ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
22.5.2015
Rozhovor Britských listů 6:
Zaměstnanci jako novodobí nevolníci

Diskuse Jana Čulíka a Bohumila Kartouse na aktuální téma



Rozhovor Britských listů, který se vysílá na Regionální televizi (přístupné na kabelu a na satelitu) od pátku 22. května 2015.

22.5.2015

Neuvěřitelný příběh paní Diany, který mnohonásobně přesahuje vše, co je známo o tom, jak odlidštěný systém drtí kohokoli, kdo do něj spadne, se začíná obracet k lepšímu. Ještě ne tak dávno úspěšná matka tří dětí včetně desetileté, po kardiologické operaci těžce mentálně postižené dcerky, se dostala až dno – také s přispěním velkých možností otce té dcerky ovlivňovat úřady péče o děti, soudce, advokáty či exekutory. Exekutoři na jejím účtu zabavili dokonce i nezabavitelné příspěvky na péči o závislou osobu – její dceru! Úřady často nerespektují zákonné lhůty, někdy jen papírují a nezjišťují samy situaci v terénu. Ten příběh je nejen pravdivý, ale zároveň ukazuje, že chyby systému umožňují zkazit život nejen dospělých, ale i dětem, které žádnou volbu nemají.

Dcerka dodnes nedostala žádné odškodné a její matka nedostala několik měsíců od otce Dianky výživné, vznikla neuvěřitelná situace, kdy matka, plně se věnující své dceři, zůstala zcela bez prostředků, nemohla platit účty, vypnuli jí elektřinu a městský úřad místo pomoci rodině ji zažaloval o exekuční vystěhování. To bylo pro řadu institucí dostatečným důvodem k tomu, aby Dianku matce odebraly a svěřily ji do péče bohatého otce-advokáta, který ve skutečnosti platí na plný úvazek chůvu. A tak dítě, které potřebuje důsledné vedení, spoustu energie a hlavně spoustu lásky, si tento komfort ze strany matky nemůže v současnosti dovolit, a maminku, která jí umí skutečně rozvíjet, vidí pouze dva víkendy v měsíci, kdy už si sotva vzpomene, kde vlastně je. Loni operačně odstraněných čtrnáct zubů holčičky tu snad skoro ani nestojí za zmínku.

Britské listy tento případ sledují od jara loňského roku. Od té doby se podařilo uskutečnit řadu kroků: v běhu je zastavení exekucí a likvidace dluhů, návrh na střídavou péči obou rodičů o dcerku už řeší příslušný soud, jenž konečně nařídil vyšetření špičkovým psychologem. Paní Diana už má, byť prekérní práci. Ač je v hmotné nouzi, podle předběžného nařízení soudu pro dcerku musí jezdit skoro sto kilometrů daleko a zase ji tam otci odevzdávat

Po jednání na magistrátu konečně (po čtyřech letech) slíbila speciální škola, že umožní mamince si dítě vyzvedávat – předtím se odvolávala na právně bezvýznamný dopis otce, že s tím kvůli hrozbě exekučního vystěhování (!) nesouhlasí.

Sdružení zastánců dětských práv se (už 24 let) snaží podnikat vše, co je smysluplné, pro změnu tohoto systému tak, aby nejvyšší hodnotou byla kvalita lidského života a ne peníze. Celou dobu například iniciujeme a podporujeme snahy prosadit nárok na zálohové výživné od státu pro rodiče-samoživitele nacházející se v obdobné situaci. Přes čtyřicet podobných systémových řešení ve prospěch dětí požadují i závěry semináře, který jsme spolu s místopředsedou Senátu Zdeňkem Škromachem uspořádali 19. 3. 2015 v Senátu. Ty jsou na adrese www.dcicz.org. V meziresortním připomínkovém řízení je ¨již návrh, aby součástí důvodových zpráv k jakékoli změně legislativy byl i její dopad na práva dítěte.

Když se konečně začal jevit obrat věci k lepšímu, znovu udeřilo. Tatáž policistka, která úspěšně navrhla odložit trestní oznámení na fyzické týrání malé Diany, aniž by ji aspoň nechala vyšetřit, si vzpomněla, že nemajetná paní Diana neplatí panu advokátovi na dceru výživné, a když její šéfové udání odložili, iniciovala podání stížnosti u státního zastupitelství. Policie proti paní Dianě tedy zahájila trestní stíhání a sdělila jí, že je zastaví jen v případě, že ona do konce měsíce května panu advokátovi, otci své dcerky, zaplatí celou dlužnou částku ve výši přes třicet sedm tisíc korun. Zájem dítěte zřejmě není zájmem policie.

Protože naše sdružení nedostává ani korunu dotací a nemá firemního sponzora ani zaměstnance, jen dobrovolníky, musíme čtenáře po půl roce opět požádat o urychlenou pomoc pro paní Dianu. Nejde tu jen o ty dva životy, ale i o jejího mladšího syna. Ani jeho otec na něj neplatí výživné, byť směšně nízké. Prosíme tedy za ni o rychlou pomoc na transparentní účet našeho sdružení číslo 2700523960/2010 u Fio banky, do zprávy pro příjemce prosím uveďte „Diana“ - všechny došlé prostředky jí jsou průběžně předávány.

(Autor je předseda České sekce DCI – Sdružení zastánců dětských práv.)

23.5.2015

Poté co ruský senátor narýsoval krymský scénář pro Donbas ZDE a lídr "DNR" Alexandr Zacharčenko oznámil plány na jeho vojenské dobytí ZDE, vyšlo najevo, že bývalý šéf amerického Senátu Trent Lott zbohatl na lobbistických zakázkách pro Kreml ZDE, PayPal z politických důvodů zablokoval účet pro shromažďování prostředků k vydání Němcovovy zprávy o ruských vojácích na Ukrajině ZDE a Facebook s masivními ruskými investicemi odmítá zasahovat proti blokaci ukrajinských stránek ruskými trolly pod záminkou "pornografie" ZDE, se čeká, "kdy uhodí". To ovšem neznamená, že by se na Ukrajině postižené "příměřím" nadále na mnoha místech nebojovalo - pouze ještě nezačala další ruská ofenzíva.

Ti kdo stále ještě nevidí ruské vojáky na Ukrajině bezpochyby nemohou sledovat oficiální stránky "separatistů" jako třeba tuto ZDE, kde se například dnes objevily čerstvé fotografie s textem "Kolona ruské vojenské techniky u Luganska 22.05.2015". Nebo nikdy neviděli osobní stránky ruských vojáků na sociálních sítích plné jimi samotnými pořízených fotografií z Ukrajiny ZDE.

15. května propukly boje v ukrajinských obcích Krymske ZDE, a Zolote ZDE, Ukrajina předala OBSE údaje o umístění taktických raketových systémů Točka-U z výzbroje "separatistů" nedaleko demakrační linie, kde podle Minské dohody nemají co dělat ZDE. Dále se bojuje u Mariupolu ZDE a Stanice Luhanské ostřelované raketomety ZDE. OBSE byla informována o "barbarském" ostřelování Dzeržinsku ZDE. Bojovalo se v Novomihajlovce ZDE a Trojickém ZDE, Piskách ZDE, Katerynivce ZDE, Popasné ZDE, Hranitném ZDE, Staroignaťjevce a Kamjance ZDE, došlo k útoku na Marinku ZDE a Avdějevku ZDE. Souběžně Ukrajina vyklidila obrovské podzemní skladiště zbraní v Arťomovsku, který se stal po pádu Debalceva frontovým městem a pravděpodobným dalším terčem útoku ZDE. Generální štáb v Kyjevě ohlásil dokončení 95% opevňovacích prací na frontě v rámci přípravy na ruskou ofenzívu ZDE. BBC publikovala mapu území na Donbase, která Rusové dobyli od března 2015 ZDE.

17. května ukrajinské síly zajaly v obci Ščasťja dva ruské "speciály" z GRU ZDE. Ruská policie poté rozehnala protest u základny v Togliatti, odkud vojáci pocházejí ZDE. Následně zde byly nalezeny údajné hroby dalších vojáků z téže jednotky ZDE.

Americký profesor Philip Karber obvinil OBSE, že její ruští pozorovatelé předávají "separatistům" údaje o ukrajinských obranných instalacích ZDE.

A ještě lehce mimo téma: Komunisté z Luhanské oblasti označili v otevřeném dopise generálnímu tajemníkovi Světové odborové federace úřady "Luhanské lidové republiky" za "fašistické" a obvinili je z útlaku ZDE.

Archív klasiků sovětské sci-fi bratrů Strugackých byl tajně odvezen z Doněcka do Rostova na Donu ZDE.

Zájem západních novinářů o válku na Ukrajině upadá přímo úměrně mnichovanství politiků a obecně řečeno je trvající ozbrojený konflikt stále více "podreportován", aniž by snesl jakékoliv srovnání se zpravodajstvím např. z Iráku.

Sledování aktivit více jak padesátky ruských ultrapravicových a neonacistických organizací - což je nejvyšší počet takových organizací v jakékoliv zemi na světě - nebo byť jen těch šesti, které se přímo vojensky podílejí na okupaci území sousedního státu, případně extrémistických projevů strany Rodina vicepremiéra pro vyzbrojování Dmitrije Rogozina, by samo o sobě více než vyplnilo prostor, který je celkově na Britských listech pro témata "Ukrajina" a "Rusko" dohromady k dispozici.

22.5.2015

Můžeme ještě věřit průzkumům veřejného mínění, které se před nedávnými britskými volbami tak spletly? A jak to vypadá s průzkumy veřejného mínění v Rusku? ptá se Natalie Nougayrède v deníku Guardian.

Po loňské anexi Krymu stoupla Putinova popularita na rekordních 85 procent a v podstatě na té úrovni od té doby zůstává. Proto mnozí dnes považují ruskou společnost za monolit, který se shromáždil kolem svého cara z jednadvacátého století. Existuje tendence líčit Rusy jako svou podstatou agresivně imperialistické, jako homogenní blok, který usiluje o vojenský adventurismus. Je to ale tak jednoduché?

Autorka se nedávno účastnila konference v estonském Talinu, kde uvažovali ruští opoziční politici, sociologové a spisovatelé o tom, "co si Rusové opravdu myslí". Někteří argumentovali, že by se ruské průzkumy veřejného mínění neměly brát příliš vážně, protože Rus si dnes dá pozor, aby na veřejnosti říkal, co si opravdu myslí. Avšak nikdo nepopíral, že je Vladimír Putin pro 85 procent Rusů opravdu populární.

Takže hlavní otázky se točily kolem toho, co se skrývá za těmi 85 procenty. Alexej Levinson z renomovaného ústavu pro průzkum veřejného mínění Levada vysvětlil, že se v Rusku děje něco fascinujícího: "Naše veřejné mínění nyní sleduje jazyk naší státní diplomacie. Lidé říkají věci, o nichž neočekávají, že tomu bude někdo věřit." Příklad: i když ruská propaganda tvrdí, že na Ukrajině nejsou žádná ruská vojska, Rusové dobře vědí, že na Ukrajině ruská vojska jsou. "Ale protože je v zájmu Ruska tvrdit, že ruské jednotky na Ukrajině nejsou, lidé to prostě popírají," říká Levinson.

Je to nová forma double-speaku a double-thinku, pokrytectví. Levinson zaznamenává známky nového druhu totality - nikoliv totality založené na strachu, jako za Stalina, ale na touze Rusů, aby jejich země byla uznávána jako velmoc. To, zda tomu odpovídají fakta, není důležité.

Antiamerikanismus dosáhl v Rusku rekordních hodnot a Rusové jsou nyní přesvědčeni, že čelí nové druhé světové válce. Ale klíčové je, říká Levinson, že "pro Rusy není nic z toho opravdu vážné, je to hra mysli, touha po symbolech". Rusové nejsou ochotni jít bojovat na Ukrajině, nikdo se tam do boje nehlásí.

Totéž se týká Putinovy popularity. "Opravdový kult osobnosti neexistuje. Lidé jsou naopak hodně kritičtí vůči ekonomické situaci a vůči domácí politice." Levinson dospěl k názoru, že s tím, jak četným sociálním problémům Rusové dnes čelí, lhaní uklidňuje duši. Navzdory intenzivní televizní propagandě všichni znají pravdu. "Kritiku zkorumpovaných politiků je slyšet všude," zdůrazňuje. Jaksi to jde ruku v ruce s pýchou Rusů, že je Rusko vlivná velmoc.

Podrobnosti v angličtině ZDE

22.5.2015

Je to možná nepříjemné, přiznat, ale česká politická kultura je svou podstatou velmi podobná ruské - dvacetiletí normalizace, jíž se Češi nadšeně přizpůsobili, tu, zdá se, hraje pořád velmi silnou roli. Samozřejmě, společenské principy, jimiž se obě národní společenství, české i ruské, řídí, fungují v Rusku s daleko větší silou, v České republice mají daleko mírnější formu, ale principy zůstávají stejné nebo podobné.

Mám především na mysli převládající princip nepluralistického, kolektivistického myšlení (kdo nesdílí náš názor, je blbec nebo dokonce zločinec a zadupáme ho do země). Tento princip ovládá českou pravici i levici.

Dále je to princip kmenového kamarádšoftství, kdy spolu mluví jen ti, kteří k sobě mají přátelské, existenční, komerční, mafiánské vazby.

V tomto smyslu je pikantní, že česká levice, která - zřejmě právem - považuje takového Miloslava Kalouska za symbol zkorumpovanosti a neschopnosti, obdivuje Vladimíra Putina, který svou politikou dovedl kalouskovské rysy k naprosté dokonalosti. Jeden významný ruský ekonom si nedávno stěžoval v deníku Financial Times, že Putin nemá vůbec žádnou politickou strategii, jen prostě vede Rusko ode zdi ke zdi a ve společnosti prosperují jen ti, kdo jsou nekriticky ochotni podporovat jakékoliv změny v jeho politice, jen když je udělá on.

Česká pravice a nyní se ukazuje i levice má řadu společných rysů s dnešním ruským režimem. Pozoruhodné je, jak se i v ČR vzedmulo národovectví v odporu proti Evropské unii "My tady žádné africké uprchlíky nechceme" anebo v případě dětí paní Michalákové, které byly zřejmě z dobrých důvodů umístěny v Norsku do jiných rodin ("Cizáci nám kradou děti," vykřikuje česká národovecká obec a pomíjí, že v ČR je k adopci odebíráno více dětí na hlavu obyvatele než v Norsku.)

Putin je takový Kalousek s ozbrojenci. Má stejné rysy jako česká pravice, jenže daleko výraznější. Podporuje oligarchický, ultrapravicový kapitalistický režim, založený na těsném svazku s církví. (Nic vám to v ČR nepřipomíná?) Petrohrad, ale především Moskva jsou naprosto posedlé konzumem a kapitalistickým úspěchem. Při jízdě po eskalátorech do petrohradského metra řvou z reproduktorů na cestující komerční audioreklamy. V Praze na to ještě nepřišli!

Velmi názorným vysvětlením, jak podobný, ale daleko ničivější, je systém v Rusku ve srovnání s Českou republiku, je Zvjagincevův nedávný film Leviathan, o muži z okresního města, který se znelíbí místním činitelům, tak ho zničí a není proti tomu nikde obrany.

Považuju za docela pikantní a nepochopitelné, že česká "levice", která se od lidí typu Miloslava Kalouska právem odtahuje, podobné mafiány, pokud jsou v Rusku, ve Vladimíru Putinovi a jeho spojencích obdivuje.

22.5.2015

V Itálii byla zatčena osoba, podezřívaná z terorismu, která předstírala, že je jedním z uprchlíků na člunech ve Středozemním moři. Pravicové strany využívají tohoto incidentu jako údajného důkazu, že organizace jako Islámský stát chtějí zneužít evropské uprchlické krize, kdy se tisíce lidí snaží přeplavit přes Středozemní moře z Afriky do Evropy.

Analytikové však poukazují na to, že extremistické organizace mají daleko větší zájem o okupování území na Blízkém východě a nechtějí riskovat životy svých bojovníků v nepevných kocábkách, zejména vzhledem k tomu, že mohou spoléhat, že pro ně budou v evropských zemích pracovat samotní tamější radikalizovaní evropští občané.

"Posílat své bojovníky do Evropy na člunech s imigranty, které se na moři potopí, není moc chytré," konstatoval Christian Nelleman z Norského střediska pro globální analýzu. "Umístit cenné bojovníky do vratkých člunů, kde mohou zahynout, anebo mohou být vyzvednuti vojenskou lodí, kde budou podrobeni výslechu, není zrovna efektivní způsob vysílání bojovníků do Evropy."

Všechny dosavadní násilné útoky v Evropě spáchali tamější místní občané, nikoliv imigranti z Blízkého východu.

Evropská komise konstatovala, že riziko extremistických bojovníků, skrývajících se na kocábkách s uprchlíky, je minimální. Podle EK je nepřípustné "dávat žadatele o azyl a teroristy do téže kategorie."

Kontroverze odvádí Evropu od skutečnosti, že Evropská unie dosud vůbec nepomáhá zachraňovat ve Středozemním moři životy, varují lidskoprávní organizace.

"Stovky bojovníků z ISIS mají platné pasy. Proč by riskovali své životy tím, že se schovají na člun s uprchlíky?" řekl Andrew Stroehlein z organizace Human Rights Watch tiskové kanceláři AFP.

Dodal: "Také to odvádí pozornost od hlavního problému - bojíme se jakési vzdálené možnosti, že by mohli na člunech s uprchlíky připlout teroristé a něco, co by se možná mohlo stát v budoucnosti, odvádí pozornost od toho, že lidé umírají teď, v tuto chvíli."

Podrobnosti v angličtině ZDE

22.5.2015
USA donutily EU, aby v rámci jednání o dohodě TTIP zrušila zákaz škodlivých pesticidů

Evropská unie na nátlak amerických vládních vyjednavačů při vyjednávání o dohodě TTIP zrušila rozhodnutí regulovat užívání chemikálií, poškozujících hormony a způsobujících rakovinu a mužskou neplodnost.

Evropská unie připravila návrh kritérií, podle nichž mělo být zákázáno 31 pesticidů, které obsahují chemické látky, ničící endokriny. Návrh však byl z dohody vyškrtnut v důsledku obav z obchodní odvety agresivní americké lobby. Vyplývá to z informačních dokumentů organizaace Pesticides Action Network.

Důsledkem bylo, že zákony, plánované v EU na rok 2014, nebudou zavedeny dříve než v roce 2016, přestože důsledkem je zdravotní poškození občanů, které ročně stojí Evropskou unii 150 miliard euro.

Podrobnosti v angličtině ZDE

22.5.2015
Dnešní Krym:
Rusové jásají, Krymští Tataři jsou zabíjeni, kdo vytáhne ukrajinskou vlajku, je trestně stíhán

Channel Four v pátek večer vysílal v pořadu Unreported World (Svět, o němž se neinformuje) pěknou reportáž o dnešní situaci na Krymu. Rusové jsou nadšení, organizují akce, při nichž zpívají písně o "mocném ruském národě a našem velkém prezidentu", Krymští Tataři a Ukrajinci už méně. Smrt přibližně deseti zavražděných aktivistů z krymskotatarské menšiny policie nevyšetřuje. Krymskotatarští kolaboranti, zaměstnávaní ruskou vládou, zkoumají, zda někdo v krymskotatarském společenství má kritické názory vůči Rusku a dotazují se dětí a mladých lidí, zda jejich rodiče doma kritizují či zpochybňují ruskou okupaci Krymu.

Svátek Tarase Ševčenka, ukrajinského národního básníka, přestal být státním svátkem a dnes se už málokdo odváží k jeho soše. Občané, kteří si vzali v den jeho státního svátku do ulic vlaječku Ukrajiny, byli zatčeni a obžalováni z pobuřování. Pětadvacetiletý učitel byl za to propuštěn ze zaměstnání, protože "ohrozil ruský stát".

Nic však nenarušuje výroční oslavy ruského obyvatelstva, které je nadšeno přičleněním Krymu k Rusku. "I dříve jsme tak nějak byli v duši Rusové," ujišťuje obecenstvo na slavnosti Miss Krym 2015 místní ministr informací. Šestnáctileté dívky ve školách cvičí se zbraněmi.

22.5.2015

Rozklad kulturologických studií vede k poklesu schopnosti západních států úspěšně zasahovat do konfliktů a do nebezpečných situací v zahraničí, konstatuje vědecká monografie, kterou vydala akademická instituce The British Academy.

Kniha, která se jmenuje Rethinking State Fragility (Nové úvahy o nestabilitě států) obsahuje materiály z dvou nedávných konferencí, uspořádaných British Academy k problémům konfliktů a bezpečnosti.

Maats Berdal, profesor bezpečnosti a rozvoje na katedře válečných studií na King's College v Londýně varuje, že "úpadek zájmu a investic do studia jazyků a regionálních studií" vedl k omezení hlubokých znalostí o zemích, kde probíhají konflikty.

Je to problematické, protože důsledky politické strategie, jako je tržní liberalizace a zavádění demokracie, nelze pak v důsledku kulturních neznalostí předpovídat, protože analytikové bez místních kulturních znalostí nejsou schopni řádně zohlednit historický, politický a kulturní kontext.

Philip Lewis, poradce pro mezinárodní politickou strategii na British Academy a Helen Wallace, viceprezidentka British Academy a její tajemnice pro zahraniční otázky, zdůrazňují v úvodu k publiaci, že "je životně důležité vytvářet si hluboké a široké porozumění historickému, kulturnímu a politickému kontextu každé lokality, země a regionu" a dodávají, že to vůbec není jednoduché.

V úvodu k publikaci také upozorňují, že je nesmírně důležité uvědomit si, že termíny jako konflikt, stabilita, bezpečnost, nestabilní státy, mírotvorné akce a budování státu jsou kontroverzní a obsahují "hodnotově zaujaté úsudky", které "předem určují podmínky, za jakých se komunikuje, a to způsobem, který není schopen uznat alternativní názory".

Richard Caplan, profesor mezinárodních vztahů na univerzitě v Oxfordu, se ve svém příspěvku ptá, co znamená slovo "mír". Jeho otázka prý není pedantská, ale má zásadní praktický význam. Různá pojetí míru mají různé důsledky pro vypracovávání strategií budování míru a udržování míru", konstatuje.

Berdal také zdůrazňuje, že je efektivní, pokud má úsilí o mírotvorné akce vazby na kulturologický výzkum. Poukazuje na to, že schopnost OSN efektivně analyzovat konflikty vzrostla po založení výzkumné jednotky v ústředí OSN v New Yorku.

Lewis a Wallace přiznávají, že když akademici poukazují na úpadek kulturologických studií, "může to vypadat, jako že prosazují jen svůj prospěch", ale "je to sebezájem, který je motivován zájmem státu".

"Ti, kdo pracují ve světě politické strategie a vytvářejí operační koncepty, jako je stabilita či nestabilita, čelí obtížnému a někdy i nesplnitelnému úkolu," píší oba autoři. "Je načase začít uvažovat o tom, jak by se proces vytváření těchto konceptů měl v budoucnosti zlepšit."

Kompletní publikace v angličtině je ZDE

22.5.2015

Podporujeme plzeňský festival Dny Jeruzaléma!

Tato petice je reakcí na naprosto nemístnou antisemitskou provokaci lidí, kteří zcela vážně požadují zákaz akce Dny Jeruzaléma. Nejsou to neonacisté, je to mnohem horší - neomarxisté a proislámští aktivisté nacházejí společnou řeč v antisemitismu!

O tom, že z Francie houfně utíkají Židé do Izraele, ve kterém se i přes rakety permanentně dopadající na jeho území cítí bezpečněji, už asi ví každý. O tom, že v Paříži hlídají židovské obchody 24 hodin denně policejní hlídky, už se ví také.

Je ostudou Evropy, že islámský antisemitismus podporovaný většinou levicovými aktivisty se objevuje 70 let po holocaustu, který se neměl už nikdy opakovat. Proto veřejně odsuzujeme lidi, kteří něčemu takovému chtějí napomáhat u nás - mezi podepsanými jsou manžel ombudsmanky P. Uhl, prominenti strany Zelených Shannáh a M. Stropnický, I. Bartoš z Pirátů, Jan Kavan, Přátelé Palestiny, Palestinský klub v ČR, iniciativa Ne naším jménem! – Za spravedlivý mír na Blízkém východě....

Dny Jeruzaléma se v České republice konají již potřetí (dvakrát byly v Praze). Minulý rok se je rovněž snažila zlikvidovat "palestinská ambasáda". Jsme proti skrytým výhrůžkám a postupnému ukrajování občanských svobod v rámci zvrácené náboženské a politické pseudokorektnosti. Jsme proti omezování svobody slova a myšlení v zájmu propagandy. Proto vyjadřujeme podporu primátorovi města Plzně a pořadateli festivalu Dny Jeruzaléma.

Svoji podporu můžete vyjádřit také do kanceláře primátora města Plzně na e-mail pach@plzen.eu


Martin Zrzavecký
primátor města Plzně
nám. Republiky 1
306 32 Plzeň
v Jiří Suchánek
ředitel Plzeň 2015, o. p. s.
Pražská 19
301 00 Plzeň
http://www.petice24.com/chceme_dny_jeruzalema

22.5.2015

Už se jen pousměju, když slyším, že kritik izraelské politiky je antisemita. Krev mi však vře v žilách při čtení petice Podporujeme plzeňský festival Dny Jeruzaléma jakmile si bere do úst holokaust, píše Lukáš Stříteský.

Máte-li rádi barevnost našeho mateřského jazyka, nebudete litovat, pokud si text petice přečtete i s komentáři signatářů - jen v prvních pěti byli autoři nedávného dopisu organizátorům kulturního festivalu v Plzni označeni například jako: "banda bezpáteřních pseudohumanistických tupců, všelicí levicoví multikulti politkorektníci, sluníčka, levicoví pseudointelektuálové, náckové, bolševici a islamisté, žumpa a duševně nemocná partička politických mrtvol."

Ta jazyková kreativita ve mě vzbuzuje úctu - i když bych se snažil sebevíc, podobný nadávkový samopal ze svojí skříně asi nikdy nevytáhnu.

O necelý měsíc později poslala tato "duševně nemocná" partička aktivistů ještě jeden, prakticky stejný dopis Evropské komisi. Ovšem nyní jej podepsalo několik židovských iniciativ a lidé jako Roger Waters, spoluator fenomenálního rockového alba The Wall, či zakladalet moderní lingvistiky, nejcitovanější člověk planety a snad nejznámější mírový aktivista - Noam Chomsky. Jsou tyto a mnohé další osobnosti také bandou bezpáteřních nácků a bolševiků?

Rozhodl jsem se nejmenovat zde válečné zločiny ani zločiny proti lidskosti státu Izrael. Člověk by dnes musel žít v kokonu, aby o ničem nevěděl. Možná proto se není co divit té drzosti ve zneužívání ubohých obětí druhé největší evropské genocidy (po vyhubení amerických indiánů). Zmiňování holokaustu jako strašáka proti kritice nelidských praktik je ostudné. A společnost by si toto morální vydírání neměla už nechat líbit.

22.5.2015

Francouzský parlament jednohlasně schválil nový zákon, který donutí supermarkety věnovat vyřazené potraviny charitativním organizacím, anebo dovolit, aby byly použity pro krmení zvířat, pro kompostování či na výrobu energie. Je to součástí celé řady opatření jak snížit plýtvání.

Guillaume Garot, socialistický politik, který zákon navrhl, řekl: "Je skandální, když vidíme, jak se do popelnic lije na vyhozené potraviny bělidlo, aby byly nepoživatelné." Ta praxe je nyní ve Francii zákonem zakázána.

Každý supermarket větší než 400 m2 musí podepsat smlouvu s charitativní organizací, jíž bude poskytovat prošlé potraviny.

Francouzská vláda usiluje o snížení objemu vyhazovaných potravin do roku 2025 o polovinu a také dává toto téma do školních osnov.

V Británii došlo v poslední době k několika pokusům trestně stíhat občany, kteří si z popelnic vzali supermarkety vyhozené potraviny. Žalobu proti třem mužům v Londýně, kteří si odnesli z popelnice potraviny v hodnotě asi 1000 Kč, však britská státní prokuratura zrušila, protože prý "nebyla ve veřejném zájmu".

Podrobnosti v angličtině ZDE

22.5.2015

Bývalý šéf skotských nacionalistů Alex Salmond povede debatu o tom, že britské ponorky hrozí jadernou katastrofou

Skotská nacionalistická strana si zajistila parlamentní debatu v prvním týdnu zasedání nového londýnského parlamentu, "aby obvinění whistleblowera z Faslane Williama McNeillyho ministerstvo obrany nezametlo pod koberec".

Příští čtvrtek povede bývalý šéf skotských nacionalistů a nyní nově zvolený poslanec Dolní sněmovny a nový mluvčí SNP pro zahraniční záležitosti Alex Salmond debatu o tom, že britské jaderné ponorky "ohrožují životy".

Vojenský námořník McNeilly, 25, zveřejnil na internetu 18 stránkovou zprávu, obsahující 30 údajných případů porušování bezpečnostních předpisů na jaderné základně ve Faslane.

Salmond zdůraznil, že parlamentní debata zajistí, aby obvinění zůstala ve veřejné doméně. "Skotští nacionalisé budou vyvíjet na vládu nátlak, dokud nezajistíme nejen to, že vláda McNeillyho obvinění řádně vyšetří, ale že na základě výsledků vyšetřování bude jednat a že výsledky vyšetřování budou zveřejněny."

Brendan O'Hara, nový poslanec za skotské nacionalisty pro volební okrsek Argyll a Bute, v němž leží Faslane, dodal: "Debata příští čtvrtek nám umožní zabývat se velmi vážnými obviněními, které vznesl námořník Wlliam McNeilly, a zabrání ministerstvu obrany, aby je zametlo pod koberec. Trváme na tom aby ministerstvo obrany v této věci co nejdříve vydalo oficiální prohlášení, protože vznikly vážné pochybnosti o bezpečnostních procedurách na jaderné základně ve Faslane a na ponorkách, které jsou vybaveny jadernými hlavicemi".

McNeilly byl v pondělí zatčen na edinburském letišti a je nyní zadržován na jedné vojenské základně v Anglii. Není prý ale oficiálně ve vazbě, ale ve službě. Bude mu nabídnut právní zástupce, pokud by se námořní policie rozhodla, že má být z něčeho obviněn. Nejméně dva lidskoprávní právníci mu nabídli, že ho budou obhajovat. Očekává se, že bude McNeilly obviněn, že odešel bez povolení ze služby. Ministerstvo obrany už potvrdilo, že McNeilly nebude žalován za prozrazení státních tajemství.

Pokud by byl shledán vinným, byl by zřejmě odsouzen do vojenského vězení, avšak nikoliv na dlouho.

Ve své zprávě McNeilly argmentoval, že je obtížnější dostat se do některých nočních klubů než k jaderným ponorkám na základně Faslane. V důsledku chronického nedostatku pracovních sil v důsledku vládních škrtů je to prý "otázkou času, než se k jadernému deterentu dostane psychopat nebo terorista".

Podrobnosti v angličtině ZDE

22.5.2015

Britská konzervativní ministryně vnitra Theresa Mayová plánovala nový zákon, který by státnímu úřadu pro regulaci médií Ofcom poskytl pravomoce kontrolovat před vysíláním a televizní a rozhlasové pořady a zakázat je, pokud usoudí, že jsou propagací extremismu. Proti jejímu návrhu se ostře postavil tehdejší konzervativní ministr kultury Sajid Javid. Ten protestoval dopisem premiéru Davidu Cameronovi, že nemůže souhlasit s takovýmito pravomocemi, protože by to proměnilo regulační orgán Ofcom v orgán cenzurní. Znamenalo by to "zásadní změnu ve způsobu, jak je regulováno vysílání v Británii". Zrušilo by to princip regulace až po vysílání, který respektuje svobodu projevu.

Není jasné, jaký měly Javidovy námitky dopad. Příští týden má být v Británii zveřejněno programové prohlášení nové vlády, které má obsahovat volně specifikované nové pravomoci, které mají "posílit roli regulačního orgánu Ofcom, který bude mít právo zasahovat proti okruhům, které vysílají extremistické pořady", praví se v prohlášení, které vydala minulý týden Downing Street.

Javid ve své stížnosti premiérovi vyjádřil své znepokojení, že cenzurní návrh ministryně vnitra "bude zneužíván jinak, než byl zamýšlen, už proto, že je obtížné definovat, co je extremismus, a důsledkem bude, že bude vláda považována za instituci, která omezuje svobodu projevu bez dostatečného ospravedlnění."

Javid v dopise dodal: "Je nutno zdůraznit, že země, které mají předběžný regulační režim jsou známé tím, že nedodržují svobodu projevu a výrazu a britská vláda by si asi nepřála být spojována s takovýmito režimy."

Podle Javidova dopisu má Ofcom napříště zajišťovat, aby se materiál, který "by mohl vyvolávat nenávist" nedostal do rozhlasu ani do televize." Javid varovaal, že rozšířit pravomoci úřadu Ofcom na předběžnou cenzuru pro proměnilo jeho roli regulačního úřadu v roli cenzury."

Britské ministerstvo vnitra oznámilo, že se nevyadřuje k prozrazené tajné vládní korespondenci.

Podrobnosti v angličtině ZDE

15.5.2015
Rozhovor Britských listů 5:
Fandím Rusům, fandím USA. Vždy nekriticky

Diskuse Jana Čulíka a Bohumila Kartouse na aktuální téma



Rozhovor Britských listů, který se vysílá na Regionální televizi (přístupné na kabelu a na satelitu) od pátku 15. května 2015.

22.5.2015
Firma Microsoft byla obviněna, že "vyhrožovala britským poslancům"

Bývalý šéf pro strategii v britské Konzervativní straně Steve Hilton tvrdí, že firma Microsoft agresivně zastrašovala konzervativní poslance kvůli vládní reformě IT

Ředitelé firmy Microsoft údajně telefonovali konzervativním poslancům v několika britských volebních okrscích a vyhrožovali jim, že uzavřou svou továrnu v jejich volebním okrsku kvůli plánovaným reformám v oblasti IT. Tvrdí to bývalý šéf Konzervativní strany pro strategii Steve Hilton. Varuje, že nadvláda lobbingu korporací v Británii vede k přijímání špatné politické strategie. Doporučil, že jedinou možností je poslat agresivní korporátní lobbisty kamsi.

Firma Microsoft celá léta bojovala proti rozhodnutí Konzervativců přijmout standard otevřených dokumentů, který britská Konzervativní strana prosazovala od roku 2007, avšak přijala ho až v roce 2014. Nynější standard britské vlády je Open document format (ODF), což znamená, že soubory lze otevřít softwarem, který je k dispozici zadarmo a uživatel k tomu nepotřebuje kupovat komerční produkty.

Firma Microsoft konstatovala, že k Hiltonovu tvrzení "nemá co říct".

Podrobnosti v angličtině ZDE

22.5.2015

Lídři EU se ve čtvrtek sešli v Rize na summitu programu Východního partnerství, osmnáct měsíců po poslední schůzce, po níž následovala válka na Ukrajině. Mezitím ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov prohlásil, že ačkoliv úsilí šesti států o bližší vazby s EU není "tragédií", výsledky summitu "nesmějí poškodit zájmy Ruské federace".

Nicméně bývalý polský premiér a současný předseda Evropské komise Donald Tusk po příletu odsoudil ruskou "zastrašovací taktiku".

"Východní partnerství není soutěží krásy mezi Ruskem a Evropskou unií. Ale dovolte mi být přímý: Krása se počítá," prohlásil Tusk při zahájení summitu. "Pokud by Rusko bylo poněkud měkčí, šarmantnější, atraktivnější, možná by to vyvážilo jeho nedostatky v oblasti destruktivní, agresívní a zastrašovací taktiky vůči sousedům."

Program má za cíl posílit vazby mezi EU a Arménií, Ázerbajdžánem, Běloruskem, Gruzií, Moldavskem a Ukrajinou. Dva dny před summitem EU ohlásila granty v objemu 200 milionů eur pro malé a střední podniky ve zmíněných zemích. Jak ale zdůraznila německá kancléřka, tato jednání "nejsou nástrojem" rozšíření EU.

"Neměli bychom tedy vyvolávat falešná očekávání, které bychom později nemohli splnit," prohlásila Merkelová před zákonodárci, než nastoupila do letadla.

Vztahy s Ruskem zřejmě budou předmětem velkého zájmu, ale také bude na programu řecká krize. Premiér Alexis Tsipras se má sejít s Merkelovou a francouzským prezidentem Hollandem po obědě, zatímco se blíží lhůta, kdy má Řecko splatit další půjčku, přičemž nemá peníze. Mezitím německý ministr financí varoval, že řecký optimismus může být nepodložený a neměla by se vylučovat možnost bankrotu.

Zdroj v angličtině: ZDE

22.5.2015

Ke stažení je nyní e-kniha s názvem Cold War 2.0: All the most significant close encounters between NATO and Russian warplanes since 2013 (Studená válka 2.0: Všechna nejdůležitější blízká setkání vojenských letounů NATO a Ruska od roku 2013), upozorňuje David Cenciotti.

Kniha je souborem článků věnovaných zmíněnému tématu na webu The Aviationist mezi lety 2013 - 2015 a umožňuje pochopit, jak rutinními se nyní staly starty západních stíhaček proti ruským bojovým letounům, že se tyto události neustále opakují, vyvolávají větší napětí a jsou nebezpečnější. Dokazují, že došlo k návratu ke "studené válce".

Na základě knihy Willum Morsch z listu Volkskrant vypracoval přehlednou infografiku mapující obsah sedmdesátistránkové zprávy.

Zdroj v angličtině: ZDE

22.5.2015

V březnu 1999 právě začínaly nálety na Jugoslávii a kdekdo byl konsternován úrovní protisrbské propagandy v médiích. Bylo mi jasné, že intervence NATO v Jugoslávii v Moskvě zakládá na nacionalistický resentiment srovnatelný s německou válkou proti Napoleonovi nebo Versailleským systémem. Seděl jsem v bytě rodičů před televizí a běžela opakovaně zpráva o "milionu chybějících Albánců". Novináři vesměs prokazovali rozpaky a znepokojení. Proto mi o pár hodin později uvízl pod kůží nadšený výklad o průběhu chystané vojenské operace NATO, rozdílech proti válce v Iráku a dalších záležitostech. Na Radiožurnálu zpovídali Jana Petránka.

Dnes, po šestnácti letech, jsou nekriticky proruská vyjádření téhož novináře některými vydávána za vzor žurnalistické práce.

Mezi mnoha českými přímluvci Putinova Ruska v českých médiích - namátkou jmenuji Jana Kellera, Petra Uhla, Jana Eichlera, Jana Schneidera nebo Tomáše Haase - má ale Petránek skutečně jeden primát. Pokud je mi známo, velká většina Putinových zastánců má vykazatelnou konzistenci v postojích, protože se na stranu Moskvy stavěli vždy (jen jaksi odmítli postřehnout, že už dávno se nestaví na stranu slabšího). Proč tedy nejsou těmi kdo mají pocit, že v českých médiích prý nacházejí málo proruských článků, vyzvedáváni spíše tito autoři, než zrovna Petránek?

Dlouho jsem přemýšlel a myslím, že přece jen nacházím jistou důslednost, v jiném smyslu: Jan Petránek v roce 1999 i dnes stál na straně toho, kdo právě na kontinentě držel v ruce největší klacek. Tehdy to bylo NATO na vrcholu sil, dnes agresívní Rusko, kterého se politicky rozdělený Západ se zbabělým americkým prezidentem v čele nepokrytě obává. Jestli se podle tohoto postoje pozná kvalita novináře, mají Petránkovi vychvalovači naprostou pravdu.

Podobně to bude s pocitem, že v České republice údajně "neexistuje opozice". Jak se to vezme. Jestli se existence opozice pozná podle toho, že jsou lidé zavíráni a vražděni, pak nepochybně v Rusku opozice existuje, kdežto v ČR nikoliv. Když však vezmu v úvahu, že Miloš Zeman hodlá usilovat o druhý termín s pomocí proruských voličů, že na tytéž voliče teď evidentně vsadilo i donedávna nominálně "proevropské" křídlo KSČM a dokonce vládní ANO kalkuluje s tím, že tyto voliče programově neodrazuje, neboť odmítá zaujmout jednoznačný postoj k Rusku, řekl bych, že v jistém smyslu máme opozici přímo v politickém establishmentu. Opět se divím, že si toho někteří lidé dosud nevšimli.

Ale chápu. Je pedantské požadovat, aby se názory alespoň rámcově opíraly o stav světa. Důležité jsou přece hlavně pocity z něj. Proč by mělo být nemožné tvrdit, že zelená je fialová, když se to tak líbí? Před šestnácti lety Slobodan Miloševič řekl Američanům, že je chápe: Když jsou velmoc, mohou tvrdit, že čtvrtek je úterý. Dnes jsme to však dopracovali mnohem dále. Dnes si toto právo osobuje úplně kdokoliv.

Ať už je to "milion chybějících Albánců" nebo "fašistická Ukrajina", casus belli se nějak vyrobit musí - a bylo by malicherné zabývat se při této bohulibé činnosti zjišťováním faktů. Stačí přece válečná propaganda.

Zvlášť když v každé klíčové dějinné krizi ovládáte ušlechtilé umění vciťovat se do vítěze.

22.5.2015

Čeští komentátoři a další pozorovatelé tvrdě kritizují ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka a české komunisty za to, že symbolicky „zařízli“ schválení asociační dohody mezi Evropskou unií a Kyjevem – například Ondřej Kundra v časopisu Respekt, který píše: ZDE „Pro Ukrajinu jde o důležitou smlouvu, EU skrze ní garantuje, že připoutává Kyjev k sobě a svým hodnotám.“

Ministra Zaorálka pak redaktor Respektu peskuje za to, že se za zmíněnou smlouvu „nebije“. „Česko je tak dnes jednou ze zemí EU, která Ukrajinu hází přes palubu a nechává jí hlouběji se utápět v ruské sféře vlivu,“ konstatuje Kundra. To je navýsost šlechetné vyjádření, nicméně Kundra a další stoupenci zahrnutí Ukrajiny do západní civilizace (s jejími pochybnými hodnotami) kriticky nereflektují poměrně zjevný trend extrémizace ukrajinské politické scény. Ona tragikomická obsese zuřícím kremelským medvědem jim tak trochu zaclání ve vnímání těchto a dalších znepokojujících skutečností, s nimiž přišla a přichází ukrajinská vláda.

Okaté přehlížení, bagatelizace či rovnou ignorování kontroverzních kroků Kyjeva je především u zástupců české pravice pravidlem. Ve svatém tažení proti Putinovu Rusku je vše dovoleno, přestože třeba americký novinář žijící trvale v České republice Erik Best pronikavě upozorňuje na fakt ZDE , že i Obamova administrativa plísní ukrajinskou vládu a prezidenta Porošenka za jejich nesmiřitelný kurs vůči Rusku a neplnění uzavřených dohod. Best tvrdí, že Washington mění priority a chystá se zmírnit sankce proti Rusku, neboť potřebuje podporu Kremlu v klíčových otázkách, jako je íránský jaderný program nebo situace ve válkou zmítané Sýrii.

Tuzemské komentátory už více než rok v podstatě živí Rusko a jeho nelegální vměšování se do konfliktu na Ukrajině, anexe Krymu a kontroverzní postoje Moskvy vůči jejím sousedům. Jistě, excesy Putinova kabinetu je třeba podrobovat smysluplné kritice, nicméně nikoliv jednostranným způsobem a za situace, kdy je Kyjevu promíjeno téměř vše – což si ale zasluhuje nemenší kritickou reflexi. Připadá mi, že oni prostě tohoto klasického strašáka potřebují, aniž by ale posoudili aktuální stav věcí. Kdyby nebylo Putina, museli by si ho vymyslet, aneb kdo chce psa bít…

Ona zmíněná salva kritiky na adresu českých komunistů a Lubomíra Zaorálka v případě nepřijetí asociační dohody mezi EU a Ukrajinou pak vyznívá klaunsky, když příkladně čelný představitel kuriózního think-tanku Evropské hodnoty Jakub Janda na svém facebookovém profilu volá po „grilování“ komunistů za to, že zmařili přijetí této dohody, s tím, že „jednají v zájmu Kremlu“. Není pochyb, že komunisté nejednají z nějakého přepjatého altruismu a jejich podpora Kremlu není košer, avšak Janda a další přehlížejí tak závažné věci, jako je jmenování předsedy krajně pravicového sdružení Pravý sektor Dmytra Jaroše poradcem náčelníka ukrajinského generálního štábu Viktora Muženka. Jaroš dlouhodobě brojí za „derusifikaci“ Ukrajiny, tvrdí, že v Evropské unii jsou na pochodu protikřesťanské síly, dále pak má za to, že Brusel nutí lidi do uzavírání homosexuálních svazků; a dokonce nevnímá Evropu ani NATO jako potenciální partnery a Spojené státy považuje za součást „antiukrajinské fronty“, jak se můžeme dočíst na webových stránkách magazínu Spiegel Online ZDE.

Prolínání politického extremismu do nejvyšších pater ukrajinské politiky na příkladu Dmytra Jaroše je tudíž zjevným faktem, jenž musí být podroben zevrubné reflexi českých novinářů a politiků, a to s použitím stejného metru, jakým je třeba neustále poukazováno na vliv krajní pravice na ruského prezidenta Vladimira Putina.

Ukrajinský prezident Petro Porošenko letos v dubnu schválil kontroverzní zákon ZDE, který kriminalizuje používání nacistických a komunistických symbolů, což se týká i názvů měst a ulic. Není divu, že tento zákon ještě více posiluje nevraživost mezi samotnými Ukrajinci s tím, že na východě země nezřídka panuje proruský sentiment.

Minulý týden ukrajinský prezident podepsal ještě kontroverznější zákon, který vyznamenává několik ukrajinských nacionalistických organizací z 2. světové války, včetně Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) a Ukrajinské povstalecké armády (UPA), jež bojovaly po boku nacistů ZDE, o čemž informuje novinář Leonid Bershidsky, vyjadřující se kriticky i k Rusku a Putinovi.

Proti přijetí tohoto zákona se zvedla vlna protestu ze strany 40 historiků z řady významných západních univerzit ve formě otevřeného protestního dopisu adresovaného do rukou prezidenta Porošenka ZDE. Tyto vědce zvlášť znepokojuje skutečnost, že Porošenkem vyzdvihovaná organizace UPA v průběhu „ jedné z nejodpornějších etnických čistek v ukrajinských dějinách masakrovala desetitisíce Poláků“, a dále fakt, že přívrženci OUN se dokonce „zúčastnili protižidovských pogromů na Ukrajině“; jinými slovy mají na rukou krev židovských obětí.

Signatáři dopisu podrobili kritice rovněž nařízení, jež postavilo mimo zákon zobrazování nacistických a komunistických symbolů s odůvodněním, že Kyjev se uchyluje k „politizaci dějin“ a jejich „zkreslování“, a v tomto ohledu podle nich ukrajinská vláda kráčí ve stopách Vladimira Putina. Litera tohoto zákona se taktéž staví proti svobodě slova a projevu.

Poněkud schizofrenní kroky ukrajinského prezidenta, uvědomíme-li si, že jeden zákon zakazuje nacistické insignie a vzápětí druhý honoruje organizace bojující s nacisty a podílející se na holocaustu. Nicméně čeští novináři a politici zaslepení nenávisti vůči Kremlu jen ztuha zvednou meč a rozcupují Porošenkovy počiny se stejnou vervou, jakou cupují aktivity Porošenkova ruského protějšku. Jelikož byly výše zmiňované zákony schváleny již v dubnu, měli šanci dokázat, že nejsou lapeni v tenatech ideologické zaťatosti; avšak tuto šanci jako mnohokrát předtím promarnili.

22.5.2015

Odtajněné dokumenty získané při útoku na někdejšího zakladatele al-Kajdy Usámu bin Ládina v pákistánském Abbottabádu v roce 2011 ukazují, že bývalý vůdce islamistů měl rozsáhlou anglickou knihovnu. Četl knihy Niama Chomského, Boba Woodwarda a konspiračního teoretika Davida Raye Griffina.

Nicméně kancelář ředitele národních bezpečnostních služeb neuvolnila veškerý materiál. Hlavním důvodem je velká sbírka pornografie.

Zprávy o nalezení pornografie poprvé publikovala Reuters 13. května 2011, pár týdnů po nájezdu, při němž byl bin Ládin zabit. Nejmenované zdroje sdělili agentuře, že pornografie byla moderní a sbírka rozsáhlá. Nedokázali říci, jak se tato věc dostala do úkrytu, který neměl internetové připojení.

V úkrytu mělo žít 22 osob, včetně dospělých mužů, takže není zcela jisté, zda sbírka patřila bin Ládinovi, nebo výlučně jemu.

Nicméně někteří experti poukázali na to, že nálezy pornografie v počítačích džihádistů jsou v posledních letech obvyklé.

Zdroj v angličtině: ZDE

22.5.2015

Mordechaj Vanunu, který strávil osmnáct let za mřížemi kvůli zveřejnění detailů o izraelském programu výroby jaderných zbraní v britském tisku, se v nepřítomnosti oženil s norskou přítelkyní Kristin Joachimsenovou.

Joachimsenová, která je čerstvou profesorkou theologie na univerzitě v Oslu, si v úterý ráno vzala Vanunua v luteránském kostele Vykupitele v Jeruzalémě.

Tvrdá omezení, která Izrael stále uvaluje na bývalého jaderného technika, však vedou k tomu, že stále nesmí opustit zemi a dokonce ani navštívit svou ženu v Norsku.

"Omezení byla právě prodloužena o další rok," řekla Joachimsenová ABC Nyheter po obřadu.

Vanunu v roce 1986 předal detaily o izraelském jaderném programu listu Sunday Times. Poté se ukryl, než ho agenti Mossadu vylákali do Itálie, zdrogovali a unesli do Izraele. Tam strávil osmnáct let ve vězení na samotce.

Propuštěn byl v roce 2004, avšak v letech 2007 a 2010 si znova odseděl tři a šest měsíců za porušení režimu, který mu soud uložil.

Vanunu, který se narodil jako ortodoxní žid, konvertoval ke křesťanství a po propuštění okamžitě zamířil do nedalekého anglikánského kostela.

Norská premiérka Erna Solbergová jako ministryně pro místní vládu v roce 2004 instruovala ministra zahraničí , aby odmítl Vanunuovu žádost o azyl v Norsku.

Zdroj v angličtině: ZDE

22.5.2015

Bojovníci "islámského státu" prorazili obranu iráckých vládních vojsk východně od města Ramádí. Oznámily to zdroje v irácké policii a armádě.

Obranná linie byla včera minometnou a raketometnou palbou zničena ve městě Husajba asi 10 km od Ramádí, které islamisté s pomocí obrněných buldozerů a sebevražedných bombových atentátníků dobyli v neděli.

Postup islamistů odhalil nedostatky irácké armády i amerických náletů, které měly údajně nepřítele vyčerpat a umožnit jeho porážku vládními silami.

Místo toho islamisté obnovili postup v provincii Anbár, kde zbyly již jen kapsy pod kontrolou vládních jednotek.

Vládní jednotky posílené šíitskými milicemi budují základnu poblíž Ramádí a plánují znovuobsazení centra provincie.

Sunnitští islamisté se však ve městě zmocnili tanků, dělostřelectva a velkého množství munice, které tam zanechaly ustupující jednotky.

Zdroj v angličtině: ZDE

21.5.2015
Agresivita a křik pražské kavárny jsou politováníhodné

Není to tak dávno, co jsem se tu poměrně rozsáhle rozepisoval o kolapsu občanské společnosti v důsledku selhání politických elit. Obávám se ale, že značná část české společnosti není pouze apatická, ale také značně agresivní. A nemohou za to pouze příslušníci oněch politických elit, nýbrž také někteří představitelé tzv. intelektuální obce.

„Perličky“ ze dna

Pokud režisér Jan Hřebejk označuje voliče současného prezidenta za „hnědá a rudá prasata“, je to projev agrese podněcující k nenávisti. Ještě nevkusnější je seznam údajných služebníků Kremlu, který nedávno sestavila Sabina Slonková. Takovýmito „černými listinami“ se přece v minulosti oháněli především čelní komunističtí představitelé či nechvalně proslulý americký senátor Joseph McCarthy. A skutečnou „perličkou“ jsou také výroky, jimiž nás pravidelně zásobuje europoslanec za TOP 09 Jaromír Štětina (na rozdíl od něj určitě nemám pocit, že bychom byli ve válce s Ruskem). Až by se chtělo říci, že zatímco politické režimy se mění, rétorika zůstává.

Doba je zlá a lidé mají vztek. A jsou-li pak denně masírováni bludy několika mediálně zdatných „výtečníků“, které k nenávisti přímo nabádají, stanou se agresivními. Nejsou schopni diskutovat, řeč nahrazují křikem a slova řevem. Někteří pak dokonce zajdou tak daleko, že metají vejci po politicích, které nemají rádi. A když jsou pak týmiž politiky vyzváni, aby se s nimi podělili o svůj názor, zbaběle utečou.

Nediskutovat, ale křičet a urážet

Takže jak to dnes funguje? Sympatizanti levice jsou označováni za komunisty, sympatizanti pravice za vykořisťovatele, odpůrci církevních restitucí za závistivce. Dovolí-li si někdo zapochybovat o správnosti americké zahraniční politiky, je okamžitě označen za ruského agenta. Běda těm, co mají na něco jiný názor! To jsou nepřátelé, které je třeba onálepkovat, ponížit a umlčet. Předhodit je krvelačnému davu, který nechce přemýšlet a diskutovat. Chce pouze lynčovat.

Kdo má na tomto zájem? Vládnoucí elity. Když je společnost rozdělena, je slabá. Není silnou opozicí vůči politickému establishmentu. Lze ji snáze zastrašovat, lze jí snáze manipulovat. Toto ostatně věděli už notoricky známí diktátoři (Adolf Hitler, Benito Mussolini), kteří neváhali zavléci svůj národ do strašlivé války. A protože byl národ vystrašený, rozhněvaný a zaslepený nenávistí, šel poslušně jako ovce na porážku.

Jen pro silné nátury

Když poslouchám výroky některých našich politiků a intelektuálů, běhá mi mráz po zádech. Jak může renomovaná socioložka Jiřina Šiklová říci, že je lepší se mýlit se Spojenými státy než mít pravdu s Putinem? Když jsme se naposledy mýlili se Spojenými státy, mělo to za následek vleklou válku v Íráku a vznik Islámského státu. Jak může Miroslav Kalousek, kdysi „nejlepší ministr financí“, tvrdit, že by se měly dodávat zbraně na Ukrajinu? Jak se může ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová vyjadřovat o lidech, kteří se ocitli v hmotné nouzi takovým způsobem, jakým se o nich vyjadřuje (podle ní by se jim mělo zmrazit životní a existenční minimum, aby si zvykli pracovat)?

Už teď se upřímně děsím dalších prezidentských voleb. Před dvěma lety se příznivci Miloše a Karla mezi sebou málem pobili. A jestli teď bude na prezidenta kandidovat pan profesor Tomáš Halík, jehož některé výroky (zejména ty na adresu odpůrců církevních restitucí) jsou také – jemně řečeno – za hranou, pak se máme opravdu na co těšit.

Nezbývá než doufat, že lidé vezmou rozum do hrsti, přestanou bojovat mezi sebou a začnou táhnout za jeden provaz (což ještě nedávno uměli). Jinak to s naší krásnou zemičkou nedopadne nejlépe. A smát se bude pouze těch pár vyvolených nahoře.

21.5.2015
Kapitalismus bude pokračovat, demokracií si ale nemůžeme být jisti

Koncept lidských práv je v ohrožení. Je v ohrožení už dlouho, vždyť vlastně nikdy nefungoval. Okamurové, Farageové a Le Penové nedělají nic jiného, než že upozorňují na zjevné rozpory mezi formálním pojetím lidských práv a tím, jak jsou soustavně nedodržována. Jejich pozice je ovšem taková, že je nadále dodržovat nechtějí, protože si myslí, že to nemá smysl. Oni si to možná ani nemyslí, ale cítí, že si to myslí spousta lidí okolo. A nejen oni, zpochybňování lidských práv, radikální agenda, se dostává do politického středu. Pravda, lidských práv je tak málo a jsou tak "nicotná". Jenže bez nich ztrácí moderní pojetí demokracie smysl. Možná stojíme na prahu nové éry, éry vítězství kapitalismu bez lidských práv. To by byla největší prohra euroatlantické civilizace.

Po vítězství toryů v parlamentních volbách ve Velké Británii se okamžitě objevil návrh na zrušení stávajícího zákona o lidských právech, který se řídí Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a svobod a revizi celého konceptu pojímání nezadatelných práv, kterými si každý člověk může být tzv. jist. Těch práv není mnoho, jak už bylo zmíněno v dřívějších komentářích: právo na život, na svobodu projevu, vyznání, na vzdělání, na spravedlivý soudní proces. Zvykli jsme si nazývat se rozvinutou, demokratickou, civilizovanou společností právě proto, že tato práva považujeme za nezpochybnitelná. Už více než půl století poučujeme celý svět, že je musí akceptovat. Dobrá otázka: co zbude, když tento koncept zpochybníme? Zbude nám dominance moci a ekonomiky, individuální touha prodrat se alespoň na minimální sociální výsluní a k tomu dobrý prostředek, jak jistou část společnosti od těchto privilegií odstavit. Přistěhovalce, etnické minority, lidi na sociálním dně a další menšiny, které nebudou schopné dostát tomu, co britští konzervativci (a miliony jejich ideologických příznivců po celé Evropě) nazývají "odpovědností". Pokud se toto podaří v UK, dá se očekávat výrazný tlak stran s podobnou politickou agendou napříč Evropou. Tento proces může být nevratný. Možná stojíme na prahu nové éry, éry kapitalismu bez lidských práv. Jezdili snad toryové na stáže do Pekingu?

O návrhu se začaly vést pře, aniž by ho prozatím kdokoliv viděl. Není divu. Podle prohlášení konzervativců jde o to nikoliv lidská práva zrušit, ale "vyvážit práva a odpovědnost". Ať už je to myšleno jakkoliv, skutečně jen málokdo si dokáže představit, že by se v tomto okamžiku někdo chtěl dotknout nezadatelných práv vlastních občanů. Jestli tedy návrh na revizi lidských práv někdy skutečně vznikne, dá se s velkou pravděpodobností očekávat, čí lidská práva budou zpochybněna: lidská práva ne-občanů. Ne-občané, imigranti ze zemí mimo tzv. civilizovaná společenství, jsou vlastně jediné možné oběti tohoto kroku, alespoň v jeho prvním plánu.

Velká část obyvatel Evropy to nepochybně schválí, neboť se budou domnívat, že jde v jádru o ochranu jejich vlastních práv. Pokud by takový návrh někdo předložil v ČR, velmi pravděpodobně by získal sympatie majority. Jak je to možné? Protože velká část lidí má dojem, že lidská práva jsou "multikulti" koncept, který byl všem se "zdravým rozumem" vnucen ze strany EU a dalších cizáků, jejich cílem je utlačovat dobrého českého člověka v jeho vlastním domově. Máme imigranty rádi, když za nás dělají špinavou, mizerně placenou práci a obětují tak velkou část své svobody, jen aby mohli živit své rodiny v zemích, kde to možné není. Přesně v této roli je máme rádi, zbavené těch práv, která považujeme za privilegium nás, vyvolené.

Lidská práva nejsou jednoduché téma. Problém způsobuje dost pokřivené vnímání jejich podstaty, původu a smyslu. A jejich ne-dodržování. V prvé řadě je to dáno tím, že si běžný člověk neuvědomuje, jak vlastně došlo k ustanovení lidských práv, že příčinou byla zejména sebedestruktivní 2. světová válka, kterou rozpoutala Evropa. Koncept lidských práv není nějaký naivní multikulturní narativ, jak se mnozí domnívají, byť spolu oba procesy velmi úzce souvisejí.

Multikulturalismus, který mimochodem není umělou ideologií, ale historickým faktem a reakcí na stav globalizované společnosti, což mnoho lidí stále nedokáže pochopit, přece je založen zejména na exportu prvků silnějších kultur, tak to v mnoha oblastech, zejména v popkultuře, je. S fenoménem se totiž pojí zisk. Jenže v oblasti lidských práv je základní rozpor v tom, že pokrytecky vyvážíme - dokonce vynucujeme - jen ideu, nikoliv lidská práva. V mnoha případech je z mocenských a ekonomických důvodů ostatním upíráme.

Lidská práva jsou možná formálně považována za univerzální, ale ve skutečnosti je míra lidských práv určována jakousi nepsanou, oficiálně nestanovenou hodnotou lidskosti. Na přímou otázku, zda považujeme lidský život za stejně hodnotný bez ohledu na rasu, kulturní nebo etnický původ či sociální a ekonomické zázemí bychom podle univerzálně platných lidských práv měli odpovědět "samozřejmě ano".

Ve skutečnosti to tak ale zdaleka není. Život obyčejného iráckého či afghánského civilisty nepovažujeme za stejně hodnotný jako život českého, britského či amerického vojáka. Afghánský či irácký civilista je více méně jen jedním číslem z mnoha jiných, nemá jméno, nemá žádnou identitu. Z našeho pohledu je to jen početní jednotka, která sama o sobě nepředstavuje tragédii, když statisticky zanikne. Tragédii představují při nejlepším desítky, spíše ale stovky či tisíce podobných "odpočitatelných" jednotek, pokud si vůbec připouštíme, že při perpetuálních, kusých informacích, jež média poskytují v podobě surových statistických dat, stále jde o tragické události, nikoliv jen o "nudnou" součást každodennosti. Tento fakt si uvědomíme nejlépe tehdy, když pohřbíváme vlastní mrtvé, kterým se všemi poctami, pompou a mediálním zármutkem prokazujeme, že s jejich životem skutečně odešlo cosi podstatného.

Dobře si uvědomíme tuto skutečnost tehdy, když čteme o stovkách mrtvých dělníků, kteří v nelidských pracovních podmínkách staví stadiony pro mistrovství světa ve fotbale v Kataru. Je zrůdné, že tito lidé umírají proto, aby se euroatlantická společnost mohla tři týdny bavit. Společnost, která stojí na uznávání lidských práv. Stejně jako dělníci a dělnice umírající v troskách špatně postavených továren v Bangladéši, kteří za dolar na den šijí levná trička pro západní trh.

Jenže tak to ve skutečnosti je. Je nám jedno, za jakých životních podmínek žijí a pracují "úkáčka", protože je zde máme proto, aby jsme za podobných podmínek nemuseli pracovat my. Na jejich bídě totiž stojí značná část naší vlastní životní úrovně, našeho pohodlí a vysokého komfortu, který je nám více než lidská práva. Vyhýbáme se této skutečnosti, ze strachu před krutou pravdou ji vlastně negujeme pomocí různých do detailu propracovaných ekonomických statistik a prognóz rozvoje, kterými často omlouváme zcela nezpochybnitelný fakt, že onen luxus práv pro nás je těžce vykoupen bezprávím pro jiné.

Lidé jako Tomio Okamura, Marine Le Pen nebo Nigel Farage, kteří navrhují zcela konkrétní prolomení základních lidských práv, např. formou odpírání přístupu ke vzdělání nebo diskriminaci založenou na víře, vlastně nedělají nic jiného než že se snaží ukazovat rozdíl mezi formálním právním statusem a existujícími rozpory v reálném světě. Jediný rozdíl mezi nimi a těmi, kdo bojují za naplňování lidských práv je v tom, že oni považují lidská práva za mrtvý koncept, iluzorní a přežitou představu, nenaplnitelnou z podstaty věci. Což o to, kdyby ve společnosti bylo oněch 5 % lidí, kteří slyší na populismus, nestalo by se nic. Jenže radikální politická agenda se posunuje do politického mainstreamu, vždyť Toryové vyhráli britské volby...

Tím, že zrevidujeme lidská práva a tzv. narovnáme vztah mezi formálním a skutečným omezením toho formálního rezignujeme na podstatu vlastní civilizace. Vzdáme se jediné hodnotové odlišnosti, která nám nyní dává morální převahu k tomu myslet si, že jsme dospěli k lepší společnosti. V tom okamžiku ztratíme poslední naději na záchranu vlastních hodnot, protože se k nim sami nebudeme moci vztahovat tehdy, až přijde někdo jiný, kdo pouze obrátí role a znaménka lidských hodnot rozdá podle jiných karet.

21.5.2015
"Plenková" generace na univerzitách

"Upozornění: Tento komentář obsahuje polemiku nad myšlenkami, které mohu kolidovat s vaším vlastním smýšlením." Touto parodií na tzv. "trigger warnings", upozornění na potenciálně provokativní myšlenkový obsah, uvedla svůj komentář pro Washington Post Kathleen Parkerová, stálá komentátorka tohoto deníku. Ve svém textu se zamýšlí nad rozmáhající se, absurdní potřebou dnešních vysokoškoláků, jež nazývá "plenkovou generací", vyhýbat se ideám, které by je mohly přivést k zamyšlení...

Condoleezza Riceová, někdejší ministryně zahraničí USA za éry Georga W. Bushe, byla loni pozvána Rutgers University, aby přednesla na začátek akademického roku zahajovací řeč. Po protestech studentů na to nedošlo. Podobných příkladů odporu proti tomu, aby na univerzitách přednášeli lidé, kteří svými názory odporují smýšlení studentů, přináší Kathleen Parkerová hned několik. 

Další absurdita: studenti požadují po učitelích, aby do sylabů svých kurzů dávali upozornění, že mohou obsahovat myšlenky, které by mohly studenty "rozrušit". Jako kdybychom měli na univerzitách děti v plenkách, jež nesmíme vystavovat "zhoubnému" vlivu konfrontace všeobecně sdílených názorů. Jeden student například navrhl, aby byl Velký Gatsby od F. S. Fitzgeralda označen jako dílo, které může znepokojovat "scénami krutosti, zneužívání a misogynního násilí".

"Vysoké školy se často honosí svou diverzitou v kategoriích, jako je pohlaví, rasa či sexuáální orientace, ale přitom selhávají v podpoře diverzity myšlení," píše autorka, která ukazuje, že zejména lidé konzervativního smýšlení, případně lidé, kteří přinášejí provokativní názory na témata jako feminismus či islám jsou velmi často "na indexu". "Můžeme to vnímat jako zbabělost, když tito lidé záměrně nejsou zváni jako mluvčí," píše autorka.

Objevují se ovšem unverzity, které tento trend odmítají. University of Chicago a po ní Purdue Unversity vydaly prohlášení o principech svobody slova, v němž se praví, že chtějí garantovat nejširší možnou volnost v mluvení, psaní, naslouchání, zpochybňování a učení. Podle těchto prohlášení není rolí univerzit ochraňovat jednotlivce před ideami a názory, které považují za nevítané, nesouhasí s nimi nebo je snad mohou urážet.

"Pokud se chtějí univerzity ztrapňovat tím, že nechají některé lidi umlčovat či je záměrně nebudou zvát, je to jejich problém. Pokud ale budou vychovávat skupinu malých autoritářů se zvráceným pohledem na základní svobody, je to problém všech," řekl prezident Purdue University Mitch Daniels.

Celý komentář v angličtině ZDE

21.5.2015
Být dezorientovaný není těžké, v tomto ohledu to máme těžší než předchozí generace

"Do roku 1989 byla cesta životem jasná, škola, svatba, děti, byt. Dnes nám však současnost umožňuje tolik možností, že se v nich není těžké ztratit. Dokonce bych řekla, že v tomto ohledu to máme těžší než generace před námi. Máme tolik možností, že musíme těžce hledat v sobě samých a ne v okolí." 

Reakce studentky Lucie Krylové na text Boba Kartouse.

Před nedávnem se na Britských listech objevil štkavý článek pojednávající o mladé generaci. Po prvním přečtení jsem ho považovala za nehodný reakce. Považovala jsem to celé za poblouzněný výkřik, který nebudou lidé brát vážně. S velkým překvapením jsem však včera zjistila, že článek je jedním z nejčtenějším textů a to dokonce za celý měsíc. To se nejspíš stalo i díky facebooku, kdy v průměru každý desátý čtenář text sdílel.

Diskuze pod texty Britských listů nejsou možné a tak si můžu jen domýšlet důvody ke sdílení tohoto hanopisu. Samozřejmě, je zde možnost, že obliba článku vzešla z absurdity celého textu a lidé ho sdílejí pro pobavení svých přátel. Bohužel druhá varianta, že ho sdílejí z důvodů souhlasu s obsahem je pro mne alarmující.

Ráda bych vyzdvihla text pana Pavla Gajdošíka, který jako jediný reagoval ve prospěch mladé generace. V nedávné době jsem četla několik komplexnějších článků, které nejsou pouhým odsudkem, ale snaží se tuto tématiku pojmout objektivněji, neboť jak se říká, skutečnost je vždy složitější... Současnost je vždy těžké pojmout tak, aby se člověk neuchyloval k popisu své zkušenosti. Na tomto místě bych ale přeci jen použila metodiku práce Bohumila Kartouse a popsala svůj osobní názor a své pocity z mé generace.

Na začátek je třeba zdůraznit, že okruh lidí mezi kterými se pohybuji je dán tím, že studuji na vysoké škole. Většina známých ještě studuje, nesplácí hypotéku, ani nemají děti.

Na rozdíl od pana Bohumila Kartouse kolem sebe cítím spoustu pozitivní iniciativy a velký zájem o dění nejen u nás, ale i ve světě. To, že facebook neumožňuje označit něco jako, že se nám to nelíbí, rozhodně neznamená, že se vším souhlasíme.

Dále se ve svém textu zmiňuje, že jdeme po vyšlapaných cestách. Tomu nerozumím. Do roku 1989 byla cesta životem jasná, škola, svatba, děti, byt. Dnes nám však současnost umožňuje tolik možností, že se v nich není těžké ztratit. Dokonce bych řekla, že v tomto ohledu to máme těžší než generace před námi. Máme tolik možností, že musíme těžce hledat v sobě samých a ne v okolí.

Já osobně jsem po střední škole zkoušela čtyři obory než jsem nalezla klid a chuť zakotvit v tom, co nakonec dělám. Myslím, že tuto zodpovědnost za nás samé si uvědomujeme a tak to snad může pro pana Kartouse působit jako sobecké jednání. Věřím však, že až se naše generace nalezne názorově, bude to o to cennější, protože cesta je to trnitá.

Nerada se dopouštím generalizací. V tomto případě mluvím jen o výseku lidí, které jsem měla možnost potkat. Přesto bych ráda sama za sebe vyjádřila víru, že naše generace nebude normalizovaná. Zároveň věřím, že až dojde ke generační výměně, naše společnost bude zase o krok blíž k uzdravení. Raději budu zklamaná v budoucnu, než abych čekala na sebenaplňující předpověď Bohumila Kartouse.

21.5.2015
A kdo to hází kamenem?

Má prezident republiky předávat diplomy univerzitním profesorům, anebo jde jen o formalitu? Pak ať tak činí třeba zrovna ten který ministr školství, anebo by navržený/jmenovaný kandidát (či kandidátka) mohl dostat dekret dokonce třeba poštou. Stále se ovšem udržuje obdobný proces (ale slavnostněji a individuálněji) při jmenování soudců. Jako kdyby mělo takto být navenek symbolizováno to, že spravedlnost, ale dosud a rozpačitěji i vrcholné vzdělání, jsou hodnotami, kterým by nominální směrovky (a zároveň jisté výchozí garance) vytyčoval stát svým symbolicky vrcholným orgánem, a tedy prezidentem republiky.

Každý, kdo začne svou univerzitní kariéru (včetně škol technického typu), začíná běžně jako asistent. Od dob před druhou světovou válkou je celý proces jednodušší a má menší počet mezistupňů. Vychází se pochopitelně z určité míry odbornosti, která by neměla ustrnout. Aby se stal kdokoliv docentem, musí předložit jisté výsledky své vědecké práce, kterou posuzují nezávislí oponenti a posléze komise, před níž kandidát osobně prezentuje „obhajobou“ své předkládané práce. Posléze uplyne další jistý čas (individuálně a vzhledem k profesionálnímu zaměření rozdílný a stěží předem odhadnutelný), kdy snad každý docent či docentka je zapojen jak do výuky, tak do dalšího studia svého oboru a práce v něm (podle povahy oboru: včetně laboratoří, účastí na tématických konferencích či publikacemi v odborných časopisech, a často i vydanými knihami).

Časem možná nazrála chvíle k tomu, aby habilitovaný docent či docentka uvážili, zda se ucházet o profesuru. Ke jmenování profesorem každý uvádí svou dosavadní vědeckou žeň. Jde i o knižní publikace, působení v zahraničí, a o rozmanité doklady svědčící o jistém odborném věhlasu a myšlenkové originalitě kandidáta či kandidátky. Případný pedagogický či třeba žurnalistický věhlas na to nestačí (pokud by oborem nebyla žurnalistika). Proces při projednávání případného návrhu na jmenování profesorem je samozřejmě náročnější, než tomu bylo u docentury. Docentem jmenuje přímo fakulta, na níž probíhala docentská habilitace. Profesura má své vyvrcholení v tom, že každá vysoká škola hned automaticky nejmenuje své úspěšně komisionálně otestované kandidáty. Samo schválení Vědeckou radou příslušné univerzity na to (zatím?) nestačí. Ministerstvo školství v součinnosti s prezidentem republiky zajišťují završení celého jmenovacího procesu slavnostním jeho vyhlášením.

Zatím zde nepadlo slovo o morálním profilu uchazeče či uchazečky o tento vědecko-pedagogický nejvyšší titul. Už to, zda někdo vůbec má učit vysokoškolský „dorost“, zřejmě mlčky předpokládá jistou výchozí žádoucí morální úroveň uchazeče. Asi se očekává, že už v mezilidských stycích se odpovídající charakterové rysy projeví. Jenže vedoucí katedry či ústavu, v němž se má možná objevit nový asistent či asistentka, není žádný „kádrovák“ (disponujícího možnými podklady z předchozího života příštího možného člena pracoviště). Při té volbě a pro příští případné ustanovení do asistentské funkce nakonec rozhodují faktory, které jsou zjevně dány až pobytem na vysoké škole. I když bude vyhlášen na takové místo konkurs a bude u toho následného projednávání přítomna předem ustanovená komise.

Může ovšem být otázkou, zda ten, kdo takto nakonec úspěšně prošel komisionálním profesorským řízením a schválením Vědeckou radou své vysoké školy, měl či neměl předtím nějaký povážlivý vroubek v občanském životě či v soukromí, o němž akademická obec nic neví. A zda to pak nemělo mít svůj závažný vliv pro nastoupení akademické kariéry hned na samotném jejím začátku. Není-li o tom okamžitě žádná povědomost, může být problém zamýšlet až dodatečně stínat hlavy. Navíc skoro nic není automaticky jen v černobílém osvitu. Nelze ani vyloučit, že právě to následné působení na vysoké škole a rozmanité věrohodně vyhlížející postoje možného „hříšníka“ mohly být průvodními doklady jakoby z případného „očistce“. Chybná rozhodnutí nelze ovšem „odestát“. I když může zůstat víc než „akademickou“ otázkou, zda při určité výchozí charakterově vadné výbavě by člověk mohl s některými institucemi spolupracovat (či s jejich zásadami souhlasit a v jejich duchu potom angažovaně působit). Jenže kdo teď má hodit první kamenem?

Něco jiného je ovšem ve třech již vybubnovaných případech stávající veto prezidenta Zemana. Mohl takto výrazněji než před dvěma lety artikulovat svou nechuť být jen jakýmsi formálním „doručovatelem“ profesorských dekretů. A pokud konkrétně neznáme případnou závažnost prezidentových odmítnutí, možná by nás taky napadlo, že v předkole možné veřejné aféry tu přece byla k dispozici diskrétní zpětná vazba na akademické orgány institucí, které ty návrhy na potenciálně sporné profesorské dekrety předkládaly. Aby se citlivé otázky nezačaly řešit až jakoby jejich vytroubením prostřednictvím médií, kdy ty problémy nakonec dostanou zčásti problematický věcný osvit. (Nelze vyloučit, že potom se ocitnou zcela mimo ono příznačné „meritum“ samotné té aktuálně nažhavené „věci“. Ať již byl morální aspekt těch tří případů jakýkoliv. Ne že bych chtěl hned pochybovat o tom, že profesura je – možná doprovodně – zároveň zjevně spřažena s různými neodepsatelnými morálními zřeteli každého vědecko-pedagogickým titulem honosícího se člověka.)

Ne naposled tu je ovšem taky vtíravá otázka, zda měla prezidentská kancelář k dispozici skutečně věrohodné podklady! Nelze vyloučit naprostou nevinu Kainovým znamením označených tří nových profesorů. (Též proto se mělo jednat diskrétně a s předstihem jen s akademickými institucemi, odkud ti nově jmenovaní pocházejí. Aby bylo oboustranně jasno. Bez „vrchnostenského“ přístupu ze strany prezidentské kanceláře. A bez případných veřejně znevažujících stínů! Nelze zde totiž zároveň vyloučit, že by se neprávem postižení vysokoškolští učitelé mohli obrátit dokonce v záležitosti své cti přímo na soud.) Navíc by se zatím muselo zdát, že si akademické instituce ČR nezaslouží důvěry. (Jinou otázkou tu ovšem je, že těch vysokých škol je v Česku neúměrně mnoho; takže ne všechny budou nutně na špičkové úrovni, s odpovídajícími nároky jak na studenty, tak na jmenování profesorem. Takže otázka kredibility některých z nich bude asi na místě. Zatím nechvalně popularizovaný případ do této kategorie zřejmě nespadá.)

21.5.2015

Vrcholná schůzka "Východního partnerství" Evropské unie, která se ve čtvrtek a v pátek koná v Rize, má velký význam, míní redakční komentář deníku Guardian. Summit určí do značné míry budoucnost Evropy, včetně toho, co by měla Evropa dělat vůči asertivnějšímu Rusku. V Rize se bude debatovat o tom, jak přizpůsobit a rozvinout strategii EU vůči šesti postsovětským zemím: Ukrajině, Bělorusku, Moldově, Gruzii, Arménii a Ázerbajdžánu.

Východní partnerství bylo založeno v roce 2009 po rusko-gruzínské válce. Jeho deklarovaným cílem je vytvořit "demokratické, bezpečné a prosperující" východní sousedství pro Evropu, aniž by těmto zemím bylo explicitně navrženo členství v Evropské unii.

Ukrajina je největší, strategicky nejvýznamnější a nejproblematičtější z těchto šesti zemí. Je také ničena válkou. Nemělo by se zapomínat, že ukrajinská revoluce na Majdanu vypukla jako přímý důsledek krize během předchozího summity Východního partnerství. Když tehdejší ukrajinský prezident Viktor Janukovyč odmítl asociační dohodu s EU, vyhrnuly se do ulic Kyjeva protestující davy. Není zřejmě silnější důkaz, jak důležitá je diplomacie EU pro občany.

Vrcholná schůzka v Rize je více než symbolická, protože je jejím cílem udržet při životě myšlenku evropské měkké, kulturní diplomacie, tedy schopnosti EU ovlivňovat své vlastní prostředí. Dosud však nebyla Evropská unie v tomto směru zrovna úspěšná. Ukrajina, Gruzie a Moldova sice jsou zřejmě na cestě směrem k demokratickým reformám, avšak Bělorusko a Ázerbajdžán jsou tvrdě utlačitelské režimy. Nicméně došlo k velkému geopolitickému posunu: Válka Vladimíra Putina v Donbasu má nezamýšlený dopad v tom smyslu, že vyvolala strach u vládnoucích elit všude. Ty nyní vidí přiblížení k Evropě jako způsob jak neutralizovat touhy Ruska po regionální expanzi. Dokonce i v Arménii, dlouholetém, solidním spojenci Ruska, vládne nyní znepokojení nad tím, jak Kreml jedná na Ukrajině.

To vytváří pro Evropskou unii novou příležitost. Nalézt inteligentnější a jemnější způsoby jak pomoci transformovat postsovětské společnosti vyžaduje větší míru soustředění, ne menší. Stabilizovat východ a přitáhnout ho blíže k hodnotám Evropské unie je obrovský dlouhodobý úkol. Strukturní slabost tohoto regionu, jeho autoritářství a zkorumpovanost nezmizí přes noc. Avšak prostřednictvím podpory pro občanskou společnost a prostřednictvím hospodářských pobídek by měla Evropská unie prokázat svou strategickou trpělivost, potřebnou pro šíření svých hodnot, jimiž je mírový pořádek na kontinentu, založený na pevných pravidlech.

V Rize by Evropská unie měla vyslat povzbuzující signál těm, kteří doufají získat více svobody, prosperity a nezávislosti. Historie Evropy by měla sloužit jako varování proti logice sfér vlivu a proti praxi obětování zájmů menších zemí reálpolitice velkých mocností. Kdyby vznikly ve východní Evropě státy, které selhaly, škoda by byla obrovská. A stejně důležité je, že pokud bude mít evropský vliv ve východoevropském regionu pozitivní dopad, ovlivní to i dlouhodobý vývoj Ruska. Evropa musí začít využívat toho, že je pro vnější státy atraktivní.

Komentář v angličtině ZDE

21.5.2015

Tisková zpráva

Světové osobnosti píší Evropské komisi, aby kulturní pořady vznikající v Plzni 2015 pod hlavičkou Evropského hlavního města kultury byly v souladu s evropskou zahraniční politikou, vyhnuly se mylnému informování či manipulování veřejnosti v politickém zájmu třetího státu a nesloužily k zastírání nelegálního jednání.

Roger Waters, hudebník a spoluzakladatel skupiny Pink Floyd; Noam Chomsky, americký lingvista a filozof; Alice Walker, spisovatelka a básnířka, nositelka Pulitzerovy ceny; Hedy Epstein, členka organizace Židovský hlas za mír (Jewish Voice for Peace), která přežila hrůzy holocaustu; a další světoznámé osobnosti z řad akademiků, umělců a veřejně činných lidí z Evropy, USA, Palestiny a Izraele oslovily eurokomisaře pro kulturu Tibora Navracsicse a další orgány odpovědné za udílení a monitorování titulu Evropské hlavní město kultury ohledně pořádání festivalu Dny Jeruzaléma v Plzni 2015. Uvědoměn byl i předseda Evropského parlamentu a předseda Evropské rady, jakožto představitelé institucí stanovujících kritéria pro Evropské hlavní město kultury.

Osobnosti upozorňují, že „titul Evropské hlavní město kultury je využíván k tomu, aby pomáhal legitimizovat nároky chápané mezinárodní komunitou jako nelegální.“ Poukazují na konání festivalu Dny Jeruzaléma, který se pomocí zdánlivě apolitické dramaturgie zapojuje do „jasně politické strategie státu Izrael, jejímž cílem je legitimizace anexe Jeruzaléma.“

„Festival Dny Jeruzaléma představuje české i mezinárodní veřejnosti falešný obraz Jeruzaléma jako sjednoceného izraelského města. Prostřednictvím uhlazené kulturní strategie říkají Dny Jeruzaléma to samé, co izraelská vláda: Jeruzalém je nedělitelné město a hlavní město státu Izrael. OSN přitom město Jeruzalém dvakrát prohlásilo za Corpus Separatum. Anexe Jeruzaléma státem Izrael v roce 1980 je tak nelegální. Evropská unie zastává v tomto směru stejnou politiku jako OSN a izraelskou anexi Jeruzaléma nikdy nepotvrdila,“ podotýká se v otevřeném dopisu.

Mezi dalšími signatáři jsou například známé osobnosti z EU, Izraele, Palestiny a Jihoafrické republiky – britský filmový režisér Ken Loach; představitel Russellova tribunálu o Palestině Pierre Galand z Belgie; izraelští historici Shlomo Sand a Ilan Pappé; akademik Haidar Eid z Gazy, Palestiny; vědec, spisovatel a ředitel Palestinského přírodopisného muzea v Palestině Mazin Qumsiyeh; palestinská spisovatelka Susan Abulhawa; bývalý zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva John Dugard z Jihoafrické republiky a řada dalších. Podpisy pod otevřený dopis přidala i řada organizací – Evropská koordinace výborů a asociací za Palestinu (ECCP), která sdružuje více než 50 organizací a iniciativ v Evropě, izraelská lidskoprávní skupina Bojkot zevnitř anebo Všeobecná federace odborových svazů Palestiny či Asociace vysokoškolských učitelů z Palestiny. Mnoho podpisů přišlo i z USA – mezi jinými od významných osobnosti, jako je například Ann Wrightová, plukovnice Armády Spojených států amerických a bývalá diplomatka; bývalý analytik CIA Raymond McGovern či Chris Hedges, novinář a spisovatel, držitel Pulitzerovy ceny; či od členů židovských organizací jako například Židé říkají ne! či členů Americké lodě do Gazy.

Signatáři žádají Evropskou komisi o přijetí takových opatření, aby „kulturní akce pořádané v rámci titulu Evropské hlavní město kultury nebyly v rozporu se zahraniční politikou EU, mylně neinformovaly veřejnost a nemanipulovaly jí v politickém zájmu třetích zemí a nezastíraly nelegální činy.“ Dopis navazuje na otevřený dopis do Plzně 2015, ve kterém české osobnosti žádaly organizátory Evropského hlavního města kultury o odstoupení od pořádání festivalu Dny Jeruzaléma.

Plné znění dopisu: ZDE

Původní anglická verze: ZDE

21.5.2015

Více než 300 čelných odborníků na přistěhovalectví kolektivně odsoudilo plány EU na vojenské operace proti libyjským pašerákům uprchlíků. Odborníci tyto akce charakterizovali jak "naprosto sobecké", založené na "nebezpečně perverzním zkreslení historie" a připomínající činy zemí, které v 18. století umožnily obchod s otroky.

Akademici z Oxfordu, z Harvardu, z London School of Economics, londýnské School of Oriental and African Studies, z Yale a z Princetonu argumentují, že akce Evropské unie připomínají postoje států, které v 18. století umožňovaly obchod s otroky. Akademici argumentují, že tím, že se EU snaží zlikvidovat sítě, jejichž prostřednictvím se lidé dostávají do Evropy, aniž by jim poskytla alternativní bezpečnou cestu na evropský kontinent, usiluje Evropa o omezování svobody pohybu Afričanů způsoby, které připomínají metody otrokářů z minulosti.

Na serveru Open Democracy akademikové napsali: "Snažit se zlikvidovat pašování lidí vojenskými prostředky znamená pokračovat v dlouhé tradici, v jejímž rámci otrokářské státy v 18. a v 19. století použivaly násilí k tomu, aby určitým skupinám lidí zamezily ve volném pohybu."

Dodávají: "Jak vědecké práce o historii otroctví bolestně a jasně dokazují, to, co se nyní děje ve Středozemí, se vůbec nepodobá někdejšímu transatlatickému obchodu s otroky. Zotročení Afričané se tehdy nechtěli nikam stěhovat. Dnešní lidé, kteří se stěhují do Evropy, se stěhovat chtějí. Kdyby měli možnost, použijí k tomu nízkonákladových leteckých společností za zlomek ceny, kterou musejí platit za neuvěřitelně nebezpečnou námořní plavbu. A nejsou to otrokáři, kteří jim brání v použití letecké dopravy."

Akademikové se připojili k rostoucímu zástupu kritiků, kteří protestují proti vojenským akcím EU cíleným na čluny s uprchlíky.

Podrobnosti v angličtině ZDE

21.5.2015

Paul Kahn, generální ředitel firmy Airbus UK, varoval, že zbrojní a letecký průmysl by zrušil své investice v Británii, pokud by opustila Evropskou unii. Dodal, že odchod Británie z EU by byl destruktivní a měl by na dlouhodobou budoucnost Británie "obrovský dopad".

Airbus v Británii zaměstnává více než 16 000 vysoce kvalifikovaných pracovních sil. Kahn dodal, že vysocí manažeři firmy Airbus jsou silně znepokojeni referendem o odchodu Británie z EU, které připravuje konzervativní vláda. Na konferenci nazvané Wales v Londýně Kahn varoval, že 150 000 - 200 000 pracovních příležitostí ve Walesu závisí na členství Británie v EU.

Kahn dodal, že i když by továrna firmy Airbus v Broughtonu nebyla uzavřena přes noc, další investice by byly nepravděpodobné. Airbus ročně investuje do britského výzkumu a technologie půl miliardy liber.

Obdobné varování pronesl ve středu Sir Mike Rake, předseda Konfederance britského průmyslu (CBI). Ten naléhal na členy své organizace, aby hovořili veřejně o prospěchu, jaký má Británie z členství v EU, který podle něho dosahuje částky 3000 liber (cca 114 000 Kč) ročně pro každou britskou domácnost.

Pro setrvání v EU se ve středu vyslovili i ředitel supermarketu Marks and Spencers Marc Bolland a energetická firma SSE. Bankovní gigant Deutsche Bank předtím oznámil, že připravuje nouzový plán odchodu z Velké Británie, pokud by země hlasovala pro zrušení svého členství v EU.

Anglická média jsou plná euroskeptické propagandy podporující odchod Británie z EU. Angličané však neřeší reakci Skotska, které by se proti odchodu z EU radikálně postavilo. Důsledkem by byl rozpad Británie a vznik samostatné malé Anglie, zřejmě jako zcela irelevantního teritoria u pobřeží Evropy.

Podrobnosti v angličtině ZDE

21.5.2015

Čínské námořnictvo vydalo několik varování americkému hlídkovacímu letadlu, aby opustilo letecký prostor nad umělými ostrovy, které Peking buduje, aby posílil svůj nárok na sporné teritorium v Jihočínském moři.

Varování zaznamenal americký televizní tým na palubě hlídkového letadla P8-A Poseidon poté, co Pentagon oznámil, že uvažuje o zavedení pravidelných vojenských hlídek v této oblasti po varování, že činnost ČÍny riskuje konfrontaci mezi Washingtonem a Pekingem.

Televize CNN informovala, že jedno čínské vojenské plavidlo vydalo ve středu americkému hlídkovacímu letadlu osm varování ve zjevné snaze vytvořit nedaleko umělých ostrovů bezletovou zónu. Když odpověděli američtí piloti, že letí v mezinárodním vzdušném prostoru, rozčilený čínský radioperátor reagoval: "Zde je čínské námořnictvo! Vypadněte!"

Je to náznak toho, co nás možná čeká, pokud se Spojené státy rozhodnou vyslat do této oblasti vojenská plavidla a letadla. Čína se tu sváří ohledně vlastnických nároků na různé korálové útesy s Filipínami a některými dalšími zeměmi.

K incidentu došlo na útesu Ohnivý kříž, kde Čína vyvolala mezinárodní hněv tím, že si tam buduje radarovou stanici a další vojenská zařízení na umělém ostrově. Vyvolává to napětí ve Spratlyho souostroví, na které si číní nárok Filipíny, Vietnam, Malajsko, Brunei a Tchajwan. V oblasti jsou životně důležité námořní trasy pro komerční lodě, kudy se každoročně vozí zboží v hodnotě 5 bilionů dolarů.

Čína si činí nárok na 90 procent Jihočínského moře, kde je prý množství ložisek ropy a plynu. Náměstek amerického ministra zahraničí Antony Blinken tento týden varoval, že čínské budování umělých ostrovů v této oblasti poškozuje stabilitu v regionu a mohlo by to vést ke konfliktu.

Pentagon uvažuje o vyslání vojenských letadel a plavidel do této oblasti pro zajištění svobodné plavby kolem rostoucího počtu čínských umělých ostrovů. "Uvažujeme o tom, jak prokázat svobodu plavby v oblasti, která má kritický význam pro světový obchod," řekl jeden americký činitel.

Podrobnosti v angličtině ZDE

21.5.2015

Izraeli hrozí, že bude po Jihoafrické republice a Jugoslávii třetí zemí v historii, jejíž fotbalový svaz byl suspendován. Mezinárodní fotbalová federace FIFA o tom může rozhodnout na svém zasedání 29. 5., pokud ovšem na hlasování dojde. Prezident FIFA Sepp Blatter navštívil Izrael a setkal se s premiérem Benjaminem Netanyahuem, aby dosáhl kompromisu a hlasování zabránil. Informaci přinesl deník GuardianJe neuvěřitelné, jak velkou moc má fotbal ve světové politice, když má předseda mezinárodního fotbalového spolku možnost mimořádného a okamžitého jednání s izraelským premiérem (pozn. Boba Kartouse).

Pokud by na zasedání v Zurichu došlo na hlasování, které chce vyvolat palestinský fotbalový svaz, a Izralský fotbal byl skutečně suspendován, znamenalo by to v podstatě vyhoštění z mezinárodního fotbalového dění. Jde o nejvážnější trest, jaký může FIFA na své členské organizace, fotbalové svazy, uvalit.

Kompromisním řešením má být uspořádání "mírového utkání" mezi fotbalisty Izraele a Palestiny. S tímto návrhem přijel prezident FIFA do Jeruzaléma a izraelský ministerský předseda s ním souhlasí. Samotný Sepp Blatter se vyjádřil v tom smyslu, že snahu vyvolat hlasování o suspendaci izraelského fotbalového svazu považuje za zneužití pravidel FIFA a za celkově nevhodnou. Není však v jeho pravomoci tomu zabránit.

Podle palestinského fotbalového svazu se diskriminace týká zejména omezování volného pohybu palestinských i zahraničních hráčů a funkcionářů a dále obstrukcí ze strany Izraele, jako přerušování zápasů a tréninků, věznění či bezdůvodné omezování činnosti palestinských fotbalových klubů. Palestinský svaz také poukazuje na to, že pět izraelských klubů sídlí na neprávem obsazených územích.

Izraelský fotbalový svaz odmítá diskriminaci palestinských fotbalistů a tvrdí, že neporušil žádné zákony či pravidla. 

Snaha vyvolat hlasování FIFA o suspendaci Izraele přichází v období zvýšeného mezinárodního tlaku na Izrael, aby uznal státní suverentiu Palestiny.

Více v angličtině ZDE

21.5.2015
Průzkum pracovních podmínek novinářů

tisková zpráva

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

zasíláme Vám dotazník, který je součástí průzkumu o situaci na pracovním trhu novinářů a mediálních pracovníků v České republice. Průzkum pořádá Odborový svaz novinářů a pracovníků médií OSNPM) ve spolupráci s Evropskou federací novinářů (EFJ) a rakouskou odborovou organizací GPA-DJP. Jeho smyslem je pojmenovat nejzávažnější pracovně právní a sociálně problémy, abychom zjistili priority pro další činnost novinářských odborů.

DOTAZNÍK VYPLNÍTE KLIKNUTÍM NA TUTO LINKU

Věnujte, prosím, několik minut svého času vyplněním dotazníku a jeho odesláním. Pro nápravu mnohdy nerovných vztahů mezi novináři a vydavateli budou Vaše odpovědi důležité a mohou určit způsoby nápravy těchto poměrů.

Petr Masopust

tajemník OS NPM

20.5.2015

Naši předkové jedli maso jako mimořádnou pochoutku. Nebylo by rozumné je napodobit a necpat se masem bezmyšlenkovitě třikrát denně při čtení emailů? ptá se v deníku Guardian George Monbiot. Píše o hrůzných obřích "továrnách na kuřata", jaká se nyní budují ve Velké Británii. Jde o budovy dlouhé 90 metrů, v každé z nichž bude 40 000 kuřat, která budou usmrcena každých 40 dní. Británie má 2000 takových kuřecích farem. Poptávka po kuřecím mase se totiž za posledních 40 let zdvojnásobila.

Továrny na kuřata produkují prach, který je směsicí fragmentů výkalů, mrtvé kuřecí kůže, roztočů, bakterií, spór hub, mykotoxinů, endotoxinů, veterinárních léků, pesticidů, čpavku a sulfidu vodíku. Je registrován jako zdraví nebezpečný a vysvětluje, proč 15 procent zaměstnanců továren na kuřata trpí chronickou bronchitidou.

Avšak v Británii továrny na kuřata volně vypouštějí tento prach do ovzduší. V hrabství Herefordshire se kuřecí továrny budou stavět vedle škol. Nikdo nezkoumá, jaké škody to způsobí.

Uvnitř továren na kuřata se praktikuje krutost v takovém měřítku, že to už člověka ani nešokuje. Kuřata se chovají tak, aby rostla co nejrychleji. Často zkolabují pod svou vlastní vahou a leží v čpavkových výkalech, v jejichž důsledku jsou popálena na nohou a na prsou mají rány. Po usmrcení jsou rozdělována do kategorií. Mnohá z nich se nedají prodávat v celku, protože jsou poškozena zhmožděninami, popálením a nekrózou. Ta se rozčtvrtí a prodávají se po částech. Máte ještě hlad?

V těchto továrnách se často šíří mor, takže majitelé používají pro kuřata v obrovském množství antibiotika. Ta se vydávají na předpis, avšak vláda kupodivu nezaznamenává, kolik antibiotik se používá. Intenzivní používání antibiotik ohrožuje lidské zdraví, protože to posiluje odolnost bakterií.

Bylo by řešením chovat kuřata na otevřených farmách? Nebylo. Kuřecí trus je bohatý na rozpustný reaktivní fosfát. Velká hejna kuřat v přírodě vytvářejí jedovatý koberec fosfátů, který se lehce dostává do nejbližších potoků a řek.

Neexistuje rozumný způsob jak chovat tak obrovské množství kuřat, která konzumujeme. Omezit škodlivé dopady znamená jíst méně masa - daleko méně. Bylo by opravdu nemožné požadovat, abychom jedli maso tak, jako naši prarodiče, jako něco mimořádného a speciálního? Uvědomit si, že na to, abychom uspokojili svou chuť museli jsme obětovat život zvířete?

Kompletní článek v angličtině ZDE

20.5.2015
Lidová tvořivost na internetu

Odposlechy telefonických rozhovorů mezi Lídou Baarovou a Josefem Goebbelsem zachycené československou tajnou službou v květnu 1938. Ve spisu je poznámka. Že L. B. stále hovoří rozčileným hlasem, J. G. tiše a omluvně.

B.: Servus, Josef! Jak to, že tu roli ve filmu Mládí dostala ta kráva Kristina Söderbaum. Slíbils ji přece mně!

G: Ale, Liduško, meine Liebe…

B: Všude se za mě stydíš, vole. Lítám jako kráva. Ty jsi normální primitiv, vole. Nebudu ti dělat poskoka. Nebereš mě jako partnera, šikanuješ mě.

G: Já tě nijak nešikanuju, já pracuju pro oba. Carl Froelich už mi slíbil, že tě obsadí do svého nového filmu Doma.

B: Slovo doma přede mnou ani nevyslovuj. Kdo má furt poslouchat kecy o tý tvý hysterce Magdě a kupě vašich harantů. Já jedu prostě jako motorová myš a ta čůza je doma. Já bych ji seřezala a šla by makat..

G: Ale miláčku… Když on na ni Führer strašně drží…

B: Ten tvůj věčnej Führer, vole. Politika mu jde asi jako před tím malování, debilovi. Mimochodem, už jsi s ním mluvil o tom, že by měl z Abwehru vyrazit Canarise a místo něj tam strčit Heydricha? Jestli ne, tak si u mě mrtvej, Goebbels.

G: Takhle o vůdci nemluv, Liduško, prosímtě. A nehádej se, já jsem úplně groggy.

B:Já tady kvůli tobě nasazuju krk, nasazuju všechno. Kvůli sudetským Němcům teď chce Beneš mobilizovat. A co bude se mnou, jestli začne válka? Pověsej mě kvůli tobě veřejně v Lucerně.

G: Snad na lucernu…

B: Drž hubu! V Lucerně, to je takovej podnik na Václaváku, co patří bráchovi Havla z barrandovských ateliérů. Já chci partnera, já nechci ministra propagandy!

G: Vždyť já už nechci být ministr propagandy. Mám toho už taky plné zuby.

B: Tak doufám, že odřekneš tu oslavu narozenin svý dcery a budeš se věnovat mně. A měl by sis pořídit něco na sebe. Každej gauleiter chodí líp oblíkanej než ty, primitive.

G. Slibuju, du mein Nachtschmetterling…. Právě mě na druhé lince volá Vůdce, musím končit. Tschüss!

B: Tschüss, vole!

20.5.2015

Britská policie se domnívala, že Alexandr Pěrepiličnyj, whistleblower, který uprchl z Ruska kvůli obavám z Kremlu, zemřel z přirozených příčin. Toxikologický test však prokázal, že smrt způsobil extrémně vzácný asijský jed. Pěrepiličnyj měl vypovídat v soudní kauze odhalující korupci a daňové úniky na ruských nejvyšších místech.

Světle žluté trychtýřovité květy rostliny Gelsemium elegans lze najít pouze v podhůří a horách Asie. Na pohled jsou překrásné, ale když dojde k požití, vyvolávají rapidní útok na nervový a respirační systém.

Navzdory varování, že si Kreml přeje smrt důležitého svědka, moderní britští detektivové - na rozdíl od Sherlocka Holmese, který o jedu věděl již v roce 1870 - dospěli k názoru, že v náhlém zhroucení čtyřiačtyřicetiletého Rusa při běhu na předměstí Londýna v listopadu 2012 není nic nepřirozeného.

To bylo předtím, než profesorka Monique Simmonsová, přední botanička v Kew Gardens v Západním Londýně, ohromila britské představitele odhalením, že v těle Pěrepiličného byly objeveny stopy právě zmíněného Gelsemium elegans. Rostlina při originálních toxikologických testech zjištěna nebyla. Přitom jde o známou zbraň "čínských a ruských nájemných vrahů", upozorňuje Bob Moxon Browne, právník vystupující v pondělí v dané kauze v Surrey. Byly nařízeny další testy.

Tvrzení, že na britské půdě byl zavražděn další ruský disident, dále poškodí vztahy mezi Londýnem a Moskvou. Údajná vražda Alexandra Litviněnka radioaktivním čajem vedla k největšímu oslabení vzájemných vztahů od studené války,

Zavražděný měl být klíčovým svědkem v kauze zpronevěry 200 milionů dolarů ruskými představiteli, policií a mafií. Kauzu otevřel právník Sergej Magnickij, který byl v Rusku zatčen a následně zemřel ve vězení.

Pár dní před tím, než americký prezident Barack Obama podepsal zákon o kauze Magnickij, Pěrepiličnyj se vydal na obvyklý běh luxusní londýnskou čtvrtí St George’s Hill. Živý se nevrátil.

Při originálním vyšetřování se na nic podezřelého nepřišlo, třebaže bylo známo, že zemřelý dostával výhrůžky zabitím.

Podrobnosti v angličtině: ZDE ZDE

20.5.2015
Co se týče bombardování uprchlických člunů, čtěte Orwella!

Citát z Orwellova dystopického románu 1984 zveřejnil na Facebooku Andrew Stroehlein:



4. dubna 1984. Včera večer jsem zašel do kina. Samé válečné filmy. Promítal se jeden velmi dobrý film o lodi, plné uprchlíků, kterou bombardovali někde ve Středozemním moři. Diváci se velmi bavili nad záběry obrovsky obtloustlého muže, který se snažil uplavat, zatímco ho pronásledovala helikoptéra. Nejprve jsme ho viděli, jak se motá ve vodě jako sviňucha, pak jsme ho viděli střílnou vrtulníku, pak byl plný děr a moře kolem něho se zbarvilo do růžova a pak se potopil tak rychle, jako kdyby díry v jeho těle znamenaly, že se naplnil vodou. Diváci řvali smíchem.

20.5.2015

Zrovna poslouchám pořad “Fandím Rusům, fandím USA. Vždy nekriticky” a zaujala mne slova, že český člověk nedokáže pracovat a kriticky vyhodnocovat “fakta”. K tomu bych poznamenal, že si ani nepamatuji, kdy se mi z nějakého média dostalo nějakých solidních fakt (Britské listy včetně) naopak se mi šeptandou dostalo informace, že žádné z více zdrojů ověřené novinářské informace už neexistují a zůstala pouze politická reklama, která je homogenizována tím ze je přebírána ze čtyř hlavních světových informačních agentur (které své zprávy nezdrojují), a tak nemá smysl pátrat ve světovém tisku, když nám tento vnucený povinný zpravodajský mainstream naservírují naše vlastní zpravodajská média, míní čtenář Martin Prokop a dodává: Poslední novinář kterého jsem mohl se zájmem poslouchat se jmenuje Jan Petránek a je tuším už v důchodu.

Pokud jde o Rusko, pak mě jako venkovského periferního občana v našem zpravodajství vždy zaujme výraz “To a to se stalo známému Putinovu odpůrci”, což znamená, že v Rusku jakási opozice existuje. Z našeho prostředí se o žádném známém odpůrci establishmentu nedoslechneme, čiže žádná opozice v našich demokratických luzích neexistuje. Česká společnost je navíc ovládána strachem neboť každému se z obrazovky dostane každodenně pohledu na t,o jak dopadli ti kteří se nebáli pořvávat, případně něco dokonce sami udělali. Naši mocní si s udržováním strachu ve společnosti dávají spoustu práce a používají ty nejtěžší kalibry. Statní zpráva se vyžívá v na odiv páchaných nezákonnostech a média jdou ještě dál - Nova hraje na klasickou černou kroniku, Prima na voajerismus a perverz, ČT a rozhlas útočí na samotný zdravý rozum. Pro českou společnost je těžké dostávat takovéhle ťafky a nebát se.

Za těchto podmínek nelze očekávat, že budeme myslet kriticky na základě faktů, kterých se nám nedostává.. Naopak situace faktické informační slepoty nás nutí vnímat médii přinášené emoce (nic víc média nepřinášejí) a pak podle svého vlastního založení k těmto emocím zaujímat stanoviska..

20.5.2015

Rusko obviňuje Západ z podněcování protiruského hnutí v Makedonii. Občané této země vyšli do ulic, aby protestovali proti vládě premiéra Nikoly Gruevského. Vláda čelí skandálu zahrnující masové odposlechy a opozice požaduje její rezignaci.

K protestům došlo o víkendu, z větší části bez incidentů, krátce po policejním zásahu ve městě Kumanovo, při němž zemřelo 18 osob, z toho 8 policistů. Akce byla prezentována jako pokus potlačit teroristické aktivity iredentistických albánských extrémistů, mnozí Makedonci ji však odmítají jako pokus odvést pozornost od jiných problémů.

Gruevského vláda je přátelská k Rusku, takže protesty podnítily excesy kremelské imaginace. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov při návštěvě sousedního Srbska dal průchod určitým spekulacím. (Stále nicméně není jasné, z jakého zdroje získala makedonská opozice sporné odposlechy, jimiž se opravdu bombasticky chlubila týdny předtím, než došlo k jejich zveřejnění - pozn. KD.)

"Objektivně řečeno, události v Makedonii se odvíjejí na pozadí odmítnutí vlády podílet se na sankcích proti Rusku a důrazné podpory, kterou Skopje poskytlo projektu plynovodu Turkish Stream, jemuž mnozí lidé oponují, jak v Bruselu, tak za oceánem," prohlásil ministr.

"Takže si nemůžeme pomoci, ale cítíme, že tu existuje určitá spojitost," dodal Lavrov.

Ruské ministerstvo dále využilo zatčení černohorského občana v souvislosti s extrémisty v Kumanovu a označilo ji za "přesvědčivý důkaz... pokusů dotlačit zemi do propasti "barevné revoluce". Komentátor Kremlu nakloněných Izvěstií koncem minulého týdne poznamenal ještě specifičtěji: "V zásadě, je to náš boj s Washingtonem o Evropu. Někdy záchrana Evropy začíná na Balkáně..."

Není jasné, do jaké míry Kreml skutečně věří, že Západ úspěšně organizuje síly proti jeho zájmům na tak odlehlých místech jako je Makedonie, a do jaké míry Putin a Lavrov pouze vidí příležitost podnítit problémy tam, kde to Evropané potřebují ze všeho nejmíň. Nehledě na vzájemný poměr obojího se patrně v příštích měsících dočkáme další ruské aktivity na Balkáně.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

20.5.2015

Řecký deník Kathimerini informoval, že vláda v Tiraně minulý týden vyzvala Athény k přezkoumání plánů na využití ložisek uhlovodíků v Jónském moři. Argumentuje, že těžební aktivity údajně zasahují do albánských teritoriálních vod. V demarši přitom zakreslila do map s údajně spornými ropnými ložisky také oblasti v provincii Epirus, která se nachází v severozápadním Řecku.

Podle diplomatických zdrojů se jedná o jasný územní nárok ze strany Albánie, pokud jde o hranici mezi oběma zeměmi.

Řecké úřady interpretují gesto jako inspirované programem "Velké Albánie", zaměřeným na připojování oblastí, v nichž žijí etničtí Albánci.

Podle map předložených v roce 2011 tehdejším řeckým ministrem energetiky Janisem Maniatisem průzkumná činnost zaměřená na zjišťování ložisek ropy byla prováděna v severní provincii Joaninna, která se nachází v blízkosti hranic s Albánii. Tirana v té době nijak nereagovala.

Podrobnosti v rumunštině: ZDE

20.5.2015

Podle některých zdrojů se amerického nájezdu v Sýrii, při němž zahynul člen "islámského státu" Abú Sajjáf, účastnily utajované americké helikoptéry MH-X. Ty mají být "neviditelnou" (stealth) verzí stroje UH-60 Black Hawk.

V noci z 15. na 16. květen americké síly zvláštního určení na východě Sýrie zabily významného operativce ISIL Abú Sajjáfa. O akci je známo minimum podrobností.

Podle CNN akci provedla Delta Force dopravená do obytné budovy v provincii Dajr Az-Zor, jihovýchodně od Raky, armádními vrtulníky Blackhawk a letouny s překlopnými rotory Osprey patřícími letectvu.

Je celkem zřejmé, že se takové akce účastnily i jiné stroje, včetně poskytujících elektronickou podporu vrtulníkům a dronům, jak k tomu došlo při zabití Usámy bin Ládina.

Spekuluje se o tom, že již při akci v Abbottabádu v roce 2011 byly poprvé nasazeny vrtulníky Black Hawk ve verzi Stealth.

Momentálně ale nejde o spekulace, protože ministrstvo vnitra tvrdí, že Delta Force byla hluboko na území kontrolované islamisty dopravena "vrtulníky Black Hawk vybavenými stealth", které patřily 160. leteckému pluku speciálních operací "Night Stalkers". Podle neověřených zpráv je zmíněný stroj nyní označován jako MH-X Silent Hawk.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

20.5.2015
Skandál v americké prezidentské kampani:

Federální soudce včera nařídil ministerstvu zahraničí vypracovat plán zveřejnění emailů Hillary Clintonové z doby, kdy byla ministryní, v rámci skandálu, který v posledních měsících ohrožuje její prezidentskou kandidaturu.

Soudce Rudolph Contreras nařídil vypracovat do příštího týdne harmonogram zveřejnění 55 000 stran emailů, informoval právník Jeffrey Light zapojený do kauzy. Soud tak odmítl pondělní vyjádření ministerstva, že bude potřebovat čas nejméně do ledna.

Republikáni žádají zveřejnění emailů co nejdříve. Jedná se o korespondenci z let 2009 - 2013, kdy se USA snažily restartovat vztahy s Ruskem a rozvinout strategii ve věci války v Sýrii.

Soudce také nařídil ministerstvu předložit v nejbližších dnech rozvrh zveřejnění 300 emailů Clintonové spojených s operací v Benghází, kde při útoku v roce 2012 zemřeli čtyři Američané včetně velvyslance.

Clintonová je přední kandidátkou Demokratické strany v prezidentských volbách napřesrok. Požádala ministerstvo, aby emaily zveřejnilo co nejdříve.

Kandidátka se stala terčem kritiky za porušení bezpečnostních předpisů, když se zjistilo, že používala osobní emailový server místo vládního účtu, při odesílání zpráv spojených s výkonem funkce.

Přístup k emailům exministryně kritikům poskytne řadu šancí k útoku na kandidátku.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

20.5.2015

Odborníci na veřejné zdravotnictví, kteří se podíleli na boji proti epidemii eboly v Africe, odsoudili to, co charakterizovali jako absurdní, urážlivý a oportunistický pokus zneužít epidemie pro zvýšení korporátních zisků největší soukromé globální uhelné společnosti.

Na vrcholu epidemie eboly v Africe se firma Peabody Energy tam pokusila prosazovat uhlí jako "palivo pro jednadvacáté století", jehož užívání odstraní globální chudobu a pomůže v boji proti ebole.

Greg Boyce, generální ředitel firmy Peabody, americké důlní multinacionální společnosti, tvrdil, že kdyby bylo v Africe k dispozici více energie, napomohlo by to prý distribuci hypotetické vakcíny proti ebole.

Zdravotníci, angažovaní v boji proti ebolu, zuřili, když se dověděli, že firma Peabody se snaží epidemie eboly nesmyslně zneužít k prosazování většího prodeje uhlí v Africe. Žádná vakcína proti ebole, kromě experimentálních preparátů, dosud neexistuje.

Podrobnosti v angličtině ZDE

20.5.2015

Německá zahraniční rozvědka BND utrpěla letos skandál, když voda vyplavila téměř dokončené sídlo v centru Berlína. Škoda na budově za miliardu eur však není nic ve srovnání s debaklem, který vyvolal jiný únik: Odhalení, že BND mohla pomáhat americké NSA odposlouchávat tisíce lidí v Německu, Francii a jinde v Evropské unii.

Pro Angelu Merkelovou, která z první vlny odhalení odposlechů NSA v roce 2013 vyšla jako oběť, je situace stále horší. Ocitá se pod tlakem, aby vysvětlila, kolik toho vlastně němečtí představitelé věděli o pomoci BND se špehováním spojenců v EU. Vzniká tichý bol mezi kancléřstvím a BND, ve kterém obě strany cíleně vypouštějí různé informace.

Skandál poškodil vztahy s Bruselem i Washingtonem, když Berlín blokuje předávání internetových dat NSA (telefonní data podléhající přísnějším pravidlům to neovlivnilo).

V Německu, kde je špehování asociováno s nacistickou érou a érou policejního státu NDR, je záležitost obzvláště citlivá.

Nicméně Německo desítky let udržovalo symbolické zpravodajské vztahy s USA související se spoluprací z dob studené války, také kvůli závislosti evropských spojenců na americké zpravodajské pomoci a boji s islámským terorismem. Tyto vztahy byly výrazně posíleny po 11. září. Podle dohody z roku 2002 USA modernizovaly odposlechovou stanici v bavorském Bad Aiblingu a Německo souhlasilo s předáváním dat NSA, především z teroristických center.

Nejnovější skandál propukl v březnu, kdy Spiegel informoval o pomoci BND při odposlouchávání evropských cílů NSA, a to včetně úřadu francouzského prezidenta, Evropské komise a společnosti Airbus, hlavního konkurenta amerického Boeingu v mnoha tendrech.

Podle zpráv v médiích dodala NSA BND "selektory" v podobě internetových, webových a emailových adres i telefonních čísel - pro elektronické sledování. Němečtí zákonodárci se nyní tážou, zda výběr selektorů nezahrnoval terče nesouvisející s podezřením z bezpečnostních hrozeb.

Dohoda z roku 2002 výslovně vylučovala německé a americké terče a Berlín údajně také později vyjadřoval znepokojení nad terči ve státech EU. Podle Spiegelu BND v roce 2013 vymazala 12 000 selektorů - včetně některých adres s koncovkou .de, které naznačují, že šlo o německé terče.

Jde o vysoce citlivé téma, protože zákon výslovně zakazuje BND operovat v Německu. To má na starosti Spolkový úřad na ochranu ústavy (BvF), který je vázán přísnějšími zákonnými předpisy.

Merkelová se snaží vesměs vyhýbat komentářům, prohlásila, že k odposlouchávání spojenců "nemělo dojít", kancléřství požádalo BND o vysvětlení a "identifikovalo technické a organizační nedostatky v BND". Šéf BND Gerhard Schindler odmítá, že by služba Německo zradila. Podle médií BND o spolupráci s Američany informovala, včetně důvěrného dokumentu z roku 2008.

Parlamentní výbor pro zpravodajské služby požaduje seznal selektorů, aby poslanci mohli posoudit, zda spolupráce s NSA byla legitimní. Pokud aféra bude pokračovat, kancléřka bude muset v BND provést personální změny. Těm se dosud vyhýbala. Požádala Washington o souhlas se zveřejněním seznamu selektorů, přičemž musela velmi dobře vědět, že ho nedostane.

To přimělo šéfa sociálních demokratů Sigmara Gabriela k požadavku, aby kancléřka ve vztahu k Washingtonu prokázala zásadovější přístup.

Výzkum pro Bild publikovaný v květnu ukázal, že 62 % dotázaných zastává názor, že poslední skandál poškodil reputaci Angely Merkelové.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

20.5.2015

Evropská komise včera zahájila právní proceduru proti Německu a obvinila jeho vládu, že ilegálně aplikuje národní minimální mzdu na řadu přepravních firem z Rakouska, Polska a Maďarska.

Komise má námitky proti aplikaci národního mzdového standardu na řidiče projíždějící zemí třeba jen pár hodin a značnému papírování s tím spojenému.

Komise "plně podporuje" zavedení minimální mzdy 8,50 eura, avšak aplikace na zahraniční řidiče nepřiměřeně "omezuje svobodu poskytovat služby a svobodný pohyb zboží", tvrdí prohlášení.

Německo má na reakci dva měsíce, poté může dostat tučnou pokutu. Jeho vláda tvrdí, že se snaží tímto způsobem zabránit podbízení cizích společností dosahovaného srážením mzdových nákladů. Po zahraničních protestech Berlín ale toto opatření proti mzdovému dumpingu pozastavil.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

20.5.2015
Jemenští povstalci pronikli do Saúdské Arábie

Televize Al-Masirah kontrolovaná jemenskými proíránskými vzbouřenci odvysílala záběry z bojů v saúdské provincii Nadžrán.

20.5.2015
Mezinárodní banky dostaly pokutu 5,7 miliard dolarů za podvody na trzích se zahraniční měnou

Americké ministerstvo spravedlnosti zjistilo podvodné spiknutí bankovních makléřů v několika zemích světa

Nové pokuty jsou druhou vlnou trestů za podvody na trzích se zahraniční měnou. Už v listopadu 2014 bylo šest velkých bank pokutováno za totéž částkou 2,6 miliard liber.

Americké ministerstvo spravedlnosti získalo od čtyř bank bezprecedentní přiznání viny.

Podrobnosti v angličtině ZDE

7.4.2015
PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

V březnu 2015 přispělo 199 čtenářů finančně na Britské listy bankovním příkazem celkovou částkou 45 939,60 Kč dále .

Zůstatek byl koncem března 2015 179 819,02 Kč, z toho částka na exekutorský projekt 156 375,59 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

Hospodaření OSBL za březen 2015

Zůstatek k dispozici Britským listům k 28.2. 2015:..............235 047,39 Kč

Příjmy:

Od sponzorů .......................................................... 45 939,60 Kč
úrok................................................................1,89 Kč



bankovní poplatky..........................................................543,36 Kč



Výdaje:

připojení k internetu: ...........................................................1691,50 Kč
honorář (KD) ..........................................................................29 000 Kč
výdaje v ČR (JČ) ................................................. .........................15 000 Kč
honorář (IŠ)...............................................................................6000 Kč
honorář (DV) ..............................................................................8000 Kč
honorář (BK) ...............................................................................15 000 Kč
programování nového redakčního systému (MP) ...............................6200 Kč
charitativní dar invalidnímu důchodci (platba za elektřinu) ..................19 735 Kč


Zůstatek k 31.3. 2015: 179 819,02 Kč

Daňová přiznání Občanského sdružení Britské listy z let 2003-2013

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

2010 2011 2012 2013
Festival dokumentárního filmu Jihlava       Historie >
5. 11. 2014 Třikrát hurá pro FAMU Sam Graeme Beaton
5. 11. 2014 Three Cheers for FAMU Sam Graeme Beaton
1. 11. 2014 Česká pivní válka Sam Graeme Beaton
1. 11. 2014 The Czech Beer War Sam Graeme Beaton
31. 10. 2014 Venku v přírodě - František svého druhu a Lovu zdar! Sam Graeme Beaton
31. 10. 2014 Out in the Open - František svého druhu and Lovu zdar! Sam Graeme Beaton
30. 10. 2014 Závěrečná ceremonie jihlavského festivalu: Jeho význam roste Sam Graeme Beaton
30. 10. 2014 Jihlava Closing Ceremony -- A Festival in Ascendance Sam Graeme Beaton
28. 10. 2014 Filmy o rasismu v České republice Sam Graeme Beaton
28. 10. 2014 Films about racism in the Czech Republic

Předčasné volby 2013       Historie >
21. 2. 2014 Skutečně přišla změna?   
16. 2. 2014 Proč neočekávám žádných hysterických změn k lepšímu Karel  Dolejší
31. 1. 2014 Místo škrtů šetření Boris  Cvek
10. 1. 2014 Jedna ruka netleská Lubomír  Brožek
1. 1. 2014 Chodíval k nám, chodíval... Petr  Lachnit
27. 12. 2013 Bilance roku 2013: Česká republika v zajetí minulosti Boris  Cvek
25. 11. 2013 ČSSD, korupce a dvojí metr antikomunistické pravice Jan  Májíček
20. 11. 2013 Babišův a Sobotkův plán 10% škrtů hrubého národního štěstí Štěpán  Kotrba
18. 11. 2013 Zemanovci na odchodu z politické scény? Michael  Kroh
11. 11. 2013 Nejde o pouhou solidaritu předsedů stran...

Tykadlový řidič Roman Smetana       Historie >
29. 10. 2013 Dobrý řidič Smetana Sam Graeme Beaton
29. 10. 2013 Dobrý řidič Smetana Sam Graeme Beaton
15. 3. 2013 Krajský soud potvrdil podmíněný trest pro Romana Smetanu Milan  Daniel
15. 1. 2013 Roman Smetana dostal za vyhýbání se vězení podmíněný trest Jan  Čulík
15. 1. 2013 Smetana nedostal trest, který by mohl mařit Milan  Daniel
15. 1. 2013 IDnes napsala o protestu 15 lidí proti komunismu :) o demonstraci 150 osob na podporu Romana Smetany neinformovala Milan  Daniel
7. 1. 2013 Zdravím Vás z 23. století Oldřich  Kříž
5. 1. 2013 Poněkud nevěrohodný "nestraník" Cikrt Jiří  Baťa
4. 1. 2013 Proč lžete, pane Doležale? Roman  Smetana
3. 1. 2013 Tykadla

Václav Havel - dramatik a politik       Historie >
12. 1. 2015 Foreign Policy: Why Washington Needs to Get Over Vaclav Havel Jan  Čulík
13. 12. 2014 Vaklav Hejvl a výprodej české devótnosti Karel  Dolejší
11. 12. 2014 Respekt zasahuje: Jak smíme mluvit o Havlovi Bohumil  Kartous
20. 11. 2014 Názor dne Oldřich  Průša
20. 12. 2013 Václav Havel -- padouch, nebo hrdina ? Štěpán  Forgáč
4. 1. 2013 Něco málo navíc k mladé až mladičké přítelkyni Luděk  Prokop
6. 2. 2012 Odcházení: Havel se postavil k svému celoživotnímu dílu s obrovskou svobodou Miroslav  Tejkl
6. 2. 2012 Omlouvá nás sebekritičnost? Alex  Koenigsmark
1. 2. 2012 Otevřený dopis vládě České republiky Petr  Kellner
23. 1. 2012 O preferencích a omezené universálnosti

Koutek reklamní tuposti       Historie >
12. 2. 2014 Vyjádření bývalého generálního tajemníka MOV ke komercializaci olympijské myšlenky + humoreska navíc Tomáš  Koloc
10. 2. 2014 Detaily nebo medaili!, aneb obchod s olympijským masem Tomáš  Koloc
31. 1. 2014 Máte rádi Sochi? aneb Makaronské hry 2014 Tomáš  Koloc
29. 1. 2014 "...na všech sloupích" Tomáš  Koloc
28. 1. 2014 Špičková Česká televize Bohumil  Kartous
27. 1. 2014 Ještě češtějá, ještě lépějá, pane hrábě! Karel  Dolejší
17. 1. 2014 "Ultimátní" konec českého překladatelství Tomáš  Koloc
15. 1. 2014 Antisemit revival Tomáš  Koloc
31. 12. 2013 Silvestr třicátého Tomáš  Koloc
13. 12. 2013 Slaďte (ne)zdravě?

Copyright © 1996-2014 Občanské sdružení Britské listy | Kopírování obsahu možné pouze po předchozím písemném souhlasu redakce