25. 7. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
26. 7. 2008

Letní filmová škola, Uherské Hradiště, 2008:

Kohoutovy a Jasného Zářijové noci: pozoruhodně zralý a promyšlený film

„Buď máš předpoklady, anebo přátele. Kariérní postup pomocí přátel je daleko jednodušší.“

Řadový vojín v Zářijových nocích (1957). (V Čechách je to pořád stejné, že?)

Jedním z hlavních témat letošní Letní filmové školy v Uherském Hradišti je retrospektiva filmů osmdesátníka, dramatika a prozaika Pavla Kohouta (nar. 20. 7. 1928). V nekřesťanskou ranní hodinu v 8.30 ráno se v hradišťském kinu Hvězda v sobotu promítal film Zářijové noci (1957), který podle stejnojmenné Kohoutovy hry režíroval Vojtěch Jasný. Je to pozoruhodně klasické dílo, které by mělo být běžně k dispozici na DVD, aby přispělo k poznání moderní historie české společnosti.

Od r. 1956 zavládlo, po tajném Chruščevově projevu, odsuzujícím Stalinovy zločiny, v Sovětském svazu období tání, které se zjevně určitým způsobem projevilo i ve stalinistickém Československu.

(V úvodu před představením v kině Hvězda však Kohout zajímavě poukázal na to, že jeho hra Zářijové noci vznikla už v roce 1954. Je z toho vidět, jak rozporný byl už v té době komunistický režim: velké množství lidí stále ještě trpělo v komunistických koncentrácích , přesto však Kohout a Jasný mohli natočit pozoruhodně „podvratný“ film. Jde ovšem, jak na to v katalogu LFŠ poukázal poněkud ahistoricky (ahistoricky v tom smyslu, že nezkoumal, co bylo v té době možné) Miloš Kameník, pouze o dílčí kritiku, film přirozeně není antikomunistický, nebyl zaměřen proti systému. Vytvořili ho komunisté, kteří zjevně v pozitivní roli komunistického systému věřili a filmem chtěli napravovat jeho nedostatky. Proto zůstává snímek v zajetí určitých dobových ideologických schémat, přesto však je pozoruhodně, překvapivě zralým a komplexním dílem.

Vytváří pozoruhodně komplexní obraz. V ideologii, která se posléze ukázala být zločinnou, zjevně upřímně věřilo v československé společnosti velké množství lidí. Většina komunistů tedy zřejmě nebyli tehdy zločinci, ale idealisté, ať je to dnes jakkoliv nepochopitelné. V rozhovoru pro hradiš'tské Filmové listy to konstatoval Pavel Kohout v odpovědi na otázku, kterou zřejmě dostává běžně:

„Pokud jde o mou vlastní tvorbu [v padesátých letech], já jsem se do ničeho nutit nemusel. Nebyla to ale jenom moje hloupost, ale i životní zkušenost. To, co jsme zažili před válkou a během ní, bylo tak šílené, že se nám budoucnost zdála něčím, v čem bychom se měli silně angažovat.”

Vysvětluje to, myslím, dokonale rozpornost tehdejší éry. Mladí komunisté byli natolik ztraumatizováni tím, co předcházelo, že byli ochotni tolerovat nové výstřelky komunistické éry, například odsunování nekomunistů do postavení druhořadých občanů, anebo – ve filmu na jednom místě zcela nevzrušeně konstatovanou do očí bijící nespravedlnost jako normální fakt – že je ostrakizován syn bývalého boháče jen proto, že je to jeho syn.

Celé je to typické pro českou moderní historii, je to onen známý posun, po každé revoluci, “ode zdi ke zdi”. Předchozí érou jsme byli natolik ztraumatizováni, že v nové éře, po revoluci, pácháme další chyby, nebo i zločiny, proto, protože se úzkostlivě chceme vyhnout minulosti, zatímco se situace už změnila. Ze Zářijových nocí by se mohli poučit v tomto smyslu Vlasta Parkanová i Saša Vondra.

Zářijové noci se odehrávají v armádě, na vojenském cvičení. Výchozí struktura je trochu schematická. Film je o konfliktu mezi přirozenou realitou (tu zosobňují řadoví vojáci, které hraje několik vynikajících, zde ještě velmi mladých, českých herců, například Vlastimil Brodský a Vladimír Menšík, hovoří neformálně, lidsky, obecnou češtinou, jejich komunikace je plná vtípků a ironických poznámek zaměřených proti režimu v armádě) a neživotnou ideologií na druhé straně, kterou zosobňují režimně vojenští „panáci“, dávající přednost předpisům a komisnosti před lidskostí. Často jsou nástroji ideologie, protože jsou prostě hloupí.

Zápletka se dnes může zdát banální – ve filmu to však tak v důsledku jeho hodně sofistikované struktury nepůsobí. Velitelé středního ranku ignorují potřeby řadových vojáků a odmítají je pustit na dovolenku za jejich dívkami či manželkami, a to i ve vyloženě krizových situacích, kdy je manželka těsně před porodem. Z filmu zjevně vyplývá, že armáda lidi nesmyslně zotročuje. Avšak, rychle je dodáno, nemůže za to systém, ale, jak na jednom místě konstatuje domácká manželka velitele jednotky, mohou za to individuální osobní charakteristiky velitelů a jejich pochybení: Vojáci podle této ženy z lidu nedostávají dovolenky, protože jim velí „jeden postarší ženáč a jeden starý mládenec“.

Milovaný, schopný, ale armádním vedením za kontroverzního považovaný velitel roty Zábrana se dopustí neodpustitelného přestupku, když nedostane dovolenku, aby navštívil svou manželku v posledním stadiu těhotenství. Uteče totiž od jednotky a ilegálně manželku navštíví v porodnici. Kohout zajímavě dokáže provázat ideologické doktrinářství s osobními sympatiemi a antipatiemi: veliteli jednotky Zábranovu „dezerci“ udá nový politruk u jednotky, který na Zábranu žárlí, protože mu přebral jeho někdejší dívku a oženil se s ní.

Film je plný podvratných poznámek od řadových vojáků: v armádě mají největší úspěch kariéristé, kteří se hrbí směrem nahoru a utlačují své podřízené. Nejvýhodnější je mlčet. Ke kariérnímu postupu potřebuješ předpoklady, anebo kamarádšoft. Postupovat nahoru za pomoci kamarášoftu je ale daleko lehčí. Za komunismu to bylo, jak se zdá, stejné jako v mnohých dnešních kapitalistických firmách. Tak jako často dodnes, neefektivitu a neschopnost zakrývají velitelé ideologickým žargonem: zvlášť komickou postavu důstojníka hraje ve filmu vynikajícím způsobem Jiří Sovák, který je naprostou karikaturou komunistického byrokrata. Své podřízené buzeruje, neumí však vůbec nic. Vojáci hladoví, protože se jim nevozí jídlo, vojín, jehož hraje Vlastimil Brodský, má z vojenské boty žraloka a nemůže řádně chodit – po celou dobu filmu mu zničenou botu nikdo nevymění. Vojákům je na cvičení zima, protože mají jen jednu přikrývku, důstojníci ovšem mají každý deky tři.

Přestože film nekritizuje komunistický režim jako takový, nicméně v divákovi poměry v armádě vyvolávají dojem úzkosti: vzniká dojem, že je komunistická armáda aparát nelidské buzerace a zotročování lidí. Stejně jako ve všech hybridních dílech této doby, jsou ovšem nelidští a komisní byrokrati pouze na střední velitelské úrovni. I když hrozí, že hlavní hrdina bude tvrdě potrestán, film končí happy endem, protože nespravedlnost napraví deus ex machina – nesmírně „lidský“ a „citlivý „ plukovník Sova (Ladislav Pešek), který jako král Václav chodí mezi obyčejným lidem, poslouchá jeho stesky a postaví se proti neohrabaným, nelidským či kariéristickým byrokratům.

Film působí pozoruhodně velkou silou. Přestože končí happy endem, divák si uvědomí, jak výrazně musel ovlivnit dobové publikum. Vzdělávacím způsobem totiž veřejnosti předkládá vzor. Film argumentuje, že přirozená realita má právo na autentickou existenci. Sympatie tvůrců jsou nepokrytě na straně obyčejných lidí. Ideologičtí vládci jsou zobrazeni jako záporné postavy. Zdůrazněna je demokratičnost. K jednotce přijede prodejný novinář , který dostal z vedení úkol, aby napsal článek o nějakém „špatném veliteli“. Neférově otiskne útok právě na Zábranu, což vyvolá vzbouření u jeho podřízených. Ti se za něho postaví a jejich vůle nakonec převládne. Odvolaný byrokratický velitel vojenského tábora Cibulka nechce přiznat, že vojáky zotročoval, ale nakonec se vyjádří: „Snad nejsem úplně blázen, máte asi pravdu, když se vás proti mně postavilo tolik.“ Demokratický postoj filmu je tak zjevný.

Svým vzorem lidskosti a důrazem na demokratičnost, stejně jako velmi profesionálním výkonem herců, kvalitní kamerou, dobrým střihem i inteligentní režií jsou Zářijové noci pozoruhodným dílem, které vypovídá mnoho o zvyklostech i situaci v komunistickém režimu v Československu v polovině padesátých let. Je zjevné – znovu se to potvrzuje – že čtyřicet let komunistického režimu nebylo nestrukturovanou dobou totalitního útlaku, ale – jako nakonec za každé doby – se v různých dobách projevovaly různé pozoruhodné tendence a vždycky lidi usilovali o svobodu a lidskost. Ať byly jejich podmínky jakkoliv omezené.

                 
Obsah vydání       25. 7. 2008
26. 7. 2008 Kohoutovy a Jasného Zářijové noci: pozoruhodně zralý a promyšlený film Jan  Čulík
26. 7. 2008 Letošní Letní filmová škola jako sociologický materiál pro studium české společnosti Jan  Čulík
27. 7. 2008 LFŠ a Jiří Králík Boris  Cvek
26. 7. 2008 Výrok dne (včerejšího): Armáda USA chce napochodovat do Polska
26. 7. 2008 Baracku Obamovi o Íránu
26. 7. 2008 Platnost smlouvy o omezení strategických raket vyprší v příštím roce a USA ji nemají v úmyslu prodloužit
26. 7. 2008 Strašný let Ruska? Miloslav  Štěrba
26. 7. 2008 Space War: Naše nynější krize William S. Lind
26. 7. 2008 Posilní sa závislosť EÚ od Gazpromu?
25. 7. 2008 Výsledek policejního šetření a Vstupenka do bezdomoví Jan  Kadubec
25. 7. 2008 Mezi právem a spravedlností je stále větší propast Štěpán  Kotrba
25. 7. 2008 Občanskoprávní spor Věra  Říhová
25. 7. 2008 RIA Novosti: Rusko může na protiraketovou obranu v Evropě odpovědět raketami na oběžné dráze Karel  Dolejší
25. 7. 2008 Krutý úsměv budoucnosti: mediální scénářování alternativ vývoje a možná realita Štěpán  Kotrba
25. 7. 2008 Skotská nacionalistická strana překvapivě vyhrála nad labouristy v bezpečném labouristickém okrsku
25. 7. 2008 Proč máme armádu, když vařit a zabíjet je rozdíl Miroslav  Polreich
25. 7. 2008 Trapný Schwarzenberg zapomenutý ve střižně České televize Lubomír  Lédl
25. 7. 2008 Co se stane, když otočíte vypínačem? Mirek  Topolánek
25. 7. 2008 Co by měla podle závěrů Pačesovy komise dělat vláda?
25. 7. 2008 Komu posloužil Kubice? Jiří  Paroubek
25. 7. 2008 Výrok dne: Pornokomix za milión, no nekupte to
25. 7. 2008 Výrok dne: americký kosmonaut se seznámil s informacemi o UFO
25. 7. 2008 Schwarzenberg prý není vlastizrádce, dí státní zástupkyně Ivona Horská
25. 7. 2008 Ministerstvo zahraničí připouští v odborném materálu umístění amerických raket v Česku, připouští i 13,5 km ochranné zóny Štěpán  Kotrba
25. 7. 2008 Ufff, to jsme si oddechli.... Chávez ani Castro Rusy nepozvali...
25. 7. 2008 CDI: Program „okamžitého globálního úderu“ je pochybený a jeho realizace zvýší riziko jaderné války Karel  Dolejší
25. 7. 2008 Ktarak se darebácký stát mění v přítele z nejvěrnějších
25. 7. 2008 Zpráva dne: V novozélandském Aucklandu studenti vypsali odměnu za zatčení Riceové
25. 7. 2008 Režisér pořadu České televize Kosmopolis Koula se brání: Neožrali jsme se
25. 7. 2008 Obama triumfoval v Berlíně - není to ale pro domácí americkou politiku kontraproduktivní?
24. 7. 2008 Šéf amerického onkologického ústavu varuje před užíváním mobilních telefonů
25. 7. 2008 Aktuální Nesmrtelnost Milana Kundery Hana  Tomšů
25. 7. 2008 Zákaz tašek z umělé hmoty, aneb O životním prostředí a o pohodlnosti Uwe  Ladwig
25. 7. 2008 444. karikatura Michaela Marčáka v Britských listech
25. 7. 2008 Vysoké ceny v ČR se zdaleka netýkají pouze supermarketů a samoobsluh
25. 7. 2008 Český lid je uvědomělý a ví, že kapitalisté musejí vydělávat
25. 7. 2008 Sako levné v Nizozemí, drahé v Praze
24. 7. 2008 Drahota v ČR a láce v Evropě III.
24. 7. 2008 Lidl je "levný", ale ne v ČR
24. 7. 2008 Drahota v ČR a láce v Evropě II.
25. 7. 2008 Hysterie v Britských listech
24. 7. 2008 Sluneční energie ze Sahary by mohla zásobit elektřinou celou Evropu, konstatuje Evropská unie
24. 7. 2008 Rada Českého rozhlasu opět škodí Českému rozhlasu Štěpán  Kotrba
25. 7. 2008 Úmysl a efekt
25. 7. 2008 Zrození „liberálního fašismu“ ve Francii Miloslav  Štěrba
24. 7. 2008 Americký generál varuje před tankováním na Kubě, Chávez nabízí Rusům prostor pro základny Štěpán  Kotrba
24. 7. 2008 Velkohubé žádosti o granty a voliči zelených Štěpán  Kotrba
23. 7. 2008 Immanuel Wallerstein: Zabrala v Iráku „vlna“? Immanuel  Wallerstein
24. 7. 2008 Obecní noviny: zkušenost nejen zlínská Miloslav  Štěrba
24. 7. 2008 Jak říci „ANO“, anebo „NE“, jde-li o účast na olympiádě? Miloš  Dokulil
24. 7. 2008 Příspěvek k politické kultuře Stanislav A. Hošek
23. 7. 2008 Snažíme se rychle dohnat Evropu, svět i zdravý rozum Olga Anna Sedláčková
19. 7. 2008 Hospodaření OSBL za červen 2008

Česká literatura RSS 2.0      Historie >
26. 7. 2008 Kohoutovy a Jasného Zářijové noci: pozoruhodně zralý a promyšlený film Jan  Čulík
25. 7. 2008 Aktuální Nesmrtelnost Milana Kundery Hana  Tomšů
21. 7. 2008 Chemik, redaktor a „utajený“ spisovatel Boris Cvek Libor  Martinek
9. 7. 2008 Jdi a otevři dveře...aspoň průvan bude   
23. 6. 2008 Dvanáct vzpomínek na „Gustu“ proti gustu intelektuálního establišmentu Michael  Volný
22. 6. 2008 Zveme vás na večer poezie   
12. 6. 2008 Hluboká textová analýza žije nejen v Londýně, ale i v Hradci Králové Tomáš  Koloc
10. 6. 2008 F. X. Šalda: "Karel Čapek byl tichošlápek!"   
4. 6. 2008 Nestoudná drzost: Projevy ubohosti, které zaslouží pár facek Vít  Bezdíček
16. 5. 2008 R.B. Pynsent a česká literatura Jan  Makovička
30. 4. 2008 Protest v britském deníku The Times proti udělení Nobelovy ceny   
21. 4. 2008 Škrabáky rozdá Dědeček Tomáš  Koloc
8. 4. 2008 Literatura nemusí být čtena Lukáš  Zádrapa
8. 4. 2008 O tom, co je v literatuře hodnotné, nerozhodují ti, kteří ji čtou, ale ti, kteří ji píší Jiří  Drašnar
7. 4. 2008 Dobrovolná izolace české literatury Hana  Tomšů

Letní filmová škola, Uherské Hradiště RSS 2.0      Historie >
27. 7. 2008 LFŠ a Jiří Králík Boris  Cvek
26. 7. 2008 Kohoutovy a Jasného Zářijové noci: pozoruhodně zralý a promyšlený film Jan  Čulík
26. 7. 2008 Letošní Letní filmová škola jako sociologický materiál pro studium české společnosti Jan  Čulík
12. 6. 2008 Králík: Podávám na AČFK trestní oznámení Jiří  Králík
6. 11. 2007 Kauza Králík Markéta  Sulovská
6. 11. 2007 Letní filmová škola: plivat netřeba Ondřej  Čapek
6. 11. 2007 Králík není ochoten přiznat svou odpovědnost   
5. 11. 2007 Asociace českých filmových klubů a vzor podlosti Tereza  Brdečková
31. 7. 2006 Dvě významné české filmové akce Jan  Čulík
29. 7. 2006 Nerušte mé kruhy!   
28. 7. 2006 Poctivost se nevyplácí? Jan  Čulík
28. 7. 2006 Reggio a Tarkovskij Jan  Čulík
27. 7. 2006 Antikomunistická mše Jan  Čulík
24. 7. 2006 A tou nocí nevidím ani jedinou hvězdu Jan  Čulík
23. 7. 2006 Jak je těžké natáčet "cizí" filmy v Čechách Jan  Čulík

Český film RSS 2.0      Historie >
26. 7. 2008 Kohoutovy a Jasného Zářijové noci: pozoruhodně zralý a promyšlený film Jan  Čulík
9. 7. 2008 Karamazovi: Profesionální záznam divadelní inscenace Jan  Čulík
8. 7. 2008 Vorlův Gympl: Jak film vyjadřuje všeobecnou občanskou nespokojenost v České republice Jan  Čulík
8. 7. 2008 Hřebejkův Medvídek: dobře napsaný, zábavný scénář bez hlubšího záběru Jan  Čulík
7. 7. 2008 Smutek paní Šnajderové – neuvěřitelná esence trapnosti Jan  Čulík
7. 7. 2008 Ženy v ČR asi už brzo udělají revoluci, zatím točí velmi dobré filmy Jan  Čulík
6. 7. 2008 Jakubiskova Bathory: Typický „euroentertainment“ Jan  Čulík
17. 6. 2008 Vzpomínkový optimismus Jan  Čulík
11. 4. 2008 Pražské jaro 1968 v českém postkomunistickém filmu Jan  Čulík
11. 4. 2008 The Prague Spring as reflected in Czech postcommunist cinema Jan  Čulík
3. 4. 2008 Bohdan Sláma: "Buďme na sebe hodní, nic jiného nemáme" Jan  Čulík
18. 3. 2008 O rodičích a dětech: Dobrý film, ale zase o tomtéž Jan  Čulík
26. 2. 2008 Mučení jako důkaz, aneb Jiří Křižan byl věštec Jan  Čulík, Boris Cvek
23. 2. 2008 How to resist death Jan  Čulík