Evropa". Vznikla paralelní diskuse, která začíná od obyčejných lidí, začíná u lidí v rodině, v domácnosti, ve městě. Možná že měřítko, které je malé a lidské, nám nabízí nejlepší možnost, jak krizi vyřešit.

Podívejte se, jak obrovský vliv měl apel islandské spisovatelky Bryndis Bjorgvinsdottir. Nenapsala jen dopis ministru sociálních věcí své země, v němž požadovala změnu politické strategie. Naléhala, aby její občané na Islandu řekli své vládě, že jsou připraveni otevřít své dveře uprchlíkům, ať vláda otevře hranice. Prostřednictvím Facebooku nalezla 11 000 lidí ochotných ubytovat Syřany, kteří utíkají, aby zachránili svůj život.

V Británii, s menší publicitou, se děje nyní něco podobného. Několik komunálních úřadů přimělo občanské hnutí Citizens UK, aby sdělily ústřední londýnské vládě, že jsou ochotny ubytovat ve svém městě či vesnici, řekněme, 50 uprchlíků. Připojují se k tomu každodenně další a další komunální úřady. Nemají problém s financemi, protože existují programy, které to uhradí, a zejména pro lidi ze Sýrie existuje finanční pomoc od OSN a Evropské unie.

Podrobnosti v angličtině ZDE

5.9.2015

Pozor na fašismus, šířící se ve střední Evropě v důsledku iracionálního strachu

Chci upozornit na velmi znepokojující směr, jímž se vydává střední Evropa, píše na Facebooku Paddington Tucker. Přiznám se, že jsem reagoval emocionálně, když jsem se dověděl, že slovenský ministr vnitra přijme jen křesťanské a ateistické uprchlíky a žádné muslimy. Jsem si vědom, že drtivá většina Slováků (i Čechů) s ním souhlasí, a nijak tyto lidi neodsuzuji - je přirozené bát se neznámého. Ale když něco takového řekne vysoký státní představitel, jen to povzbuzuje už existující nevědomost a předsudečnost vůči islámu.

Dává to oficiálně zelenou rasismu.

Vyloučit určitou skupinu lidí ze země připomíná třicátá a čtyřicátá léta dvacátého století, kdy byla židovská komunita nejprve vyloučena z mainstreamové společnosti a pak byla vyhlazena.

Bohužel, v důsledku vzestupu populismu, už dnes nestojí v čele evropských zemí státníci, ale jen politikové, kteří prostě odrážejí názory bojácných a neinformovaných lidí a jednají jen tak, aby pro ně tito lidé hlasovali.

Existuje vážné riziko návratu do dvacátých a třicátých let, kdy vznikla fašistická hnutí prostřednictvím manipulace strachem. V důsledku toho se může rozpadnout Evropská unie a vzniknou izolované úzkoprsé státečky s miniputiny v čele.

Žít na kontinentu bez hranic, kde máme prospěch z mísení kultur, v čemž nám nikdo nebrání, je výsada, kterou musíme ochraňovat.

Země jako Slovensko, Česká republika a Maďarsko budou muset učinit volbu. Buď přijmou přistěhovalectví a svět v takové formě, jak jej přijala západní Evropa, k velkému prospěchu svých ekonomik, anebo opustí Evropskou unii a zvolí si budoucnost blízkou Lukašenkově Bělorusku.

První zmíněná alternativa vyžaduje, aby se do čela zemí postavili státníci, kteří budou zpochybňovat předsudky svých občanů a budou vysvětlováním zmírňovat jejich strach. Avšak slovenský ministr vnitra, z čistě sobeckých politických důvodů, dává přednost tomu, aby posunul svou zemi, Slovensko, k minskému modelu.

4.9.2015
Rozhovor Britských listů 21:
USA v České republice, aneb vlajka Konfederace v chatařské kolonii




Proč nepřijímají Češi při svém obdivu k USA příslovečný protivládní kritický postoj amerických občanů? Bohumil Kartous hovoří Kryštofem Kozákem, vedoucím Katedry amerických studií Institutu mezinárodních studií na Fakultě sociálních věd Karlovy univerzity v tomto Rozhovoru Britských listů, který se vysílá na Regionální televizi na kabelu a internetu od pátku 4. září 2015.

4.9.2015
Maďarsko pošle uprchlíkům autobusy

Maďarsko rozhodlo, že pošle uprchlíkům, kteří se vydali pěšky na rakouskou hranici, autobusy, které je tam dopraví. Odvezou také ty, kteří čekají u budapešťského nádraží Keleti. Překvapivě to oznámil šéf štábu vlády premiéra Viktora Orbána na tiskové konferenci pozdě v pátek večer. János Lázár uvedl, že Maďarsko dosud neobdrželo reakci od rakouské vlády na tento svůj plán. Dodal, že proto "to automaticky neznamená, že budou uprchlíci moci opustit Maďarsko".

Podrobnosti v angličtině ZDE ZDE

5.9.2015
Former Czech President Václav Klaus launches an anti-refugee petition

On Saturday, former Czech President Václav Klaus launched an anti-refugee petition. The petition demands that the Czech government should secure internal safety and the integrity of Czech borders by all available means, including the army and the police. Klaus also rejects refugee quotas. He has characterised them as a "joke". Klaus demands strict adherence to existing asylum agreements and warns against any possible changes within them which would allow further immigration. The purpose of his petition is to counterbalance a recent petition, signed by several thousand Czech academics who called on the Czech public to give up the anti-refugee hate speech. Klaus also expressed displeasure that EU politicians have criticised Hungary for "adhering to EU rules".

"We reject the ongoing manipulation of the public opinion by creating a false feeling of solidarity with the immigrants," said Klaus.

Source in Czech HERE

5.9.2015
The four East Central European countries again emphatically reject refugee quotas

During their meeting on Friday in Prague, the politicians from the four "Visegrad" countries, i.e. Czech Republic, Slovakia, Hungary and Poland, again emphatically rejected compulsory refugee quotas. They demand that the frontiers of the Schengen area are guarded more efficiently by security forces to prevent refugees from entering and that resolute action is taken against people smugglers. They also want to "work towards the solution of the refugee crisis in the conflict areas".

This is a common position of the four countries which has been prepared for EU-wide negotiations which will take place on 14th September.

A source in Czech HERE

4.9.2015
Visegradská skupina znovu odmítla uprchlické kvóty

Čtyři státy visegrádské skupiny - Česká republika, Polsko, Maďarsko a Slovensko - v pátek znovu zdůraznily svou opozici proti uprchlickým kvótám v EU. Po jednání v Praze podtrhly, že "zavedení povinných a trvalých kvót v rámci solidarity by bylo nepřijatelné." Zároveň chtějí visegrádské země "posílit ochranu hranic schengenského prostoru" proti uprchlíkům.

Podrobnosti v angličtině ZDE

5.9.2015
"Philosopher" Václav Cílek: Czech gamekeepers should defend the country from refugees

"Czech gamekeepers should become the fundament of the new paramilitary force defending the country from the refugees," says the well-known Czech populariser of science Professor Václav Cílek. He points out the fact that there are more game-keepers in the Czech Republic than there are members of the security forces. Game-keepers know how to use guns and live outside the big cities, so they can form the basic structure of a new "decentralised civil defence force" directed against the refugees in the Czech Republic. They are ideally placed to hunt them.

Source in Czech ZDE

4.9.2015
Bob Geldof u sebe ubytuje čtyři uprchlické rodiny

"Pohlížím na to, co se děje, s hlubokou hanbou a pocitem monstrózní zrady toho, kým jsme a kým si přejeme být. Žijeme teď v okamžiku, o němž se bude hovořit a který bude mít dopad ještě za tři sta let."

Britské celebrity, spisovatelé a fotbalisté vyjádřili sympatie a nabídli pomoc uprchlíkům, hledajícím útočiště v Evropě

Světově známý hudebník Bob Geldof, jehož globální charitativní koncert Live Aid v osmdesátých letech získal peníze na pomoc lidem trpícím hladomorem v Etiopii, řekl ve vysoce emocionálním rozhovoru v irském rozhlase, že okamžitě v ubytuje ve svých příbytcích v Kentu a v Londýně čtyři uprchlické rodiny. Geldof zdůraznil: "Pokud existuje nová ekonomika, musí být i nová politika, a je to selháním té nové politiky, která vedla k této hanbě, k této naprosto odporné hanbě. Já jsem připraven. Já mám štěstí. Já mám dům v Kentu a byt v Londýně a s partnerkou Jeanne jsme ochotni okamžitě přijmout tři uprchlické rodiny do domu v Kentu a jednu do našeho bytu v Londýně a ubytovávat je tak dlouho, než se tu uchytí a zařídí si tu budoucnost."

Geldof řekl v rozhlase RTÉ, že fotografie tříletého syrského chlapečka Aylana Kurdiho, vyplaveného na turecké pláži a další děsivé zprávy z hranic a měst po Evropě jsou zdrojem hanby.

"Pohlížím na to s hlubokou hanbou a pocitem monstrózní zrady toho, kým jsme a kým si přejeme být. Žijeme teď v okamžiku, o němž se bude hovořit a který bude mít dopad ještě za tři sta let."

Podrobnosti v angličtině ZDE

4.9.2015

Maďarské úřady zrušily vlaky a autobusy a Syřané a další uprchlíci vzali věci do vlastních rukou. Vydali se na 170 kilometrovou cestu pěšky

Žádné z projíždějících vozidel nenabídlo uprchlíkům, že je sveze. "Jenom kilometr, prosím," žádala Amal, učitelka z Damašku od maďarské manželské dvojice, která za kolonou pomalu jela s malým náklaďákem. Její šestiletý syn Sohaib a osmiletá dcera Bisan nedokázaly jít dost rychle a Amal se obávala, že ztratí ochranu skupiny, anebo se úplně ztratí. "My jsme taky lidi," prosila Amal, ale řidič odmítl, že by ho maďarská policie zatkla.





Až tisíc lidí, mladých a starých, někteří v kolečkových křeslech nebo s berlemi, jiní bosí, někteří s malými dětmi v kočárku, jiní s batolaty na ramenou, se vydali od hlavního nádraží v Budapešti na cestu dlouho 170 kilometrů do Rakouska. Nejhorší evropská uprchlická krize od druhé světové války se zhoršila.

Jejich průvod, procházející Budapeští, byl téměř tři čtvrtě kilometru dlouhý. Kolona byla jednou z nejméně tří skupin zoufalých, především syrských uprchlíků, jimž maďarské úřady zabránily cestovat vlakem do Rakouska a Německa. V pátek vzali věci do vlastních rukou a rozhodli se tam dojít pěšky.

"Na nádraží byl jeden záchod pro tisíc lidí," řekl Moaz, cukrář ze Sýrie, který cestoval ze sedmi členy své rodiny. "Na nádraží byla tak strašná situace, že bych raději skončil v lese." Reen, mladá maminka, se prostě zeptala: "Co jiného můžeme dělat?"

Vedle ní kulhal o berlích se zraněnýma nohama dvaadvacetiletý Mahmud z Damašku.

50 km severozápadně od Budapešti, 350 až 500 uprchlíků, kteří tam zůstali déle než 24 hodin ve vlaku v městě Bicske, se také vydali na pochod. Prorazili policejní kordon a začali dlouhý pochod na západ.

Policie byla překvapena a podařilo se jí zabránit jen několika málo lidem ve vlaku, aby uprchli. Jeden Pákistánec údajně zemřel, když upadl a narazil hlavou na koleje.

"Situace je strašlivá," řekl Adnan Shanan, 35, z Latakie v Sýrii, který prchá ze své vlasti. "Máme v Bickske ve vlaku mnoho nemocných lidí. Máme tam těhotné ženy, nemáme potraviny ani vodu. Nechceme tady zůstat ani jeden další den. Potřebujeme se přesunout do Mnichova, kamkoliv jinam - tady zůstat nemůžeme. Nemůžeme čekat do zítřka.

V pátek uniklo z tábora v Bickske 64 migrantů a hlavní pohraniční přechod z Maďarska do Srbska byl také dočasně uzavřen, když asi 300 z 2300 osob zadržovaných ve vazebním středisku v Röszke uprchlo plotem.

V Budapešti parlament schválil několik zákonů, jimiž byla v podstatě imigrantům uzavřena maďarská jižní hranice, přes niž letos už přišlo asi 140 000 osob, a byly vytvořeny "tranzitní zóny", kde budou žadatelé o azyl zadržováni, než jejich žádosti budou schváleny, a deportováni, pokud schváleny nebudou. Podle nových zákonů bude také trestným činem překročit či poškodit kontroverzní nový maďarský žiletkový plot na hranici se Srbskem a "ilegální" přechod hranice bude trestán třemi roky vězení.

Maďarský premiér Viktor Orbán se znovu v pátek zapřísahal, že nedovolí, aby se Evropané stali "menšinou na našem vlastním kontinentě", a opakoval v maďarském státním rozhlase, že jeho pravicová vláda udělá vše, co je v jejích silách, aby zastavila proud imigrantů a uprchlíků.

"Dnes hovoříme o desetitisících, ale příští rok budeme hovořit o milionech a tohle nemá konec," řekl. "Musíme dát jasně najebo, že nemůžeme všem dovolit vstup, protože když všem dovolíme vstup, Evropa končí. Jestliže jste bohatí a atraktivní pro jiné, musíte být také silní, protože jinak vám vezmou, pro co jste pracovali, a i vy zchudnete."

Maďarsko také ostře kritizovalo Německo, že uvedlo, že přijme žádosti o azyl od Syřanů, ať vstoupili do EU kdekoliv, bez ohledu na předpisy EU.

Možná až 2000 osob dále zůstává bez pomoci u nádraží Keleti v Budapeši, kde se v horku pozdního léta rychle zhoršují podmínky.

Ti, kdo se vydali na pochod do Rakouska, jsou přesvědčeni, že je to jejich nejlepší možnost. Jak pěší kolona procházela Budapeští kolem šokovaných, pobavených a zděšených Maďarů, jedna místní paní tiše plakala, makeup jí tekl po tváři.

Jedna starší paní tiše dala do rukou míjející syrské maminky přikrývku a mladá blondýnka prostě rozdávala bankovky, až už jí žádné nezbyly. Ne všichni však projevovali sympatie. Řidič zařval na skupinu, která přecházela na červenou: "Nevidíte, že musíte počkat?"

Vlna zděšení proběhla kolonou pokaždé, když se ozvaly policejní sirény, protože se uprchlíci domnívali, že je policie přijíždí zatknout. Policie ale uprchlíky začala ignorovat, a to nejkrutějším možným způsobem. Zakázala jim vlaky a autobusy a nechala je odejít ze země pěšky.

"Tudy do Rakouska," řekla jedna policistka na křižovatce dálnice a nasměrovala úporně jdoucí muže, ženy a rodiny na betonový most. Žádné z projíždějících vozidel nenabídla uprchlíkům, že je sveze.

"Jenom kilometr, prosím," žádala Amal, učitelka z Damašku od maďarské manželské dvojice, která za kolonou pomalu jela s malým náklaďákem. Její šestiletý syn Sohaib a osmiletá dcera Bisan nedokázaly jít dost rychle a Amal se obávala, že ztratí ochranu skupiny, anebo se úplně ztratí. "My jsme taky lidi," prosila Amal, ale řidič odmítl, že by ho maďarská policie zatkla.

Kompletní článek v angličtině ZDE

4.9.2015
V roce 1956 uprchlo do Rakouska 200 000 Maďarů - už na to zapomněli...

4.9.2015

"K otázce uprchlíků: Je dobře, že britský premiér Cameron byl donucen změnit svůj postoj, toto jsou, upřímně řečeno, pro něho opravdu ostudné dny. Je to opravdu neuvěřitelné, když Británii musí dávat poučení v oblasti státnictví a lidskosti v těchto dnech Německo. Obávám se, že máme premiéra, který napodobuje jiné tam, kde by měl vést. A často poslouchá nesprávné hlasy. Jsme ovšem vděční, že se rozhodl udělat aspoň toto něco málo. Je to teď trochu jiný přístup. Musíme si ale uvědomit, že rozhodnutím přijmout lidi z uprchlických táborů, Cameron chce pomáhat lidem, kteří už jsou v bezpečí. Jeho plán nepomůže jediné osobě, která nyní prchá z bojišť v Sýrii, ani jediné osobě, která riskuje život snahou dostat se do Evropy, se nedostane úlevy od jejího zoufalství. Jistě mi prominete, když řeknu něco, co není moc velkomyslné, protože musíme být vděčni, že se Cameron rozhodl udělat aspoň to něco málo. Ale ono mi to připadá daleko méně jako plán pomoci uprchlíkům, a daleko více jako strategie na odpoutání pozornosti. Abychom si přestali všímat toho, co se děje.

Tuto krizi bude možno vyřešit jen na celoevropské úrovni. Problém Calais se dá vyřešit pouze v rámci celoevropské strategie. A když britský premiér Británii z toho vyčlení, je to morálně velmi obtížné obhajovat, a na praktické úrovni to zrazuje nejlepší zájmy Británie. Pro tuto krizi se musí najít celoevropské řešení a Británie toho musí být součástí. A druhá, a velmi důležitá věc:

Tohle je začátek budoucnosti. Tento problém nezmizí. Počty uprchlíků, které nyní utíkají z válečných zón, nebudou ničím, až budeme svědky masivního přesunu obyvatelstva způsobeného globálním oteplováním. Stane se to v nadcházejících pěti deseti letech, právě jsem se vrátil z Kuala Lumpur, kde se o tom diskutovalo.

My teď potřebujeme řádnou mezinárodní strategii. Asi budeme muset nově definovat pojem uprchlíka a imigranta. Ale to musíme udělat jako soubor všech národů v Evropě jako celek. A musí to být založeno na evropských standardech lidskosti a slušnosti. Takže musí vzniknout daleko prostudovanější, strategičtější přístup k celé krizi. Ale pokud Británie nebude chtít hrát při tom svou roli v rámci širší evropské strategie, a premiér Cameron se tomu brání, nepodaří se nám vyřešit tu velkou otázku, která se k nám blíží, ani ten malý problém, jemuž Británie čelí dnes. Neschopnost tohle pochopit je překážkou k dosažení rozumného řešení," řekl v poledne v pátek v rozhlase BBC Lord Ashdown, bývalý šéf britské Liberálně demokratické strany a vysoký komisař OSN pro Bosnu a Hercegovinu za jugoslávské války v devadesátých letech, kdy Evropa přijímala také množství uprchlíků, tenkrát z Balkánu.

Zdroj v angličtině (audio, od minuty 24.06) ZDE

4.9.2015
Tři mrtvoly na pláži

Vyšel jsem na pláž v Zuwaře, v Lybii. Na padesáti metrech ležely tři mořem vyplavené mrtvoly, píše reportér BBC Quentin Sommerville:

4.9.2015
Maďarská policie použila v Roszke proti uprchlíkům slzný plyn

4.9.2015
Maďarsko: Stovky uprchlíků se vydávají na pěší pochod do Německa

Uprchlíci, které maďarské úřady odvezly z Budapešti do města Bicske ve snaze uzavřít je v tamějším přeplněném uprchlickém táboře, uvedli, že se připojí k pěšímu pochodu do Vídně, který vyšel z Budapešti, pokud je Maďaři budou dále v městě Bicske zadržovat. Mnozí uprchlíci ve vlaku na nádraží v Bicske drží protestní hladovku. 64 uprchlíků uniklo z uprchlického tábora u města Bicske. Asi 300 uprchlíků uniklo v pátek také z maďarského uprchlického tábora nedaleko srbských hranic.

Několik stovek uprchlíků se v pátek dopoledne vydalo z Budapešti pěšky do Rakouska poté, co jim maďarské úřady zabránily v použití vlaků.



4.9.2015
Maďarsko si svým idiotsky nelidským přístupem k uprchlíkům vytvořilo globálně obrovskou zápornou publicitu

Bude Česko následovat?

Drastické scény před hlavním nádražím Keleti v Budapešti, kde po řadu dní ve vedru a bez pomoci přespávají rodiny uprchlíků s malými dětmi se staly hlavním tématem všech globálních sdělovacích prostředků. Hlavní britské televizní zpravodajské stanice BBC a Channel Four News vysílají od čtvrtka své zpravodajské relace přímo z plácku před budapešťským hlavním nádražím, kde stojí známé britské celebrity - televizní moderátoři. Srdceryvné scény před budapešťským nádražím se dostaly na titulní stránky světových deníků. Pro Orbána je to PR katastrofa:

Jak napsal James Mates z britské komerční televize ITV: Pokud Orbán zamýšlel vyrobit mediální cirkus, triumfálně se mu to podařilo:

Posluchači domácího britského rozhlasu BBC například včera v hlavních večerních zprávách nevěřícně poslouchali řev a pláč žen a dětí, které se maďarská policie snažila odstraňovat z vlaku v městě Bicske. Světová média široce citují Orbána, který včera v Bruselu tvrdil, že uprchlický problém není problém Evropy, ale je to problém Německa, a dnes se v budapešťském parlamentě vyjádřil, že do Evropy se stěhují "desetimiliony" lidí a evropská civilizace je "ohrožena".

Že hrozí velké nebezpečí, že se ČR octne podobně jako Maďarsko v důsledku své neohrabaného, nelidského a přebyrokratizovaného postoje vůči uprchlíkům v obdobné situaci, je vidět z toho, jak se rychle stalo globálním tématem upozornění Britských listů v angličtině, že v Břeclavi policie značkuje uprchlíky čísly na paži.

4.9.2015
Břeclavská policie v New York Times

O břeclavské policii, která značkovala uprchlíky číslováním na paži, píše po anglickém upozornění na tuto věc v Britských listech dnes i americký deník New York Times ZDE

4.9.2015
J. K. Rowlingová, autorka Harryho Pottera, vyjádřila sympatie vůči uprchlíkům

"Pokud si nedokážete představit sama sebe, jak sedíte v jednom z těch člunů, něco vám chybí. Oni umírají za život, který by stál za to žít," píše na Twitteru autorka knih o Harry Potterovi J.K. Rowlingová:

4.9.2015

"The United States and some West European countries have created military conflicts in Iraq, Syria, Libya and Afghanistan. Without these wars, this huge migration wave would not have arisen. The European countries should have refused entry to any refugees whatsoever. Migration is not a natural human right. Believing that it is is a fatal error and if Europe continues to hold this belief, it will commit suicide. As you can see on television, these people are not impoverished unfortunates from conflict zones but young men in fancy clothing with mobile phones and IPads," said the Czech president Václav Klaus in Ostrava, Czech Republic, today, during the launch of a book by writer Václav Junek devoted to his genius.

Junek added: "Europe is betraying itself in an unprecedented way. In the past, we were able to talk to each other and to present a united front against Genghis Khan, the Arabs and the Turks. Nowadays, no rational power exists in Europe which would be capable of protecting the standards of living which we have reached and which we deserve. This is a total failure of the EU political leadership."

Klaus also strongly criticised the European Union for not defending the Schengen area: "For 18 months, smugglers' boats have been arriving at European shores with thousands of migrants and it was not until now that the EU has, with its typical 'decisiveness', decided to check them slightly more thoroughly from mid-September. Now Hungarian railway stations are besieged. When will this wave reach Prague? In a week? And no one does anything. This is stupid, silly, but also horrifying." Klaus added: "I have just read an excellent article in an Australian newspaper saying that Europe will be the first continent to commit suicide by political correctness. This is absolutely true." Klaus also suggested that the Czech Republic should leave the Schengen area temporarily.

Source in Czech HERE

4.9.2015
Czech Civic Democratic Party: We want to build detention zones for refugees outside the EU territory

"We want to introduce much stricter punishment for people smuggling, to create detention zones for refugees outside the EU territory and to start an information campaign against illegal migration," said Petr Fiala, the Chair of the Czech Civic Democratic Party (ODS) at news conference on Friday. These and other measures will deter the inhabitants of unstable regions from trying to reach the European Union. Jan Zahradní, an MP for ODS, has argued in a newspaper article that multiculturalism has failed and has called for the rejection of all economic migrants.

The Civic Democratic Party was a member of the ruling coalition in the Czech Republic until 2013. It curreently holds 16 seats in the Czech parliament.

4.9.2015

Je nesmírně důležité, že jde také především o informace. To, co se lidem říká, a jak jsou události komunikovány, určuje to, co vnímají, a často i politickou strategii vlád. Mediální scéna ve středovýchodní Evropě se vyvinula velmi znepokojujícím způsobem. Mnoho vážných, demokraticky orientovaných médií předstihly často obskurní populistické nebo eurofobní servery.

Proč jsou středo a východoevropské země tak neochotny přijmout férový podíl uprchlíků? Člověk by si myslel, že v důsledku své historie budou sympatizovat s těmi, kdo prchají před válkou, pronásledováním a diktaturou. Začátkem léta jsem byla v Bratislavě, kdy se tam vydalo do ulic demonstrovat několik tisíc lidí proti uprchlickým kvótám a přistěhovalectví obecně. Na některých transparentech byly nápisy "Proti islamizaci Evropy", "Tohle je náš domov" a "Slovensko není Afrika", píše Natalie Nougayrède.

Byla zablokována doprava a docházelo k potyčkám s policií. Byla to velmi deprimující scéna, zejména pro ty z nás, kteří byli před pětadvaceti lety svědky demokratické transformace východní Evropy s hesly jako "pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí". Je to stejně absurdní, když si uvědomíte, že Slovensko přijalo jen 200 uprchlíků ze Sýrie a trvalo na tom, že to musejí všechno být jen křesťani.

Samozřejmě, rasismus a xenofobie není omezena jen na východní Evropu. Francie má největší ultrapravicovou stranu v Evropě. Avšak od Polska až po Bulharsko se utvořil blok bojující proti jakékoliv velkomyslnosti či otevřenosti v otázce přistěhovalectví. Maďarsko nabízí nejhorší představení, jeho premiér Viktor Orbán zuří o tom, že jsou přistěhovalci hrozbou "evropské civilizaci", činí rovnítko mezi nimi a teroristy a staví proti nim plot. Jak se evropští vedoucí politikové snaží řešit uprchlickou krizi, rozkol v Evropě mezi východem a západem je faktorem, kterým je nutno se zabývat.

Deset let poté, co mnoho východoevropských zemí vstoupilo do EU, rozděluje nadále Evropu politická a kulturní propast - a její velikost byla zřejmě podceňována. Pamatujete na "starou Evropu" a "novou Evropu" v roce 2003, kdy byla Evropa tvrdě rozdělena ohledně Iráku: východní státy se postavily na stranu USA, zatímco Francie a Německo se postavily proti plánům George W. Bushe. I ohledně Ukrajiny se postoje Západu a Východu liší - jedna strana se bojí ruského militaristického nacionalismu daleko víc než strana druhá. A co se týče krize eura, i když se hodně hovořilo o rozkolu sever-jih, Východoevropané silně prosazovali uvalení přísných podmínek na Řecko. Státy jako pobaltské země, které provedly v rekordním čase obrovské reformy, aby mohly vstoupit do EU, často zaujaly tvrdší postavení ohledně Syrizy než Německo.

Má to mnoho společného s tím, jak reaguje středovýchodní Evropa na EU od samého začátku. Sjednocení Evropy považovaly za nápravu historické nespravedlnosti, kdy byly celé národy opuštěny Západem za železnou oponou. Zakořeněný strach z Ruska je přiměl, aby začaly považovat EU, spolu s NATO, za bezpečnostní ráj. Protože sovětský systém natolik tyto státy drtil, prosazení jejich kulturní a dokonce i jazykové totožnosti bylo považováno za životně důležitý znak přežití. A demokratické tradice moc nepřežily, pokud vůbec v těchto zemích v meziválečném období existovaly.

Tyto země měly samozřejmě plné právo vstoupit do západního klubu a velmi se o to snažily, ale také si zachovaly specifické historické vzpomínky a nenáviděly cokoliv, co by mohlo znamenat rozmělnění jejich kulturní totožnosti. (Vzpomínám, jak v devadesátých letech říkal jeden prominentní polský politik, jak sní o "Evropě katedrál"...)

Nic z tohoto neomlouvá xenofobii. Ani by se neměli všichni Východoevropané považovat za stoupence Viktora Orbána. Stejně jako v Evropě západní, i na Východě vznikají lidové iniciativy na podporu uprchlíků. Maďarsko má nacionalistickou, nesnášenlivou vládu, ale to není nutně případem jinde ve střední Evropě. Vybudovat evropskou koalici pro řešení uprchlické otázky je možné. Konec konců, určitá jednota vznikla i ohledně Řecka i Ukrajiny.

Jedna věc, která zjevně chybí, je morální příklad. Václav Havel už nežije. Měl sílu říci, že vyhnání etnických Němců z Československa po druhé světové válce bylo celonárodní hanbou. Současnou situaci je nutno vidět přesně ve světle dědictví této války. Jak to popsal historik Tony Judt, masové vraždění a obří deportace obyvatelstva vytvořilo ve východní Evropě víceméně homogenní obyvatelstvo. Později tam nedošlo k přistěhovalectví (většinou z bývalých koloniálních držav), které většina západoevropských zemí zažila už v šedesátých a v sedmdesátých letech.

Takže je nějaké řešení? Většina Syřanů prchajících ze své země nechce nutně skončit ve středovýchodní Evropě. Avšak ty země se musejí aktivně účastnit plánů na přijímání uprchlíků, pokud má vzniknout společná azylová politika EU. Role Německa při odstraňování propasti mezi Východem a Západem bude klíčová. Nejde jen o to, že tyto ekonomiky mají silnou vazbu na německý průmysl. Ani nejde o to, že střední Evropa má obrovský prospěch ze strukturálních fondů EU, takže je možná teď na čase, aby to do určité míry splatily. Jde především o tom, že politickou váhu Merkelové a její silný morální postoj nelze ignorovat. Merkelová argumentuje, že být členem evropského klubu neznamená jen hospodářskou reformu, je to nutně také o transformaci společnosti, o dodržování norem lidskosti a o společné akci.

Evropa je pod vážným geopolitickým tlakem: na východě zuří válka na Ukrajině a na jihu je pod tlakem dopadu konfliktu v Sýrii a vážných problémů v Africe. Tyto otázky jsou všechny provázány: akce Evropy budou jedině důvěryhodné a udržitelné, pokud bude vybudována solidarita zároveň na obou těchto frontách. Je nutno přesvědčit veřejné mínění na Východě, aby začalo projevovat větší citlivost vůči uprchlíkům z jihu. To je životně důležitou součástí rovnice - stejně jako to, že lidé ze Západu musejí věnovat více pozornosti tomu, jak ukrajinská krize obnovila strach na Východě.

Je nesmírně důležité, že jde také především o informace. To, co se lidem říká, a jak jsou události komunikovány, určuje to, co vnímají, a často i politickou strategii vlád. Mediální scéna ve středovýchodní Evropě se vyvinula velmi znepokojujícím způsobem. Mnoho vážných, demokraticky orientovaných médií předstihly často obskurní populistické nebo eurofobní servery. Vezměte si demonstraci v Bratislavě: uspořádala ji místní internetová rozhlasová stanice, která šíří názory ultranacionalistických slovenských organizací, které silně nenávidí EU a Západ jako celek. Jeden z jejích pravidelných posluchačů se mi svěřil, jak přestal důvěřovat západním médiím a teď sleduje jen Russia Today. "Aspoň," řekl mi zmateně, "dokážu číst mezi řádky jejich lží". Postavit se čelem k riziku rozpadu Evropy ohledně uprchlické otázky, stejně jako ohledně ostatních problémů, je stejnou měrou bojem o názory lidí, jako je to vyjednávání mezi vládami.

Kompletní článek v angličtině ZDE

4.9.2015

Charitativní organizace a místní skupiny zaznamenaly vlnu občanského zájmu a podpory. Mnoho lidí vyjadřuje rozhořčení, že britská vláda nepomáhá

Zatímco politikové debatují o tom, zda by měla Británie přijmout nějaké uprchlíky ze Sýrie, britská veřejnost se rozhodla, že se už s pomocí nedá dál čekat.

Den poté, co byly zveřejněny šokující fotografie Aylana Kurdiho, tříletého syrského chlapečka, jehož mrtvé tělo vyplavilo moře na turecké pláži, desetitisíce Britů po celé zemi začaly podepisovat petice, poskytovat finanční dary nevládním organizacím, připravovat kamiony se zásobami, které dovážejí do uprchlického tábora v Calais, a nabízet, že ubytují uprchlíky ve svých domovech.

Několik velkých britských charitativních organizací zaznamenalo velký nárůst v telefonátech a emailech od lidí, kteří se dotazují, jak by mohli pomoci. "Počet hovorů a emailů za posledních 24 hodin vzrostl o 70 procent," uvedla Caroline Anningová z organizace Save the Children. "Většina lidí chce něco dát dětem uprchlíků: peníze, čas, oděvy nebo potraviny. Nejen britská vláda, ale i evropští politikové se k této krizi obrátili zády. Teď vidíme důsledky."

Migrant Offshore Aid Station (MOAS), jejíž nezávisle provozované záchranné čluny zachránily ve Středozemním moři už více než 10 000 životů, uvedla, že finanční dary v její prospěch stouply za posledních 24 hodin patnáctkrát. Lidé věnovali celkem 150 000 liber, tedy 5,7 milionů Kč. "Lidé říkají, že už nechtějí stát v nečinnosti," konstatoval ředitel organizace Martin Xuereb. "Všichni začínáme stále více rozumět tomu, že za každou statistikou, za každým číslem je život - život, který má matku, otce, sourozence, prarodiče."

Známému dětskému spisovateli Patricku Nessovi lidé za pouhých pět hodin dali 60 000 liber (2,3 milionů Kč), protože napsal, že "se proti této krizi musí něco udělat" a přislíbil, že když lidé dají 10 000 liber, on sám dá také 10 000.

Mnoho místních sbírek na uprchlíky daleko překonalo svůj cíl. Hospoda Coach and Horses v londýnském Soho si dala za úkol vybrat 5000 liber "abychom poskytli uprchlíkům v Calais slušné jídlo, protože britské hodnoty jsou respekt, důstojnost, laskavost" - a do čtvrtka večer se tam vybralo téměř 7000 liber. KentforCalais, místní iniciativa v městě Gravesend, chtěla vybrat 1000 liber a vybralo se 10 000.

Petici na oficiálním serveru britského parlamentu, požadující, aby Británie přijala spravedlivý podíl uprchlíků, podepsalo jen ve čtvrtek 100 000 lidí, takže celkový počet podpisů dosáhl 200 000. (V pátek v poledne byl počet podpisů pod parlamentní petici 361 939.) Jinou petici na Change.org, požadující, aby ministryně vnitra Theresa Mayová poskytla "okamžité přístřeší uprchlíkům prchajícím před válkou a násilím", podepsalo dalších 200 000 lidí.

Tisíce lidí přislíbily, že si vezmou syrské do svých měst, a úspěšně zlobovaly místní úřady v Glasgow, v Birmingamu, v Kingstonu a v Edinburku, aby každě město poskytlo útočiště aspoň padesáti uprchlíkům.

Iniciativu, kterou vytvořily organizace Citizens UK a Avaaz, podpořilo více než 2460 lidí, včetně lékařů, učitelů, sociálních pracovníků, psychoterapeutů a komunitních organizátorů, kteří všichni nabídli praktickou pomoc při ubytovávání uprchlíků.

Mnoho menších skupin sbírá peníze a nabízí praktickou pomoc uprchlíkům v Calais. Organizace, které tam pracují, konstatují, že tam přijíždí množství lidí z Británie a z řady dalších evropských zemí s kamiony a automobily plnými zásob. James Fisher z Calaid konsatatoval, že v Calais je nyní tolik pomoci, že je to značně obtížné koordinovat.

Britský deník Guardian píše ještě o celé řadě dalších aktivit na pomoc uprchlíkům.

Podrobnosti v angličtině ZDE

4.9.2015
Obrat o 180 stupňů:
Británie nyní "přijme tisíce syrských uprchlíků", avšak ne ty, co už jsou v Evropě!

Konzervativní britská vláda Davida Camerona projevuje zvláštní formu zlovolnosti, připomínající východoevropský komunistický režim, když pod tlakem veřejnosti nyní učinila v otázce uprchlíků obrat o 180 stupňů. Cameron, který rezolutně odmítal přijímat jakékoliv uprchlíky s tím, že prý "Británie už dělá pro postižené země dost", nyní pod tlakem veřejnosti obrátil a tvrdí, že Británie přijme "tisíce" syrských uprchlíků přímo z táborů na Blízkém východě, ovšem nikoliv lidi, kteří jsou už v Evropě. Někdo by se Camerona měl zeptat, co si jako ti nešťastníci mají počít... To je jako Cameron trestá za to, že se dostali do Evropy? Odmítá ty nejpodnikavější z nich...

4.9.2015
Czech film director celebrity Jiří Adamec: "Most immigrants arrive much better dressed than Czechs. They are a security problem"

"I agree with the Czech President Miloš Zeman who warns against muslim immigrants," said the Czech film director Jiří Adamec in an interview for a highly controversial, highly popular Czech website Parlamentní listy. "The people who are trying to get here from Africa are not just despairing refugees. They are usually much better dressed than most Czechs are. The Czech Republic has failed to deal with the integration of its Roma community into society and it is clear that the immigration wave, now rolling into Europe, will not stop. The moment 'people over there' learn that Europe will take them, they will sell their meagre property and will set out for the promised lands. If you see this as a problem, this surely does not mean that you are a xenophobe. It is clear to everyone that it is a major security problem."

Source in Czech HERE

4.9.2015
EU by měla vrátit Nobelovu cenu míru

Nevím, kde a jak se tito šílenci najednou vzali, píše čtenář Kamil Schwarz na adresu českých xenofobů. Rozhodně je zajímavé, jak tito lidé (?), kteří se v naprosté většině nikdy v otázce veřejného blaha neangažovali, najednou velmi aktivně dopouštějí téhož, co Islámský stát uvedl v praxi, byť zatím jen slovně. (...) Některá média, mnozí politici a především lid obecný na různých fórech vyzývají k vraždění. Myslím, že se dopouštějí velmi závažných zločinů. A ticho po pěšině. Nikde žádné žaloby, žádné protesty, tiskne se to dále.

Evropská unie je, nemýlím-li se nositelkou Nebelovy ceny míru. Nebylo by nějak symbolicky možné ji vyzvat, aby cenu vrátila? Nezaslouží si ji, míní Kamil Schwarz.

4.9.2015

Francie a Německo se dohodly na návrhu trvalého a povinného systému přijímání uprchlíků a žadatelů o azyl, zejména Syřanů, do Evropské unie. Oznámil to francouzský prezident Francois Hollande během tiskové konference s irským premiérem Endou Kennym.

"Tito muži a ženy se svými rodinami prchají před válkou a persekucí. Potřebují mezinárodní ochranu," uvádí prohlášení, které Hollandova kancelář vydala ještě před konferencí.

Německo a Francie si přejí vznik společných standardů, které by posílily evropských azylový systém, zajistily návrat "ilegálních přistěhovalců" do země původu a poskytly nezbytnou podporu státům, z nich migranti pocházejí nebo přes jejichž území cestují.

Merkelová na konferenci ve Švýcarsku prohlásila, že Maďarsko má pravdu, když žádá lepší ochranu hranic, ale také že to není všechno, protože Ženevská úmluva o uprchlících neplatí jen pro Německo, ale pro členy EU bez výjimky.

Mezitím britský premiér David Cameron oznámil, že jeho země setrvá u stávajícího kursu a nezvýší kvóty pro uprchlíky ze Sýrie. A to navzdory tomu, že údajně osobně pohnut příběhy syrských dětí, které zahynuly.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

4.9.2015

O probíhající ruské intervenci v Sýrii už nezávisle na sobě informovaly turecké, izraelské a povstalecké zdroje, kromě toho se jí však také pochlubila syrská média. Nehledě na to, že Kreml akci zatím popírá, můžete mít tedy za jisté, že vojenská akce Kremlu v Sýrii opravdu začala.

Z dosavadních kusých informací lze dovodit, že kromě dodávek výškových stíhaček MiG-31 přiletěly také MiGy-29 a úplně nové stíhací bombardéry Su-34, spolu s množstvím průzkumných dronů. Na záběrech syrských médií byl mj. k vidění nejnovější obrněný transportér BTR-82. Pracovně lze předpokládat, že se Rusové pokusí bleskově zvrátit poměr sil na bojišti ve prospěch Asada a zabránit rýsujícímu se pádu Damašku, s cílem zmizet pak zase rychle ze země - asi jako Francouzi z Mali. Zda se plán podaří, to teď nelze říci. Za prvé, žádný plán nepřežije kontakt s nepřítelem. Za druhé, z Ruska přicházejí signály, že se někteří dost bojí nového Afghánistánu.

Kromě hrozícího pádu Damašku existuje ještě další akutní důvod: Íránská podpora Asadovi velmi zeslábla a objevil se plán na rozporcování Sýrie. Pokud by místo cynické sekulární diktatury vzniklo několik nezávislých státních útvarů, nikdo už nezaručí Kremlu zachování námořní základny v Tartúsu. Avšak teorie racionálního aktéra stranou, každý ruský imperialista od dob admirála Ušakova sní o získání teplého nezamrzajícího přístavu na jih od Dardanel. Jeden se jmenuje Tartús, druhý právě vzniká v Latakíji. Bez intervence by brzy nemuselo být nic.

A pak jsou tu ovšem důvody z kategorie velmocenské rivality. Není tomu tak dávno, co Obama označil Rusko za "regionální mocnost", a řadu měsíců také můžete číst chvalozpěvy na "geniální" plán vyčerpat Rusko sankcemi - místo toho, aby bylo coby revizionistická mocnost ve své územní expanzi do "blízkého zahraničí" klasickým způsobem zadržováno. Akce v Sýrii ukazuje, že Rusko je schopno intervenovat na dvou místech současně (což USA už nejsou), a že sankce tomu naprosto nezabránily. Kromě toho americké tažení proti "islámskému státu" mikromažované Obamovými poradci uvízlo dávno strategicky na mrtvém bodě - a spojenci navrhují věci, s nimiž americké vedení nesouhlasí. Oproti tomu Moskva v již tradičním stylu "plausible deniability" zkouší předvést, že je mnohem akceschopnější, než Obamova administrativa. A protože akceschopnější je bezesporu a doopravdy, vypadá to na slušnou lekci.

Spojené státy íránskou rošádou v regionu ztrácejí spojence, aniž by si přitom nějak zvlášť naklonily Írán, s nímž koketují. Rusko si proti tomu Sýrii, posledního opravdového spojence v regionu, zjevně okázale hýčká. Zpráva je jasná: Obama spojence podvádí, my své ale neopouštíme.

To ovšem neznamená, že akce nebyla se Západem předem konzultována. Nad severem Sýrie se ještě nedávno nehodilo podnikat žádné lety, neboť Německo a USA na žádost Ankary rozmístily ve spojenecké zemi systémy Patriot. Ty ale byly před pár dny překvapivě staženy, Němci počínaje. Těsně předtím, než Asadovi dorazila z Moskvy nejnovější zásilka. Někdo o ní zřejmě věděl předem. S Martinem Stropnickým, obávám se, ale věc skutečně nikdo nekonzultoval.

Až sem to vypadalo, jako že má vojenská akce v Sýrii pro Moskvu jen samá pozitiva. Avšak to ještě není vše. Rizika jsou nemalá. I kdyby existovala tajná koordinace s Američany na taktické úrovni, což není úplně vyloučeno, nad Sýrií se čas od času objevují také izraelské bojové letouny. Proto hrozí také nebezpečí náhodného střetu ruských a izraelských stíhaček, který by opravdu nemusel skončit dobře a mohl by rychle eskalovat. A kromě toho platí, že žádnou válku nelze vyhrát jen ze vzduchu. Při troše smůly by se také mohlo stát, že intervent uvízne v pozemních bojích a nepodaří se mu z konfliktu odejít podle plánu.

Rusové ovšem "islámský stát" tak jako tak nezničí, utrpení civilního obyvatelstva neukončí; maximálně se vynasnaží zachránit Asada a předvést se přitom na mezinárodní scéně jakožto alternativa k neschopným Američanům. To první se jim při ochotě investovat do zbytků syrské armády může zdařit přinejmenším na čas, to druhé už se jim v zásadě povedlo. Zatímco v Bílém domě se žvanilo a žvaní, přičemž vojenské akce proti islamistům jsou intenzitou někde o řád níže, než kde by musely být, aby "islámský stát" opravdu existenčně ohrožovaly, Kreml jako obyčejně jedná mnohem přímočařeji a mnohem méně toho přitom namluví.

Jen na okraj pro ty, kdo stále ještě vykládají Kreml prizmatem západní teorie racionálního aktéra, se sluší poznamenat, že ani masivní ekonomická krize, historický propad obchodního partnerství s Čínou nebo prognózy pádu cen ropy někam k 25 dolarům za barel nedokáží sebeméně ovlivnit tvrdé vojenské priority Putinovy administrativy. Ekonomika dnes v Moskvě opravdu nestojí na žádné přední pozici. Velmocenské aspirace a neustálé žárlivé poměřování se USA jsou mnohem a mnohem důležitější. Sankce by mohly fungovat tak či onak ve střednědobém výhledu pouze tehdy, kdyby Putin už opravdu neměl odkud a komu brát peníze, aby je vydal na zbrojení. A takové situaci se ještě Moskva ani zdaleka neblíží.

Konečně ti, kdo neustále křičí, jak je prý Rusko vojensky ohrožené Západem a rekordně vojensky slabé, dostali právě ránu mezi oči přímo od Putina. Dnešní Rusko má zřetelnou ambici vyrovnat se vojensky USA či je překonat a chová se přesně podle toho. Nijak se neohlíží na naprostý rozvrat pracně budovaného narativu těch, kdo od loňska ze všech sil burcují veřejnost proti neexistující západní vojenské hrozbě. Teď už je mimo veškerou pochybnost, že jejich krokodýlím slzám dokonce ani sama Moskva nevěří.

4.9.2015

10 - 30 % uprchlíků, kteří cestují do Evropy, bylo v domovských zemích vystaveno mučení. Všichni čelí riziku traumatu v důsledku cesty pouští, přes chaotickou Libyi anebo přepravy přes Středozemní moře. Řada se jich topila, trpí dočasnými výpadky paměti, nespavostí a sebevražednými sklony. Možná se dostali v pořádku do Itálie, ale teď trpí traumatickými syndromy a potřebují psychologickou pomoc, které se nedostává.

Italská organizace Lékaři pro lidská práva (Medu) v nedávné zprávě konstatuje, že více než polovina z více než stovky žadatelů o azyl vyšetřených na Sicílii byla svědkem smrti spolucestujících nebo blízkých příbuzných.

Muž, který při potopení lodi přišel o ženu a dítě, byl tak vystresován, že při pohovoru s azylovým komisařem proskočil oknem.

Jiný šestadvacetiletý muž ze subsaharské Afriky strávil tolik hodin pokusy udržet hlavu nad vodou, že ho v noci přepadá strach z utopení, což vede k nespavosti a úzkosti.

Nově příchozí často musejí zůstávat po celé měsíce v přeplněných uprchlických centrech, zatímco je pomalu vyřizována jejich žádost o azyl.

Traumata můžou zůstat nepovšimnuta nebo mít neblahý dopad na vyřizování žádosti o azyl, tvrdí psycholog Massimo Germani, který vede centrum pro oběti mučení ve Vídni.

Germani vysvětluje, že oběti často dokáží hovořit o faktech, ale ne o emocích, a o utrpení hovoří často neutrálním hlasem, takže ti kdo je vyslýchají pochybují, že říkají pravdu, "zatímco ve skutečnosti jde právě o známku velmi vážného problému".

Studie provedená v roce 2013 Italskou radou pro uprchlíky (CIR) zjistila, že 38 % žadatelů o azyl v Itálii trpělo depresí, zatímco 44 % bojovalo s posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD).

Teoreticky má ministerstvo vnitra zajišťovat psychologickou pomoc s využitím státního zdravotnického systému, ale existuje jen málo zařízení vyčleněných pro uprchlíky. Ani ministerstvo, ani Mezinárodní organizace pro migraci nemá k dispozici přesné údaje o tom, kolik potřebných má přístup ke zdravotní péči.

Palermská psycholožka Maria Chiara Montiová pracuje na jedné z mála klinik, které dvakrát týdně nabízejí pomoc pro uprchlíky. Přítomen je antropolog a kulturní mediátor, který hovoří jazykem pacienta. Podle ní oběti násilí zdlouhavým a byrokratickým procesem udělování azylu velmi trpí a "zhoršuje jejich psychické zdraví". Někdy je terapie přerušena, protože pacient byl přemístěn, často bez varování.

Jeden třicetiletý pacient z Gambie byl natolik traumatizován policejním mučením, že trpí výpadky krátkodobé paměti a každá nová návštěva terapeuta začíná z nuly.

Celkově je péče o pacienty v táborech a hotelech "velmi kusá", tvrdí Gennaro Migliore, šéf parlamentní vyšetřovací komise. Podle něj je místy pomoc velmi kvalitní, zejména v centrech pro osamělé děti, avšak prioritou je především boj s infekčními chorobami.

Podle Fiorelly Rathausové, která koordinuje projekty pro oběti mučení v rámci Italské rady pro uprchlíky, v mnoha centrech ve skutečnosti psychologická pomoc neexistuje, nebo jen několik hodin týdně, a "obecně je poskytována mladými absolventy špatně vybavenými pro zacházení s takovými traumaty".

Psycholog Germani tvrdí, že některé symptomy posttraumatické poruchy mohou být zlepšeny dostupností slušných životních podmínek, příležitostí cítit se dobře a vyhlídkami do budoucna - což ovšem v podmínkách masového přílivu žadatelů není snadné zajistit.

Mnozí trpí mnohem horšími traumaty, která je třeba řešit co nejdříve. "Mluvíme o lidech, kteří čelili opakovanému zneužívání, dlouhodobě a v kontextu přinucení," tvrdí. Pokud zůstanou mezi ostatními, nedokáží se s tím vyrovnat. Nedokážou se soustředit na výuku jazyka, jsou v nestabilním stavu a v podmínkách izolace se jejich stav zhoršuje.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

4.9.2015
Chtěl bych nabídnout uprchlíkům azyl. S kým se mám spojit?

Přemýšlím, jak nabídnout azyl uprchlíkům a nevím, na koho se obrátit. Nedávno jsme četl váš článek a mám podobné nutkání jako pisatel článku. Jako nefacebookový typ jsem se rozhodl obrátit pro radu k vám. Když budete vědět a najdete chvilku, budu rád za tip na organizaci nebo člověka, se kterými bych se o tom mohl pobavit píše LiborSustr@seznam.cz.

Dobrý web se seznamem možností a kontaktů jak pomoci uprchlíkům je: http://www.pomocuprchlikum.cz/, upozorňuje Michal Škop.

3.9.2015

Jak se dostala mrtvola tříletého chlapce na pláž v Turecku, ptal se ve čtvrtek v podvečer rozhlas BBC. Máme pro vás další otázku, pokračoval moderátor. Jak by se vám líbilo bydlet v městě Kobani na severu Sýrie? Kobani trpělo víc než většina měst v syrské občanské válce. Před rokem město Kobani obklíčili extremisté z Islámského státu. IS je organizace, která běžně usekává hlavy svým oponentům a z věžáků shazuje lidi, s nimiž nesouhlasí.

OSN odhaduje, že za pouhé čtyři dny loni v záři uteklo z města Kobani 180 000 lidí. Dostali se přes nedalekou hranici do Turecka. Ale lidi, kteří v Kobani zůstali, začali být nyní ohrožováni nejen Isis, ale i americkými leteckými údery. Koalice útočila na bojovníky z Islámského státu, kteří ovládli část města. Válka v Kebani zuřila čtyři měsíce.

Až do ledna letošního roku, kdy byl z města Islámský stát vytlačen. Když poslal z města následujícího měsíce svou reportáž reportér BBC Quentin Sommerville, uvedl toto: "Při pohledu na východ je zkáza naprosto totální. Všechny budovy, domy, obchody, ulice, jsou zničeny." Nedávno Islámský stát na Kebani zaútočil znovu. Vybuchla bomba umístěná v automobilu a usmrtila 25 lidí.

Rodina Kurdiových chtěla pryč. Abdullah a Rehan a jejich děti, pětiletý Galip a tříletý Aylan. Kurdiové už věděli, co to znamená cestovat za bezpečím v Sýrii. Do doby před třemi lety bydleli v Damašku. Když to tam začalo být příliš vražedné, odcestovali do Aleppa. Když se zvýšilo násilí tam, vydali se znovu na cestu a zvolili si Kobani. Když došlo k ofenzívě Islámského státu, rodina Kurdiových se vydala zase na cestu za bezpečím.

Podařilo se jim dostat se přes hranice do Turecka. A doufali, že zahájí nový život v Kanadě, protože tam měli příbuzné. Abdullahova sestra emigrovala do Vancouveru více než před dvaceti lety. Sdělila kanadskému listu The National Post, že pomohla Kurdiovým s jejich žádostí o azyl. Kanada tu žádost odmítla. Když se to stalo, rodina se rozhodla riskovat cestu do Evropské unie.

Včera v časných ranních hodinách, ve tmě, zahájili dvacetikilometrovou cestu z tureckého letoviska Bodrum na řecký ostrov Kos. Asi tucet lidí včetně rodiny Kurdiových v gumovém člunu. Ten se převrátil. Jen otec, Abdullah, přežil. Mrtvoly pětiletého Galipa a tříletého Aylana vyplavilo moře na pláži v Bodrumu. Je to Aylanova mrtvola, tváří ve vodě a v písku, která je na fotografiích, které se rozšířily. Na jiné fotografii ho odnáší turecký policista.

Dnes hovořil otec, Abdullah, v márnici:

"Jen chci vidět naposledy své děti. A chvíli s nimi zůstat a posedět. Pašerák nás představil jednomu Turkovi. A pluli jsme ve člunu. Bylo nás třináct, včetně kormidelníka. Pluli jsme asi čtyři nebo pět minut a kormidelník uviděl ty velké vlny, a tak skočil do vody a utekl. Já jsem se snažil loď kormidlovat, ale další vysoká vlna ho překotila. Tehdy se to stalo. Snažil jsem se chytit své děti a ženu, ale nebyla naděje. Jeden po druhém zemřely. Moje děti byly nejkrásnější děti na světě. Je někdo na světě, pro něhož není jeho dítě tím nejcennějším? Moje děti byly fantastické. Vždycky mě ráno vzbudily a hrály si se mnou. Co může být krásnějšího? Všechno je pryč. Chci sedět vedle hrobu své rodiny a prožívat bolest, kterou cítím."

Zdroj v angličtině (audio, od minuty 12): ZDE

4.9.2015

Většina spoluobčanů si přeje uzavřít hranice a podstatná část z nich by uprchlíkům bez ohledu na jejich situaci vůbec nepomáhala, ukázal průzkum agentury Focus ZDE.

To zní jasně. Namísto relativně malé částky vynakládané na monitoring cestování žadatelů o azyl přes české území je třeba vydat miliardy na hraniční kontroly, celnice, ostrahu zelené hranice. Zavřít hranici a zamezit volnému pohybu zboží a osob přes ni.

Ti, kdo pracují v zahraničí a zatím ještě neodešli natrvalo, se budou muset rozhodnout, zda fakt, že se kdysi narodili na území obývaném zakomplexovaným xenofobním nárůdkem neschopným ustát průjezd stovek běženců z krizových oblastí, nárůdkem plným zášti a ne mocným už ani obyčejného soucitu, má do budoucna ničit jejich život. Náklady firem podnikajících v české kotlině se administrativně zvednou a některé po provedení účetních analýz zvednou též kotvy, jako to po zvolení Miloše Zemana prezidentem udělali němečtí majitelé médií. Řada subjektů už o tom uvažuje dávno, kvůli masivní korupci na všech úrovních a trvalému neúspěchu protikorupčních kampaní.

Uzavření hranice nezvedne jen náklady z eráru. Vzniknou vícenáklady importérům, ale i exportérům. Česká republika je aktuálně malou otevřenou ekonomikou vystavenou výrazné cenové konkurenci, protože jen málo z toho, co ještě produkuje, nelze za pár měsíců začít vyrábět někde úplně jinde. Když se tedy cena exportu zvýší, zahraniční odběratelé se začnou poohlížet u sousedů. Zapomeňte na strašení dopady sankcí proti Rusku. Jestli chcete opravdovou krizi, uzavřete hranice. A pak to sveďte na zlý Brusel.

Ale ano, udělejte to a buďte důslední. Odmítněte miliardy z evropských strukturálních fondů, výměnné programy mezinárodních univerzit, zakažte dlouhodobé pracovní pobyty v zahraničí, při nichž se občané bratříčkují s cizáky.

Zadrátujte hranice, nepouštějte Čechy do Evropy. Je tam průvan, žijí tam "barevní" a mohamedáni, pěstuje se buržoazní kosmopolitismus. Nechejte Čechům jejich národní smrádek a originální Gemütlichkeit. Dovolte jim vrátit se k protektorátní tradici sledovacího státu tvořivě rozvinuté komunistickým režimem. Všechno pod kontrolou, úředně zaevidováno, aby nikdo nevyčníval. Přes hranice smějí létat jen ptáci řádně kroužkovaní.

Když si člověk něco doopravdy a intenzívně přeje, zpravidla se mu to nakonec splní.

3.9.2015
Channel Four News:

Matt Frei: Stále přicházejí a stále umírají ve snaze se sem dostat. Staří a tak mladí. A Německo zdůrazňuje, že Británie bude muset udělat víc

CHANNEL FOUR NEWS - titulky

Matt Frei z Berlína: Dobrý večer od Braniborské brány v Berlíně. Ta fotografie je zdrcující. Tělíčko chlapečka, s nímž si jemně pohrávají vlny na pláži v Turecku, které pak z pláže odnese policista. Je to další symbol, který zesiluje tlak na Evropu, aby udělala víc. Německo je připraveno ubytovat jedno procento celého svého veškerého obyvatelstva, asi 800 000 lidí. Možná další miliony se z oblouku konfliktu, táhnoucího se od Libye až po Sýrii, vydají na cestu. Angela Merkelová se vyjádřila, že je to největší úkol Evropy od pádu Berlínské zdi. K němuž došlo v tomto městě více než před čtvrt stoletím. Avšak vysoký činitel její strany také ostře kritizoval Británii, že nedělá, co je její povinností. David Cameron odpověděl drsně: Udělali jsme pro syrské uprchlíky už dost.

Cameron: Nejdůležitější je přinést mír a stabilitu do té části světa. Nemyslím si, že je řešením přijímat další a další uprchlíky.

Matt Frei: Vysíláme dnes večer živě z Berlína a z Maďarska, kde tisícům uprchlíků a migrantůl bylo zabráněno nastoupit do vlaků do severní Evropy.

(...)



Matt Frei: Válka slov v Evropě ohledně tisíců lidí, kteří cestují přes hranice kontinentu, se každým dnem zhoršuje, zatímco záběry lidí jsou stále více otřesné.

Záběr chlapečka, který se utopil na pobřeží v Turecku, symbolizuje selhání tuto tragedii zastavit, přestože se politické diskuse stávají vzrušenějšími. Stefan Mayer, mluvčí vládnoucí německé CDU pro otázky vnitra, nejenže kritizoval britského premiéra Camerona za jeho "výlučnost, snahu stát mimo klub", co se týče imigrantů a zejména uprchlíků. Varoval také, že by to mohlo ohrozit Cameronovy snahy znovu vyjednat smlouvu své země s Evropskou unií.

Uprchlická krize má mnoho neuralgických bodů. Mění se každým týdnem, stejně jako rozsah tohoto dramatu. Dnes je nejvíce znepokojující situace v maďarském hlavním městě Budapešti, kde úřady uzavřely hlavní železniční stanici a vyvolaly tak humanitární zácpu. Naše mezinárodní editorka Lindsey Hilsum tam je.

Lindsey Hilsum: Matte, před několika týdny tu bylo několik stovek uprchlíků a jeden televizní štáb, to jsme byli my. Teď jsou tu tisíce uprchlíků, za námi, jak vidíte, stojí policie, a desítky televizních štábů. Protože toto místo, nádraží Keleti v Budapešti, se stalo symbolem selhání Evropy, která neřeší tuto krizi. A dnes přišel další symbol, o němž jste se zmínil. Záběr, který mnozí diváci shledají znepokojujícím. Záběr chlapečka, batolete, který se utopil v moři cestou z Turecka do Řecka. Zjevně ho rodiče milovali, kteří doufali, že ho přivedou k lepšímu životu a zachrání ho před smrtí, protože velmi pravděpodobně pocházel ze Sýrie. Osmdesát procent uprchlíků na této trase je ze Sýrie. A není to jen Sýrie, život je nepředstavitelně těžký i v sousedních zemích, v Libanonu, v Jordánsku a v Turecku. Tito lidé sem přicházejí v důsledku drasticky se zhoršující situace.

Ve středu večer se u nádraží Keleti konaly nové protesty. Uprchlíci a migranti byli frustrováni, bylo jim horko, byli unavení a rozhněvaní. V pondělí jim policie dovolila nastoupit do vlaků do Rakouska, nyní to ale zase bez vysvětlení zastavila. Dostat se až sem bylo hrdinským činem. A dnes se lidé dověděli strašlivou zprávu, viděli děsivé záběry z Turecka, kde většina lidí nastoupila do člunů do Evropy. Moře na turecké pláži vyplavilo několik mrtvol. v Bodrumu, kde mnoho lidí nastupuje na čluny každý den. 12 lidí, včetně dětí, se utopilo, když se jejich člun potopil. Hrůza ze Středozemí, opakovaná zde v Egejském moři. Rodiny přišly zjišťovat, zda jsou mezi mrtvými jejich příbuzní. Usilovali o bezpečí a nalezli jen smrt.

Jiní dnes ve velkých počtech nastupovali na přívozní lodě. Cestovali na řecký ostrov Lesbos a do Pireusu na pevnině. Budou pokračovat dál do Makedonie a do Srbska, kde srbský ministr zahraničí zdůraznil, že se tam nesetkají s žádnými překážkami.

Ivica Dačić, srbský ministr zahraničí: Vzhledem k tomu, že neexistují jednotná azylová pravidla EU, každá země ten problém řeší jinak. My žádný plot stavět nebudeme. My tento problém vyřešit nemůžeme. Nejsme světová mocnost a máme spoustu hospodářských problémů. Budeme projevovat solidaritu, ale žádáme také Evropskou unii, aby jasně definovala, jaká je její politická strategie, co se týče migrantů.

Lindsey Hilsum: Přesně opačnou politiku provádí další země, Maďarsko. Maďaři rychle dokončují svůj pohraniční plot. Je to jedním z důvodů, proč uprchlíci přicházejí teď, protože se snaží projít, než to bude nemožné.

Nádraží Keleti je blokováno. Dokud bude maďarská vláda bránit lidem, aby cestovali na sever vlakem, buď budou riskovat pašeráky na silnici, anebo budou nuceni zůstat tady. V nadcházejících několika dnech přijedou tisíce dalších uprchlíků. Je obtížné si představit, jak Maďarsko může tuto strategii dál udržovat bez použití síly.

Ve čtvrtek bude maďarský premiér Viktor Orbán jednat v Bruselu se šéfem Evropské unie. Bude tam zřejmě říkat, že Maďarsko, na rozdíl od všech ostatních zemí, se snaží zabezpečit evropské hranice. Že se Maďarsko snaží vytvořit zákonný stav a že uprchlíky zpracuje a rozhodne, kteří z nich jsou skuteční uprchlíci a kdo jsou ekonomičtí migranti a musejí být posláni zpět. Ale to, co evropští politikové řeknou jemu, bude, že to, co dělá, není konstruktivní. A to, co Maďaři dělají je nejen nelidské, ale mnoho evropských politiků si uvědomuje, že i nebezpečné.



Matt Frei: Drtivá většina uprchlíků samozřejmě přicestovala sem do Německa. Rekordní počet téměř 105 000 lidí sem dorazil minulý měsíc. Německo se připravuje na mnoho dalších uprchlíků a není to poprvé. Německo přijalo více než půl milionu uprchlíků z válek v bývalé Jugoslávii v devadesátých letech. Mnoho starších Němců, především ze starší generace, je přesvědčeno, že Německo stále ještě má vůči světu humanitární povinnost a dluh po hrůzách druhé světové války. Lidé také uvažují o tom, jak dlouho může velkomyslnost tohoto národa vůči lidem zvnějšku trvat, aniž by proti tomu vznikl odpor.

Avšak v Německu dnes nemají problémy s uprchlíky občané, ale úřady jim nestačí.

V horký den pozdního léta procházka parkem v Moabitu v centrálním Berlíně odhaluje něco neočekávaného. Nejprve si můžete myslet, že skupinky lidí tady ve stínu na trávě dělají piknik. Pak si ale všimnete jejich zavazadel. A dětí. A jejich zoufalství. A otupující únavu obyčejných rodin, pro něž se stalo normálním to nenormální. Většina lidí tady jsou syrští uprchlíci. Naposledy spali ve své vlastní posteli tak před rokem. Možná před dvěma lety. Ale pro tuto chvíli je toto konec jejich odyseey ze Sýrie. Přes Turecko, Řecko, Bulharsko, Maďarsko a Rakousko až do země v Evropě, která je ochotnější je přijmout než jakákoliv jiná.

Syřané tady mají přednost. V podstatě mají zaručený azyl. Ale jestliže jste z Gazy a čekáte na své dokumenty osm dní, začnete být trochu nervozní. Jako Mohammed.

Mohammed: Tohle bude pravděpodobně moje nová země. Můj nový domov.

Matt Frei: Nejste si tím jist?

Mohammed. Nejsem si tím jist.

Matt Frei: A proč jste si vybral Německo a ne Švédsko a ne Británii?

Mohammed: V Německu je spousta příležitostí. Vzdělání je to zadarmo. Mohu dokončit své postgraduální studium. Já jsem už tady dostal stipendium ke studiu, než jsem sem přijel, ale nemohl jsem se dostat ven z Gazy.

Matt Frei: Po traumatu uprchliků přichází uprchlická byrokracie. Úzkostné čekání na oficiální dokumenty, ubytování a mimořádnou finanční pomoc ve výši 7500 Kč měsíčně na rodinu. A pak je tady otázka potravin, péčí dobrovolníků připravující polévky a sendviče. Všechno jsou to dobrovolníci.

Pětiletý Hasan je příkladem dětské odolnosti. Snaží se získat polévku a chleba. Napočtvrté se mu to podaří. A pak toto děcko uprchlické trasy dá svou polévku mamince.

Ke konci dne je rozdělování potravin chaotičtější. Berlínské úřady jsou tak přehlceny počty uprchlíků, že si s tím skoro neporadí. Tak většinu práce dělají dobrovolníci. A je jich hodně.

Anette, druhá zleva, je svobodná matka dvou dětí. V současnosti je nezaměstnaná. A Frank naproti je bankovní manažer v důchodu, s několika jazyky v rukávu.

Frank: Je nudné sedět na kanapi a dívat se na televizi. Tak jsem tady a pomáhám. Dělám to rád. Není to placené, ale jsem spokojen.

Matt Frei: Německo přijímá jedno procento svého obyvatelstva, letos 800 000 lidí jako žadatelů o azyl. To je podstatný počet.

Žena: Je to velký počet, ale když přijde na ty tváře, když ty lidi vidíte, myslím, že máme povinnost aspoň pomoci.

Matt Frei: Jste také motivována německou historií, možná nějakou historickou kolektivní vinou? Tím, co Německo dělalo ostatní Evropě v minulosti?

Žena: Ano, myslím, že ano. Já jsem se narodila v roce 1963, v západním Německu, tak máte pocit viny. Ale nejen pocit viny, chcete udělat něco lepšího.

Matt Frei: A pak další úkol: najít, kde bydlet. Jak přichází noc, provizorní tábor se vyprazdňuje. Utíkáte. Jako uprchlík, pořád někam spěcháte. Od jedné holé nutnosti k další. Rodiny, ženy a děti, jedou autobusy do kasáren a do škol, které byly proměněny v uprchlická střediska. Ale muži většinou zůstávají na ulici. Pokud nenajdou dobrovolnického hostitele, jako je Philipp Buechner a jeho rodina. Jedna ze stovek rodin, které uprchlíky ubytovaly ve svých domovech. Připojili jsme se k nim na snídani. Jejich tříletý syn Oskar. Matka Suzi, těhotná s druhým dítětem. A jejich syrští hosté, Raisa a Abdu, kteří uprchli před Isis.

Buechnerovi nehovoři arabsky ani kurdsky a hosté nemluví anglicky ani německy. Tak je rozhovor u stolu trochu složitý.

Tady máme googlem přeloženou historii rozhovoru u stolu. Objevuje se tu slovo "těhotná", "Schwarz Tee" znamená černý čaj, "Herzlich wilkommen in Deutschand", pěkně vítáme v Německu. Moderní technologie.

Matt Frei: Co byste řekl lidem, kteří říkají, Nechci mít v domě cizince, nevím, co je to za lidi.

Pan Buechner: Řekl bych, podívejte se ještě jednou na Star Wars. Jak říká Joda: "Strach vede k hněvu, hněv vede k nenávisti, nenávist vede k utrpení." Tak přestaňte. Vážně, není se čeho bát.

Matt Frei: Muž s potetovaným krkem by nesouhlasil. "Ti, kdo nemilují Německo, by měli odejít" skanduje. Tohle byla demonstrace, kterou zorganizovala miniaturní NPD. Při posledních federálních volbách získali 0,3 procenta.

"Kdo se dostane do Německa, může tu žít navždy. Žijeme snad v blázinci?"

NPD založila svou nenávist vůči cizincům na boji proti islámskému fanatismu. Jenže to je přesně to, před čím uprchlíci prchají.

Na druhé straně ulice je antifašistická prouprchlická demonstrace. Skandují anglicky, možná pro nás.

Německo je vstřícnější vůči uprchlíkům než jakákoliv jiná země v Evropě. Proto se Angela Merkelová snaží zostudit ostatní Evropu, aby se přidala.

Tato země ví možná víc, než každá jiná, jak nebezpečná je nesnášenlivost a kam by tohle všechno mohlo vést.



28.8.2015
Rozhovor Britských listů 20:
Chceme z dětí čtenáře, ale protivíme jim jazyk




Při příležitosti začátku nového školního roku hovoří Bohumil Kartous v tomto Rozhovoru Britských listů s reformátorem českého školství Ondřejem Hausenblasem o problematické praxi českých škol. Při příležitosti začátku školního roku se tento rozhovor vysílá na Regionální televizi, která je k dispozici na kabelu a na internetu, od pátku 28. srpna 2015.

3.9.2015
Lord Mayor of Břeclav, South Moravia:
Czech police X rays refugee children to ascertain their age

"I praise citizens for reporting refugees to the police," said Pavel Dominik, the Lord Mayor of the town of the border town of Břeclav, South Moravia in the Czech Republic, Břeclav is situated on the border with Austria and is a major international railway junction and a stop for trains from Hungary and Slovakia. On Monday night, Czech police removed some 200 refugees from trains from Budapest, marked them with numbers on their forearms with felt tips and placed them in detention.

"It is important for me that refugees do not wander around Břeclav," said Pavel Dominik. "Since, however, our citizens are vigilant and report all refugees to the police, they cannot move freely about here because they are immediately arrested. After they have been detained, the police interrogates them and takes their fingerprints. Children are transported to Brno hospitals where their bones are X rayed to ascertain their age."

Source in Czech: ZDE

3.9.2015

Je to kluk. Má červené tričko, modré kalhoty a malé botky. Neměří ještě ani metr. Víc už nevyroste, protože je mrtvý. To se pozná i z fotky, protože leží na pláži s hlavičkou zabořenou do písku tak, jak to jen mrtví dokáží. Vyplavilo ho moře. Odliv ještě není tak velký, aby ho přestaly omývat vlny. Možná se ho moře snaží očistit. Umýt mu vlásky. Opláchnout mu písek z obličeje. Možná se mu snaží stáhnout tričko až ke kalhotám, aby mu nenastydly ledviny. Aby se nenachladil. Možná si moře myslelo, že se o něj dokáže postarat, když vypadl ze člunu do jeho vln. A možná se domnívá, že se o něj stále ještě stará. Přestože už je dávno mrtvý. Anebo si moře možná myslí, že jej dokáže zase vzkřísit. Ale my víme, že nedokáže, protože jsme chytřejší než moře.

Sedím v práci. Mám noční. Uprostřed Prahy. Je čtvrt na pět ráno a po magistrále stále jezdí jedno auto za druhým. Právě jsem doplnil čerň do razítka. Přestávalo tisknout. Hlídám vchod do jednoho ubytovacího zařízení. Sedím na recepci. Kolem mě procházejí společensky unavení lidé pocházející ze všech končin světa. Noc v Praze bývá náročná. Někteří pozdraví, když kolem mne procházejí, jiní jenom něco zahuhňají. Většinou jim bývá kolem dvaceti. Jsou to ještě děti. V Praze se pro ně v rámci turistického průmyslu pořádají rozmanité noční hry. Když k nám do ubytovacího zařízení přijdou poprvé, musí vyplnit check-in kartu. Ta se poté odevzdává na policii. Každý turista, který se ubytuje v Praze, je zaznamenán, aby se vědělo, že tu byl.

Nad viditelně mrtvým chlapcem stojí turecký policista a zdá se, že si něco zapisuje. Nelze to prohlásit s jistotou, jelikož je k objektivu fotoaparátu obrácen zády. Avšak lze to předpokládat, protože pozice rukou, sklon hlavy i postoj jeho těla tomu nasvědčují. Nevíme, co si myslí. Snad nic, protože je v práci. A neplatí ho za to, aby myslel.

Zbytek pláže je pustý. Ale všichni, kteří obrázek utonulého dítěte vidí, vědí, že ve skutečnosti tomu tak není. Za rámem fotografie se nachází pláž plná policistů a posetá mrtvými těly. Říká se, že těch syrských těl je jedenáct. Anebo jich je jedenáct tisíc. Anebo jedenáct miliónů. Ve skutečnosti na tom nesejde. Na číslech ve skutečnosti nezáleží. Skutečnosti záleží spíše na bytostech než na číslech.

Tedy kromě Evropy na začátku 21. století. Evropané mají čísla rádi. Když mluví o smyslu života, rádi uvádějí rozmanitá čísla. Počet dětí, počet peněz na kontě, počet zemí, které navštívili. Také rádi píší čísla na předloktí jiných lidí. Když turista přijede do ubytovacího zařízení, rozhodně musí vyplnit číslo identifikačního průkazu. Musí uvést své číslo. Když Evropana-řidiče zastaví policejní hlídka, je nemyslitelné, aby řídil bez řidičského průkazu. Jakoby tu plastikovou kartičku potřeboval, aby mohl řídit, jakoby bez ní auto nejelo nebo nebylo možno otáčet volantem. A stejně tak je nemyslitelné, aby své číslo nemělo i samo vozidlo. Čísla jsou prostě potřeba, protože jinak by v Evropě vůbec nemohl panovat řád a pořádek. Číslo má v naší kultuře výsadní postavení, protože jsme kulturou výsostně racionální a číslo je nejvyšším představitelem této racionality. Tedy hned po trojúhelníku a přímkách protínajících se v nekonečnu.

Takže, jelikož jsme chytří, dokážeme si snadno spočítat, že i několik miliónů Neevropanů, kteří sem mají namířeno, protože u nich doma se rozbil svět, se k nám do Evropy v pohodě vejde. Nejde o procenta nezaměstnanosti, ani o částky odpadající z našeho sociálního zabezpečení. Tahle čísla už nehrají žádnou roli. Spláchlo je moře ve stejném okamžiku, kdy vyplavilo na pláž tělíčko viditelně mrtvého klučiny v červeném tričku. Jde o těch 40% potravin, co dennodenně vyhazujeme do koše. O náš venkov, který jsme si vylidnili ve jménu pokroku. O milióny stromů, co je potřeba zasadit, abychom si nad Evropou udržely dostatečně velké dešťové srážky, protože jinak brzy dopadneme jako ve Středozemí a kvůli nedostatku vody se postěhujeme kamsi do země zaslíbené. Nejdřív přijdou sucha a vedra, pak občanské války a už to bude. Batoh na záda, dítě do náručí a jde se.

Takže, jelikož jsme vzdělaní a civilizovaní, víme, že do konce roku přijde jen do Německa na 800 000 uprchlíků. Proto se dohadujeme, jak si rozdělit 40 000 z nich. Prostě umíme počítat. S tím zbytkem, počítáme, se to už nějak vyřeší samo. Domnívají se zřejmě naši čelní představitelé. Všechny vlády v Evropě jsou na tom stejně. Neví se, co dělat. Tudíž se v Evropě nedokážeme dohodnout ani o těch 40 000 živých bytostech. Neví se, co dělat se stěhováním národů, o němž klimatologové a sociologové hovoří už pár desítek let. Vědělo se, že tohle jednou přijde. Stěhování národů 21. století nebylo žádným tajemstvím. Letos jen doopravdy začalo.

Díky naší legendární racionalitě a vhledem ke zkušenostem, které jsme jako kultura za celou historii Evropy nabrali, jsme na takovou situaci perfektně připraveni. Vyrobili jsme si dostatek ostnatých drátů a víme, jak postavit zeď. Umíme vybudovat fajnové koncentrační tábory. A máme celou škálu manuálů kolem toho všeho. I zbraní máme dost a už nás svrbí ruce. Sedmdesát let bez pořádné války je přeci jenom pro naše pokrokující mozky příliš. Ještě že Evropa v posledních letech věnovala miliardu euro ročně na zpevnění svých hranic. Jsme vždy připraveni. Nenechme se mýlit, lodě se ve Středozemním moři potápějí od nepaměti. Vždycky, když se naplní očekávaný roční počet uprchlíků vylovených z vln, má pobřežní stráž volnou ruku k jednání. Samozřejmě, že ne oficiálně. Kdyby se to vědělo, byl by z toho průser. Pak stačí jedno špatné ráno, jedno špatné vyspání se a kdo přijde na to, že jste si uprostřed moře párkrát ze samopalu vystřelili na nafukovací člun plný dehydrovaných negrů. Nikdo. Kvóty už jsou naplněny, a když zítra někoho zachráníme a my zítra klidně někoho zachráníme, budou dokonce překonány. To mají za to, že v 8.století rozvrátili Visigótské království, které to mělo za to, že předtím rozvrátilo Římskou říši.

Když toho chlapečka včera, anebo předevčírem, moře vyplavilo na pláž, zemřela Evropa. Kdo by to byl řekl, že? V Praze se nestalo nic speciálního. To ani v Římě, když tam dokráčely hordy barbarů. Říše umírají neviditelně. Pomalu, pozvolna. Ale o to nevyhnutelněji. Nedá se tomu zabránit, nemůže se s tím nic dělat, není v lidských silách vymyslet proti tomu lék, který by zabral. Lze se s tím pouze smířit. Jako se smrtí. Lze to zažít na vlastní kůži. Jako osud. Lze to vstřebat. Jako pot. A lze to překonat. Jako strach.

Takže tu zase máme stěhování národů. O tom minulém nic moc nevíme a Evropa tenkrát byla spíš soustava neprostupných lesů, než hustá síť měst jako je tomu dnes, takže by nám moc nepomohlo, ani kdybychom o něm něco věděli. A moderní stěhování do Nového světa je oproti tomu, co nastane v následujících desetiletích, něco jako páteční stěhování Pražáků na Slapy. Nevíme, co přijde, ale víme, že náš svět už nikdy nebude takový, jaký byl, než to moře utopilo toho kluka. Už zase se změní svět. Naše zapadající západní kultura zapadne a objeví se nová. Mixlá. Vzešlá ze stěhování národů. Což je běžné. Evropané pocházejí z Indie, Židé odkoukali mnohé od Babyloňanů i Egypťanů. Bude trvat desítky, stovky let, než bude možné říct, co je to za kulturu. Není nutné se kvůli tomu stresovat. Vlastně ani není nutné na to myslet. Prostě to přijde samo. Už to jde. A jde to.

The Independent píše, že tato fotografie má pohnout s evropskou obrazotvorností. Nestane se nic. Je to jen fotka. Jen obraz. Jen stín na zdech jeskyně. Jsme kulturou, kterou vzruší víc rozbitá socha neznámého antického boha než tisíce mrtvých lidí. Vždyť ten bůh stál v muzeu a vyšla o něm knížka. A ti lidé byli zavražděni zbraněmi, jejichž výroba zvedla naše HDP. V tomhle příběhu nejsou v ohrožení žádné evropské hodnoty. Ani jedna z nich. Už jsme si je všechny dávno pohřbili sami.

Před začátkem tohoto článku jsem kouřil na magistrále a přemýšlel, jestli mám sdílet onu fotografii anebo ne. Sdílet či nesdílet, to je, oč tu běží. Neudělám to. Ti, kteří vědí, co se děje, ten obraz smrti znají, i když jej neviděli a ti, co nevědí, která bije, by akorát pocítili hrůzu a zděšení, jež by jejich vědomí-nevědomí v rámci zachování vlastní slepoty přeložilo na další kousek nenávisti k uprchlíkům. Nepochopili by nic, jen bych přilil strach a bezradnost do jejich očí. Každý si musí svůj život odžít sám. Naše kultura ve skutečnosti nikdy nebyla racionální. To se jen tak říkalo. Evropa už dlouho není skutečná. Po staletí si jen pouštíme rozmanité obrazy a všemožně si nalháváme, jací jsme. Rovní, volní, bratrští, rozumní a zodpovědní. Hovno, mládeži. Hovno a jedno viditelně mrtvé dítě k tomu.

Tak skončila hra na společenskou smlouvu. Tak dopadla hra na mezinárodní právo a uspořádané státy. Hra na racionální bytosti se schopnostmi starat se o svět. Protože se objevil jeden obraz, jedna fotografie. Dny D se prostě odehrávají na pláži. A pak ten obraz zase zmizel. Smylo ho moře stejně jako smylo dítě pohozené v písku. A po šesté ráno provoz na pražské magistrále zhoustl. Město se pomalu začínalo probouzet. Evropská kultura směřovala do dalšího podzimu. Pracující bytosti se choulily v lehkých svetřících a spěchaly budovat civilizaci vstříc světlým zítřkům. Přeci jen ještě nebyla taková zima, jen zářijové ráno. Ale ani už nebylo žádné vedro. Internet byl plný obrazů z celého světa. Z některých šel strach, na jiných si hrála koťátka. Jeden surfař kopl žraloka do nosu a jedna tenistka se vzdala, protože dostala křeč. Dnes se nestane nic. Jen zemře Evropa. Už zase. Není pravda, že po rozpadu Římské říše nastala doba temna. To se jen tak říká. Nastal středověk. Věk středů. Přeji Vám, abyste našli ten svůj co nejdříve. Budete ho potřebovat. Víc než vlastní domov. Život se odehrává v srdci. Až přijde okamžik, kdy budu mít na vybranou, zda sdílet či nesdílet něco skutečnějšího než jednu fotografii, budu sdílet, i kdybych za to měl zaplatit životem. Což se nestane, protože na světě už to tak chodí.

3.9.2015
Celá tahle krize je v jedné věci dobrá, obnažuje charaktery

"Tisíce jiných dětí zabily americké a západoevropské zbraně dodávané islamistům Spojenými státy. Tak o co jde, citoví vyděrači? Jo, v Sýrii je válka...". Komentář z Facebooku k fotografii utopeného malého dítěte, jehož tělo vyplavilo moře u tureckých břehů. Jako kdyby fakt, že jinde a jinak umírají jiné děti, byl ospravedlněním otřesné lidské otupělosti, s jakou se mnoho lidí v této společnosti staví k těm, kteří nutně potřebují pomoc a kvůli tomu riskují život. "Tak o co jde" je jedinečná fenomenologická zkratka odkazující ke společnosti, jejíž morálka si přiznává veškerá selhání, jimiž trpí, a hrdě je přitom nese na štítu.

Ten výrok je jako z úvodu Haškova Švejka, psaného v roce 2015. Apokalypsa, která se děje kdesi na pozadí a zdánlivě daleko, je nahlížena optikou každodenního života v místě, kam zatím nedolehla a kde se jí nikdo nechce vážně zabývat. "Ve válkách holt umírají děti no a války byly, jsou a budou, tak vo co de". Morální dilema vyřešené během jednoho loku piva. 

Děti, pravda, umírají ve velkém. Miliony dětí umírají na nemoci, které umíme léčit, hladem, zatímco se v rozvinutých zemích vyhazují miliony tun jídla, ve válkách nebo lokálních ozbrojených konfliktech, zbraněmi dodávanými z "civilizovaných" zemí. Jako jednotlivci tomu nemáme žádnou možnost efektivně zabránit. Jako společnost, která sdílí nesouhlas a odpor k tomu, že se tak děje často zcela zbytečně, jako společnost, která ví, že minimálně v některých případech je možné tomu zabránit, máme možnost zachránit spoustu životů.

Malé děti, utonulé při riskantních plavbách na přetížených lodích v dezolátním stavu, umírat skutečně nemusejí. Organizace jako Human Rights Watch dlouhodobě upozorňují na to, že lidé prchající před smrtí volí riskantní, draze zaplacenou cestu na pašeráckých lodích přes Středozemní moře pouze proto, že neexistuje žádná bezpečná alternativa. Ta alternativa neexistuje proto, že evropské společnosti nejsou ochotné takovou bezpečnou cestu vytvořit.

I mezi nimi jsou ale rozdíly. Britské a německé deníky začaly zveřejňovat drastické fotografie ukazující utrpení lidí, kteří jsou podle české většiny "kulturně nekompatibilními" kverulanty, jimž jde pouze o to mít se dobře na cizím. Ano, a proto riskují životy svých dětí, proto jsou ochotni dát veškerý svůj majetek a podniknout cestu s nejistým koncem, aby skončily v novodobých koncentrácích s vyhlídkou na deportaci zpět do pekla, z nějž utekli. Takhle skutečně jednají lidé, kteří jsou ekonomicky vypočítaví... Britské a německé deníky (často bulvární!) tak vyvíjejí velmi silný tlak na politiky i veřejné mínění a korigují davový primitivismus. Česká média davovému primitivismu spíše podléhají.

"Co mě zasáhlo, to byly jeho malé tenisky, které mu jeho rodiče toho rána jistě s láskou obouvali, když ho oblékali na nebezpečnou cestu. Jedním z mých nejmilejších okamžiků je, když ráno pomáhám mým dětem s oblékáním a obouváním. K našemu společnému pobavení se jim téměř vždy podaří obléct si něco naruby. Když jsem zíral na fotku, nemohl jsem si nepředstavit, že je to jeden z mých synů, ležící utopený na pláži."

Takto odůvodnil Peter Bouckaert, ředitel pro mimořádné události při Human Rights Watch to, že sdílel "citově vyděračskou" fotografii utopeného syrského dítěte. Empatie, soucit není nic víc než ochota připustit, že stejně jako my milujeme své děti a další lidi ve svém okolí, i ostatní lidé sdílejí podobné city. Není to nic jiného než ochota připustit, že ostatní lidé mají, stejně jako my, právo na život  a že je-li jejich život ohrožen, potřebují pomoc. Málokdo, kdo má děti, se dokáže dívat na utopeného chlapečka, aniž by si představil vlastní dítě ve stejné situaci a vlastní nesnesitelný žal.

Nejde o citové vydírání, jde o zcela legitimní poukaz na hrůzu, která se děje na hranicích Evropy a kterou spousta lidí, zvláště v ČR, nechce vidět. Pořád si myslím, že řada z těch, kteří si omlouvají svou xenofobii paušalizováním uprchlíků jako "vyžírků" je schopna začít vidět věci jinak, jsou-li konfrontováni se skutečností. Pořád doufám, že těch, kteří řeknou "tak o co jde", je minimum. "Celá tahle krize je v jedné věci dobrá, obnažuje charaktery," napsal jiný přispěvatel na Facebooku. Ano, to obnažuje. Zatím to ale není vůbec pěkný pohled.

3.9.2015
Dodávky zbraní z ČR do blízkovýchodních konfliktů z ní dělají spoluviníka

Válečná řež v Jemenu tuto zemi cupuje na kousky a na obzoru se rýsuje další katastrofa nedozírných rozměrů. Hlavní „zásluhu“ na tomto stavu má koalice vedená Saúdskou Arábií, již vojensky podporuje Obamův kabinet. Nepřímý díl viny na tom, že jsou milióny obyčejných Jemenců lapeny v katastrofálních a nehumánních podmínkách, nese i Česká republika, neboť loni vyvezla do Saúdské Arábie (a dalších tuze represivních režimů, jako je příkladně Egypt) rekordní množství zbraní ZDE, a ta je hlavním strůjcem válečného neštěstí právě v Jemenu.

Před pěti měsíci zahájil Rijád a spol. vojenskou intervenci, převážně ze vzduchu, aby pacifikoval vzbouřené Hútije, jež považuje za destabilizační prvek Íránců, přičemž však bylo usmrceno více než 4 500 osob ZDE. Co na tom, že kvůli Saúdy řízené blokádě této nejzbídačenější blízkovýchodní země nepronikne do země doslova ani myš, natož vojenské zásilky z Teheránu?

Podle zprávy Amnesty International ZDE se v Jemenu všichni válčící aktéři mohli dopustit válečných zločinů. To je ovšem trochu mírně zaobalené prohlášení, když si uvědomíme, že koalice vedená Saúdy bombarduje hustě obydlené čtvrti, kde umírají desítky civilistů, jak se ostatně píše v téže zprávě. K prozatím největšímu masakru došlo 24. července, kdy bylo při koaličních náletech v provincii Taíz usmrceno více než 120 civilistů, jak vyplývá ze zprávy Associated Press ZDE.

Přinejmenším 80 procent populace, lapené mezi vzdušnými útoky a pozemními boji, tedy 19,2 miliónu lidí potřebuje humanitární pomoc, jelikož saúdskoarabská blokáda zahrnuje i dodávky potravin, léků a paliva. Rijád a spol. při svých útocích používá i zakázanou kazetovou munici, již jí dodává Bílý dům ZDE. Při těchto smrtonosných náletech přišly o život nebo byly zraněny desítky obyčejných Jemenců.

Nasazení masivní vojenské síly v Jemenu arabskou koalicí navíc posiluje místní odnož Al-Káidy, která v nastalém válečném chaosu a zmaru jaksi „restartovala“ své síly a byla schopna dosáhnout jistých územních zisků. Před tímto nepochybně zhoubným jevem už v dubnu varovali někteří čelní představitelé Obamova kabinetu, především pak ministr obrany Ashton Carter ZDE. Carter by však měl v prvé řadě pochopit, že vojenská podpora Bílého domu Rijádu a spol. rozmach káidistického fenoménu nejen v Jemenu přímo posiluje, což do budoucna představuje velice neblahý a nebezpečný trend.

Jak ukazuje aktuální zpráva Světové zdravotnické organizace (WHO), mapující poměry v této válkou paralyzované zemi, kde před zahájením intervence musela více než polovina jejích obyvatel vyjít s méně než dvěma dolary na den, v nejobydlenějších částech Jemenu hrozí vypuknutí epidemie horečky dengue ZDE. WHO apeluje, aby byl okamžitě vytvořen humanitární koridor pro více než tři milióny lidí, kterým je nutné posílat léky.

A jak s tímto souvisejí uprchlíci? Na Jemenu názorně můžeme vidět, jak vznikají naprosto otřesné podmínky pro obyčejné lidi, kteří, kdyby nebylo nehumánní saúdskoarabské blokády, by po statisících či rovnou miliónech opouštěli své domovy a vydali se na životu nebezpečnou pouť do zemí, kde žádné větší konflikty nehrozí, tedy i do států Evropské unie. A jak s tím souvisí Česká republika, jejíž vrcholný představitel tyto a další nešťastníky odmítá, ve vulgární a populistické snaze udržet „svou“ zemi bezpečnou?

České zbrojovky, potažmo Česká republika, se na chaosu a zmaru na Blízkém východě přímo podílejí vytvářením nestabilních zón, odkud přirozeně utíkají obyčejní lidé do míst, kde jim a jejich rodinám nehrozí smrt. Čeští zbrojaři zvýšili meziročně vývoz zbraní na Blízký východ o 200 procent - na víc než 3 miliardy korun. Šéf přeloučské zbrojovky SVOS Štěpán Černý prohlásil: „Je to stabilní trh, protože jak tady jeden konflikt odezní, druhý vypukne ZDE“. Jinými slovy - Blízký východ je přímo obchodní bonanzou pro české zbrojaře, již na děsivé následky svého byznysu nehledí.

Průměrný Čech, který hází veškerou vinu na rozpoutání takzvané uprchlické krize na Američany (byť je nepochybně pravdou, že Washington tuto lví zodpovědnost na destabilizaci rozsáhlého území počínaje Magrebem a konče Pákistánem skutečně má), rozšafně odmítá přijmout podíl viny Čechů - on přece žádné zbraně do vroucího blízkovýchodního kotle neposílá! Tento jakoby z višně spadlý argument ale selhává, neboť 70 až 80 procent Američanů de facto nemá vliv na chod své vlády, a už vůbec ne na její blízkovýchodní politiku ZDE.

Skutečným problémem jsou mocenské aparáty a s nimi kooperující zbrojařské koncerny a lobbisté; je třeba i v našem případě pochopit, že ČR nese svůj díl zodpovědnosti na vyvolávání konfliktů v horkých oblastech, odkud prchají milióny nešťastných bytostí. Poskytnout jim pomoc je tedy naším morálním imperativem.

3.9.2015

Maďarský nacionalistický premiér Viktor Orbán tvrdil, že Evropa se stala obětí šílenství ohledně imigrace a uprchlíků. Argumentoval, že brání evropské křesťanství před invazí muslimů.

Orbán učinil své štvavé výroky po příjezdu do Bruselu ke konfrontaci s politiky EU ohledně své agresivní politiky vůči největší evropské uprchlické krizi od druhé světové války, píše Ian Traynor v deníku Guardian.

"Všechno, co se nyní děje před našima očima, hrozí výbušnými důsledky pro celou Evropu," napsal Orbán v listě Frankfurter Allgemeine Zeitung. "Reakce Evropy je šílenství. Musíme přiznat, že pošetilá imigrační politika EU nese za tuto situaci odpovědnost."

"Všichni evropští politikové, kteří imigrantům slibují lepší život a povzbuzují je, aby opustili všechno a riskovali svůj život cestou do Evropy, jsou charakterizováni neodpovědností. Pokud se Evropa nevrátí ke zdravému rozumu, prohraje ve válce o svůj osud."

Chaotické scény na budapešťském nádraží Keleti "nejsou evropský problém, jsou německý problém," řekl Orbán v Bruselu. "Všichni chtějí do Německa."

Orbán uvdl, že žiletkový plot na maďarské hranici se Srbskem má zásadní význam pro obranu vnější schengenské hranice. Popřel, že by šlo o uprchlickou krizi. Jde prý o masovou migraci.

"Ti, kdo přijíždějí, byli vychováni v jiném náboženství a představují radikálně odlišnou kulturu. Většina z nich nejsou křesťané, ale muslimové," řekl. "To je důležitá otázka, protože Evropa a evropská totožnost je zakořeněna v křesťanství. Není samo o sobě znepokojující, že evropské křesťanství už skoro nedokáže udržet Evropu křesťanskou? Není jiná alternativa, musíme bránit své hranice."

Orbán odmítl kvóty: "Kvóty jsou pozváním pro ty, kdo chtějí přijít. Morální lidskou reakcí je dát jim jasně najevo, nejezděte sem."

Podrobnosti v angličtině ZDE

3.9.2015
Rada Evropy varuje
Státy mají právní a morální povinnost nabídnout uprchlíkům ochranu

Britský premiér Cameron pod mezinárodním i domácím tlakem mění svůj postoj vůči uprchlíkům

Ve čtvrtečním rozhovoru britský premiér Cameron sice nezmínil žádná konkrétnější politická opatření, ale jeho vystoupení se od středy, kdy byl proti přijímání uprchlíků v Británii, radikálně změnilo. Řekl, že Británie nyní přijme tisíce uprchlíků. "Až přijdou, budou řádně přivítáni a budeme se o ně starat. Přesně to uděláme."

Co to v praxi znamená, není jasné. Cameron dodal, že ho "hluboce dojaly" fotografie utopeného kurdského chlapce:

"Jako každý, kdo viděl ty fotografie přes noc, jsem si nemohl pomoci a byl jsem dojat, a jako otec se cítím hluboce dojatý pohleem na toho chlapečka na té pláži v Turecku. Británie je morální národ a my splníme své morální povinnosti."

Předtím Cameronův postoj k uprchlické krizi ostře kritizovala Rada Evropy. To je orgán, jehož členy je 47 států a dohlíží na plnění Evropské konvence o lidských právech. Nils Muinieks, komisař Rady Evropy pro lidská práva, řekl: "Jsem vážně znepokojen postojen britské vlády, že Británie neposkytuje pomoc více uprchlíkům z Blízkého východu. Británie má právní a morální povinnost nabídnout útočiště těm, kdo prchají před válkou a pronásledováním."

Labouristická poslankyně Diane Abbott také zdůraznila, že Británie zřejmě porušuje své právní závazky v této věci

Podrobnosti v angličtině ZDE

3.9.2015

Málokdy slyšíme od proevropanů dnes státnický jazyk. Odvážného postoje, který zaujala Angela Merkelová, žena, které není lehké se posmívat, ohledně uprchlické krize, stojí za to si proto povšimnout. Německá kancléřka zaujala aktivní postoj v otázce, která dlouho neprodukovala nic jiného než hašteření mezi členskými státy EU a motivaci pro populisty, kteří by chtěli odříznout svou zemi od vnějšího světa.

Statisíce lidí prchají z válečných zón a před pronásledováním v nejhorší uprchlické krizi, jakou Evropa poznala od druhé světové války. Situace se hned tak nezmění, a proto je vítané, že někdo, kdo má moc, zaujal vysoce morální postoj namísto toho, aby podporoval demagogii. Merkelová to řekla jasně: "Jestliže Evropa v otázce uprchlíků selže, její těsná vazba na všeobecná lidská práva bude zlikvidována." Jen několik dní poté, co bylo objeveno 71 rozkládajících se mrtvol uprchlíků v kamionu na rakouské dálnici, německá kancléřka vysílá silný signál. Merkelová už podnikla výjimečnou iniciativu, když oznámila, že všichni syrští uprchlíci budou mít nárok dostat v Německu azyl. Jednostranně a právem zrušila takzvané dublinské procedury, podle nichž musejí uprchlíci žádat o azyl v první bezpečné zemi, do níž přicestují.

Mohl by tohle být bod obratu? Po celé Evropě roste uvědomění, že národy musejí jednat společně, ne "mluvit na sebe", tváří v tvář této pokračující tragédii, která si během roku 2015 už vyžádala 2500 životů. Avšak tento nový impuls bojuje s vlnou xenofobie a nezájmu o lidi, kteří potřebují ochranu: viz šokující výroky, přicházející z některých hlavních měst, že přijmou pouze křesťanské, a nikoliv muslimské uprchlíky. Viz také budování plotů, v Maďarsku i jinde, ve snaze zastavit proud zoufalých lidí.

Některé z nejstarších evropských demokracií spokojeně pošlapávají základní pojmy solidarity, když odmítají i hovořit vůbec o férovém rozdělování žadatelů o azyl. Zejména britský postoj je trapný, vláda oznámila, že azyl dostane jen 1000 Syřanů.

Nejde o to, že by Evropa měla vzít na svá bedra veškerou mizerii světa - prezentace debaty tímto směrem vyvolává strach, který je nutno porazit a odmítnout. Bezprostředním úkolem, který je nutno řešit je zvládnout, prakticky a lidsky, krizi neuvěřitelných rozměrů. Je naléhavě nutné vytvořit společnou evropskou azylovou politiku a nalézt finanční zdroje na její realizaci. Stejně tak důležité je vytvořit legální cesty, jak by mohli uprchlíci žádat o azyl, aniž by museli podnikat smrtelně nebezpečné cesty přes moře anebo v kamionech. Dlouhodobým řešením pak je spolupráce proti pašerákům a rozvojová politika pro Afriku, Balkán a další místa, kde zoufalá hospodářská situace přesvědčuje mladé lidi, že jedinou možností jak získat lepší život je emigrovat.

Vrcholná jednání EU v nadcházejících týdnech musejí veškeré tyto podrobnosti řešit. Avšak Merkelová vyslala naléhavý signál, že je nutno nyní postavit se proti nejnižším pudům. Merkelová uporoznila Evropu, že je vybudována na hodnotách, včetně imperativu "už nikdy toto znovu", který je přímo důsledkem vzpomínek židovských uprchlíků z Německa a z Rakouska z třicátých let dvacátého století, jimž ostatní státy odmítaly pomoci. Někteří lidé budou vidět zvláštní důvody, proč je Německo více než ochotné otevřít se uprchlíkům, například je tam stárnoucí obyvatelstvo, což posiluje hospodářský prospěch imigrace. Ale neodmítejme nesporný argument Merkelové, jímž je, že Evropa se musí sjednotit ve strategické otázce, o níž si nelze přát, že zmizí.

Více takového jazyka je zapotřebí, více státnictví a více odvahy od ostatních politiků. Nikoliv povrchní hesla o odmítání, která nic neřeší a přinášejí jenom hanbu.

Kompletní článek v angličtině ZDE

3.9.2015



Dva chlapečci, jejichž mrtvoly vyplavilo moře na pláži v Turecku ve středu, byli kurdští uprchlíci z Kobane v Sýrii, jejichž rodina se zoufale snažila emigrovat do Kanady, píše deník The Ottawa Citizen.

Galip Kurdi (5) a jeho tříletý bratr Aylan zemřeli spolu s jejich matkou Rehan a osmi dalšími uprchlíky, když se převrátil jejich člun v zoufalém úsilí dostat se z Turecka na řecký ostrov Kos.

Otec chlapců, Abdullah, přežil. Jeho rodina uvádí, že jeho jediným přáním je nyní vrátit se do Kobane se svou mrtvou manželkou a dětmi, pohřbít je a být pohřben vedle nich.

"Dověděla jsem se tuto zprávu v pět hodin dnes ráno," řekla ve středu Teema Kurdi, Abdullahova sestra. Telefonovala Ghuson Kurdi, manželka dalšího bratra, Mohammada. "Zavolal jí Abdullah a jediné, co řekl, je: Moje žena a oba chlapci jsou mrtví."

Teema, kadeřnice z Vancouveru, která emigrovala do Kanady před více než 20 lety, vysvětlila, že Abdullah a Rehan Kurdi a jejich dva malí synové požádali v rámci soukromě podporované uprchlické žádosti "G5" kanadské úřady o azyl, avšak kanadské imigrační úřady jejich žádost letos v červnu zamítly.

Rodina utrpěla typický osud tisíců syrsko-kurdských uprchlíklů v Turecku. OSN je odmítá zaregistrovat jako uprchlíky a turecká vláda jim nechce vydat výjezdní doložku.

"Snažila jsem se stát jejich sponzorem, a přátelé a sousedi v Kanadě mi pomáhali s převáděním peněz do banky, ale nemohli jsme pro ně získat povolení, a proto se rozhodli nastoupit do toho člunu. Dokonce jsem i za ně v Turecku platila činži, ale je strašné, jak tam s nimi zacházejí," řekla Teema.

Podrobnosti v angličtině ZDE

3.9.2015

Minulý týden překročilo 20 000 lidí - většinou uprchlíci ze Sýrie - Egejské moře do zadluženého Řecka, do země, která nemá skoro vůbec žádnou možnost je přijmout anebo zpracovat jejich žádosti o azyl. Dosud přistálo u řeckých břehů téměř 200 000 lidí, dalších 110 000 přicestovalo přes moře do Itálie a dalších více než 120 000 osob se dostalo po zemi do Maďarska. Německo právě oznámilo, že v roce 2015 očekává, že přijme 800 000 žádostí o azyl.

Navzdory tomu, že má mít Evropská unie údajnou společnou azylovou politiku, členské země reagovaly čistě individuálním přístupem, v jehož rámci buď používají stále větší množství stráží, rozmisťují pletence žiletkového drátu na hranicích anebo šíří rétoriku o "hejnech" či "nájezdnických" migrantech. Výsledek: scény paniky na hranicích, provizorní tábory na ostrovech pro dovolenou, a hromady mrtvol lidí udušených v kamionech nebo utopených v moři. Nedlouho po roce 2000, kdy Evropa nečelila uprchlické krizi, vytvořila Evropská komise Společný evropský azylový systém. Byl založen na myšlence, že členské země EU budou dodržovat tytéž normy a procedury pro identifikaci a ochranu uprchlíků a budou souhlasit se stejnou úrovní přijímacích podmínek. Na papíře všechny členské země (s výjimkou. Velké Británie, Dánska a Irska) mají zacházet s žadateli o azyl podle těchto předpisů. Dohodnutý systém také obsahoval krizový mechanismus - dočasnou ochranu. Na základě zkušenosti s vlnou uprchlíků z Kosova koncem devadesátých let, tento mechanismus byl založen na představě, že během mimořádné uprchlické situace by se nemělo plýtvat energií a zdroji na zpracovávání individuálních žádostí o azyl, ale měla by se uprchlíkům poskytnout rychlá a efektivní ochrana. Jenže dohodnutý harmonizovaný systém měl chybu - Dublinské pravidlo - které vyžaduje, že všeobecně vzato má být za zkoumání žádostí o azyl odpovědná první země, do níž žadatel přijde. To bylo nespravedlivé vůči zemím na okraji EU, které tak byly nejpravděpodobněji ohroženy masovou vlnou uprchlíků a často měly nejmenší kapacitu si s takovou vlnou poradit. Brzo se ukázalo, že mezi členskými zeměmi jsou obrovské rozdíly. Žadatel o azyl v Bulharsku nebo v Řecku by čelil šokujícím podmínkám a nefunkčním procedurám, ale může očekávat v rozumné míře šanci, že se mu dostane férového slyšení a slušných životních podmínek, když se mu podaří dostat do Švédska nebo do Německa. S málo výjimkami bylo dovoleno, aby tyto rozdíly trvaly dlouhá léta. Zatím se "harmonizované" reakce na nynější krizi soustředily hlavně na posilování kontroly hranic a na blokaci pašování lidí. I když je chvályhodné, že EU pooskytla větší zdroje pro záchranné operace ve Středozemním moři, operaci svěřila organizaci Frontex, pohraniční instituci EU, jejímž mandátem je hlídat hranici, nikoliv poskytovat humanitární pomoc. V červenci, například, ministři EU nesplnili předchozí příslib rozmístit během dvou let pouhých 40 000 žadatelů o azyl z Řecka a z Itálie do dalších států a nabídli pouze 32 500 míst, jen v tom měsíci přišlo do Řecka dalších 50 000 nových lidí. Německo přijalo pozitivní jednostranné kroky. Oznámilo, že zruší deportaci Syřanů do Řecka a do dalších států, kam přijeli jako do první země, navzdory Dublinskému pravidlu. Švédsko dělá totéž a další vlády EU by to také měly dělat. Kdyby byla situace řádně koordinována a s férovým rozmístěním azylantů do všech zemí EU, počet imigrantů a žadatelů o azyl by neměl vyvolávat znepokojení. 340 000 lidí, kteří přicestovali v první polovině roku 2015, tvoří stále ještě méně než 0,1 procenta celkového obyvatelstva EU. Srovnejte to s Libanonem, který se stará o 1,2 milionu syrských uprchlíků - více než o 25 procent svého obyvatelstva. Namísto toho, aby se EU vyhýbala svým odpovědnostem a přehazovala je na jiné, by měla EU revidovat svůj současný "dublinský" přístup, který zatěžuje neférovým břemenem státy podél vnějších hranic EU. EU by měla řádně zavést svůj společný azylový systém ve všech členských zemích, zvýšit ubohý počet uprchlíků, které přijímá, poskytovat více humanitárních víz a uvolnit omezení uvalená na sjednocování rodin. Dílčí řešení se ukázala jako neefektivní a mají smrtelné následky. Vedoucí činitelé EU by měli brát vážně potřebu spolupráce. Neměli by udržovat Pevnost Evropa, ale dělit se o odpovědnost férově a rovnou měrou jako výraz solidarity - nikoliv jen v Evropě, ale v rámci celého lidstva. Zdroj v angličtině ZDE

4.9.2015

Mediální magnát Nagíb Sawiris, jeden z nejbohatších Egypťanů, je připraven koupit ostrov, na němž by se mohli usadit stovky tisíc arabských běženců prchajících před válkami, násilím a zabíjením.

"Řecko nebo Itálie, prodejte mi nějaký ostrov, vyhlásím jeho nezávislost, pozvu tam migranty a nabídnu jim pracovní místa, aby si vybudovali nový stát," citují egyptská média magnátův mikroblog Twitter.

Podle Sawirise Řecko nabízí k prodeji neosídlené ostrovy, které by mohli osídlit běženci přinucení opustit svou vlast. "Žádnou logikou a rozumem nelze pochopit ponížení, s nímž se setkávají v Evropě (zejména v Maďarsku), kam utíkají v naději na spokojený a klidný život, zatímco život riskují," prohlásil Egypťan v interview pro televizi BBC. "Žádný člověk se svědomím už nemůže každý den dál sledovat a číst zprávy o umírání migrantů a mlčet."

Sawiris má v úmyslu předložit projekt řecké a italské vládě a doufá v kladnou odpověď, protože by jim měla prospět.

Podrobnosti v ruštině: ZDE

4.9.2015

Panel OSN pro lidská práva v Sýrii požaduje, aby vnější mocnosti přestaly do regionu posílat zbraně a vytvořily více "legálních kanálů" pro uprchlíky. Válka trvající čtyři a půl roku si již vyžádala 250 000 životů.

Vyšetřovatelé v desáté zprávě o syrské válce konstatují, že konec konfliktu je v nedohlednu a civilisté "nepředstavitelně trpí", zatímco svět přihlíží.

Syrští uprchlíci v Jordánsku, Libanonu a Turecku podle zprávy nejsou dostatečně chráněni, což představuje hlavní důvod evropské uprchlické krize.

Panel vedený Brazilcem Paulem Sergiem Pinheirem označil za "nesvědomité", že globální společenství i blízkovýchodní frakce se "vykrucují" z odpovědnosti za tento konflikt.

"Válka je v rostoucí míře tažena mezinárodními a regionálními mocnostmi, primárně v souladu s jejich vlastními geostrategickými zájmy," konstatuje zpráva. Samotní Syřané přitom "postupně ztratili kontrolu nad náklady", dodává.

K exodu uprchlíků se schylovalo dlouho a teď důsledky války zasáhly Evropu.

Syřané tvoří většinu z 234 000 migrantů, kteří od ledna vstoupili na řeckou půdu, tvrdí Mezinárodní organizace pro migraci.

Panel kritizuje Radu bezpečnosti OSN za to, že nejmenovala vyšetřovatele pro válečné zločiny, protože je vnitřně rozdělena. Zločinů se dopouštějí mnohé strany konfliktu, jednotky Bašára Asada, "islámský stát", nebo Fronta an-Nusra napojená na al-Kajdu.

Jednou z takových taktik je obklíčit obydlené území, což vede k hladovění, podvýživě a chronickým chorobám. Válčící frakce se dopouštějí zločinů proti lidskosti všudypřítomnými útoky na civilisty, včetně vraždění, mučení, znásilňování a únosů. Dalším takovým zločinem, jenž páchá výlučně "islámský stát", je sexuální otroctví.

Zpráva je založena na 335 rozhovorech s obětmi a svědky, které bylo provedeny mezi lednem a červencem 2015, Oficiálně předložena Radě OSN pro lidská práva bude 21. září.

Většina ze čtyř milionů syrských uprchlíků pobývá v Jordánsku, Libanonu a Turecku. V samotné Sýrii k tomu přistupuje dalších 7,6 milionu tzv. vnitřně přemístěných osob. Podle UNICEF více než 700 000 syrských dětí nenavštěvuje školu, zejména pokud pobývají v Turecku nebo Libanonu.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

4.9.2015

Více než třináct milionů dětí nemá kvůli konfliktům na Blízkém východě přístup ke vzdělání, oznámila OSN. Ta varuje, že "generační naděje" mohou být zmarněny, pokud se nepodaří zajistit návrat do škol.

Zpráva se týká dopadu konfliktů v šesti zemích na vzdělání. Fond UNICEF konstatuje, že uzavřeno muselo být více než 8 850 škol.

V některých případech probíhá výuka v krytech během ostřelování a některé děti musejí po cestě do školy opakovaně překročit frontovou linii.

Jen za loňský rok UNICEF zaznamenala v Sýrii, Iráku, Libyi, na palestinských územích, v Súdánu a Jemenu 214 útoků na školy. V Sýrii byla od roku 2011 uzavřena čtvrtina škol, až dva miliony dětí nemají přístup ke vzdělání a další půlmilion je ohrožen. 52 000 učitelů opustilo svá místa a i ti kdo působí v uprchlických táborech mají problém pokračovat ve výuce.

K jednomu z nejhorších útoků na školu došlo v Jemenu, kde v Amránu 13 zaměstnanců a 4 děti zahynulo při útoku na sborovnu.

"Zabíjení, únosy a svévolné věznění studentů, učitelů a pedagogického personálu se staly běžnými," říká zpráva.

Od zahájení saúdské intervence v březnu byly uzavřeny stovky základních i středních škol v Jemenu. Podle obyvatel bylo několik školních budov zabaveno znepřátelenými frakcemi a jsou využívány jako kasárna nebo nouzová přístřeší pro uprchlíky.

"(Proíránští) Húsiové změnili některé školy v kasárna, čímž upřeli studentům druhé pololetí školního roku," uvedl pro AFP učitel Abdal Hakím působící v hlavním městě Sanáa. Podle ředitele školy tamtéž Raba Hasana jsou ve školách rozmístěny "tanky a protiletadlová děla".

V Gaze, kde po padesátidenní válce mezi Hamasem a Izraelem zůstalo asi 2 000 mrtvých Palestinců a 73 Izraelců, bylo podle OSN poškozeno nejméně 281 škol a 8 z nich "zcela zničeno". (Také zde je doloženo např. vyšetřováním Amnesty International, že školy byly využívány k rozmístění výzbroje Hamasu ZDE, takže nejen Izrael, ale také jeho protivník se v rámci svých možností dopustil válečných zločinů - KD.)

Násilí v Iráku má vážný dopad na vzdělání nejméně 950 000 dětí. Na 1 200 škol bylo přeměněno v nouzové ubytovny, kde se někdy tísní až devět rodin v jediné místnosti a vařit musejí na dvoře.

V Libyi se zhruba polovina dětí vysídlených rodičů nemůže vzdělávat. Ve druhém největším městě Benghází funguje pouze 65 z 239 škol.

V Súdánu lidé vysídlení z provincií Dárfúr a Jižní Kordofán znamenají nezvladatelnou zátěž pro školní infrastrukturu.

OSN volá po zlepšení neformálních vzdělávacích služeb a po tom, aby dárcovské země prioritizovaly vzdělání.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

4.9.2015
Evropa vloni přijala uprchlíky v rozsahu 0,03 % celkové populace

Třebaže Německo v absolutních číslech v přijímání uprchlíků jasně vede, v poměru k počtu obyvatel je teprve na desáté pozici. Letos přijme necelou polovinu z očekávaných 800 000 žadatelů, dlouhodobě kladně vyřizuje 50,2 žádostí na 100 000 obyvatel. Osmkrát menší Švédsko přijímá 317,8 na 100 000 obyvatel. Nicméně i tak počet přijatých žadatelů o azyl vloni dosáhl jen 0,03 % celkové evropské populace.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

3.9.2015



Maďarská policie zastavila první vlak směřující po několika dnech do Rakouska a vyvolala obavy, že někteří uprchlíci ve vlaku jsou deportováni do uprchlického tábora hodinu cesty od Budapešti.

Ve čtvrtek ráno bylo v Budapešti uprostřed chaotických scén otevřeno nádraží Keleti. Stovky lidí nastoupily do vlaku, čekajícího u nástupiště navzdory varování staničním rozhlasem, že vlak nikam nepojede.

Vlak nakonec odjel v 11 hodin středoevropského času, avšak byl zastaven v městě Bicske, kde má maďarsko středisko pro uprchlíky, a uprchlíci byli donuceni z vlaku vystoupit.

Lidé, jimž bylo nařízeno vystoupit, bušili na okna vlaku a skandovali "Žádný tábor, žádný tábor!" U vlaku stálo asi 50 pořádkových policistů.

Předtím na nádraží Keleti hledaly zmatené a vyčerpané rodiny s malými dětmi, které tam čekají už řadu dní, informace, kdy budou moci odjet. Lidé nosili zavazadla a otcové nosili děti na ramenou.

Waleed, 40, ze Sýrie, uvedl: "Cestuju už 24 dní. Zaplatil jsem 26 OOO Kč za to, abych mohl odejít ze Sýrie. Proč? Protože prchám před válkou, bombami, kulkami. Proč tu není žádný vlak?"

Maďarské železnice MÁV vydaly toto prohlášení: "V zájmu bezpečnosti železničního cestování se naše společnost rozhodla, že až na další nebudou provozovány žádné přímé vlaky z Budapešti do západní Evropy."

Policisté na nádraží Keleti netušili, co se děje.

Bulharské úřady mezitím zatkly 125 cizinců v Sofii za to, že přišli do země, aniž by požádali o azyl.

Podrobnosti v angličtině ZDE

3.9.2015
Britský premiér Cameron je pod sílícím tlakem přijmout uprchlíky

David Cameron čelí sílícímu tlaku, aby Británie přijala více uprchlíků z válkou zničeného Blízkého východu. Vyvíjí na něj tlak Peter Sutherland, mimořádný zástupce OSN pro mezinárodní migraci, a bývalá předsedkyně britské Konzervativní strany Sayeeda Warsi a celá řada konzervativních poslanců naléhají na Camerona, aby přijal uprchlíky.

Peter Sutherland poukázal na to, že zatímco některé země "nesou masivní břemeno uprchlíků", Británie patří k těm zemím, které by měly udělat víc.

Warsiová zdůraznila, že Británie se musí chovat humánně a přijmout další uprchlíky. Měla by se především zaměřit na pomoc pro děti bez rodičů a na oběti sexuálního násilí.

Pro přijímání uprchlíků se vyslovila na Twitteru řada britských konzervativních poslanců. Camerona kritizovali i poslanci jiných politických stran. Do středy poledne podepsalo 130 000 Britů petici pro britský parlament, požadující, aby Británie začala přijímat větší množství uprchlíků a zvýšila pomoc a podporu pro ně." O petici, která má více než 100 000 podpisů, se musí debatovat v parlamentě.

Podrobnosti v angličtině ZDE

3.9.2015
Mohou za to česká média

Česká média neinformují veřejnost, co se skutečně děje. Srovnejte dnešní titulní stránky novin v ČR a v Británii:

3.9.2015
Účet za pobyt v lágru: 7 700 korun

Záběry prvních dvou stovek uprchlíků v Česku otřásla představou, že se nás toto téma, jež hýbe Evropou, vůbec netýká. Je to test nejen profesionality, ale i test obecně zažitých stereotypů - včetně zkušeností s tímto tématem. Příjezd 214 uprchlíků vyvolal emoce, ale i zvýšenou nervozitu policejních složek. Je nakonec úplně jedno, odkud přijíždějí... Z těch několika záběrů, které jsou k dispozici, je zřejmé (kromě toho, že jim jsou zapisována čísla na ruku i to), že jim policie obvykle tyká. Patrně si příliš nerozumějí. Chybí tlumočníci, chybí právní ochrana, ačkoliv se Česká republika zavázala k dodržování mnoha mezinárodních smluv lidských právech. Jedna věc je dodržování práva na papíře, jiná je praxe, jež bohužel připomíná praktiky policejního státu.

Mají vůbec uprchlíci možnost se nějak dovolat práva, pokud se nim někdo chová způsobem, jenž ponižuje jejich lidskou důstojnost? Mohou například odmítnout vypovídat? Jsou povinni dávat otisky svých prstů? Jakou mají vůbec právní ochranu?

Nejsou informace, v táborech vládne vězeňský režim

Těch několik nevládních organizací, které se pokoušejí nabízet například „právní služby“, se potýká nejen s nevraživostí policejních orgánů, ale i s tendenčním výkladech směrnic a zákonů. „Vím, že několik nevládek a dokonce i pár advokátů ex offo se téhle pomoci věnují,“ říká bývalý policejní vyšetřovatel a nynější senátor Václav Láska. „Já sám jsem ji také několikrát poskytl“.

Problém ale nastane ve chvíli, kdy se o těchto možnostech nikdo z dotčených nedozví. Jednou z otázek, kterou si nikdo příliš neklade, je například „svobodný výběr advokáta“. „Nejsou informace,“ říká senátor Láska. „Nicméně shodou okolností se chystám do Vyšších Lhot. Když tam pustili Okamuru, tak doufám, že mě také,“ dodává v naději. Kapacita uprchlického tábora ve Vyšších Lhotách je nyní nevyhovující. Oněch 220 míst se zaplnilo za 14 dní.

Povaha těchto zařízení se často, a to ve většině případů, podobá kriminálu. Kovové palandy, zamřížovaná okna, nechybí budíček, ani večerka. Vítejte v České republice! Je vůbec možné se k někomu z těch, kdo jsou tu zadržováni, vůbec dostat? Vědí, že mají právo na právní pomoc a advokáta?

Státní alibi: nevládní organizace

Advokát Pavel Uhl upozorňuje zejména na skutečnost, že právní zastoupení je dáno samotnou skutečností, jak vůbec právně definovat člověka, jemuž dosud nebyl přiznán status uprchlíka (většinou to znamená, že získal azyl, a doložil, že je v své zemi pronásledován). Jaká je ale ochrana těch, kteří se u nás ocitnou na počátku procedury? „Pokud není formálně známo, zda jsou nebo nejsou uprchlíky, státní orgány negarantují adekvátní službu,“ vysvětluje.

Stát tuto kompetenci přenáší v zásadě na nevládní organizace. Fungují ale tyto (nepřímé státní) služby? „Podle zákona by měly, ale zajišťují ji prostřednictvím nevládních organizací, které platí od počtu a velmi špatně. Tím znemožňují kvalitní službu a současně vytvářejí vztah závislosti mezi poskytovatelem prostředků a příjemcem, přičemž podstata služby je ochrana zájmů proti zájmům poskytovatele služby,“ říká lapidárně.

Ačkoliv například Martin Rozumek, ředitel Organizace na pomoc uprchlíků (OPU) vysvětluje, že není na státu přímo závislý, neboť dostává prostředky i z Evropské unie, opak je bohužel pravdou. Běžné je, jak se vyslovil v pondělní Hyde parku České televize, že jsou uprchlíkům odebírány mobily a navíc musejí a svůj pobyt v takových „detenčních zařízeních“ platit. Jak taková platba probíhá? Nikdo neví. Je to „na prkno“, nebo snad posílají něco „po internetu“?

Problém samozřejmě vzniká již samotnou skutečností, že se tito lidé sami dostali do situace na hraně zákona, některé státy je dokonce považují za jejich narušitele. „Lidé, kteří jsou ve vlacích tranzitující přes Českou republiku nemají oprávnění ke vstupu. Dle Dublinského nařízení je příslušná rozhodovat o jejich žádosti první země Evropské unie, do které vstoupí nebo kde je registrován, což je obvykle Maďarsko,“ popisuje Magda Faltová, ředitelka občanského Sdružení pro integraci a migraci (SIMI).

Účet za pobyt v lágru: 7 700 korun

Lidé, kteří často utíkají z diktatur, se ocitají v Česku jako podezřelí, nesvéprávní a navíc se po nich chtějí v detenčních táborech (i v policejnícm slangu se o nich mluví jako o lágrech) peníze. „Tito lidé jsou umístěni v detenci což je uzavřené zařízení, kde jsou šest týdnů a pobyt je placený: 250 korun na den plus náklady řízení ve výši 1 000 korun. Ředitel Rozumek vyčísluje měsíční částku na 7 700 korun.

Jejich právní ochrana je pouze teoretická: „Teoreticky mají právo zvolit si advokáta ale v praxi jsou omezeni na svobodě, nemají peníze, vezmou jim mobilní telefon. Do detencí jezdí nevládní organizace, ale momentálně nejsou finance, takže právní pomoc je omezena,“ potvrzuje ředitelka Faltová. Vstup do zařízení není navíc přímý, ale mohou do něj stoupit pouze lidé, kteří o to požádají a zadržovaní jsou k nim posléze eskortováni.

Advokát Uhl vůbec pochybuje o termínu „svobodný přístup“. „Pokud definujeme pojem ´svobodný přístup´ jako povinnost státu nést ekonomické náklady tohoto přístupu, tak jej nemají ani náhodou či náznakem,“ shrnuje. Faltová míní, že chování vůči uprchlíkům je v rozporu se směrnicí Evropského parlamentu a rady č. 2008/115/ES o společných normách a postupech členských států, zejména v souvislosti s navracením „neoprávněných osob“ do třetích zemí. Právní pomoc by měla být součástí kvalifikační směrnice. „Jenže právo na bezplatnou právní pomoc není právem absolutním a ministerstvo vnitra tvrdí, že směrnice toto nezakotvuje,“ míní.

Zbývá tedy jen právo zvykové, nebo návrat do stavu, kdy vládla nesnášenlivost, „závist“, že se tentokrát má někdo hůře, než my, nebo tu dokáže někdo mluvit ještě jinak než prezident Miloš Zeman a vicepremiér Andrej Babiš? Kdy budeme do uprchlíků střílet? Bude té popravčí četě velet voják s modrou knížkou, který se tak zasloužil o volyňské Čechy?

Chováním k uprchlíkům, na rozdíl od jiných států, o nichž tak rádi mluvíme jako o vyspělých, jsme bohužel prokázali svou vlastní vyspělost a stav psychózy, do níž se česká společnost nezadržitelně noří. To nemá nic společného s nacismem, ale se stavem kulturního povědomí. Neúctou k jiným prokazujeme pouze neúctu sami k sobě. Stavem bezpráví, jež dáváme zakusit jiným, pouze potvrzuje nevíru k hodnotám, v němž právo nemá místo. Netýká se to pouze uprchlíků, nenechme se mýlit - týká se mnohem širšího okruhu bezpráví.

Proč by chtěl někdo v takové zemi žít, že? Nakonec...

3.9.2015

To, že se v Česku ve velkém rozkrádají veřejné peníze a že se konečně blíží chvíle, kdy budou muset kraje, obce i stát zveřejňovat smlouvy nad 50 tisíc Kč, což je mocný nástroj právě proti rozkrádání veřejných peněz, to by mělo být téma číslo jedna pro Českou republiku.

Nebude se tu lépe žít, dokud tu nebude transparentní zacházení s veřejnými penězi, tedy dokud veřejné peníze slouží z velké části zlodějům a mafiím a nikoli veřejnosti. Na to by měla média trvale upírat svou pozornost, na to by se měli soustředit občané a zejména ti, kdo se pokládají za vlastence. Vlast nevzkvétá, a to nikoli kvůli uprchlíkům, ale kvůli tomu, jak se ve vlasti zachází s veřejnými penězi.

Kdybych si mohl vybrat mezi stavem, kdy v Praze vládnou konečně lidé, kteří jdou proti zájmům velkých peněz a hájí veřejný zájem jako Matěj Stropnický, a nikoli lidé, kteří jako představitelé TOP09 a ANO slibují nové pořádky, ale nakonec to vždy táhnou se starou partou z ČSSD, a kdy zároveň je v naší zemi dvacet tisíc uprchlíků ze Sýrie bez ohledu na náboženské vyznání, a stavem dnešním, zvolím si okamžitě tu první možnost.

Měli bychom totiž mnohem levnější a krásnější hlavní město, které by sloužilo veřejnosti, a za ušetřené peníze bychom mohli dopřát šťastný život sobě i našim bližním, prchajícím před hrůzami války. Třeba se Pražané v příštích volbách konečně dočkají toho, že zvolí někoho, u koho se ukáže, že mu mohli právem věřit. Pro zelené je to obrovská šance. A třeba Češi svou rozzlobenou pozornost a energii upřou někdy konečně tím směrem, který jim může pomoci.

Naopak mudrovat nad osudem Evropy s intuicemi z doby normalizační nemá moc smysl. ČR bude těžko tou zemí, která zachrání Evropu, a to v jakémkoli smyslu. Spíše bychom se měli zorientovat v tom, kdo je v EU vyspělejší a kdo nikoli a od koho se tedy chceme učit a inspirovat a od koho raději ne. Hus, Komenský ani Masaryk by také nebyli nic, kdyby se neučili na Západě.

3.9.2015
"Nic jim nevysvětlujte, jsou to úplný debilové"

Hledat motivaci u lidí s vyššími příjmy je jednoduché. Jsou to právě vyšší příjmy a jistá prestiž vlastního postavení, co jim dává chuť pokračovat. Takový člověk něco znamená, a proto nepotřebuje zvyšovat motivaci umělými zásahy do pracovní morálky. Na takových lidech většinou neleží základní fungování systému. To visí na rukou lidí, kteří musí hledat motivaci jinde než ve vysokých příjmech a úctě k jejich činnosti. Pojďme ji hledat s nimi.

Pečovatelka v dětském domově. Každý jistě uzná, že taková práce je přinejmenším namáhavá. Ne nutně fyzicky, psychicky ovšem nesmírně. Před pečovatelkou se řadí odhozené děti, které potřebují lásku, ač ji pravděpodobně dostávají ve zcela minimálně, potřebují péči, potřebují vztah, vzor, výchovu. Děti z dětských domovů jsou, kupodivu, také budoucností. Proč jim tedy upírat možnost řídit se podle úspěšného vzoru chování vtěleného do pečovatelky, když už není jiného zbytí.

Pečovatelka za své snažení na poli nesobecké lásky dostane na konci měsíce přibližně 11 777 Kč. Za nájem dá, žije-li v levném kraji, 5 000 Kč. Elektřina, plyn, poplatky, další 3 000 Kč. Doprava pro sebe, pro vlastní děti, peníze spojené se školou, oblečení, boty, drogerie, platby za telefon, televizi, internet. Dostali jsme se pomalu na oněch klatých 11 000 Kč. Na jídlo pečovatelce zbývá 777 Kč. Jeden nákup. Dva dny jídla. V peněžní odměně za práci pečovatelka evidentně motivaci nehledá.

V tom případě ji musí nacházet ve veřejné úctě k její práci. Denně čteme o Nobelově ceně za pečovatelství. Noviny se plní oslavnými články, které vyzdvihují pečovatelčinu nesobeckou lásku, její altruismus, její záslužné budování státu. Píší se studie o zásluhách pečovatelství. Když obyčejný člověk potká pečovatelku, má pocit, že se zalkne štěstím. Potkal někoho významného. Obdivuhodného. Nebo ne? Ne.

Tak kde sakra nachází pečovatelka svou motivaci? Práci má nevděčnou. Nevydělá díky ní svůj první milion co bude živa. Veřejného uznání se jí dostane, jedině když jde žádat o hmotnou pomoc na úřad s rozšířenou působností. Tam stát uzná, že pečovatelka něco dělá a dá jí trochu peněz navíc, aby přežila. Přitom ji úřednice sjíždí pohrdlivým pohledem. Pečovatelka se musí řadit před dveřmi do fronty s lidmi, kteří nemají - nebo nechtějí - práci. Je jí stydno. Ale nemá jiného zbytí.

Některé z pečovatelek, protože altruismus se nešíří jako drby na pavlači, se změní na bachařky. Své dětské svěřence bere jako práci. Nutnou, nudnou a obtěžující. A časem se může změnit její frustrace z nastavených materiálních poměrů na pomstu dětem, které mají tu smůlu a ocitly se v dětském domově.

[Popis osobní zkušenosti] Někdy musí děti z dětského domova vyrazit na výlet. Nedá se svítit, pan ředitel vyžaduje nějaké kulturní vyžití pro své svěřence, které zahlédne cestou do kanceláře a cestou z kanceláře. Musí to pak vykázat výš. I rozjedou se pečovatelky s dětmi na nedalekou rodinnou farmu. Prohlédnout si hospodářskou zvěř. Přičichnout k hnoji. Jedno z dětí na farmě vyjeví přání odstavit se na WC. Farmář poskytne plán cesty a přidá upozornění, že ta a ta věc nefunguje, jak by měla, že je třeba to a to, aby vše proběhlo podle plánu. U vysvětlování stojí pečovatelka a skočí do toku farmářovy mluvy větou: „Těm nic nevysvětlujte, jsou to úplný debilové.“ A popadne dítě, nastrká ho na záchod a vše popsané farmářem provede za dítě. Slovo debilové samozřejmě použije před zmíněným dítětem. Jako kdyby tam nebylo.

Kde tedy nalézt motivaci pečovatelky. A trpí vůbec nějakou? Když ráno v půl šesté vstane, před sebou vypravení vlastních dětí do školy a poté dvanáct hodin v útrobách zaměstnání, co jí běží hlavou? Jak to těm dětem dnes předvede? Jak jim udělá radost? Jak jim připraví půdu pro učení, hraní, pro zdravý vývoj? Jak se spolu budou smát a veselit se ze života? Ztuha. Proklíná okamžik, kdy někdo nad jejím jménem udělal na tento den křížek, což ji zavázalo k tomu, aby do zaměstnání přišla. Možná přemýšlí nad tím, že by se hodila marod. Že její život stojí za velké kulové, že nebude nic k večeři, pokud se jí nepodaří v práci do sklenice od okurek našťouchat nějaké brambory s omáčkou.

Ta stejná situace v domovech důchodců, v ústavech sociální péče, v léčebnách dlouhodobě nemocných. Všude, kde je v popisu práce schopnost vcítění se a jisté míry přirozeného altruismu. Než taková péče, tak možná opět najet na systém sociální pomoci staré Sparty, kdy tuto péči přebírala skála, z které se nadbyteční lidé házeli dolů. Tříštili se o útesy, aby dali pokoj.

Přístup ke svěřeným lidem mívají některé pečovatelky obdobný, jen s tím rozdílem, že to svěření přežijí. Jen je to doživotně poznamená, čeká-li je nějaký další důstojný život. Motivace pečovatelky v penězích není, v uznání také ne. A ne, opravdu není prvotní chyba v pečovatelkách. Tak kde tedy?

3.9.2015
More racist anti-refugee rants from the Czech Republic

Martin Konvička, Chair of the Antiislamic Bloc, has lodged a criminal complaint against Czech Home Secretary Milan Chovanec. He accuses him of wanting to "spread contagious diseases in the Czech Republic by negligence". In the complaint, Konvička argues that the Home Secretary Chovanec exposes Czech citizens to the danger of contagious diseases by allowing refugees to enter the territory of the Czech Republic.

Source in Czech HERE

Jiří Vítek, the Chair of the Czech "Patriot" Party has accused the world media of "shameless manipulation" by publishing the pictures of three-year old Aylan Kurdi, who drowned in the sea when trying to reach Greece from Turkey. In Vítek's view, it is impermissible to use such pictures in order to further "ones own particular aims" and "to influence public opinion". In Vítek's view, EU politicians and incompetent "perverse demagogues and devious social engineers with a feeling of moral superiority and false mesianism". The only solution of the current crisis would be if they repented and supported the Syrian regime of President Assad and if they eradicated radical islam.

The US president Obama and the French president Sarkozy are "bastards", who have "competed with each other about who will do more harm. Now they are trying to force us, using the picture of the dead boy, to accept their own guilt". But the NGOs are "worst of all", says Vitek, because "they are not at all interested in immigrants, but in grants". NGOs are mere parasites." "Stop blackmailing us," says Vítek in his rant.

Statements and actions like these continue to legitimise intolerance, hysteria and racism in the Czech Republic

Source in Czech HERE

3.9.2015
Czech sociologist Petr Hampl:
We have the right to deal with the refugees as with aggressors

"Traitors of the Czech nation are helping refugees to exterminate Czechs the way the whites have exterminated Red Indians," said Czech sociologist Petr Hampl in an interview with the controversial and highly popular Czech website Parlamentní listy.

"Refugees insolently break Czech law, behave to the Czechs as though they were their servants, threaten Czechs and instead of being grateful for food and accommodation, they organize mutinies. This is why the Czechs have the right to deal with them as with aggressors. But Czech citizens should not physically attack the refugees, because multiculturalists would use these attacks for introducing a totalitarian regime."

Source in Czech ZDE

3.9.2015
Czech Prime Minister: Detaining refugees is in line with Czech law

When detaining refugees, Czech Prime Minister Bohuslav Sobotka said that his country acts strictly in line with international covenants and Czech law. "The law of the Czech Republic says that it is not possible to enter the territory of the Czech Republic illegally and without a valid passport. If this happens, the police will detain the foreigner and in accordance with the law will begin the process of indentifying the illegal persons." Source in Czech ZDE

3.9.2015
We do not cook for immigrants, says the owner of a pizzeria in the Czech Republic

A pizzeria in the town of Hrušovany, Southern Moravia, in the Czech Republic, published a notice on its Facebook profile saying "We do not cook for immigrants in our restaurant". The owner of the restaurant Tomáš Ševčík said, "We cook for foreigners, legal immigrants and for Czechs. I do not like the invasion of illegal immigrants who demand absolutely everything."

He further complained that his Facebook notice has produced about 200 hundred negative reactions. "99 per cent of these people are foreigners. It is quite sad that we Czechs cannot even express a view when we are against something."

Source in Czech ZDE

3.9.2015
PŘEČETLI JSME:
Židé v Itálii jsou pobouřeni značkováním paží uprchlíků v Břeclavi

Záležitost vzbudila kritiku a pohoršení italských židů. Šéf jejich svazu Renzo Gattegna ve středu postup české policie odsoudil.

"Je to velmi závažná věc. Desítky uprchlíků byly označeny doslova jako dobytek jdoucí na porážku. Nevyhnutelně to tak připomíná nejtemnější období soudobých dějin," upozornil Gattegna.

V průběhu úterka česká policie podle italské agentury ANSA „násilně” přinutila syrské uprchlíky, aby vystoupili z vlaků jedoucích do Německa, a dávala jim čísla „na předloktí”.

Zdroj: ZDE

3.9.2015
Czech EuroMP Petr Mach: "Angela Merkel is driving Germany to a social catastrophe. She is preparing new fascism"

The current migration crisis is a sign of the disintegration of the European Union, said Petr Mach, a Euro MP and the chair of the right wing "Free Citizens" party in an interview with the controversial Czech website Parlamentní listy.. In his view, the German chancellor Angela Merkel is driving Germany to a social catastrophe. "She is preparing new fascism."

Mach warned that very soon, the EU will split between its Western and Eastern part because Germany will push for refugee quotas and common norms for accepting applicants for asylum and the Central and East European countries will reject this. Mach strongly condemned what he called "blackmail" by the Austrian Home Secretary Mikl-Leitner who said that those EU countries that do not want to accept refugees should have their EU subsidies slashed. Such a move would be an infringement of the existing EU rules. After all, the Czech Republic does not need to be an EU member, said Mach.

"There is a large difference between the thinking of countries such as Germany or France, and the Eastern EU countries. The German and French politicians and apparently also a considerable part of their public think that it is correct for us to accept compulsory refugee quotas and their asylum procedures. I think it is a scandal that Germany and France think this, but evidently we will have to take on board that they think differently and we will not find agreement with them. But we most not relent and we must have a government which will never accept their demands," said Petr Mach.

A source in Czech ZDE

3.9.2015
O liberalismu, demokracii a fašismu

Rád bych čtenáře Britských listů upozornil na vynikající interview s historikem Rogerem Griffinem, který se dlouhodobě zabývá fašismem.  Jeho slova jsou nejen poučná, nýbrž také velmi aktuální. Tento pořad by si zasloužil, aby ho vidělo 10 milionů lidí, nikoliv pouze 10 tisíc, píše čtenář Tomáš Hunčovský. Rozhovor přinesla Česká televize.

3.9.2015
Bodláky Václava Duška

Bůh nemohl nakrmit všechny, proto vymyslel babičky. Vzkaz umístěn ve tvaru srdce, vyroben k zavěšení na viditelném místě v kuchyni. Nic nového pod sluncem, časem prověřeno, matka uživí deset dětí, ratolesti matičku ne; kdo ještě nebyl v Ratibořicích, má nejvyšší čas. Babiček nám ubývá, moudrých vyložený nedostatek - dnešní babka veze kočárek, pokuřuje, sluchátka na uších, muzika jí ve tváři vykouzlí úsměv blba ukovaného v rozkoši.

Staří bývají obíráni všelikou pakáží - seberou jim doma úspory, přizabijí, přepadnou na ulici, zraní. Tresty směšné. Říkal mi známý, že klidně bude dělat vykonavatele tělesných trestů hyen v lidské podobě - zbičovat jim gedele, že se měsíc neposadí. Zavřít, ale nenechat planět, ráno vztyk ve čtyři, odvoz v medvědech na práce kolem tratí, do lesů, makat, mlčet. Kdo nepracuje nejí, kdo nejí, nezlobí, kdo nezlobí už není mezi námi. Svoloč v našich krajinách si je jista, že demokratické výklady práva jim jdou na ruku - ptali se malého synka, prvnáčka, co by chtěl být, odpověděl: Mafián!  

Mezinárodní den seniorů se kvapem blíží, první říjnový den očekávají, nejen babičky, pozornost bližních. Napadlo mě, že hospice, domy charity a důchodců zasluhují více veřejné pozornosti a podpory. Stáří musí být důstojné!  Přesto se přestárlá populace krčí v předražených bytech, čeká na blízké a jejich duchovní podporu; oči plné vtíravých bolestných otázek. Plachtili životem, dostávali režimní rány, přesto vytrvali. Být mladý není zásluhou, jak říkal klasik humoru: Každý mladý vůl, bude jednou starým volem. Nebýt starší generace, holenci, nebyli byste ani vy, nevychovaní spratci, s jedovatýma hubama slovních úletů, znamenajícími leda jepičí prdy. Červí čeládka, nimrové, brouci Hrdopýšci exkrementní se tetelí v hnojišti zapomenutí.

Vidět starého psa, koně, pohled ke smutku... pohled na zmatenou opuštěnou starou bytost ostuda rodiny i společnosti. A mohou mladí pitomci vypouštět moudra o přestárlé společnosti - nebude trvat dlouho a v Česku bude zanedbatelné procento Čechů, i když, kdo může se stoprocentní jistotou tvrdit, že je Čechem? A kdo strůjcem toho všeho - nikdo jiný, než závist, pohodlnost, stupidita a ubohost.

Dokážeme vydolovat ještě deset deka citu? I když necháme plkat brandeburáky o běžencích způsobem nelidským, odporným a ubohým?!

3.9.2015
Rozhovor Britských listů s ministrem průmyslu a obchodu

Mělo by Řecko odejít z eurozóny? A měla by do ní Česká republika naopak vstupovat? Měly by se dále prolamovat těžební limity? A nebude zákon o elektronické evidenci tržeb jen komplikovat život poctivým živnostníkům? Nejen na tyto otázky odpověděl pro čtenáře Britských listů ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek.

Pane ministře, co říkáte na současnou situaci v Řecku? Nebyl by podle vás pro Řecko výhodnější bankrot než další, očividně nevýhodná, dohoda s věřiteli?

To, co nyní sledujeme, je velmi nešťastný vývoj v nešťastné zemi, kterou v nejbližší době čekají těžké časy, ať už se ten vývoj vydá jakýmkoli směrem. Já si dovedu představit oba dva scénáře. Řešení by ale mělo hledat samotné Řecko a Řekové. Ti by měli najít hlavní motivaci k tomu se z krize dostat. Hlavním tématem dohod by se mělo stát, jak zajistit, aby země byla produktivní a ne řešit, kde si co půjčí, kde se škrtne a kdy se půjde do důchodu. Tak se hospodářského růstu nedosáhne. V hledáčku by tak neměly být izolované škrty, ale konkrétní ekonomicko-politické kroky, jak povzbudit domácí ekonomiku a nastartovat hospodářský růst, který bude konečně generovat přebytek.

Když uvedu konkrétní příklad, tak Řecko by mělo začít pracovat na tom, aby přilákalo nedůvěřivé zahraniční investory. Může například zprivatizovat přístav Pireus. Ne proto, aby splatili dluh, ale aby ekonomika začala fungovat.

Mělo by podle vás za daných okolností setrvat Řecko v eurozóně?

Podle mého názoru již otázka nestojí tak, zda zůstane Řecko v eurozóně, nebo nezůstane. Ten nejhorší vývoj by mohl být takový, že nastane nekontrolovaný chaos bez jakékoliv životaschopné dohody, protože to nejhorší není organizovaný odchod z eurozóny za pomoci velkých evropských zemí a zavedení vlastní měny. Nejhorší je nedohoda mezi řeckou vládou, evropskými institucemi a chaotický rozpad řeckého hospodářství.

V návaznosti na situaci v Řecku se začaly ještě více množit názory, že Česká republika by v několika příštích letech rozhodně neměla vstupovat do eurozóny. Co si o tom myslíte?

Myslím, že současné vyvrcholení "řecké tragédie", na kterou bylo mimochodem "zaděláno" již před řadou let, nemá smysl s otázkou našeho vstoupení či nevstoupení do eurozóny přímo spojovat. V této věci mám konzistentní názor, podložený postojem a aktivitami současné vlády. My jsme v uplynulých měsících udělali konkrétní kroky například přistoupením ke konvergenčním kritériím. Pro přípravu na vstup do eurozóny potřebujeme čas, nemyslím si, že je nutné někam překotně spěchat, ale osobně se domnívám, že bychom mohli být připraveni někdy kolem nebo po roce 2020. Pak se rozhodneme, zda je pro nás výhodné vstoupit či nikoliv.

Kvůli posilující koruně se zase začíná mluvit o možné intervenci ČNB. Myslíte si, že je správné, aby ČNB v takovýchto situacích vůbec zasahovala? A jak zpětně hodnotíte intervenci ČNB, ke které došlo na sklonku roku 2013?

Co se týká zásahu České národní banky v roce 2013, ten jsem tehdy hodnotil a komentoval s mírně rozporuplnými pocity. Na jednu stranu pomohl našim exportérům k tomu, aby byli konkurenceschopní na světových trzích. Měl tedy na podporu českého exportu, který je pro naše hospodářství životně důležitý a kterému se mimořádně daří, pozitivní vliv. Na druhou stranu zásah samozřejmě negativně vnímali třeba čeští spotřebitelé, kterým zdražil některé dovozové zboží, dovolené a podobně.

V současné době budí velké vášně připravovaný zákon o elektronické evidenci tržeb (EET) z dílny ministra financí Andreje Babiše. Souhlasíte s takovýmto zákonem? Nebude jen zbytečně komplikovat život všem poctivým živnostníkům?

Já si vůbec nemyslím, že by elektronická evidence tržeb nějak vážně komplikovala život poctivým živnostníkům. Vždyť ti podobné úkony realizují v papírové formě již nyní. Komu tento návrh ale bude skutečně komplikovat život, tak to jsou ti, kteří se v této oblasti dosud nechovali seriózně…

Dlouho se o vás mluvilo jako o příštím ministru financí. Kdybyste se jím stal, co by patřilo mezi vaše hlavní priority?

Z dnešního pohledu na existující realitu v tomto resortu by to byla jednoznačná priorita a tou je řádný výběr daní! To se u nás bohužel současnému vedení resortu nedaří. Příčinou podle mne je i vlna propouštění mnoha desítek zkušených pracovníků nejen z ministerstva financí, ale především jednotlivých finančních úřadů. A jejich profesní zkušenosti právě teď v resortu chybějí. Takže s mou prioritou řádného výběru daní by úzce souvisela i personální stabilizace resortu.

Zlepšil se podle Vás od nástupu Andreje Babiše do funkce ministra financí výběr daní v České republice?

Nerad bych byl opět obviněn z účelové kritiky pana ministra Babiše, proto si vypomůžu statistikou ministerstva financí, která dokazuje, že stát vybírá na daních stále méně peněz než tomu bylo v minulém roce. Přitom ekonomika roste! Podle zveřejněných čísel vybral stát, stejně jako na konci dubna na DPH za prvních pět měsíců letošního roku o více než sedm miliard méně.

Měla by se podle Vás vrátit Česká republika k progresivnímu zdanění? A pokud ano, jak byste tento návrat zdůvodňoval?

Česká republika má již několik let progresivní zdanění. Bylo zavedeno jako přirážka pro lidi s příjmem nad 100 000 Kč měsíčně. To, o čem bychom měli mluvit, je prohloubení progrese.

V čele Ministerstva průmyslu a obchodu stojíte už rok a půl. Na co jste ze své dosavadní práce hrdý nejvíce?

Jmenovat jen jedinou věc by bylo velmi obtížné. Určitě mě velmi těší, že se nám daří získávat do České republiky velké zahraniční investice a tvořit tak nová pracovní místa. To považuji za nesmírně důležité. O jedné takové klíčové investici se ostatně právě v těchto dnech hodně mluvilo a psalo… Také jsem byl opravdu hrdý na své ministerstvo, když se nám podařilo jako úplně prvnímu resortu připravit náš operační program (OP PIK), ve kterém je téměř 120 miliard korun pro české podnikatele, a vyhlásit pro ně první výzvy. Velmi nadějně do vypadá i s čerpáním prostředků z právě končícího programu OP PI, kde se nám může reálně podařit to, že nebudeme na rozdíl od jiných ministerstev vracet Evropské unii žádné nevyčerpané prostředky. Třetí věcí, kterou bych zmínil, pak je to, že se po mnoha letech podařilo připravit a schválit aktualizaci Státní energetické koncepce, která definuje směr vývoje naší energetiky na příští čtvrtstoletí a připravit také navazující Národní akční plány.

Daří se podle vás České republice přitahovat nové zahraniční investory?

Že se České republice daří lákat zahraniční investory, to potvrzují výsledky za posledních 18 měsíců a množství nových rozjednaných projektů. Uplynulý rok a půl byl pro Českou republiku v oblasti investic mimořádně úspěšný, a to nejen díky vytváření příznivých podmínek pro investory, dobré práce agentury na podporu podnikání a investic CzechInvest, ale i díky podpoře ekonomické diplomacie, které jsme věnovali skutečně velkou pozornost. Osobně jsem v uplynulém roce absolvoval celou řadu zahraničních cest v čele českých podnikatelských misí a vedl jsem řadu jednání v investorsky zajímavých regionech. Jejich výsledkem je, že Česká republika představuje v současné době pro investory stabilní a přátelské prostředí, které motivuje české i zahraniční podnikatele k neustálému rozvoji jejich byznysu. V současné době posilují především investice v oblasti datových center, leteckého průmyslu nebo sdílených služeb. Jedná se většinou o projekty s vysokou přidanou hodnotou, které si žádají zkušenost a kvalifikovanou pracovní sílu. Zde má Česká republika stále konkurenční výhodu.

Nedávno se také mluvilo o prolomení těžebních limitů. Jak se dnes na toto téma díváte vy? Souhlasil byste s něčím takovým?

U dolu Bílina není dle mého názoru co řešit. V této lokalitě nejsou žádné domy, které by bylo třeba kvůli posunutí limitů bourat a neexistuje ani žádný jiný pádný důvod, proč tady na rozšíření těžebního prostoru nepřistoupit. V případě dolu ČSA je to samozřejmě komplikovanější. MPO navrhuje finální rozhodnutí v tomto případě posunout do roku 2020.

Jak s odstupem hodnotíte ekonomické sankce vůči Rusku? Souhlasil byste s jejich zrušením nebo byste je naopak zpřísnil?

Sankce jsou nástrojem především politickým a je poměrně složité je hodnotit. Hodnotíme-li ale zavedení sankcí z ekonomického hlediska, jako nejúčinnější se ukázaly sankce finanční, tedy omezení přístupu Ruska k západním měnám. K jejich efektu přispěly i klesající ceny ropy na světových trzích. Klesající kupní síla ruských zákazníků má ale negativní vliv na schopnost ruských podniků investovat, a tím i na náš export do této země.

Pokud se jedná o případné uvolňování sankcí, to je vázáno na plnění Minských dohod, a ačkoliv sledujeme, že roste počet členských zemí EU, které se vyslovují vůči sankcím negativně, domníváme se, že vše bude záviset na aktuálním vývoji situace na východě Ukrajiny. ČR bude i nadále držet jednotnou pozici s ostatními členskými zeměmi EU v Evropské radě i našimi transatlantickými spojenci. Samozřejmě děláme vše pro to, abychom postupovali v souladu s přijatými sankcemi, ale aby české firmy na ruském trhu své pozice neztrácely, protože by je v konkurenci například asijských exportérů a investorů jen velmi těžko získávaly zpět.

Odrazily se protiruské sankce nějak výrazněji na české ekonomice?

Jen za prvních pět sledovaných měsíců tohoto roku došlo ke značnému poklesu vzájemného obchodu, zejména pak českého vývozu do Ruské federace. V relativním vyjádření je to 31,3 %, v dolarovém vyjádření 42,4 %. V absolutních číslech pak hovoříme o ztrátě v intervalu 15 miliard korun.

Faktorem zvyšujícím dopady na naši ekonomiku je skutečnost, že výrazně poklesl vývoz do RF ze zemí, které jsou tradičním cílem exportu z České republiky. Toto je problematické zejména v případě Německa s více než 15% propadem, do kterého míří třetina českého exportu, přičemž část tohoto objemu je poté exportována do dalších zemí včetně Ruska.

Jaký bude podle vás další vývoj české ekonomiky?

Když se podíváme na výsledky českého hospodářství, tak je vidět, že po nástupu naší vlády se výrazně zlepšují. S trochou nadsázky si tedy dovolím tvrdit, že dokud bude mít Česká republika odpovědnou vládu se sociální demokracií v čele, která se nebojí rozumně investovat, vytvářet podmínky pro investory, podporovat export a odbourávat administrativní zátěž podnikatelů, není důvod, proč by se nemělo české ekonomice dařit i nadále.

Můj resort bude i dále pracovat na vytváření vhodných podmínek pro domácí i zahraniční investory a na podpoře exportu cestou rozšiřování našich zahraničních zastoupení. Budeme usilovně hledat cesty, jak pracovat s nejistou budoucností energetiky. A zintenzivníme také naše snahy v oblasti podpory technického vzdělávání, protože dobře vyškolení experti jsou pilířem fungující ekonomiky.

2.9.2015

The reason which Czech police gives for removing refugees from international trains crossing the Czech Republic is that the refugees "do not have permission to enter the country". According to the "Dublin Rule", their application for asylum must be dealt with by the first-entry EU country, which is usually Hungary.

Therefore, the refugees are placed in detention. These are secure institutions where the refugees are held for 6 weeks and they must pay for their detention. They pay 250 Czech crowns per day plus an administration fee of 1000 Czech crowns.

After the 6 weeks' detention, the refugees are therefore forced to pay the Czech state 11 500 Czech crowns, which is 425 euros per person.

Theoretically, the refugees have the right to choose a lawyer to represent them, but in practice this is impossible. They are held in detention, they do not have many money, their mobile phones are confiscated. NGOs visit the detention centres, but there is no money to fund them, so any legal aid is extremely limited. Moreover, NGO lawyers are not allowed to enter the detention centres on their own. If a refugee asks for a legal representative, he/she is escorted to one, but it is a big question whether the refugees know that they are entitled to ask for legal representation. Most legal firms in the Czech Republic do not even try to offer legal representation to refugees because they know that the refugees cannot afford to pay for it, Magda Faltová, director of the Prague-based Association for Integration and Migration, told Britské listy.

The same information was confirmed in an interview with Martin Razumek, Director of the Prague-based Organisation for Aid to Refugees, which was broadcast by Czech television. Video (in Czech) is here: ZDE. The BBC quotes another representative of Organisation for Aid to Refugees, Hana Franková, as confirming this:

"They will be presented with a bill at the end of their six-week incarceration; few, of course, have the money to pay it. The Czech authorities are presenting them as criminals, and it resonates well with the public when they are detained," Hana Frankova told the BBC ZDE

2.9.2015
Mezinárodní novináře zaujalo, že Policie ČR jako nacisti píše uprchlíkům na ruku registrační číslo fixem



Tento necitlivý dehumanizační krok připomínající praxi nacistických koncentračních táborů vyvolal u mezinárodních novinářů ve středu ráno docela velkou odezvu. Zpráva v angličtině, kterou jsme o tom vydali, byla přeposlána Twitterem během dneška zatím 2000krát. Uživatelé Twitteru v tomto případě nejsou řadoví občané, ale nejvýznačnější mezinárodní novináři po celém světě. Zprávy v angličtině o ČR nyní zveřejňujeme na twitterové síti, kde jsou registrovány tisíce novinářů z celého světa.

Je samozřejmě pravda, že obrazy, fotografie, mající vazbu k archetypálním evropským hrůzám, mají na lidi daleko větší dopad než tištěné slovo. Důvod, proč drtivá část německé veřejnosti uprchlíky vstřícně podporuje je, že byli šokováni fotografiemi uprchlíků, jdoucích pěšky po železničních tratích. Je to pro Němce archetypální obraz hrůzy, který je hluboce zakořeněn v jejich vědomí z období druhé světové války.

Informaci Britských listů převzal například britský deník Independent, který uvádí odkaz na náš článek ZDE. Deník Independent je pak zpětně citován v IDnes ZDE. Nakonec se rozhoupala i BBC, kde požádali jako obvykle pracovníka ČRo Roba Camerona, aby něco sepsal. Je to ZDE

2.9.2015
Independent: Jestliže tato fotografie nezmění přístup Evropy k uprchlíkům, co už jej změní?



Tento chlapec byl členem skupiny 11 Syřanů, kteří se utopili nedaleko pobřežního města Bodrum v Turecku poté, co se jim nepodařilo utéci z jejich země.

Zdroj: ZDE

2.9.2015
Deport all refugees, demand 94 per cent Czechs, and close the borders

An overwhelming majority of Czech citizens demands that Czech borders should be closed to prevent refugees from entering Czech territory. According to an opinion poll, conducted by the Focus agency, 78 per cent respondents demand that the guarding of Czech borders should be re-introduced, even if this means limiting the free movement of European citizens. 87 per cent of respondents have said that the refugee crisis is a large problem for the Czech Republic. 94 per cent Czech respondents are convinced that the European union should be deporting all refugees. 44 per cent of Czech are of the opinion that the Czech state should not be helping the refugees at all, whether they are Christian or muslim. The Focus opinion poll agency has interviewed 1000 respondents.

Source in Czech ZDE

2.9.2015

Ve věznici v Poštorné, která je dnes městskou částí Břeclavi, vznikl malý stanový tábor pro běžence. Místním se to nelíbí a žádají policejní ochranu ZDE.

Břeclavsko je opravdu skvělým příkladem "původní" populace, kdo by tedy nechápal, že se tu lidé obávají nově příchozích. Kraj byl po válce etnicky vyčištěn, u nedalekých Pohořelic došlo k jedné z největších "vymožeností" divokého odsunu. Usadilo se tu sice také pár Rumunů z jednotek, které osvobozovaly Jižní Moravu, a sem tam nějaký Bulhar, leč většinu poválečných dosídlenců tvoří typická "náplava", lidé ze všech konců vnitrozemí české kotliny, kteří si na "českomoravský Divoký Západ" přišli přivlastnit majetek odsunutých.

Lidé v kraji, který se dnes bouří proti umístění běženců ve věznici (!), patří ke zvláštnímu podtypu zlatokopů vylučujících kdekoho z "lidstva", pakliže to zrovna vyhovuje jejich soukromým zájmům. Empiricky ověřené pravidlo říká, že obec plnou "náplavy" poznáte snadno, protože vám zpravidla "místní" ani neodpoví na pozdrav. Je to v logice věci, ovšem. Slušnost rozhodně nebyla tím, co tyto lidi materiálně zabezpečilo. A úspěšné vzorce chování se zpravidla beze změn reprodukují v další generaci.

Jedním z ne právě vedlejších důvodů, proč moji vrstevníci v roce 1989 necítili žádnou loajalitu k stávajícímu systému, byla čerstvá zkušenost z povinné chmelové brigády v jedné z takových lokalit. Bylo opravdu "úžasné" sledovat v nejmenované dosídlené obci, jak se místní stěhují z jednoho německého domu do druhého, zatímco je postupně vybydlují, jak nenávidí všechny nově příchozí včetně nás, přičemž ovšem z brigádníků žili jak nepřímo (záviseli na prodeji úrody státního statku, kterou by bez nás nesklidili), tak přímo (v kuchyni na miniaturní porce lili litry přepáleného sádla, zatímco nemaštěné jídlo vynášeli ve várnicích pro vlastní potřebu do domácností).

To byla zajímavá zkušenost, která člověka skvěle senzibilizuje pro vnímání rozdílů mezi parazitickou "náplavou" a všemi těmi, který vlastníma rukama či hlavou cokoliv, třeba sebemenšího, sami vytvořili.

Obec Unter Themenau, nazývaná dnes Poštorná, byla v 16. století založena kolonisty z Chorvatska a do roku 1920 patřila k Rakousku. Je tedy jen pochopitelné, že se její obyvatelé dnes obávají příchodu cizáckého živlu, byť je uzavřen na území kriminálu. Celá Břeclav je dobře známa svou otevřeností a rozumným přístupem k problematice mezietnického soužití. To ukázal už případ masové protiromské hysterie po vylhaném útoku na místního výrostka, který se zranil sám, ale svedl to na nepopulární menšinu ZDE.

Na většině českého území už dávno nežije povědomí o tom, že slovanské etnikum při svém příchodu vyhubilo a asimilovalo germánskou a zbytky keltské populace, které tu žily dávno před tím, než praotec Čech přivandroval s cílem zneužívat místní systém mléka a strdí. V pohraničí a zejména mezi náplavou je však situace jiná. Přichod "cizáků" upomíná na vlastní neomezenou chamtivost a špatné svědomí, znejisťuje.

Není se tedy čemu divit, když si obyvatelé břeclavské městské části Poštorná nechtějí nechat rozvracet národní kriminál nějakými běženci. Co kdyby se třeba i nově příchozí začali chovat, jak je v kraji "dobrým" zvykem...

2.9.2015
Czech President Miloš Zeman:
"It is nonsensical to label people who are afraid of refugees as racist or fascist"

On the eve of his journey to China where, along with Vladimir Putin, Czech President Miloš Zeman will participate in the Chinese commemorations of the 70th anniversary of the end of World War Two in the Pacific region, gave an interview to the controversial Czech website Parlamentní listy. In it, he defends the majority of the Czech public who do not want to accept any refugees.

"Parlamentní listy: Some media publish ugly accusations that those who do not want to help refugees are racist and the Czech nation is racist and Czech society is becoming fascist. These journalists say that when we become refugees one day, no one will help us. What do you say to that?

President Miloš Zeman: In the first place, I do not see why people would need to run away from our democratic Czech Republic. In the second place, I have already answered this question of yours at my recent news conference: I said that labelling everyone who is afraid of the wave of refugees as racist, xenophobe or even fascist is totally nonsensical."

A source in Czech HERE

2.9.2015
Czech social democratic politician calls for a "revision" of the international convention on refugees

A new tent detention centre is being built for refugees in the prison in the South Moravian town of Břeclav-Poštorná, said the regional governor of South Moravia Michal Hašek (Czech Social Democratic Party) on Czech TV, adding that the detained refugees will be under constant police supervision. Hašek complained that Italy and Greece "do not detain and register refugees and that the Czech Republic must be doing their work for them". When it was pointed out to him by the interviewer that according to the international convention on refugees, Czech Republic is dutibound to accept refugees, Hašek said that the convention was promulgated at a time when "no one expected that millions of people would pick up sticks and move to Europe". He added that such international covenants "were never designed for so many refugees" and that they should be revised in the light of the current situation.

A source in Czech HERE

2.9.2015

Myslím, že je velmi dobré na začátku školního roku v dnešní absurdní hysterii proti uprchlíkům zmínit slavného českého uprchlíka, Komenského. Zmínka o třicetileté válce, která bývá považována snad za největší náboženskou válku v dějinách Evropy, dává možnost ještě k jednomu dnes velmi aktuálnímu zamyšlení.

Mnoho lidí si myslí, že náboženské války a náboženská nenávist fungují tak, že lidé proti sobě jdou na základě toho, že mají odlišné náboženství. Ve skutečnosti jsou lidé součástí nějakých skupin, kdy je náboženství různě využíváno k politickým a mocenským cílům. Vzpomínám si, jak jsem byl ve škole, když jsme se učili o třicetileté válce, šokován tím, že katolická Francie, první dcera církve, vedená katolickým kardinálem de Richelieu, stála v té náboženské válce na straně protestantů proti katolíkům.

Jak to je možné? Kardinál de Richelieu považoval katolické Habsburky za větší ohrožení národních zájmů Francie než jejich protestantské protivníky. Je velice dobré dívat se na tzv. náboženské války právě optikou těch, kdo v nich rozhodují. Nikdy nesledují žádné náboženské cíle, ale jde jim o reálné mocenské zájmy. Pokud by si neuvědomovali prioritu mocenských zájmů, nemohli by se na své pozice dostat, natož na nich vydržet.

2.9.2015

Členské země EU se začínají navzájem obviňovat. Hrozí vážný konflikt mezi východní a západní Evropou

Roztříštěné pokusy Evropy vyrovnat se s její nejhorší imigrační krizí se začínají rozkládat. Vzniká tvrdé hašteření mezi vládami jednotlivých zemí a rýsuje se vážný konflikt mezi východní a západní Evropou.

Berlín je chválen za vysoce morální postoj a za to, že otevřel bezpodmínečně dveře syrským uprchlíkům, avšak Rakousko a Maďarsko ho v úterý obvinilo, že vyvolal chaos na jejich nádražích a na silnicích, protože se tisíce lidí snaží dostat do Německa.

Německá kancléřka Angela Merkelová tuto kritiku odmítla a zintenzivnila svou kampaň donutit neochotné partnery v EU, aby pomohly Německu s uprchlickým břemenem a začaly se podílet na spravedlivějším rozdělování uprchlíků po celé EU.

"Musíme prosadit jednotnou evropskou azylovou politiku," řekla. Mariano Rajoy, španělský premiér, však odmítl německý nátlak na vytvoření nového systému závazných kvót pro uprchlíky po celé EU. "Některé země uprchlíky nechtějí. Nemůžete nikoho nutit, aby je přijal".

Berlín a Brusel silně prosazují spravedlivější a koordinovaný systém, který by měl nahradit nynější směsici zmatených a nedůsledných národních azylových procedur.

Žádná celoevropská azylová politika neexistuje a většinu pravomocí ohledně imigrace mají národní vlády, ale Maďarsko a Česká republika obviňují z krize otevřeně Evropu a odmítají návrhy společné azylové politiky z Bruselu.

Jak Česká republika, tak Maďarsko, hovoří o použití armády k ochraně hranic, aby zabránili v příchodu lidem prchajícím před válkou a pronásledováním, autentickým uprchlíkům.

János Lázár, poradce maďarského premiéra Viktora Orbána, uvedl: "K této situaci vedla politika posledních deseti let. Levicový přístup Evropské komise, podle něhož by měl být na území Evropské unie vpuštěn kdokoliv. EU situaci nezvládá a problémem je samotná Evropská unie, která nedokáže chránit své vlastní hranice.

Český prezident Miloš Zeman se vyjádřil podobně v pondělí a slovenský premiér Robert Fico napodobil kritiku Moskvy, zaměřenou vůči západní Evropě, tím, že ji obvinil z občanských válek v Sýrii a v Libyi a z následně vzniklé uprchlické krize.

Středoevropské země se snaží minimalizovat počet uprchlíků, který přijmou. Premiéři Maďarska, Polska, Slovenska a ČR se mají sejít v pátek a dohodnout se na společné vzdorné pozici vůči nátlaku z Berlína a z Bruselu, zejména v otázce povinných kvót.

"Uvidíme, kdo odmítne a kdo neodmítne," řekla minulý pátek Merkelová. Polsko už v odporu polevilo a uvedlo, že přijme více uprchlíků. Avšak volby v Polsku příští měsíc zřejmě vyhraje nacionalistická pravice a současná středopravicová vláda ve Varšavě má prostor pro ústupky vůči Bruselu během předvolební kampaně omezené.

Maďarsko a Rakousko, kudy projíždějí tisíce lidí, kteří se snaží dostat do Německa, se dožadovaly vysvětlení z Berlína, ale ostré útoky si vyhradily vůči sobě navzájem.

Werner Feymann, rakouský kancléř, se připojil k francouzské kritice Orbána v Budapešti a hovoří o tom, že bude vetovat financování EU pro Maďarsko. Maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó obvinil Feynmanna ze lži a povolal si na kobereček rakouského velvyslance.

"Odmítáme veškerá prohlášení, která jsou založena na lžích a jsou schopna vyvolat hněv a agresivní situaci, jako je ta, kterou tentokrát vytvořil rakouský kancléř," řekl Szijjártó.

Orbán má ve čtvrtek v Bruselu jednat s Jean-Claudem Junckerem, předsedou Evropské komise.

Za podpory Německa bude Brusel vyžadovat povinné kvóty pro uprchlíky, které odmítly středoevropské země, pobaltské země a Španělsko, a navrhne nový trvalý mechanismus, který by vyvolal automatické rozmístění uprchlíků po Evropě v případě mimořádné situace. Evropští ministři vnitra a spravedlnosti se o tom budou hádat 14. září. Proti Junckerovi stojí v této věci Polák Donald Tusk.

Vlády EU souhlasily, že přijmou během nadcházejících dvou let na dobrovolné bázi 32 000 uprchlíků, kteří přicestovali do Itálie a do Řecka. Je to sotva třetina počtu uprchlíků, přijíždějících do Evropy každý měsíc.

Merkelová, která charakterizuje imigrační krizi jako největší krizi za celých deset let, co je ve funkci, varovala, že může být nutné zavést znovu imigrační kontroly na hranicích států, pokud nebude možno dohodnout společný postup.

Vysocí činitelé z EU se tento týden v Bruselu budou snažit vypracovat společný seznam "bezpečných zemí původu", do nichž budou imigranti deportováni rychleji.

To by ulevilo Německu, protože více než 40 procent imigrantů přijíždějících do Německa je ze zemí bývalé Jugoslávie a z Albánie, kde je riziko politického útlaku malé. Německo považuje Srbsko, Bosnu a Makedonii za bezpečné země, avšak z těch zemí do Německa přijíždí množství žadatelů o azyl. Německo nepovažuje za bezpečné země Kosovo ani Albánii, ale chce, aby společný seznam bezpečných zemí vypracovala Evropská komise. Pokud by migrant pocházel z bezpečné země, neměl by právo žádat o azyl.

Podrobnosti v angličtině ZDE

11.8.2015
PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

V červenci 2015 přispěli čtenáři finančně na Britské listy bankovním příkazem celkovou částkou 26 669,32 Kč. Příjem z reklamy byl 19 211 Kč.

Zůstatek byl koncem července 2015 164 494,76 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

Hospodaření OSBL za červenec 2015

Zůstatek k dispozici Britským listům k 30.6. 2015 :..............209 875,59 Kč

Příjmy:

Od sponzorů .......................................................... 26 669,32 Kč
úrok........................................................................1,67 Kč
reklama ...................................................................19 211 Kč



Výdaje:

bankovní poplatky..........................................................466,32 Kč

připojení k internetu: ...........................................................2196,50 Kč
honorář (KD) ..........................................................................29 000 Kč
honorář (IŠ)...............................................................................6000 Kč
honorář (DV) ..............................................................................8000 Kč
honorář (BK) ...............................................................................15 000 Kč
programování a technická správa BL (MP) ......................................16 200 Kč
výdaje na cestu a pobyt v ČR (JČ) .................................................4 000 Kč
Filmový festival Karlovy Vary .........................................................10 400 Kč

Zůstatek k 31.7.2015: 164 494,76 Kč

Daňová přiznání Občanského sdružení Britské listy z let 2003-2014

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

2010 2011 2012 2013 2014
Festival dokumentárního filmu Jihlava       Historie >
5. 11. 2014 Třikrát hurá pro FAMU Sam Graeme Beaton
5. 11. 2014 Three Cheers for FAMU Sam Graeme Beaton
1. 11. 2014 Česká pivní válka Sam Graeme Beaton
1. 11. 2014 The Czech Beer War Sam Graeme Beaton
31. 10. 2014 Venku v přírodě - František svého druhu a Lovu zdar! Sam Graeme Beaton
31. 10. 2014 Out in the Open - František svého druhu and Lovu zdar! Sam Graeme Beaton
30. 10. 2014 Závěrečná ceremonie jihlavského festivalu: Jeho význam roste Sam Graeme Beaton
30. 10. 2014 Jihlava Closing Ceremony -- A Festival in Ascendance Sam Graeme Beaton
28. 10. 2014 Filmy o rasismu v České republice Sam Graeme Beaton
28. 10. 2014 Films about racism in the Czech Republic

Předčasné volby 2013       Historie >
21. 2. 2014 Skutečně přišla změna?   
16. 2. 2014 Proč neočekávám žádných hysterických změn k lepšímu Karel  Dolejší
31. 1. 2014 Místo škrtů šetření Boris  Cvek
10. 1. 2014 Jedna ruka netleská Lubomír  Brožek
1. 1. 2014 Chodíval k nám, chodíval... Petr  Lachnit
27. 12. 2013 Bilance roku 2013: Česká republika v zajetí minulosti Boris  Cvek
25. 11. 2013 ČSSD, korupce a dvojí metr antikomunistické pravice Jan  Májíček
20. 11. 2013 Babišův a Sobotkův plán 10% škrtů hrubého národního štěstí Štěpán  Kotrba
18. 11. 2013 Zemanovci na odchodu z politické scény? Michael  Kroh
11. 11. 2013 Nejde o pouhou solidaritu předsedů stran...

Tykadlový řidič Roman Smetana       Historie >
29. 10. 2013 Dobrý řidič Smetana Sam Graeme Beaton
29. 10. 2013 Dobrý řidič Smetana Sam Graeme Beaton
15. 3. 2013 Krajský soud potvrdil podmíněný trest pro Romana Smetanu Milan  Daniel
15. 1. 2013 IDnes napsala o protestu 15 lidí proti komunismu :) o demonstraci 150 osob na podporu Romana Smetany neinformovala Milan  Daniel
15. 1. 2013 Roman Smetana dostal za vyhýbání se vězení podmíněný trest Jan  Čulík
15. 1. 2013 Smetana nedostal trest, který by mohl mařit Milan  Daniel
7. 1. 2013 Zdravím Vás z 23. století Oldřich  Kříž
5. 1. 2013 Poněkud nevěrohodný "nestraník" Cikrt Jiří  Baťa
4. 1. 2013 Proč lžete, pane Doležale? Roman  Smetana
3. 1. 2013 Tykadla

Václav Havel - dramatik a politik       Historie >
12. 1. 2015 Foreign Policy: Why Washington Needs to Get Over Vaclav Havel Jan  Čulík
13. 12. 2014 Vaklav Hejvl a výprodej české devótnosti Karel  Dolejší
11. 12. 2014 Respekt zasahuje: Jak smíme mluvit o Havlovi Bohumil  Kartous
20. 11. 2014 Názor dne Oldřich  Průša
20. 12. 2013 Václav Havel -- padouch, nebo hrdina ? Štěpán  Forgáč
4. 1. 2013 Něco málo navíc k mladé až mladičké přítelkyni Luděk  Prokop
6. 2. 2012 Odcházení: Havel se postavil k svému celoživotnímu dílu s obrovskou svobodou Miroslav  Tejkl
6. 2. 2012 Omlouvá nás sebekritičnost? Alex  Koenigsmark
1. 2. 2012 Otevřený dopis vládě České republiky Petr  Kellner
23. 1. 2012 O preferencích a omezené universálnosti

Koutek reklamní tuposti       Historie >
12. 2. 2014 Vyjádření bývalého generálního tajemníka MOV ke komercializaci olympijské myšlenky + humoreska navíc Tomáš  Koloc
10. 2. 2014 Detaily nebo medaili!, aneb obchod s olympijským masem Tomáš  Koloc
31. 1. 2014 Máte rádi Sochi? aneb Makaronské hry 2014 Tomáš  Koloc
29. 1. 2014 "...na všech sloupích" Tomáš  Koloc
28. 1. 2014 Špičková Česká televize Bohumil  Kartous
27. 1. 2014 Ještě češtějá, ještě lépějá, pane hrábě! Karel  Dolejší
17. 1. 2014 "Ultimátní" konec českého překladatelství Tomáš  Koloc
15. 1. 2014 Antisemit revival Tomáš  Koloc
31. 12. 2013 Silvestr třicátého Tomáš  Koloc
13. 12. 2013 Slaďte (ne)zdravě?

Copyright © 1996-2014 Občanské sdružení Britské listy | Kopírování obsahu možné pouze po předchozím písemném souhlasu redakce