Velká pravda je v tom, že současné záplatování nic nevyřeší a současná levice nemá nikoho, kdo by ji důstojně představoval a zastupoval. Na druhou stranu není ani co zastupovat protože levice, jak již bylo řečeno, se sice soustředí na obsah, ale ten čím víc ho hledá, tím více jí chybí. Formy, které používá, jsou skutečně beznadějně zastaralé, a na ty nové, jakkoliv nedokonalé, hledí se staromilským despektem. Podle mne však levice pomalu ztrácí to nejpodstatnější a to je smysl. Neztrácí ho proto, že by nebylo třeba alternativy, to rozhodně ne, ba právě naopak. Ztrácí ho proto, že se ho sama bojí pojmenovat a o toto jméno či obraz vlastního smyslu svést zápas. Bojí se posměchu a obvinění z totality komunismu anebo dokonce z nového smrtelného hříchu - z antikapitalismu, který se rovná terorismu.

Současná společenská i politická pravidla v tzv. rozvinutých demokraciích žádnou skutečně levicovou realitu neumožňují, protože by to nutně muselo znamenat útok na materiální jádra platných ústav a samozřejmě na síť mezinárodních závazků, které slouží pouze a výhradně obraně finančního zisku a vše ostatní jen a pouze trpí. Jiné hodnoty jsou sice deklarovány, ale jsou jen kulisami, ve kterých se vše odehrává a často také manipulativní zástěnou, za kterou se odehrává to podstatné. To, oč se současná levice pokouší, je jako hrát kuličky s kostičkami.

Dokud tedy nebude řečeno to minimální, že se stávající pravidla musí změnit, pak se můžeme na Caravaggia jen a jen dívat a nechávat se jím inspirovat při našem konání, ovšem s výjimkou hledání skutečně levicové alternativy současné reality. Chce to ovšem to podstatné, co Caravaggiovi nechybělo-odvahu. Odvahu říci, že stávající pravidla nejsou a nemohou být levicová a musí se změnit. Na taková, která umožní i levici uskutečnit skutečnou alternativu a nikoliv pouze parodii pod diktátem téhož paradigmatu finančního zisku - jen trochu jinak rozděleného.

Svět vždy měnili lidé, kteří se nebáli autorit, včetně té nejvyšší. Často za to tvrdě zaplatili. Tak jako Caravaggio. Jinak to ale ani nejde. Představa současné levice, že se svět změní po nějaké teoretické konferenci, sjezdu nebo vyšlé brožurce z ní činí skutečně jen kulturní vložku vlády pravice. Možná spíše jen veselou scénku k klaunem…