18. 1. 2010
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
18. 1. 2010

O politickom aspekte vedy

S článkom Borisa Cveka "O vědě" v zásade súhlasím. Z toho logicky vyplýva, že v zásade súhlasím aj s článkom Martina Škabrahy "Když pravda vítězí" ako aj s mnohými myšlienkami v predchádzajúcich článkoch od rôznych autorov na danú tému -- o vede všeobecne i o vede v podmienkach Českej republiky. Naozaj súhlasím s mnohými tam vyslovenými myšlienkami. Ale keď sa zamyslím nad jednotlivými článkami vcelku, vždy mi tam niečo chýba, vo všeobecnosti tam niečo nesúhlasí. Vždy je niečo podstatné zamlčané.

Čo mi vadí, pokúsim sa ukázať na príklade článku pána Cveka. Jeho článok sa "hladko" číta, mnohé formulácie sú priam dokonalé, a aj napriek tomu on sám sa prepadá - v tom najdôležitejšom - do bezradnosti.

Píše:

"...věda se mezi prestižními vědci samozřejmě automaticky chápe jako společenská instituce, která nemá smysl sama v sobě, nýbrž je zodpovědná přinášet užitek (za jeden z největších takových užitků lze považovat kritickou a na fakta orientovanou vzdělanost).

V dnešní době je věda obrovským byznysem s napojením na centra moci v politice, průmyslu, zdravotnictví, vědecké objevy a vědecké expertízy rozhodují o kvalitě našeho života, ba dokonce "vědecký" se stalo téměř synonymem pro slovo "pravdivý".

A někde tady se stává věda nevědeckou a nebezpečnou institucí s rysy středověkého papežství. Věda musí být schopna reflektovat samu sebe, uvědomit si stádovité chování vědecké komunity jako problém, "samozřejmost" jako smrt ducha a musí obdivovat vítězství nezávislých osobností, které "navzdory všem" a navzdory rutinnímu provozu a prolévání peněz prosadili nové důležité objevy a myšlenky."

Ak je veda "spoločenská inštitúcia nemajúca sama v sebe (i osebe) zmysel", potom možno podobne povedať, že aj "právo je spoločenská ištitúcia...". Kým však právo je subjektívny ľudský výtvor, veda je (vo svojich pravdivých častiach) objektívny ľudský výtvor a ako taká je podstatne dôleitejšia. Nazdávam sa, že nie je šťastné v týchto súvislostiach označovať vedu za inštitúciu skôr ako zadefinujeme vzťah človeka k poznatkom. Buď je veda súhrn poznatkov alebo je veda organizovaná ľudská činnosť.

Pochopiteľne tušíme, čo má Boris Cvek na mysli. Istotu tohto tušenia však vzápätí nabúrava výrok, že veda je byznysom s napojením na rôzne centrá moci. Inštitúcia a zároveň byznys, to akosi nejde dokopy.

Napriek tomu všetkému stále tušíme, čo má Boris Cvek na mysli. Kým nás "nedorazí" slovné spojenie "a niekde tu sa stáva veda nevedeckou..."! Veda, na svojom výstupe, produkuje zdokonalené poznanie. Ako sa s tým poznaním ďalej naloží, je už druhá vec. Prakticky vždy sa o konkrétnom využití poznatkov rozhoduje mimo vedy. A tu je kameň úrazu!: Veda je oddelená od rozhodovania o využití poznania v prospech (v konečnom dôsledku) politiky podobne ako námezdný robotník je oddelený od výrobných prostriedkov ako aj plnej hodnoty výsledkov svojej práce v prospech podnikateľa.

Ani jedno ani druhé nie je dobré; tento stav sa však vyvinul objektívne historicky a nie je jednoduché ho zmeniť.

Je prekvapujúce, že sa v tejto súvislosti nespomína bezpríkladný čin Alfreda Nobela, ktorý odkázal celý svoj majetok na zriadenie cien, medziiným aj na cenu mieru. Namiesto toho, aby som vysvetľoval (možno aj nesprávne) osobné názory Alfreda Nobela, radšej sa pýtam: Možno mier považovať za apolitický? Alfreda Nobela osobne (na rozdiel od mnohých iných) trápila možnosť zneužitia výsledkov jeho práce, nuž sa aspoň pokúsil špecifickou formou neustále pripomínať toto nebezpečenstvo.

Všetci vieme, že márne. Rozhodovanie o Nobelovych cenách sa dostalo do rúk ľudí, ktorí sprznili jeho odkaz a jeho meno ustanovením Nobelovej ceny za ekonómiu. O ničom podobnom Alfred Nobel zrejme neuvažoval, inak by bol sotva na ekonómiu pozabudol vo svojom testamente.

Avšak nieto divu. Politika je vraj koncentrovaná ekonomika. Pre politiku je tiež príznačné, že "mlží" -- dôležité veci zatajuje alebo ich vydáva za nepodstatné.

Nie je cielom politikov otvorene vyhlásiť, že sa vzdávajú rozhodovania o podstatných veciach v prospech múdrejších, schopnejších a morálnejších ľudí (akými prevažná väčšina -- skutočných! -- vedcov je), a tento zámer aj realizovať. Cieľom politikov je udržať si moc za akýchkoľvek podmienok. Nezávislé spoločenstvo vedcov (akademická obec), ako sa veda zdokonaľuje a doba stáva modernejšou a pokrokovejšou, je trvalou hrozbou pre politikov. Keby ničím iným, už len tým je veda navýsosť politická záležitosť, aj keď nie prvoplánovo. Preto je potrebné držať akademickú obec v závislosti -- najlepšie v ekonomickej závislosti.

V ekonomickej závislosti od zahraničia sa po r. 1989 stali v podstate všetky české hospodárske subjekty. Na rad teraz prišla aj veda. V prípade financovania českej vedy, oficiálne AV ČR, vôbec nie sú podstatné finančné prostriedky, o ktoré sa akože jedná. To je zrejmé už z toho, že politici uvažujú o rádove stonásobne vyššom objeme finančných prostriedkov v prospech českej katolíckej cirkvi. Teda tej inštitúcie, ktorá blahej pamäti v Čechách dostávala riadne na frak a ani dnes jej nie je český národ nijako mimoriadne naklonený.

Tieto prostriedky Čechom zrejme nebudú chýbať.

Cirkev je slúžkou politikov a popravde nepriateľom poznania. Ale o tom -- ako o zásadnej, dôležitej veci -- sa urputne mlčí.

Na druhej strane, ešte nie sme tak ďaleko, aby sa (skutoční) vedci hrnuli do riadenia vedy, pretože ich prvotným záujmom je ukojiť svoju zvedavosť a túžbu po poznaní v niektorom konkrétnom vednom odbore. Ekonomické záležitosti preto zväčša prenechávajú druhotriednym vedeckým kádrom, ktoré časom nadobudnú politické ambície. A sme znova tam, kde sme nechceli byť. Sme tam, kde by sme -- v záujme prijateľnej budúcnosti -- ani byť nemali.

                 
Obsah vydání       18. 1. 2010
18. 1. 2010 Prosperovat znamená důvěřovat Jan  Čulík
18. 1. 2010 Neomezené udělování výjimek by zpochybnilo medicínu založenou na důkazech
18. 1. 2010 Některým ostravským lékařům chybí lidská empatie Jan  Čulík
18. 1. 2010 Každý příběh je vyprávěn ústy svého vypravěče Petr  Kopec
18. 1. 2010 Bez sociálního kapitálu, tedy bez důvěry, vstřícnosti a slušnosti mezi lidmi, společnost nemůže prosperovat Jan  Čulík
18. 1. 2010 Omlouváme se za zpoždění vlaku, vracíme vám 50 procent ceny jízdenky
18. 1. 2010 Dvacet let kapitalismu: "Ještě" nedůvěra? Karel  Dolejší
18. 1. 2010 A přesto, a přesto Jan  Čulík
18. 1. 2010 Haiti jako hovádko boží Daniel  Veselý
18. 1. 2010 Monitor Jana Paula: Skutečně morální lidé se musí uskrovnit, chtějí-li pečovat o své rodiče Jan  Paul
17. 1. 2010 V Kyjevě vítězí Janukovyč
18. 1. 2010 Co s tím...?!? Ladislav  Žák
18. 1. 2010 Strana práv občanů není stranou Melčáka a Wolfa, ani Jurský park Michael  Kroh
18. 1. 2010 Nevyléčitelná kulturní závislost Čechů na "západu" Bohumil  Kartous
18. 1. 2010 Znovu věda a politika Hynek  Bíla
18. 1. 2010 Je americká záchranná operace na Haiti skrytou invazí?
17. 1. 2010 Independent: Spojené státy v případě Haiti selhávají
17. 1. 2010 Haiti v širší perspektivě Karel  Dolejší
18. 1. 2010 Děti z Haiti Sandra  Wain
18. 1. 2010 O politickom aspekte vedy František  Cudziš
18. 1. 2010 Poetika procesu s Dělnickou stranou
18. 1. 2010 Voltaire: S vašimi názory nesouhlasím, ale do smrti budu hájit vaše právo je říkat Jan  Čulík
18. 1. 2010 Suverenita a kuriózní inovace "jeden furt"! Miloš  Dokulil
18. 1. 2010 Ke knize Tato fakulta bude rudá Štefan  Švec
18. 1. 2010 Založeno Sdružení nezaměstnaných občanů
18. 1. 2010 Nukleární reset v mezinárodní bezpečnosti
18. 1. 2010 Nepřipravujeme se zase na minulé (jazykové) války? Miroslav  Prokeš
15. 1. 2010 Lobbyisté a "lobbyisté": jak na veřejné zakázky? Michael  Kroh
15. 1. 2010 Když Čína vládne světu IV.
15. 1. 2010 Na zemětřesení na Haiti bylo "zaděláno" půl druhého století
9. 1. 2010 Hospodaření OSBL za prosinec 2009

Vědecký výzkum, Akademie věd a společnost RSS 2.0      Historie >
18. 1. 2010 Znovu věda a politika Hynek  Bíla
18. 1. 2010 O politickom aspekte vedy František  Cudziš
15. 1. 2010 Tato fakulta bude... Karel  Dolejší
7. 1. 2010 Opisujeme -- a co má být? Petr  Bakalář
2. 1. 2010 Země, která není pro intelektuály Karel  Dolejší
31. 12. 2009 Vážené a milé ženy v domácnosti... Karel  Dolejší
29. 12. 2009 Přelud konsenzu a idiocie užitečnosti Martin  Škabraha
29. 12. 2009 Šusterovo pravidlo Jan  Keller
29. 12. 2009 Plebs a intelektuálové Milan  Valach
29. 12. 2009 Vláda práva a svobody má zajišťovat občanům takové prostředí, v němž mohou rozvíjet své schopnosti Boris  Cvek
29. 12. 2009 Teoretická demokracie praktického mocnářství, aneb "gesunder Sinn" Karel  Dolejší
28. 12. 2009 Liberalismus a státní dotace společenských věd Matěj  Šuster
18. 12. 2009 Společenská hygiena a smysl humanitních věd Jan  Matonoha
16. 12. 2009 Něco o ozónových dírách Leopold  Kyslinger
19. 11. 2009 Už se nemohu dívat, jak se kupčí i s vědou a výzkumem! Jan  Matonoha