Chaos v ČR ohledně penzijního pojištění

19. 9. 2026 / Filip Pertold

Podle studie, kterou v lednu 2026 zveřejnil think tank IDEA při výzkumném centru CERGE-EI, tuto roli systém neplní. Autoři Lukáš Nádvorník a Filip Pertold docházejí k závěru, že český kapitálový pilíř vyžaduje od lidí nerealisticky vysoké vklady kvůli extrémně nízkým čistým výnosům a vysoké poplatkové zátěži.

Čísla jsou názorná. Průměrný český klient musí vložit až desetkrát více peněz než klient slovenských indexových fondů, aby si zajistil stejnou rentu. I dynamické fondy – tedy ta nejvýnosnější část systému – zaostaly za poslední dekádu za tržním výnosem o více než pět procent ročně. Samotné poplatky za uplynulých deset let smazaly 37 až 49 procent celkových výnosů fondů a na horizontu čtyřiceti let mohou klienta připravit až o polovinu budoucího majetku.

Poplatek má přitom dvě složky. Platí se určité procento ze spravovaného majetku a k tomu ještě podíl z ročního výnosu – obvykle deset až patnáct procent z výnosů a půl až dvě procenta z aktiv; v průměru jde zhruba o 1,3 procenta ročně, u dynamických fondů přes dvě procenta. Ve srovnání s maďarským třetím pilířem jsou české dynamické fondy třikrát dražší.

Čtyři navrhované změny

Zastropovat poplatek za správu a zrušit poplatek z výnosu. To je jádro návrhu. Podle IDEA by poplatky měly klesnout na 0,6 až 0,7 procenta z objemu při současném zrušení poplatku za výnos – a ani při této úrovni by sektor nepřestal být ziskový. Vládní novela jde ještě dál: ruší poplatek za zhodnocení všem stávajícím i novým klientům a strop pro poplatek za správu stanoví na 0,5 procenta.

Zavést strategii životního cyklu. Jde o automatické přizpůsobení investic věku. Mladý člověk, který má do důchodu čtyřicet let, investuje dynamicky; jak se blíží penze, úspory se postupně přesouvají do bezpečnějších aktiv. Studie IDEA ji navrhuje jako povinně nabízenou variantu, protože zvyšuje výnosový potenciál. Míří na dlouhodobý český nešvar: mladí lidé s dlouhým investičním horizontem spoří zbytečně konzervativně, typicky do státních dluhopisů, kde jejich peníze nemohou růst tak, jak by mohly.

Nasměrovat státní podporu tam, kde dává smysl. Revize poplatkových stropů má motivovat penzijní společnosti k vytváření nízkonákladových indexových fondů a státní příspěvek by měl plynout ke klientům, kteří investují do fondů s největším penzijním smyslem – tedy do fondů životního cyklu a dynamičtějších fondů.

Ukončit přežilé produkty a podpořit vstup mladých. Vládní balíček k tomu přidává zdvojnásobení státního příspěvku na 40 procent pro spořící do třiceti let, snížení dolní hranice pro příspěvek u nezletilých na 100 korun, možnost jednorázově vybrat do 36 let až třetinu vlastních vkladů bez sankce – a ukončení nevýnosných transformovaných fondů v roce 2036.

K čemu to má vést

K tomu, aby penzijko bylo skutečným doplňkem důchodu, ne formalitou. Podle propočtů IDEA by si lidé po reformě mohli našetřit částku, která by jim k penzi přilepšila o 29 procent – proti dnešním osmi procentům. V praxi to pro modelového klienta znamená zhruba toto: dnes má po 35 letech spoření tisícikoruny měsíčně necelých 600 tisíc korun, po reformě by to bylo přes 1,6 milionu, a místo renty 2 700 korun měsíčně by si mohl vyplácet téměř 8 700 korun po dvacet let.

Proč námitky politiků neobstojí

„Vznikne oligopol, ubude konkurence.“ Konkurence předpokládá zákazníka, který ví, co kupuje. Dnes takový trh neexistuje – většina klientů si penzijko pořídila kvůli státnímu příspěvku nebo příspěvku zaměstnavatele a o poplatky se nezajímá. Obava se navíc opírá o argument samotného sektoru: Asociace penzijních společností tvrdí, že při nižších poplatcích nebude možné produkty dostatečně inzerovat, a společnosti se budou konsolidovat. Jinými slovy, ohroženy jsou provize distribuce, ne výnosy klientů. Česká národní banka v připomínkovém řízení potvrdila, že reforma stabilitu sektoru neohrozí, a podle Pertolda už dnes řada penzijních společností funguje i pod navrženým stropem 0,5 procenta, přičemž reforma přivede nová aktiva i klienty, takže jejich příjmy porostou.

„Kapitál poteče do zahraničí.“ Toto se děje už teď. Penzijní společnosti hromadně investují do zahraničních akciových fondů – rozdíl je jen v tom, že dnes to klienta stojí vysoký poplatek, který jim zákon dovoluje. Reforma tedy nemění směr toku peněz, mění jeho cenu. Nikdo z politiků tuto obavu neformuloval v době, kdy vznikala.

„Fondy přestanou financovat domovy důchodců.“ Argument, který zazněl na debatě Hospodářské komory, kde účastníci tvrdili, že reforma směřuje kapitál spíše do zahraničních fondů a dluhopisů než do českých projektů, naráží na prostý fakt: penzijní fondy sociální infrastrukturu dosud nefinancovaly. Nejde tedy o obhajobu existující praxe, ale o požadavek nové – a mimochodem takové, která by znamenala méně likvidní a hůře ocenitelná aktiva bez záruky vyššího výnosu. Poslání třetího pilíře je zajistit lidem penzi, ne suplovat veřejné rozpočty.

Společným jmenovatelem všech tří námitek je načasování. Objevily se až ve chvíli, kdy je na stole omezení poplatků – tedy tehdy, kdy je v sázce zisk konkrétního odvětví, nikoli zájem klientů.

Zdroje: IDEA/CERGE-EI, studie 1/2026 „Klienti penzijních fondů v pasti nízkých výnosů a vysokých poplatků“ (L. Nádvorník, F. Pertold) a navazující analýza z května 2026; tiskové zprávy Ministerstva financí k novele zákona o doplňkovém penzijním spoření („Lepší penzijko“, účinnost navržena k 1. 1. 2027); vyjádření Asociace penzijních společností ČR a výstupy kulatého stolu Hospodářské komory ČR.