Další lekce z dějin hospodářství, aneb jak by to Hayek určitě nechtěl
15. 9. 2026 / Boris Cvek
„Když byly odmítány nové techniky, střídání plodin či reorganizace vlastnictví půdy, nebylo to nutně proto, že by ekonomické subjekty měly averzi ke změnám, ale proto, že ti, kteří měli na tom osobní zájem, považovali tradiční systémy za výnosnější. Zemědělská produktivita v jižní a východní Evropě byla sice nízká, ale velkostatkáři byli často nesmírně bohatí a dařilo se jim prosazovat politiku, která upřednostňovala stávající systémy výroby. V Británii zrušení obilních zákonů a propad domácích cen obilovin, zejména po roce 1873, nejenže vážně otřásly ekonomickými a politickými základy tamní aristokracie a vlastníků půdy, ale také zvýšily reálné mzdy ve městech, čímž se otevřely nové příležitosti pro jiné formy zemědělství, jako například práce náročné tržní zahradnictví. Mimo severozápadní Evropu sice v letech 1700 až 1870 k změnám docházelo, ty však měly spíše lokální charakter. Teprve ve dvacátém století začaly některé části jižní a východní Evropy dosahovat úrovně produktivity, jaká byla v severozápadní Evropě běžná již na konci devatenáctého století.“
Stephen Broadberry & Kevin H. O'Rourke: The Cambridge Economic History of Modern Europe I, Cambridge University Press 2011, str. 162-163.
Diskuse