Z první návštěvy francouzského centra výroby obuvi Romans-sur-Isère, zlínského družebního města, jsem přivezl tamní radniční zpravodaj.

Zaujal mě svojí grafickou úpravou, ale i obsáhlým zpravodajstvím o aktivitách občanů malého města. Jednou budem dál.. .znělo mi tehdy v uších, nicméně po řadě let musím konstatovat, že se budoucnost spíše vzdaluje, mám-li na mysli zlínský radniční magazín. K tomuto závěru mě vždy přivádí pohled na krabici ve vchodu do našeho paneláku, kam lidé házejí po vytažení ze schránky nepotřebné reklamní letáčky. Magazín se tam válí, aniž by si ho spolubydlící odnesli do svých bytů. Proč tomu tak je, když je vydáván z veřejných peněz, občany zaplacený, bez užitku proměněný na makulaturu?

Současný Magazín Zlína se vždy po volbách stane doslova kořistí vítězných politických stran. Bez ostychu, i s dávkou drzosti, se radní v čele s primátorem (primátorkou) označí za redakční radu, a 35 tisíc žurnálů měsíčně vydávaných slouží až do dalších voleb jako předvolební hadr. Barevné fotografie na křídovém papíře zvěčňují zlínské radní v jejich každodenní práci pro blaho města. Střídavě si uzurpují právo na celou stránku, aby formou samomluvy či inscenovaného dialogu vyprávěli o své „odpovědné“ práci. Pravidelná rubrika vyhrazená hlavě města slouží jako svérázný literární útvar samochvály okořeněný výčitkami vůči nevděčným a stále nespokojeným občanům. Další stránky zaplňují statistické výčty z činností městských organizací, které mají pro občana nulovou hodnotu. Pak jsou na řadě obsáhlé výpisy z účetních knih. Jednotlivé kolonky dle schváleného rozpočtu, kolonky upraveného rozpočtu, kolonky navýšení včetně provozních nákladů. Až trapně pak působí zveřejňování poděkování radnici od vděčných občanů (firem). Naštěstí je několik stran věnováno historii města. Člověk si rád přečte, že v roce 1929 „mrzlo až to praštělo“. Tehdy „podstatně prořídly stavy polní a lesní zvěře“.

Co zamrzlo ve Zlíně? Proměna „vládního“ periodika na skutečný zpravodaj o životě občanů, jejich zájmových organizací, občanských iniciativ. Možnost vést dialog o prioritách post-baťovského skanzenu, o aktuálních problémech, které zaplavují město jako povodeň v roce 1997. V současnosti je to úsilí okrajových částí o odtržení od „Velkého Zlína“. Nedávné referendum v části Želechovice vyznělo jednoznačně pro osamostatnění. Nepomohlo ani urychlené korupční zavedení MHD. A cesta k nápravě je známá.

Ve Francii mají zákon z 27. února 2002 o „Demokracii a svobodách“ (Démocratie et les libertés), kterým opozice na radnicích dostává slovo (les groupes politique d'opposition du Conseil Municipal ont la parole). O praktickém využití této demokratické potřeby svědčí např. praxe z Avignonu. Tamní městský zpravodaj „Vu du Pont“ dává radničním zastupitelům z řad opozice vždy jednu stránku k interpretaci konání radniční vládní koalice. Jeho 27. číslo jsem předal na zlínské radnici tajemnici Ing. Heleně Eidové, která ovládá francouzský jazyk a má tudíž možnost promluvit do zdejší praxe). Občané totiž mají právo na redakční radu profesně zdatných žurnalistů s nadstranicky myslícím hlavním redaktorem. Bez kopírování výsledků voleb, potřeby politických stran a jejich sekretariátů.