Uřízlé mozky

21. 8. 2026 / Milan Kohout

čas čtení 7 minut

Když jsem přišel do Ameriky před více než čtyřiceti lety, tam mě hned v prvním bostonském krámě na trička zaujalo, jak se majitel vyrovnal s nízkým stropem a raději uřízl figurínám mozky, než nohy.
.
Velmi mě tato metafora americké společnosti zaujala a udělal jsem z toho jeden z prvních mých plakátů – performančních situací – viz ilustrace.

Ale řekl jsem si: to nemůže být pravda v případě živých lidí, kteří se pyšní prvním dodatkem americké ústavy o svobodě slova, čili svobodě myšlení.

Ale s hrůzou zjišťuji, že během následujících dekád opravdu došlo k vyprázdnění velké části amerických mozků, takže je již můžeme směle uříznout jako nepotřebné.

Samozřejmě úzká vrstva vládnoucích odporně bohatých lidí si mozky s radostí ponechává a naopak je zúrodňuje a zalévají svým sobectvím a touhou po totalitní kontrole nad celou společností.

Je šíleně deprimující sledovat, jak je většina dnešní chudé mládeže zoufale nevzdělaná a dokonale ovládaná velkými médii. 

A co je pro mě šokující je, že se většina společnosti naučila špiclovat a bonzovat jeden na druhého, snad v domnění, že tím potěší Velkého bratra, který jim pak předhodí tučnější kost na talíř.

Dnes je každý jednotlivý člověk od rána do večera sledován přes dobrovolně vlastněná zařízení, jako jsou „smartphony", odposloucháván a do velkého centra se o něm posílají miliony zpráv o jeho myšlení a projevech.

K mé naprosté hrůze si uvědomuji, že jsme již delší dobu dosáhli orwellovské totalitní kontroly nad americkými masami, otročícími velkému kapitalistickému bratrovi, vlastnícímu drtivou většinu výrobních prostředků, vzdělávacích mechanismů a vše ovládajících médií.

Jako maličkou ukázku celého procesu jsem právě prožil během své nedávné hospitalizace, kde jsem se bavil se sestrami a jako obvykle se netajil svými politickými názory.

Moje šikovná žena se poté dostala na hlubší interní stránku celé nemocnice a tam jsme našli naprosto překroucené „záznamy" o mých prohlášeních, které neměly ale nic společného s mým zdravotním případem, kvůli kterému jsem byl hospitalizován.

Totiž když jsem si tam lehl na postel, ptaly se mě sestry, co dělám. Odpověděl jsem jim, že jsem na Tufts University vyučoval politickou performanci se zaměřením na svobodu umělcova slova, zaručenou prvním dodatkem americké ústavy. 

A jelikož vůbec nechápaly, co to znamená, dal jsem jim krátkou přednášku o principu svobody slova a o tom, jak je nutné nechat svobodu projevu i člověku, který chce vyjadřovat rasistické, antisemitské či jakékoliv jiné takzvané „hate speech" názory. 

Mimochodem, „hate speech" (nenávistný projev) je novodobý termín, nedávno zavedený v americkém akademickém prostředí na začátku takzvaného „woke" hnutí. 

Protože, když nedám svobodu slova i lidem s „nenávistnými" názory, může se to v budoucnosti obrátit proti mně – to, co dnes považuji za pokrokovou svobodu slova, může někdo v budoucnu označit za „nenávistný projev" jen proto, že s takovým projevem nesouhlasí. 

To se ostatně nedávno již obrátilo proti progresivním politicky korektním lidem, když ultrapravice začala označovat kritiku náboženství, zejména judaismu, za „hate speech" a "antisemitismus" a dožadovala se omezení svobody slova takzvané levice.

Zde pro zajímavost: 

(In a Supreme Court case on the issue, Matal v. Tam (2017), the justices unanimously reaffirmed that there is effectively no "hate speech" exception to the free speech rights protected by the First Amendment and that the U.S. government may not discriminate against speech on the basis of the speaker's viewpoint.).

 (Ve věci Matal v. Tam (2017) soudci jednomyslně znovu potvrdili, že v podstatě neexistuje výjimka pro „nenávistný projev" z práv na svobodu projevu chráněných prvním dodatkem a že vláda USA nesmí diskriminovat projev na základě názoru mluvčího.)

Tady je ukázka z oněch zpráv zaslaných po mé přednášce udavači, kteri vytrhli mé výroky naproto z kontextu:

„Pt A&Ox4, pt anxious and labile, paranoid reports being watched by the government w/ confusion stating how much he hates america and the healthcare system "I am upset of having no right to say anything racist and antisemitic without being offensive, I should have freedom to say whatever I want, its called freedom of expression. In Europe I was having the same issue why they kicked me out because it was against their system", "I was almost the president of Slovakia.""

„Pacient při vědomí, orientovaný v čase i místě, úzkostný a labilní, paranoidní, uvádí, že je sledován vládou, ve zmatenosti prohlašuje, jak moc nenávidí Ameriku a zdravotnický systém: "Jsem rozzlobený, že nemám právo říkat cokoli rasistického a antisemitského, aniž bych někoho urazil. Měl bych mít svobodu říkat si, co chci, tomu se říká svoboda projevu. V Evropě jsem měl stejný problém – proč mě vyhodili, protože to bylo proti jejich systému. Málem jsem byl prezidentem Slovenska.""

K mému znechucení nad donášením a špiclováním jsem zjistil, že i v nemocnici je zabudován mechanismus sledování pacientů. Mechanismus, který dobrovolně podporují zaměstnanci, snad doufající, že donášením dosáhnou finančního pohlazení od svého zaměstnavatele. 

Jak ubohé jsou jejich téměř vyprázdněné mozečky, které na tomto hnusu spolupracují, neboť si neuvědomují, že se to v dalším kole obrátí proti nim.

Kdybych dnes teoreticky žádal o práci v oné nemocnici, tak mě samozřejmě pošlou bez udání důvodu kamsi.

Totiž takovéto donášečky se samozřejmě posílají dalším centrům kontroly k hlubšímu vyhodnocení.

Žijeme v daleko sofistikovanější totalitě, o které by se sovětským agentům KGB jen zdálo.

Co mě také zaujalo, je jak jsou informace z jejich reportu vytrženy z celého kontextu a připomíná mi to chvíle, kdy jsem seděl v estébácké vyšetřovně a oni neohrabaně ťukali do stroje pomocí své chabé znalosti českého jazyka při vyhodnocování mých undergroundových antikomunistických činů.

V ukázce kupříkladu uvedli Slovensko místo Česka – samozřejmě nevěděli o obou zemích a kde leží vůbec nic, neboť jejich vzdělání se soustředí na vyvolávání touhy po bohatství.

Myslím, že je na čase se zase vzepřít dnešnímu sofistikovanému totalitárnímu kapitalistickému systému, tak, jak jsme to dělali v disentu v boji proti komunistické totalitě.

Akorát nevím, jakou účinnou taktiku najít, protože dnešní totalita je ohromně složitá a komplexní a zavrtaná do celého těla společnosti.

A už během ťukání tohoto textu do počítače a posláním přes internet dávám nepříteli šanci se na jakýkoliv úder předem připravit.

Milan Kohout, Boston,  20 srpna 2026 (v předvečer výročí okupace tenkrát ješte nesofistikovaným velkým bratrem)

0
Vytisknout
161

Diskuse

Obsah vydání | 21. 8. 2026