No, tehdy jsem měl dojem, že německý levičák z osmašedesátého vlastně konečně pochopil, jak hloupí oni tehdy byli, když věřili, že se dá humanistickým systémem Sovětského svazu zlepšit svět. Věděli, kolik ze svých kolegů nechal Stalin zamordovat, nevadilo jim to, dokonce si mysleli, že to bylo dobře, protože to bylo prý zapotřebí a nutné. Mysleli si asi dokonce, že to bylo správně marxistické. Blbové nepochopili Marxovo myšlení. Co nepochopili? Řeknu vám to jednoduše tak, jak jsem to tehdy řekl Millerovi:

Marx věděl, že ekonomický život na světě není projednou dán Bohem. Věděl proto taky, že by bylo možno ekonomický život zorganizovat jinak. Přišel na to už jako mladý člověk a také poznal, že je zapotřebí revolučního myšlení, aby se mohl svět zlepšit nejen pro ty, co se mají dobře, ale i pro ty, kteří se dobře nemají.

Protože to byl duševní postoj, toto revoluční myšlení muselo být neuzavřené, nekončící. Z toho se dalo vyvodit, že každé řešení lidských a politických problémů by se zase vždycky znovu mělo prověřovat na základě revolučního myšlení.

Kdo tohleto pochopí, také ví, proč Marx řekl, že sám není marxista. Nemohl jím být, aspoň ne takovým "marxistou", který by si myslel, že by se svět měl změnit podle nějakého trvalého plánu.

Tolik o revolučním myšlení, teď k práci politicky uvažujícího intelektuála. Marx věděl, že situace proletariátu není potěšitelná a že se tato situace beze změny systému bude asi zhoršovat a že se v žádném případě nezlepší natolik, jak by to bylo žádoucí.

Protože ale, jak jsem už naznačil -- byl přesvědčen, že pro situaci ve světě existují důvody, které nejsou bohem dané, věděl, že situace i důvody by se měly analyzovat.

To udělal, napsal Kapitál a stal se tím předním vědcem, nejen ve své době.

Marx byl ale nejen vědec, ale taky politicky myslící člověk, který chtěl změnit něco ve světě, v němž žil. Že se přitom nestaral o dobrý život své rodiny, to je zajímavé a neradostné a neměli bychom na to zapomínat, ale to nemá s marxismem nic společného.

Jako politicky myslící intelektuál Marx věděl, že je dialektika systémem lidského myšlení. Lidé mysleli a asi vždycky myslí v protikladech. Když mají hlad, myslí na jídlo, když prší, myslí na střechu nad hlavou, když zažijí něco špatného, myslí na něco dobrého.

Svou analýzou Marx ukázal, jak se kapitalisté a proletáři dostali do existující situace. Také věděl, jak by se situace proletariátu změnila, kdyby kapitalisté dál mohli dělat, co bylo jejich přirozeným instinktem (dále by hromadili výrobní prostředky a vykořisťovali by ty, kteří se nebrání, protože se bránit nemohou).

Z pro Marxe normálního, to jest revolučního myšlení, Marxovi vyšlo, že proletáři by se měli organizovat a bránit. Z pro něho normálního politického myšlení vyšlo, že by potřeboval antitezi, aby prostřednictvím pojmenování protikladu mohl docílit toho o čem by jako politik rovnou neměl mluvit, totiž aby zvýšil politický tlak a možnost v systému dialektiky docílit syntézy k existující tezi přes patřičnou antitezi.

Marx nebyl ani marxista, ani prorok. Marx byl dialektik, který používal antiteze, aby docílil syntézy. Hodně lidí, kteří si říkají že jsou marxisté, nechápou, že to, co Marx říká o budoucnosti, má smysl jen jako antiteze!

Tito lidé mylně věří v něco, co má význam jen jako nástroj, nikoliv jako cíl!

Příklad? Diktatura proletariátu! Už v době socialismu nemůže diktatura proletariátu existovat, protože by tam existovali jen proletáři, a v době komunismu by se možná dokonce zapomnělo i na to, že kdysi existovali kapitalisté...

Člověk, který si tohle všechno uvědomuje, čte Marxe s jinýma očima. Člověk, který tohle ví, se nebude divit, když někdo řekne, že Marx byl asi demokrat.

Co si ale myslíte vy, co mělo být tou syntézou mezi diktaturou kapitalistů a myšlenkovou diktaturou proletariátu? Jiná forma diktatury? Já nevím...