Nedělní chvilka poezie: Potřeba Stalina

3. 12. 2013 / Wenzel Lischka

Sousedův syn je totiž alkoholik, narkoman, příživník, zlodějíček a nemakačenko (tj. občan, který nemaká, čili nepracuje). Ostatně nemá ani šanci pracovat, i kdyby chtěl, neboť nejsou peníze na vytváření pracovních míst, které by se stejně někdo před tím, než by se to zbytečné pracovní místo obsadilo, rozkradly. Nechtělo by to oklepat sociální programy soudruha Makarenka?

S tím, co ten penzista vyváděl a říkal, sám zásadně nijak nesouhlasím. Mám akademické vzdělání, hemeroidy, a rok před důchodem studuji postgraduál, aby zaměstnavatel mohl přelít peníze ze státního rozpočtu do rozpočtu Univerzity. Jinak by zhebla. Vyjadřuji se kultivovaně. Snažím se zřetelně artikulovat, bez všeho huhňání, vzdychání, šišlání, vytáčení, lhaní a povzdechování, které je tak typické pro naši reprezentaci. Ovšem jako každý, chovám se slušně jen do té doby, než mne někdo pěkně dopálí.

Nejsem ovšem takový, a je jich mnoho, abych jako chodil střílet z pistole na střelnici nebo do lesa, a doma ve sklepě pečlivě schovával samopal s plnou bedničkou nábojů. Jsem povznesený filosof a roztoužený básník, který opěvuje boží dílo a nivy života, byť jsou plné sraček a hnoje.

Slušní, pracovití a poctiví občané rozhodně odsuzují soudruha Stalina a jeho metody. Vždyť se jich také nejvíce dotkly. Na druhé straně ovšem nejsou prostí lidé jistě takovými idioty, aby nechápali, že metody soudruha Josifa Vissarionoviče Stalina jsou v našem krásném světě plném svobody, demokracie a blahobytu (pro zločince) zákonité a nutné, a že jsou logickým následkem dlouhodobého bezuzdného a masivního řádění všech těch různých zlodějů, parazitů, privatizátorů, tunelářů, pravičáků, mafiánu, kmotrů, liberálů, bankéřů, manažerů, demokratů, fašistů, prelátů, kapitalistů, podnikatelů, byrokratů, mediálních manipulátorů a já nevím jakých jiných šmejdů, zákoníků a farizejů.

Nevzdělaný a nepříčetně rozčílený soused se k policistům vyjádřil po svém, a jistě vás jeho slova v naší žalostné, smutné, zarmoucené a krizové době dobře pobaví

"Syn tady nebydlí," pravil ještě klidný. Při vzpomínce na něj, se však začal rozehřívat: "Nevím, kde je. Nesmí mi přijít na oči! Zničil jej v šestnácti letech drogami tento zasraný režim!" Policisté kupodivu účastně pokyvovali hlavou.

"Seděl jsem za komunistů dva roky za to, že mne napadl ožralý fízl, pomocník VB. Myslel jsem si, že když padne komunistický režim, že se budou komunisté věšet. Nyní se stydím a ve skrytu duše se všem poctivým komunistům omlouvám, že jsem na ně tolik nadával. Myslel jsem si, že větší svině, než oni na světě být nemohou. Ale mohou! A jaké! Celou tu sebranku, co dnes vládne a všechny ty šmejdy kolem ní, je potřeba pochytat, postavit ke zdi a zastřelit. Stalina je třeba na ně!"

Policisté podali s úsměvem sousedovi ruku a odjeli. A lidé vyklonění z oken králíkáren, se řehtali jak koně. No, řekněte sami, nepodařilo se za těch ušmudlaných, umaštěných, ukoptěných, trapných a ubohých 24 let vychovat občanskou společnost k pěkným mezilidským vztahům a ideovým názorům? Ačkoliv to bylo tak brzo po ránu, nebyla to moc pěkná a veselá nedělní chvilka poezie?