O "ZLÝCH CIZÁCÍCH":

Nemůžu bejt objektivní, jenom normální...

31. 5. 2012 / František Řezáč

Já znám Sigiho Trägra z Libavského údolí/ Libauthal, kterej se těšil v září 1945 do český(!) školy, ale maminka vyšla u zápisu ven a musela mu říct, že tam nesmí, protože je Němec.

Pak šli po ulici v Kynšperku, maminka vedla kolo a nějakej českej blbec jí ho chtěl sebrat, ale ona se ubránila. Němci nesměli mít ani kolo.

V Chebu jsem měl německý spolužáky a kamarády, jako děti jsme si hráli na válku na hromadách sutin po náletech.

Když jsem se učil, byl v dílně brusič nástrojů jménem Kreuzer, komunista. Mluvil šílenou češtinou, ale vždycky mi pomoh a poradil.

Můj syn nyní bydlí poblíž Horšovského Týna v obci Libosváry/ Liebeswar. Úplnou náhodou jsme se sešli s rodinou Hoffmannů, kteří odsud včas utekli i s dobytkem. Když se sejdeme, zpíváme si, česky, Červenou sukýnku. Takže, já nemůžu bejt objektivní, jenom normální. Jako většina obyčejnejch lidí. Jestli jsme někomu ublížili, ať nám to Pán Bůh odpustí... F.Ř.

P.S. V příloze Sigi na Babyloně u Domažlic s maminkou, bráchou, tetou a babičkou v létě 1944. Babička sloužila pak po konci války v zajateckém táboře na chebském letišti jako vrchní sestra.

0
Vytisknout
5839

Diskuse

Obsah vydání | 1. 6. 2012