„Žádná hrdost na okupaci“: palestinští queer lidé o „pink-washingu“ v konfliktu v Gaze

11. 8. 2026

čas čtení 11 minut
(Pink-washing (též rainbow washing) je marketingová nebo politická strategie, kdy firmy či státy předstírají podporu LGBTQ+ komunity nebo žen, aby vylepšily svůj obraz. Ve skutečnosti jim ale nejde o reálnou pomoc či práva těchto lidí, nýbrž o zisk, lepší pověst nebo zakrytí jiných problémů.)

Když Daoud, zkušený queer aktivista, nedávno procházel kolem duhových vlajek vyvěšených během měsíce Pride ve starém přístavním městě Jaffa, historickém centru palestinské kultury, zaplavila ho vlna odporu.

Nejznámější symbol osvobození LGBTQ+ komunity byl podle něj izraelským státem natolik přivlastněn, že pro gaye, který je zároveň Palestincem, dnes představuje pouze připomínku hrůzy, která se odehrává pouhých 60 mil jižně odtud.

Loni v listopadu zveřejnila izraelská vláda na sociálních sítích dvě fotografie z Gazy. Na první je izraelský voják Yoav Atzmoni v bojové uniformě před budovami zničenými izraelskými leteckými údery. V rukou drží duhovou vlajku s ručně napsaným vzkazem: „Ve jménu lásky“.

 
Na druhé fotografii pózuje vedle tanku a s úsměvem ukazuje izraelskou vlajku s duhovým lemováním. „První vlajka Pride vztyčená v Gaze,“ zněl popisek obou fotografií.

V té době izraelské útoky podle údajů zdravotnického ministerstva v Gaze zabily více než 10 000 Palestinců, včetně více než 4 000 dětí. Nyní (červen 2024) počet obětí přesáhl 37 000 a více než milion lidí je na pokraji hladomoru.

„Viděl jsem to nechutné používání vlajek Pride v Gaze,“ řekl Daoud, palestinský občan Izraele, jehož jméno bylo změněno. Požádal o anonymitu, protože Palestinci čelili zatýkání a pronásledování za vyjadřování solidarity s civilisty v Gaze a za kritiku války.

„V této době, kdy nad námi všemi visí strašná smrt, už nedokážu duhovou vlajku vnímat jinak. Když jsem je viděl, opravdu se mi udělalo špatně. Bylo to odporné,“ dodal.

Tuto reakci podle Phillipa Ayouba, profesora mezinárodních vztahů na University College London, který zkoumá průnik politiky a práv LGBTQ+ lidí, sdílí mnoho queer lidí po celém světě.

„Ten kognitivní rozpor — vidět v obraze to, co je kolem, tedy trosky, které byly něčími domovy, a potom vidět vlajku vystavenou způsobem, který působí oslavně. Je to obrovské znesvěcení pro lidi, kteří pod touto vlajkou bojovali za svá práva.“

Tyto fotografie z Gazy jsou součástí dlouhodobé mezinárodní kampaně, kterou kritici označují jako „pinkwashing“, protože podle nich má posilovat obraz izraelského státu tím, že ho spojuje s queer identitou a současně vykresluje palestinskou identitu jako výhradně a násilně homofobní.

Podle Sa'eda Atshana, vedoucího katedry mírových a konfliktních studií na Swarthmore College a autora knihy Queer Palestine and the Empire of Critique, tato strategie využívá celosvětové podpory práv LGBTQ+ lidí k prosazování izraelské ultranacionalistické politické agendy a k legitimizaci útlaku Palestinců.

Tato komunikace podle něj nevychází z upřímného nadšení vlády pro práva LGBTQ+ lidí — vlády, jejíž součástí je ministr financí, který se sám označuje za „fašistického homofoba“ — ale je využívána strategicky k politickým účelům.

„Izraelský stát oslovuje různé skupiny různě,“ řekl Atshan. „Když mluví k domácímu nebo celosvětovému publiku vstřícnému k LGBTQ+ lidem, vytáhne diskurz pinkwashingu a snaží se Izrael vykreslit jako  ráj pro gaye.“

Pro homofobní publikum, včetně části domácího publika a křesťanských sionistů v zahraničí, podle něj naopak „představuje homofobní diskurz náboženského konzervatismu, lpění na ‚rodinných hodnotách‘ a odporu vůči queer identitě“.

Když Rauda Morcos, palestinská občanka Izraele, právnička v oblasti lidských práv a oceňovaná aktivistka, slyšela, že Tel Aviv plánuje letos pořádat Pride, byla ohromena.

„Copak tu není ani špetka lidskosti, aby si člověk uvědomil, že v Gaze jsou každý den lidé bombardováni vaší vlastní zemí [Izraelem]? A vy pořádáte Pride a mluvíte o rovných právech queer lidí? Koho teď zajímá, jestli máte jako queer lidé rovná práva? Mně je to upřímně jedno, protože pokud nemáme rovná práva jako lidé, na ničem jiném nezáleží.“

Morcos vzpomíná na rok 2006, téměř o dvě desetiletí zpět. Tehdy Izrael zaútočil na Gazu a ona jako vedoucí palestinské queer aktivistické skupiny vedla kampaň za bojkot průvodu WorldPride pořádaného Jerusalem Open House.

„Jak špatné načasování, jak špatné načasování. Nejen tehdy, ale i teď,“ řekla. „Vlastně je to vždy špatná chvíle a vždy špatné téma, protože ‚v okupaci není žádná hrdost‘ — ať už je rok 2006, nebo teď.“

Rozsah smrti a ničení v Gaze způsobil, že pro mnoho LGBTQ+ Palestinců se boj za queer práva stal méně naléhavým.

„Pro mě by teď měla být vztyčena palestinská vlajka, ne vlajka Pride,“ řekl Daoud.

Izrael má v oblasti práv LGBTQ+ řadu prvenství. Zakazuje diskriminaci na základě sexuální orientace, uznává zahraniční stejnopohlavní sňatky — přestože samotné sňatky osob stejného pohlaví v Izraeli uzavírat nelze — a umožňuje stejnopohlavním párům adoptovat děti.

Na indexu LGBT Equality společnosti Equaldex je Izrael na 50. místě na světě, tedy lépe než většina sousedních zemí. Palestina je na 146. místě. Konsensuální sexuální vztahy osob stejného pohlaví jsou na Západním břehu Jordánu legální, zatímco v Gaze v důsledku zastaralých britských zákonů nikoli.

Představa, že Izrael představuje regionální útočiště pro queer komunitu, však podle aktivistů a akademiků působí obzvlášť krutě a pokrytecky v době, kdy LGBTQ+ obyvatelé Gazy nemají před izraelskými bombami o nic větší ochranu než ostatní Palestinci.

„Ve zdi nejsou žádné ‚růžové dveře‘, kterými by queer Palestinci mohli opustit Gazu a začít nový život v Izraeli,“ řekl Ayoub z UCL.

„Izraelská rétorika situaci LGBTQ+ Palestinců ještě zhoršuje, protože posiluje představu, že queer identita nikde jinde neexistuje… Vymazává skutečnost, že existují palestinští aktivisté a queer Palestinci.“

Dokonce i v rámci židovské většiny v LGBTQ+ komunitě je podle článku skutečný stav rovnoprávnosti předstihován oficiální izraelskou propagandou.

„Palestina je patriarchální a homofobní společnost, ale stejně tak Izrael. V Izraeli existuje více práv pro queer lidi než v jiných zemích Blízkého východu, ale stále jsou omezená a není to žádný velký úspěch,“ řekl Ayoub.

Existuje dlouhá a dobře zdokumentovaná historie využívání sexuality LGBTQ+ Palestinců izraelskými bezpečnostními službami na okupovaném Západním břehu a v Gaze, což mělo podle článku ničivé a někdy smrtelné následky.

„Během výcviku před nástupem do této funkce jsme se skutečně učili zpaměti a rozlišovat různé arabské výrazy pro slovo ‚gay‘,“ uvedl před deseti lety jeden člen izraelského zpravodajského sboru.

„Pokud jste homosexuál a znáte někoho, kdo zná hledanou osobu, a my o tom potřebujeme vědět, Izrael vám udělá ze života peklo.“

Loni byl veřejně popraven Palestinec z Nábulusu. Přiznal spolupráci s izraelskou domácí zpravodajskou službou Šin Bet a uvedl, že ho k informování vydírali videem zachycujícím jeho sexuální styk s jiným mužem.

LGBTQ+ Palestinci podle organizací pro lidská práva čelí na okupovaných územích rozsáhlé diskriminaci a zneužívání jak ve veřejném prostoru, tak v rodinách.

Ti, kteří se tajně dostanou přes separační zeď z okupovaných území do Izraele v naději, že tam naleznou queer přívětivější prostředí, však podle článku často narazí na rasistické nepřátelství, byrokratické překážky a dlouhodobou nejistotu.

Queer Palestincům žádajícím v Izraeli o azyl je podle článku pravidelně odepírána zdravotní péče a povolení k pobytu. Mají problém získat přístup k bydlení a kvůli tomu jsou vystaveni zneužívání a vykořisťování — což časopis +972 Magazine popsal jako „život v pekle“.

Dávno před současnou válkou si Daoud uvědomil, že má jen málo společného s většinou queer izraelských židů. Vzpomíná, jak přiváděl transgenderové Palestince z okupovaného Západního břehu na pláž.

Většina z nich strávila celý život sotva hodinu jízdy od Středozemního moře, ale kvůli izraelským omezením tam nesměli cestovat. Někteří z nich, když poprvé uviděli moře, plakali.

„Říkal jsem si: ‚Co mám společného s gayi, jejichž jediným problémem je, aby za nimi jejich partneři z Německa nebo Španělska mohli přijet žít, když já nemohu ani přivézt svého příbuzného na návštěvu [z okupovaných území]?‘“ řekl. „Není to ani stejný vesmír.“

Válka v Gaze podle něj jen posílila jeho přesvědčení, že i kdyby queer Palestinci neměli tak radikálně odlišné problémy, je jen malý prostor pro společný boj s izraelskými ž)idy, protože většina z nich podle něj dává přednost svému privilegovanému postavení v židovském státě před „sdílenou“ queer identitou.

Mnozí jejich židovští protějšci v Izraeli podle něj založili svůj nárok na rovnost na ochotě sloužit státu a zemřít v jeho vojenských kampaních, které jsou z velké části namířeny proti Palestincům.
V podstatě tím říkají: „Jsme ochotni podílet se na útlaku Palestinců, aby nás [stát] neutlačoval,“ řekl. „Svých práv dosáhli na zádech Palestinců.“

Yahli, transgenderová židovská žena, která se v den telavivského Pride připojila k protiválečné demonstraci s heslem „Žádné očišťování krve v našem jménu“, tento pohled na hlavní proud izraelské LGBTQ+ komunity sdílí.

„Mnoho lidí v queer komunitě přitahuje představa, že získají uznání tím, že budou pro stát národně užiteční a poslušní,“ řekla Yahli. „Ne proto, že jsme lidské bytosti, ale proto, že jsme státu k užitku.“
Tato představa queer národní identity byla výrazná i na letošním Pride v Tel Avivu. Obvyklý průvod byl zrušen a nahrazen komorním koncertem na pobřeží, během něhož zaznívaly výzvy k propuštění rukojmích a oslava queer Izraelců sloužících v armádě. O palestinských civilistech zabitých v Gaze se však nemluvilo.

Mezi příběhy sdílenými na této akci byl také příběh transgenderové ženy, která se rozhodla nezměnit své úředně evidované pohlaví, aby mohla i nadále sloužit jako záložnice a bojovat v Gaze.

Morcos nechápe Izraelce, kteří svou zemi popisují jako demokratické útočiště pro LGBTQ+ komunitu v nepřátelském regionu, zvláště když podle ní skutečná tolerance málokdy přesahuje hranice Tel Avivu.

„Jak můžete vychvalovat svou demokracii pro queer lidi, když potom utlačujete miliony Palestinců?“

Zdroj v angličtině ZDE

0
Vytisknout
185

Diskuse

Obsah vydání | 11. 8. 2026