Charakterizovaní „politici“ se přiživovali i na jiných bublinách jako byla ptačí chřipka, prasečí chřipka, nemoc šílených krav a mnoha dalších. Bylo by velmi záslužné, kdyby vědci, biologové a chemici vynalezli vakcinu proti proradným a korupčním politikům. Vůbec by se měla politická praxe změnit. Vývoj by mohl směřovat k tomu, aby se ministři, poslanci a zastupitelé různých stupňů včetně senátorů a kongresmanů stali řádnými úředníky, kteří by se měli ucházet o tato místa a posty v konkursech.

Strany by neměly právo je delegovat. Protože volby nejsou tím nejlepším prostředkem k delegování zástupců občanů do rolí a funkcí vládnutí státu tj. ostatním občanům, kteří vlastně stát tvoří. Ukázalo se a ukazuje, že chyby nejsou jen v v politicích, jejich charakterech a vlastnostech, ale také a možná hlavně ve voličích. Je to a bude ovšem složité a problematické vymyslet, obhájit a uskutečnit nějaký jiný akceptovatelný systém, než jaký v současném fungování „demokratických“ státních forem existuje. Jedno je však nepochybné.

Korupce, proradnost politiků a státních úředníků a neplnění slibů, které dávají voličům při volbách, mají mezinárodní a mezistátní charakter a jsou globální.