reakce na článek "Sluneční energie ze Sahary by mohla zásobit elektřinou celou Evropu, konstatuje Evropská unie"

Těch představ o vybudování solárních elektráren jsem od svého dětství, kdy s nimi přišli jako první Francouzi, zažil několik desítek. Od systémů koordinovaně naklápěných zrcadel, v jejichž ohnisku by byla sluneční pec, přes ony fotovoltaické články až po systémy buď částečně, nebo plně umístěné ve vesmíru. Mnoho vykuků - snílků - vědců strávilo svůj celý produktivní život sněním o ekonomickém využití sluneční energie. Ne jinak je tomu v romantickém, nekritickém promo článku deníku Guardian. Dodnes tomu brání několik technologických limitů:

• nízká účinnost fotovoltaických solárních panelů a vysoká cena polovodičů v nich umístěných
• neexistence průmyslově využitelné supravodivosti při pokojové teplotě, zamezující ztrátám při dálkovém přenosu energie, byť v páteřních vedeních extrémně vysokého napětí.
• složitost konstrukce zrcadel a náročnost jejich údržby a obsluhy v extrémních tepelných a prašných podmínkách pouště.

Dosud největší instalovaná solární farma má výkon 20 megawattů, je vytvořena ze 120 000 fotovoltaických panelů na 100 hektarech. Je v obci Jumilla, v vinařském regionu na jihu Španělska. Další, 3.2 MW farma je na Mallorce. Druhá největší farma je na Nellis Air Force Base v Nevadě a má výkon 14 megawatt. Další projekt o výkonu 280 megawatt se plánuje 70 mil jihozápadně od Phoenixu v v Arizoně s náklady 4 G USD. V Austrálii se plánuje farma slunečních pecí o výkonu 154 megawattů. Plánuje se už několik let, hotova má být nejdříve v roce 2013. Náklady převýší zcela určitě původní spartánský předpoklad 320 M USD. Investorští romantici se snaží získat peníze na celé sítě slunečních elektráren. Doposud jim věří jen voliči zelených. Ale ti uvěří všemu.