Trump tuto situaci v podstatě sám vyvolal tím, že zastavil veškerou pomoc Ukrajině a navíc Ukrajincům odepřel i možnost zakoupit protiletadlové rakety Patriot. Tyto rakety by jim umožnily odrazit neúprosné raketové útoky Vladimíra Putina na civilní cíle. Trumpovy kroky měly zjevně za cíl ponechat Ukrajinu bezbrannou. Ukrajinci však – s pomocí evropských demokracií – přežili a na Putinovy útoky reagovali nasazením vlastních, doma vyrobených dronů a řízených střel, jimiž provedli účinné údery proti ruské energetické infrastruktuře.

Včera v noci například masivní, koordinovaný ukrajinský útok zapálil největší moskevskou ropnou rafinerii.
Nyní Trump, který již Ukrajinu zradil ve prospěch Putina, požaduje, aby Zelenskyj spáchal strategickou sebevraždu. Chce, aby Ukrajinci na Rusko šli zlehka, protože nepřímé dopady těchto útoků poškozují vyhlídky republikánů v listropadových volbách. Jak jsem řekl, to je ale drzost.

Kromě toho, že jsou jeho požadavky pobuřující, byly Trumpov výroky zajímavé i tím, že odhalují, do jaké míry rafinované produkty, zejména nafta, nahradily ropu jako klíčové úzké hrdlo globální energetické krize.
Stále ještě občas vidím komentátory, kteří tvrdí, že obavy z dopadů Trumpovy katastrofální války s Íránem na ceny energií byly přehnané, protože cena ropy je „pouze“ 102 dolarů za barel, což je sice daleko nad předválečnými cenami, ale výrazně pod rozmezím 150–200 dolarů, před kterým někteří analytici varovali. Nikdo však nespaluje ropu; spalují se produkty rafinované z ropy, hlavně benzín a nafta. A takto se vyvíjela cena nafty:

Nafta se v současné době prodává za více než 200 dolarů za barel. Je pravda, že mezi cenou ropy a nafty vždy existuje „crack spread“, ten se však obvykle pohybuje kolem 20 dolarů. Cena nafty tedy v současné době zhruba odpovídá tomu, co bychom normálně očekávali při ceně ropy kolem 190 dolarů.

Současná světová energetická krize je tedy z velké části krizí ropných produktů, rafinovaných z ropy, spíše než ropy samotné. A její bezprostřední příčinou je globální nedostatek rafinérských kapacit. Jak uvádí informativní zpráva Matthewa Daltona ve Wall Street Journal, „Rafinerie jsou nyní hlavním úzkým místem globálních dodávek energie.“

Pravidelní čtenáři si možná vzpomenou, že na tuto skutečnost upozorňuji již několik měsíců. A nedostatek rafinérských kapacit zase pomáhá udržovat ceny ropy na nízké úrovni. Jak jsem napsal minulý měsíc: „Odběratelé nejsou ochotni platit extrémně vysoké ceny za ropu, kterou nemohou rafinovat.“
Má tedy Trump, když pomineme jeho drzost, pravdu, když vysoké ceny nafty připisuje ukrajinské kampani proti ruským rafinériím? Ne i ano.

Velká část světových rafinérských kapacit se nachází na Blízkém východě, kde byla narušena Trumpovou válkou. Jak poznamenává Dalton,

množství nafty zablokované v Perském zálivu je přibližně třikrát větší než dodávky, které chybí z Ruska ve srovnání s obdobím před válkou v Íránu

Způsob, jakým rafinerie nahradily produkci ropy jako hlavní světový energetický úzký bod, však odráží skutečnost, že rafinérské kapacity byly sníženy více než produkce ropy.

A narušení přepravy přes Hormuzský průliv snížilo světové dodávky jak ropy, tak rafinovaných produktů. Lze přinejmenším tvrdit, že ukrajinská letecká kampaň, která způsobila mnohem větší škody ruskému rafinérskému průmyslu než jeho produkci ropy, sehrála proto neúměrně velkou roli při zvyšování cen nafty.
A drahá nafta je pro ekonomiku velkým problémem.

Vysoké ceny nafty zvyšují životní náklady, a to hlavně prostřednictvím nepřímých dopadů. Naftu spotřebovává relativně málo osobních automobilů – naftou však jezdí téměř všechny velké nákladní vozy a dvě třetiny zemědělské a stavební techniky. Vysoké ceny nafty tedy zvyšují výrobní náklady v celé ekonomice, přičemž tyto zvýšené náklady se nakonec promítnou do vyšší inflace.

Kromě toho je ještě pravděpodobnější, že rostoucí ceny nafty než rostoucí ceny benzínu povedou ke zvýšení úrokových sazeb.

Proč? Federální rezervní systém (Fed), který stanovuje krátkodobé úrokové sazby, se obvykle zaměřuje na „jádrovou“ inflaci, která nezahrnuje kolísavé ceny potravin a energie. Již mnohokrát jsem psal o důvodech, proč má tento přístup smysl. A zaměření na jádrovou inflaci obvykle vede Fed k tomu, že „přehlíží“ prudké nárůsty cen benzínu, které ovlivňují celkovou inflaci, ale ne jádrovou inflaci.

Vzhledem k tomu, že prudce rostoucí ceny nafty zvyšují inflaci převážně nepřímo, a to prostřednictvím výrobních nákladů, zvyšují jádrovou inflaci způsobem, jakým to rostoucí ceny benzínu nedělají. A to Fedu ztěžuje vyhnout se zvyšování sazeb tváří v tvář vyšší inflaci.

Dalo by se argumentovat, že by Fed měl upravit své měření jádrové inflace tak, aby vyloučil i vliv cen nafty. V současné době je však důvěryhodnost Fedu otřesena: je pod neustálým tlakem ze strany Trumpa, aby snížil úrokové sazby, a mnoho lidí stále pohlíží s podezřením na motivy Kevina Warshe, předsedy Fedu, kterého si Trump osobně vybral. Není tedy vhodná doba, aby si Fed mohl dovolit změnit svá kritéria pro měnovou politiku způsobem, který by mohl oslabit jeho boj proti inflaci.

Vzhledem k přímému vlivu na inflaci i nepřímému vlivu na úrokové sazby jsou tedy vysoké ceny nafty ekonomickým problémem pro Ameriku a politickým problémem pro Donalda Trumpa. K tomuto problému přispívají i ukrajinské údery proti Rusku. Trump tedy ve skutečnosti má dobré důvody, proč chce, aby Ukrajina zastavila svou vysoce účinnou leteckou kampaň.

To, co chce, však dostat nemůže a ani nedostane. Nezapomeňte na faktor drzosti. Nemůžete zradit národ a pak po něm požadovat politickou pomoc, aniž byste mu za to něco nabídli.