1. fáze:

Každý se z místa na místo přesunuje na vlastní náklady a na vlastní riziko.

Pan domácí ví, že sníh před jeho domem nikdo jiný neodklidí. Sníh před svým domem zpravidla dobrovolně odklidí – proto, že chce, a přesto, že nemusí. Nestojí ho to žádné peníze.

Chodec ví, že když upadne, tak za to nemůže nikdo jiný, než on. Je jen na něm, aby respektoval přírodu, tj. sníh na cestě. Ví, že cesty bez sněhu mu nikdo nedluží. Dávat pozor ho nestojí žádné peníze.

Cesty jsou většinou uklizené, vztahy mezi chodci a majiteli domů jsou solidární (tj. dobrovolně vzájemně výhodné).

2. fáze:

Politik nařídí majitelům domů sníh uklízet. Přímo (ukliď, nebo zaplatíš) nebo nepřímo (když někdo spadne před tvým domem, zaplatíš).

Pan domácí vnímá takové nařízení jako vydírání. Brání se: „Ten chodník je, politiku, tvůj, tak si ho ukliď sám nebo mi za úklid zaplať! Ty mi taky nechodíš zadarmo mýt podlahu!“ Sníh před svým domem zpravidla odklidí – proto, že musí. Nestojí ho to žádné peníze.

Chodec si myslí, že mu padouch majitel domu dluží uklizený chodník a že hodný politik se o to postará. Nestojí ho to žádné peníze.

Politik budí dojem, že je užitečný. Získal moc nad majiteli domů.

Cesty jsou většinou uklizené, vztahy mezi chodci a majiteli domů jsou vynucené.

3. fáze:

Majitelé domů prosadí zrušení své povinnosti odklízet sníh. Odpovědnost za úklid sněhu převezme politik.

Pan domácí sníh před svým domem neodklidí, protože by byl za hlupáka. Stojí ho to peníze na daních.

Chodec si myslí, že má nárok na uklizený chodník a že hodný politik se o to postará. Stojí ho to peníze na daních.

Politik budí dojem, že je užitečný – vždyť přece kdo jiný by úklid sněhu zařídil? Ztratil moc nad majiteli domů, získal moc nad penězi daňových poplatníků.

Cesty jsou někdy uklizené, někdy neuklizené, vztahy mezi chodci a majiteli domů nejsou žádné.

4. fáze:

Politik si spočítá, že když sníh neuklidí, ušetří peníze; když dojde na vyúčtování rozpočtu, jsou peníze důležitější než loňský sníh. Spočítá si i to, že když neuklidí sníh vůbec, volič si všimne. Spočítá si i to, že od dodavatele může dostat úplatek; když dojde na vyúčtování rozpočtu, skutečnou výši nákladů za úklid loňského sněhu nikdo neprokáže. Spočítá si i to, že těch, kteří upadnou, je málo a riziko náhrady škody je mimo frekventované ulice nízké. Uvědomí si i to, že pokud chodec upadne na chodníku uklizeném majitelem domu, může majitele domu zažalovat o náhradu škody – za chodník přece odpovídá politik a majitel domu tudíž uklidil sníh nelegálně. S tím vším si nějak poradí.

Pan domácí sníh před svým domem neodklidí, protože nesmí. Stojí ho to peníze na daních.

Chodec si myslí, že má nárok na uklizený chodník a že hodný politik se o to postará. Stojí ho to peníze na daních.

Politik budí dojem, že je užitečný – vždyť přece jinak to nejde! Má moc nad penězi daňových poplatníků, získal moc nad dodavatelem, částečně obnovil moc nad majiteli domů.

Cesty jsou neuklizené, někdy uklizené, vztahy mezi chodci a majiteli domů jsou latentně nepřátelské.

Závěr:

Rozděl a panuj.

Poznámka:

Chodcem ani hodným politikem nemyslím Aragorna.