Rozhodně se nepotvrdily pesimistické prognózy založené na složení výboru Sdružení přátel Miloše Zemana, že půjde o stranu stvořenou pro profláklé politiky typu Miloše Melčáka a Petra Wolfa či pro „dinosaury“ z řad členů první Zemanovy vládní garnitury. Do čela krajských organizací i volebních kandidátek nastupují mladí lidé (pravda, někdy až příliš mladí, zkušenosti chybí), věkový průměr bude zřejmě jeden z nejnižších. Spolu s moudrostí a zkušenostmi z dlouhého spánku probuzeného předsedy mohou přinést do naší zabetonované politické scény potřebný svěží vánek a nabídnout alternativu těm, kteří jsou zklamáni současným vývojem i jeho protagonisty.

Vzhledem k tomu, že se SPO profiluje jako strana levého středu, nerozumím žlučovitým výpadům předáků ČSSD založených na nepravdivých informacích. Za současné politické konstelace by mělo vedení ČSSD spíše dát na modlení, aby se SPO dostala do sněmovny. Je to přece nejbližší možný partner pro povolební dohodu, v níž se spokojí zřejmě s tolerancí a nepožene se do vlády. Bursíkovu chybu z roku 2006 zkušený a prozíravý Zeman opakovat nebude. Může se samozřejmě stát, že nějaké to procento zemanovci na úkor ČSSD získají, spíše však půjde o hlasy, které by stejně připadly konkurentům nebo by byly z protestu neefektivně věnovány malým neparlamentním stranám. To znamená, že levice jako celek by mohla posílit a vstup SPO na scénu by měl podobný efekt jako u TOP 09 v pravé části politického spektra.

Pokud vím, Miloš Melčák členem strany není, Petr Wolf také ne. Ani Kosta Dimitrov se s největší pravděpodobností nedostane na volitelné místo kandidátky – v Praze a ve Středočeském kraji určitě ne. Část kandidátů a funkcionářů jsou sice bývalí sociální demokraté, ale podíl dřívějších nestraníků je významný. Dokonce v Plzeňské krajské organizaci je pouze jeden (!) bývalý člen ČSSD. Zemanovi se totiž podařilo získat pro politické angažmá spoustu dosud neorganizovaných mladých lidí, na Facebooku se už jich seskupují stovky. Ten, kdo má zájem na volebním úspěchu stran nalevo od středu, by z toho měl mít radost a ne vyhrožovat tvrdými direkty.

Vedení ČSSD by se spíše než přípravou antikampaně mělo vážně zamyslet nad způsobem vystupování a prosazováním vlastních priorit, jakož i klesající oblibou předních politiků. Konec konců Zemanův návrat si přivolalo samo. Pokud bude i nadále doprovázet návrhy sociálních opatření tvrzením typu „někde se prostě ušetří a bude to vyřešeno“, může si být jisté, že poroste počet těch, kteří si řeknou „než takové hlouposti, to raději Zemana“.