ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
29.8.2014

Ředitel Ústavu pro bezpečnostní studia na univerzitě v Kielu Joachim Krause považuje válku mezi Ruskem a Západem za možnou. "Válku mezi Ruskem a Západem v současné době nepředpokládám, ale v případě, že Západ nebude reagovat s potřebnou rozhodností a účinností, během několika let by mohla být reálnou možností," řekl Handelsblattu Online Krause.

Skutečnost, že ruská invaze se odehrává na Ukrajině týden před summitem NATO, ukazuje, že šéf Kremlu Vladimir Putin adresuje Západu všeobecnou výzvu. "Měli bychom si to připustit a tuto skutečnost dále nepopírat."

"To, co zažíváme v těchto dnech, je ozbrojená agrese Ruska proti Ukrajině," řekl Krause. Zmínil se o definici agrese Organizací spojených národů z roku 1974. Podle ní také "vyslání ozbrojených band, skupin, nepravidelných bojovníků nebo žoldnéřů státem nebo jeho jménem" je mezistátní agresí, "pokud k tomu dochází v takové závažné míře, že to má důsledky regulérní invaze". To znamená, že politika spolkové vlády neuspěla s deeskalační strategií, která měla zabránit Moskvě ve vojenské intervenci na Ukrajině.

"Spolková vláda teď bude muset přijít se strategií eskalace," říká kielský politolog. To znamená "přísnější, efektivní ekonomické sankce", jako například bojkot dodávek plynu a dovozu ropy, stejně jako nasazení "významných západních jednotek" v Pobaltí, Polsku a Rumunsku. To bude vázat ruská vojska, která by jinak mohla být použita proti Ukrajině. "Také dodávky zbraní ze západních zemí na Ukrajinu již nejsou tabu," dodal Krause. "Zda bude mít spolková vláda odvahu a kreativitu, to se teprve uvidí. Nejpozději na summitu NATO ve dnech 4. a 5. září bude muset jít s pravdou ven. "

Předseda německo-ukrajinské poslanecké skupiny Karl-Georg Wellmann (CDU) vyzval k výrazné reakci Západu na chování Ruska. "Západ musí reagovat rozšířením režimu sankcí. Současně musí nadcházející summit NATO rozhodnout o vhodných opatřeních ke zvýšení přítomnosti ve východních členských zemích," řekl poslanec Handelsblattu Online.

Kromě toho přání Finska a Švédska po sbližování s NATO musí být "aktivně" podporováno. "Rusko se jeví jako stát, který není v souladu s evropskými standardy a používá vojenské síly k dosažení zahraničněpolitických cílů," řekl Wellman. "Na to Západ musí reagovat v zájmu vlastní bezpečnosti."

"Rusko je ve válce s Ukrajinou," řekl Wellman. "Bez dodávky zbraní a munice, jakož i vojáků ruské pravidelné armády, by se povstání separatistů během krátké doby zhroutilo." Mezitím se stalo zcela zjevným, že ruské vojenské jednotky vstoupily na Ukrajinu. "Jedná se o otevřenou vojenskou agresi," řekl politik CDU. "Cílem Ruska je obsazení jihovýchodní Ukrajiny a vytvoření Ruskem kontrolovaného pásu přes Oděsu do Podněstří."

Podrobnosti v němčině: ZDE

29.8.2014

Americký prezident Barack Obama bude v září předsedat jednání Rady bezpečnosti OSN, které bude věnováno hrozbě představované iráckými islamisty. Bude to nesmírně ironické.

Před více jak deseti lety Washington udělal vše, co bylo v jeho moci, aby sestavil "koalici ochotných" proti iráckému diktátorovi Saddámu Husajnovi založenou na pochybných obavách, že jeho režim a zbraně hromadného ničení představují hrozbu globálnímu politickému řádu.

Avšak dnes, poté co odštěpenecká organizace Al-Kajdy předehnala mateřskou skupinu a posloužila coby magnet pro cizince cestující do Sýrie a Iráku, aby se připojili k "džihádu", lídři mezinárodního společenství vypadají při konfrontaci s problémem jako náměsíčníci.

I když existují takřka každodenní výzvy, aby se něco udělalo, skepticismus lidí v tomto regionu je jen posílen, když tato rétorika postrádá smysluplné, robustní a multilaterální důsledky. Je třeba mezinárodní koalice, ale ne takové, která bude jen mluvit o problému, nebo se zaměří na projevy místo, aby se věnovala příčinám.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

29.8.2014

První přímo zvolený turecký prezident Recep Erdogan se ujímá úřadu a mnozí tvrdí, že nedokáže splnit svůj slib zastupovat všechny občany. Kritici se také obávají jeho autokratické vlády.

Poté co Erdogan získal 52% hlasů, netrvalo to dlouho a začaly chodit povinné, politicky korektní gratulace. Avšak předsedové Evropské komise Evropské rady by neměli spoléhat, že Erdogan splní jejich přání ohledně usmíření v zemi.

Erdogan oznámil, že hodlá zahájit "novou éru" a nevracet se ke starým sporům, ale zatím to nedodržel. Před oficiální inaugurací pohrozil, že se 1. září nezúčastní ceremonie, pokud Metin Feyzioglu, předseda právnické komory, promluví na této slavnosti. Před třemi měsíci Ergodan přerušil projev tohoto právníka. Nicméně kasační soud Erdoganův požadavek odmítá a poukazuje na to, že odporuje Evropské úmluvě o lidských právech a zásadě svobody projevu zakotvené v ústavě.

Mezitím se akademici přou o to, zda a případně nakolik Erdogan překrucuje ústavu, nebo ji dokonce přímo porušuje, když se dál účastní aktivit své Strany spravedlnosti a rozvoje, která má v parlamentu absolutní většinu. Podle ústavy má být prezident v domácí politice neutrální.

Erdoganův předchůdce Abdullah Gull chápal, že má plnit reprezentativní roli, a choval se podle toho. Distancoval se od vládní strany a snažil se navázat dobré vztahy s opozicí.

Avšak Erdogan podle Ibrahima Kaboglua, profesora ústavního práva na Marmarské univerzitě v Istanbulu, provádí "ústavní převrat". Zůstal totiž v čele vlády i po zvolení prezidentem, ačkoliv ji podle profesora měl okamžitě opustit, k čemuž ale dojde teprve později, neboť postupně se má stát premiérem Ahmed Davutoglu.

Vláda obvinění kvůli spojování funkce prezidenta a premiéra odmítá a tvrdí, že ústava to nezakazuje.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

29.8.2014

Na včerejší tiskové konferenci byl americký prezident Barack Obama dotázán na možnost použití síly v ukrajinské krizi. Tuto možnost kategoricky vyloučil.

"Nepodnikáme vojenskou akci k vyřešení ukrajinského problému. Co děláme je, že mobilizujeme mezinárodní společenství, aby vyvíjelo tlak... Myslím, že je velmi důležité uvědomit si, že vojenské řešení tohoto problému není na dosah.

Podle Obamy bude Rusko v důsledku ukrajinských událostí oslabeno.

Americký prezident se zúčastní konference NATO a navštíví Estonsko. U příležitosti oznámení zdůraznil váhu článku 5 charty NATO a fakt, že Ukrajina není členem aliance.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

29.8.2014
Rada NATO se sejde na žádost Ukrajiny

Rada NATO se na žádost Kyjeva sejde 29. srpna v Bruselu na úrovni vyslanců. Tématem bude situace na Ukrajině. Informuje o tom tisková služba NATO.

"Na žádost ukrajinské strany proběhne speciální setkání vyslanců zemí NATO s vyslancem Ukrajiny," sdělil spolupracovník tiskové služby.

Podrobnosti v ruštině: ZDE

28.8.2014

Vážení čtenáři Britských listů, v pondělí byl uveřejněn článek, v kterém jsem orodoval za paní Alenu a prosil čtenáře o pomoc s pořizováním učebnic pro jejího syna, který přestupuje ze základní školy na střední.

Míra pomoci, která se mi poté začala hemžit v mailové schránce, byla překvapivá a veliká. Převeliká.

Sehnali jsme s vaší pomocí 10 učebnic ze 17, které škola po svých studentech požaduje. Buďto mi již přišly na adresu nebo brzy přijdou. Ihned je pak předám Aleně a její rodině.

Navíc se ozvali čtenáři, kteří chtěli Alenu podpořit finančně. Za malou chvíli se na můj účet sešlo 5 000,-, s tím, že 4 000,- jsou na cestě. Celých 9 000,- vyberu a předám Aleně v hotovosti, aby na ně exekutor nemohl sáhnout.

Poté přislíbil jeden pán, že 15. září pošle Aleně plných 10 000,-. Jeho slib byl provázen studem za muže, kteří nedokážou být chlapi, narážeje tím na ohavnou letoru bývalého Alenčina manžela, který zadlužil celou rodinu, uvrhl na ní prokletí exekutora a utekl.

Jedna paní přislíbila, že bude zasílat menší finanční pomoc každý měsíc. Aleně a její rodině na přilepšenou, nebo snad aby jim pomohla s přežitím v otřesných podmínkách, které stát dovoluje.

A jedna další milá paní se ozvala s nabídkou přátelství a morální podpory paní Aleně v těžkých chvílích, která pravila, že si prošla něčím podobným a že ví, jak svět zčerná a zešedne, když je člověk obklopen zdánlivou lhostejností.

Vážení čtenáři Britských listů. Pomoc, kterou jste Aleně nabídli, je nadějí a ukázkou toho, že lidé si dokážou pomoci, že nejsou takoví, jaké nás chtějí mít. Odcizené a nepřátelské. Každý z nás dokáže pohladit, každý z nás dokáže uchopit břímě bližního a chvíli ho s ním nést, proto snad máme ruce, proto snad máme srdce. Proto snad jsme lidmi.

Za pomoc Aleně vám všem, kteří jste pomohli učebnicí, penězi nebo morální podporou, nesmírně děkuji. Obdivuji se vaší lidskosti. Mluvte, prosím, mluvte právě vy, protože vám bych chtěl naslouchat. Vy v sobě máte to, co je v člověku nejhodnotnější a nejkrásnější. Na vás a jedině na vás leží celý svět. Buďte nadále tolik krásní.

28.8.2014

V Rusku roste znepokojení ohledně nejasné role její armády na Ukrajině, jak se začínají objevovat další a další nepřímé důkazy o angažmá ruské armády na Ukrajině. Redakční komentář v respektovaném ruském deníku Vedomosti ve středu konstatoval, že ruští vládní činitelé mají povinnost vysvětlit, zda Rusko je či není ve válce. "Bojuje Rusko na Ukrajině, a pokud ano, na jakém základě? Pokud tam nebojuje, kdo to byl pohřbíván v čerstvých hrobech a kdo je vyslýchán ukrajinskými bezpečnostními službami?"

Ukrajina obvinila Rusko z dalších vstupů ruských vojáků na ukrajinské území, jen několik hodin po rozhovorech mezi prezidenty obou zemí, které, jak se zdá, nepřinesly žádné konkrétní výsledky.

Vladimír Putin a Petro Porošenko v úterý jednali v Minsku soukromě dvě hodiny po několika hodinách širších rozhovorů kolem kulatého stolu, jichž se účastnili i představitelé Evropské unie a prezidenti Běloruska a Kazachstánu. Avšak oba politikové pak rozhovory interpretovali každý úplně jinak.

Ukrajinský prezident Porošenko tvrdil, že všechny hlavy států, přítomní na rozhovorech, včetně Putina, přislíbily, že budou podporovat jeho "mírový plán" a také dodal, že byla uzavřena dohoda, že se ukrajinští a ruští pohraničníci brzo sejdou k diskusi o situaci na hranicích.

Putin však uvedl, že rozhovory byly "především o hospodářské spolupráci" a tvrdil, že veškeré jednání o vyřešení konfliktu by mělo být mezi Kyjevem a představiteli východních regionů.

"O těchto věcech jsme podrobněji nehovořili," řekl Putin. "Upřímně řečeno, nemůžeme diskutovat o podmínkách příměří nebo o možných dohodách mezi Kyjevem, Doněckem a Luhanskem. Do toho nám nic není, je to vnitropolitická otázka pro samotnou Ukrajinu."

Putinova slova ignorují skutečnost, že Ukrajina přišla o správu části své hranice a je přesvědčena, že přes ruskou hranici volně přijíždějí ruské zbraně a bojovníci na pomoc vzbouřencům. Také rostou obavy, že na východě Ukrajiny operují pravidelné ruské vojenské jednotky.

Tyto obavy byly posíleny tvrzením ohleně tajných pohřbů ruských vojáků, kteří byli údajně usmrceni při bojích na Ukrajině, a také dosud nejkonkrétnější důkazy: zajetí devíti ruských vojáků bojujících na ukrajinském území. Poprvé přiznaly zdroje na ruském ministerstvu obrany, že na Ukrajině byli ruští vojáci, avšak uvedly, že šlo o část pohraniční kontroly, která přešla na ukrajinské území "omylem".

Putin přiznal, že ruští vojáci byli zajati na Ukrajině, ale tvrdil, že přešli přes hranici omylem a srovnal tento incident s ukrajinskými vojáky, kteří přešli hranici do Ruska, aby unikli obklíčení povstaleckých sil. "Konec konců, ukrajinští vojáci vstoupili i na ruské území a my jsme s tím neměli žádný problém. Doufám, že v tomto případě také nebudou žádné problémy s ukrajinskou stranou," řekl Putin.

Ukrajina předvedla některé tyto vojáky na tiskové konferenci ve středu v Kyjevě. Vojáci ve vojenských uniformách konstatovali, že si od svého zajetí uvědomili,že ruská média o situaci na Ukrajině lžou. Avšak vzhledem k okolnostem nebylo možné určit, zda muži hovoří svobodně, nebo pod nátlakem.

Ukrajinský vojenský mluvčí Andrij Lysenko tvrdil ve středu, že na Ukrajinu vstoupili v pěti obrněných transportérech daalší ruští vojáci.

V Rusku roste nepokoje ohledně nejasné role její armády na Ukraajině, jak se začínají objevovat další a další nepřímé důkazy o angažmá ruské armády na Ukrajině. Redakční komentář v respektovaném ruském deníku Vedomosti ve středu konstatoval, že ruští vládní činitelé mají povinnost vysvětlit, zda Rusko je či není ve válce.

"Bojuje Rusko na Ukrajině, a pokud ano, na jakém základě? Pokud tam nebojuje, kdo to byl pohřbíván v čerstvých hrobech a kdo je vyslýchán ukrajinskými bezpečnostními službami?"

Podrobnosti v angličtině ZDE

28.8.2014

Švédský ministr zahraničí Carl Bildt na svém Twitteru před pár hodinami napsal ZDE: "Nyní evidentně přihlížíme bojům mezi pravidelnými ruskými a pravidelnými ukrajinskými jednotkami na Východní Ukrajině. Existuje pro to výraz."

Reportér ruského listu Kommersant Ilja Barabanov ZDE včera informoval o obsazení města Novoazovsk. Těžko však mohlo jít o novinku. Už když se 24. srpna v Kyjevě konala nabubřelá přehlídka, při níž promenovaly obrněné transportéry BTR-4 vrácené Irákem ukrajinskému výrobci kvůli korozi, z obou stran fronty přicházely po sociálních sítích zprávy o soustřeďování ruských sil v Amvrosijevce a připravovaném útoku na Novoazovsk a Mariupol. Nad Mariupolem byla zaznamenána intenzivní aktivita ruských výzvědných dronů. Jsou tomu již čtyři dny. Několik novinářů bilo na poplach, ale Kyjev neudělal prakticky nic. Že by byl tak naivní jako Západoevropané a věřil, že rozhovory v Minsku skutečně něco přinesou?

Nyní jsou ruské jednotky 50-60 km hluboko v ukrajinském území a to čemu USA říkají "vpád" (incursion) a Ukrajinci to nazývají "invazí" probíhá podle poradce ministra vnitra Bogdana Škirjaka hned na několika směrech ZDE. Zatímco Washington viní Moskvu z "vpádu" na Ukrajinu s cílem zahájit protiofenzívu, Berlín Putinovi telefonoval a "zdůraznil velkou zodpovědnost Ruska za deeskalaci" ZDE. Zkuste to taky, až vám ozbrojený lupič vpadne do bytu. Pozvěte souseda, ať mu udělá přednášku o potřebě deeskalace.

Ruské jednotky ohrožují Mariupol a Volnovachu ZDE. Pomalu se rýsuje pozemní spojení z ruské Rostovské oblasti na anektovaný Krym. A současně je zmíněný nájezd dost velkým problémem pro část ukrajinských vojsk na východě země, kterým v případě postupu protivníka na Volnovachu a dále začíná hrozit odříznutí.

New York Times informují o útěku ukrajinských pěšáků z Vinické brigády před ruskými tanky ZDE.

Podle představitele "Doněcké lidové republiky" Alexandra Zacharčenka jsou ruští vojáci bojující na Ukrajině "dobrovolníci" ZDE. Výpovědi zajatých výsadkářů tomu ovšem nenasvědčují a počínání příbuzných, kteří se marně domáhají informací o svých nejbližších odeslaných "na cvičení", s tím také nejsou příliš konzistentní.

***

Evropa velice ráda poslouchá řeči o míru, neboť má ráda klid, na nějž si od roku 1945 velmi zvykla. Putin to ví a řečí jí dopřává měrou vrchovatou, také na konferenci v Minsku. Slova ovšem s činy opakovaně nekorespondují, jak se už prakticky každý mohl poučit z krymské krize. Hovoří se o opatřeních na uzavření státní hranice mezi Ukrajinou a Ruskem, zatímco na území Ukrajiny byli zajati příslušníci pravidelných ruských jednotek a další skupina se nachází v ukrajinských nemocnicích.

Pokud nějaký stát vysílá své ozbrojené síly na území jiného státu plnit úkoly se zbraní v ruce a proti vůli tamní vlády, takový stát jednoduše vede válku. Ať už jí na diplomatických fórech říká jakkoliv.

Rusko vede proti Ukrajině otevřenou válku. Rozhlédněte se kolem, jak dlouho komu potrvá, než to vůbec byť jen připustí.

28.8.2014

Pokud ruští výsadkáři, kteří byli zajati dvacet kilometrů hluboko v ukrajinském území, opravdu "zabloudili", jak tvrdí Kreml, měli by okamžitě požádat v Kyjevě o azyl. Protože pak by šlo o ty nejneschopnější elitní vojáky, jaké kdy Rusko mělo, a měli by očekávat, že stráví příští roky orientačními pochody po Sibiři, píše ve Frankfurter Allgemeine Berthold Kohler.

Ale kdo by ještě považoval nejnovější z Putinových pohádek za bernou minci? To platí i pro jeho tvrzení, že Moskva nemá na separatisty žádný vliv. Ano, jen jim posílá tanky, rakety a výsadkáře vyškolené v boji za nepřátelskými liniemi.

Západ to všechno ví. A protože "není alternativ", musí se dál na mizernou hru tvářit příjemně a také musí dál mluvit s prezidentem, který podle vlastního tvrzení nemá s celou věcí nic společného. Ve skutečnosti je to ten, kdo by mohl válku okamžitě ukončit.

To, že to neudělá, není způsobeno obavami o dodržování lidských práv a práv menšin na Ukrajině.

Podrobnosti v němčině: ZDE

28.8.2014
Ukrajinský prezident žádá svolání Rady bezpečnosti OSN

Ukrajinský prezident Petro Porošenko v podstatě obvinil Rusko, že provedlo invazi do jeho země. Konstatoval, že Rusko vyslalo vojska přes hranici na Ukrajinu na podporu separatistů, kteří nyní bojují na východě Ukrajiny na dvou frontách.

"Nedávné ruské akce jasně dokazují, že Moskva otevřeně zatahuje Ukrajinu a celý svět do plné války," konstatoval ukrajinský ministr zahraničí v prohlášení.

Porošenko zrušil svou plánovanou cestu do Turecka a požadoval naléhavé zasedání Rady bezpečnosti OSN poté, co se prohloubila ukrajinská krize na základě zpráv o tom, že ruská vojska nyní nově pronikla až k jihovýchodnímu pobřeží Ukrajiny.

"Ruská vojska prakticky vstoupila na Ukrajinu," řekl Porošenko v prohlášení.

Porošenko nenazval vstupy ruských vojsk na Ukrajinu otevřenou invazí, ale svolal mimořádnou schůzi ukrajinské rady národní bezpečnosti k debatě o ruských akcích. "rozhodl jsem se zrušit svou pracovní návštěvu Turecka v důsledku vážného zhoršení situace v doněckém regionu, zejména v Amvrosijivce a Starobeševu, protože na Ukrajinu byla přivedena ruská vojska. Prezident dnes musí zůstat v Kyjevě."

V Bruselu sdělil jeden činitel NATO tiskové kanceláři Reuters, že je Severoatlantické společenství přesvědčeno, že nyní na Ukrajině bojuje více než 1000 ruských vojáků. Rusko své vojenské angažmá na Ukrajině popírá. Vladimír Putin se vyjádřil, že "krize na Ukrajině není naše věc, je to vnitropolitická ukrajinská záležitost."

Putinova slova však jsou v ostrém kontrastu s realitou. Bojovníci i zbraně mají už dlouho možnost se volně přesunovat přes nehlídanou část hranice Ruska s Ukrajinou a reportéži v Novoazovsku nedaleko ruské hranice uvádějí, že se v městě v posledních dnech objevilo to, co vypadá jako rychle přestříkané ruské vojenské zařízení. Ukrajinští činitelé uvádějí, že Novoazovsk je pod plnou kontrolou ruské armády.

Ruské výmluvy znějí stále méně přesvědčivě. I když Putinovy akce na Ukrajině podporuje drtivá většina Rusů, v Rusku se začínají ozývat kritické hlasy proti rostoucím důkazům, že Rusko vede tajně válku. Michail Chodorkovskij, donedávna nejbohatší muž v Rusku, který byl koncem loňského roku propuštěn z vězení, zdůraznil, že Rusové by neměli mlčet o tom, že ruští vojáci jsou zabíjeni na Ukrajině a tajně pohřbíváni.

"Bojujeme na Ukrajině, je to opravdová válka," napsal bývalý oligarch. "Naše úřady o tom vždycky lžou, v osmdesátých letech lhaly o Afghánbistánu, v devadesátých letech o Čečně a nyní lžou o Ukrajině. Proč mlčíme? Stali jsme se zbabělci? Bojíme se dokonce i dnes myslet?"

Příbuzní některých ruských vojáků zajatých na Ukrajině apelovali na Putina a na ministerstvo obrany, aby přivedl zajatce domů živé.

Kyjev ve čtvrtek apeloval na západní spojence o další podporu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

28.8.2014
Nikoli nestranná zpráva

Ve dnech 24. 07. a 14. 08. 2014 jsem měl tu čest se jako právní zástupce Komunistické strany Ukrajiny (dále KSU), zaregistrované Ministerstvem spravedlnosti Ukrajiny dne 05. 10. 1993, účastnit dvou jednání v řízení o zákazu její činnosti před Okružním správním soudem v Kyjevě na základě žaloby Ministerstva spravedlnosti Ukrajiny a Státní registrační služby Ukrajiny (dále žalobci).

K žalobě

Popud k vypracování žaloby dal Alexandr Turčinov – bývalý komsomolský funkcionář, po protiústavním převratu v režii Spojených států nelegitimně zastupující prezidenta (Janukoviče), nyní mluvčí a předsedající parlamentu. Právní argumentace žaloby odhaluje základní neznalosti autorů a skutkově si vypomáhá vytrháváním z kontextu citací představitelů a členů KSU a následným překrucováním smyslu jejich výroků.

Ruslan Bortnik, ředitel Ukrajinského institutu analýzy a managementu politiky, dokonce míní, že žaloba je krajně negramotně sepsána proto, aby nebyla úspěšná (viz http://korrespondent.net/ukraine/politics/3390688-ysk-mynuista-o-zaprete-kpu-sostavlen-kraine-nehramotno-ekspert). Podle krátkozraké české zkušenosti to ovšem v praxi není nutně na překážku. Rozhodující je politická vůle dosáhnout předem stanovený cíl. Třeba trestní politické procesy konstruované zvláště k tomu účelu zřízeným Úřadem dokumentace a vyšetřování zločinů komunizmu (dále ÚDV) jsou postaveny na závěru vylhaném českým Ústavním soudem, že v daných případech lze obejít absolutní zákaz zpětné účinnosti trestního práva, zakotvený v čl. 40/6 Listiny základních práv a svobod. V této otázce v České republice právo podlehlo politice a státní moc zaujala pozici kolektivního pokrytectví.

Tak hned 1. část žalobních výtek je věnována činnosti představitelů a členů KSU směřující k narušení suverenity a územní celistvosti Ukrajiny, což je sám o sobě důvod k zákazu strany přímo uvedený v zákoně o politických stranách. KSU se přikládá k tíži, že všech dvaatřicet poslanců frakce (klubu) KSU se dne 11. 03. 2014 neúčastnilo hlasování o návrhu usnesení Nejvyšší rady Ukrajiny (parlamentu) o zrušení referenda, chystaného tehdy na Krymu. Doslova se k tomu uvádí, že KSU svým „mlčenlivým souhlasem“ podporovala narušení územní celistvosti a suverenity Ukrajiny Ruskou federací. Na první pohled je zjevné, že autoři nerozlišují mezi parlamentní frakcí a stranou a už vůbec nechápou ústavní konstrukci institutu poslance.

Podle čl. 80 Ústavy Ukrajiny je poslanec nedotknutelný a nenese právní odpovědnost za výsledky hlasování či projevy v parlamentu a jeho orgánech (vyjma urážky a pomluvy).

Podle čl. 84 Ústavy Ukrajiny hlasuje poslanec na zasedání Nejvyšší rady osobně. Mandát poslance je tedy nepřenosný, stejně jako neexistující odpovědnost s ním protiústavně spojovaná. Skutkově stačí uvést, že federalismus se v žalobě účelově zaměňuje se separatismem, nebo že projevy jednotlivců či prohlášení některých místních orgánů se nelogicky přičítají straně jako celku.

Takhle právně nejapné a skutkově vylhané či nelogické jsou i další části výtek - odůvodnění žaloby. Součástí žaloby jsou i důkazní návrhy, mezi nimiž zaujme specialita - lingvistické posudky na citáty, které jsou KSU kladeny k tíži.

Posudek má prokázat, že autor citátu měl na mysli to, co se KSU v žalobě vyčítá, tedy, že pokud třeba hovořil o federalismu, podporoval separatismus. Lingvistický posudek na smysl textu v jazyce soudu je však pojmově vyloučen.

Pokud bychom vyšli z předpokladu, že si lidé v jazyce soudu nerozumí, pak by se řízení vůbec nemohlo konat a samo meritorní rozhodnutí soudu by pak podléhalo výkladu jakési lingvistické autority, která by tak stála nad soudní mocí. Soudní znalci jsou však jmenováni žalobcem (ministerstvem spravedlnosti). Jsou na něm závislí, a to je ten důvod.

Zdá se, že žalobci splnili politický úkol podat žalobu a spoléhají na starou známou pravdu, že „každá vláda má své nezávislé soudy“. V tomto ohledu neponechávají nic náhodě a sázejí na politický tlak i fyzické násilí. Soud má jen legitimizovat předem učiněné rozhodnutí.

Žaloba a určující část hromadných sdělovacích prostředků ulpívají na povrchu věcí a připisují separatismus těm, kteří ve skutečnosti působí pro jediný možný způsob zachování jednotné (nikoli nutně unitární) Ukrajiny. Skutečnou příčinou hrozby rozpadu Ukrajiny je však nelegitimní vývoj počínající protiústavním převratem proti prezidentovi (Janukovičovi), který nesouhlasil s nevýhodnou změnou zahraničněpolitické a ekonomické orientace Ukrajiny, s následnou fašizací společnosti a státu, a svévolné vnucování vůle Kyjeva Východu až do vyvolání občanské války za použití armády proti vlastním občanům. To vše v cizích, zejména amerických zájmech. Obávám se však, že současná nelegitimní kolaborantská moc svou nelidskostí způsobila, že již není cesty zpátky.

Fašisté u soudu

Jedná se o velmi formalizované rozfázované řízení a první dvě jednání se věnovala zejména navrhování a připuštění vedlejších účastníků do řízení (dalších politických parlamentních stran, státních orgánů, občanských sdružení i občanů na straně žalobců a občanů, zvláště poslanců parlamentu na straně KSU) a navrhováním a připuštěním důkazů, které se v řízení ještě budou provádět. Průběh prvního jednání je velmi věrně popsán v reportáži na http://ua24news.com/politika/26295-zapret-kpy-miting-draki-i-advokaty-diavola.html .

Počet právních zástupců v řízení zákon nijak neomezuje. Na první jednání nás tak bylo za KSU k deseti, vynikající ukrajinští právníci (alespoň ti, se kterými jsem měl možnost se seznámit a o případu pohovořit), prof. veřejného práva Georgios Katrougalos z Řecka, poslanec Evropského parlamentu (SYRIZA, GUE/NGL) a já.

Na dvůr soudního bloku jsme se sešli s předstihem, byl tam jen autobus policistů a novináři. Záhy k soudu zamířil šik mladých mužů s odhodlanými výrazy ve tvářích. Vedl je poslanec a šéf Radikální strany Olega Ljaška, sám Oleg Ljaško. Sbíhali se k němu novináři a on, aniž by zastavoval, jim odpovídal stručně a jasně. Jeho strana pak byla připuštěna do řízení jako vedlejší účastník na straně žalobců, namísto toho, aby byla jako fašistická zakázána.

Podle dostupných informací na internetu (do vyhledavače Google stačí zadat „Ljaško“ nebo v azbuce „Ляшко“) je zejména z videí umístěných na serveru You-Tube zřejmé, že se jedná o velmi inteligentního vynikajícího řečníka a schopného manipulátora s mimořádně výraznou psychopatologickou úchylkou deprivanta. Vystupuje dokonce jako reportér v jedné celostátní televizi. Jeho videoreportáže představují záznamy výjezdů na Východ.

Tam se dopouští organizované trestné činnosti a jako velitel komanda mužů v maskovacích uniformách a se samopaly bez jakéhokoliv právního podkladu např. zastaví v běžném provozu automobil a nechává z něj vytáhnout občana bez ohledu na protestující manželku a v jiném vozu ho pak v poutech unáší na neurčené místo, kde ho jeho lidé již zjevně psychicky zlomeného podrobují výslechu, nebo jiného občana neohlášeně navštíví v jeho úřadě, dalšího přepadnou v noci v jeho domě, jiný vyslýchaný spoutaný muž v Ljaškově autě je jen ve slipech a má na sobě řezné rány atd.

Zadržovaní jsou různými prorusky orientovanými funkcionáři a státními úředníky. V reportážích jsou označováni za zrádce Ukrajiny a podle toho se s nimi jedná. Jsou vydíráni k politickým prohlášením pod hrozbou konkrétních způsobů mučení až smrti i za skutečného použití fyzického násilí. Rozhovor s nimi vede jediný spravedlivý velitel Ljaško jako ztělesnění národního zájmu Ukrajiny, cukru i biče, ctitel tradice Stěpana Bandery, vyšetřovatele, soudce a možná i vykonavatele v jedné osobě. Zadrženým chvíli vyká a podle potřeby i tyká. Hlavně musí pocítit, že vůbec nic neznamenají. Ljaško se vyptává a nepřímo podprahově útočí i na jejich rodiny. Jednomu z nešťastníků vyčítá, že má dceru v zahraničí (jednak, že si trestuhodně dobře žije, ale také, že je nedosažitelná).

Tomuto úředníkovi diktuje prohlášení, které musí vlastnoručně psát: „Já, zrádce Ukrajiny… Toto prohlášení jsem napsal dobrovolně…“. Ljaškova psychická i fyzická týrání spoluobčanů režim toleruje včetně velkého mediálního prostoru, který je mu poskytován. Pokud zpočátku tento fašista vyvolával strach, nyní už je to hlavně nenávist. Podle znalce místních poměrů mu narostl hřebínek, o svém chlebodárci se vyjádřil „na tři“ a začal být kontraproduktivní, takže v parlamentu zřejmě přestal být dočasně chráněn, a tím mu jeho skutečný pán ukázal místo. V potyčce s jiným poslancem (patřícím do skupiny poslanců oligarchy Kolomojského, složené ze všech parlamentních stranických frakcí i bezpartijních kromě bývalé frakce KSU), do něhož se navážel, protože ještě nebyl na Východě, dostal 13. srpna takovou ránu pěstí, že byl chvíli mimo a 14. 8. k soudu nepřišel. Oligarchie se už patrně z historie poučila, že si tyto figurky s obrovskou potencí zla nesmí nechat přerůst přes hlavu.

Postupně jsme se přesunuli do vestibulu, kde už bylo plno a nebylo k hnutí. Řada policistů nikoho nepouštěla přes detekční rám. Stáli tu představitelé žalobců, generální prokuratury, my, novináři, další lidé a připravení policisté. Stál jsem natolik natěsno se sympatickou novinářkou, že po chvíli jsem jí navrhl, abychom se představili, když už jsme se seznámili. Ljaškovi lidé zůstali před soudem. Posléze se ale dva z nich neurvale prodírají za svým vůdcem. Vykřikují, že jsou pomocníky poslance a dožadují se přednosti před ostatními. Podsaditější z nich už stojí přede mnou, přidává, že je také zastupitel Městské rady Kyjeva. Rozhlédne se bez skrupulí: „Někde by tu měli být advokáti komoušů… Takhle někomu zlámat prsty! (Хотелось бы пальцы сломать! – tu frázi už nezapomenu)“.

Později jsem se dověděl, že to byl Andrej Lozovyj, zástupce Ljaška v Radikální straně Olega Ljaška. Měl mimo jiné vyzývat k vytloukání oken a k zapalování domovů berkutovců, k bití jejich žen a dětí. Občas se mi zdá, že se jeho stín mihne i v televizních reportážích Ljaška. Do vyhledavače Google je třeba zadat v azbuce Андрей Лозовый.

Vedoucí naší skupiny, Jevgenij Gerasimenko, od nás vybral plné moci s průkazy totožnosti a pokusil se domluvit se soudním zřízencem, aby nás podle zvyklosti pustil jako právní zástupce účastníka řízení za rám nejdříve. Ovšem mohl s ním mluvit jen na vzdálenost přes pět lidí, a jakmile na sebe upozornil, stal se terčem útoku Lozového. Ten se k němu za pomoci loktů okamžitě prodral, chytil ho pod krkem za kravatu a snažil se ho zastrašit a vyprovokovat oblažováním svými názory na KSU a „komoušské“ advokáty.

Tykání z jeho strany bylo samozřejmostí. To vše v budově soudu a před kamerami, opět bezprostředně na očích příslušníků policie a představitelů ústředních orgánů státu bez jejich jakékoliv reakce. Všude na světě by se na takové jednání okamžitě reagovalo jako na trestnou činnost. Na Ukrajině na to sice také pamatuje trestní zákoník dokonce speciální skutkovou podstatou, ale vládne tam bezpráví. Teprve po chvíli policie Lozového od kolegy Gerasimenka oddělila a tomu se podařilo projít do soudní síně. Na serveru YouTube jsou zveřejněny videozáznamy nejen z napadení kolegy Gerasimenka, ale i z rozhovoru, který po jednání soudu poskytl. Už je bez kravaty, má rozepnutý límeček a při letmém záběru na hrdlo se objeví výrazná strangulační stopa.

Nikam jsem se netlačil, a tak jsem zůstal před rámem jako poslední z našich. Zavolal jsem na zřízence, že jsem také právní zástupce KSU a že bych se rád dostal dovnitř. Pozornost volného Lozového a dalšího Ljaškova pochopa se upřela na mě. Na ujišťující dotaz jsem mu odpověděl, že jsem český advokát a právní zástupce KSU. Chvíli mu trvalo, než si to srovnal, a pak z toho, co vykřikoval, si už jen pamatuji: „Ty jsi taky advokát ďábla!“ a „Komouši neprojdou!“. Věren přísloví, že hlupákům se nemá odporovat, zachoval jsem klid. Jeden policista Lozového slušně napomenul a zastal se mě. Lozový na něj okamžitě začal křičet: „Byl jsi na Východě? Účastnil se's ATO? Urvu Ti nárameníky! (Я тебе сейчас погоны оборву! – další nezapomenutelná fráze)“. Když ho posléze ode mě odtrhávali a on zjistil, že mému vstupu do soudní síně už nezabrání, úplně se rozběsnil a alespoň se mě pokoušel kopat.

Lhostejnost oficiálních činitelů k opanování veřejného prostoru a nahrazování státní moci terorem agresivních primitivů a bojůvek organizovaných na vůdcovském principu jako otevřená diktatura monopolního kapitálu (v daném případě oligarchů řízených USA), je typickým znakem vzmáhajícího se fašismu. K jeho úplnému vítězství na Ukrajině už mnoho nechybí. Do rukou prezidenta se v poslední době přesouvají rozhodující aktuální pravomoci parlamentu. Zdá se ale, že obrat v občanské válce na Východě tu rakovinu zastaví.

Žalujícím jsou v daném případě státní orgány – ukrajinský stát. To, že stát nejenže nezajistí bezpečnost, ale v nepřípustné míře toleruje fyzické napadení právních zástupců žalované, je podlost, která vylučuje spravedlivý proces. Můžeme se jen domýšlet, jak působí na soud síly, které se beztrestně dopustily popsaného chování v budově soudu před televizními kamerami a zraky orgánů ochrany práva.

Samo jednání před soudem také vybočovalo ze všech, co jsem zažil, kromě hlavního líčení v trestní věci vykonstruované právě ÚDV proti Aloisi Grebeníčkovi, otci tehdejšího předsedy KSČM. Hlavní líčení bylo nelidsky naplánovaného do rehabilitačního sálu uherskohradišťské nemocnice. Státní moc tam neměla co dělat. Přesto se zde za lékařské asistence mělo odehrát týrání starce s eventualitou jeho usmrcení – vraždy v nepřímém úmyslu s tím, že lékařský pokus na člověku je zvláštní formou mučení ve smyslu mezinárodního práva.

Již soudní síň u správního soudu v Kyjevě o velikosti cca 20 m2 neumožňovala důstojnost průběhu jednání. Pět z nás muselo stát. Z novinářů se dovnitř vešla polovina. Seděli v uličkách, a když vstali, aby natočili záběr, nebylo přes ně vidět na paní soudkyni. Dveře zůstaly otevřené, aby mohli sledovat jednání i ti, co zůstali na chodbě a nevešli se dovnitř. Toho zneužili poslanci za stranu Svoboda, Andrej Mirošničenko a Igor Iljenko. Mirošničenko přes otevřené dveře začal v reakci na právě vystupujícího právního zástupce žalovaného křičet, že komunističtí advokáti jsou sluhové ďábla, zrádci svých předků a ukrajinského státu a že se postarají, aby jim bylo odejmuto právo na výkon advokacie a také občanství – ať si jedou do Ruska. Iljenko mu přizvukoval. Mirošničenko také soudu navrhl, že pokud to dovolí, přivedou (!) k němu předsedu KSU Petra Simoněnka osobně a on bude svědčit o zločinech komunistického režimu (KSU vznikla v r. 1993). Soud Mirošničenkovi několikrát poděkoval za vystoupení a žádal, aby ho nechal pracovat. Sice paní soudkyni oslovoval „Vaše čest“ a dával jí formálně najevo úctu, ale ve skutečnosti soud nerespektoval a skončil, až když sám sebe úplně politicky ukojil.

Zahraniční solidarita

Následující jednání dne 14. 08.2014 se již konalo v trochu větší, ale stále ještě malé soudní místnosti. Soud se omluvil, že větší místnost prostě nemá. Tlačenice ve vestibulu byla podobná. Už tam ovšem nebyl Ljaško a jeho ostří hoši. Radikální stranu Olega Ljaška zastupoval člověk s právním vzděláním. Po minulé zkušenosti jsme tentokrát měli ochranku.

Prof. Katrougalos po prvním jednání na dotazy novinářů zdůvodnil nepřípustnost zákazu činnosti KSU a zdůraznil, že způsob průběhu řízení odporuje mezinárodním úmluvám, že jde o politický proces, odporující základnímu lidskému právu na spravedlivý proces. Tentokrát sice nepřijel, ale objevila se sympatická dvojice z Portugalské asociace Demokratických právníků, Madalena Santos a Antonio Negrao. Uvedli, že jsou ohromeni silou a rozsahem ukrajinského fašismu, že o tom neměli představu. Původně chtěli být jen pozorovateli. Nejprve se dotázali ukrajinského velvyslanectví v Lisabonu, zda je to vůbec myslitelné, a co k tomu musí splnit. Místo odpovědi na konkrétní dotaz přišel pouze dopis hanobící KSU. Dotaz proto opakovali, ale velvyslanectví se už neozvalo. Po poradě s portugalskými orgány zahraničních věcí přijeli bez konzultace s ukrajinským státem.

Ukrajinský procesní předpis s účastí mezinárodního pozorovatele nepočítá. Veřejnost kromě novinářů byla prakticky vyloučena. Aby se dostali do malého jednacího sálu, udělila jim KSU plnou moc k zastupování podepsanou panem Petrem Simoněnkem. Antonio Negrao je také portugalský advokát a po jednání se pyšnil tím, že má tu čest v tomto procesu vystupovat dokonce jako právní zástupce KSU, že se tím bude všude chlubit a že to pokládá za vrchol své právnické kariéry. Již jsme obědvali a v přípitcích oba Portugalci i hostitelé vyzdvihovali zejména nutnost mezinárodní demokratické a antiimperialistické solidarity. Na závěr portugalští kolegové tlumočili obavu svou i dalších členů organizace Demokratických právníků z možného rozpoutání války s Ruskem a možného mnohem širšího, dokonce jaderného konfliktu.

Ještě jsem na Ukrajině žádné přípitky nepronášel a do diskusí jsem se zapojoval jen sporadicky. Můj odlet se blížil a Sergej Gordijenko jako představitel hostitelů mě vyzval k přípitku na odlehčení. Už nevím, co všechno a jak přesně jsem řekl, ale výzvu jsem přijal a odlehčení neslíbil. Vycházel jsem z toho, že poslední otázka je zřejmě ze všech nejdůležitější. Leží ovšem v globální rovině vztahů mezi velmocemi.

Nejprve jsem připomněl dějinný přínos Ruska Evropě a světu, spočívající přinejmenším v tom, že Rusko již alespoň čtyřikrát zachránilo evropskou civilizaci – před asijskými nájezdníky, Řádem německých rytířů, proti Napoleonovi a německému fašismu.

Ukrajinská krize byla dlouhodobě připravována a vyvolána globální oligarchií prezentovanou USA. Velmi názorně se při ní ukazuje, že kolaborantské byrokratické struktury Evropské unie už degradovaly na rezidenturu Spojených států. EU slouží USA až do sebezničení, bez ohledu na sebepoškozující sankce a vlastní energetickou bezpečnost.

Dosud hlavní část světové kapitalistické oligarchie s formálním, mezinárodně-právním a státně-mocenským centrem v USA, které kontroluje světovou měnu a světový bankovní systém jako dlouhodobě nejvýnosnější a stále více parazitní ekonomické odvětví, se neustále rozšířeně reprodukuje (včetně vnitřních rozporů). Je třeba se zbavit všech mýtů a iluzí. I té o konci a příčinách studené války. Socialistické státy v Evropě už neexistují a studená válka se vede stále. Dočasně se přerušila, když žil Západ v omylu o svém úplném vítězství a dal Jelcinovskému Rusku čas na vnitřní reorganizaci a podřízené začlenění do svého systému. Rusko si ovšem ponechalo svůj odstrašující jaderný potenciál, vzchopilo se, začalo chránit své přírodní bohatství a chovat se jako jeho vlastník – zase špatně, a tak se na něj znovu útočí.

Ze Spojených států, které po 2. světové válce samy sebe pasovaly na světového četníka, se ve skutečnosti stal světový gangster a dnes je jejich hlavní charakteristikou světová pijavice. Její život je nemyslitelný bez neustálého růstu. Trvalý růst však narazil na meze přírodních zdrojů. Poslední velkou dávkou její potravy byla Východní Evropa a ruské zdroje za Jelcina. To oddálilo její krizi až do současnosti. Překonat ji nelze bez ovládnutí dalších zdrojů. Oddálit ji lze ekonomickým vysilováním konkurentů, nejlépe ve válkách. Na řadě je Ukrajina a Rusko, ale i Evropská unie. Pokus zatáhnout Rusko do války s Ukrajinou nevychází. Evropská unie stále nechápe sebevražednost své podřízenosti Americe a nutnost sbližování s Ruskem.

Nebezpečí jaderné války je skutečně nebývalé. Podle světových agentur dne 12. 04. 2014 ruská stíhačka Su-24 vyrušila systémem radio-elektronické obrany amerického torpédoborce USS Donald Cook a podrobila ho 12 klamným náletům, když demonstroval sílu a nerespektoval mezinárodně povolenou délku pobytu v Černém moři. Událost demoralizovala posádku a 27 námořníků požádalo o odchod do civilu. Na internetu se také objevila zpráva o velkém překvapení Američanů. Na přelomu června a července se u jejich břehů asi měsíc nepozorovaně pohybovala ruská jaderná ponorka třídy „Akula-B“. Zaznamenali ji, až když opouštěla Mexický záliv na zpáteční cestě do Ruska. Podle sdělení CNN byly dne 29 .07. 2014 vypuštěny z území ovládaného ukrajinskou armádou směrem k cílům v oblasti Luhanska a Doněcka tři balistické rakety. Podle dalších zdrojů šlo o rakety krátkého doletu a byly krátce po startu směrem k ruským hranicím sestřeleny ruskou protiraketovou obranou, protože nebyl čas zkoumat, jaký je jejich dolet a cíl a zda jsou vybaveny jadernou či konvenční hlavicí. Po čase se tyto informace začaly dementovat. CNN svou zprávu však nedementovala. Silně to připomíná údajné zkušební vypuštění dvou balistických raket a jejich zánik ve Středozemním moři v souvislosti se syrskou krizí, kde se také vše podivně komentovalo a dementovalo.

Ať už je to jakkoliv, pouhé stávky, demonstrace ani antiimperialistická solidarita demokratického hnutí nezastaví americkou agresivitu a novou civilizační hrozbu i ohrožení života na Zemi v podobě politiky Spojených států, které dnes mají vojáky, loupí a vraždí po celém světě. Nejlépe co nejdál od amerických břehů. Zabránit jim v tom je schopna pouze ruská vojenská síla.

Můj přípitek byl i při uznání významu mezinárodního, demokratického a protiimperialistického hnutí a solidarity, i při vědomí, že Rusko je dnes také imperialistický stát, ale s ohledem na konkrétní historickou situaci, nakonec jednoznačný: „Na Rusko!“.

28.8.2014

Rusko soustavně popírá, že by posílalo tanky na Ukrajinu, a tvrdí, že vozidla používaná separatisty musela být ukořistěna ukrajinské armádě.

Ale nyní experti z Mezinárodního institutu pro strategická studia (IISS) v Londýně sdělili BBC, že v separatistické koloně na východní Ukrajině identifikovali ruský tank, který podle nich mohl přijet pouze přes ruskou hranici.

Analytik Joseph Dempsey studoval videozáznam údajně pořízený 26. srpna ve Sverdlovsku na východní Ukrajině. Video ukazuje konvoj vojenských vozidel.

(Byla provedena geolokace tohoto videozáznamu, ZDE.)

Kolona zahrnovala nejméně tři tanky varianty T-72B1, kterou v minulosti používala Ukrajina. Avšak v čase 1:40 se v záběru objevuje modernější varianta T-72BM Rogatka (Prak) ZDE, jejíž přítomnost je mnohem významnější.

Tento tank je vybaven charakteristickým výbušným reaktivním pancéřováním typu Kontakt-5 na věži. Ruská armáda jej používá ve velkých počtech, ale není známo, že by byl někdy prodán do zahraničí.

Rusko dosud v ukrajinském konfliktu používalo strategii tzv. "plausible deniability", popíralo, že separatisty podporuje. První zdokumentované separatistické tanky byly typu T-64BV, který tvoří většinu parku ukrajinských sil. Předpokládalo se tedy, že jde o stroje kořistní, ze skladů armády na územích, kde probíhají boje.

Nicméně 14. června NATO publikovalo ZDE důkazy, že tyto tanky mohou pocházet z Ruska. Ačkoliv tento typ byl stažen z aktivní služby v ruské armádě, velké množství zůstalo ve skladech a mohlo být dodáno separatistům.

Nicméně zatímco v případě variant tanků používaných ukrajinskou armádou mohlo Rusko stále tvrdit, že jde o ukořistěné exempláře, tank T-72BM, který Ukrajina nemá ve výzbroji, takto získán být nemohl, protože je používán výhradně ruskou armádou.

Ukrajinská strana nedávno předložila důkazy o zajetí skupiny ruských výsadkářů. Sdružení Výbor matek ruských vojáků tvrdí ZDE, že na Ukrajině je nasazeno nejméně 15 000 ruských vojáků. Podle představitele "Doněcké lidové republiky" Alexandra Zacharčenka ruští vojáci bojující na straně separatistů "jsou na dovolené" ZDE.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

28.8.2014
Jan Campbell

Na místo vícerozměrných, dnes jsou v módě i ve výuce dvourozměrné úvahy a přístupy k řešení výzev současnosti. Kdo není s námi, je proti nám. Vítěz nebo poražený. To se děje nejenom v ekonomice, ale i v politice. Nepřekonatelné paradoxy ovládly samozřejmě i masová media, novináře a davy. Nepřekonatelné paradoxy dobra. Tyto paradoxy se vyznačují skutečností, že co je dobré pro jednoho, může a většinou je špatné pro druhého. Příroda zde nabízí nekonečné množství příkladů. Průběh, zatím méně papírových než opravdových sankcí politických elit lze také a bez pochyby k nim zařadit.

Nebudu se rozepisovat o modalitách dobra ve smyslu Platona, ani ve smyslu jeho protipólu, to jest zla, které se také označuje dobrem etickým. O řešení paradoxu dobra se pokoušely již starověké civilizace. Všechny pokusy, pokud vím, byly neúspěšné. Proto předpokládám, že naše euroatlantická civilizace se také zařadí do seznamu neúspěšných pokusů. O co jde?

Jde především o to, že v reálném životě je příliš mnoho zla. Vědí o něm však jen ti, na které dopadá. To ale nejsou ani národní, ani EU byrokrati, třebaže jim krátí nebo posouvají dovolenou. Nebo si jejich voliči stěžují. O zlu neví pán, nebo zdravý člověk, ale otrok nebo člověk nemocný. Podrobněji se o tom píše v páté kapitole Matoušova evangelia. Nebo v překladu Leydenského papyru, který vydal v roce 1926 profesor František Lexa. Překladu následovaly další práce, o niž ví dnešní čtenář masových informačních prostředků málo nebo vůbec nic. Ke zmíněným pracím patří Ptahhotepova, Kagemniova, Aniov a Menemopetova nauka. Ale i Starý zákon nebo Buddhovo učení. Buddha byl totiž asi jediným z myslitelů, který otevřeně prohlásil život za smetiště zla. Žít na smetišti zla mě učilo několik mých známých, později přátel, které jsem získal během mnohaletého pobytu v Malajsii a v Asii.

Ve smetišti zla a na smetišti zla hledáme jako zlatokopové nebo recyklační experti, bohatství nebo dobro. Ale jako při každém hledání, tak i v tomto případě musíme prvně vědět, Kde a Kdy a Co?, hledat. Po té následuje otázka Jak (metoda hledání), po ní otázka Proč (je metoda hledání správnou). Na konci je potřeba si uvědomit svoji identitu: co jsem a komu sloužím. Kde a kdy jsou konkrétní slova s obsahem definujícím prostor, prostředí spojené s historií: minulostí a budoucností, spojené s plynoucí přítomností. Na otázku Co? by měla být vždy odpovědí skutečná potřeba. Nikdy ne to, co chceme nebo co si přejeme.

Kde začít hledat? Slavný ruský filosof a mystik Vladimír S. Solovjev (1853 – 1900) je jednou z možností. Solovjeva lze totiž podle jeho tří zakončených (The Crisis of Western Philosophy, Philosophical Principals of Integral Knowledge, Critique of Abstract Principles) a dvou neukončených prací (The Justification of the Good a Theoretical Philosophy) rozpůlit. Solovjev – denní a Solovjev noční.

Solovjev denní, to je filosof racionalista, jestli ne idealista. Solovjev – noční, to je mystik a básník. Ve své knize přeložené do češtiny a zvané Duchovní základy života (ISBN 80 901957-8-4) je možné číst:

Skutečně je svět celý ve zlém postaven. Zlo je světové faktum, neboť každý v přírodě počíná zápasem a zlobou, pokračuje v útrapách a poddanství, a končí smrtí a tlením. Všeobecné faktum pokládáme za zákon. Předním zákonem přírody je zápas o bytí. Každá bytost v našem světě, od nejmenšího prášku až po člověka, celým svým přírodním životem praví jediné: “Já jsem, a všecko ostatní jest jen pro mne, a srazivši se s bytostí druhou, říkají: „existuji-li já, tedy ty již existovati nemůžeš, není pro tebe místa se mnou zároveň. A říká to každý, každý se kasá na všecky a chce všecky udolati a je sám všemi udoláván.“

Co k tomu dodat? Denně jsme svědky, že Zlo musí mít jako protipól etické dobro. Toto dobro se pochopitelně nemůže nacházet v reálném světě. Proto je mimo něj. Nezávisle na našem rozumu nebo naší přirozenosti. Je to bytost sama od sebe. Kdo se dobra vzdává, musí umět přiznat, že mravní zákon našeho rozumu nemůže ve skutečnosti dát etické dobro. Kdo se dobra nevzdává, musí přiznat, že etické dobro existuje. Solovjev proto logicky formuluje: Dobro to jest bytost sama od sebe vládnoucí plností dobra a zdrojem milosti, jest Bůh….Bez této víry museli bychom připustiti, že dobro je toliko klamný pocit, nebo svévolný výmysl lidského rozumu, tj. že ho ve skutečnosti vůbec není. Toho však morálně dopustit nemůžeme, neboť my sami jako mravní bytosti a celý náš život má smysl jen skrze víru ve skutečné dobro nebo dobro jako pravdu. Musíme věřiti, že je samo ze sebe, že je skutečná pravda: musíme věřit v Boha. Tato víra je i dar boží, a zároveň naše vlastní svobodné dílo.

Připustíme-li na okamžik, že tomu tak je, nebo můžeme-li si představit, že to tak může být a přitom se pohlédneme jenom po části Evropy, k našim sousedům, co se u nich děje, bude mnohým zcela jasné, co nás čeká, co nás nemine. Především zůstaneme-li na cestě ignorování objektivního principu Dobra a Zla.

Německo, jinak pragmatické a bohaté i ve smyslu nemateriálních hodnot v posledních měsících dokazuje, že jeho bezpečnostní služby jsou dávno mimo tak zvanou parlamentární demokratickou kontrolu a jednají kromě zájmů týkajících se vnitřní bezpečnosti v zájmu jiných, jak tvrdí Der Spiegel v článku BND führt Nato-Partner Türkei als Aufklärungsziel. Těmi jinými jsou USA.

Turecko, i když je jenom sousedem Německa ve smyslu členství v NATO, není pro německou politickou elitu ani přítel, ani nepřítel. Ani ryba, ani rak. Přesto BND pomohla vyhrát novopečenému tureckému prezidentu Erdoganovi volby 10. 8.. Jednak tím, že léta odposlouchává Turky, zadruhé tím, že dala Erdoganovi cenné argumenty pro oddálení se od EU.

Tomuto oddálení, které západní politici nemohou veřejně přiznat, bude sloužit kritika EU spojená s řešením vnitropolitických problémů v Turecku a nekritika řešení ukrajinských problémů. Oddálení od EU bude napomáhat oživené a dnes již opět aktuální staré turecké přísloví: Jen Turek je přítel Turka. Do třetice všeho dobrého i zlého: Kurdská otázka a vyzbrojování Kurdů Němci. Samozřejmě s režií a nápovědou USA.

Již tyto krátké příklady vylučují možnost pro Německo být čestným zprostředkovatelem v bitvě o klid na Ukrajině, nehledě na množství politiků, kteří si to přejí. Německo je přece silné. Ukrajinský prezident Porošenko dnes správně, možná ne vědomě, označil kancléřku Merkel a Německého za silného advokáta Ukrajiny. Němec by řekl, Teufelsadvokat, Čech asi, čertův advokát.

Bez Německa by nebylo EU. Tam je mnoho úředníků, z nichž mnozí jsou na dovolené. Proto asi jedna ruka neví, co dělá ta druhá. Ta jedna doporučuje soud u WTO, ta druhá nabízí kompenzace farmářům. Za broskve, hroznové víno, hrušky, jablka, jahody, kapustu, mrkev, papriku, rajčata a další – viz oficiální ohlášení na webu EU, bude EU platit kompenzaci za období od 18.8.do 30.11.2014 ve výši 125 miliónů Euro.

Současně ale úředníci zapomněli veřejnosti sdělit, kolik je 125 miliónů Euro v poměru k celkovému exportu do Ruské federace za rok 2013. To číslo je veliké: 5,25 miliard Euro! EU nesdělila proč nárok na kompenzaci je datován 18.8., proč není nabídnuta kompenzace přepravcům. Jenom v Polsku je jich totiž na tři tisíce. Jenom Polsko mělo doposud export do Ruské federace v hodnotě 500 miliónů Euro. Bohatá EU se ukazuje lakomou. S lakomostí je ale úzce spojena lež. Lež a lhaní je to samé. Pro vyváženost je tu ještě třetí: lenivost. L(akomost), L(haní), L(enivost) – LLL, jsou podobným programem jako jiné LLL Bolognského systému. Life Long Learning se to jmenuje. A je na to dost peněz. Ale ne tolik, aby to stačilo na skromné oslavy nedávného 15 výročí tohoto spásonosného pubertálního vzdělávacího programu.

Na sever od nás jsou Poláci. Ti nejenom že neustále inventují nové příjmové prameny, ale hledají odpověď na otázku, kterou si sami kladou. Proč nás před týdnem nikdo nepozval do Berlína na sumit Německa, Francie, Ruska, potažmo i EU, ohledně Ukrajiny? Poláci se ptají, jako kdyby neměli své odposlechy a neznali, so řekl jejich americký adept Sikorksý o suverenitě Polska, vztahu k EU a k USA.

Na východě, na Ukrajině se probudil ex-prezident Juščenko a odjel na návštěvu k sousedům Polákům. Odjel v nové roli. Jako novopečený včelař. A přítel všech, především polských, včel. Z tajné návštěvy v Baltově v čest 7 výročí, Svátku včel, se stala návštěva veřejná a skandální díky regionálním novinám. Polští včelaři totiž nechtějí mít nic společného s „glorifikátorem Bandery a UPA.“ A již vůbec nic s „falešným přítelem Polska.“ Demokracie, jak je vidět, funguje i v Polsku.

Poláci by nebyli Poláky, kdyby je to netáhlo ke koním. Je jedno, jestli jsou zavřeny v motoru automobilu nebo traktoru, nebo doma nebo v konírně. Před několika dny skončila výstava a aukce čistokrevných arabských - polských koní zvaná „Pride of Poland.“ Historie čistokrevných arabských koní v Polsku začala před sto lety nákupní expedicí Poláků na Blízký východ. Při poslední výstavě a aukci, již se účastnili milovníci koní z Polska, Ruské federace, USA, Velké Británie, Saudské Arábie, Švédska a dalších zemí bylo prodáno 24 koní za 2 milióny Euro. Nejvíce zaplatil Saudský Arab. 250.000 Euro, následován ženou jednoho z členů The Rolling Stones, Shirley Watts. Ta zaplatila 240.000 Euro za jednoho koně. Ani Arab ani Shirely nevypadala na to, že by před koupí dřeli jako koně.

Na Ukrajině, jedním ze sousedů Poláků, se kterým nejsou ještě vyrovnány historické účty, mají jiné starosti. Tam dřou obyčejní lidé jako koně s koňmi i bez koní. Drží se na koni. Za to udržet ukrajinskou politickou elitu na koni není vůbec lehké. Proto byli pozváni na pomoc strýc z dalekého zámoří s kovbojskou zkušeností se svými zástupci na Kyjevské zemi, a bližší sousedi z Evropy, rádoby přátelé. Jednoho z nich, německou kancléřku Merkel (dnes) přivítal prezident Porošenko s květinami v ruce. Rád bych věděl, kdy je a nebo něco podobného dostala od prezidenta jeho legitimní manželka.

O Německu již byla řeč. Přesto několik doplňujících slov. Německá kancléřka přivezla prezidentu Porošenko návrh k federalizaci. V něm bude problém s překládáním. Německá federalizace je totiž obsahově zcela něco jiného než co se musí rozumět pod ukrajinskou decentralizací. K problému překladu a porozumění je nutno přidat ještě nové potvrzení prezidenta Porošenka o jednom státním úředním jazyku. Samozřejmě se má mluvit a psát v jazyce ukrajinském, i když ho každý pátý neovládá. Proto se objeví staronový problém Dobra a Zla. Mateřský jazyk má totiž svojí geopolitickou hodnotu.

V kufru měla kancléřka také příslib pomoci v e výši 500 miliónů Euro. Nevím, kolik členů EU o tom ví, kolik jich dalo souhlas k nabídce. Doufám, že 500 miliónů nebudou v bankovkách. Jsem si jist, že kancléřka aplikovala diplomatickou řeč. To znamená řeč cukru a biče. Nic víc, nic méně. Protože jinak by zcela určitě válka na východě i po plánovaných vyhraných volbách do Parlamentu trvala ještě dlouho. A třetí dárek?

Nedávný souhlas německé vlády k odprodeji dcery plynařské společnosti RWE ruským investorům. RWE se poprvé od roku 1946, jestliže se nemýlím, dostala do ztrát. Nehledě na její monopolní a preferované postavení v Německu. Chci věřit, že prezident Porošenko a předseda vlády Jacenjuk rozumějí tomuto dárečku. Ten sděluje zcela jasně, že sankce mají pro Němce své hranice, a že plyn z Ruska do EU poteče i v zimě, jaká by nebyla zima v Kyjevě nebo horko na Donbasu. V této souvislosti se nabízí příklad z Číny. Ta měla, možná ještě má zájem o pozemky na Ukrajině.

Před přibližně 400 lety čínský imperátor Qianlong (1711-1799) odmítl přijmout od britského koloniálního administrátora George Earla Macartneye (1737-1806) dárek. Bylo to v Německu vyrobené planetárium. Od té doby se datuje neoficiálně úpadek čínského impéria. Ke znovuzrození čínského impéria, se kterým si to budeme muset brzo rozdat na mnoha úrovních, bylo potřeba několika století. Proto vracet dárek se nemá. A vracení dárku nezná žádná mně známá kultura nebo civilizace. A Ukrajina se přece řadí do civilizovaných zemí.

O NATO a některých jeho členech reprezentovaných patologickými lháři na prahu k východu z funkcí nemá smysl psát. Vše pro NATO napsané se stejně psalo a bude i nadále psát ve Washingtonu, nebo někde v podzemí. Proto je a bude předpověď jednoduchá. I s novým NATO šéfem, ex-premiérem Norska, Jens Stoltenbergem. Snad by si ale nejenom NATO a s nimi i politické elity měli uvědomit, že nespolupracovat s „teroristy“, „únosci“ nebo „nepřáteli demokracie“ ala USA může mít z hlediska strategie smysl. Jiné je to však z hlediska morálky, na kterou se NATO nepřetržitě po celém světě odvolává.

O Porošenkovi psát se zdá také zbytečné. Ale ne zcela. A především již ne, vrátím-li se k počáteční úvaze o Dobru a Zlu. Dnes již víme, že prezident Porošenko bude prodávat jako první svojí Rošen. Čokoláda je to kvalitní. Vím to z vlastní zkušenosti, mám ji opravdu rád. Pomáhat při balení čokolády a prodeji se ale nabídl Rotschild. To dává smysl z několika důvodů, které lze identifikovat při práci s vícerozměrným prostorem.

Rotschild na Ukrajině, stejně jako v Maďarsku nebo České republice není nic nového. Nová může být jen jeho role v současné bitvě se svým starými - známými Rockefellerovci. Ti drží klíč k naftovým polím a tiskárně dolarů, které již málokdo chce. Ukrajina je výjimkou. Všude je málo USD. Cesta k dolarům MMF se podobá více pomalému a bolestivému harakiri než akutní pomoci. Cesta k Euru zůstává trnitou i dalekou nehledě na prezidentovi bankovní automaty a asociační smlouvu s EU.

Tu (prý) budou realizovat mladí anglicky mluvící Ukrajinští specialisté, kteří byli vybráni v transparentním výběrovém řízení. Tolik dnes sdělil veřejnosti jejich šéf Jacenjuk. A dodal, ať se Rusko neopovažuje mít námitky ohledně asociace a vstupu do EU.

Ke vší úctě k mládí a moderním profesionálům si dovoluji připomenout, že čínský úředník musel již před téměř 500 lety psát 8 stupňové eseje, znát 431 286 symbolů a znát přesně obsah čtyř knih a pěti klasických spisů Konfucia. Kromě toho obsahoval - již toho času - čínský vědecký sborník přibližně 11.000 vědeckých znalostí a zkušeností. Naše civilizace dosáhla toho čísla až v roce 2007 formou Wikipedie. Takže i jednání ukrajinských profesionálů s čínskými nebudou bez kvalitní přípravy žádnou cestou rájem.

Tu nemá a nebude mít ani Rotschild s čínskými finančníky. Čína má totiž největší zásoby zlata. Cenu zlata určoval a doposud určuje Rotschild. V rámci své dřívější funkce jsem osobně viděl, jak se tvoří cena zlata. Světe, div se! Proto Rotschild také věří v návrat ke (staro-nové) měně podložené zlatem. Rockefeller, ne. Ten věří ve svou tiskárnu, naftu a plyn. Bomby a letadlové lodě je mají i v budoucnu chránit před zastavením a ztrátou. Řeč je o dvojboji: Za USD a Za zlato. Kromě R & R to ví ECB a samozřejmě také Putin. Práce s vícerozměrným prostorem dovoluje bez konspiračních teorií vidět, jak vše souvisí se vším.

Protože jsme ale všeobecně konfrontováni dvourozměrným černo-bílým obrazem, tratíme čas na zprávy o lustračním zákonu, dnes i na Ukrajině, o padání cen nemovitostí, dnes i na Ukrajině, o pomoci Ukrajině MMF formou podobnou fata morgáně. Proto si neumíme představit, že sektorové sankce (těžba plynu a nafty) USA proti Ruské federaci podpořené EU, v konečném výsledku budou bumerangem pro EU export. Bumerangový efekt ideálně doplňuje snahu USA o co nejrychlejší uzavření smlouvy TTIP s oslabenou EU.

Každý, kdo zná jen trochu historii a ví něco o síle víry ví, že Rusko sankce na lopatky nepoloží. Pád vlády nevylučuji. Ale ruský lid nepadne. Ten má i dnes zcela jinou kvalitu než lid vychovaný v rámci LLL. Nabízí se příklad z novodobé historie. Válku o Stalingrad vyhrála prakticky schopnost ruských vojáků bojovat s prázdným žaludkem, být hladovým. Německá armáda nezvládla logistiku zásobování. Němci hladověli a ztratili sílu bojovat. Výsledek je známý. A představitelný pro amerického vojáka bez Coke nebo McDonalds.

Proto nejenom Německo, ale celá EU by měla vzít na vědomí a rozumět dnešnímu srovnání kancléřky Merkel s Ribbentropen, rozumět flesh-mobu u Velvyslanectví NSR v Kyjevě proti nejednoznačné politice Německa vůči Ukrajině podobným doprovodním jevům.

Proto neuškodí nikomu z mladých Evropanů - profesionálů lektura Novissima sinica, německého genia G. W. Leibnitze, (1646 – 1716) nebo Tableu Economique z roku 1758, francouzského velikána Francoise Quesnaye (1694 – 1774). Obě se doplňují a obohacují i bohaté. Proč?

Protože reálný svět je místem střetu s čistým životem. Střetu Dobra i Zla. Takový život obsahuje i minulost. To je ta část čistého života, kterou obdržíme, když z něj odebereme všechen aktuální život, to jest přítomnost. Není vyloučeno, že místem střetu je jen naše Země. Je současně nepopíratelné, že maják ukazuje lodi cestu, ne však cestu k majáku, ale kolem něj.

Podobně je to s historií, řádem reálného světa, ve kterém žijeme. Ten zprostředkovává souvislost čehokoliv s čímkoliv. Nic na světě proto není nahodilé. Od Kanta pochází následující věta. Tvrdím, že v každé speciální nauce o přírodě může být nalezeno jen tolik opravdové vědy, kolik je v ní matematiky. K tomu je možné dodat, že výrok se týká i společenských věd. Otázkou zůstává, jaké znalosti matematiky má dnešní student všeobecně a student společenských věd konkrétně. Vždyť matematika není věda. Ale pramenem všech věd.

V tomto prameni můžeme hledat a najít i společného jmenovatele Dobra a Zla. Ten je v oblasti duchovní, má formu dialogu s přírodou a respektuje její zákony a skutečnost, že říše členovců vede trvalý boj o nadvládu v reálném světě s říší různorodých obratlovců.

Psáno v Luhačovicích.

28.8.2014
OSN: Ozbrojenci zajali 43 "modrých přileb"

OSN dnes potvrdila, že ozbrojenci na Golanských výšinách mezi Izraelem a Sýrií zajali 43 příslušníků mírových jednotek. Světová organizace usiluje o jejich propuštění.

"Modré přilby" byly zajaty během bojů mezi syrskou armádou a islamisty nedaleko Kunejtry. Prohlášení OSN neupřesňuje, která skupina pozorovatele zajala. V této oblasti působí několik ozbrojených skupin povstalců, včetně militantů z Fronty an-Nusra.

Povstalci se ve středu zmocnili hraničního přechodu na Golanských výšinách.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

27.8.2014

Český prezident Miloš Zeman se tentokrát pasoval do role odborníka na islamistickou hrozbu a terorismus ZDE. Zeman mimo jiné prohlásil: „Zhroucené země jsou živnou pro vytvoření nových a nových teroristických buněk,“ upozornil český prezident. Mezi takové zhroucené země zařadil Sýrii, Irák, Středoafrickou republiku, Libyi či Afghánistán.” Prozradil mu nějaký jeho osvícený poradce na tuto problematiku, kdo a za jakých okolností tyto země jeho mluvou „zhroutil“?

V České republice se stalo ošklivým zvykem, že řada neinformovaných a nekompetentních osob mluví do věcí, kterým ani za mák nerozumí.

Mezi tyto jedince patří i Miloš Zeman, který je známý svým nekompromisním postojem vůči islámské hrozbě, aniž by rozeznával různé proudy tohoto náboženství, a podporou zemí a režimů, jež masově porušují lidská práva. Prezident do Prahy pozval předáka egyptské pučistické vlády Abdala Fataha Sísího ZDE, přestože tento brutální režim na domácí půdě zmasakroval nejméně 2500 svých oponentů a vězní asi 20 000 nepohodlných osob a stovky z nich týrá v utajených mučírnách ZDE. Nicméně Obamova administrativa na jaře „odmrazila“ polovinu vojenské pomoci Káhiře ve výši asi 650 milionů dolarů ročně, čímž tento režim v podstatě legitimizovala.

Známá je rovněž Zemanova neochvějná podpora Izraele, aniž by prezident reflektoval skutečnost, že izraelská armáda počínaje 8. červencem zahubila asi 1600 civilních obyvatel Gazy a na základě poznatků palestinského ministerstva zdravotnictví kompletně vyhladila 90 rodin ZDE.

Z úst českého prezidenta jsem, pokud se nemýlím, nezaslechl ani jediné vřelé slovo na adresu vražděných Palestinců v Gaze a na Západním břehu. Jsou to přece muslimové, jejichž náboženské vyznání podle Zemana ohrožuje en bloc západní civilizaci. Proti lidem této víry by prezident nasadil bezpilotní letouny, přestože řada expertů varuje, že útoky dronů násilí a terorismus naopak zvyšují ZDE.

Za potenciální riziko Zeman považuje ruskou invazi na východ Ukrajiny. Zeman doslova prohlásil, že bylo určitě nutné, aby NATO kvůli tomuto nebezpečí podniklo „preventivní akce“.

Ano, Severoatlantická aliance se od kolapsu Sovětského svazu nehlučně posunovala na východ k ruským hranicím, a na eskalaci konfliktu na východě Ukrajině se společně s Evropskou unií značnou měrou podílela. Tento nesporný fakt mezi jinými důkladně analyzuje profesor politických věd John J. Mearsheimer ZDE. NATO tuto neblahou skutečnost nově potvrzuje rozhodnutím rozmístit vojenské jednotky na základnách ve východní Evropě, a to právě tváří v tvář ruské hrozbě, která číhá za ukrajinskými humny.

Český prezident Miloš Zeman v celé nahotě ukázal, že neví, co se ve světě doopravdy děje. Představuje si jej manichejsky jako souboj dvou civilizací: dobra a zla. Zlo v podobě islámské hrozby, ať už si pod tím představíme cokoliv, musí být vymýceno. Takto jednoduše vypadající obrázek však nemá co do činění se skutečností a posiluje zhoubnou mytologii, jež se může transformovat v něco reálně obludného. Naštěstí český prezident nedisponuje žádnou silou ani vlivem, takže svět může zůstat relativně bezpečný.

27.8.2014

Ukrajinský prezident Petro Porošenko přislíbil po nočním vyjednávání s ruským prezidentem Vladimírem Putinem, že bude pracovat na naléhavém plánu pro příměří ve snaze ukončit konflikt se separatisty na východě Ukrajiny.

První rozhovory mezi oběma představiteli od června charakterizoval Putin jako pozitivní, ale uvedl, že není úkolem Ruska podílet se na podrobnostech příměří mezi kyjevskou vládou a oběma vzbouřeneckými regiony.

"Podrobněji jsme o tom nehovořili a my, Rusko, nemůžeme podrobně hovořit o podmínkách příměří, o dohodách mezi Kyjevem, Doněckem a Luhanskem. To není naše věc, to je věc Ukrajiny," řekl Putin reportérům brzo ráno ve středu. "Můžeme jen přispět k vytvoření situace důvěry pro možný, a podle mého názoru nesmírně nutný, proces vyjednávání."

Porošenko se po dvou hodinách rozhovorů s Putinem které charakterizoval jako "velmi tvrdé a složité" vyjádřil před reportéry takto: "Bude připravena cestovní mapa s cílem dosáhnout co nejdříve režimu příměří, které absolutně musí být bilaterální."

Navzdory pozitivnímu tónu zůstává nejasné, jak budou vzbouřenci reagovat na návrh příměří, jak brzo může být dojednáno a jak dlouho vydrží.

K žádné dohodě nedošlo v základním rozporu mezi Kyjevem a Moskvou. Ukrajina Mosvku obviňuje, že posílá vzbouřencům zbraně a bojovníky, Rusko to skálopevně popírá.

V televizním prohlášení před zahájením rozhovorů naléhal Putin na Porošenka, aby nezintenzivňoval svou ofenzívu proti promoskevským vzbouřencům, a hrozil, že na Kyjev Rusko uvalí ekonomické tresty za to, že podepsal obchodní dohodu s Evropskou unií, která by vytlačila ruské zboží z ukrajinského trhu. Uvedl, že ruská ekonomika by mohla přijít až o 2,8 miliardy dolarů, pokud zboží z Evropské unie zaplaví po podepsání dohody z EU v červnu Ukrajinu. Pokud k tomu dojde, Moskva zavede proti Ukrajině obchodní sankce.

Avšak po schůzce s Porošenkem v Minsku Putin uvedl, že oba prezidenti souhlasili s rozhovory o ruských dodávkách plynu na Ukrajinu.

"Musíme obnovit svůj dialog o energii, včetně našich problémů s plynem. Upřímně řečeno, je to komplikovaná věc, došla do slepé uličky, ale musíme o tom mluvit. Dohodli jsme se, že tyto konzultace obnovíme," dodal.

Komisař EU pro energetiku Guenther Oettinger uvedl v Minsku, že rozhovory tří stran o dodávkách plynu se budou konat v Moskvě v pátek mezi Ruskem, Ukrajinou a EU.

Podrobnosti v angličtině ZDE

27.8.2014

Není pochyb, že Spojené státy a Evropská unie učinily všechno, co je v jejich silách, aby přesvědčily ukrajinského prezidenta Petra Porošenka, aby vyjednával s Putinem konstruktivně. Postoj prezidenta Putina zůstává nejasný. Klíčem je ale ruský národní zájem, píše bývalý britský ministr zahraničí David Owen.

Jde o čtyři zásadní otázky, které je nutno řešit, a pravděpodobně nemohou být vyřešeny při jediné schůzce. Zaprvé jde o decentralizovanou vládu na východní Ukrajině. Zadruhé, o plné potvrzení všech mezinárodních smluv o letecké dopravě týkající se Ukrajiny, Krymu a Ruska. Pak jde o dohodu o všech otázkách týkajících se plynovodu, který vede přes Ukrajinu. A nakonec, i když pro to je možná příliš brzo, vyřešení mezinárodního statutu Krymu, možná vytvořením mezinárodního pronájmu Krymu Rusku na dobu neurčitou, asi tak, jak si Spojené státy pronajímají od Kuby Guantánamo.

Snad to vypadá nemožné, že by bylo dosaženo dohody o těchto věcech, avšak objevují se známky, že začíná být jasné všem třem prezidentům, že je v zájmu jejich zemí dospět k dlouhodobé dohodě. Některé krize lze vyřešit postupnými kroky, jiné vyžadují dohodu zahrnující všechno, založenou na velkých vzájemných ústupcích.

Pokud nedojde k dohodě, vzniká nebezpečí, že se v nejlepším případě vrátíme do studené války. Avšak vládne větší nebezpečí, že vznikne opravdová válka mezi Ukrajinou a Ruskem. Ve Spojených státech, protože tam čtou historii jak z evropské, tak i z asijské perspektivy, jsou už komentátoři, kteří upozorňují na podobnost situace v roce 1941, kdy prezident Roosevelt uvalil tvrdé sankce na Japonsko. Kdyby došlo k rusko-ukrajinské válce, bylo by nesmírně obtížné ji udržet v hranicích obou zemí déle než po dobu několika měsíců. Jedinou osobou, která může zajistit dohodu, je Putin. Jeho země samozřejmě trpí sankcemi. Jejich nejvážnější dopad je nepřímý. Například Rosněft, největší ruská ropná společnost, má potíže se získáváním půjček, protože západní banky nechtějí porušit předpisy. V ruském zájmu je zcela zjevně dohoda, avšak je nesmírně důležité, jak to bude prezentováno. Bylo by obrovskou chybou se domnívat, že Putin je ochoten přijmout ponížení.

Jakoukoliv dohodu musí doprovázet okamžité zrušení sankcí EU a USA. To uvolní cestu pro řešení akutní krize s Islámským státem. Obama potřeboval pomoc Íránu, aby přesvědčil iráckého premiéra Nouriho al-Malikiho, aby odstoupil. Bude potřebovat Putina, aby přesvědčil syrského prezidenta Assada, aby rezignoval. Nový šéf syrského státu může být někdo, kdo je Assadův společník, ale musí to být také někdo, kdo je schopen vybudovat koalici proti Islámskému státu. Jde o daleko víc než jen o Ukrajinu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

27.8.2014
Putinův bývalý poradce:

Vladimír Putin se bude snažit rozšiřovat Rusko, dokud "nedobude" Běloruska, pobaltských zemí a Finska, tvrdí jeden z jeho bývalých nejbližších poradců. Andrej Illarionov, hlavní hospodářský poradce Vladimíra Putina v letech 2000-2005, se vyjádřil, že Putin usiluje o "historickou spravedlnost" a o návrat do éry posledníh cara Mikuláše II. a Sovětského svazu za Stalina. Illarionov řekl švédskému deníku Svenska Dagbladet, že Rusko bude argumentovat, že poskytnutí nezávislosti Finsku r. 1917 bylo "zradou proti národním zájmům".

"Putinův názor je, že chrání to, co patří jemu a jeho předchůdcům," řekl Illarionov. "Putin si činí nároky na části Gruzie, Ukrajiny, Běloruska, pobaltských států a Finska. Politikové na Západě, jak se zdá, úplně zapomněli, že na světě jsou někteří vedoucí politikové, kteří chtějí dobýt jiné země."

Illarionov pomáhal v posledních letech zformulovat celou řadu hospodářských strategií Ruska a vystupoval jako Putinův osobní zástupce na celé řadě konferencí G8. V současnosti pracuje ve Středisku pro globální svobodu a prosperitu v Cato Institutu ve Washingtonu.

Finsko není členskou zemí NATO, takže by ruská invaze nebyla považována za útok proti této alianci. Finsko bylo součástí ruského impéria po dobu 108 let. "Anexe Finska není na Putinově programu ani dnes, ani zítra," řekl Illarionov. "Avšak pokud Putin nebude zastaven, tato otázka bude dříve nebo později vznesena. Putin už několikrát řekl, že bolševici a komunisti dělali vážné chyby. Není vyloučeno, že řekne, že bolševici r. 1917 spáchali zradu proti ruským národním zájmům tím, že poskytli Finsku nezávislost."

Illarionov uvedl, že sankce Putinovi spíš pomáhají, než mu brání, protože "potvrzují jeho názor na svět" a názor "kremelské propagandy".

"Musíme se bránit všemi možnými prostředky," tvrdil Illarionov. "Nejsem krvežíznivý člověk, ale někdy není jiná než vojenská možnost jak zastavit oponenta. Jediným způsobem jak zastavit agresi je projevit ochotu ke kolektivní obraně."

Podrobnosti v angličtině ZDE

27.8.2014
Všichni jste blbci

V České republice se stalo ošklivým zvykem, že řada neinformovaných a nekompetentních osob mluví do věcí, kterým ani za mák nerozumí.

Zdroj: ZDE

Různé věci se dají říci různým způsobem. Mluvení lidí do věcí, kterým ani za mák nerozumí, je jedním z atributů demokratické tvorby veřejného mínění. Od presidenta až po pasáka ovcí. Pravda, někdy se to nepovede. Ale vzdát se této možnosti znamená vzdát se demokracie. Dalším krokem může být zavedení volebního censu jen pro "kompetentní osoby". To už tady bylo a neosvědčilo se. Škála mezi evropským pojetím práva na vlastní názor a různými variantami "osvícené" regulace je asi tato:

Nesouhlasím s jediným slovem, které říkáte, ale navždy budu bránit, abyste je říkat mohl. Na opačném konci je zabij nevěřícího psa! Mezi tím je mnoho odstínů, které jsou více či méně přitahovány k pravému extrému a většinou končí diktaturou. Přejme všem lidem svobodu vyjadřování a přejme všem národům jejich Velkou revoluci, i kdyby měla přijít po staletích...

Poznámka JČ: To, že někdo kritizuje něčí nekompetenci, přece neznamená, že mu tím upírá právo na svobodu projevu. Ale jde myslím o něco jiného: O základní pokoru a odpovědnost vůči "naší" demokracii. Často si všímám, že čeští politikové se zmocňují veřejného prostoru a žvaní, co jim slina na jazyk přinese. Například v Británii většinou u veřejných osobností vnímám určitou základní pokoru, například v tom, že jsem si vědom, že v médiích nemám nárok na bezbřehé žvanění, a snažím se tedy vyjádřit co nejpregnantněji a co nejstručněji. U demokrata očekáváme podstatnou míru odpovědnosti, že se bude informovat a promyslí si, co chce veřejně říkat, aby nezahnojoval demokratický diskurs nesebekriticky prezentovanými nesmysly. Noam Chomsky poukazuje na to, že nejdůležitější je uplatňovat kritické myšlení vůči sobě samotnému.

27.8.2014

Na fotografii v novinách je mrtvá mladá žena, její matka vedle ní pláče. Pár metrů od nich jsou rozsypané potraviny a chleba. Takhle může v roce 2014 skončit na východní Ukrajině cesta na nákup, píše se v redakčním komentáři deníku Guardian.

Dělostřelecký granát, který tuto mladou ženu zabil, byl údajně ukrajinský, jenže rakety z obou stran způsobují mrtvé a raněné v tomto regionu obrovskou rychlostí. Asi 60 lidi je usmrcováno každý den, vojáci i civilisté, a daleko vyšší počty osob jsou zraněny. Jiná fotografie vypráví jiný příběh: rozhněvaná žena středního věku útočí na údajného špiona, obviněného, že získával informace pro ukrajinské dělostřelectvo. Byl v Doněcku přivázán k pouliční lampě. Tohle jsou obyčejní lidé, mají na sobě roztrhané modré džínsy, nosí tašky Adidas, lidé, kteří právě byli u holiče nebo u zubaře, a pak jsou náhle mrtví, anebo po sobě na ulici plivou.

Smrt, nenávist a strach, je to podivná směsice s pozůstatky normálnosti, tvoří pozadí úterního setkání prezidentů Vladimíra Putina a Petra Porošenka v Minsku. Před zahájením rozhovorů uvedla Ukrajina, že zajala ruské vojáky z konvoje, který ilegálně pronikl na Ukrajinu, boje pokračovaly kolem Doněcku a Luhansku, dělostřelecká palba se rozšířila na novou frontu na jihovýchodě země. Rusko uvedlo, že organizuje druhý humanitární konvoj.

Nikdo necestoval do Minsku s velkým očekáváním, ale je to první přímý kontakt mezi oběma prezidenty za posledního čtvrt roku, a jsou oba zataženi do konfliktu, který ochromuje obě jejich země. Je to také konflikt, který by v každém okamžiku mohl eskalovat v něco horšího. Moskvu v posledních měsících překvapily dvě věci. Západní země schválily tvrdší sankce, než se očekávalo, a Ukrajina zorganizovala daleko profesionálnější a efektivnější vojenskou ofenzívu, než si Rusko myslelo, že dokáže.

Tak začíná být obtížnější pro Rusko podporovat separatistické jednotky, aniž by překročila hranici mezi operacemi, které lze popírat, a těmi, které zjevně už popírat nejde. Neznamená to, že by Moskva měla projevit touhu skoncovat s touto hrou v její nynější formě? Jinými slovy, nemohl by nějaký pokrok v Minsku pomoci nahradit válku diplomacií jako prostředkem k vyřešení krize?

Samotné příměří by nestačilo. Je nutno dosáhnout velké dohody mezi Ruskem, Evropou a Ukrajinou. Jeho součástí by byl příslib Ukrajiny decentralizovat svůj východ, i když by to nesmělo znamenat závislost na Moskvě, které by Rusko dávalo přednost. Moskva by se musela vzdát hospodářského vydírání Kyjeva a Evropské unie. Ukrajina by souhlasila, že členství v NATO není v dohledné budoucnosti pro ni cílem a že členství v EU je daleko na obzoru - nejsou to zrovna obrovské ústupky, protože obojí je objektivně pravda. Pro Krym by se vypracovala nějaká formule.

Obecněji, všichni by uznali, že Ukrajina je země, která pohlíží na západ i na východ. Bohužel, taková dohoda je velmi nepravděpodobná. Ukrajina a západní země by její určité části přijaly jen s velkými obtížemi. Ale, jak se zdá, Rusko takovouto dohodu také nechce, zdá se, že si chce udržovat svůj vliv na Ukrajině tajnými a podvodnými prostředky, nemluvě o pokračujícím násilí, a nikoliv na základě otevřené dohody, která by jasně určila parametry. To, že neustále Moskva posílá na východní Ukrajinu vojáky a zbraně, naznačuje, že si Moskva přeje, aby v Donbasu vytvořila nové Abcházsko. To by byla katastrofa pro všechny, nejen pro Rusko.

Podrobnosti v angličtině ZDE

27.8.2014

Ukrajinský a ruský prezident spolu vedli přímé rozhovory o krizi na východní Ukrajině, avšak nedospěli k žádnému řešení. Ukrajinský prezident Petro Porošenko uvedl, že co nejdříve bude vypracována "cestovní mapa" na ukončení bojů mezi ukrajinskými vojáky a separatisty. Vladimír Putin konstatoval, že Rusko bude napomáhat dialogu, ale že je to záležitost pro samotnou Ukrajinu.

Ukrajina obviňuje Rusko z vyzbrojování vzbouřenců, což Rusko popírá.

Před svými rozhovory v běloruském hlavním městě Minsku hovořili Putin a Porošenko také s Catherine Ashtonovou, čelnou diplomatkou z Evropské unie. V úterý večer se Porošenko a Putin setkali za zavřenými dveřmi.

Ashtonová charakterizovala předchozí šestihodinové mnohostranné jednání jako "pozitivní". "Všichni se snažili, jak nejvíc mohli, tuto krizi vyřešit," uvedla. "Požadovali jsme příměří založené na řádné kontrole hranic, zajištění, aby humanitární podpora byla k dispozici lidem řádným způsobem plně v souladu s mezinárodním právem a samozřejmě také politický proces."

Ashtonová také varovala, že blížící se zima by mohla mít zdrcující dopad na lidi, kteří byli na Ukrajině nuceni opustit své domovy.

Před zahájením rozhovorů v úterý večer řekl Putin, že současný konflikt "nelze vyřešit eskalací síly" a požadovat přímé rozhovory se separatisty. Porošenko zdůraznil, že jedinou možností jak ukončit krveprolévání a stabilizovat region je vytvořit efektivní kontrolu hranic.

Podrobnosti v angličtině ZDE

27.8.2014

Izrael a organizace Hamas ukončily 50 dní ničení a krveprolévání v Gaze po usmrcení 2000 lidí dohodou o příměří na dobu neurčitou. Poté, co bylo Egyptem vyjednané příměří oznámeno, v Gaza City se začalo oslavovat a Hamas prohlásil, že zvítězil. Avšak násilí pokračovalo až těsně do vyhlášení příměří v 19 hodin místního času v úterý. Dělostřelecký granát usmrtil jednoho Izraelce a zranil šest dalších v regionu Eškol pouhých několik minut před zahájením příměří. Celkem stoupl počet usmrcených Izraelců na 69. Z toho bylo 64 vojáků a jeden čtyřletý chlapec.

Předtím izraelský letecký úder zlikvidovat sedmipatrovou budovu v Gaze v městě Beit Lahiya. Nejméně šest Palestinců bylo usmrceno v posledních hodinách konfliktu. Celkem bylo v Gaze zabito 2137 Palestinců, z toho 536 dětí. Byla to nejdelší a nejkrvavější válka v historii bojů mezi Izraelem a Hamasem v Gaze.

Očekává se, že nyní dojednané příměří vydrží. Oznámil ho Mahmoud Abbas, prezident Palestinské správy a posléze ho stručným prohlášením potvrdil i činitel z Izraele.

Podmínky příměří nebyly zveřejněny a není jasné, zda obě strany dosáhly svých cílů. Cílem Izraele bylo zastavit raketové útoky proti jeho městům a vynutit si "demilitarizaci" Gazy. Hamas požadoval zrušení veškerých omezení na dodávky zboží a pohybu osob v Gaze. Požadoval také možnost výstavby nového přístavu a otevření letiště.

Z prvních zpráv vyplývá, že osmiletá blokáda Gazy bude zřejmě uvolněna nejprve otevřením pohraničních přechodů pro humanitární dodávky a že omezený prostor pro palestinské rybáře bude rozšířen. Budou povoleny dodávky stavebního materiálu do Gazy, aby bylo možno zrekonstruovat města po mnoha týdnech ničení bombardováním.

Izrael nedosáhl "demilitarizace" Gazy. V poslední den nepřátelství byla z Gazy do Izraele odpáleno ještě 100 raket a dělostřeleckých granátů. Celkem Hamas do Izraele odpálil skoro 4000 raket. Izrael odhaduje, že má Hamas stále ještě asi 3000 raket, před začátkem konfliktu jich měl údajně 10 000.

Izraelský premiér Binyamin Netanyahu informoval svůj kabinet o rozhodnutí přijmout příměří v úterý. Je zřejmě politicky oslabený a čelí požadavkům na předčasné volby. Netanyahuovi pravicoví soupeři usilovali o pokračování vojenské operace až do úplné porážky Hamasu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

2.7.2014
PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

V červnu 2014 přispělo 625 čtenářů finančně na Britské listy bankovním příkazem celkovou částkou 223 279,10 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v dubnu 2014 částkou 1991,75 Kč. Příjem z reklamy byl v červnu 2014 celkem 140 000 Kč.

Zůstatek byl koncem června 2014 403 628,99 Kč, z toho částka na exekutorský projekt 166 375,59 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

Hospodaření OSBL za červen 2014

Zůstatek k dispozici Britským listům k 31. 5. 2014:...............263 680,19 Kč

Příjmy:

Od sponzorů .......................................................... 223 279,10 Kč
Dobrovolné předplatné mobilem (duben 2014)............1991,75 Kč
Reklama.........................................................................14 000 Kč





Bankovní úrok ...........................................................3,03 Kč

bankovní poplatky..........................................................-2171,58 Kč



Výdaje:

připojení k internetu: ...........................................................1853,50 Kč
honorář (KD) ..........................................................................29 000 Kč
výdaje ČR květen 2014 .............................................................21 000 Kč
honorář (IŠ)...............................................................................6000 Kč
honorář (DV) ..............................................................................8000 Kč
účetnictví ....................................................................................3 500 Kč
projekty ČR, cesta do ČR červen 2014 ....................................21 000 Kč
programování (MP) .....................................................................6 800 Kč


Zůstatek k 30. 6. 2014: 403 628,99 Kč

Daňová přiznání Občanského sdružení Britské listy z let 2003-2013

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

2010 2011 2012 2013
Festival dokumentárního filmu Jihlava       Historie >
7. 11. 2013 Nejnovější dokumenty z České televize jsou slibné Sam Graeme Beaton
7. 11. 2013 Latest Česká televize Offerings Show New Promise Sam Graeme Beaton
5. 11. 2013 Normalization/Kauza Cervanová Sam Graeme Beaton
5. 11. 2013 Ohlédnutí za jihlavským filmovým festivalem Sam Graeme Beaton
5. 11. 2013 More Thoughts from Jihlava Sam Graeme Beaton
30. 10. 2013 Člověk ryba Sam Graeme Beaton
30. 10. 2013 Člověk ryba Sam Graeme Beaton
29. 10. 2013 Dobrý řidič Smetana Sam Graeme Beaton
29. 10. 2013 Dobrý řidič Smetana Sam Graeme Beaton
28. 10. 2013 Dál nic

Předčasné volby 2013       Historie >
21. 2. 2014 Skutečně přišla změna?   
16. 2. 2014 Proč neočekávám žádných hysterických změn k lepšímu Karel  Dolejší
31. 1. 2014 Místo škrtů šetření Boris  Cvek
10. 1. 2014 Jedna ruka netleská Lubomír  Brožek
1. 1. 2014 Chodíval k nám, chodíval… Petr  Lachnit
27. 12. 2013 Bilance roku 2013: Česká republika v zajetí minulosti Boris  Cvek
25. 11. 2013 ČSSD, korupce a dvojí metr antikomunistické pravice Jan  Májíček
20. 11. 2013 Babišův a Sobotkův plán 10% škrtů hrubého národního štěstí Štěpán  Kotrba
18. 11. 2013 Zemanovci na odchodu z politické scény? Michael  Kroh
11. 11. 2013 Nejde o pouhou solidaritu předsedů stran...

Koutek reklamní tuposti       Historie >
12. 2. 2014 Vyjádření bývalého generálního tajemníka MOV ke komercializaci olympijské myšlenky + humoreska navíc Tomáš  Koloc
10. 2. 2014 Detaily nebo medaili!, aneb obchod s olympijským masem Tomáš  Koloc
31. 1. 2014 Máte rádi Sochi? aneb Makaronské hry 2014 Tomáš  Koloc
29. 1. 2014 „…na všech sloupích“ Tomáš  Koloc
28. 1. 2014 Špičková Česká televize Bohumil  Kartous
27. 1. 2014 Ještě češtějá, ještě lépějá, pane hrábě! Karel  Dolejší
17. 1. 2014 „Ultimátní“ konec českého překladatelství Tomáš  Koloc
15. 1. 2014 Antisemit revival Tomáš  Koloc
31. 12. 2013 Silvestr třicátého Tomáš  Koloc
13. 12. 2013 Slaďte (ne)zdravě?

Copyright © 1996-2012 Občanské sdružení Britské listy | Kopírování obsahu možné pouze po předchozím písemném souhlasu redakce