Proč čeští "liberálové" sprostě a lživě útočí na Sašu Uhlovou
23. 8. 2026
čas čtení
6 minut
Obecné konstatování, že některým lidem přeskočilo z popírání genocidy, nebude daleko od pravdy.
Geniální rozbor od
Jan Rückl
nechutných útoků na novinářku Sašu Uhlovou, píšící také pro Alarm a
autorku oceňované knihy Hrdinové kapitalistické práce, která jako jedna
z mála dokáže fakticky přesně zasáhnout tam, kde to českou společnost
hodně palí. Rückl také trefuje hřebík na hlavičku, když rozkrývá
odpudivost, sprostotu a nenávist části liberálních quasi- celebrit
českého internetu, mezi jinými Robina Kvapila, Matěje Hollana, Věry
Tydlitátové, Petra Pötheho nebo Martiny Overstreetové.
Je
to opravdu důležité čtení, protože odhaluje nejen neuvěřitelné
pokrytectví časti české liberální společnosti, která šíří svůj vliv v
prostoru sociálních sítí, ale také vysvětluje proč zde zřejmě existuje
nemožnost unést rozpor mezi vysokými moralním kreditem, kterého si tito
lidé myslí, že jsou nositeli a činy, které svými postoji obhajují.
Při vší své odpudivosti jsou tyto výlevy nenávisti liberálních quasi-celebrit českého internetu něčím pozoruhodné. Jak Saša píše, ve srovnání s jejich podlostí, trapností a sprostotou byl nedávný Rajchlův útok na ni vlastně věcnou polemikou.
Nejedná se přitom jen o útoky na Sašu, tahle cvičení v nepřístojnosti zjevně představují v krajně proizraelském prostředí širší fenomén.
Jiným příkladem může být vystupování vysokoškolské pedagožky Věry Tydlitátové, která třeba nedávno k fb postu o tom, že irská vláda si objednala vládní letoun bez technologie, již vyrábí izraelská firma Elbit dodávající zbraně izraelské armádě, napsala: „Tak ať se jich pár rozmázne. Za blbost se musí platit.“ Její komentář získal pět lajků, mimo jiné od dětského psychologa Petera Pötheho.
Všichni tito lidé dobře vědí, že jejich výroky jsou daleko za hranicí přípustného v normální debatě.
Robin Kvapil ví, že označení Saši za „kurvu žijící z russáckých peněz“ je absurdní i že Jakub Zelenka, jehož článek pro svůj původní hate v září 2025 použil Matěj Hollan, sám pod Hollanův post napsal, že o žádných ruských penězích pro Alternativu zdola nepíše a neví.
Kvapil patrně i ví, že o vylhanosti jeho postů vědí mnozí z těch, kdo jeho pomluvy čtou.
Martina Overstreet, která je šéfredaktorka dětského časopisu, sama zmiňuje, že „normálně“ se takto o hendikepovaných dětech nevyjadřuje, Saše Uhlové a Tomáši Tožičkovi je ale podle ní na místě se posmívat za to, že jejich děti jsou „retardovaný fakani“. Peter Pöthe o sobě možná ještě před pár lety netušil, že je schopen lajkovat přání, aby se z pedagogických důvodů „rozmázlo“ několik irských letadel s civilisty.
Proč to tedy dělají? Jak Saša píše, pro některé je z nějakého konkrétního důvodu právě ona připomínkou jejich morálního selhání. Obecné konstatování, že některým lidem přeskočilo z popírání genocidy, nebude daleko od pravdy.
Můžeme se ale taky ptát, jaký mají tyto extrémní projevy význam, podobně jako se chicagský religionista Bruce Lincoln před dvaceti lety ptal, co vlastně chtěli američtí vojáci vyjádřit fotografiemi z Abú Ghrajb, na nichž pózovali s mučenými nebo mrtvými iráckými zajatci (ano, nedělám žádný výzkum, ale myslím si, že do jisté míry i jde o podobné jevy).
Myslím, že demonstrativní, skoro by se chtělo říct rituální překračování hranic přípustného je v prostředí českého liberálního mainstreamu specifické pro část debaty o Gaze, v této podobě se s ním nesetkávám například v diskusích o ruské agresi proti Ukrajině, kde bych je intuitivně očekával (na tom nic nemění, že Saša je osočována z braní ruských peněz – tyto všechny útoky na ni přicházejí kvůli Gaze).
Je to nejspíš proto, že pramenem těchto výroků je stále větší napětí mezi vznešeností postoje, jímž je podpora Izraele zaštiťována (boj proti antisemitismu, obrana Izraele jako potenciální oběti), a brutální realitou zločinů, jichž se Izrael dopouští.
Bez ohledu na to, proč se tito lidé rozhodli jít ve své podpoře Izraele takto daleko, je smyslem jejich cvičení v nechutnosti překonávání tohoto napětí.
Overstreet to v podstatě sama říká. Saša Uhlová a Tomáš Tožička jsou tak zlí, že je na místě se vysmívat jejich (domněle) mentálně retardovaným dětem.
Ve skutečnosti právě tím, že Overstreet takto monstrózně překračuje hranice přípustného, se má ukázat, jak monstrózně, mimo všechno hájení, jsou Uhlová a Tožička špatní – jinak by přece nebylo možné se k nim a jejich dětem takto chovat.
A také jak vznešená a mimo kritiku je kauza obhajoby Izraele, jinak by přece nebylo možné ji vést takhle sprostě.
Podobně se odvážím spekulovat, že když si Věra Tydlitátová přeje, aby se zřítilo několik irských letadel, nejde jí primárně o ekonomický prospěch Elbitu, k jehož technologii by se poučení Irové pak museli vrátit.
Také ona svým demonstrativně nechutným přáním vyjadřuje, jak moc svatá a mimo konvenční dobro a zlo kauza Izraele je, a takhle jejímu komentáři rozumí ti, kdo jej lajkují.
Naštěstí lidé, kteří ztratili soudnost natolik, že si svoji vznešenost potřebují dokazovat demonstracemi sprostoty, nad námi alespoň tady nemají žádnou moc.
Můžou si notovat mezi sebou, jak chtějí – na nás ostatní bude dál působit podlost jen jako podlost
412
Diskuse