Jsme svědky rozsáhlého vraždění civilistů v Aleppu a zničení tohoto města. Proč nikdo neprotestuje?

10. 10. 2016

Co je tak složitého na principu, že civilisty se nesmí střílet?

Pokud by se konaly protestní demonstrace, možná že bychom se v budoucnosti nemuseli stydět za svou nečinnost?

Kde jsou demonstrace v západních hlavních městech, které by odsoudily brutální útok na Aleppo? Asi 300 000 lidí je tam trvale vystavováno kobercovému bombardování, včetně protibunkrových a tříštivých bomb. Je tak špatné počasí, že nikdo nechce stát na náměstí, nebo před ruským velvyslanectvím? Nebo je to všem jedno? Nebo si lidi myslí, že by protesty stejně nic nezmohly? ptá se v deníku Guardian Natalie Nougayrède.

Pouliční protesty proti rozsáhlému vraždění civilistů a dětí v Aleppu jsou omezeny na malé skupinky - většinou syrských uprchlíků a lidskoprávních aktivistů. Nedochází k rozsáhlé mobilizaci obyčejných lidí, jako tomu bylo při protestech proti válce v Iráku r. 2003 anebo proti izraelskému vraždění v Gaze.

Je možné, že jsme všichni už otupěli v důsledku nekonečného proudu děsivého zpravodajství, včetně informace, že minulý týden usmrtily letecké údery v Aleppu více než 100 dětí. Je možné, že se lidem zdá konflikt v Sýrii složitý. Ale co je složitého na principu, že na civilisty se nesmí střílet? Co je složitého na odsouzení těch, kteří v současnosti shazují obrovské množství bomb na civilní čtvrti a na nemocnice?

Máme-li pochopit, co se děje v Aleppu, stojí za to se informovat o tom, co se dělo v čečenském městě Groznyj v zime r. 1999-2000. To byla operace, kterou ruské jednotky opakují leteckým bombardováním Aleppa. Strategií Moskvy, která usilovala o vyhnání 7000 vzbouřeneckých bojovníků z města Groznyj, bylo srovnat to město, kde kdysi žilo 250 000 obyvatel, se zemí.

Videozáznamy o tom, jak to vypadalo v městě Groznyj, existují, jen se podívejte:

Byla to válka totálního zničení, která nenese žádnou podobnost s jakoukoliv západní vojenskou intervencí.

Cílem kobercového bombardování města Groznyj bylo vyprázdnit město od lidí, buď jejich vyvražděním, anebo proměněním je v uprchlíky. V jednu chvíli ruská armáda přislíbila "bezpečné koridory", ale byly to prázdné sliby, ne-li pasti - na rodiny, které se snažily utéci, Rusové stříleli taky.

Asadův režim slibuje podobné koridory a dodává zlověstně, že kdo se nevzdá, "bude čelit nevyhnutelnému osudu".

Město Groznyj bylo obklíčeno a pak téměř úplně srovnáno se zemí. Asi 50 000 lidí v městě uvízlo, v hladu a v zimě ve sklepeních a v tunelech. Pak přišla do města ruská vojska a páchala hromadná zvěrstva. Střílela lidi do hlavy a znásilňovala ženy, zejména ve čtvrti Novyje Aldi, kde jsem viděla stopy těchto válečných zločinů. Mučicí střediska se naplnila lidmi. Hromadné hroby byly pak vykopány, aby se nenašly mrtvoly. Neuvěřitelně odvážní místní aktivisté za lidská práva, jako Natalia Estemirova, zavražděná v roce 2009, a ruská reportérka Anna Politkovskaja, zavražděná o tři roky předtím, toto všechno zdokumentovali.

Rusko a Asad chtějí okupovat Aleppo metodami, které byly použity v městě Groznyj. Často se na Západě říká, že pro Sýrii není žádné vojenské řešení. Jenže Moskva a Asad nyní provádějí vojenské "řešení" - vraždí civilisty a vytvářejí prostor, kterému pak budou říkat "pacifikace".

Neříkám, že by demonstrace v Londýně a v Paříži tyrany zastavily. Ale pokud by se konaly protestní demonstrace, možná že bychom se v budoucnosti nemuseli stydět za svou nečinnost?

V roce 2000 lidé v Londýně demonstrovali proti masakrování Čečenců Rusy. Mezi demonstranty byl tehdy i Jeremy Corbyn. Kde jsou demonstranti dnes?

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
3428

Diskuse

Obsah vydání | 12. 10. 2016