ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
25.5.2016


Ta normálnost funguje takto: Když dorazíte do Ajdabiye, zavřou vás do té doby, než vaši příbuzní dají dohromady peníze na platby pašerákům. Ať jsou vaši příbuzní kdekoliv, v Izraeli, v Súdánu, nebo i v Británii, pašeráci tam mají osobu, jíž musí vaši příbuzní osobně peníze vyplatit. Žádní uprchlíci neplatí peníze, než dorazí do Ajdabiye, protože pašeráci by je nedopravili na celou cestu. A nikdo u sebe nemá peníze v hotovosti, protože by jim byly ukradeny. Takže vaši příbuzní budou muset dát dohromady 1600 dolarů retrospektivní platby za cestu přes poušť. A jestliže vaši příbuzní nemají peníze, pašeráci vás budou mučit, zatímco vaše rodina to bude poslouchat v telefonu. Jednoho somálského uprchlíka takto bili holí a pažbou pušky každý den měsíc. Adam čekal šest měsíců a za trest byl donucen stát v horkém libyjském slunci na jedné noze dvanáct hodin denně. V této chvíli v našem rozhovoru na Sicílii se Adamův úsměv promění v grimasu. Přestane se dívat na mě a na mého tlumočníka, Abdelfataha, a začne civět do země. Po krátkém pokusu to udržet vevnitř se začne třást a pak vzlykat.

Máte-li pochopit skutečnou hrůzu Sahary, musíte sledovat východní trasu, která vede ze Súdánu. Poté, co opustí Agadez, lidé jsou často terčem únosů a mučení od pašeráků. Avšak jejich zkušenosti jen naznačují, co se děje pravidelně těm, kdo opustí Chartúm. To je ta cesta, kterou jdou Eritrejci, kteří prchají z nejzvrácenější africké diktatury, Somálci prchající před občanskou válkou a oběti genocidy v Darfuru.

(...)

A pak jsou tam banditi, ozbrojené jednotky a pohraniční stráže. Adam, eritrejský teenager, zažil mnoho z nich, když cestoval přes poušť ve věku patnácti let. Setkal jsem se s Adamem na Sicílii, několik dní poté, co ho zachránili ve Středozemním moři. Má sebevědomý úsměv, a mluví jasným, plynulým způsobem, který neodpovídá hrůzám, které zažil, ani překvapivě mladému věku, v němž je zažil. Měří sotva 150 centimetrů, je spíš dítě než teenager, a během své pouští cesty z Eritreji zažil víc traumat, než kolik jich většina z nás zažije za celý život. Hubený chlapec v tričku, mohl by být na výletě s přáteli. Až na to, že je na cestě dlouhé měsíce.

Cesta, kterou jel, probíhala blízko místa, kde se setkávají súdánská, egyptská a libyjská hranice. Jak se jeho konvoj třinácti toyot blížil k Egyptu, egyptská policie na něj začala střílet. Sjeli tedy z cesty, aby se vyhnuli Egypťanům a ztratili se v poušti. Několik Adamových přátel zemřelo žízní. Dále na sever, v Libyi, narazili na džihadistické ozbrojence, kterým pašeráci předem nezaplatili úplatek, a ti okamžitě začali na konvoj také střílet. Zemřeli další uprchlíci a jeden pašerák.

Jakmile konečně dorazili do Ajdabiyi na břehu Středozemního moře, Adam se stal obětí politických her. Pašování lidí se ignoruje a často jej dokonce místní bojůvky, které vládnou v Libyi, kde není centrální vláda podporují. Avšak tohoto dne chtěly hlavní bojůvky v Ajdabiyi a vláda v Súdánu ukázat světu, že bojují proti metle migrace. Takže Adamova skupina měla to neštěstí, že ji vrátili do Súdánu jako součást dohody mezi úřady v Chartúmu a v Ajdabiyi a byl prezentován davu novinářů na televizí vysílané tiskové konferenci. Singál byl jasný: Pohleďte, hlídáme hranice.

Situace už nemohla být horší, když byla Adamova skupina uvězněna a pak odsouzena k deportaci zpět do Eritreje. Podle Adamova líčení už začal proces deportace (což by znamenalo, že v Eritreji skončí ve vězení), když náhle zasáhla OSN a přesvědčila súdánské úřady, aby dodržely mezinárodní právo a odvezly uprchlíky do tábora na súdánsko-eritrejské hranici. Poté, co se mu téměř podařilo dojet až k Středozemnímu moři, byl nyní zase zpátky po deportaci na vzdálenost více než 4500 kilometrů.

Avšak k nejbrutálnější části Adamovy cesty došlo, když konečně dorazil o několik týdnů později znovu do Ajdabiye. Zatímco ti, kteří cestují do Libye západní cestou, se většinou dokáží vyhnout únosům a výkupnému, pro uprchlíky, kteří jdou východní cestou, je to běžný zážitek. Vydírání tam není náhodné. Je to primární byznys pašeráků, kteří pracují na súdánské cestě.

"Stalo se to součástí naší kultury," řekl mi eritrejský aktivista za práva uprchlíků. "Víme, kde nás budou mučit a kolik budeme muset zaplatit. Jsme na to připraveni. Říkáme, že je to normální."

Ta normálnost funguje takto: Když dorazíte do Ajdabiye, zavřou vás do té doby, než vaši příbuzní dají dohromady peníze na platby pašerákům. Ať jsou vaši příbuzní kdekoliv, v Izraeli, v Súdánu, nebo i v Británii, pašeráci tam mají osobu, jíž musí vaši příbuzní osobně peníze vyplatit. Žádní uprchlíci neplatí peníze, než dorazí do Ajdabiye, protože pašeráci by je nedopravili na celou cestu. A nikdo u sebe nemá peníze v hotovosti, protože by jim byly ukradeny. Takže vaši příbuzní budou muset dát dohromady 1600 dolarů retrospektivní platby za cestu přes poušť. A jestliže vaši příbuzní nemají peníze, pašeráci vás budou mučit, zatímco vaše rodina to bude poslouchat v telefonu. Jednoho somálského uprchlíka takto bili holí a pažbou pušky každý den měsíc. Adam čekal šest měsíců a za trest byl donucen stát v horkém libyjském slunci na jedné noze dvanáct hodin denně. V této chvíli v našem rozhovoru na Sicílii se Adamův úsměv promění v grimasu. Přestane se dívat na mě a na mého tlumočníka, Abdelfataha, a začne civět do země. Po krátkém pokusu to udržet vevnitř se začne třást a pak vzlykat. Přerušíme interview a Adam pohřbí svou tvář na Abdelfatahově rameni.

V Ajdabiyi, jestliže vaši příbuzní zaplatí, předají vás dalším pašeráckým gangům a odvezou vás směrem na západ. Několik skupin Eritrejců, s nimiž jsem hovořil, bylo odvezeno na západ do místa zvaného Ben Walid, často v hermeticky uzavřených kontejnerech. V důsledku toho během většiny těchto cest většina lidí zemře, na dehydrataci nebo udušením. Je pro to důvod - jízda do Ben Walidu vede přes území ovládané islámským státem. Kdyby bojovníci z Isis věděli, že v kamionu jsou uprchlíci, zastavili by ho, muslimy by pustili a křesťany by zajali. Proto pašeráci používají hermeticky uzavřená vozidla, jako jsou tankery. Je obtížné do nich nahlížet.

Setkal jsem se s devíti lidmi, kteří měli to neštěstí, že cestovali na otevřeném nákladním vozidle nedaleko Sirte, hlavního města Isis v Libyi. Lehce si jich bojovníci všimli a uvěznili je po dlouhé týdny v táboře Isis, než výbuch bomby vyvolal dostatečný zmatek, při němž mohli Eritrejci uniknout. Jeden z nich se pokusil utéci dříve - střelili ho do nohy.

Když dojedete do Ben Walidu, pašeráci vás zase uvězní a následuje tentýž proces - věznění a mučení, dokud vaši příbuzní nezaplatí ve své zemi společníku pašeráků. Tentokrát je cena 2000 dolarů - platí se předem za luxus přeplavby přes moře. Jakmile zaplatíte, převezou vás do třetího vazebního střediska, známého jako "mazraa". Tam čekáte za strašlivých podmínek, obyčejně týden nebo déle, ale někdy měsíce. Jídlo dostáváte jen jednou denně a pravidelně vás bijí. Ženy jsou často znásilňovány.

"V té mazraa se odehrává veškeré utrpení, jaké člověk může vůbec snést," říká eritrejský lékař jménem Tadese, když se setkáme uprostřed Středozemního moře. "Samozřejmě, my jsme věděli, jaké to bude, než jsme se tam dostali. Tak proč jsme se vydali na cestu?"

V Evropě si mnozí myslí, že odpovědí je, že lidé z člunů chtějí zneužívat náš velkomyslný sociální systém. Jak dosáhla v roce 2015 uprchlická krize horečnatého vrcholu, evropští politikové opakovaně šíříli představu, že uprchlíci, snažící se přeplout Středozemní moře, jsou lidé, kteří se specificky chtějí zmocnit evropských zdrojů a zprznit evropskou kulturu. (...) Typicky zlovolným výrokem varoval český prezident Miloš Zeman, že vlna uprchlíků přípraví Evropany "o krásu žen, protože budou zakryty burkami od hlavy k patě, včetně obličeje." Ve východní a střední Evropě si zamilovali politikové tvrzení, že 90 procent migrantů přichází z ekonomických důvodů.

Patrick Kingsley, The New Odyssey: The History of Europe's refugee crisis. Guardian Books a Faber and Faber, Londýn, 2016. Str. 36-41

25.5.2016

Ve středu uniklo o vlásek ve Středozemním moři více než 500 lidí utopení, poté, co se převrátil pašerácký člun. Scéna byla zachycena v sérii dramatických fotografií.

Jak se přibližovaly lodi italského námořnictva s cílem zachránit uprchlíky, loď se převrátila a shodila osoby na přeplněné palubě do vody. Při tom se nejméně pět lidí utopilo.

Avšak námořníkům se podařilo zachránit asi 550 životů, způsobem, který experti na migraci charakterizovali jako "zázračný".

Osoby, které přežily dřívější katastrofy, svědčí o tom, že je téměř nemožné uniknout živý z podpalubí, pokud se loď potopí.

Ibrahim Mbalo, Gambijec, jeden z pouhých 28 lidí, kteří přežili, když loni v dubnu ztroskotala jeho loď a zahynulo osm set lidí, vylíčil, že se cestující navzájem stahují dolů, když voda zalije podpalubí. Neumějí totiž většinou plavat a potřebují se něčeho držet, tak se chytají druhých lidí.

Je to tento týden už osmatřicátý člun, který zachránilo italské námořnictvo. Od pondělka bylo zachráněno více než 6000 životů, 11 000 od začátku měsíce a 39 000 od začátku letošního roku.

Do Itálie přichází v podstatě stejný počet uprchlíků jako loni, kdy jich do 26. května 2015 dorazilo 39 000.

Podrobnosti v angličtině ZDE

25.5.2016



Jesse Hughes ze skupiny Eagles of Death Metal si v rozhovoru vymyslel, že na pařížském útoku v divadle Bataclan, k němuž došlo 13. listopadu 2015, se podíleli i jeho muslimští zaměstnanci. Říkal to už dříve, posléze se omluvil, že to byl blud způsobený traumatickým zážitkem. Nyní už se neomlouvá. Správa divadla jeho tvrzení ostře odmítla.

Deník Guardian publikoval otevřený dopis Jesse Hughesovi od Araba Ismael El Irakiho, nadšence pro rockovou hudbu, který při inkriminovaném představení byl a přežil. Dopis byl původně zveřejněn na Facebooku.

Tvrdíš, Jesse, že bezpečnostní zaměstnanci v divadle Bataclan o útocích předem věděli a varovali před nimi všechny Araby, které uviděli.

Jsem na fotografii, pořízené těsně před útokem, a vypadám jako typický Arab. Nikdo nevypadá více muslimsky než já. Avšak to tvoje velké zlé muslimské spiknutí mě jaksi minulo. Sakra, oni mě zapomněli varovat. Také zapomněli varovat Džamilu a všechny ostatní Araby, kteří v tom divadle byli té noci povražděni. Zapomněli varovat mého marockého spoluobčana Amina, který byl také zastřelen. A o několik týdnů později zapomněli varovat Leilu, dalšího Marokánce,. který byl usmrcen při útokovu Ouagadougou. Je to tedy neschopné muslimské mezinárodní spiknutí. Nikoho nedokáží varovat efektivně.

Nebudu ti vyprávět, jak jsem se já té noci choval. Nechci o tom hovořit veřejně, nemyslím, že další krvavý příběh z Bataclanu je pro kohokoliv užitečný. Můžeš si to zjistit sám, jenže se ti to nebude líbit, nebude to odpovídat tvému úzkoprsému, sterotypnímu obrazu toho, co dělají muslimové a Arabové. Jsem přesvědčen, že lidem, jimž jsem té noci pomohl, bylo hodně jedno, že jsem Arab, a ani já jsem neřešil, jakého jsou původu nebo jakému imaginárnímu příteli se klaní. Krev nás všech je červená, bratře. Dost už o mě.

Děsí mě nejvíc, že si vůbec neuvědomuješ, že obrovský počet z nás, kterým se podařil dostat se ven zaživa vděčí za svůj život muslimovi. Jmenuje se Didi a to on otevřel ty levé přední dveře, jimiž většina z nás se dostala ven. Tenhle člověk udělal něco, co bys ani ty, ani já, ani nikdo jiný neudělal.

Víš, co udělal, ten Arab, ten muslim? Otevřel levé přední dveře a pustil jimi ven obrovské množství lidí. A pak, když už byl v bezpečí na ulici venku, SE VRÁTIL ZPÁTKY DO TOHO DIVADLA. Aby zachránil další lidi. Otevřel východ v prvním patře a vypustil tam odtud spoustu dalších lidí. Ten člověk, jak říkám, nebyl vůbec jako ty. Ani jako já.

Byl to, zatraceně, hrdina. Neozbrojený, opravdový hrdina s rudou krví, kteréhos právě urazil svými nenávistnými, rasistickými výroky. Ty, který hrdina nejsi. Ty jsi jen jako já, prostě obyčejný člověk, který se náhodou octl ve strašlivé situaci a snažil se odtamtud dostat a pomoci pár lidem kolem sebe. Takže - ne, tvé výroky nejsou v pořádku. Jak by mohlo být v pořádku urážet hrdiny?

Ty říkáš, že islám je problém. Já říkám: "Vy všichni zasraní bigotní omezenci a vaše pohádkové zasrané příběhy jsou problém. Rasismus a odmítání uznat, že druhý je taky složitá lidská bytost (daleko složitější, než jak to dokáže vysvětlit etnikum nebo rasa) - to je ten problém.

Vždyť si v tu noc viděl ty vrahy. Ty zasrané vrahy s mramorovýma očima a s vypraným mozkem, nebyli vůbec ani schopni poznat lidskou tvář. Kamaráde, přestaň se takhle chovat. Nepředstavuj si, že čelíš té strašlivé fundamentalistické vlně smrti sám. Protože tohle je teď ten svět, v němž my teď žijeme, jsme všichni společně v těch hovnech. Muslimové a Arabové jsou v tom s vámi, čelí náhodné, stupidní smrti stejně jako vy.

Kompletní text v angličtině ZDE

25.5.2016

Kolem přijímání protikuřáckého zákona se opět otevřely v České republice velmi obvyklé spory o tom, co je svoboda a její omezování. Jakožto člověk, který se hlásí k liberalismu, vysoce oceňuji osvobození člověka od poručnictví státu. Stát tu má být pro člověka a nikoli člověk pro stát. Problém ovšem nastává v okamžiku, kdy jeden člověk má respektovat svobodu jiného.

Zřejmě díky zkušenosti z normalizace, kdy neexistoval právní stát a stát byl ve všech ohledech jenom nástrojem jedné mafiánské organizace, v Česku – zejména pravicově smýšlející lidé – mají tendenci považovat za svobodu osvobození se od státu do stavu nějaké džungle, kde si každý dělá, co chce, a podle toho, jak je silný. Džungle je ovšem naprosté popření svobody. Stát musí zasahovat do společnosti, pokud má být ochráněn slabý před silným, pokud má být zrušen princip džungle a nastolen princip práva.

Debata o svobodě nemůže být oddělena od debaty o veřejném zájmu. Ta svoboda, která je tolik drahá liberálům, nemůže existovat bez veřejného zájmu, je dokonce možná pouze v rámci veřejného prostoru, definovaného právem a dalšími pravidly. Tedy debata o kouření musí být debatou o veřejném zájmu a nikoli debatou o tom, že nám zase chce někdo zasahovat do naší svobodné džungle. Džungle není svobodná, džungle je otroctví slabšího silnějšímu. Ani „svobodný trh“ se nesmí stát džunglí, v níž se „podniká“ na způsob tunelování a konkurzních mafií nebo na úkor lidského zdraví.

Jiným způsobem není možné pochopit, proč civilizované země systematicky kouření potlačují (protože je to ve veřejném zájmu), jiným způsobem není možné ani se civilizovanou zemí stát (nejde ani tak o výsledek té debaty, ale hlavně o to, že součástí debaty nemůže být koncept svobody jako džungle, svobody jako jakéhosi prázdna mimo veřejný prostor a veřejný zájem).

Pozn. JČ: Ve většině zemí světa je zakázáno kouření ve veřejných místnostech proto, že způsobuje rakovinu jiným lidem, než jsou kuřáci, tedy nekuřákům, kteří jsou nuceni kouř kuřáků vdechovat. I kdybychom tedy přijali sporný argument některých českých "libertariánů", že si člověk má právo ničit zdraví, když chce (že jiní lidé musejí vydávat obrovské finanční částky na léčení nemocných kuřáků ve zdravotnictví tito "libertariáni" pomíji), nikdo nemá právo ničit zdraví druhým lidem. To je naprosto nesporný argument, přijímaný v zahraničí všeobecně. Je s podivem, že do České republiky pro mnoho lidí zase jaksi nedorazil...

20.5.2016
Rozhovor Britských listů 58:
Jsou dnes tradiční média zajatci sociálních sítí?




S Tomášem Trampotou, sociologem médii z pražské Karlovy univerzity, hovoří v tomto rozhovoru Britských listů Bohumil Kartous o tom, jak výrazně se dostávají tradiční média do vleku pitomostí šířených na sociálních sítích a jak se to může v budoucnu změnit. Rozhovor se vysílá na regionalni televizi.cz, která je k dispozici satelitem, pozemním digitálním vysíláním a na kabelu i na internetu, od pátku 20. května 2016.

I vy můžete mít na Regionální televizi před vysíláním Rozhovoru Britských listů za velmi rozumnou cenu svou reklamu. Televize má dosah na půl milionu diváků. Napište si o podrobnosti na adresu redakce@blisty.cz.

Přidejte si prosím Britské listy mezi oblíbené na Facebooku ZDE

25.5.2016
Setkání v Edinburku po třiceti letech



Vlevo Daniela a Tomáš Bísek na sředeční akci v Edinburku. Akcí provázel John Miller, bývalý moderátor všeobecného shromáždění Church of Scotland a dávný Bískův spolužák z USA

Ve středu se v Augustinově středisku na George IV Bridge v Edinburku konal křest anglického vydání knihy českého evangelického faráře a disidenta Tomáše Bíska, který se za normalizace stal terčem pronásledování české tajné policie a jako signatář Charty 77 byl s celou rodinou v roce 1985 nucen vystěhovat se do Skotska.

Žili zpočátku v novém městě nedaleko Glasgowa jménem Cumbernauld, kde se Bíska ujala skotská protestanská církev Church of Scotland a zaměstnala ho jako faráře. Ke konci svého pobytu ve Skotsku pracovali Bískovi v Iona Community, na ostrůvku Iona v severozápadním Skotsku, kam do Británie přišlo ve středověku prostřednictvím svatého Columby křesťanství.

Daniela i Tomáš Bískovi byli před odjezdem z Československa do Británie zbaveni československého občanství. Jejich čtyři děti ale ne, a ty i ze Skotska po emigraci pravidelně jezdili - bez rodičů - na celé léto na prázdniny do Čech. Jak na edinburském setkání svědčila jedna z Bískových dcer, "vůbec jsme netušili, že nás taky zpátky do Skotska za rodiči nemusejí československé úřady pustit".

Pro Bískovy děti i pro Danielu a Tomáše Bískovi nebyl příchod do Skotska zrovna lehký. Dětem se stýskalo po českých kamarádech, rodina zápolila s cizím jazykem. Přesto se jich skotská církev Church of Scotland neuvěřitelným způsobem ujala a poskytla jim domov i útočiště. Jak to vyjádřila jedna skotská přítomná: "Když Bískovi měli v tom pětaosmdesátém roce přijet, starali jsme se o to, jak jim můžeme pomoci a co asi všechno budou potřebovat. Neuvědomili jsme si, jak nesmírně obohatí život nás všech."

Edinburské setkání nad anglickým vydáním Bískovy knihy (která r. 2012 vyšla i česky, v nakladatelství Kalich, pod názve  Ohledávání, doma, ve Skotsku a zase doma) bylo nesmírně dojemné. Vyplynulo z něho, jak obtížné je to pro jakéhokoliv emigranta či uprchlíka přijít do jiné země. Všichni přítomní si to uvědomovali.

Zajímavé je, že všechny čtyři děti Bískových i jejich vnoučata však dnes žijí v Británii. Jak řekla jedna dcera: "Skotsko je pro mě dnes víc domovem než Česká republika." Jeden syn Tomáše Bíska otci poděkoval, že se v sedmdesátých a osmdesátých letech zachoval správně a čestně. To, že byla rodina vyhoštěna z Československa, bylo tehdy traumatické, ale v důsledku toho, že otec jednal správně, se jeho dětem dnes vede v Británii dobře. Syn za to otci poděkoval.

Na pražském Jižním městě se Bískovi snažili vést centrum pro chudé lidi a bezdomovce. Rozhodnutím činitelů městské správy v Praze 11 z ODS, pánů Mlejnského a Janečka bylo centrum zrušeno. Nebylo prý záhodno, aby střediska měli možnost využívat Romové.

25.5.2016
Eurozóna v noci poskytla Řecku půjčku 10,3 miliard euro

Činitelé EU schválili rozhodnutí poskytnout Řecku 10,3 miliard euro v dalším záchranném balíčku. Mezinárodní měnový fond však musel podstatnou měrou ustoupit od svého požadavku, aby Řecku byl poskytnut odpis dluhů. Německo to odmítlo povolit.

MMF varoval, že Řecko bude zatíženo stále rostoucími poplatky za své půjčky. Německo však odmítlo odpis řeckých dluhů předem a prosadilo, že se o něm bude jednat až před koncem nynějšího "záchranného" programu, v polovině roku 2018.

Několik ministrů financí eurozóny souhlasilo, že Řecko udělalo dost na to, aby mohlo dostat další záchranný šek. Vláda strany Syriza, kterou vede Alexis Tsipras, prosadila v parlamentě opatření k zvýšení státních příjmů, včetně zvýšení daní za kávu, tabák, používání internetu a vyšší DPH. Provedla také nepopulární důchodovou reformu a založila privatizační fond k odprodeji státního kapitálu, který se má stát jistinou za půjčky.

MMF však před schůzkou vydal ostré prohlášení, v němž varoval, že Řecko bez odpisu dluhů nedokáže splnit podmínky současného záchranného balíčku. Podle předpovědi MMF bude Řecko v roce 2050 zatíženo dluhy ve výši 250 procent svého HDP, pokud dluhy nebudou podstatnou měrou "restrukturalizovány". To znamená, že by za ně Řecko mělo platit nižší úrok a mělo by dojít k restrukturalizaci splátek.

Podrobnosti v angličtině ZDE

25.5.2016

Zoe Gilchrist, britská studentka, strávila v Idomeni jako pomocník posledních pět měsíců. Toto řekla v rozhlase BBC:

"Nedá se tam absolutně nic dělat, kromě toho, že stojíte ve frontách. Na jídlo, na čisté spodní prádlo nebo čekáte, než se dostanete ke kohoutku s vodou, protože tady prostě není dostatečná infrastruktura a je nedostatek všeho. Řecko nemá kapacitu na to, aby si poradilo s 52 000 uprchlíky, kteří tam nyní uvízli. Takže pro lidi v Idomeni je život teď jen nuda a stání ve frontách.

Mnoho místních vesničanů otevřelo své příbytky uprchlíkům, aby se tam mohli u nich osprchovat. V médiích jsou záběry útoků slzným plynem a záběry absolutního zoufalství, takže lidi vědí, jak to tu vypadá, a s uprchlíky široce sympatizují.

Není to jejich volba. Nikdo z nich nechce být v Řecku.

Ten den toho útoku slzným plynem byl šílený. Lítala jsem prostě jen kolem. Nutila jsem lidi, aby vdechovali citrón, aby přestali plakat. A snažila jsem je zachránit, než omdlí."

Moderátorka: Tlak na Řecko vyvolává otázky, jakým způsobem se stále staví k uprchlické krizi Evropská unie. Loni přislíbily členské země EU, že přijmou na své území 860 000 uprchlíků z Řecka a z Itálie, avšak do dneška 23 zemí, které se na přijímání uprchlíků podílejí, daly k dispozici jen 7700 míst.

Helle Thorning-Schmidt byla dánskou premiérkou. Nyní je generální ředitelkou charitativní organizace Save the Children International:



Helle Thorning-Schmidt, bývalá dánská premiérka, nynější ředitelka humanitární organizace Save the Children International

Helle Thorning-Schmidt: My samozřejmě chápeme, že řecké úřady chtějí lidi přesunout do oficiálních táborů. V Idomeni jsou podmínky zoufalé. Avšak my naléháme na řecké úřady, aby lidi přesunovali pokojným a důstojným způsobem. Zejména musejí zajistit, aby mnoho zranitelných dětí, také děti bez doprovodu rodičů byly při přesunování ochraňovány.

Moderátorka: Jste si jistá, že o ně bude v táborech, kam jsou přesunováni, lépe postaráno?

Helle Thorning-Schmidt: Myslíme si, že nové oficiální tábory budou mnohem lepší než zoufalá situace, která existovala v táboře v Idomeni. Jsme ale stále ještě znepokojeni ohledně těch nových táborů. Nejsou dostatečně hygienicky zabezpečeny, chybí tam infrastruktura. Naléháme na řecké úřady, aby se tím zabývaly.

Moderátorka: Všechno tohle naznačuje daleko širší problém. Myslíte, že tato krize bude nyní řešena, poté, co EU dosáhlo dohody s Tureckem?

Helle Thorning-Schmidt: Je to velmi složitá situace. Pohlédneme-li však na realitu situace v Řecku, nemůžeme říct, že dohoda EU s Tureckem je vůbec nějakým řešením. V jejím důsledku totiž zůstalo obrovské množství rodin, mnohé z nichž uprchly před válkou v Sýrii, v Iráku, v Afghánistánu, a uvízly nyní ve vakuu v Řecku. Máme tady malé děti, těhotné ženy, i staré lidi, kteří spí na polích a na nádražích. To prostě nemůže být přijatelné řešení v evropské zemi. Tito lidé v současnosti nemají možnost vést důstojný život.

Moderátorka: Samozřejmě, některé evropské země se rozhodly uzavřít své hranice, protože si myslí, že nemohou ty velké počty zvládnout.

Helle Thorning-Schmidt: To, co členské země EU musejí udělat je se podělit o tuto odpovědnost daleko lépe, než jak to dělají dosud. Ony to nedělají a proto začaly nově ochraňovat své hranice. Tak se to ale nedá řešit. Musíme najít dlouhodobější řešení.

Moderátorka: Existuje projekt na rozdělování uprchlíků, ale mnoho zemí, které přislíbily, že přijmou uprchlíky, přijaly jen velmi malý počet, a některé země jako Británie, Irsko a Dánsko, se na rozdělování uprchlíků neúčastní.

Helle Thorning-Schmidt: To, co říkám, je velmi jasné. Tato krize se nedá řešit v Řecku. Není to důstojné, aby ženy a děti musely na dlouhou dobu spát na nádražích, protože nemůžeme pro ně najít základní ubytování. Musíme zintenzivnit své úsilí. Samozřejmě, nejlepší by bylo, kdybychom mohli odstranit příčiny této krize v Sýrii, v Afghánistánu i jinde, odkud lidé prchají.

Moderátorka: Ovšem uprchlická krize v mnoha evropských zemích vyvolala emoce.

Helle Thorning-Schmidt: Myslím, že by to nemělo pro nás být výmluvou, abychom si zakrývali oči před tím, co vidíme, že se děje právě teď, dnes, v Evropě. Mnoho Evropanů bylo v Řecku. Mají tu zemi rádi, je to fantastická země. Teď si musíte uvědomit, že Řecko čelí obrovské krizi a snaží se pomoci více než 50 000 uprchlíků. My Evropané to musíme vidět, nejen svýma očima, ale i srdcem. Musíme udělat daleko víc, než co jsme dělali dosud.

Audio v angličtině ZDE (od minuty 17.28]

24.5.2016
Řecká policie likviduje Idomeni

Policie likviduje největší neoficiální uprchlický tábor v Evropě, kde setrvávalo více než 8000 lidí. Tisíce uprchlíků a migrantů uvízly v provizorním táboře v Idomeni poté, co Makedonie v březnu uzavřela hranice. Autobusy dopravují uprchlíky do nedostavěných táborů nedaleko Soluně.

24.5.2016

Armádní tábory, které byly otevřeny v posledních deseti dnech a kam Řekové plánují uprchlíky z Idomeni přemístit, jsou dle dobrovolníků i UNHCR v nepřijatelném stavu. Podmínky pro život v nich jsou výrazně horší než v provizorním kempu Idomeni, jak potvrzují čeští koordinátoři Pomáháme lidem na útěku, kteří nové kempy navštívili.

V táboře Sindos, kde je již nyní přibližně 500 uprchlíků, není zavedena pitná voda. Do budov, kde mají uprchlíci bydlet, na několika místech zatéká, kolem budov jsou nebezpečné hromady kovového šrotu. Přístup k lékařské péči v těchto nových táborech je naprosto minimální, pouze několik hodin týdně. Navíc strava, poskytovaná armádou, se skládá z jednoho, stále stejného a  navíc velmi nekvalitního pokrmu,” říká koordinátorka Marcela Janáčková ze spolku Pomáháme lidem na útěku.



Několik nových kempů bylo otevřeno navzdory odmítavému stanovisku UNHCR, podle kterého tábory nesplňují ani potřebné minimální standardy. Vzhledem k tomu, že mezi uprchlíky je více než třetina dětí, považujeme podmínky v těchto nových oficiálních táborech za zcela nepřijatelné a v porovnání s provizorním kempem v Idomeni za řádově horší,” říká předsedkyně spolku Pomáháme lidem na útěku Zuzana Lenhartová. 


V oblasti poblíž makedonských hranic i po vyklizení Idomeni zůstanou další čtyři tisíce lidí. Čeští dobrovolníci budou nadále pokračovat ve vedení centrálního skladu materiální pomoci a zásobování oblasti kolem Idomeni. Před několika týdny začal Czech team dodávat potřeby také do armádních kempů.

 

Spolek Pomáháme lidem na útěku začátkem každého týdne vydává nejaktuálnější informace z Řecka a Balkánské trasy na svém facebooku. Pokud je chcete dostávat, sledujte nás na https://www.facebook.com/pomocprouprchliky

25.5.2016
Bodláky Václava Duška

Bubeníček s malým bé, prosím, aby nedošlo k mejlce s hejtmanem Bubeníčkem. My budujeme kapitalistický chodník - Praha - Brusel - Prčice! Divnodějů přehršel, kasuáří krasavci se natřásají v ohradnících postavených voličstvem, jak jinak, než z lásky, před krasavci praskají broušená benátská zrcadla, plachtění harpyjí nad kořistí jest nezapomenutelným divadlem; komanda slizounů obráží terén - ještě lze cosi pěkného šlohnout, právně zašantročit, polehoučku zpeněžit, obstarat milenou rodinku i rozvernou milenku - a volič s otevřenou papulou nevěří vlastním očím - hle, bývalý správný chlap, nyní ventra kradoucí z bývalého společného koláče. Podobá se údajně prezidentskému kandidátu s vlasy ve tvaru topinky.

Nezdržujte pokrok titěrnostmi, vážení odpůrci. Co zlodějských dušiček v obcích a krajích, stovky, tisíce, dosud nepotrestaných, vysmátých. Blbost prý nekvete, ale květy zla vyraší, po pravdě a lásce se zapráší, příteli. Zůstaneš sám, opuštěný davem přikyvujícím dle daného samovýběru. Vybírej obezřetně, abys nepřestřelil. Raději rovnou desetkrát měř a jednou řež.

Komunální šafáři kradou i přikrádají, politicky nám vadnou. Vlažné voličstvo ztrácí naději, hele je potvory chmatácký - kradou a ještě se nám chechtají. Chovatel koní se stal starostenskou hlavou malého zemanství. Pozemky rozkulačil, prachy roztočil a následoval odchod do houfu prostého lidu. Proč není v kriminále, za každou spáchanou pitomost v tomto státečků hned pracují policisté, prokurátoři, soudci, a vazby nestačí, samovazby už vůbec ne - a tenhle trpaslík sudetský se motá okradenou obcí. Přebytečný politický pukavec - partajní pach k nesnesení!

Velkou politiku podemílají starostové a konšelstvo malých zemanství, pidistátečků ve státě - máme mnoho vlád, chytrolínů k prodeji, zavirovaných zlodějských duší, hodně slibů, dluhů, zbytečných úřadů. Maličký příklad. Ve městě T na úřadu práce nepracují řádně - lehkoživkové milovaní. Poslala panímanda nezaměstnaného do pracovního procesu. Epileptik se nahlásil, ovšem nepřijat. U stroje nemohl pracovat. A panímanda volala: Jaktožejstehonepřijali. Je epileptik... Prosím, vás, záchvat měl před rokem... Povídej babě, že epilepsie není chřipka.

Na úřadech práce si můžete připadat, jak Alenka v říši divů. Hlaste se, neopovažujte se porušit disciplínu nezaměstnaného - a dočkáte se informace, že pro vás ještě nic nemají. Dobrá sinekura, a kola mlýnu klapou píseň neochvějnou, vesele, vesele, do práce dělník jde...

Už jste slyšeli píseň básníka Jarka Nohavici o dnešní Ostravě Mozart s třemi vykřičníky? Ostravica spadne za chvilu, všude kolem plno debilů...

Ostatní častuškáři mlčí - nejsou básníky. Ostuda. Považte, mlčí, nenašel se vhodný vršek k výstavbě pomníků hrdinných lidových pěvců.

Ve východním cípu země, kdysi české a slovenské, potkával jsem divukrásné čaji u Kaple svatého Michala. Dívka čaja a chlapec - že by čaj? Kolik mučenek vykvetlo od té doby mé návštěvy... a ve vlaku psáno pastelkou na stěnu umývárny: Mladý socan - rudý krocan.

Politické vichry se rodí znenadání, o to bouřlivěji zasáhnou nepřipravené. Hrotit situace, nahrávat hejkalům, zkoprnět, svádět neúspěch na podťatou víru, škaredit se nad protivníky, supět pod břemenem moci, ne! Musíš si poradit, nezoufat, neškemrat, nehledat pomoc u beznadějně vyhaslých lidožroutů nachystaných spolykat zbloudilé poustevníky.

Žil byl člověn; v restaurantu Černý Orel zvaný pivním bratrstvem magistr Kelly pro jeho schopnost uchopit životní výzvu za pačesy a nenechat se opíjet rohlíkem amatérskými sbory. Pět let jezdil automobilem u zahraničního úřadu bez řidičského průkazu - po odhalení jeho prohřešek zameten po koberec. Copak by si lidé neřekli, že žijí v bordelu?!

Tlučte a bude vám otevřeno! Volejte a budete vyslyšeni. Ale až naprší a uschne. Mlčte a budete zapomenuti.

Historické pravdomilníky budovány pilně a neomylně.

24.5.2016
O vzestupu národního socialismu - nebo xenofobního populismu?

Nemělo by se tomuto novému politickému jevu spíše říkat "xenofobní populismus", ptá se Andrew Stroehlein:

Skutečnost, že v Rakousku téměř vyhrál prezidentské volby ultrapravicový kandidát Manfred Hofer, dokazuje, že vzestup ultrapravice je vážný, argumentuje v deníku Washington Post Anne Applebaum. Poukazuje však na nový jev: ultrapravičáci v dnešních Evropě, jejichž popularita roste, jsou zároveň socialisté a etatisté: požadují silnou roli státu. To se týká jak Hofera, který hovoří nostalgicky o "všeněmecké kultuře", ale i např. Viktora Orbána v Maďarsku a Marine Le Penové ve Francii. Hofer odmítá neoliberální hospodářský konsensus a kritizuje zlo mezinárodního kapitalismu.

Vzniká nový, velmi populární směr národního socialismu - nacionalismus založený na přesvědčení, že stát by měl silně zasahovat do ekonomiky a zřejmě i do dalších sfér života společnosti.

Všechny tyto strany, ať jde o Polsko, Francii, Rakousko, Dánsko či Velkou Británii, se samozřejmě stavějí velmi nepřátelsky vůči uprchlíkům. V důsledku emocionálních protiuprchlických nálad začínají tyto ultrapravicové strany také získávat podporu voličů, které už nudí propodnikatelské postoje středolevicového socialismu i pragmatismus centristické pravice.

Centralizace, nacionalizace a uzavření hranic a ochranářství - to všechno se pro lidem, kteří si nepamatují, že už tady tohle všechno bylo, zdá nové a zajímavé. Málokdo si pamatuje, jakou to vyvolalo chudobu a jak obrovskou míru korupce.

Ještě méně lidí si pamatuje na to, co se stalo naposledy, když se sloučily mocné nacionalistické ideologie se státní kontrolou nad ekonomikou. Varování nefunguje a po tolika desetiletích se minulost stala jen otřepanou frází. Teď, v současnosti, lidé chtějí od politiky emocionální uspokojení, nikoliv rozumnou správu hospodářských záležitostí.

Podrobnosti v angličtině ZDE

24.5.2016
Novinky publikovaly neuvěřitelný titulek a la Árijský boj

Toto je fašizující titulek  serveru Novinky o zásahu řecké policie proti uprchlickému táboru v Idomeni. Dokumentuje, že se veřejný diskurs v České republice, pokud ho tedy Novinky představují, opravdu nebezpečně posunuje k ultrapravici. Titulek připomíná Árijský boj. V článku není ani slova o tom, že Evropská unie porušila mezinárodní právo tím, že uprchlíky nechává uvíznout v Řecku. Zkusme si zaměnit - ponižující - slovo imigrant (Novinky zřejmě záměrně nepoužívají slovo "uprchlík") slovem žid:

Uprchlíci v Idomeni žijí dlouhé měsíce v otřesných podmínkách. Vážně tam onemocněly četné těhotné ženy, jimž v důsledku hrůzných podmínek v těle zemřel nenarozený plod.

Zřejmě nastane už brzo doba, kdy budou Novinky publikovat titulky typu:

"Zřízenci nutí židy k vstupu do plynových komor, avšak židům se tam nechce..."

Není třeba dodávat, že svým podtextem otřesně nenávistný článek, jaký Novinky pod tímto titulkem publikují, dále prohlubuje nesnášenlivou a xenofobní atmosféru v České republice. Což časem skutečně může vést k vzniku koncentračních táborů. Ten, kdo podporuje ultrapravicové tendence a normalizuje je, dává prostor budoucímu vítězství autoritářských ultrapravicových stran.

24.5.2016

Podle dohody z loňského léta měli být uprchlíci z Idomeni přijati do jednotlivých členských zemí EU, tento příslib však EU nesplnila.

Řecká pořádková policie se pokouší vyprázdnit největší evropský neformální uprchlický tábor v Idomeni, kde na makedonsko-řecké hranici uvízly už dlouhé měsíce tisíce uprchlíků.

Novinářům a aktivistům byl do tábora zakázán přístup, avšak svědci hovoří o tom, že za úsvitu v úterý vstoupilo do tábora asi 400 pořádkových policistů a ti nařídili 8000 uprchlíků, aby odešli. Mnoho odjelo dobrovolně vládními autobusy a do osmi hodin ráno nepřišly zprávy o žádném násilí.

Idomeni byl přechod, kudy v roce 2015 přešly statisíce uprchlíků do Makedonie. Uprchlíci začali tábořit v Idomeni, když loni v listopadu makedonské úřady začaly bránit vstupu do země některým národnostem. V březnu Makedonie hranici uzavřela úplně. Idomeni se stal uprchlickým táborem a symbolem neschopnosti Evropy vyřešit uprchlickou krizi.

Řecké úřady se snaží už týdny přesunout lidi z Idomeni do oficiálních táborů v bývalých vojenských základnách. Mnoho uprchlíků však nechtělo odejít, protože doufali, že se hranice otevře, jiní doufali v pomoc pašeráků a mnozí se obávají věznění ve vládních uprchlických střediscích.

Podle dohody z loňského léta měli být uprchlíci z Idomeni přijati do jednotlivých členských zemí EU, tento příslib však EU nesplnila.

Loic Jaeger, šéf mise organizace Lékaři bez hranic, poukázal na to, že evakuace Idomeni je selháním evropské solidarity. "Jde o to, že by tito lidé měli mít byt někde v Evropě - je jich jen 8000. Proč je odvážet autobusy do nedostavěných táborů, když Evropa přislíbila, že je přijme?"

Jinde v Řecku uvízlo od března 50 000 uprchlíků, když balkánské země uzavřely humanitární koridor, jímž přišly do Evropy, především do Německa a do Švédska, v roce 2015 statisíce lidí.

Tisíce lidí jsou v zoufalých podmínkách na řeckých ostrovech a desítky z nich drží protestní hladovku.

Zoufalá humanitární situace uprchlíků v Řecku a hrozba deportace uprchlíků zpět do Turecka vedla k tomu, že počet uprchlíků snažících se dostat do Řecka v poslední době zeslábl. Avšak řecký odvolací soud nedávno rozhodl, že Turecko není bezpečnou zemí pro uprchlíky, což znamená, že uprchlíci by znovu mohli mít důvod pro pokus dostat se do Řecka.

Podrobnosti v angličtině ZDE

24.5.2016

Skutečnost, že Van der Bellen zvítězil v rakouských prezidentských volbách jen o minimální počet hlasů, znamená, že pro něho nebude vůbec lehké reprezentovat v následujících šesti letech Rakousko. Bude muset čelit hlubokým rozporům ve společnosti, v níž, jak se zdá, za posledních několika měsíců úplně zmizela středová politika, a došlo tak k nejvíce polarizovaným volbám v nedávné historii.

Od druhé světové války dominovaly v Rakousku v politice dvě hlavní politické strany - sociální demokraté a křesťanští konzervativci, píše rakouská komentátorka Julia Ebner.

Navzdory rostoucí frustraci, že vláda nerealizovala sociální reformy, slibované od roku 2006, až do těchto voleb Rakušané nehlasovali proti establishmentu. Ještě před několika lety by podpora pro ultrapravicovou Stranu svobodných byla společensky nepřijatelná. Nyní, po prvním kolem prezidentských voleb, je tato strana už společensky přijatelná.

Jak je ale možné, že téměř polovina obyvatel mé země dala přednost pravicovému nadšenci do zbraní, který hájí xenofobní hnutí Pegida, před ekologickým aktivistou a profesorem ekonomie, který hájí lidská práva? Hofer byl do doby ještě před několika měsíci naprosto neznámý a jeho životopis neobsahuje nic pozoruhodného. V žádném případě nevysvětluje jeho náhlý úspěch.

Výsledky rakouských prezidentských voleb odrážejí hlubinné společenské změny i zoufalou touhu po změně ve všech sociálních vrstvách v Rakousku. V posledních letech jsou Rakušané frustrování toxickou kombinací rostoucí nespokojenosti s hluboce zakořeněnou zkorumpovaností a leností volených politiků. K tomu se nyní přidávají obavy z příchozích imigrantů a jejich údajných vazeb na islamistický extremismus.

A tak se do popředí rakouské politické scény dostaly docela komické, ale zároveň i nebezpečné politické figury, kteří používají velmi nezvyklých propagandistických nástorjů: zubní technik H.C. Strache rapuje, miliardár Frank Stronach si vytvořil vlastní aplikaci "To nejlepší z Franka" a dvaaosmdesátimetý Richard Lugner se inzeruje na svých předvolebních plakátech jako klaun, který drží svou pětadvacetiletou manželku.

Možná ale, že jsme měli tyto varovné signály brát vážněji. Vznikl totiž úplně nová, potenciálně nebezpečná politická krajina, která může mít vážné následky nejen pro Rakousko, ale pro Evropu jako celek.

Hofer se už připravuje na podporu ultrapravicového kandidáta Heinze-Christiana Stracheho ve všeobecných volbách v roce 2018.

Kompletní článek v angličtině ZDE

24.5.2016
Kdo v Rakousku podporuje Hofera

Od minuty 1.55  této reportáže Channel Four News o výsledcích druhého kola prezidentských voleb v Rakousku uvidíte zajímavou sérii záběrů lidí, jací v Rakousku podporují Norberta Hofera ze Strany svobodných:

24.5.2016

Ve vyhrocené společenské náladě, která ostře vystupuje proti příslušníkům jiných kultur či jiných náboženství, se čím dál více objevuje potřeba mezikulturního a mezináboženského dialogu. Informovanost o kulturních specifikách a zvláště o náboženských otázkách je většinou poměrně mizivá, a to potom odpovídá úrovni argumentace.

Zároveň status quo také přispívá k šíření dezinformací, strachu a násilí. Otázkou potom stále zůstává, kdo všechno má na tomto stavu zájem. V médiích se neustále objevují výroky kardinála Duky, prezidenta Zemana, členů Úsvitu přímé demokracie nebo Bloku proti islámu, na zpravodajských portálech je povětšinou možné se dočíst pouze o údajných negativech spojených s uprchlickou vlnou, o dalších útocích na ženy v Německu, o psychoterapeutovi ze Saúdské Arábie, který jako terapeutickou metodu doporučuje bití manželky zubním kartáčkem, o nespokojenosti iráckých křesťanů, kterým byl v České republice udělen azyl, o radikalizaci mladých lidí v západní Evropě a mnoho dalšího.

Samozřejmě soužití různých kultur přináší mnohá úskalí, nelze je zastírat, ale proč se stále generalizuje a neobjevuje se více informací například o aktivitách Sdružení pro integraci cizinců, které pravidelně pořádá interkulturní setkání.

Ta se setkávají s dobrým ohlasem, jak mezi cizinci, tak Čechy, o sdružení InBáze poskytující sociální a psychologické poradenství a mnohé další aktivity včetně Refu-festu, které mimo jiné podpořila řada českých občanů dobrovolnickou činností či finančně, dále aktivity v rámci Hate-free, jejichž podporovatelé se nedávno stali obětmi útoku neonacistů.

Také je zajímavá činnost o.s.Mozaiky – platforma Dialog, která pořádá semináře zaměřené především na osvětu týkající se náboženství, nevyhýbá se ani různým, z našeho pohledu kontroverzním tématům, jako byla například během minulého týdne beseda na téma Ženy a islám, dostaly se ke slovu představitelé různých názorových skupin, nikdo z nich nebyl žádným způsobem omezován v projevu, besedu vedla paní Sophia Pandaya z Kalifornské státní univerzity a pan Arhan Kardas – turecko-rakouský spisovatel a právník, který se zabývá postavením žen v islámu.

Oba zdůrazňovali, že v islámu, stejně jako i v jiných náboženstvích existuje řada myšlenkových proudů z nichž některé jsou extremistické a omezují lidská práva, proti takovýmto je pochopitelně potřeba se vymezit, ale také mnoho liberálních směrů, zároveň možností výkladu náboženských textů je více podobně jako v křesťanství. Také hovořili o tom, že Islámský stát nemá s podstatou islámu nic společného, jedná se o zneužití náboženství k politickým a mocenským cílům, jak tomu bylo a je nejen v případě islámu.

Nebezpečné jsou v kontextu islámu jeho salafistické a wahabistické odnože, jejichž myšlenkové pozadí pochází ze Saúdské Arábie a odtud se dále šíří do světa, nedávno vyšel zde na BL článek o šíření těchto fundamentalistických myšlenek do Kosova.

Oproti extremistické a také konzervativní větvi islámu stojí například súfismus, který může být inspirativní pro současnou kulturu. Mezi jeho výrazné postavy patří i Fethullah Gűlen a jeho hnutí, je to cesta hluboké niterné zbožnosti, která se těší stále větší pozornosti účastníků a je velmi otevřená k jiným náboženským a myšlenkovým směrům, kromě monoteistických náboženství i vůči buddhistickým, gnostickým nebo novoplatonským.

Zároveň se ale stále drží normativních zdrojů islámu, tedy především Koránu jako zjevenému Božímu slovu.Jedním z nejvlivnějších súfijských mistrů byl perský básník Džaláleddín Rúmí, který byl proslulý přátelstvím s jinověrci (zvláště Židy a křestˇany)a svými dobročinnými aktivitami.

Fethullah Gűlen je inspirován těmito myšlenkami, jež ho vedou k radikálnímu humanismu, tato odnož islámu, která je otevřená pozitivním hodotám západní kultury a zároveň čerpá z hlubokých zdrojů súfijské spirituality může být východiskem pro řadu muslimů žijících v západních světě, hledajících cestu k integraci a zároveň vlastní náboženskou identitu. Gűlen je po celý svůj život známý svou podporou demokracie, vědy, dialogu a nenásilí.

Dalším zajímavým představitelem súfismu je Said Nursí, jenž se snažil o propojení islámských myšlenek a moderní vědy, zároveň se vymezoval vůči materialismu. Z křestˇanských představitelů mezináboženského dialogu je výrazný například katolický teolog Hans Kűng, ačkoliv jeho pojetí mimokřestˇanských náboženství úplně nezapadá do výstupů II. vatikánského koncilu. Staví se proti exklusivismu „jediného pravého“ náboženství i proti pluralismu. Trvá na jedinečnosti křestˇanské cesty, ale zároveň vnímá mezináboženský dialog jako vzájemné obohacení a transformaci s ochotou k sebekritice, ale i kladení kritických otázek.

U nás je významným představitelem mezináboženského dialogu především profesor Tomáš Halík, který byl nedávno za své výroky ohledně postojů našeho prezidenta a společenského vývoje v souvislosti s uprchlickou krizí kritizován Českou biskupskou konferencí včetně kardinála Dominika Duky.

Samotný kardinál Duka je ale přitom ve svých postojích v poměrně ostrém rozporu se samotnou hlavou římskokatolické církve. Papež totiž vymezuje doktrínu víry a morálky závaznou pro všechny příslušníky církve. Podle papeže Františka je potřeba pomoci ohroženým lidem jiných kultur a vyznání a snažit se o integraci.

K názorům českého kardinála se vyjadřoval i komentátor britského deníku The Independent Robert Fisk.

Po této kauze následovaly ostudné xenofobní a protiněmecké projevy na Terezínské tryzně proti kterým se ohradila Židovská obec v Praze a Federace židovských obcí v ČR.

Bylo by zajímavé vědět kolik osobních zkušeností s migranty a jejich problémy mají pan Vodička nebo pan Štěch. Zároveň je tristní, že se stále vezou na protiuprchlické vlně ve zcela nevhodné situaci, navíc, když je v ČR imigrantů jen nepatrné množství.

I protiněmecké výroky jsou ostudné, o zvěrstvech napáchaných během odsunu německých občanů se stále povětšinou mlčí, jako by se nikdy nestaly a jako by nesla vinu i řada nevinných včetně dětí a starých lidí. Je potřeba poučit se z minulosti, naučit se diferencovat, kolektivní vina neexistuje a lidská práva jsou nedělitelná, a to včetně práva na náboženské vyznání, pochopitelně pokud se nejedná o extremismus a porušování práv druhých. Svět není jen černobílý.

Zajímavým podnětem k dialogu může být v tomto ohledu i iniciativa představitelů třech monoteistických náboženství House of One, která pochází právě z Německa.

.
23.5.2016

Předpokládal bych, že pokud někdo bude chtít, aby byl současný prezident Miloš Zeman v příští přímé volbě prezidenta skutečně poražen nějakým umírněnějším kandidátem, bude pečlivě analyzovat myšlení voličů.

Nikdo jiný než voliči nemůže totiž prezidenta zvolit. Nemohou ho zvolit ani argumenty, ani morálka představitelů současného nebo minulého disentu. Demokracie totiž není nějak automaticky vláda těch dobrých a správných, naopak ti dobří a správní musí proměňovat společnost, pokud chtějí vládnout, a musí to udělat tak, aby to společnost přijala dobrovolně. Tedy musí pracovat se společenskou realitou.

Prezident Zeman snad překročil už všechno, co by příznivci TOP09 nebo zelených nebo prostě západně orientovaných liberálních voličů (mezi něž se sám řadím) považovali za nepřekročitelné, a přesto mu to neubralo na přízni veřejnosti. Samozřejmě překračovat tabu civilizované společnosti lze ještě mnohem dále, než to dosud Zeman vyzkoušel, a příští mandát, z principu už neobhajitelný, by mu k tomu dal mnoho prostoru a příležitosti.

Argumentovat proti němu z této pozice, zjevně menšinové i na politické scéně (TOP09 bude ráda, pokud se v příštích sněmovních volbách vůbec dostane přes 5% hlasů), je argumentovat proti společnosti samotné. V praxi by to znamenalo drtivé vítězství Zemana v příští volbě a zpětnou legitimizaci všech jeho výstřelků. V druhém mandátu by pak prezident Zeman mohl oprávněně ztratit všechny zábrany.

V minulé prezidentské volbě se přece jen aspoň ukázalo, že Miloš Zeman nemá za sebou úplně celý národ, získal v druhém kole 2 717 405 hlasů, zatímco jeho konkurent, Karel Schwarzenberg, 2 241 171 (wikipedie) – v prvním kole to bylo mezi těmito oběma kandidáty dokonce ještě vyrovnanější. Jestli během současného mandátu prezident Zeman mnoho svých bývalých voličů zklamal (zejména ty levicové, kteří mají problém s Putinem, Orbánem apod.), mnoho jiných zase nejspíše získal (zejména na protievropské pravici).

Jeho pozice v příští volbě bude nepochybně dána schopností protikandidáta získat podporu spíše nezemanovských než vyloženě protizemanovských voličů. Pokud bude proti Zemanovi stát kandidát, kterého budou volit jenom ti voliči, kteří už mají naprosto jasno, Zeman drtivě vyhraje. Spíše ti voliči a politici, kteří mají naprosto jasno, že Zemana nechtějí, by měli uvažovat o tom, že se připojí ke kandidátovi, který bude pro neutrální voliče nebo mírně prozemanovské voliče přijatelnější než Zeman.

Osobně si myslím, že pokud Miloše Zemana podpoří Hnutí ANO, tak je neporazitelný. Stejně tak pokud se pravda a láska a prozápadní levice budou štítit případného kandidáta Hnutí ANO, je Zeman opět neporazitelný. Možná je neporazitelný už nyní, ať dělají jeho odpůrci, co dělají; na druhou stranu: klíčový bude také výsledek voleb, tedy to, zda vyhraje drtivě, nebo jen těsně.

20.4.2016
Pokud považujete Britské listy za důležitý informační zdroj, předplaťte si je

K udržení existence Britských listů potřebujeme příspěvky ve výši cca 60 000 Kč měsíčně. Tedy 200 Kč měsíčně od 300 čtenářů. V současnosti se to nesejde, takže je na vás, zda Britské listy budou po dvaceti letech své nezávislé existence dál pokračovat. Jde o to, zda má česká společnost zájem o tento věcný, na nikom nezávislý zdroj informací z vnějšího světa,  anebo dá přednost nesmyslům, které šíří konspirační weby i většina domácích sdělovacích prostředků.

Jsme přesvědčeni, že přinášením nezávislých informací v dnešní situaci, kdy je většina českých médií v rukou oligarchů anebo ideologicky zaměřených aktivistů, kdy se velká část české společnosti v důsledku iracionálního strachu z jinakosti, kterou často z otevřených komerčních důvodů vyvolávají tato neseriozní média, děsivým způsobem propadá do nenávisti a rasismu a záměrně ignoruje fakta, je Britských listů zapotřebí více než kdy předtím v celé jejich téměř dvacetileté historii.

Jsme hrdi na to, že v českém prostředí jsou Britské listy jediným nezávislým médiem, které nemá vazby na žádné podnikatelské či skupinové zájmy a jehož existence spoléhá výlučně na drobnou finanční podporu od čtenářů. Děkujeme jim za to - prosíme, udržte to.

Pokud tento názor sdílíte, upozorňujeme, že Britské listy nemohou přežít bez pravidelných finančních příspěvků svých čtenářů. Toto není žádná frivolita, z příspěvků hradíme honoráře našich kmenových spolupracovníků a jsme hrdi na to, že nejsme závislí na žádné české ani zahraniční zájmové či manipulativní organizaci. Má-li to však fungovat trvale, potřebujeme i nadále systematickou finanční podporu veřejnosti. Přehled výdajů Britských listů pravidelně zveřejňujeme.

Prosíme, přispějte.

Informujte, prosíme, o existenci Britských listů své racionálně a kriticky uvažující přátele v české společnosti, schopné vnímat fakta. Jde do tuhého a lidé přístupní věcným informacím by měli vědět, kde je získávat, aby byli schopni korigovat šílený, iracionální většinový diskurs, který nyní zavedl velkou část české společnosti na nesmírně nebezpečnou cestu ke globální izolaci.

Přidejte si prosím Britské listy mezi oblíbené na Facebooku ZDE

Příspěvky na provoz Britských listů je možno  zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2, nebo i z mobilního telefonu. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

23.5.2016

Spojení „pětitisícileté čínské dějiny“, „předlouhá pětitisíciletá čínská kultura“ a další drobné variace na toto téma se v posledních letech staly bez nadsázky zaklínadly čínského vládnoucího režimu. Tato mantra nezaznívá pouze v ČLR při nejrozmanitějších příležitostech a neprostupuje jen textovou produkci domácí, nýbrž je cílena i na zahraniční obecenstvo, a to snad ještě důsledněji, protože tomu se ČLR zpravidla snaží vlastní dějiny představit a zprostředkovat určitý obraz sebe sama. Dříve to bývalo spíše čtyři tisíce let, v současnosti se zase někdy setkáme už i s šesti tisíci lety. Působí to impozantně, dokud si ovšem neuvědomíme, že jsme v prvé řadě obětí propagačního triku.

Je třeba říci, že i kdyby se Číňané chlubili skutečnou délkou svých dějin, která je dost kratší, než jak praví heslo, a starobylostí své kultury, mohli bychom jim s uznáním poklepávat na ramena. Těžko může někdo zpochybnit, že se jedná o jednu z velkých civilizací, která už ve starověku předvedla pozoruhodné kulturní výkony a dosáhla řady úctyhodných výsledků. O to více tedy upoutává křečovitá snaha dnešního režimu posouvat počáteční bod stále do vzdálenější minulosti a čínské dějiny v oficiálním diskurzu prodlužovat. Čím to je, proč to dělá a jak je to vlastně s těmi tisíci let?

S ohledem na současné společenské ovzduší v ČLR je takové počínání režimu vlastně přirozené. Čína v mnoha ohledech opisuje kruh a navrací do doby před začátkem 20. století, když zde probíhalo modernizační hnutí, k němuž neodlučitelně patřilo i novodobě kritické zhodnocení vlastních dějin. Jestliže v Čechách začalo soustavné přehodnocování důvěryhodnosti starých kronikářů Dobnerovou kritikou Hájkovy Kroniky české, jejíž komentovaný překlad do latiny vycházel v letech 1764–1786, v Číně se podobným způsobem rozvinul přístup tzv. pochybovačů o starobylosti zejména po r. 1920, i když kritické pohledy na údaje ve starých pramenech se přirozeně příležitostně objevovaly i dříve. Tento postoj, kromě toho, že byl průvodním jevem utváření moderní vědy, byl zároveň v souladu s všeobecně nevraživým vztahem čínských pokrokových intelektuálů k minulosti a jejím tradicím.

Dnes můžeme sledovat pohyb opačným směrem – odkaz myšlenkových modernizátorů Číny postupně mizí z čítanek i z obecného povědomí, aby jej nahradilo pečlivě prefabrikovaná návaznost na velkolepou čínskou minulost, na světovládnou Čínu, hovící si ve středu civilizovaného světa, k němuž se s obdivem vztahují všichni oni „barbaři“ na čtyřech světových stranách. A stejně, jako se dřív Čína snažila přiblížit Západu, se dnes s ním pokouší rozejít. Tím se také rozchází se západní sinologií, která stále zpřísňuje svá metodologická východiska a je čím dál kritičtější k tradičním výkladům a schematickým „školským“ pojetím dějin, zatímco v Číně se na tradiční „obraz národní minulosti“ začíná klást stále větší důraz a od kritičnosti se ustupuje, v prvé řadě samozřejmě v populární sféře, částečně však i v kooptované sféře akademické.

Na rozdíl od západního, řekněme třeba českého prostředí, kde se v seriózních zdrojích stěží setkáme například s vážně míněným tvrzením, že praotec Čech skutečně žil a byl první vládcem Čechů, které přivedl pod horu Říp se svým bratrem Lechem, není žádnou výjimkou, když čínské encyklopedie, příručky či učebnice dějin mluví o mýtickém Žlutém císaři jako o kmenovém vůdci dávných Číňanů, a dokonce pro něho uvádějí životní data někdy v třetím tisíciletí př. n. l. (ukázkovým příkladem je neužívanější čínská elektronická encyklopedie Paj-tu paj-kche; podle ní žil v letech 2717–2599 př. n. l.). Někdy se v takovém textu mihne zmínka o tom, že se jedná o legendy, aby se dále s takovou postavou zacházelo jako s historickou osobou. A zachází-li se takto s Žlutým císařem, je nasnadě, že tím spíš se tak přistupuje k osobám a událostem, u nichž se mísí skutečnost s pozdějšími příkrasami a legendistickým podáním – patří k nim mimochodem i Konfucius nebo Lao-c’.

Čínský starověk a čínské dějiny v pravém slova smyslu začínají někdy na konci 13. století př. n. l., ze kteréžto doby máme první písemné záznamy, dochované na krunýřích želv a kostech domácích zvířat užívaných k věštění. To je doba pozdní dynastie Šang, o jejímž počátku toho příliš nevíme a jejíž konec se na základě moderních výzkumu datuje někdy kolem r. 1050 př. n. l. (tradiční data jsou jiná, ale ta nejsou pro současnou vědu relevantní). Teprve tehdy o sobě podávají ti, kteří se daleko později začnou chápat a ještě později i nazývat Číňané, zprávu – předtím je pravěk, prehistorie. A ačkoli z následující doby již máme nemálo písemných pramenů, v prvé řadě nápisy na bronzových nádobách a zvonech, za první jisté datum čínských dějin se považuje rok 841 př. n. l. Je to letopočet, k němuž byl schopen se zpětně dopočítat a po který dokázal ustanovit přesnou chronologii událostí první čínský historiograf S’-ma Čchien (cca 145–90 př. n. l.) ve svém díle Kniha vrchních písařů (zčásti přeloženo do češtiny, známo též jako Zápisy či Zápisky historika). Jak to tedy možné, že v ČLR mluví o pěti tisících let čínských dějin?

Je to umožněno tím, že nerozlišují mezi dějinami a prehistorií, a také že naprosto neuvažují o otázkách etnické a národní totožnosti a její historické podmíněnosti. Někdy se proto nerozpakují za součást čínských dějin prohlásit neolitické kultury v prostoru, kde se posléze, ale velmi pozvolna utvoří budoucí Čína, jako je například kultura Lung-šan (3000–1900 př. n. l.). Zcela běžné je pak mezi čínskými archeology a historiky ztotožňování raně bronzové kultury Er-li-tchou (1900–1500 př. n. l.) s dynastií Sia, o které si sice ve starověkých textech píše a patří mezi „tři dynastie“ klasických spisů, avšak neexistuje zatím žádný pádný důkaz, že skutečně existovala, a proto není západními vědci považována za historickou. Podobně se to má s kulturou na ní do velké míry navazující, totiž kulturou Er-li-kang (1600–1400) př. n. l., jež bývá v Číně považována za ranou fázi dynastie Šang. Opět pro to nemáme důkazy.

V diskurzu o čínských dějinách a o čínskosti v ČLR se několik desítek let evropského výzkumu etnické, národnostní totožnosti v historické perspektivě či totožnosti obecně vesměs vůbec nijak neodrazilo. Číňany proto zpravidla ani nenapadne uvažovat o tom, zda lidé, kteří žili v minulosti na území dnešní ČLR, byli Číňani či v jakém smyslu, nebo o tom, zda Čína byla vždy Čínou. Dnes se přitom v mezinárodní vědě předpokládá, že etnogeneze Číňanů byla velice složitým procesem, při němž docházelo k opakovanému míšení nejrůznějších etnik. Z hlediska historické jazykovědy je zřejmé, že čínština sice nejpravděpodobněji patří mezi sinotibetské jazyky, avšak se silnými vlivy jiných jazykových rodin (např. austroasijské, austronéské, altajské) a zřejmými stopami po dramatickém míšení různých jazyků, jimiž se mluvilo v prehistorii v prostoru současné ČLR či jen v kolébce čínské civilizace v severní Číně. I v ČLR je navíc za nesporný brán fakt, že „čínské“ státy, jež se ustavily v povodí Žluté řeky, jen postupně pohlcovaly okolní území a kultury, z nichž většina byla pravděpodobně zcela odlišného původu – to se týká zejména celého jihu, ale i v samotném srdci čínské civilizace docházelo k prolínání nejrůznějších etnik a kultur (zde hlavně polokočovných kmenů ze stepního pásma). Je tedy poměrně nesnadné říci, co vlastně znamená slovo „čínský“ pro nejstarší dobu.

Problematičnosti historické čínskosti podtrhuje málo známá skutečnost, že až do poměrně pozdní doby – nejméně do vzniku císařství na konci 3. století př. n. l. – neexistoval žádný ustálený pojem pro Číňany, a dokonce ani pro Čínu, což je v ostrém protikladu k situaci ve starém Řecku či Římě. Mohla být řeč o dynastii, o jednotlivých lenních státech, obecně o lidech a „barbarech“, leč v klasické čínštině, natož dříve, nelze říci „Číňan“, „my Číňané“. Totéž platí pro Čínu jako území či souhrn lenních států formálně podřízených čouskému králi. Slovo, jež dnes označuje Čínu, Čung-kuo, tehdy bylo skutečně používáno, avšak v jiném významu, totiž „ústřední státy“, „státy Ústřední planiny“, což byly zároveň státy, které byly chápány jako jádro civilizace v povodí Žluté řeky. A podle dochovaných pramenů, zhodnocených moderní sinologií, to bylo teprve období Letopisů (771–453 př. n. l.) a Válčících států (453–221 př. n. l.), kdy postupně vznikalo vědomí jakési čínské kulturní sounáležitosti, vědomí toho, že onen konglomerát vzájemně se potírajících států a státečků představuje jeden celek, vymezený v prvé řadě civilizačně a kulturně. Kultura vyvěrající z dědictví dynastií Šang a Čou, zastupovaná „ústředními státy“, se nazývala ču-sia, což je asi slovo, které se nejtěsněji pojí s dnešní představou čínského; odkazuje zhruba ke státům, jež se cítily dědici kultury dynastie Sia, ať už existovala či nikoli.

Mluvit proto o pěti tisících letech čínských dějin příliš nedává smysl – před pěti tisíci lety tu ještě nebyl nikdo, kdo by si myslel, že je Číňan, ani nebyl žádný státní či předstátní útvar, který by se chápal jako Čína, a do prvních písemných záznamů zbývaly ještě skoro dva tisíce let. Stejným způsobem bychom mohli mluvit o pěti tisících letech dějin takřka kteréhokoli národa, protože každý má nějakou svou prehistorii a vznikl z nějakých předchůdců. Je to trochu podobné jazyku – jak známo, v určitém smyslu jsou všechny jazyky a nářečí na světě stejně staré, neboť mají tentýž původ (uznáváme-li tedy monogenetickou teorii). České dějiny bychom tímto způsobem mohli protáhnout do minulosti dle libosti – konec konců je dost pravděpodobné, že si naši předkové i v prehistorické době říkali Češi, protože se zdá, že to byl jeden ze slovanských kmenů, a jak známo, bez jména, kterým by sám sebe označoval, není kmene (to je zas jiný příběh, ale poutavě o tom psával Dušan Třeštík).

Nakonec, ať je to jak chce, z hlediska současné politiky je to vcelku jedno. Jak na straně ČLR, tak submisivně i na straně českých politiků, bývá používána starobylost čínské kultury využívána jako naprosto absurdní argument, jakési oprášené argumentum ex antiquitate.

Kolikrát jsem už pohříchu slyšel, že Číňané všemu rozumí nejlíp nebo že není přípustné ČLR kritizovat jednoduše proto, že Čína má „pět tisíc let“ svých dějin, kdežto my Češi jsme ještě nedávno bydleli v jeskyních. Ponechám zde stranou nic neříkající soutěžní srovnávání čínské a evropské civilizace – ale to mám opravdu brát vážně? Opravdu uspořádáme nynější svět podle toho, jakou délku svých dějin prokáže a zanese do tabulky? Skutečně řekneme, že nejlepší ze všech a nekritizovatelní jsou a rozhodující slovo mají Italové, protože jsou dědicové římské říše (anebo těmi jsou Francouzi, anebo Němci, anebo dokonce ve futuristických projekcích ruských mystiků moci Rusové?), anebo Řekové, protože Řecko je kolébka evropské kultury? Na to by jistě žádný z oněch politiků, co se ohánějí starobylostí Číny, nepřistoupil.

A nakonec ještě jedno poučení z tohoto čínského výletu plyne: Bylo by krajně nezodpovědné, ba přímo nebezpečné nechat pouze na Číňanech, co nám řeknou o své minulosti, o své kultuře, protože za současné situace to vždy bude sloužit zájmům čínského nacionalismu, ať dovnitř, anebo navenek. Pro Západ je klíčové uchovat si vlastní expertízu v těchto otázkách a schopnost i ochotu nezávislého zkoumání a hodnocení Číny ve všech jejích aspektech, po všech stránkách a pro všechna období. Jinak zůstaneme pouhými příjemci čínské propagandy, a to bychom, doufám, nechtěli.

25.5.2016
Dvě mezinárodní publikace, které stojí za pozornost



V Británii právě vyšly dvě knížní publikace, na nichž se do určité míry podílel šéfredaktor Britských listů. Na žádost známého britského novináře, nositele novinářských cen, Richarda Askwithe z deníku Independent, Jan Čulík přehlédl jeho rukopis pozoruhodné knihy o Emilu Zátopkovi Every Day we Die a Little (Každý den trochu umíráme), Yellow Jersey Press, Londýn, 2016. Dále vyšla vysoce oceňovaná kniha globálně uznávaného světového novináře, také držitelé významných cen, Patricka Kingsleyho, reportéra deníku Guardian pro uprchlickou krizi, nazvaná The New Odyssey: The Story of Europe's Refugee Crisis (Nová Odysea: Příběh evropské uprchlické krize), Guardian Books a Faber and Faber, Londýn, 2016. Ta cituje článek Jana Čulíka "Meet Miloš Zeman – the Czech Republic’s answer to Donald Trump (Seznamte se s Milošem Zemanem - Donaldem Trumpem České republiky)", který vyšel na serveru The Conversation dne 9. prosince 2015.

23.5.2016

Někteří levicoví komentátoři, příkladně John Pilger, mají za to, že Donald Trump by byl přijatelnější hlavou Spojených států než Hillary Clintonová, která už v praxi názorně předvedla, jak destruktivní by byla její zahraničněpolitická agenda, kdyby se stala prezidentkou USA ZDE . Avšak kontroverzní byznysman, jenž byl zprvu vůči americkému angažmá ve světě zdrženlivý, pro představu odmítl vyloučit nasazení jaderné bomby na Blízkém východě a v Evropě ZDE s tím, že si chce ponechat všechny karty na stole. Nyní se objevila další indicie, jež vnáší více světla do Trumpových vizí týkajících se role Washingtonu ve světě.

Republikánský uchazeč o křeslo v Oválné pracovně Donald Trump se za zavřenými dveřmi sešel s bývalým ministrem zahraničí USA Henry Kissingerem, který působil v několika amerických vládách, aby si s ním pohovořil o americké zahraniční politice. Není od věci si připomenout, že „Henryho“ vřele obdivuje Hillary Clintonová, která jej považuje za svého přítele. To naznačuje, že rozdíly mezi kandidáty za Republikánskou a Demokratickou stranu nejsou zas tak výrazné.

Přestože doyen americké zahraniční politiky Kissinger získal v roce 1973 se svým vietnamským protějškem Luc Duc Thoem Nobelovu cenu za mír (Tho ji ovšem odmítl přijmout), existují důkazy o tom, že Kissingerovy snahy o ukončení nejtragičtějšího konfliktu 2. poloviny 20. století pod vedením prezidenta Richarda Nixona ve skutečnosti mírové rozhovory sabotovaly ZDE. Ačkoliv byl mír na dosah ruky (Kissingerův termín) již v roce 1968, hlavní bojové operace skončily až o pět let později, a to za drastickou cenu: zemřelo více než milión Vietnamců a 20 tisíc amerických vojáků ZDE.

Tím ale výčet Kissingerových „úspěchů“ na poli diplomacie zdaleka nekončí.

Americký prezident Richard Nixon a jeho pravá ruka ve funkci poradce pro národní bezpečnost Henry Kissinger v roce 1969 s děsivou účinností rozšířili ozbrojený konflikt z Vietnamu do sousední Kambodži, již nechali masivně bombardovat. Vše probíhalo v naprostém utajení, a dokonce ani Kongres netušil, že americké bombardéry vytvářejí v této zemi jeden kráter za druhým ZDE. Vzdušná kampaň trvala čtyři roky, americké bomby připravily o život statisíce civilistů ZDE a podle různých kritiků posílily zprvu chaotickou guerillu Rudých Khmérů natolik, že byla schopna dobýt hlavní město Phnompenh, srovnat jej se zemí a vytvořit „ráj na zemi“, který zaplatily životem dva milióny Kambodžanů ZDE.

Duo Nixon a Kissinger původně vietnamský konflikt v roce 1969 rozšířili nejen do Kambodži, ale i do Laosu, kde bomby do roku 1974, kdy letecká kampaň skončila, usmrtily 30 tisíc Laosanů – a dalších 20 tisíc přišlo poté o život kvůli nevybuchlé munici. Ta zabíjí a mrzačí laoské rolníky dodnes, nehledě na destrukci památek starobylé civilizace v Planině džbánů, již způsobilo americké bombardování ZDE. Laos navíc získal smutné prvenství. Stal se nejvíce bombardovanou zemí v dějinách, co se počtu bomb na obyvatele týče.

Bývalý ministr zahraničí Spojených států nese spolu s prezidentem Nixonem zodpovědnost za promyšlený masakr 200 tisíc lidí ve východním Pákistánu (bangladéšské zdroje uvádějí, že byly zavražděny až tři milióny osob ZDE), který v roce 1971 chladnokrevně provedl spojenec USA se sídlem v Islámábádu. Podle autora publikace The Blood Telegram Gary Basse Bílý dům během masakrů podporoval pákistánské generály a připravoval je na válku s Indií ZDE. Bass píše, že Nixon a Kissinger nesou „významnou spoluvinu“ na spáchání „zapomenuté genocidy“.

Všeobecně známa je oproti tomu Kissingerova úloha při puči v Čile o dva roky později, jejž provázely vraždy a popravy tisíců Pinochetových domnělých a skutečných odpůrců.

Bývalý jestřáb americké zahraniční politiky v tandemu s prezidentem Fordem poskytl v roce 1975 indonéskému generálovi Suhartovi „zelenou“ při napadení Východního Timoru, kde bylo v následujících letech zabito 200 tisíc lidí (o život přišla až jedna třetina Východotimořanů ZDE ). Spojené státy a Velká Británie indonéského katana zásobovaly zbraněmi, financemi a diplomatickým „krytím“ po celou dobu otřesné okupace tohoto malého ostrova.

Příslovečnou zelenou poskytl Henry Kissinger o rok později i neonacistickým argentinským generálům pří potírání „levicové hrozby“, již v průběhu sedmi let trvající špinavé války zahubili 30 tisíc lidí ZDE.

Jelikož Henry Kissinger nikdy nestanul před řádným soudem, aby se zodpovídal z podrobně zdokumentovaných politických rozhodnutí, jež vedly k destrukci životů miliónů lidí, je pravděpodobně jedním z největších žijících nepotrestaných válečných zločinců (vedle dlouholetého klienta Spojených států, rwandského prezidenta Paula Kagameho ZDE).

Je doopravdy alarmující, že americká politická scéna včetně dvou pravděpodobných kandidátů na prezidentský úřad není schopna kriticky reflektovat ničivé dopady politických rozhodnutí Henryho Kissingera. Pokud si Donald Trump od nestora americké diplomacie vyžádal rady, jak vést zahraniční politiku USA, berme to jako varování. Magnát vsadil na populistickou kartu s tím, že by se jeho země pod jeho vedením příliš nevměšovala do světových konfliktů; to ale ve světle jeho mnohých výroků i schůzky s Kissingerem zní navýsost nedůvěryhodně.

24.5.2016
Turecko zadržuje vysoce kvalifikované syrské uprchlíky

Německá média informují, že Ankara zakazuje univerzitním učitelům mezi syrskými uprchlíky, aby odcestovali do Evropy. Turecko už pohrozilo zrušením dohody o uprchlících, uzavřenou s EU v důsledku pokračující kontroverze ohledně návrhu bezvízových cest do EU pro turecké občany.

Lucemburský zástupce v EU si stěžoval, že Turecko posílá do Evropy jen "vážné zdravotnické případy uprchlíků jen s minimálním vzděláním". Na totéž si stěžuje Německo.

Podle informací z Německa, z Holandska a z Lucemburska odebírají turecké úřady cestovní povolení těm uprchlíkům, o nichž bylo zjištěno, že jsou to kvalifikovaní inženýři, lékaři či jiní pracovníci s vysokou kvalifikací.

Turecko oficiálně sdělilo Úřadu pro uprchlíky OSN, že podle dohody s EU už nebude dovoleno syrským univerzitním učitelům odcestovat do Evropy.

Podrobnosti v angličtině ZDE

23.5.2016
Britský tisk je tvrdě zaujatý ve prospěch odchodu Anglie z EU

Ukazuje se, že v nestabilní a nebezpečné situaci se stávají neetická, bulvární a populistická média vážnou hrozbou stabilitě a bezpečnosti země. Někteří čeští občané nemají absolutně soudnost, aby jim došlo, že spoluprací s rasistickými servery, specializujícími se na šíření iracionálních, emocionálních poplašných zpráv, si zadělávají na zničení demokracie ve své zemi, na což sami doplatí.

Podobně jako drtivá většina českých médií šíří rasistické a xenofobní nesmysly a poplašné neexistující zprávy o uprchlícich z Blízkého východu, britský především bulvární tisk je tvrdě zaujatý ve prospěch odchodu Anglie z EU.

Zjistila to v pondělí zveřejněná studie z Reuters Institute for the Study of Journalism. Zjistila, že 48 procent ze 928 zkoumaných článků o nadcházejícím britském referendu podporovalo odchod Anglie z EU a jen 27 procent podporovalo setrvání Anglie v EU.

Bylo také zjištěno, že tisk daleko častěji cituje konzervatívní než labouristické politiky. Konzervativní politiky citoval ve zkoumaných článcích v 69 procentech případů, labouristy ve 14 procentech.

Před nedávném obvinil britský tisk Alistair Campbell, bývalý tiskový mluvčí bývalého premiéra Tonyho Blaira, že šíří v Británii k vážné škodě země na příkaz tiskových oligarchů naprosté nesmysly, které hrozí zemi na desítky let poškodit.

Paralela s Českou republikou je absolutní.

Ukazuje se, že v nestabilní a nebezpečné situaci se stávají neetická, bulvární a populistická média vážnou hrozbou stabilitě a bezpečnosti země.

Výmluvným odstrašujícím příkladem jsou v České republice Parlamentní listy, v nichž z komerčních důvodů manipuluje nesmysly hloupější část české veřejnosti oligarcha vydělávající na hazardu. Někteří čeští občané nemají absolutně soudnost, aby jim došlo, že spoluprací s rasistickými servery, specializujícími se na šíření iracionálních, emocionálních poplašných zpráv, si zadělávají na zničení demokracie ve své zemi, na což sami doplatí.

Kdo ví, kdo z nich za pár málo let skončí v koncentráku.

V Británii zuří válka o to, zda budou vládnout mediální oligarchové anebo demokraticky zvolená vláda ZDE

Podrobnosti o britském průzkumu v angličtině ZDE

20.5.2016
Pokrytectví nejhrubšího zrna

Turecko uzavřelo uprchlíkům hranice a střílí na lidi, prchající před vražděním v Sýrii. Zároveň pořádá "Světový humanitární summit":

21.5.2016
RASISMUS VE VELKÉ BRITÁNII:



Oficiální kampaň za odchod Velké Británie z EU se stala terčem obvinění, že "rozdmychává oheň předsudků". Začala totiž šířit obvinění, že pokračující členství Británie v Evropské unii by britské občany ohrozilo "vyšší mírou kriminality z Turecka".

V předvečer fotbalového západu Anglie-Turecko v Manchesteru vydal euroskeptický konzervativní ministr spravedlnosti Michael Gove a kampaň "Vote Leave (Hlasujte pro odchod)" varování, v němž tvrdí, nejenže Turecko v nejbližší době vstoupí do EU, ale že turečtí občané zosobňují jako celek hrozbu britské bezpečnosti.

Brexitoví aktivisté hovoří o "vyšší míře kriminality" v Turecku a o rozšířeném vlastnictví zbraní v té zemi. Dodávají: "Vzhledem k tomu, že je porodnost v Turecku tak vysoká, dá se očekávat, že jen z Turecka v nadcházejících osmi letech přijde do Británie milion osob."

V pondělí vydá kampaň Vote Leave plakát, na němž bude cestovní pas EU zobrazený jako otevřené dveře, se stopami, vedoucími dovnitř. Plakát bude tvrdit: "Turecko (počet obyvatel 76 milionů) vstupuje do EU. Hlasuje pro odchod, převezměte znovu kontrolu."

Tyto výroky vyvolaly kritiku od celé řady vysoce postavených osob, včetně Trevora Philipse, bývalého předsedy britské vládní Komise pro rovnost a lidská práva. Ten konstatoval, že je to už zoufalý pokus.

Tyto výroky vyvolaly kritiku od celé řady vysoce postavených osob, včetně Trevora Philipse, bývalého předsedy britské vládní Komise pro rovnost a lidská práva. Ten konstatoval, že je to už zoufalý pokus.

Trevor Phillips dodal: "Není pochyb, že se už tito lidé snaží oslovit přímo předsudky. Nedovedu si představit, jak se cítí velká, zákon dodržující, pracovitá turecká menšina, která žije ve Velké Británii, když slyší takovéto věci. Zdá se, že je to otevřené přiznání, že kampaň pro odchodu Británie z EU už přišla o veškeré racionální argumenty a nyní se prostě snaží rozdmychávat oheň předsudků."

Ministr britské vlády pro Evropu David Lidington uvedl, že je "naprostou fantazií" domnívat se, že by Turecko či Albánie vstoupily do Evropské unie během nadcházejících pěti let. "Vždyť je to absurdní," zdůraznil.

Stínový ministr spravedlnosti Lord Falconer poukázal na to, že je znepokojen nezájmem kampaně Vote Leave ohledně toho, jak poškodí vztahy v britské společnosti v důsledku těchto tvrzení. "Je nebezpečné a vyvolává to rasismus, tvrdit, že mnoho Turků, kteří sem přicházejí, jsou zločinci se zbraněmi," zdůraznil. "Jsem opravdu znepokojen, že zastáncům odchodu Británie z EU je zjevně úplně jedno, jak obrovskou dlouhodobou škodu páchají. Ať klidně předkládají argumenty, ale ať nesestupují do stoky a neotravují dobré komunitní vztahy."

V pátek tvrdila kampaň Vote Leave, že "za několik brzkých let" vstoupí Turecko do EU a jeho počet obyvatel dosáhne v roce 2020 82,2 milionů. Mnoho těchto lidí prý se odstěhuje do Británie.

Odborníci poukazují na to, že to je nesmysl, protože Británie není v Schengenské oblasti, kromě toho Turecko nebude v nejbližších letech přijato do EU.

Podrobnosti v angličtině ZDE

20.5.2016



V pátek dopoledne začalo ve Štrasburku Evropské setkání mládeže 2016, píše ze Štrasburku naše spolupracovnice Dominika Švecová

Hlavními tématy jsou:

Válka a mír: vyhlídky na mírovou planetu

Apatie nebo účast: plán pro živou demokracii

Vyloučení nebo přístup: jak zasáhnout proti nezaměstnanosti mladých lidí

Stagnace nebo inovace: pracovní svět zítřka

Selhání nebo úspěch: nové cesty k udržitelné Evropě

Evropské setkání mládeže 2016 je pro mladé lidi od 16 do 30 let a účastní se ho 7500 lidí z 39 zemí Evropské unie a dalších evropských zemí.

V průběhu dvou dní 20. - 21.5. se uskuteční 150 workshopů, politických diskusí, výměny nápadů, slyšení a digitálních her, představí se více než 200 řečníků.



I vy se můžete Evropského setkání mládeže 2016 zúčastnit, a to přes internet:

Stáhnout si aplikaci EYE 2016

- Itunes: ZDE

- Google Play: ZDE- - Desktop: ZDE

Více informací o setkání ZDE

Program setkání ZDE

Evropský parlament ve Štrasburku



Foto z právě probíhajícího workshopu "Hunger games" jak zlepšit situaci lidí žijících v chudobě natolik, aby sami dokázali nalézt udržitelné řešení. Mladí lidé se zapojují do diskuze v různých jazycích (v němčině, v angličtině, ve francouzštině) Všechny jejich diskusní příspěvky jsou překládány a nejzajímavější komentáře a nápady  budou předloženy na podzim poslancům v Evropském parlamentu.

Další fotografie Dominiky Švecové ze Štrasburku:








21.5.2016
Praha je pro anglické opilce nejlevnější v Evropě

Z 16 populárních evropských destinací pro dovolenou se Praha octla na prvním místě co do láce alkoholických nápojů pro turisty.

Britská turistická instituce Post Office Travel Money zjistila, že soubor dvanácti alkoholických nápojů stojí Brity v Praze jen 29 liber. Jedno pivo je tam stojí 1,26 liber, sklenice vína 1,57 liber a jedna tequila 1,73 liber (Libra je v současnosti cca 34 Kč. V Británii stojí jedno pivo většinou více než 3 libry, v zemích jako Francie či Švédsko až 7 či 9 euro. Alkoholické nápoje jsou v západních zemích ze sociálních důvodů těžce zdaňovány.)

Těchže dvanáct drinků stojí ve španělském pobřežním letovisku 72 liber.

Na druhém místě co do láce alkoholu se octl Budapešť (30 liber), na třetím místě Krakov (34 liber), na čtvrtém místě byla Riga (50 liber) a na pátém Tallinn (53 liber).

Podrobnosti v angličtině ZDE

21.5.2016

Řečtí soudci vydali verdikt, že syrský azylant nesmí být deportován zpět do Turecka, protože Turecko není bezpečnou zemí. Amnesty International zdůrazňuje, že toto soudní rozhodnutí zpochybnilo celou dohodu EU s Řeckem o návratu uprchlíků do Turecka.

AI poukazuje na to, že uprchlíci v Turecku nemají základní lidská práva a že jim hrozí riziko deportace do Sýrie.

Téhož dne, kdy byl vydán rozsudek řeckých soudců, deportovaly řecké a evropské úřady zpět do Turecka 51 migrantů.

Podle dohody uzavřené mezi Tureckem a EU mohou být migranti přicházející do Řecka deportováni zpět do Turecka, pokud tam nepožádají o azyl anebo pokud je jejich žádost o azyl odmítnuta. Od března, kdy byla tato dohoda uzavřena, bylo deportováno více než 400 osob.

Nyní rozhodl výbor řeckých soudců, že jeden syrský žadatel o azyl nesmí být do Turecka deportován.

Mluvčí Amnesty International Giorgos Kosmopoulos sdělil BBC, že Turecko v současnosti neposkytuje uprchlíků a migrantům ochranu na úrovni standardů Úmluvy o uprchlících. "Dokud se Turecko nestane bezpečnou zemí, nikdo tam nesmí být deportován," dodal.

Migranti v Turecku nemají přístup k práci, ke zdravotnictví ani k rodinnému životu a "Turecko velký počet uprchlíků vrací do Sýrie".

"Evropská unie by měla zrušit dohodu s Tureckem a uprchlíci by měli být rozděleni do jiných evropských zemí bezpečně a při respektování lidské důstojnosti," dodal Kosmopoulos.

Podrobnosti v angličtině ZDE

21.5.2016

Uprchlíci, utíkající před válkou na Blízkém východě, přinesli do třetího největšího švédského města dynamickou kulturu a oživili tam podnikání



Když loni touto dobou vystoupil Fisal Abo Karaa z vlaku na hlavním nádraží ve švédském městě Malmö, vyčerpaný po dlouhé cestě vlakem a na člunu, vypadal jako všechny ostatní oběti strašlivé války v Sýrii.

Prosadil se v Malmö však až letos v dubnu, kdy tamější hlavní ulice naplnil zvuk syrských dud, bubnů a tance. Tehdy totiž otevřela své dveře Fisalova nová syrská restaurace, Jasmin Alsham, a stala se charakteristickým znakem hospodářského oživení, které do Švédska přinesly syrské peníze.

Fisal Abo Karaa a jeho společníci investovali v Malmö pět milionů švédských korun (14 milionů Kč) a proměnili to, co bývala Pizza Hut, v kopii domu z Damašku. Je to jedna z pěti nových syrských restaurací v Malmö, které tam otevřely za poslední rok. "Říká se tu, že přišli Syřani a chtějí skoupit všechno," vysvětluje Ibrahim, holič a člen kuřáckého klubu Nahawand šiša, kde se setkávají zavedení arabští podnikatelé v Malmö.

"Mnoho, mnoho Syřanů chce převést své peníze do Švédska," říká Maher Alkhatib z Damašku, který otevřel novou syrskou restauraci loni. "Znám lidi v Emirátech, ptají se mě: 'Najdi dobrý projekt, abychom do něho mohli investovat.'"

Rodina Abo Karaay vlastnila v městě Homs čtyři továrny a vyvážela papírové kapesníky do celého arabského světa. "V Sýrii jsme přišli o miliony dolarů a o obrovský kapitál," říká jeho bratranec Mohammed.

Do arabského kuřáckého klubu v Malmö chodí ti nejúspěšnější podnikatelé. Asi 43 procent z 317 000 obyvatel města Malmö je nyní zahraničního původu. Největší počet příchozích tvoří Iráčani, těch je v Malmö asi 40 000. Společně způsobili v Malmö ohromující hospodářské oživení v městě, které bylo v osmdesátých letech v tak hluboké hospodářské krizi po kolapsu tamějšího loďařského průmyslu, že každý sedmý obyvatel města Malmö se tehdy odtamtud odstěhoval a počet tamějších obyvatel tak poklesl na 230 000. "Malmö v devadesátých letech bylo naprosto zoufalé město, všichni tady byli v depresi," vzpomíná Christer Havung, jehož kavárna Bröd och Vänner sousední s Ibrahimovým holičským salónem.

Noví příchozí vytvořili alternativní centrum města kolem Möllevångského náměstí, kde vznikl rušný trh se zeleninou a otevřely tam obchody prodávající íránské, irácké a libanonské zboží. "Malmö se úplně proměnilo," říká Jassim Almudafar, Iráčan, který už 14 let pracuje pro státní švédskou banku Almi, který poskytuje imigrantům půjčky, aby si založili vlastní podniky. "Když jsem přišel do Švédska, nikdo tu neprodával falafel, byly tu jen párky a hamburgery. Teď už skoro nikdo párky neprodává, ale je tu asi 50 až 60 falafelových restaurací."

Podle statistik dosahuje však nezaměstnanost cizinců 30 procent, oproti celošvédskému průměru 8 procent. Almadufar tomu nevěří. Během čtrnácti let poskytl půjčky mnoha lidem, kteří neměli nic a nyní vlastní významné podniky. Greg Dingizian, stavitel nemovitostí, jeden z nejbohatších lidí v Malmö, přišel do Švédska jako dítě z Bagdádu. Oficiálně nezaměstnaní lidé pracují v černé ekonomice a mnoho podniků zatajuje své zisky, aby se vyhnulo placení obrovských švédských daní.

"Imigranti vytvářejí hospodářský růst - jen pomyslete, kolik z nich založilo nové podniky," zdůrazňuje Almudafar. Zejména na něho dělají obrovský dojem nejnovější uprchlíci ze Sýrie. "Jsou trochu jiní," říká. "Jsou nesmírně ambiciozní. Jen po pár měsících ve Švédsku už chtějí založit podnik." Almudafar financuje více než 50 nových syrských podnikatelských projektů a jedná o stovkách dalších. Jedna žena chce postavit továrnu a vyrábět syrské sýry. Vznikají pekárny, cukrárny, zubařství, firmy specializované na IT, stavební firmy, zahradník chce pěstovat ve sklenících syrskou zeleninu, otevírá se obchod se syrskými loutnami.

V říjnu založil dvaadvacetiletý Mohaymen Selim firmu Hello Shisha, která rozváží vodní dýmky s vonným tabákem po celém městě. Podnik podporuje silně navštěvovaná facebooková stránka a je v rozkvětu.

Jedna z Almudafarových zákazníků, Sabah Akkou, která si taky otevřela novou restauraci jménem Damaskus, říká, že vznik velkého množství syrských restaurací je něco, co už viděla dříve jinde. "Totéž se stalo v Egyptě, jakmile tam přišli Syřané, začali všude otevírat restaurace a pekárny," směje se. Akkou byla marketingová manažerka u jedné z největších textilních firem v Aleppu, ale musela všechno opustit, když uprchla do Egypta. Peníze na otevření restaurace ji poskytl její syn, který pracuje jako výzkumník na univerzitě v Mainzu.

"Zjistíte, že Syřané jsou velmi odlišní od jiných národností, protože my rádi pracujeme," říká. "Nic od vlády si brát nechceme."

Podrobnosti v angličtině ZDE

22.5.2016
Saúdská Arábie svou extremistickou ideologií destabilizuje Kosovo a celý svět

Extremističtí duchovní a tajné organizace proměnili Kosovo, kdysi tolerantní společnost, v ohnisko extremismu. Umírnění islámští duchovní proti saúdskoarabským penězům bojují neúspěšně. Vláda Saúdské Arábie investuje do Kosova obrovské finanční částky pro šíření wahhabismu - své extremistické ideologie. 314 lidí odešlo za poslední dva roku z Kosova k islámskému státu - je to největší počet na jednoho obyvatele v Evropě.

Ze saúdských diplomatických depeší, prozrazených r. 2015 serverem Wikileaks, vyplývá, že vláda Saúdské Arábie má tajný složitý systém financování mešit, islamistických středisek a saúdských islamistických ideologů, kteří šíří wahhabismus do Asie, do Evropy i do Afriky. Jen v New Delhi platí saúdská vláda 140 extremistických kazatelů.

Podrobnosti v angličtině ZDE

23.5.2016


Ekonomická krize z roku 2008 je nejdůležitějším z faktorů, které vedly rozvojové země k hledání alternativních zdrojů financování pro sociální a rozvojovou infrastrukturu. Byl to výsledek vysychání dvoustranných půjček a grantů od evropských a asijských zemí, napsal Trevor Hambayi.


Některé africké země prosazovaly argument, podle nějž peníze z kapitálových trhů nebo státní dluhopisy představují levnější zdroj alternativního financování. Státní dluhopis je dlužní úpis vydaný vládou. Je denominován v zahraniční měně, obvykle v dolaru, i když se mu říká eurobond.

První takové dluhopisy vydaly v Subsaharské Africe Seychelly - v roce 2006 v hodnotě 30 milionů dolarů. Následovala Demokratická republika Kongo s 454 miliony, Gabon s miliardou a Ghana s 750 miliony v roce 2007.

Mezi lety 2010 - 2015 nejméně tucet subsaharských států vydalo státní dluhopisy - včetně Pobřeží slonoviny, Senegalu, Angoly, Nigérie, Tanzanie, Namibie, Rwandy, Keni, Etiopie a Zambie. Vznikl tak dluh přesahující 19,5 miliardy dolarů.

Mnohé tyto eurobondy budou splatné v letech 2021 - 2025. Vyžádá si to, aby dlužníci v průměru ročně spláceli necelé 4 miliardy dolarů. Jenže už se tak tak drží nad vodou, když kvůli dluhopisům platí přes 1,5 miliardy ročně. Celková hodnota dluhopisů činí přes 24 miliard dolarů. Celkový objem závazků pak dosahuje 35 miliard.

Ghanské dluhopisy v hodnotě 750 milionů dolarů se splatností deset let byly vydány v roce 2007 a čtyřikrát přepsány. Hlavní splátka přijde v roce 2017 a představuje signál o tom, kam se v příštích letech bude vyvíjet ekonomická dynamika kontinentu. Ghana už couvá a žádá Mezinárodní měnový fond o restrukturalizační balík.

Koncem roku 2015 Ghana souhlasila se záchranou od MMF. Zahrnuje škrty včetně dohledu na daňové výjimky pro společnosti ve volných obchodních zónách a státní podniky. Nová daňová politika postihne malé podniky a plánuje se zvýšení daně z přidané hodnoty.

Ghanský finanční problém je vyvolán dluhovou krizí, rostoucími úroky, politickými chybami a vnějšími šoky, které ve střednědobém výhledu zhoršily vyhlídky země. Dluh ve výši 23,38 miliardy dolarů představuje 55 % HDP a je na hraně zvládnutelnosti.

Ghana, jejíž export tvoří komodity - zlato, ropa a kakao - čelí fiskálnímu deficitu, rostoucí inflaci, energetickému deficitu snížením státních příjmů kvůli globálnímu poklesu cen komodit.

Než zmíněné země začaly vydávat dluhopisy, dluh měl podobu dvoustranných nebo mnohostranných smluvních půjček. Ty byly průměrně úročeny 1,6 % a měly lhůtu splatnosti 28,7 roku. Financování dluhopisy je úročeno 6,2 % a lhůta splatnosti činí průměrně 11,2 roku. To odráží zhoršující se ekonomické indikátory subsaharských zemí.

Achillovou patou těchto zemí je závislost jediném hlavním exportním produktu. V nejméně sedmi zemích existuje přímá závislost na jednom produktu, který táhne státní ekonomiku. To je evidentní v Angole (ropa), Zambii (měď), Nigérii (ropa) Gabonu (ropa) a Demokratické republice Kongo (měď).

Podrobnosti v angličtině: ZDE

23.5.2016


Rakouské strany hlavního proudu byly dlouho přesvědčeny, že mohou udržet ultrapravici pod kontrolou. Nyní se ovšem pravicový populista může stát prezidentem. Co se pokazilo? Odpověď naznačuje možné důsledky pro celou Evropu.


Norbert Hofer vypadá dost uvolněně na někoho, kdo, jak tvrdí, chce zásadně změnit svou zemi. Sedí a s úsměvem pije čaj, zatímco hovoří o všem, čeho hodlá dosáhnout, pokud bude zvolen.

Pokud vyhraje, a jeho šance jsou slušné, Rakousko bude mít prezidenta, jenž "rozhodně oponuje nucenému multikulturalismu, globalizaci a masové imigraci". Oponenta, kandidáta Zelených Alexandra Van der Bellena, označil za "fašistu, zeleného diktátora".

Podobně jako v Německu je post prezidenta z větší části symbolický. Ale existují také zásadní rozdíly. Za prvé, prezident v Rakousku je volen v přímé volbě, což mu dává větší legitimitu. Za druhé, rakouský prezident je vrchním velitelem ozbrojených sil. Kromě toho pokud by byl Hofer zvolen, měl by také pravomoci ve vnitřní politice.

Hofer tvrdí, že nechápe hovory komentátorů a politických expertů o "prezidentském puči", kdy ultrapravicový prezident může odvolat vládu a rozpustit parlament, zatímco kancléřem jmenuje osobu dle vlastního výběru. Rakouská ústava teoreticky dává prezidentovi takové pravomoci. Dosud jich však žádný prezident plně nevyužíval.

Celá Evropa hledí na Rakousko, kde se eventualita mnohými považovaná za pobuřující může stát skutečností.

Po prvním kole voleb kandidát Svobodných Hofer obdržel blahopřání od francouzské Marine le Penové, následovala gratulace italské Ligy severu a Berlusconiho Vzhůru, Itálie. Z Nizozemska přišel pozdrav od Geerta Wilderse a z Německa blahopřála ultrapravicová AfD. Ultrapravicová Evropa se organizuje a navazuje kontakty po celém kontinentě. Proto jsou nedělní volby mnohem důležitější, zdaleka nejen rakouskou událostí.

Po celé Evropě velké mainstreamové strany ztrácejí moc a vliv. Děje se to ve Španělsku, Francii a Německu, ale nikde nebyl fenomén tak dramaticky viditelný, jako po prvním kole prezidentských voleb v Rakousku. Hofer vyhrál před Van der Bellenem a dalším nezávislým kandidátem, teprve pak následovali kandidáti hlavních stran. Ti dohromady nezískali ani 23 % hlasů.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

23.5.2016


Nejoddanější příznivci amerického prezidentského kandidáta Bernieho Sanderse ho vyzývají, aby se o funkci ucházel jako třetí nestranický kandidát, pokud nezíská nominaci Demokratické strany. V takovém případě by volby zřejmě vyhrál Donald Trump.


Bernie Sanders má ve svých rukou výsledky voleb. Před třemi měsíci byste tomu nevěřili o nic víc než tvrzení, že republikánskou nominaci získá Donald Trump.

Nikdo nepopírá pozitivní vliv Sanderse na letošní kampaň. Vznesl otázky, které je zoufale třeba klást: Měly by USA mít univerzální zdravotnický systém, měla by Wall Street podléhat přísnější kontrole, je americký politický systém kontrolován velkými financemi a zákonem nejvyšší nabídky? Sanders za Demokraty oslovil mnoho nových voličů, zejména mladých.

Faktem nicméně zůstává, že boj o nominaci prohrál. Aby mohl ještě zvrátil vedení Hillary Clintonové, musel by kolosálně zvítězit ve zbývajících primárkách v Kalifornii a New Jersey. K tomu nedojde.

Ale Sanders porážku neuznal a neumožnil straně soustředit se na boj proti Trumpovi. Jeho rétorika vůči Clintonové a stranickému výboru se vyostřuje. Tvrdí, že vedení strany zneužilo procedur. Jeho nejvášnivější příznivci dokonce vyzývají k nestranické kandidatuře. A to by přineslo vítězství Trumpovi. Jak Demokraté zjistili již v roce 2000, kandidatura Ralpha Nadera za Zelené znamenala, že nekompromisní idealisté mohou být ještě nebezpečnější než nekompetentní darebáci.

Dosti podobná věc se stala Republikánům při debaklu Barryho Goldwatera v roce 1964, a v menší míře v roce 1976, kdy Ronald Reagan vedl kampaň proti úřadujícímu prezidentovi Gerardu Fordovi.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

23.5.2016
Bodláky Václava Duška

Mít v čele státu prezidentku, úleva! V politickém kompostu stěží nalezneme kandidáta vhodného usednout do pražského hradu, dotýkat se prackama vzácných klenotů z doby našeho slavného panovníka Karla IV., onoho politického orla, milovníka chutného božího vína, rozkvetlých dívek a žen, ostrých mužných soubojů, obdivuhodného stavitele, bystrého buditele, úžasného myslitele, tvrdého uchvatitele, císaře římského a krále českého - od mládí žil opěvovaný rek v tvrdých podmínkách, pražádné rozmazlování, naopak.

Máme, domorodci, co jsme chtěli, roztodivné kousky k pohledání. Falešné vizionáře, poctivé milionáře, chudé podvodníky, bezdomovecké vřídky, politické snítky z pohřebních věnců. Hrdlit se o nepodstatné nimrovinky, dennodenní mistrovská dílka, vypínat se v zrcadlovém hradním sále, sám sobě se velmi nadosmrti líbit, být zamilován do výroků nepodstatných, být obklopen služebníny v uctivém předklonu, tokajícími toužebně sotva uzří nejvyššího z nejvyšších... Jaká nádhera okamžiku žití v pomyslném nebíčku slávy.

Ženy mají velkou příležitost, jak odebrat prezidentskou hračku z rukou nepovolaných břídilů, Narcisů zlovolných, napuchlých hlav od silných státotvorných myšlenek; kdy, když ne teď, vážené ženy, dívky, paní, dámy?!

Má slovutná kandidátka splňuje předpoklady k vládnutí v této nelehké době varu, kdy se svět vyvařuje v prádelním hrnci k přečištění národů. Pohyb lidí, levně zastavit nelze. Velkohubá chytrácká prohlášení, rasistické odporné bláboly, nicotné zbabělé obavy - ne, nic nebude fungovat. Silou se z dlouhodobého hlediska ničeho v minulosti natrvalo nedosáhlo. Zmar, nenávist, smrt, otroctví - novověké otroctví však zabaleno do třpytivých cetek, chceš-li, vezmi si plnou hrstí nabízené pahodnoty - ale potom drž demokraticky ústa, podporuj zisk a drobty ze stolu mocných se ti posypou přímo do mlsné tlamy. Pějme píseň dokola, okola stola lala, do omrzení, naprostého vyčerpání - zpěvy jsou nám skoro vším, není pravda?

Předpoklady mé vlídné kandidátky sic neuměle, ale poctivě předkládám: byla zavřena pro údajný trestný čin, který se však nestal; měli jsme prezidenty se zkušenostmi z vězení, že? Praktická politička, žádné žvanírny pro získání obliby zběsilého, zaslepeného davu. Jistě bude ostražitá a vyhne se jmenování tetičky tankistky, chlapíka s gulami zanechá v zapomenutí pod politickými hradbami, nechť si s nimi hrubián hraje limpopo, jak mu libo, i potřeba. Ať sepisuje sbírku hovadinismů ku prospěchu literárního, přehnaně přesetého, neúrodného pole. Mediální topkový čaroděj dobroděj získá čas, aby začal užitečně užívat finanční odměny, že?

Určitě je schopna nedopustit nákupy politických hudrmanic a vypelešených smrtihlávků. Zkrátka a dobře jít cestou práva, spravedlnosti, sociálního cítění - nezapomínat lásky k bližnímu, neposluhovat cizákům, ale sloužit pilnému lidu... Jak málo, a jak hodně to znamená, vedle dalších a důležitých rozhodnutí - ne již panovník, ale panovnice! Císař z obláčku hledí na mou kandidátku - a zdá se, ale opravdu, že mu není lhostejnou. Kdopak bude brát ještě vážně Janka nabitého kroupami, který se údajně stává postavou dramatika - hra s názvem Leze prcek komusi kamsi je prý krátce před dokončením. Truchlohra. Dojímavá výpověď o velespravedlivém človínkovi.

Na zteč, vzácné voličky, chytří voliči! Na Hrad vyšleme ženu.

23.5.2016
Antisemitská prohlášení dívky, jejíž selfie před xenofobní demonstrací obletělo sociální sítě

Zakia Belkhiri, dívka, jejíž selfie před protimuslimskou demonstrací krajně pravicového belgického hnutí Vlaams Belang  se stalo před pár dny hitem sociálních sítí, odůvodnila svůj čin tím, že chce sdílet "radost a mír". Ikonický snímek byl masivně šířen na sociálních sítích a dostal se do mnoha světových médií.

BBC se následně ptala autorky fotografie na její pohnutky. Kromě již zmíněného sdílení radosti a míru Belkhiri e-mailem odpověděla, že chtěla dát najevo, že "věci mohou být jinak, že můžeme žít spolu, nikoliv vedle sebe". 

Následně však vyšlo najevo, že dnes dvaadvacetiletá dívka před  časem publikovala na svých digitálních profilech nepřijatelné antisemitské výroky. V jednom z tweetů, z listopadu 2012, píše: 

"Hitler nezabil všechny židy, nějaké nechal. To proto, abychom věděli, proč je zabíjel."

V jiném postu na Facebooku z března 2014, když jí bylo dvacet, nejprve použila pro židy sprosté slovo a pak dodala: "Jak já je nenávidím". 

Než Zakia Belkhiri vymazala svůj účet na Twitteru, pokusila se obhajovat se:



"To byl můj názor před mnoha lety a týkal se tehdy jen sionistů, kteří šíří nenávist a ne lásku, takže všem ostatním židům: pokoj nechť je s vámi." Zároveň Zakia Belkhiri také znovu zveřejnila už podruhé na Twitteru video z YouTube, na němž dva přátelé, oblečení jako ortodoxní žid a jako muslim v arabském oděvu procházejí New Yorkem a zkoumají tak reakce veřejnosti:

Jenže výše zmíněný "opravný" výrok na Twitteru lidi ještě více rozzuřil. Ptali se "Máš na mysli, že tedy židé sionisté zaslouží smrt"?

Na další dotazy BBC Zakia Belkhiri doposud nereagovala.

Kompletní text v angličtině ZDE

23.5.2016
Internetový deník Echo 24 primitivně manipuluje článkem BBC

Nejprve se z ní stala hvězda internetu, když se s hidžábem na hlavě vyfotila s pozadím tvořeným transparenty protimuslimské demonstrace vlámských xenofobů. Jen pár dnů na to je globálně opovrhována za své antisemitské výroky, které ve svém teenagerském věku zveřejnila na sociálních sítích. Z oslavy "radosti a míru" se mrknutím digitálního oka stal další "skálopevný" důkaz pro ty, kdo by místo Židů raději vyhladili muslimy. Že to celé vzniklo jako mediální "hype", zbytečně a oboustranně přehnanými, významově nadopovanými interpretacemi zkreslené simulakrum, si už nikdo neuvědomuje.

Následky jsou dost děsivé. Nebýt nápadu, který byl i na Britských listech adorován jako "spontánní projev mladé ženy, příslušnice generace Y", mohlo být trochu klidněji. Že šlo o spontaneitu je pravděpodobné, že šlo o cokoliv více už ne. Mladá žena, evidentně naprosto hodnotově, postojově a intelektuálně povrchní, ostatně takových je ve věku 22 let pravděpodobně velká většina, se skutečně zachovala jako představitelka generace Y, se všemi atributy, které to nese.

Žel si v okamžiku, kdy pořizovala fotografii a učinila ji na chvíli předmětem globálních diskusí, pravděpodobně už dávno nepamatovala, že ještě před dvěma roky - asi stejně "spontánně" - na internetu publikovala xenofobní, nenávistné výroky. Pravda, generace Y žije rychle a něco jako digitální stopa jí dochází teprve tehdy, když ji někdo digitálně oživí. 

Svou spontaneitou nejprve nadchla ty, kdo v každém takovém úkazu vidí důkaz o hluboce zakořeněné touze po míru a radosti mezi lidmi různých věr a etnik. Hned nato nadchla ty, kdo zase vidí i v pohybu mraků na nebi důkazy o hluboce zakořeněné nenávisti, které mezi lidmi různých věr a etnik existuje.

Nebylo to ani jedno, ale nyní už je pozdě to zvrátit. Lež a nenávist zase jednou vítězí nad pravdou a láskou, byť skutečnost je úplně někde jinde. Češi se navíc mohou v internetovém deníku Echo 24 dočíst zcela idiotsky a manipulativně zkreslený výrok o tom, co vlastně mladá žena na svém profilu v minulosti zveřejnila. Posuďte sami:

Citát BBC: "Hitler didn't kill all the Jews, he left some. So we know why he was killing them."

Překlad: "Hitler nezabil všechny židy, nějaké nechal. To proto, abychom věděli, proč je zabíjel."

Překlad Echo 24: "„Hitler se nezbavil všech Židů, pár jich nechal. A to proto, abychom my teď věděli, proč je zabíjet.“

Kdosi v Echo 24 pod zkratkou "nel", kdo se ani neobtěžuje odkázat na originální text, si prostě řekl, že by ta skutečnost mohla být ještě trochu barvitější. Skvělá vizitka tohoto mediálního projektu...

V době, kdy stačí deset vteřin, aby se zcela změnil obraz světa, by neškodilo nechávat si více času na úvahu nad tím, jaký ten obraz vlastně je...

23.5.2016

Pamatuju si, jak na mě nejvíc mocně zapůsobil Berlín a Londýn, kde mě (odpůrci ať přestanou číst) naprosto a od první chvíle fascinoval multikulturalismus, to jak různé rasy, národy, etnika a náboženské skupiny dokážou žít vedle sebe. Nic takového jsem u nás nezažil a neviděl, o to byly prožitky silnější a o to víc si je živě pamatuji. Úžasný a pozitivní pocit ze světa bez zábran a bez předsudků.

Dobrý den pane Čulíku, v článku "Co vede tolik Čechů že se chovají jako svině?" pokládáte otázku zda-li může někdo vysvětlit, co vede tolik Čechů aby se chovali jako svině?

Já osobně si myslím, že odpověď je nasnadě, píše Michal Dajč. I když to dnes už tolik nevypadá, tak stále je pravda, že většina Čechů nikam nejezdí, nejdál na Slovensko či maximálně těsně do příhraničních oblastí nakupovat. Nemyslím teď že by nejezdili na dovolenou, v tom jsou určitě Češi mistři, vytelit se pár metrů za hotelem na pláži v Itálii, Turecku, Řecku to umí každý idiot. Problém je v tom, že většinu Čechů nezajímá žádný přesah, chtějí jet na dovolenou, tam si "užívat", utrácet našetřené nebo půjčené peníze, aby se mohli cítit jako boháči nebo něco víc? Nevím. Nikoho ale nezajímá a nenapadne jak doopravdy žijí v té které zemi obyčejní lidé jako jsou oni sami. To je ta cesta pochopení mezi národy, názory, mentalitami a i náboženstvími.

Je mi 32 let a v mládí jsem několik let strávil cestováním s undergroundovou hudební skupinou se kterou jsme projeli značnou část Evropy, viděli jsme nebezpečná místa na periferích měst na východě i zdánlivý luxus velkých měst na západě, ale co je nejdůležitější, byli jsme mezi "skutečnými" lidmi. Lidmi jako jsme my, trávili jsme s nimi čas, viděli jsme jak žijí, jaké mají názory a proč jsou takoví jací jsou. To bylo něco co mi dalo doopravdy evropský způsob uvažování. Jak často říkám: díky tomu se necítím jako Čech, ale jako Evropan.

Pamatuju si, jak na mě nejvíc mocně zapůsobil Berlín a Londýn, kde mě (odpůrci ať přestanou číst) naprosto a od první chvíle fascinoval multikulturalismus, to jak různé rasy, národy, etnika a náboženské skupiny dokážou žít vedle sebe. Nic takového jsem u nás nezažil a neviděl, o to byly prožitky silnější a o to víc si je živě pamatuji. Úžasný a pozitivní pocit ze světa bez zábran a bez předsudků.

Celý život si stojím za tím, že člověk je člověk.

Češi jsou do sebe zahlědení pitomci, kteří si nevidí na špičku nosu. Nemůžu a nebudu nás všechny házet do jednoho pytle, na to znám až moc lidí s otevřenou myslí, ale chtěl bych apelovat na všechny, aby neodsuzovali slepě názory a lidi, které neznají. Češi jednají jak jednají, protože pořád málo lidí umí jazyky, proto mají strach se konfrontovat s vnějším světem, protože mají strach, že nebudou rozumět jak slovům vnějšího světa tak názorům, které z těch slov vyplývají. A tohle musí skončit.

Já jsem začal cestovat s přáteli s téměř nulovou znalostí angličtiny, ale měl jsem zájem poznat lidi a jejich životy a oni měli zájem poznat nás a chtěli pochopit jak žijeme. To je ten začátek.

Dokud budou Češi jezdit do all inclusive drahých hotelů, ze kterých za celých 14 dní dovolené nepřejdou ani silnici k první sámošce, tak to bude u nás vypadat stejně. Uzavřená hranice, uzavřená mysl. Až přijde čas kdy Češi osvobodí svoje mozky z tenat komunistického způsobu uvažování a kádrování toho čemu nerozumějí, jen kvůli tomu, že tomu nerozumějí, tehdy přijde doba změny. Až budou chtít porozumět nesobecky a bez zábran jiným a novým jazykům a kulturám. Jiným a novým lidem.

Dobrý první krok k pochopení světa je vykročit z paneláku nebo z chalupy a začít cestovat.

A bez drahých cestovních kanceláří, sám za sebe. Nebo s přáteli.

Možností je moře.

Přeju hezký den.

23.5.2016

Určitá část českého národa se zjevně záměrně a samovolně vylučuje z civilizovaného světa. Děsivé ale je, že netolerantní a xenofobní hysterii zcela plánovitě a systematicky českou společností šíří domácí česká média, a to většinou na základě zkreslených nebo zcela vymyšlených informací. Tak se to stalo i v tomto případě, kdy server Echo 24 zmanipuloval zprávu o antisemitském výroku jedné dívky.

Je ohromující a ostudné, s jakou nenávistnou škodolibostí přinášejí české servery informaci o tom, že vyšlo najevo, že dvaadvacetiletá muslimská dívka, která se vyfotografovala "ve jménu pokoje a lásky" před xenofobní demonstrací ultrapravicových nenávistníků, před časerm jako teenagerka zveřejnila na Twitteru rasistické výroky, jímiž vyjádřila svou nenávist k židům.

Ničí rasistické výroky nejsou přijatelné, ať jsou jejich autory Češi nebo Palestinci. V případě Palestinců je však jejich nenávist vůči Izraelcům do určité míry pochopitelná - izraelská společnost a armáda Palestince děsivým způsobem utlačují - i když ani u Palestinců samozřejmě nelze tolerovat šíření kolektivní viny. Z útlaku Palestinců přirozeně nelze obviňovat VŠECHNY Izraelce, stejně tak jak z hrubého rasismu, xenofobie a nenávisti nelze obviňovat VŠECHNY Čechy - a z nenávisti vůči Izraelcům VŠECHNY Palestince či muslimy.

Zmíněná dívka Zakia Belkhiri není zjevně zrovna geniální. Její výroky na twitteru nepřekypují zrovna inteligencí. První, antisemitský výrok, který je nyní kritizován, Zakia publikovala na twitteru v roce 2012, před čtyřmi lety - tedy v době, kdy jí bylo sotva osmnáct let. Je skutečně možno brát vážně výroky teenagera a - jak to samozřejmě hned - ke své škodě - implicitně činí četní čeští mudrci - je implicitně extrapolovat na celou palestinskou, případně muslimskou komunitu? A proč té dívce upírat vývoj směrem k toleranci a k dobré vůli?

Martin Komárek se vyjádří na Facebooku kriticky vůči xenofobním, nenávistným výrokům Kláry Samkové - je téměř okamžitě zahlcen vlnou reakcí, které důrazně se Samkovou souhlasí. Tito uživatelé Facebooku, kteří o uprchlících ani o muslimech nevědí vůbec nic, jsou ochotni jim nadávat do vrahů a zločinců - i když jaksi nedokážou vysvětlit, jak je možné, že lidé, kteří prchají před pronásledováním a vražděním, jsou nichúdajně sami vrazi a zločinci. Je to asi jako kdyby bodří občané obviňovali osoby prchající z nacistických koncentračních táborů, že jsou to vlastně gestapáci, zločinci, kteří sami na sobě způsobili holocaust. Logika je nechávána stranou, zůstává jen iracionální nenávist.

Hluboce se stydím za tyto lidi. Zbývající slušní Češi by se měli důrazně distancovat od iracionální nenávisti, která cloumá českou společností, a veřejně se distancovat i od médií, která tento hnus šíří.

Apelovat na lidskost a normální chování ovšem asi nemá cenu.

Daleko zajímavější a důležitější je zkoumat motivaci.

Může někdo vysvětlit, co vede tolik Čechů, že se chovají jako svině?

15.5.2016
PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

V dubnu 2016  přispěli čtenáři finančně na Britské listy celkovou částkou 55 080 Kč.   Příjem z reklamy byl 6254 Kč.

Zůstatek byl koncem dubna 2016 128 923.08 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat  na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

Hospodaření OSBL za duben 2016

Zůstatek k dispozici Britským listům k 31. 3.  2016 :..............125 437, 72 Kč

Příjmy:

Od sponzorů ............................................................. 55 080  Kč
úrok.....................................................................................1.06 Kč

příjem z reklamy........................................................... 6 254 Kč 

Výdaje:

bankovní poplatky........................................................259.20 Kč
připojení k internetu: ...................................................2190.50 Kč
honorář (KD) ............................................................20 000.00 Kč
honorář (DV) ............................................................11 500.00 Kč
honorář (BK) .............................................................11 500.00 Kč
programování a správa serveru (MP) ...................9 400.00 Kč
Výdaje cesta a pobyt do ČR (JČ) ..........................3 000.00 Kč



Zůstatek k 30.4. 2016: 128,923.08

Daňová přiznání Občanského sdružení Britské listy z let 2003-2014

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

2010 2011 2012 2013 2014
17. listopad       Historie >
23. 11. 2015 Rozeštvat, rozdělit, zbavit smyslu Karel  Dolejší
18. 11. 2015 Kritický okamžik pro českou společnost nastal Bohumil  Kartous
18. 11. 2015 Studentům vstup zakázán, Miloš Zeman má dostaveníčko s lůzou...   
18. 11. 2015 Kde je ten správný duch 17. listopadu? Kryštof  Kozák
18. 11. 2015 Není možné   
17. 11. 2015 "Síla skupiny", aneb Proč podléháme zlu Karel  Dolejší
16. 12. 2014 Svět obyčejného člověka a Vánoce Josef  Mrázek
27. 11. 2014 Dají se spontánně přes noc vyrobit unifikované červené kartičky? Jan  Lipšanský
22. 11. 2014 Sovětské rady z Washingtonu   
21. 11. 2014 Hlavní témata 17. listopadu 2014

Festival dokumentárního filmu Jihlava       Historie >
5. 11. 2014 Třikrát hurá pro FAMU Sam Graeme Beaton
5. 11. 2014 Three Cheers for FAMU Sam Graeme Beaton
1. 11. 2014 Česká pivní válka Sam Graeme Beaton
1. 11. 2014 The Czech Beer War Sam Graeme Beaton
31. 10. 2014 Venku v přírodě - František svého druhu a Lovu zdar! Sam Graeme Beaton
31. 10. 2014 Out in the Open - František svého druhu and Lovu zdar! Sam Graeme Beaton
30. 10. 2014 Závěrečná ceremonie jihlavského festivalu: Jeho význam roste Sam Graeme Beaton
30. 10. 2014 Jihlava Closing Ceremony -- A Festival in Ascendance Sam Graeme Beaton
28. 10. 2014 Filmy o rasismu v České republice Sam Graeme Beaton
28. 10. 2014 Films about racism in the Czech Republic

Předčasné volby 2013       Historie >
21. 2. 2014 Skutečně přišla změna?   
16. 2. 2014 Proč neočekávám žádných hysterických změn k lepšímu Karel  Dolejší
31. 1. 2014 Místo škrtů šetření Boris  Cvek
10. 1. 2014 Jedna ruka netleská Lubomír  Brožek
1. 1. 2014 Chodíval k nám, chodíval... Petr  Lachnit
27. 12. 2013 Bilance roku 2013: Česká republika v zajetí minulosti Boris  Cvek
25. 11. 2013 ČSSD, korupce a dvojí metr antikomunistické pravice Jan  Májíček
20. 11. 2013 Babišův a Sobotkův plán 10% škrtů hrubého národního štěstí Štěpán  Kotrba
18. 11. 2013 Zemanovci na odchodu z politické scény? Michael  Kroh
11. 11. 2013 Nejde o pouhou solidaritu předsedů stran...

Důchodci a obhajoba jejich zájmů v české politice       Historie >
28. 4. 2016 Zpověď „šmejda“ Ivo  Barteček
30. 12. 2015 Vidina tří set (korun) Štěpán  Steiger
1. 1. 2014 Kotrba k roku 2013: S Babišem klidně, s křesťany nikdy, se zpravodajstvím ČT do pekla Štěpán  Kotrba
1. 10. 2013 Interpretace o důchodcích paní Šporkové není úplně přesná Jiří  Baťa
30. 9. 2013 Důchodci -- trochu jiný pohled Sylva  Šporková
30. 9. 2013 Manuálně pracující mívali vysoké důchody Alice  Valkarová
29. 9. 2013 Důchodci by se měli probudit   
24. 9. 2013 Šedá síla mlčící, spící Ivan  David
20. 9. 2013 Zapomenutí - a co dál? Jan  Sláma
20. 9. 2013 Kdo nevolí ČSSD a KSČM, je blbec

Tykadlový řidič Roman Smetana       Historie >
29. 10. 2013 Dobrý řidič Smetana Sam Graeme Beaton
29. 10. 2013 Dobrý řidič Smetana Sam Graeme Beaton
15. 3. 2013 Krajský soud potvrdil podmíněný trest pro Romana Smetanu Milan  Daniel
15. 1. 2013 IDnes napsala o protestu 15 lidí proti komunismu :) o demonstraci 150 osob na podporu Romana Smetany neinformovala Milan  Daniel
15. 1. 2013 Roman Smetana dostal za vyhýbání se vězení podmíněný trest Jan  Čulík
15. 1. 2013 Smetana nedostal trest, který by mohl mařit Milan  Daniel
7. 1. 2013 Zdravím Vás z 23. století Oldřich  Kříž
5. 1. 2013 Poněkud nevěrohodný "nestraník" Cikrt Jiří  Baťa
4. 1. 2013 Proč lžete, pane Doležale? Roman  Smetana
3. 1. 2013 Tykadla

Koutek reklamní tuposti       Historie >
12. 2. 2014 Vyjádření bývalého generálního tajemníka MOV ke komercializaci olympijské myšlenky + humoreska navíc Tomáš  Koloc
10. 2. 2014 Detaily nebo medaili!, aneb obchod s olympijským masem Tomáš  Koloc
31. 1. 2014 Máte rádi Sochi? aneb Makaronské hry 2014 Tomáš  Koloc
29. 1. 2014 "...na všech sloupích" Tomáš  Koloc
28. 1. 2014 Špičková Česká televize Bohumil  Kartous
27. 1. 2014 Ještě češtějá, ještě lépějá, pane hrábě! Karel  Dolejší
17. 1. 2014 "Ultimátní" konec českého překladatelství Tomáš  Koloc
15. 1. 2014 Antisemit revival Tomáš  Koloc
31. 12. 2013 Silvestr třicátého Tomáš  Koloc
13. 12. 2013 Slaďte (ne)zdravě?

Copyright © 1996-2014 Občanské sdružení Britské listy | Kopírování obsahu možné pouze po předchozím písemném souhlasu redakce